Blog

Zvýrazněno

Opomenuté aspekty hodnocení nejnovějších trendů ve vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Ondřej Vencálek

V uplynulých přibližně dvou týdnech proběhla čilá debata o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti v České republice v posledních letech. Zkusím nejprve tuto debatu krátce rekapitulovat a poté poukázat na některé zatím opomíjené aspekty této problematiky. Zejména se zaměřím na hodnocení roku 2021 jako roku s (výrazně) zvýšenou plodností, po níž by bylo možné očekávat pokles („návrat k průměru“). Zjistíme totiž, že plodnost nebyla zvýšená až tak výrazně, jak se může na první pohled zdát. Překvapivě důležitou roli totiž hraje skutečnost, že v roce 2021 proběhlo sčítání lidu. 

Rekapitulace únorové debaty o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Debatu o vývoji počtu narozených dětí (a potažmo plodnosti) v ČR odstartoval článek Tomáše Fürsta z 6. února 2023, v němž se autor pozastavuje nad „skokovým desetiprocentním poklesem počtu narozených dětí“ v roce 2022 oproti roku 2021. Dále upozorňuje na „velmi dramatický pokles počtu narozených dětí i v mnoha jiných zemích“ a zamýšlí se nad možnými příčinami poklesu. Ty je podle Fürsta „třeba hledat v něčem, co nastalo na jaře roku 2021“. Možnou souvislost nachází v časové koincidenci s počátkem očkování: „Data z ostatních zemí ukazují přesně stejnou časovou souvislost – pokles porodnosti nastává asi devět měsíců po začátku očkování věkové kohorty rodičů.“ Zcela správně upozorňuje, že může jít o souběh čistě náhodný, zároveň však nenachází evidenci pro jiné vysvětlení pozorovaných změn a vybízí proto k důkladnému zkoumání příčin poklesu počtu narozených dětí.

Reakcí na výše uvedený článek byl text Petra Koubského z 15. února 2023 v Deníku N. Koubský v něm zcela správně poukazuje na zjevnou slabinu Fürstovy úvahy, která spočívá v práci s absolutními počty narozených dětí bez zohlednění četnosti a věkové struktury populace žen v reprodukčním věku (15 až 49 let). Tvrdí, že „pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Článek je shrnut tvrzením, že „K vysvětlení [současných] populačních trendů postačují známé a prozkoumané faktory, žádný nový se neprojevuje“. Svá tvrzení dokládá vývojem jednoho z demografy používaných ukazatelů plodnosti („intenzity rození dětí“), tzv. úhrnné plodnosti. K této míře se v následujícím textu budeme opakovaně vracet.

Třetí text publikovaný na stránkách skupiny SMIS je datován 17. února 2023 a má formu rozhovoru imunoložky Zuzany Krátké s demografkou Klárou Hulíkovou Tesárkovou. Ta zopakovala potřebu pracovat nikoliv přímo s počty narozených dětí, ale s mírami plodnosti, které zohledňují počet a věkové složení populace žen v reprodukčním věku: „Pro možné analýzy souvislostí mezi plodností a jakýmikoli možnými faktory je zcela nutné pracovat s intenzitami očištěnými od strukturálních vlivů, protože struktura populace a počty žen jsou zde jednoznačně rušivým faktorem zkreslujícím celé vyznění tématu.“ Pokles počtu narozených dětí Hulíková Tesárková vysvětluje strukturální změnou populace, která je „logickou, plně předvídatelnou a hlavní příčinou pozorovaného poklesu.“ O roku 2021, kdy „došlo nejen v ČR, ale i v jiných evropských státech ke zvýšení úrovně plodnosti, tedy kdy se zvýšil průměrný počet živě narozených dětí na ženu“, hovoří jako o výjimečném. Uvádí: „Pokud by nedošlo k výjimečnosti roku 2021, tak i v něm by nastal další pokles počtu živě narozených dětí o několik tisíc (mezi roky 2019 a 2020 byl pokles o více než 2 tisíce) a pokračující pokles v roce 2022 by nebyl tak mimořádně působící.“      

Zatím poslední text zveřejnil na stránkách skupiny SMIS 19. února 2023 Arnošt Komárek. V tomto textu vypočítává meziroční změnu počtu narozených pro jednotlivé měsíce a dochází k závěru, že „S ohledem na bezprecedentní skokovou změnu v porodnosti pozorovanou z měsíce na měsíc (po očištění o sezónnost) se však důvodně domnívám, že ji nelze vysvětlit běžným demografickým vývojem, ale musí jím být nějaká téměř jednorázová událost.“

Proč je rozumné pracovat spíše s mírami plodnosti než přímo s počty narozených

Počet narozených dětí za určité období (např. daný kalendářní rok) na určitém území (např. v daném státě) je zásadním způsobem ovlivňován počtem obyvatel žijícím v daném čase na tomto území. Podstatné je rovněž věkové složení obyvatelstva – počet narozených dětí je těsněji spjat s počtem žen v reprodukčním věku (15-49 let) než s celkovým počtem žen, respektive celkovým počtem obyvatel. Vztáhneme-li počet narozených dětí k počtu žen v reprodukčním věku, získáme míru plodnosti, tedy ukazatel, který vypovídá o „intenzitě“, s jakou ženy v dané (časově a prostorově určené) populaci rodí děti. Demografové používají různé míry plodnosti, přičemž společné těmto mírám je to, že počty narozených dětí vztahují k počtům obyvatel, typicky při zohlednění věku těchto obyvatel.

Jednou z nejčastěji používaných měr plodnosti je tzv. úhrnná plodnost, která představuje „průměrný počet živě narozených dětí, které by se narodily jedné ženě za předpokladu, že by míry plodnosti podle věku zaznamenané ve sledovaném kalendářním roce zůstaly během jejího reprodukčního věku (15–49 let) neměnné.“, viz Metodické poznámky k Demografické příručce ČR 2021. Úhrnná plodnost se vypočítává jako součet věkově specifických měr plodnosti.

Co má vliv na to, s jakou intenzitou se děti rodí? Co ovlivňuje plodnost? Odpovědi hledáme jednak v prostorovém srovnání měr plodnosti (v daném čase), ale také hodnocením vývoje měr plodnosti na daném území v čase.

 Vývoj úhrnné plodnosti v ČR od 90. let 20. století

Zaměříme-li se vývoj plodnosti v České republice od 90. let 20. století, budeme pozorovat její nárůst až k rekordně vysokým hodnotám z roku 2021. V tiskové zprávě Českého statistického úřadu (ČSÚ) ze dne 15. prosince 2022 se uvádí: „Díky nárůstu intenzity plodnosti v posledních jedenácti letech se Česko v roce 2021 zařadilo k zemím s nejvyšší úrovní úhrnné plodnosti v Evropě. Průměrný počet dětí na jednu ženu u nás dosáhl 1,83 a byl nejvyšší od roku 1992.“ Tuto zprávu převzala ČTK [1] a nejsledovanější veřejnoprávní [2, 3, 4] i komerční média [5, 6, 7]. Česká televize ke zprávě připojila také graf vývoje úhrnné plodnosti.

Obrázek 1: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011-2021. Data: ČSÚ; graf formátován dle [2].

Z tohoto grafu je dobře patrné, že v roce 2021 došlo k značně velkému zvýšení úhrnné plodnosti. Zatímco ve čtyřech předešlých letech byly hodnoty stabilní (1,69 v roce 2017 a 1,71 v následujících třech letech), v roce 2021 byla hodnota úhrnné plodnosti 1,83. Ponechme nyní stranou skutečnost, že díky omezení hodnot vykreslených na svislé ose (1,3 až 1,9 dětí na ženu) se změny hodnoty zdají „dramatičtější“, než kdyby svislá osa začínala hodnotou nula. Meziroční nárůst z hodnoty 1,71 na hodnotu 1,83, tj. nárůst o cca 7 %, je v posledních 10 letech největší a budí tudíž pozornost. Co je jeho příčinou? Než se pustíme do spekulací, podívejme se do dat trochu blíže.

Vývoj počtu narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku („záhada mizejících žen“)

Pro výpočet úhrnné plodnosti jsou zásadní údaje o počtu živě narozených dětí, věku jejich matek a počtu žen v daném věku. Potřebné údaje najdeme v Demografické příručce, kterou každoročně publikuje ČSÚ. V současné době je k dispozici demografická příručka za rok 2021, která byla publikována 31.1.2023.

Jak se dá očekávat, k výpočtu „intenzity rození dětí“ je třeba znát především počty narozených dětí. Celkové počty narozených dětí můžeme zjistit hned z několika různých tabulek demografické příručky, např. z tabulky 1-5a Přirozený pohyb obyvatel na území Česka v letech 1919–2021 (absolutní údaje). Tyto počty jsou znázorněny na obrázku 2.

Počty (živě) narozených se v posledních několika letech (od roku 2015) pohybují v rozmezí 110 až 115 tisíc. Meziroční změny počtu narozených v těchto letech nepřekračují 2 procenta (v letech 2015 až 2021 představují postupně +0,8, +1,7, +1,5, -0,3, -1,6, -1,8 a +1,4 procent).

Obrázek 2: Vývoj počtu živě narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku v letech 1951 – 2021. Data: ČSÚ.

Zabývejme se nyní počtem žen v reprodukčním věku. Vyjdeme z tabulky 1-11 Ženy ve věku 15–49 let podle jednotek věku v letech 1920–2021 (stav k 1. 7.), kde pro jednotlivé roky nalezneme i celkový počet žen ve věku 15-49 let. A zde nás čeká možná velké překvapení. Jak je patrné z obrázku 2 (povšimněme si prudkého poklesu červené čáry na jejím konci), mezi roky 2020 a 2021 došlo k největšímu poklesu počtu žen v reprodukčním věku za období od roku 1951.

Počet žen v reprodukčním věku uváděný v datech ČSÚ poklesl mezi roky 2020 a 2021 o 83 471, tj. přibližně o 3,5 %. Nejde přitom jen o rozdíl mezi nejstarší generací 49letých, která v roce 2020 čítala 73 617 (a která už se v roce 2021 nezapočítává, protože přesáhla vymezené věkové rozmezí), a nejmladší generací 15letých, která v roce 2021 čítala 51 023 žen. Pokud by byly všechny ostatní věkové skupiny stabilní, představovala by tato generační obměna úbytek o velikosti 73 617 – 51 023 = 22 594. Navíc by šlo o úbytek v „okrajových“ věkových skupinách, kde je plodnost dosti nízká, a na úhrnnou porodnost by tato samotná změna měla jen omezený vliv. Jenže došlo (alespoň formálně) k výraznému „úbytku“ žen i ve většině dalších věkových kohort. V každé z věkových skupin 31 až 39 let šlo o pokles o 4 až 5 procent. Opět zdůrazněme, že nejde o efekt různě populačně silných ročníků, neboť zde srovnáváme ve dvou po sobě jdoucích letech velikost „stejné“ skupiny. K výrazné změně došlo například ve skupině 30letých žen (k 1.7.2020) čítající 68 414 žen. Tato skupina tvoří „základ“ skupiny 31letých žen v roce následujícím (k 31.7.2021), v něm však skupina 31letých čítá jen 65 419 žen. Za rok se tedy někde „ztratilo“ jen v této věkové skupině téměř 3 tisíce žen, tj. skoro 4,4 %. Celkově se skupina 15-48 letých z roku 2020 za rok zmenšila o 60 877 žen, tj. o téměř 2,6 %.

Počet žen v reprodukčním věku a sčítání lidu („rozluštění záhady mizejících žen“)

Výše uvedený „úbytek“ počtu žen v reprodukčním věku samozřejmě v žádném případě nepředstavuje skutečný úbytek, ale je dán tím, že v roce 2021 proběhlo v ČR sčítání lidu, domů a bytů. Počty žen v jednotlivých věkových skupinách jsou totiž ve skutečnosti jen odhadovány. V roce 2021 došlo k bezprecedentní úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, jak je vidět z obrázků 3 a 4.

