Blog

Zvýrazněno

Opomenuté aspekty hodnocení nejnovějších trendů ve vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Ondřej Vencálek

V uplynulých přibližně dvou týdnech proběhla čilá debata o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti v České republice v posledních letech. Zkusím nejprve tuto debatu krátce rekapitulovat a poté poukázat na některé zatím opomíjené aspekty této problematiky. Zejména se zaměřím na hodnocení roku 2021 jako roku s (výrazně) zvýšenou plodností, po níž by bylo možné očekávat pokles („návrat k průměru“). Zjistíme totiž, že plodnost nebyla zvýšená až tak výrazně, jak se může na první pohled zdát. Překvapivě důležitou roli totiž hraje skutečnost, že v roce 2021 proběhlo sčítání lidu. 

Rekapitulace únorové debaty o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Debatu o vývoji počtu narozených dětí (a potažmo plodnosti) v ČR odstartoval článek Tomáše Fürsta z 6. února 2023, v němž se autor pozastavuje nad „skokovým desetiprocentním poklesem počtu narozených dětí“ v roce 2022 oproti roku 2021. Dále upozorňuje na „velmi dramatický pokles počtu narozených dětí i v mnoha jiných zemích“ a zamýšlí se nad možnými příčinami poklesu. Ty je podle Fürsta „třeba hledat v něčem, co nastalo na jaře roku 2021“. Možnou souvislost nachází v časové koincidenci s počátkem očkování: „Data z ostatních zemí ukazují přesně stejnou časovou souvislost – pokles porodnosti nastává asi devět měsíců po začátku očkování věkové kohorty rodičů.“ Zcela správně upozorňuje, že může jít o souběh čistě náhodný, zároveň však nenachází evidenci pro jiné vysvětlení pozorovaných změn a vybízí proto k důkladnému zkoumání příčin poklesu počtu narozených dětí.

Reakcí na výše uvedený článek byl text Petra Koubského z 15. února 2023 v Deníku N. Koubský v něm zcela správně poukazuje na zjevnou slabinu Fürstovy úvahy, která spočívá v práci s absolutními počty narozených dětí bez zohlednění četnosti a věkové struktury populace žen v reprodukčním věku (15 až 49 let). Tvrdí, že „pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Článek je shrnut tvrzením, že „K vysvětlení [současných] populačních trendů postačují známé a prozkoumané faktory, žádný nový se neprojevuje“. Svá tvrzení dokládá vývojem jednoho z demografy používaných ukazatelů plodnosti („intenzity rození dětí“), tzv. úhrnné plodnosti. K této míře se v následujícím textu budeme opakovaně vracet.

Třetí text publikovaný na stránkách skupiny SMIS je datován 17. února 2023 a má formu rozhovoru imunoložky Zuzany Krátké s demografkou Klárou Hulíkovou Tesárkovou. Ta zopakovala potřebu pracovat nikoliv přímo s počty narozených dětí, ale s mírami plodnosti, které zohledňují počet a věkové složení populace žen v reprodukčním věku: „Pro možné analýzy souvislostí mezi plodností a jakýmikoli možnými faktory je zcela nutné pracovat s intenzitami očištěnými od strukturálních vlivů, protože struktura populace a počty žen jsou zde jednoznačně rušivým faktorem zkreslujícím celé vyznění tématu.“ Pokles počtu narozených dětí Hulíková Tesárková vysvětluje strukturální změnou populace, která je „logickou, plně předvídatelnou a hlavní příčinou pozorovaného poklesu.“ O roku 2021, kdy „došlo nejen v ČR, ale i v jiných evropských státech ke zvýšení úrovně plodnosti, tedy kdy se zvýšil průměrný počet živě narozených dětí na ženu“, hovoří jako o výjimečném. Uvádí: „Pokud by nedošlo k výjimečnosti roku 2021, tak i v něm by nastal další pokles počtu živě narozených dětí o několik tisíc (mezi roky 2019 a 2020 byl pokles o více než 2 tisíce) a pokračující pokles v roce 2022 by nebyl tak mimořádně působící.“      

