Recenze knihy Michala Pohludky – Hrdinové covidu

Václav Fejt

Po době kladoucí důraz na co nejtvrdší data, co nejlepší soubory dat a co nejlepší a nejexaktnější hodnocení těchto dat přichází i čas na ohlédnutí. A tam má místo i slovesnost. Zachycení příhod, událostí, jednání hrdinů různých velikostí je možné a potřebné ve formě vyprávění může zpětně popsat to, co se do tabulek rozhodně nevejde. Pro poučení bude potřebné psát knihy, aby bylo co číst a porovnávat pro tvorbu historické paměti.

Takovým příspěvkem k reflexi je nová kniha Michala Pohludky, která naplňuje charakter literárního, nikoli faktografického záznamu, což ji činí zvláště cennou. Faktografie je oslabena i cíleně: neuvádí žádná jména, ani osob, ani měst či institucí. Získává tím svobodu napsat vše naplno, aniž by se musel ohlížet, zda někomu nešlápne na kuří oko.

Autor je přímou součástí děje, jde totiž o jeho zážitky a dojmy a nelze jej ze zachyceného vyjmout. Do textu se tudíž promítá autorova trojí kvalifikace: jednak specialista na laboratorní metodu, která zažila během pandemie opravdovou explozi, na polymerázovou řetězovou reakci. Za druhé je to zkušený produktový specialista s praxí v nadnárodních firmách, tudíž i školitel, rádce i obchodník, který pomohl v mnoha laboratořích ve zlomových chvílích. A nakonec je to i korporátem proškolený vyjednavač. V poslední roli působil hlavně v řadě jednání se státními orgány, úředníky a politiky.

Všechny tři roviny zachycuje v sérii vzpomínek, spíše fejetonového charakteru, občas připomíná báseň ve volném verši, ovšem každá kapitola má dramatický oblouk s různě silně vyjádřenou pointou.

V zobrazených motivech se rozpaky nad cílením plošného testování a zaváděných opatření, někdy ústící do frustrace z jednání na nejvyšších úrovních mísí se zápalem biochemika, zakládajícího firmu na dodávku řešení pro laboratoře, na něž jsou náhle kladeny nevídané požadavky, vyvíjejícího se spolupracovníky odběrový systém či pracovní roztok, v pozdních nočních hodinách řešícího zádrhele a spícího v prázdných hotelech.

 Ve vrcholících vlnách pak převažuje adrenalin rostoucích počtů zvládnutých analýz, vyřešených problémů a neotřelých řešení (například když angažovaní biochemici odvážejí na dobré slovo půjčené výzkumné přístroje z akademických pracovišť, repasují dávno odložené stroje a hledají řešení na dálku pomocí osobních kontaktů). Další frustrace přicházejí, když laboratoře s vychytaným systémem přecházejí na čínskou levnější diagnostiku. Nebo když mediálně hyperaktivní odborníci v řadě případů hájí vlastní obchodní zájmy. Nebo černá beznaděj, když si vzpomene na populistická nařízení, která podle všeho znamenala mnoho zbytečných úmrtí.

Dojem z knihy však nekončí zklamáním. Pohludka si je vědom práce během epidemie poctivě odvedené a rovněž ředí dramatické chvíle humorem a paradoxními situacemi, které by bylo možno snadno dramatizovat jako veselohru.

Autor je sice slovesně nadaný, ale nikoli rutinér. Z jazyka je trochu cítit, že řadu let spíš četl a psal v angličtině. Textu by jistě prospěla důkladnější redakce. Nicméně poetická místa prozrazují výborný jazykový cit. To vše bohatě vyvažuje časnost uveřejnění textu a předložení čtenářům v době, kdy máme sami své vlastní zážitky v čerstvé paměti. Díky za to.

Sdílejte