Obrázek 3: Meziroční procentuální změna počtu žen v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 3 je patrné, že k takto dramatickému „poklesu“ počtu žen v reprodukčním věku předtím nikdy nedošlo. Pokles o více než jedno procento byl zaznamenán ještě v letech dvou předešlých sčítání lidu, tj. v letech 2001 (o 1,0 %) a 2011 (o 1,4 %). O to více vynikne mimořádnost poklesu v roce 2021 (o 3,5 %).

Meziroční změna počtu žen v reprodukčním věku pozorovatelná na obrázku 3 je z velké části dána nestejnou velikostí nastupující generace (15letých žen) a skupiny, která reprodukční věk opouští (49 let). Nejde však jen o tuto změnu. Vlivem přeshraniční migrace a (v malé míře) také úmrtnosti se mění také velikost skupiny žen, které žijí v České republice a zůstávají v reprodukčním věku (věk 15-48 let, v následném roce 16-49 let). Velikost těchto změn je zachycen na obrázku 4.

Obrázek 4: Meziroční procentuální změna v četnosti skupiny žen, které zůstávají v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 4 je patrné, že odhady počtu žen v reprodukčním věku se výrazně upravovaly prakticky při každém sčítání lidu, a to směrem dolů (počet zjištěný sčítáním byl vždy menší, než byl odhad v předchozím roce). Největší korekce byla provedena při sčítání 2021. Po odhlédnutí od přirozeného stárnutí populace šlo o přibližně 2,6% „pokles“ (opravu). Druhá největší oprava (z roku 1970) byla poloviční (o 1,3 %).   

Za povšimnutí stojí také skutečnost, že v období mezi posledními sčítáními (2012 až 2020) byly prováděny „aktualizace“ odhadu počtu žen v reprodukčním věku vždy směrem nahoru, a to až o 0,5 % ve všech třech letech před sčítáním. Celkově se tak za roky 2012 až 2020 skupina žen v reprodukčním věku „zvětšila“ o 56 079 osob, aby byla následně v roce 2021 o 60 877 osob „zmenšena“.

Změna plodnosti mezi roky 2020 a 2021

Z výše uvedeného vyplývá, že k velkému zvýšení úhrnné plodnosti mezi roky 2020 a 2021 došlo zřejmě do značné míry díky „aktualizaci“ (snížení) odhadu počtu žen v reprodukčním věku.

Jak moc se tato skoková změna promítla do výpočtu úhrnné plodnosti? Záleží na tom, jak se postavíme k velké diskrepanci v odhadech velikosti věkových kohort před a po sčítání lidu 2021. Skokovou změnu (emigrace či úmrtí desítek tisíc žen v této skupině během jediného roku) nepovažuji za věrohodné vysvětlení.

Věřím, že výsledky ze sčítání lidu jsou nejlepšími dostupnými odhady pro rok 2021 a skutečná hodnota úhrnné plodnosti se tedy v roce 2021 opravdu pohybovala kolem hodnoty 1,83. Při vyloučení výše uvedené reálné skokové změny to ale znamená, že v letech bezprostředně předcházejících byl odhad počtu žen v reprodukčním věku mírně nadhodnocen, a úhrnná plodnost tedy byla mírně podhodnocena.

Vzhledem k výše uvedené „bilanci“ za roky 2012 až 2020, kdy bylo ke skupině žen v reprodukčním věku postupně přičteno přibližně 56 tisíc osob a následně bylo v roce 2021 přibližně 61 tisíc osob odečteno, se jeví jako rozumné počítat s nulovou bilancí za roky 2012 až 2020 a jednotlivé skupiny nechat „stárnout“, ale nijak je nezvětšovat ani nezmenšovat. Skok v roce 2021 v počtu žen v reprodukčním věku pak nebude tak dramatický. 

Takto odhadnuté počty žen v reprodukčním věku následně použijeme k standardnímu výpočtu úhrnné plodnosti za roky 2011 až 2021. K výpočtu dále použijeme údaje o počtu živě narozených dětí podle věku matky, které v Demografických ročenkách ČR publikuje pravidelně ČSÚ. Konkrétně vycházíme z tabulek D.04 Živě narození podle věku matky, legitimity a pořadí narození.

Výsledný odhad vývoje úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 je zobrazen na obrázku 5 zeleně, červená linka ukazuje původní, oficiálně publikované hodnoty.

Obrázek 5: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 dle oficiálních údajů ČSÚ (červeně) a po přepočtu na základě údajů ze sčítání lidu 2021 (zeleně). Data: ČSÚ.

Je třeba si uvědomit, že oficiálně uváděné hodnoty úhrnné plodnosti byly publikovány postupně v jednotlivých letech mezi sčítáními lidu, kdy statistici upravovali odhady počtu žen v reprodukčním věku. Při posledním sčítání lidu (2021) se však ukázalo, že tyto odhady byly značně nadhodnocené a skutečná úhrnná plodnost byla tudíž zřejmě větší, než bylo oficiálně publikováno.

To znamená, že oproti roku 2020, v němž byla oficiálně uváděna úhrnná plodnost 1,71 dítěte na ženu, opravdu došlo v roce 2021 ke zvýšení úhrnné plodnosti, ale změna ve skutečnosti nebyla tak dramatická, jak by se z oficiálních dat (uvádějících hodnotu 1,83 za rok 2021) mohlo zdát. 

Jak postupovat při hodnocení dat za rok 2022 – „průměrná“ hodnota může být dosti matoucí pojem

Při hodnocení nejnovějších dat je třeba si uvědomit, že oficiálně publikované hodnoty úhrnné plodnosti před rokem 2021 na jedné straně a její hodnoty z roku 2021 a dalších let na straně druhé jsou (resp. budou) obtížně srovnatelné, protože v roce 2021 došlo k bezprecedentně velké úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, přičemž z těchto aktuálních hodnot budou zřejmě vycházet i odhady v letech následujících. 

Nejnovější čísla o počtu narozených dětí jsou měsíční údaje za první tři čtvrtletí (tedy leden až září) roku 2022. Ty jsou k dispozici od 12. 12. 2022 na stránce ČSÚ v tabulce Tab. 1 Počet a pohyb obyvatel České republiky v letech 1992–2022: absolutní údaje (roční, čtvrtletní, měsíční). Měsíční počty za celý rok 2022 by měly být publikovány přibližně za měsíc, přesněji 21. března 2023, detailnější data o věku matek narozených dětí pak v říjnu 2023, kdy vyjde Demografická ročenka ČR – 2022.

Data publikovaná ČSÚ jsou přebírána do mezinárodní databáze Human Fertility Database. Nejnovější měsíční počty narozených v ní najdeme v sekci Short-Term Fertility Fluctuations v tabulce pro ČR obsahující neupravená zdrojová data Crude data. Počty živě narozených dětí pak slouží k odhadu úhrnné plodnosti. Jelikož počet narozených dětí závisí mj. na ročním období (jsou měsíce, kdy se pravidelně rodí dětí více), jsou k dispozici i odhady měsíčních hodnot úhrnné plodnosti očištěné od tohoto vlivu, které lépe slouží k posuzování dlouhodobých trendů.  Pokud by se naplnil odhad, který na základě měsíčních odhadů úhrnné plodnosti publikovaných na stránkách Human Fertility Database uvádí ve svém článku Koubský, tedy pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, šlo by pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Proč si to myslím? Ať už vyjdeme z oficiálně publikovaných (neaktualizovaných) odhadů úhrnné plodnosti, nebo z aktualizovaných hodnot, jde o poměrně zásadní změnu trendu ve vývoji úhrnné plodnosti. Ta od roku 2011 až do roku 2021 rostla. V roce 2022 pak zřejmě došlo k poklesu, a to ne zcela zanedbatelnému. Ilustrujeme tuto změnu na obrázku 6.

Obrázek 6: Úhrnná plodnost v ČR 2011-2021 (přepočítané hodnoty) a predikce pro rok 2022. Hodnoty na základě dat ČSÚ za roky 2011-2021 spočítal O. Vencálek, predikce na rok 2022 je odhadem na základě měsíčních dat Human Fertility Database.

V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Pokud bychom připustili, že tato hodnota byla mimořádně vysoká, bylo by možno v následujícím roce (2022) očekávat mírný pokles (princip „návratu k průměru“). Zde jsme však ukázali, že nárůst úhrnné plodnosti v roce 2021 extrémní nebyl. Možná, že expertně můžeme mírný pokles v roce 2022 předjímat (zejména, když už průběžná data tuto „predikci“ potvrzují), těžko by však někdo z dat do roku 2021 predikoval pokles o více než několik setin (modely, které po sérii rostoucích hodnot „predikují“ výraznější pokles vznikají často až poté, co k poklesu opravdu došlo).  

Pro úplnost dodejme, že hodnota 1,65 je pouze „predikcí“ a není zcela zřejmé, nakolik je tato predikce ovlivněna skokovou změnou odhadu počtu žen v reprodukčním věku v roce 2021. Dokonce i hodnoty měsíční úhrnné plodnosti za měsíce, pro něž už jsou počty narozených známy (byť jde o předběžné údaje), jsou totiž netriviálními odhady. Jejich autoři při jejich výpočtu nepočítají s detailními daty propojujícími počty narozených dětí s věkem jejich matek, jak je uvedeno na str. 7 v metodologické poznámce k těmto datům. 

Za pozornost stojí ještě jedna poněkud nečekaná nesnáz. Jde o interpretaci pojmu „průměrná hodnota“. Ve svém výše citovaném článku Petr Koubský uvádí: „Každopádně lze konstatovat, že rok 2022 není z hlediska úhrnné plodnosti nijak výjimečný, v rámci uplynulého desetiletí se jeví jako průměrný.“ Pokud se na zjištěné hodnoty úhrnné plodnosti pohybující se v rozmezí 1,43 až 1,83 budeme dívat bez jejich časového uspořádání, pak dojdeme k závěru, že hodnota 1,65 je „průměrná“. Zde ale hodnotíme vývoj úhrnné plodnosti v čase. Pokud by šlo o ustálený proces, který osciluje kolem jakési „průměrné hodnoty“, i v tom případě by pojmenování hodnoty 1,65 jako „průměrná hodnota“ bylo v pořádku. Zde však o ustálený proces nejde. Těžko budeme hledat někoho, kdo by trend v letech 2011 až 2021 označil za „konstantní“. Spíše se shodneme na tom, že byl rostoucí. V situaci, kdy pozorujeme rostoucí trend a následný pokles z nejvyšší dosažené hodnoty na hodnotu „průměrnou“, je závěr „Rok 2022 […] byl z hlediska úhrnné plodnosti průměrný.“ zavádějící.

Ze stejného důvodu považuji v Koubského článku za matoucí graf znázorňující krátkodobé fluktuace plodnosti v Česku. I zde je totiž opominuta časová posloupnost zjištěných hodnot. Jen velmi pozorný čtenář si všimne, že „podprůměrné hodnoty“ byly zjištěny převážně v první části sledovaného období, zatímco ty nadprůměrné v části druhé, po níž následuje již zmiňovaný „průměrný rok 2022“.

Koubský na základě toho, že hodnoty úhrnné plodnosti v roce 2022 byly průměrné, vyvozuje tyto závěry: „Nic nenasvědčuje, že by se během něj [roku 2022] projevovaly atypické efekty snižující plodnost. Pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Ve své analýze jsem ukázal, že pokud v roce 2022 došlo k poklesu úhrnné plodnosti na hodnotu 1,65 (či podobně nízkou), je třeba nebrat tento pokles na lehkou váhu, ale pátrat po jeho příčinách.