Zatím poslední text zveřejnil na stránkách skupiny SMIS 19. února 2023 Arnošt Komárek. V tomto textu vypočítává meziroční změnu počtu narozených pro jednotlivé měsíce a dochází k závěru, že „S ohledem na bezprecedentní skokovou změnu v porodnosti pozorovanou z měsíce na měsíc (po očištění o sezónnost) se však důvodně domnívám, že ji nelze vysvětlit běžným demografickým vývojem, ale musí jím být nějaká téměř jednorázová událost.“

Proč je rozumné pracovat spíše s mírami plodnosti než přímo s počty narozených

Počet narozených dětí za určité období (např. daný kalendářní rok) na určitém území (např. v daném státě) je zásadním způsobem ovlivňován počtem obyvatel žijícím v daném čase na tomto území. Podstatné je rovněž věkové složení obyvatelstva – počet narozených dětí je těsněji spjat s počtem žen v reprodukčním věku (15-49 let) než s celkovým počtem žen, respektive celkovým počtem obyvatel. Vztáhneme-li počet narozených dětí k počtu žen v reprodukčním věku, získáme míru plodnosti, tedy ukazatel, který vypovídá o „intenzitě“, s jakou ženy v dané (časově a prostorově určené) populaci rodí děti. Demografové používají různé míry plodnosti, přičemž společné těmto mírám je to, že počty narozených dětí vztahují k počtům obyvatel, typicky při zohlednění věku těchto obyvatel.

Jednou z nejčastěji používaných měr plodnosti je tzv. úhrnná plodnost, která představuje „průměrný počet živě narozených dětí, které by se narodily jedné ženě za předpokladu, že by míry plodnosti podle věku zaznamenané ve sledovaném kalendářním roce zůstaly během jejího reprodukčního věku (15–49 let) neměnné.“, viz Metodické poznámky k Demografické příručce ČR 2021. Úhrnná plodnost se vypočítává jako součet věkově specifických měr plodnosti.

Co má vliv na to, s jakou intenzitou se děti rodí? Co ovlivňuje plodnost? Odpovědi hledáme jednak v prostorovém srovnání měr plodnosti (v daném čase), ale také hodnocením vývoje měr plodnosti na daném území v čase.

 Vývoj úhrnné plodnosti v ČR od 90. let 20. století

Zaměříme-li se vývoj plodnosti v České republice od 90. let 20. století, budeme pozorovat její nárůst až k rekordně vysokým hodnotám z roku 2021. V tiskové zprávě Českého statistického úřadu (ČSÚ) ze dne 15. prosince 2022 se uvádí: „Díky nárůstu intenzity plodnosti v posledních jedenácti letech se Česko v roce 2021 zařadilo k zemím s nejvyšší úrovní úhrnné plodnosti v Evropě. Průměrný počet dětí na jednu ženu u nás dosáhl 1,83 a byl nejvyšší od roku 1992.“ Tuto zprávu převzala ČTK [1] a nejsledovanější veřejnoprávní [2, 3, 4] i komerční média [5, 6, 7]. Česká televize ke zprávě připojila také graf vývoje úhrnné plodnosti.

Obrázek 1: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011-2021. Data: ČSÚ; graf formátován dle [2].

Z tohoto grafu je dobře patrné, že v roce 2021 došlo k značně velkému zvýšení úhrnné plodnosti. Zatímco ve čtyřech předešlých letech byly hodnoty stabilní (1,69 v roce 2017 a 1,71 v následujících třech letech), v roce 2021 byla hodnota úhrnné plodnosti 1,83. Ponechme nyní stranou skutečnost, že díky omezení hodnot vykreslených na svislé ose (1,3 až 1,9 dětí na ženu) se změny hodnoty zdají „dramatičtější“, než kdyby svislá osa začínala hodnotou nula. Meziroční nárůst z hodnoty 1,71 na hodnotu 1,83, tj. nárůst o cca 7 %, je v posledních 10 letech největší a budí tudíž pozornost. Co je jeho příčinou? Než se pustíme do spekulací, podívejme se do dat trochu blíže.

Vývoj počtu narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku („záhada mizejících žen“)

Pro výpočet úhrnné plodnosti jsou zásadní údaje o počtu živě narozených dětí, věku jejich matek a počtu žen v daném věku. Potřebné údaje najdeme v Demografické příručce, kterou každoročně publikuje ČSÚ. V současné době je k dispozici demografická příručka za rok 2021, která byla publikována 31.1.2023.

Jak se dá očekávat, k výpočtu „intenzity rození dětí“ je třeba znát především počty narozených dětí. Celkové počty narozených dětí můžeme zjistit hned z několika různých tabulek demografické příručky, např. z tabulky 1-5a Přirozený pohyb obyvatel na území Česka v letech 1919–2021 (absolutní údaje). Tyto počty jsou znázorněny na obrázku 2.

Počty (živě) narozených se v posledních několika letech (od roku 2015) pohybují v rozmezí 110 až 115 tisíc. Meziroční změny počtu narozených v těchto letech nepřekračují 2 procenta (v letech 2015 až 2021 představují postupně +0,8, +1,7, +1,5, -0,3, -1,6, -1,8 a +1,4 procent).

Obrázek 2: Vývoj počtu živě narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku v letech 1951 – 2021. Data: ČSÚ.

Zabývejme se nyní počtem žen v reprodukčním věku. Vyjdeme z tabulky 1-11 Ženy ve věku 15–49 let podle jednotek věku v letech 1920–2021 (stav k 1. 7.), kde pro jednotlivé roky nalezneme i celkový počet žen ve věku 15-49 let. A zde nás čeká možná velké překvapení. Jak je patrné z obrázku 2 (povšimněme si prudkého poklesu červené čáry na jejím konci), mezi roky 2020 a 2021 došlo k největšímu poklesu počtu žen v reprodukčním věku za období od roku 1951.

Počet žen v reprodukčním věku uváděný v datech ČSÚ poklesl mezi roky 2020 a 2021 o 83 471, tj. přibližně o 3,5 %. Nejde přitom jen o rozdíl mezi nejstarší generací 49letých, která v roce 2020 čítala 73 617 (a která už se v roce 2021 nezapočítává, protože přesáhla vymezené věkové rozmezí), a nejmladší generací 15letých, která v roce 2021 čítala 51 023 žen. Pokud by byly všechny ostatní věkové skupiny stabilní, představovala by tato generační obměna úbytek o velikosti 73 617 – 51 023 = 22 594. Navíc by šlo o úbytek v „okrajových“ věkových skupinách, kde je plodnost dosti nízká, a na úhrnnou porodnost by tato samotná změna měla jen omezený vliv. Jenže došlo (alespoň formálně) k výraznému „úbytku“ žen i ve většině dalších věkových kohort. V každé z věkových skupin 31 až 39 let šlo o pokles o 4 až 5 procent. Opět zdůrazněme, že nejde o efekt různě populačně silných ročníků, neboť zde srovnáváme ve dvou po sobě jdoucích letech velikost „stejné“ skupiny. K výrazné změně došlo například ve skupině 30letých žen (k 1.7.2020) čítající 68 414 žen. Tato skupina tvoří „základ“ skupiny 31letých žen v roce následujícím (k 31.7.2021), v něm však skupina 31letých čítá jen 65 419 žen. Za rok se tedy někde „ztratilo“ jen v této věkové skupině téměř 3 tisíce žen, tj. skoro 4,4 %. Celkově se skupina 15-48 letých z roku 2020 za rok zmenšila o 60 877 žen, tj. o téměř 2,6 %.

Počet žen v reprodukčním věku a sčítání lidu („rozluštění záhady mizejících žen“)

Výše uvedený „úbytek“ počtu žen v reprodukčním věku samozřejmě v žádném případě nepředstavuje skutečný úbytek, ale je dán tím, že v roce 2021 proběhlo v ČR sčítání lidu, domů a bytů. Počty žen v jednotlivých věkových skupinách jsou totiž ve skutečnosti jen odhadovány. V roce 2021 došlo k bezprecedentní úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, jak je vidět z obrázků 3 a 4.