Stojí za to zopakovat, že úhrnná plodnost je charakteristika intenzity rození dětí a je konstruována tak, aby se na ní neprojevovaly strukturní změny v populaci, tedy aby se „odfiltroval“ vliv měnícího se počtu a věkové struktury žen v reprodukčním věku, kteréžto faktory jsou bezesporu hlavními determinantami počtu narozených dětí. Jestliže tedy dochází ke změně trendu ve vývoji tohoto ukazatele (např. mění-li se trend z rostoucího na klesající), je potřeba takovémuto jevu věnovat pozornost. To platí zejména, pokud se potvrdí, že tato změna je výrazná.   

Závěr

Svým příspěvkem jsem měl ambici upozornit zejména na následující aspekty hodnocení nejnovějších údajů o počtu narozených dětí a jeho determinantách:

  1. V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Ukázali jsme, že v roce 2021 došlo k méně extrémní odchylce ve vývoji úhrnné plodnosti, než by se mohlo z oficiálních dat zdát. Změna, ke které došlo v oficiálně publikovaných odhadech úhrnné plodnosti mezi lety 2020 a 2021, je do značné míry dána bezprecedentně velkou opravou odhadu počtu žen v reprodukčním věku po proběhlém sčítání lidu.
  2. Pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, jak bylo predikováno z měsíčních dat Human Fertility Database, šlo by o pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Jde o výraznou změnu trendu, jejíž příčiny by měly být odhaleny.
  3. K hodnocení vývoje úhrnné plodnosti je třeba přistupovat jako k hodnocení trendu a jeho změn, nikoliv jako k hodnocení ustáleného procesu. Označení hodnoty jako „průměrné“ může být při takovéto analýze silně matoucí.

Já jsem vám to říkal

Tomáš Fürst

Dne 13. září 2023 měl premiéru dokument Netečkované příběhy, který přináší dosti otřesná svědectví lidí, jež se nepodvolili covidové totalitě a odmítli očkování. Je to nesmírně důležitý dokument, který ukazuje, s jakým gustem se lidé a úřady vrhli do persekuce svých neočkovaných spoluobčanů – jakmile si všimli, že se to nejen může, ale že je to dokonce společensky žádoucí.

Přímo před očima se mi tak promítl zlý sen, který jsem popsal již v polovině roku 2021 na blogu týdeníku ECHO24:

„Rubikon byl překročen. Moderní demokratické státy se opět propůjčily k podněcování, schvalování a nařizování diskriminace vůči skupině obyvatel, která se provinila tím, že má jiný názor. Jako tolikrát v dějinách je i dnes tato diskriminace považována za „pokrokovou“ a podporována intelektuálními elitami. Nenávidět už se zase může. Dopadne to jako vždycky – špatně.“

A taky že jo. Podívejte se na dokument, abyste pochopili, kolik rafinovaně hnusných forem útlaku naši progresivní spoluobčané vymysleli a jak si užívali společenské atmosféry, ve které byl tento útlak neočkovaných nejen tolerován, ale dokonce podporován.

Až se budou vaše děti učit ve škole o nacismu a komunismu a zase se u toho povedou takové ty povinné „never more“ řeči, pusťte jim dokument redakce Svědomí národa s názvem Netečkované příběhy.

Ústav pro zatajovaní informací a statistiky

Tomáš Fürst

Pomalu mi pro organizaci vedenou brněnským profesorem, který se nechává říkat “šéf českých statistiků“, docházejí aliasy. Kdo si chce osvěžit celou paletu úletů, omylů, manipulací, přehmatů, nedorozumění, diletantství a podvodů, nechť laskavě prokliká výše uvedené odkazy. Už je to téma na disertaci.

Nedávno mě pečlivě nejmenovaný kolega upozornil, že se na stránkách ÚZISu objevila Zdravotnická ročenka za rok 2021. A hned mi ukázal několik velmi pozoruhodných pasáží, které tento dokument obsahuje. Dožadovat se vysvětlení na ÚZISu v mém případě nemá žádný smysl, tak se rovnou podělím veřejně. Zavolejte tam někdo a dejte vědět.

Je pozoruhodné, že předchozí Zdravotnická ročenka – za rok 2020 – stále není vydána. Možná se čeká, až vítězové napíšou dějiny doby koronavirové, aby se vědělo, co se vlastně stalo. Ať se to furt nemusí přepisovat (jako ostatní evropské dějiny).

V ročence 2021 se v kapitole 1 na straně 7 píše: „Nejčastější příčinou smrti v roce 2021 byl COVID–19 (U07.1–U10.9), a to v 18,2 % případů.“ Pak si ovšem může laskavý čtenář nalistovat Tabulku 1.7.1 na straně 20 a Tabulku 1.7.2 na straně 21 a přečíst si podrobný rozpis počtu úmrtí dle jednotlivých příčin. A velmi překvapivě v podrobném rozpisu nenajde o covidu ani slovo!

Tak jak to teda je? Je nejčastější příčina úmrtí zastoupena nulovým počtem? Nedalo mi to a sečetl jsem všechna úmrtí dle jednotlivých skupin kódů příčin. A ejhle, vyšlo mi číslo asi o 18 procent nižší, než je součet uvedený ve spodním řádku tabulky. A pak se v tom vyznejte.

Vzniklo celé toto nedopatření pouze naprostou neschopností zaměstnanců ÚZISu, kteří způsobem ctrl+cizí ctrl+vlastní převzali formát dokumentu z předchozích ročníků, kde ještě žádný covid nebyl? Nebo se ÚZIS chystá na variantu, že se koronavirus vymaže z dějin a tiše se o něm přestane mluvit?

V celém 150 stránkovém dokumentu se slovo „COVID“ objevuje celkem na 11 místech, a to většinou v textové části. V tabulkách a grafech jej najdete pouze jednou, a to překvapivě v grafu „Nově hlášené nemocí z povolání podle kapitol seznamu nemocí z povolání“ (zkopírováno včetně dlouhého í).

Nikdo by se na vás nemohl zlobit, kdybyste si při četbě jednoho z nejdůležitějších dokumentů Ústavu zdravotnických informací a statistiky za rok 2021 vůbec nevšimli, že nějaká epidemie byla. A takový my tu máme ústav.

Švédské vítězství

Tomáš Fürst

Na stránkách amerického Cato institutu se objevil nesmírně zajímavý text z pera Johana Norberga s názvem: Švédsko během pandemie: Vzor nebo odstrašující případ? Jde o skvěle napsaný článek, který si zasluhuje pozornost, proto přináším jeho krátké shrnutí v češtině, doplněné o pár vlastních komentářů.

https://www.cato.org/policy-analysis/sweden-during-pandemic

Strategie, kterou zvolilo Švédsko vedené koalicí sociálních demokratů a zelených, se opírala o dobrovolná omezení. Vláda doporučila udržovat společenský odstup, pracovat z domu, omezit zbytečné cestování a pokud možno zůstat doma. Vše bylo ovšem na úrovni doporučení, nikdo nikoho k ničemu nenutil. Jediným tvrdším omezením byl zákaz sdružování více než 50 lidí, což omezilo zejména kulturní a sportovní akce. Středním školám a universitám bylo na vrcholu epidemie doporučeno na několik měsíců distanční vzdělávání (v březnu až červnu 2020 a znovu v prosinci 2020 až v lednu 2021) , základní a mateřské školy ovšem zůstaly otevřené po celou dobu. Roušky nebyly nařízeny nikdy a nikde, po jistou dobu platilo doporučení je používat v hromadné dopravě ve špičce.

Autor článku pátrá po tom, proč se Švédsko tolik lišilo od ostatních zemí, včetně svých skandinávských sousedů. Nepřekvapivě zmiňuje charismatickou osobnost Andersa Tegnella a historicky danou velkou míru autonomie úřadu, který tento muž zastával.

Různí odborníci po celém světě předvídali, že Švédský přístup skončí katastrofou. Neslavně známý tým matematických šarlatánů z Imperial College London spočítal, že švédský zdravotní systém bude zcela zahlcen a země má počítat s téměř 100 tisíci mrtvých. Realita byla téměř dvacetkrát menší a k zahlcení nemocnic nikdy nedošlo.

Polovina roku 2023 je tedy dobrý čas na bilancování. Covidová úmrtnost ve Švédsku byla nakonec přibližně na evropském průměru (viz Obrázek 1, který jsem printscreenem převzal z původního článku).

Všichni ale víme, jak složité bylo určit, která úmrtí jsou s covidem a která na covid. Dnes už je jasné, že v počátcích epidemie byla některá covidová úmrtí přehlédnuta, zatímco s postupujícím časem se začalo „na covid“ vykazovat vše, co šlo. Velmi výmluvné jsou v tomto směru grafy britského Office for Health Improvement and Disparities, které doporučuju pečlivě proklikat.

Proto je rozumnější podívat se na celková nadúmrtí, tedy na počet lidí, kteří zemřeli nad úroveň očekávanou z předchozích tří let. A v této statistice – která je ze všech nejrelevantnější – je Švédsko jednoznačným vítězem. Počet úmrtí ve Švédsku přesáhl za tři pandemické roky očekávanou úroveň pouze o 4.4 procenta. Všechny ostatní evropské země dopadly hůř, evropský průměr byl 11 procent a nejhorší země (Bulharsko, Slovensko a Polsko) se blížily dvaceti procentům (viz Obrázek 2, který je opět převzat z původního článku printscreenem).

Na závěr autor píše: „Zdá se tedy, že Švédsko dopadlo výrazně lépe než ostatní země, co se týče ekonomiky, školství či domácího násilí, a přesto vyšlo z pandemie s menším počtem nadúmrtí než jakákoliv jiná evropská země. Švédsko má méně než polovinu nadúmrtí ve srovnání se Spojenými státy, jejichž president a hlavní média opakovaně používala právě tuto zemi jako odstrašující příklad.“

Autor se překvapivě vůbec nevěnuje covidovým vakcínám, ačkoliv právě tohle téma je v kontextu výše uvedeného nesmírně zajímavé. Obrázek 3 stažený z Our World in Data ukazuje, že Švédsko patří k očkovacím premiantům. Každý Švéd má v sobě průměrně dvě a půl dávky některého ze Safe&Effective koktejlů. Ovšem kupříkladu taková Itálie je na tom prakticky úplně stejně. A přesto jsou italská nadúmrtí téměř třikrát vyšší než ta švédská, a dokonce převyšují evropský průměr. Tato záhada si jistě zaslouží v budoucnu více pozornosti.

https://ourworldindata.org/

Jedno je však jasné už teď. Samozvaní „odborníci“ z celého světa se opět unisono mýlili téměř ve všem a švédská cesta – statečně a vytrvale prosazená Andersem Tegnellem – se ukázala být nejlepší ze všech.

Mohli byste prosím napsat oficiálním médiím, že byste rádi tuhle zprávu slyšeli v hlavním vysílacím čase a četli na prvních stránkách a úvodních obrazovkách?

Logika CDC

Tomáš Fürst

Americké CDC vydalo hodnocení nejnovější varianty koronaviru, která se jmenuje BA.2.86. V hodnocení se píše, že k infekci touto variantou mohou být náchylnější lidé, kteří dříve COVID-19 prodělali nebo kteří jsou očkovaní. Kdybyste nevěřili mému překladu, zde máte screenshot, ať to pak zas nemusíme hledat na WayBackMachine:

https://www.cdc.gov/respiratory-viruses/whats-new/covid-19-variant.html

Kdo ví, možná tato formulace opět dozná několikerá „upřesnění“ – etymologické okénko o tom, kterak CDC upřesňovalo definici vakcíny, si můžete přečíst zde. Nakonec je definice upřesněna tak, že už ji splňuje i procházka rozkvetlou loukou.

Pokud tomu tedy správně rozumím, CDC nás informuje, že účinnost vakcíny proti této nové variantě koronaviru je záporná. To znamená, že i kdyby vakcína neměla žádné nežádoucí účinky, vychází risk-benefit analýza v neprospěch očkování.

Co tedy CDC doporučuje jako prevenci proti nové variantě? No přece očkování! Právě těmi vakcínami, které vás činí náchylnější virem onemocnět.

Co dělat, když se zblázní úřad, od kterého celý svět opisuje protiepidemická opatření?

Rizika očkování proti covidu byla prezentována na zasedání Výboru pro zdravotnictví Senátu PČR

RNDr. Zuzana Krátká, PhD. (imunoložka, SMIS),

MUDr. Jaroslava Chlupová (neuroložka)

Dne 1. srpna 2023 jsme se účastnily zasedání Zdravotního výboru Senátu PČR. Seznámily jsme přítomné senátory s aktuálními informacemi o očkování proti covidu, požádaly jsme je o pomoc se získáváním dat a hledáním odpovědí na otázky, které považujeme za závažné. Doufám, že naše vystoupení na půdě Senátu nebude poslední a že i tím, že nás měli možnost trochu poznat, se třeba se podaří postupně obnovit spolupráci nejen s politiky, ale i s lékaři v rámci odborných lékařských společností. Všichni přítomní souhlasili s tím, že je nezbytné zakopat příkopy oddělující odborníky s kritickými názory označované jako antivaxery od lékařské a vědecké obce zastávající „oficiální konsensus“. Cenzura a strach z pojmenování chyb dle našeho názoru povede jen k dalšímu prohlubování nedůvěry veřejnosti ke zdravotníkům i v politikům. Nezbývá než se z chyb poučit a snažit se jim do budoucna vyhnout. Zda k tomu skutečně bude vůle, to zatím nevíme. Moc děkujeme paní senátorce MUDr. J. Chalánkové za zprostředkování tohoto slyšení a panu profesorovi MUDr. J. Benešovi, infektologovi z pražské Bulovky, za velkou podporu a účast na jednání.

Níže uvedený text jsme senátorům předali a část z něj byla přednesena. Proběhla i poměrně dlouhá a zajímavá diskuse. Záznam z akce pořízený Robinem Čumpelíkem z Inovace republiky:

Členům Výboru pro zdravotnictví Senátu PČR

V Praze dne 1. srpna 2023

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté,

Děkujeme Vám za možnost účastnit se dnešního zasedání. Ve svém příspěvku jsme shrnuli problémy, které se týkají vakcinace mRNA vakcínami proti covid-19.  Chceme vás seznámit s příběhy lidí, kteří mají závažné zdravotní komplikace po vakcinaci. Chtěli bychom vás požádat o pomoc se získáním dat pro ověření hypotéz, které v souvislosti s očkováním a infekcí máme. A domníváme se, že je třeba podporovat mezioborovou komunikaci a ukončit dělení odborníků na experty a dezinformátory podle toho, jaký postoj ke covidu a proticovidovým opatřením zastávají.

Vakcinovali jsme, protože jsme byli přesvědčeni o tom, že jen takto epidemii zvládneme a obrovské množství zdravotníků se do vakcinace v této víře aktivně zapojilo. Ale s odstupem několika let bychom měli být schopni zrevidovat přístup k vakcinaci a přiznat i omyly, kterých jsme se dopustili.

Očkovali jsme vakcínami, které nebyly dostatečně otestované. Jistě, bylo nezbytné jednat rychle, ale nedostatečně ozkoušené mRNA vakcíny byly doporučeny příliš rychle všem věkovým kategoriím. Spolehli jsme se na informace poskytované regulátorům výrobci vakcín o jejich krátkodobé bezpečnosti, ale neměli jsme informace o bezpečnosti dlouhodobé. Věřili jsme kontrolním úřadům, že vše, co dostáváme, je bezpečné a kvalitní. Výrobci ale produkovali obrovské množství vakcín s velmi proměnlivou kvalitou šarží a úřady nedostatečně kontrolovaly výrobce, zda složení a bezpečnost vakcín odpovídá schváleným kritériím. Jak ukázala nedávno publikovaná dánská studie, byly aplikovány šarže, u kterých až 10 % pacientů hlásilo podezření na nežádoucí účinky.

Opustili jsme tradiční očkovací zásady. Dříve bylo samozřejmým zvykem neočkovat v době epidemické vlny. Brát v úvahu předchozí kontakt s infekcí. Včas reagovat na proměnlivost viru. Neočkovat zastaralými variantami vakcín. Brát v úvahu aktuální stav imunity očkovaných osob. Připustit individualizaci očkovacích schémat. A pečlivě monitorovat benefit vakcinace pro rizikové skupiny. Na toto jsme rezignovali a jakoukoliv změnu k lepšímu nezahrnuje ani nejnovější doporučení České vakcinologické společnosti v tichosti vydané v červnu tohoto roku. Toto doporučení vychází z dokumentů CDC a EMA, nebylo ale projednáno s českými odbornými lékařskými společnostmi. Chybí v něm již dříve zveřejněná doporučení odborných společností např. k antitrombotické léčbě, aby se předešlo zdravotním komplikacím, chybí risk benefit analýzy pro rizikové skupiny.

Očkovali jsme uprostřed covidových vln, ale CDC před námi tajila informaci, že očkovaní jsou v prvních dvou týdnech náchylnější k infekci, a že by se měli chránit před okolím. V registrační studii přípravku Comirnaty výzkumníci zaznamenali v průběhu 7 dnů po podání první dávky významně více suspektních příznakových nákaz virem SARS-CoV-2, než ve skupině, která obdržela placebo. Možná si vzpomenete, že se podle původního doporučení z ledna 2021 neprovádělo testování na přítomnost viru SARS-CoV-2 PCR či antigenním testem ani před, ani po vakcinaci. Mnoho lidí se tak zbytečně nakazilo, mnoho lidí možná kvůli této chybě zemřelo.

Ani po skončení pandemie, v době, kdy infekce variantou omikron postihla většinu obyvatel a jsme promořeni, nedochází k omezení očkování. Zcela jsme ztratili respekt před intenzitou imunitní reakce, kterou vakcína může vyvolat u citlivých osob. Ze sdělení paní doktorky Chlupové bude zřejmé, jak moc jsme se mýlili, když jsme mRNA vakcínu považovali za bezpečnou pro pacienty, kteří mají jiná závažná onemocnění.

Očkovali jsme mladé ženy a muže v plodném věku. A po čase jsme uviděli obrovský a náhlý propad počtu narozených dětí. Ten propad začal v lednu 2022 a trvá již rok a půl. Vysvětluje se obecně demografickými a socioekonomickými jevy, ale neanalyzují se možné souvislosti s očkováním. Kdokoliv si dovolí říct, že tento propad je konzistentní skrze celou proočkovanou Evropu víceméně bez ohledu na rozdílný demografický vývoj v jednotlivých zemích a nastal skokově přibližně 7 měsíců poté, co se začali očkovat lidé v plodném věku, a že by se tato hypotéza měla ověřit a buď potvrdit, nebo vyvrátit, je okamžitě označován za dezinformátora.  Možná vás překvapí, že stále nebyly zveřejněny výsledky klinické studie Pfizeru, která sledovala těhotné ženy očkované proti covid-19. Tato zaslepená randomizovaná studie, v níž část těhotných žen dostala placebo a část vakcínu, začala v únoru 2021. Výsledky studie nejsou ani po více než 2 letech k dispozici. Nemáme ani výsledky žádné z několika prospektivních studií očkování těhotných žen.  Jak je možné, že bez spolehlivých údajů o bezpečnosti a efektivitě vakcín v této kohortě nadále vakcinologové doporučují očkování těhotných? Kde zůstal princip předběžné opatrnosti? Vždyť riziko postižení plodu je u covidu-19 nízké. Nikdy v minulosti jsme se takto nechovali.

Očkujeme děti. Přestože zdravé děti nepatří mezi rizikové skupiny. Mnoho států už od očkování zdravých dětí proti covidu ustoupilo, my bychom stále měli podle doporučení očkovat děti od půl roku třemi dávkami.

Chtěla bych vás požádat o vytvoření odborné skupiny na půdě Senátu, ve které by se aspoň některé problémy začaly řešit a ve které by se propojili různí odborníci, kteří mají k tématu co říci. Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků se soustřeďuje na problematiku covidu dlouhodobě, ale pro své kritické názory bylo označováno jako dezinformační sdružení, což není. Na našich webových stránkách www.smis-lab.cz se můžete dozvědět o jeho činnosti více. Je nezbytné zastavit pokles důvěry veřejnosti ve vědu a zdravotnictví. Je nutné obnovit vědeckou diskusi, ze které byli vyřazeni lidé s kritickými názory. Přimlouváme se i za to, abychom více podpořili české odborné instituce (SZÚ, SÚKL, hygienické stanice) a vědce, kteří nebyli tolik slyšet, ale mají zkušenosti a morální integritu. Měli bychom se společně věnovat problematice nežádoucích účinků vakcín, risk-benefit analýze vakcín, nadúmrtím, poklesu porodnosti, vědecké cenzuře, ale i střetu zájmů u představitelů covidové response.

Velkým problémem, kterému čelíme, je přístup k datům. Mnoho z nich je odborníkům, kteří by je chtěli analyzovat, nedostupných.  Ale nejen to.Prokázali jsme, že i ve zveřejňovaných datových sadách docházelo k zásadním manipulacím. Byli jsme např. svědky manipulace s daty, kdy se zpětně upravily data z covidových období tak, že se přesunula velká část (v různých skupinách desítky procent až polovina) čerstvě očkovaných mezi neočkované – ale celkové počty osob ve skupinách se neupravily.

Je téměř nemožné získat další potřebná data a informace z ÚZISu a pojišťoven, abychom mohli vyvrátit či potvrdit naše hypotézy. Velmi bychom v tomto směru uvítali vaši podporu. Výsledky naší dosavadní práce můžeme doložit na celé řadě odborných prací a analýz dostupných ať už v odborném tisku, nebo na stránkách SMIS. V případě zájmu vám konkrétní výsledky našich studií a odborných analýz velmi rádi ukážeme.

Seznam literatury:

  1. Schmeling M a kol. Batch-dependent safety of the BNT162b2 mRNA COVID-19 vaccine. Eur J Clin Invest. 2023 Aug;53(8):e13998. doi: 10.1111/eci.13998. https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/eci.13998
  2. https://www.vakcinace.eu/doporuceni-a-stanoviska/doporuceni-ceske-vakcinologicke-spolecnosti-cls-jep-cvs-k-ockovani-proti-onemocneni-covid-19-2
  3. https://www.fda.gov/media/144245/download?fbclid=IwAR2X6RLxTj9YZFut_G3TInOIjlLI3gPiLrvIv5hABWdbnYdsrfm4MWj7VjA
  4. https://www.csaki.cz/dokumenty/Covid_vakcinace.pdf
  5. https://smis-lab.cz/2023/05/04/covid-a-znepokojiva-fakta-ktera-vedci-nechteji-slyset/
  6. https://smis-lab.cz/2023/07/09/kauza-chybejicich-deti-zahada-se-prohlubuje/
  7. https://www.clinicaltrials.gov/study/NCT04754594?term=C4591015&rank=1
  8. https://www.clinicaltrials.gov/search?cond=COVID&term=Pregnancy&intr=Vaccine&aggFilters=status:com,studyType:int
  9. https://smis-lab.cz/2023/01/01/letem-svetem-po-vakcinacnich-doporucenich-proti-covid-19-u-deti/
  10. https://smis-lab.cz/2023/01/17/data-na-uzisu-zraji-jako-vino/
  11. https://www.mzcr.cz/tiskove-centrum/datove-tiskove-zpravy-ke-covid-19/
  12. Janošek J, Komárek A. Post-infection immunity provides excellent protection from COVID-19 ICU hospitalization during Delta and Omicron waves. Infect Dis (Lond). 2023 Jan;55(1):74-77. doi: 10.1080/23744235.2022.2125575. 

https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/23744235.2022.2125575

Kazuistiky

MUDr. Jaroslava Chlupová, neuroložka

Ve své neurologické ordinaci řeším mnohem častěji celou řadu neurologických problémů včetně velmi závažných stavů. Mezi těmi, které je třeba zmínit v souvislosti s mRNA vakcínami, patří vertigo, tinitus, pareza n. facialis, myopatie, polyneuropatie, dále autonomní dysfunkce / POTS / ad., únavový syndrom, insomnie, cévní mozkové příhody, roztroušená skleróza, encefalitidy, akutní diseminovaná encefalomyelitida, neurodegenerace, onemocnění motoneuronu – amyotrofická laterální skleróza.