Obrázek 3: Meziroční procentuální změna počtu žen v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 3 je patrné, že k takto dramatickému „poklesu“ počtu žen v reprodukčním věku předtím nikdy nedošlo. Pokles o více než jedno procento byl zaznamenán ještě v letech dvou předešlých sčítání lidu, tj. v letech 2001 (o 1,0 %) a 2011 (o 1,4 %). O to více vynikne mimořádnost poklesu v roce 2021 (o 3,5 %).

Meziroční změna počtu žen v reprodukčním věku pozorovatelná na obrázku 3 je z velké části dána nestejnou velikostí nastupující generace (15letých žen) a skupiny, která reprodukční věk opouští (49 let). Nejde však jen o tuto změnu. Vlivem přeshraniční migrace a (v malé míře) také úmrtnosti se mění také velikost skupiny žen, které žijí v České republice a zůstávají v reprodukčním věku (věk 15-48 let, v následném roce 16-49 let). Velikost těchto změn je zachycen na obrázku 4.

Obrázek 4: Meziroční procentuální změna v četnosti skupiny žen, které zůstávají v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 4 je patrné, že odhady počtu žen v reprodukčním věku se výrazně upravovaly prakticky při každém sčítání lidu, a to směrem dolů (počet zjištěný sčítáním byl vždy menší, než byl odhad v předchozím roce). Největší korekce byla provedena při sčítání 2021. Po odhlédnutí od přirozeného stárnutí populace šlo o přibližně 2,6% „pokles“ (opravu). Druhá největší oprava (z roku 1970) byla poloviční (o 1,3 %).   

Za povšimnutí stojí také skutečnost, že v období mezi posledními sčítáními (2012 až 2020) byly prováděny „aktualizace“ odhadu počtu žen v reprodukčním věku vždy směrem nahoru, a to až o 0,5 % ve všech třech letech před sčítáním. Celkově se tak za roky 2012 až 2020 skupina žen v reprodukčním věku „zvětšila“ o 56 079 osob, aby byla následně v roce 2021 o 60 877 osob „zmenšena“.

Změna plodnosti mezi roky 2020 a 2021

Z výše uvedeného vyplývá, že k velkému zvýšení úhrnné plodnosti mezi roky 2020 a 2021 došlo zřejmě do značné míry díky „aktualizaci“ (snížení) odhadu počtu žen v reprodukčním věku.

Jak moc se tato skoková změna promítla do výpočtu úhrnné plodnosti? Záleží na tom, jak se postavíme k velké diskrepanci v odhadech velikosti věkových kohort před a po sčítání lidu 2021. Skokovou změnu (emigrace či úmrtí desítek tisíc žen v této skupině během jediného roku) nepovažuji za věrohodné vysvětlení.

Věřím, že výsledky ze sčítání lidu jsou nejlepšími dostupnými odhady pro rok 2021 a skutečná hodnota úhrnné plodnosti se tedy v roce 2021 opravdu pohybovala kolem hodnoty 1,83. Při vyloučení výše uvedené reálné skokové změny to ale znamená, že v letech bezprostředně předcházejících byl odhad počtu žen v reprodukčním věku mírně nadhodnocen, a úhrnná plodnost tedy byla mírně podhodnocena.

Vzhledem k výše uvedené „bilanci“ za roky 2012 až 2020, kdy bylo ke skupině žen v reprodukčním věku postupně přičteno přibližně 56 tisíc osob a následně bylo v roce 2021 přibližně 61 tisíc osob odečteno, se jeví jako rozumné počítat s nulovou bilancí za roky 2012 až 2020 a jednotlivé skupiny nechat „stárnout“, ale nijak je nezvětšovat ani nezmenšovat. Skok v roce 2021 v počtu žen v reprodukčním věku pak nebude tak dramatický. 

Takto odhadnuté počty žen v reprodukčním věku následně použijeme k standardnímu výpočtu úhrnné plodnosti za roky 2011 až 2021. K výpočtu dále použijeme údaje o počtu živě narozených dětí podle věku matky, které v Demografických ročenkách ČR publikuje pravidelně ČSÚ. Konkrétně vycházíme z tabulek D.04 Živě narození podle věku matky, legitimity a pořadí narození.

Výsledný odhad vývoje úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 je zobrazen na obrázku 5 zeleně, červená linka ukazuje původní, oficiálně publikované hodnoty.