Pečuji o celou řadu velmi těžce nemocných osob, jejichž onemocnění se rozvinulo po vakcinaci proti covidu. Problém je to natolik závažný, že považuji za svou morální povinnost vás seznámit alespoň s některými kazuistikami.   

  1. Muž r. 1948, VŠ, sportovec

Arteriální hypertenze, st.p. plicní embolizaci 2010, st. P. borreliové myokarditidě, TEP kyčelních kloubů. Od dubna 2021 po druhé dávce vakcinace proti covid-19 prudký rozvoj parkinsonského syndrom těžkého stupně s kamptokormií, váhový úbytek 20 kg, úbytek svalové hmoty, polyneuropatie, herpes zoster. Aktuálně má těžkou poruchu hybnosti, není schopen sám vyjít z bytu, má intenzivní, převážně noční bolesti páteře, kloubů. 

2. Žena r. 1974

Vrozená atrezie transverza, opakované střevní operace, chronické subileozní stavy při srůstech a funkčních stenozách střeva. Sideropenická anemie. Od srpna 2021 po druhé dávce vakcinace proti covid-19 rozvoj onemocnění motoneuronu MND /ALS /. Zemřela v červnu 2023.

3.  Žena r. 1950, aktivní starobní důchodkyně

 Hypertenze, hyperlipidemie. Covid-19 prodělala v lednu 2021, poté očkována dvěma dávkami vakcíny, druhá dávka byla aplikována v červenci 2021. 14 dní po vakcinaci rozvoj nekrotizující myozitidy. Nutnost hospitalizace, imunosuprese. Uzavřeno jako reakce na léčbu statinem (8 let stejná medikace). Jako rizikové pacientce jí byla doporučena 3. dávka vakcíny.

4. Žena  r. 1993

Hypertenzní nemoc, hernie disku L4-L5 2018, nefrolithiáza recidivující oboustranně. Na jaře 2020 prodělala covid-19 v lehké formě, poté byla třikrát vakcinována. V říjnu 2022 bolesti epigastria a pravého ramena, zjištěno prokrvácené ložisko se subkapsulárním hematomem, několik hypervaskularizovaných ložisek jater. Revize, evakuace hematomu, následně zvažována transplantace jater. Uzavřeno jako vícečetný ložiskový jaterní nález nejasné etiologie. Pacientka ve sledování.  

5. Muž  r. 1963

Od r. 2018 rozvoj polymyalgia rheumatica, dlouhodobě kortikoterapie, stabilizace stavu.

covid-19 neprodělal. Po druhé dávce vakcinace nastal rozvoj svalové slabosti a chabé akrální parézy pravé dolní končetiny. Byla mu doporučena třetí dávka vakcíny, po které došlo k významnému zhoršení klinického stavu ve smyslu svalové atrofizace, slabosti. Diagnostikováno onemocnění motoneuronu – ALS.  

Proč jeden spermiogram nestačí

Zuzana Krátká

Jak proměnlivá může být kvalita ejakulátu v čase? Jak se správně provádí vyšetření spermií? Co musíme zohlednit při hodnocení odborných publikací, které jsou zaměřené na stanovení plodnosti mužů po covidu či očkování?

U mužů se spermie tvoří od puberty po celý život, přičemž se zárodečné buňky (spermatogonie) v semenotvorných kanálcích varlete mitoticky dělí a dávají tak vznik buňkám nazývaným spermatocyty,. Z těch se meiotickým dělením postupně vytvoří haploidní kulaté spermatidy a z nich teprve vznikají buňky na obrázku – spermie (pohyblivé samčí zárodečné buňky s jednou sadou chromozomů). Spermie dokončují proces zrání v nadvarleti. Celý proces, tzv. spermatogeneze, trvá v průměru 72+-2 dny. Kromě spermií obsahuje ejakulát seminální tekutinu, která je produkovaná semennými váčky, prostatou a dalšímu žlázami.

Kvalita ejakulátu se rutinně stanovuje mikroskopickým vyšetřením, které se nazývá spermiogram. Toto vyšetření se nejčastěji provádí na klinikách asistované reprodukce. Po zkapalnění vzorku, které trvá cca 15-30 minut, se zhodnotí jeho objem, barva, pH a následně se mikroskopicky počítá v kalibrované komůrce koncentrace spermií, procento pohyblivých spermií a stanoví se procento morfologicky kvalitních spermií. Hodnocení morfologie (tvar hlavičky, krčku a bičíku) se provádí z barveného preparátu vzorku spermií. Zároveň se hodnotí přítomnost kulatých buněk. „Kulaté“ jsou v ejakulátu buď nezralé formy spermií nebo může jít o leukocyty (bílé krvinky). Pečlivá analýza ejakulátu zabere pár hodin, rychlá cca 45 minut. Postup zpracování je velmi podrobně popsán v  manuálu WHO. A naučit se ho není hračka.

Mikroskopická analýza ejakulátu

Kromě těchto klasických mikroskopických vyšetření je možné udělat i cytometrickou analýzu ejakulátu a zjistit o spermiích další informace. Pro cytometrii se vzorek spermií obarví a změří na průtokovém cytometru. Pomocí annexinu a propidium jodidu se označují spermie apoptotické (umírající) a nekrotické (už mrtvé), neoznačené zůstávají živé spermie. Dále můžeme pomocí cytometrie určit procento spermií s poškozeným akrozomem, kdy ke spermiím přidáme protilátku, která proniká do akrozomu (pokud je poškozený). Akrozom je „čepička“ na hlavičce spermie, a jeho správná funkce je potřebná k interakci spermie s vajíčkem při oplození. Důležité je vědět také to, zda mají spermie celistvou DNA. Při apoptóze dochází k jejímu štěpení. Poškození DNA ve spermii může být jednou z příčin zástavy vývoje embrya. Pomocí protilátky proti CD 45 můžeme stanovit počet bílých krvinek v ejakulátu. Ty by v ejakulátu za normálních okolností být neměly, ale nalezneme je tam při zánětu. Dále je možné zjistit v ejakulátu přítomnost protilátek proti spermiím, což už se ale zase vracíme k mikroskopu. Toto široké spektrum různých vyšetření není scifi, ale už je k dispozici v některých klinických laboratořích, a dokonce je možné je všechna udělat z jednoho vzorku ejakulátu.  Lékaři tak získávají lepší přehled o kvalitě spermií daného muže.

Opakování vhodné!

Není vzorek jako vzorek, kvalita ejakulátu je velmi proměnlivá. O plodnosti muže si můžete učinit nejlepší představu po analýze více vzorků. Z grafů uvedených níže i laik pozná, že jsou muži, kteří mají jednou hodnoty v pořáku a za pár týdnů horší. A naopak. Takto vypadají výsledky 55 mladých mužů, které jsme požádali v rámci jedné vědecké studie o dva odběry, ten druhý proběhl za 4-6 týdnů po prvním. Na Grafu 1 vidíte celkový počet spermií a na grafu 2 progresivní pohyblivost spermií. Úsečka spojuje první (modrá tečka) a druhé (červená tečka) vyšetření téhož muže a její délka ukazuje, jak velké rozdíly mohou při opakovaných odběrech nastat. Na Grafu 3 je uvedena životnost spermií změřená cytometricky. Zde jsou rozdíly mezi vzorky menší, což je ovšem částečně dáno tím, že měříme v relativních jednotkách. Průměrný relativní rozdíl dvou vyšetření se vypočítá jako rozdíl obou hodnot dělený průměrem. Čím nižší hodnota je, tím blíže si hodnoty jsou.

Graf č. 1 – Celkový počet spermií -porovnání dvou vyšetření provedených v průběhu 4-6 týdnů u 55 mužů s varikokélou. Norma > 39 mil. spermií Relativní rozdíl hodnot. Pořadová korelace mezi prvním a druhým měřením. Autor grafu – T. Fürst.

Graf č. 2 – Progresivní pohyblivost spermií – porovnání dvou vyšetření provedených v průběhu 4-6 týdnů u 55 mužů s varikokélou. Norma > 32 % pohyblivých spermií. Relativní rozdíl. Pořadová korelace mezi prvním a druhým měřením. Autor grafu – T. Fürst.

Graf č. 3 – Životnost (viabilita) spermií. Porovnání dvou vyšetření provedených v průběhu 4-6 týdnů u 55 mužů s varikokélou. Norma > 58 %. Relativní rozdíl. Pořadová korelace mezi prvním a druhým měřením. Autor grafu – T. Fürst.

Obrázek 1 – Normální hodnoty spermiogramu a cytometrických vyšetření

Víme něco spolehlivého o plodnosti po covidu?

Vraťme se ale ke covidu. Z výše uvedeného je evidentní, že i za normálních okolností mohou být rozdíly hodnot parametrů spermiogramu veliké.  Chceme-li sledovat vliv covidu nebo očkování na plodnost mužů, je nutné ve studiích počítat s touto proměnlivostí a pokud se spolehneme na jedno měření před a jedno po onemocnění či vakcinaci, pak získáme něco jako „aktuální fotografický snímek dané situace“. O plodnosti / neplodnosti daného muže získáme nejlepší informaci, pokud budeme hodnotit více parametrů uči ho budeme testovat opakovaně. Nesmíme zároveň zapomínat na to, že proces spermatogeneze je velmi dlouhý, trvá více jak dva měsíce. Z našich zkušeností víme, že většina mužů onemocnění nebo vakcinaci zvládla bez dlouhodobých následků. Z počátku došlo k poklesům kvality ejakulátu, ale do pár měsíců se kvalita zlepšila. U některých ale horší parametry přetrvávají dlouhodobě. O vlivu infekce na spermie existuje prací více, ale velmi málo víme o tom, co s kvalitou spermií dělají opakované dávky vakcinace. Nikdo po tom nepátrá… Bohužel co jsme nezměřili v minulých letech, to už nezměříme. Odstup od prvních dávek očkování či nemoci je příliš velký. Doufám spíše v to, že časem budou publikovaná data, která jsou zatím ukrytá v šuplících embryologů. Čekají, až o ně bude zájem.

Na závěr bych chtěla poděkovat své milé kolegyni, vedoucí embryologické laboratoře, za odborné korekce a lékaři, urologovi, za poskytnutí dat z našeho aktuálního společného projektu, který se covidu netýká, ale pro ilustraci stačí.

Výsledky k neuvěření aneb jak nestudovat kvalitu ejakulátu

Zuzana Krátká

Metodicky kvalitně provedených publikací o  tom, jaký vliv má onemocnění covid na plodnost mužů, mnoho nemáme, nicméně např. v klinické studii Donderse a kol. z roku 2022 je popsán pokles kvality spermií první měsíc po infekci a vzestup kvality v následujících dvou měsících. Před několika dny byly na konferenci ESHRE (European Society of Human Reproduction and Embryology) prezentovány profesorkou Rocio Núñez-Calonge výsledky studie kvality ejakulátu u mužů, kteří prodělali mírný covid a byli po něm sledováni dlouhodobě. Přednáška byla považována za tak důležitou, že si jako jedna z mála vysloužila tiskovou zprávu, která se pak šířila mj. i na sociálních sítích. Studie nabízela analýzu dat o kvalitě ejakulátu po třech a více měsících. Její závěry nebyly vůbec povzbudivé. Podle ní i mírné onemocnění covid může zhoršit plodnost mužů na dlouhou dobu. Jelikož sama pracuji v centru asistované reprodukce, začala jsem se o práci zajímat více. Byla jsem však nepříjemně překvapena nízkou kvalitou studie. Laik metodické chyby nepozná, nabízím proto zde rozbor této práce, přesněji řečeno toho, co bylo uvedeno v tiskové zprávě. Celá přednáška k dispozici zatím není.

Studie portugalských vědců zahrnovala výsledky vyšetření kvality ejakulátu u 45 mužů, střední věk mužů je 31 let. Jde o velmi malý soubor … Z dostupných informací netušíme, zda to byli partneři neplodných žen či dárci spermatu. Každopádně nejde o běžnou populaci. Nevíme ani věkové složení souboru, tedy jak staří byli nejstarší účastníci, což je velmi důležitá informace.

Tito muži jsou ze šesti portugalských klinik, kde měli vyšetřený spermiogram před covidem, a pak po prodělání covidu, který prodělali s mírnými symptomy. Z textu nevyplývá, zda opravdu měli covid a zda jim bylo provedeno PCR na mRNA SARS-CoV-2 a jestli byla zjišťována i hladina protilátek proti covidu. Nebo zda to byli jen partneři neplodných žen, kteří lékařům prostě jen oznámili, že covid měli.

Další vzorek ejakulátu byl odebrán mezi 17. a 516. dnem po covidu. Takže jinými slovy – někdy (nevíme jak dlouho) před covidem byli muži vyšetřeni poprvé (a zřejmě byl proveden jediný spermiogram k prokázání skutečnosti, že „chyba“ není na straně muže), pak prodělali covid, a pak v období nesmírně širokém (dva týdny až rok a půl) byli vyšetřeni podruhé (dělá se typicky před umělým oplozením). I nepoučený laik pozná, že toto není dopředu kvalitně naplánovaná klinická studie, ale jen jakýsi soubor výsledků z databází lékařů z různých klinik. Je velmi zvláštní, že oněch 45 mužů pocházelo z různých pracovišť.(Pozn. od kolegyně embryoložky z jedné IVF kliniky vím o její skupině 180 mužů opakovaně vyšetřených v období od července 2020 do prosince 2021. Tito muži měli spermiogram provedený před i v několika intervalech po onemocnění covid. Podle čeho tedy vybírali muže do portugalské studie?)

Muži byli rozděleni na skupinu, u které bylo vyšetření ejakulátu provedeno do 100 dní po infekci a skupinu, u které bylo vyšetření provedeno mezi 100.- 516. dnem. Proč toto dělení? Správně bychom měli přece porovnávat vzorky ejakulátu získané např. po 14, 100 a 200 dnech od všech mužů. Jen tak můžeme porovnat daný stav – tedy zhoršení či zlepšení kvality ejakulátu, a to ještě pouze tehdy, odebereme-li aspoň dva nezávislé vzorky v daném období (tedy třeba 14. a 21. den, 100. a 107 den, 200. a 207.den). Protože kvalita spermií může kolísat podle toho, co se zrovna událo nebo neudálo pár dní před odběrem. Navíc kvalita ejakulátu kolísá i sezónně. Jinak doba potřebná na vznik nových spermií ze zárodečných buněk je přibližně 74 dní.

Vědci zjistili statisticky významný rozdíl v objemu spermatu (pokles o 20 % z 2,5 na 2 mililitry), koncentraci spermií (pokles o 26,5 % z 68 na 50 milionů /ml ejakulátu), celkového počtu spermií (pokles o 37,5 % ze 160 na 100 milionů), celkové pohyblivosti (pokles o 9,1 % ze 49 % na 45 %) a životnosti (pokles o 5 % z 80 % na 76 %). Uvedené průměrné hodnoty jednotlivých parametrů jsou v normě, ale o stavu ejakulátu nám průměrné hodnoty nic neřeknou. Potřebovali bychom vidět data jednotlivých mužů před a po covidu, vědět, kolik mužů mělo normální hodnoty jednotlivých vyšetření a kolik mužů mělo některý z parametrů již v patologických hodnotách. Pro zajímavost, pokud má muž koncentraci spermií, objem, pohyblivost a morfologii spermií v normě, pak se označuje jako normozoospermik. A nás by třeba zajímalo, kolik normozoospermiků bylo v souboru před covidem a po covidu a v odstupu oněch 100, 200 či více dní. Pokud by jeden ze dvou odběrů byl normální a druhý měl odchylku, počítali bychom ten normální, koncentraci spermií ve zkoumaném vzorku ejakulátu logicky sníží např. nedodržení doby sexuální abstinence. V současnosti se ke stanovení kvality ejakulátu používají např. metody průtokové cytometrie, pomocí kterých se vyšetřuje např. zastoupení živých a apoptotických spermií, počet spermií s fragmentací DNA nebo počet spermií s poškozeným akrozomem. Mikroskopicky se vyšetřuje i přítomnost protilátek proti spermiím. Všechna tato měření doplňují informace ze spermiogramu a společně lépe popisují plodnost muže.

Polovina mužů měla celkový počet spermií o 57 % nižší po covidu ve srovnání s jejich vzorky před covidem. Morfologie spermií nebyla významně ovlivněna. Zásadní chyba tkví v detailu. Musíme hodnotit aspoň dva vzorky, abychom si byli jistí skutečnou kvalitou ejakulátu v daném čase. Stačí alkoholem a marjánkou zpestřený večírek, přehřátí, promilovaný týden, či třeba práce s ředidly a kvalita spermií klesne. Pokud by šlo jen o „dočasnou újmu“, během několika dní či týdnů se kvalita ejakulátu zlepší nově vytvořenými spermiemi. Významný vliv na výsledek spermiogramu má i práce laborantů. Jde o mikroskopickou analýzu, která je ovlivněna zkušeností pracovníka. Tedy nejstandardněji by byla provedena studie, pokud by všechny vzorky odečítala jedna a tatáž osoba. Zde autoři sesbírali data ze šesti klinik, tedy o nějaké „standardizaci postupu“ nemůže být ani řeči.

Když se vědci podívali na skupinu mužů, kteří poskytli vzorek později než 100 dní po covidu, zjistili, že koncentrace spermií a motilita se v průběhu času stále nezlepšily. Tady není jasné, co se s čím srovnávalo. Porovnávali autoři dva vzorky od stejné skupiny mužů, či dvě skupiny mužů mezi sebou…?

Pokračující vliv infekce covid na kvalitu spermatu v tomto pozdějším období může být způsoben trvalým poškozením způsobeným virem, a to i při mírné infekci. Věříme, že lékaři by si měli být vědomi škodlivých účinků viru SARS-CoV-2 na mužskou plodnost. Je obzvláště zajímavé, že k tomuto poklesu kvality spermatu dochází u pacientů s mírnou infekcí covid, což znamená, že virus může ovlivnit mužskou plodnost, aniž by muži vykazovali jakékoli klinické příznaky onemocnění. Je logické, že pokud muž prodělá (jakékoliv) respirační onemocnění, může být jeho plodnost krátkodobě nižší. V dlouhodobém horizontu je však kvalita ejakulátu ovlivněna různými faktory, tedy svádět vše na „long covid“ je hloupost. Jakým způsobem byl hodnocen pokračující vliv infekce, jsme se z dostupných materiálů nedozvěděli. Negativně mohly působit i jiné faktory, jako různé léky, jiná systémová onemocnění, urogenitální infekce a také vakcinační status, který nebyl vůbec zkoumán (nebo ve zprávě není uvedený). Přisuzovat tedy nízkou kvalitu ejakulátu pouze prodělanému covidu u takto malého souboru a nehodnotit vliv jiných rizik zkrátka nelze.

„Zánětlivý proces může zničit zárodečné buňky infiltrací bílých krvinek a snížit hladinu testosteronu ovlivněním intersticiálních buněk, které produkují mužský hormon“. Semenotvorné kanálky jsou chráněné před imunitním systémem hematotestikulární bariérou, varlata se tak stávají imunitně privilegovaným orgánem. Leukocyty se k zárodečným buňkám v semenných váčcích nedostanou. Není tedy důvod, aby se tam při normálním průběhu infekce vyskytovaly. Covid je onemocnění primárně probíhající na sliznicích dýchacího systému, a v oblasti varlat se virová mRNA prokázala spíše ojediněle. Důkazy o jejím výskytu ve varletech byly získány např. při pitvách osob, které na covid zemřely. Spermie se dostávají do kontaktu s imunitním systémem až v nadvarleti.

Výzkumníci plánují pokračovat ve studiu mužů a měřit kvalitu spermatu i hormonální stav v průběhu času. Domnívají se, že by měl být proveden další výzkum reprodukčních funkcí mužů po infekci covid, aby se zjistilo, zda je jejich plodnost ovlivněna dočasně nebo trvale. Souhlasím s tím, že je třeba pokračovat ve výzkumu, nicméně kvalitněji, než jak portugalští vědci započali. I my se pokusíme podívat na data zatím uložená v šuplíku zmíněné kliniky. Nicméně nestačí informace o prodělaném covidu, je třeba sledovat i prodělanou vakcinaci. Poslední zprávy o kvalitě ejakulátu máme z publikací sledujících období po dvou dávkách vakcíny. Uvědomme si, že nyní mají muži za sebou čtyři dávky vakcíny a většina navíc nějaký ten covid k tomu. Jak tyto faktory působí na spermie se nedozvíme, pokud se studie v embryologických laboratořích budou provádět tak amatérsky, jak byla provedena tato.  

Fuck-up století aneb Pfizer tóže kaput?

Tomáš Fürst

Před několika dny vyšel na Mainstreamu rozhovor Angeliky Bazalové s Tomášem Fürstem a Petrem Šourkem věnovaný problematice nestejnorodé kvality šarží vakcín proti covidu od firem Pfizer – Biontech. Podrobnosti k příspěvku si můžete přečíst zde, příběh ale pokračuje v Německu a o tom se dozvíte více ve zmiňovaném rozhovoru.

Již několik týdnů koluje internetovým podzemím článek tří dánských autorů, který změní svět. Článek analyzuje data o všech dávkách covidových mRNA vakcín firmy Pfizer, které byly v průběhu roku 2021 vyočkovány v Dánsku. Jde o téměř 11 milionů dávek z celkem 52 různých šarží, které byly podány více než 4 milionům lidí (v zemi s populací 5.8 milionů). Studie zároveň čerpá data z dánského registru podezření na nežádoucí účinky (suspected adverse event, SAE) a zkoumá, jaké počty SAE jsou asociovány s jednotlivými šaržemi. Jádrem sdělení je tento graf.

Počet podezření na nežádoucí účinky (SAE) po vakcinaci BNT612b2 mRNA v Dánsku v období od 27.12.2020 do 11. ledna 2022 v závislosti na počtu dávek v šarži vakcíny. https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/eci.13998

Co puntík, to jedna šarže vakcín. Na horizontální ose je počet dávek v dané šarži, na vertikální je počet hlášených SAE u této šarže. V grafu jsou vidět tři skupiny šarží (odděleny barevně), které vykazují zásadně odlišné chování.

Modré šarže byly relativně malé, ale jsou asociovány s naprosto šokujícím počtem SAE. Sklon přímky je přibližně 0.1, což znamená, že přibližně každá desátá dávka z modré šarže skončila nahlášením SAE! V dobách před covidem (kdy tohle téma ještě nebylo tak politicky citlivé) se běžně tvrdilo, že nejvýše každý desátý SAE je nahlášený do farmakovigilančních databází. Kdybychom uvažovali, že se tento poměr nijak zásadně nezměnil, vyšel by nám zcela neuvěřitelný závěr, že téměř všichni očkovaní některou z modrých šarží zaznamenali podezření na nežádoucí účinek.

Zelené šarže obsahovaly jak velké počty dávek, tak malé počty dávek a byly asociovány s významně menším počtem SAE. Sklon přímky je přibližně 0.0025, což znamená asi 2.5 SAE na tisíc dávek. I toto číslo je alarmující – je přibližně o řád větší než u chřipkových vakcín. Třetí skupinu tvoří žluté šarže, kde se míra SAE pohybuje kolem jednoho z deseti tisíc.

Zajímavé je, že modré šarže se v Dánsku objevily nejdřív, následovaly zelené a potom žluté. Modré šarže tedy byly podány především zdravotníkům, což typicky nejsou ani staří ani nemocní lidé. Tuhle informaci v článku nenajdete, je třeba si poslechnout mimořádně zajímavé video, ve kterém John Campbell mluví s jednou z autorek studie, Vibeke Manniche. Charakteristické pro dnešní dobu je, že dva ze tří autorů nejsou spojeni s žádnou akademickou institucí.

Další zajímavou informací je, že některé z modrých šarží se zcela jistě objevily v dalších evropských zemích a v USA. V následujících měsících se tedy dočkáme podobně ošklivých překvapení v dalších zemích. Na tomto místě znovu upozorňuju, že například v USA díky databázi VAERS o nevyhovujícím bezpečnostním profilu mRNA vakcín víme již od ledna 2021. Měsíc po začátku očkování bylo zcela jasné, že se VAERS plní hlášeními SAE o jeden až dva řády rychleji, než by bylo únosné. Tento fakt je naštěstí zaznamenán na WayBackMachine – u soudů, které budou následovat, se tedy je o co opřít.

Jednou z otázek pro soudní tribunály je, co dělaly regulační orgány. Výše zmíněná data v dánských registrech dřímají již mnoho měsíců, a přesto žádný z úřadů, který má ze zákona kontrolovat léky, zřejmě nehnul ani prstem. Mezi hlášenými SAE je téměř 600 úmrtí a mnoho velmi vážných diagnóz, které trvale mění životy jak postiženým, tak jejich příbuzným. Ti všichni jistě uslyší velmi neradi, že regulační orgány měly takto výbušná data v rukou, a přesto nekonaly. Dokonce dále očkování podporovaly a propagovaly, a to leckdy velmi nevybíravým nátlakem. John Campbell ve svém videu říká, že kdyby tato data měl, mRNA vakcíny by se nedotknul – jak říká anglické úsloví – ani dlouhým bidlem.

Tím ovšem výčet katastrofálních selhání nekončí. Paní Vibeke na videu rozhořčeně popisuje, jak ji s tímto mimořádně závažným zjištěním nemilosrdně vykopli ze všech čtyř nejprestižnějších lékařských časopisů – New England Journal of Medicine (NEJM), Journal of American Medical Association (JAMA), The Lancet a Archives of Internal Medicine. Ani jeden z těchto žurnálů se neobtěžoval poslat článek do recenzního řízení a v horizontu hodin napsal univerzální disclaimer, že toho mají moc. Je vyloučeno, aby si editoři těchto žurnálů ihned neuvědomili, jak brizantní granát drží v ruce. Zbývá tedy možnost, že si to uvědomili – a rozhodně nechtěli být těmi, kdo jej odjistí a vrhnou směrem k veřejnosti. To je ovšem zlovolná a naprosto nepřijatelná cenzura, která vrhá zcela nové světlo na samotnou povahu současné Evidence Based Medicine. Zjevně není evidence jako evidence a vědecké elity pevně drží v rukou klíče, které rozhodují, jaká evidence se k odborné veřejnosti vůbec dostane.

Na tomto místě připomínám, že to není poprvé, co se přední vědecké žurnály naprosto zpronevěřily svému poslání. V jednom z předchozích textů jsem zdokumentoval skandální podvádění NEJMu v mimořádně závažném textu o očkování těhotných. Lancet má na hlavě taky tuny másla, zejména kvůli dnes již proslulé konspiraci předních virologů, která měla odvést pozornost od možnosti, že virus unikl z laboratoře. Podobných příkladů jsou bohužel za poslední tři roky stovky.

Je tedy možné, že krom Pfizeru bude mít tato dánská studie ještě nějaké další oběti z řad „prestižních“ vědeckých časopisů.

Dramatická variabilita SAE mezi jednotlivými šaržemi vzbuzuje mnoho nepříjemných otázek:

  1. Skutečně regulační orgány přehlédly katastrofální bezpečností profil šarží, které přišly jako první? Pokud ano, je to trestuhodné a bude třeba celý systém vybudovat znovu. Ještě horší možnost ovšem je, že si někdo této katastrofy všimnul, tiše výrobce upozornil a ten výrobní proces nějak změnil. Pokud se tak stalo – a data tímto směrem ukazují – nastávají otázky ještě nepříjemnější:
  2. Vyráběl a distribuoval Pfizer jinou látku, než na kterou dostal Emergency Use Authorization?
  3. Co vlastně znamená „informovaný souhlas“ (který je nekompromisně požadován Norimberským kodexem), pokud podaná látka buďto neodpovídá schválené specifikaci či pokud pokusné osobě není sděleno, že u některých šarží je téměř každá dávka doprovázena SAE?
  4. Co vlastně víme o efektivitě očkování, pokud výrobce skutečně látku změnil oproti registračním studiím? Jak lze provést risk-benefit analýzu, pokud je neznámá jak účinnost, tak prevalence AE?
  5. Jak je možné, že Paul Ehrlich Institut (PEI), který je zodpovědný za kontrolu šarží opouštějících BioNTech (německý dodavatel nanočástic obsahujících mRNA pro Pfizer a Modernu), dle zjištění německých kolegů nekontroloval žádnou ze žlutých šarží (krom jediné), zatímco modré a zelené šarže byly kontrolovány téměř všechny? Ví snad PEI něco, co my nevíme?

Jistě se někdo pokusí šikanovat European Journal of Clinical Investigation, aby studii zcenzuroval a stáhl. Ani to ale nepomůže – Pandořina skříňka je otevřena. Další a další týmy nezávislých výzkumníků postupně vytahají tento typ dat z regulačních orgánů jiných zemí (u nás jsme se do toho již pustili). Skandál bude postupně růst, žaloby a trestní oznámení začnou padat a dříve či později se budete ptát jako já: Pfizer tóže kaput?

Kauza chybějících dětí: Záhada se prohlubuje

Tomáš Fürst, Roman Kovařík a Zuzana Krátká

V roce 2022 se v České republice narodilo dramaticky méně dětí, než jsme očekávali. O této záhadě jsme poprvé psali na InFaktech Markéty Dobiášové. Téma zaujalo i Petra Koubského v Deníku N, který se pokusil diskusi udusit hned v zárodku pomocí oblíbené taktiky dehonestace autora. Koubský ve svém článku dále tvrdí, že propad porodnosti v roce 2022 je zcela vysvětlen změnou demografické struktury obyvatel. Ondřej Vencálek na stránkách SMIS ukázal, proč je tento argument chybný. Koncem června se tématu chybějících dětí věnoval Daniel Kaiser v týdeníku ECHO24, kde konstatoval, že propad je dramatický a vysvětlení chybí.

Ostatní média se problému nevěnují patrně proto, že začátek propadu porodnosti časově nebezpečně koreluje se zahájením očkování proti covidu u žen v plodném věku (v okolních zemích je situace podobná). Mainstreamoví novináři tedy volí taktiku mrtvého brouka a z problému propadu porodnosti se tak stalo další z témat, o kterých se prostě a jednoduše nemluví. Využijme této exkluzivity, kterou nám oficiální média přenechala, a podívejme se, jak záhada mizejících dětí pokračuje v tomto roce.

Matematik (TF) očekával, že po propadu porodnosti v roce 2022, dojde k návratu k průměru, tedy že počet dětí v roce 2023 oproti stejnému období roku 2022 vzroste. V prvním čtvrtletí roku 2023 se však narodilo pouze 22 011 dětí, což je o 11 % méně než loni touto dobou (viz Graf 1). Naopak další spoluautoři tohoto článku (RK a ZK) se obávají, že trend poklesu bude pokračovat.

Graf 1. Počty živě narozených dětí v ČR v jednotlivých měsících let 2018–2023. Graf vytvořil Ondřej Vencálek z dat ČSÚ.

V Grafu 2 jsou vyneseny meziroční procentuální změny počtu živě narozených dětí v letech 2010–2023. Jde o procentuální přírůstky (kladné hodnoty) či úbytky (záporné hodnoty) počtu dětí v daném měsíci oproti stejnému měsíci v předchozím roce. V grafu jsou patrná dvě období s vyšším poklesem – rok 2011 a rok 2022. Zatímco v roce 2011 následoval po propadu návrat k průměru, po propadu v roce 2022 následuje další pokles.

Graf 2. Meziroční změna počtu živě narozených dětí v ČR. Graf vytvořil Ondřej Vencálek. Osa x – období od ledna 2011 do března 2023. Tečka je meziroční změnou v daném měsíci v jednotlivých letech. Kladné hodnoty jsou přírůstky, záporné jsou poklesy počtu dětí oproti stejnému měsíci v předchozím roce. Červenými úsečkami jsou zobrazeny průměrné meziroční změny v daném roce.

Ve veřejném prostoru se objevilo mnoho hypotéz, proč narozených dětí ubylo. Nejčastěji se mluví o změně demografické struktury, úbytku počtu žen v plodném věku a rekordní plodnosti v roce 2021. Tohle téma podrobně zpracoval Ondřej Vencálek ve svém textu Opomenuté aspekty hodnocení nejnovějších trendů ve vývoji počtu narozených dětí a plodnosti. Pro účely tohoto textu pouze shrneme Vencálkův závěr: V roce 2021 sice došlo k mírnému nárůstu úhrnné plodnosti českých žen, bylo tedy možné očekávat, že plodnost v roce 2022 poklesne zpět k dlouhodobému průměru. Ovšem tento predikovaný pokles plodnosti spolu se stárnutím populace vysvětluje pouze asi polovinu skutečně pozorovaného propadu.

Změna se navíc odehrála skokově (viz Graf 2), a to přibližně 7 měsíců poté, co začalo být covidových vakcín dostatek a mohly se začít očkovat i mladší ročníky. Je tedy logické věnovat pozornost možné souvislosti poklesu porodnosti s covidovými vakcínami. Připomínáme, že poruchy menstruačního cyklu patří k velmi často hlášeným podezřením na nežádoucí účinky covidových vakcín.  Je zjevné, že pokud něco může významně ovlivnit menstruační cyklus, tak to může ovlivnit i pravděpodobnost početí. V metaanalýze, která vznikla s podporou expertů ESHRE (European Society of Human Reproduction and Embryology), byl sledován vliv infekce SARS-CoV-2 a očkování proti covid-19 na celou řadu parametrů popisujících plodnost žen. Studie neodhalila žádný zásadní negativní efekt očkování ani prodělaného onemocnění covid-19 na parametry spojené s fertilitou či s asistovanou reprodukcí. Přesto autoři publikace upozorňují, že je nutné nadále studovat možný dlouhodobý efekt prodělaného onemocnění nebo vakcinace na plodnost. Zuzana Krátká, která se imunitou u neplodných párů profesně zabývá, se ve svém článku na SMIS před časem zamýšlela nad tím, jak by teoreticky vakcinace či infekce SARS-CoV-2, či jejich kombinace, mohly negativně ovlivnit početí. Vysvětlení vidí v tom, že pro fyziologické těhotenství je nezbytná imunologická rovnováha v oblasti dělohy. Očkování a prodělaná infekce mohou tuto rovnováhu významně narušit.

Očkované ženy porodily v roce 2021 překvapivě málo dětí

Zeptali jsme se proto ÚZISu, kolik žen ve věku 18–40 let, které v roce 2021 porodily dítě, bylo očkovaných proti covidu a kolik bylo neočkovaných. Údaje za rok 2022 bohužel ještě nejsou dostupné.

ÚZIS evidoval v roce 2021 celkem 107 804 porodů. (To je o něco méně, než uvádí ČSÚ, který napočítal 111 793 porodů. Rozdíl sice není nijak dramatický, přesto by nás zajímalo, jak mohl vzniknout.) Dle ÚZISu se z těchto 107 804 dětí narodilo celkem 102 584 (tedy přes 95 %) neočkovaným matkám a zbylých 5 245 (5%) matkám očkovaným (všimněte si, že ani v tomto případě součty ÚZISu nesedí).

Jak tato čísla interpretovat? Nabízíme následující úvahu: Ze stránky ČSÚ plyne, že přes 95% plodnosti je soustředěno do věkové kohorty 18–39 let. V této věkové kohortě je u nás dle věkové pyramidy asi 1 278 000 žen. Z otevřené datové sady ÚZISu lze zjistit, jak probíhalo očkování žen v této skupině. Podíly žen očkovaných v této věkové skupině na začátku jednotlivých měsíců roku 2021 jsou uvedené v druhém řádku Tabulky 1. Ve třetím řádku jsou dopočtené podíly neočkovaných žen v jednotlivých měsících.

Tabulka 1 Matematický předpoklad počtu dětí narozených očkovaným a neočkovaným ženám v roce 2021

Dle údajů ÚZIS se v roce 2021 narodilo 107 tisíc dětí, tedy přibližně 9 tisíc dětí měsíčně. Předpokládejme, že by se tento počet každý měsíc proporčně rozložil mezi očkované a neočkované, tedy například v červnu by se neočkovaným matkám narodilo 0.86 x 9 000 = 7 740 dětí a očkovaným matkám 0.14 x 9 000 = 1 260 dětí. Tyto předpoklady jsou uvedené ve čtvrtém a pátém řádku pro každý měsíc. Kdybychom takto získané příspěvky sečetli, vyšlo by nám, že od očkovaných matek bychom v roce 2021 mohli očekávat asi 31 tisíc dětí a od neočkovaných 77 tisíc dětí.

Skutečnost je však naprosto dramaticky odlišná – očkovaným matkám se narodilo pouze něco přes 5 tisíc dětí! Očkovaným ženám v plodném věku se v roce 2021 narodilo mnohem méně dětí, než by odpovídalo jejich zlomku v populaci.

To samozřejmě nemusí znamenat, že očkování negativně ovlivňuje biologickou schopnost otěhotnět či dítě donosit. Může to například znamenat, že české ženy jsou mnohem opatrnější než vakcinologové a v těhotenství se mRNA vakcínám spíše vyhýbaly. Nebo to může znamenat, že očkované ženy těhotenství prostě odložily. Bez podrobnějších a dlouhodobějších dat nelze rozhodnout, která z těchto hypotéz je věrohodnější. Žádnou z nich však nelze apriori vyloučit.

Na závěr je dobré si uvědomit, že těhotné ženy byly z původních  klinických studií vyřazeny a na počátku očkovací kampaně úřady očkování těhotných zakazovaly nebo nedoporučovaly. Protokol na prospektivní klinickou studii Pfizeru zahrnující těhotné ženy byl připraven v únoru 2021 a studie měla být dokončena v dubnu 2023. Jednalo se o zaslepenou placebem kontrolovanou studii zaměřenou na efektivitu a bezpečnost vakcinace v těhotenství, do které bylo zahrnuto 349 žen ve 24.–34. týdnu těhotenství. Dosud nejsou z této studie k dispozici žádné výsledky.

V červnu 2021 se bez výsledků z klinických studií těhotných začalo doporučovat očkování po dokončeném 12. týdnu těhotenství. V září 2021 vakcinologové vydali nové doporučení, které  umožňuje očkování v kterékoliv fázi těhotenství. Do května 2021 se ženám aplikovaly vakcíny Vaxzevria a Janssen, u nichž se později prokázal vyšší výskyt trombóz s trombocytopenií. Zdravotnická veřejnost zcela nepochopitelně zapomněla na opatrnost. Například článek Ludmily Hamplové ve Zdravotnickém deníku ze srpna 2021 tvrdí „Neexistují žádné důkazy pro obavy, že by vakcíny proti infekci covid-19 mohly negativně zasáhnout plodnost žen a mužů. Naopak jsou vhodné i pro ty, kteří těhotenství plánují nebo o něj v současnosti usilují, tak zní oficiální názor řady respektovaných institucí včetně Světové zdravotnické organizace nebo amerického úřadu Centers for Disease Control and Prevention. Podstoupit očkování je vhodné také v těhotenství nebo v průběhu léčby neplodnosti.“ Toto je jeden z mnoha příkladů úplného popření Evidence Based Medicine a jejího nahrazení bezmeznou důvěrou v autority (blíže se tomuto problému věnujeme v článku Eminence Based Medicine).

Přesto postupně přibývaly signály, že něco není v pořádku. Na SÚKLu můžeme najít dvě zprávy. První o tom, že se v lednu 2022  pracovní skupina EMA věnovala vlivu vakcín na komplikace v těhotenství, ale „tento přezkum neidentifikoval zvýšené riziko těhotenských komplikací, potratů, předčasných porodů ani nežádoucích účinků u nenarozených dětí v době po očkování těhotných žen mRNA vakcínami proti covid-19.“ a pokračují: „Navzdory určitým omezením v datech se výsledky zdají být konzistentní napříč hodnocenými studiemi.“ V listopadu 2022 farmakovigilanční výbor EMA doporučil přidat silné menstruační krvácení jako nový nežádoucí účinek mRNA vakcín Comirnaty a Spikevax s neznámou frekvencí. Opět se ve zprávě uvádí, že „neexistuje žádný důkaz, který by naznačoval, že poruchy menstruace mají jakýkoliv vliv na reprodukci a plodnost“. A tvrdí, že: „… všechny dostupné údaje potvrzují, že přínosy těchto vakcín výrazně převažují nad jejich možnými riziky.“ Dosud však nebyla dokončena ani jedna prospektivní randomizovaná studie účinnosti a/nebo bezpečnosti covidových vakcín v těhotenství, přestože některé dokončené být měly. Je tedy zjevné, že tvrzení regulátorů se nemůže opírat o dostatečně kvalitní vědecké důkazy, které by randomizované studie měly poskytnout.

V této chvíli tedy hlásíme, že záhada chybějících dětí se dále prohloubila a přibyla evidence, která ukazuje na souvislost poklesu porodnosti s očkováním proti covidu. Pokud se nakonec ukáže, že přes všechny řeči uznávaných lékařských elit očkování těhotných a plodných žen proti covidu nebyl dobrý nápad, co budeme dělat?

Měli poradit a neporadili

Zuzana Krátká

Prezident České lékařské komory dr. Kubek se v průběhu května snažil získat doporučení ohledně očkování proti covidu od Národního institutu pro zvládání pandemie (NIZP). Jenže, jak se ukázalo, prof. Chlíbek konsensus odborníků v NIZP tentokrát vyjednat nedokázal. NIZP je už dlouho více spící Šípkovou Růženkou než kvalitním rádcem. Tak jsem se raději přeptala jeho členů, zda vůbec a jak ta porada tentokrát proběhla.  

O podzimní vakcinaci diskutovala jen malá část NIZP

Tedy vězte, že patrně jedinou skupinou, které se prof. Chlíbek ptal na názor na počet vakcín potřebných pro sezónu 2023/24, byla jím vedená skupina imunologická a vakcinologická.  Od dvou z jejích devíti členů jsem se dozvěděla toto:

„Moje odpověď byla jednoznačná. Vzhledem k tomu, že po proběhlém promoření a proočkování populace používané vakcíny v dalších dávkách vykazují více vedlejších nežádoucích účinků, než je jejich benefit, nejsou za uvedené situace další dávky pro pacienta indikovány. Indikovaná pro pacienta zůstává včasná léčba virové infekce, v případě covid-19 stále zanedbávaná,“ napsal prof. Thon.

„Bylo to před dvěma měsíci. Tehdy prof. Chlíbek napsal dlouhou úvahu o počtu potřebných dávek. Začal na 7,7 milionu, což je zajímavé číslo. Ne proto, že je tak velké, ale protože je tak malé. On totiž odmítal dát vakcínu těm, kteří nemají první dvě dávky. Pak sám klesl v úvaze na 4 miliony a ptal se, co na to ostatní. Hrubý dojem mám, že mu většina doporučila cca 1-2 milionů dávek. Prof. Thon dostal za výše uvedený příspěvek vynadáno. Nicméně, podle mého odhadu jsou zde cca desetitisíce osob, které je potřebné nějak imunizovat (jde o osoby se slabou imunitou) a cca 400 tisíc lidí, kteří po vakcíně touží. Vycházím z předpokladu, že to může být cca polovina těch, co obdrželi čtvrtou dávku (800 tisíc),“ sdělil Václav Fejt.

Skupina klinická, které předsedá dr. Dlouhý, oslovena nebyla vůbec. Mimochodem tato skupina ukončila svou aktivní činnost již na jaře 2022. „Poslední zápis z jednání klinické skupiny pochází z února 2022. A poslední dokument ve složce klinické skupiny pochází z května 2022. Čili klinická skupina je přinejmenším rok bez jakékoli aktivity, a myslím, že není jediná,“ napsal prof. Beneš. Ani laboratorní skupinu, které předsedá prof. Dřevínek, prof. Chlíbek neoslovil. Její členkou je dr. Hana Zelená a její odpověď byla stručná: „Ani mne nikdo o názor nežádal.“ Ve skupině epidemiologie a prevence, kterou vede doc. Maďar, zástupce nemáme. Takže nevíme, zda byla oslovena. A v té analytické, vedené dr. Přibylovou, se taktéž vakcinace neřešila. „Naše skupina měla poslední schůzku počátkem února 2023. O vakcinační strategii v zápisu není ani slovo,“ napsal Robert Straka. Jestli byli osloveni aspoň vedoucí skupin, nevíme, nejsme s nimi v kontaktu.

Byla odborná rada expertů NIZP založená na datech?

Všichni se ohánějí potřebou Evidence based medicine. Tak bych předpokládala, že si NIZP pro takové důležité rozhodnutí jako je očkování v další sezóně, vyžádá od ÚZISu jednak data o efektivitě vakcín a dále data o počtech lidí, kteří jsou imunní po nemoci. Zadá případně analytikům potřebné analýzy dat, které potvrdí nebo vyvrátí přínos vakcinace pro vybrané rizikové skupiny pacientů. Požádá odborné lékařské skupiny o jejich zkušenosti s přínosem vakcinace pro specifické skupiny pacientů, protože nejde jen o ochranu před covidem, ale i o to, zda negativně vakcinace neovlivnila základní chronické onemocnění těchto rizikových skupin. Obzvlášť pečlivě a rozvážně je třeba rozhodovat při zvažování dalšího očkování u dětí a těhotných žen. Vakcíny měly dva roky na to potvrdit, že chrání zdraví očkovaného a přispívají k pomalejšímu šíření infekce. Pokud to nepotvrdily nebo se ukázaly jako rizikové, pak pro další vakcinaci není důvod. 

Jaká byla realita? Experti v odborné skupině dostali několik publikací, ale jinak vycházeli hlavně ze svých zkušeností, svých dat a svých aktuálních znalostí o covidu. Nerozumím tomu, proč prof. Chlíbek oslovil jen jednu odbornou skupinu a nezajímal ho názor těch ostatních. Nepřekvapilo mne však, že už ani „u sebe doma“, tedy ve vakcinologicko-imunologické skupině, již zřejmě významnou podporu pro další vakcinaci nedostal. Asi i jejím odborníkům dochází, že společnost již není covidem tak ohrožená jako dříve, protože většina lidí už infekci prodělala, ale hlavně stejně nyní žádnou efektivní vakcínu k dispozici nemáme. Jedinými, kteří toto stále ještě nepochopili, jsou dr. Kubek a vedení ČLK.