Obrázek 5: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 dle oficiálních údajů ČSÚ (červeně) a po přepočtu na základě údajů ze sčítání lidu 2021 (zeleně). Data: ČSÚ.

Je třeba si uvědomit, že oficiálně uváděné hodnoty úhrnné plodnosti byly publikovány postupně v jednotlivých letech mezi sčítáními lidu, kdy statistici upravovali odhady počtu žen v reprodukčním věku. Při posledním sčítání lidu (2021) se však ukázalo, že tyto odhady byly značně nadhodnocené a skutečná úhrnná plodnost byla tudíž zřejmě větší, než bylo oficiálně publikováno.

To znamená, že oproti roku 2020, v němž byla oficiálně uváděna úhrnná plodnost 1,71 dítěte na ženu, opravdu došlo v roce 2021 ke zvýšení úhrnné plodnosti, ale změna ve skutečnosti nebyla tak dramatická, jak by se z oficiálních dat (uvádějících hodnotu 1,83 za rok 2021) mohlo zdát

Jak postupovat při hodnocení dat za rok 2022 – „průměrná“ hodnota může být dosti matoucí pojem

Při hodnocení nejnovějších dat je třeba si uvědomit, že oficiálně publikované hodnoty úhrnné plodnosti před rokem 2021 na jedné straně a její hodnoty z roku 2021 a dalších let na straně druhé jsou (resp. budou) obtížně srovnatelné, protože v roce 2021 došlo k bezprecedentně velké úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, přičemž z těchto aktuálních hodnot budou zřejmě vycházet i odhady v letech následujících. 

Nejnovější čísla o počtu narozených dětí jsou měsíční údaje za první tři čtvrtletí (tedy leden až září) roku 2022. Ty jsou k dispozici od 12. 12. 2022 na stránce ČSÚ v tabulce Tab. 1 Počet a pohyb obyvatel České republiky v letech 1992–2022: absolutní údaje (roční, čtvrtletní, měsíční). Měsíční počty za celý rok 2022 by měly být publikovány přibližně za měsíc, přesněji 21. března 2023, detailnější data o věku matek narozených dětí pak v říjnu 2023, kdy vyjde Demografická ročenka ČR – 2022.

Data publikovaná ČSÚ jsou přebírána do mezinárodní databáze Human Fertility Database. Nejnovější měsíční počty narozených v ní najdeme v sekci Short-Term Fertility Fluctuations v tabulce pro ČR obsahující neupravená zdrojová data Crude data. Počty živě narozených dětí pak slouží k odhadu úhrnné plodnosti. Jelikož počet narozených dětí závisí mj. na ročním období (jsou měsíce, kdy se pravidelně rodí dětí více), jsou k dispozici i odhady měsíčních hodnot úhrnné plodnosti očištěné od tohoto vlivu, které lépe slouží k posuzování dlouhodobých trendů.  Pokud by se naplnil odhad, který na základě měsíčních odhadů úhrnné plodnosti publikovaných na stránkách Human Fertility Database uvádí ve svém článku Koubský, tedy pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, šlo by pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Proč si to myslím? Ať už vyjdeme z oficiálně publikovaných (neaktualizovaných) odhadů úhrnné plodnosti, nebo z aktualizovaných hodnot, jde o poměrně zásadní změnu trendu ve vývoji úhrnné plodnosti. Ta od roku 2011 až do roku 2021 rostla. V roce 2022 pak zřejmě došlo k poklesu, a to ne zcela zanedbatelnému. Ilustrujeme tuto změnu na obrázku 6.

Obrázek 6: Úhrnná plodnost v ČR 2011-2021 (přepočítané hodnoty) a predikce pro rok 2022. Hodnoty na základě dat ČSÚ za roky 2011-2021 spočítal O. Vencálek, predikce na rok 2022 je odhadem na základě měsíčních dat Human Fertility Database.

V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Pokud bychom připustili, že tato hodnota byla mimořádně vysoká, bylo by možno v následujícím roce (2022) očekávat mírný pokles (princip „návratu k průměru“). Zde jsme však ukázali, že nárůst úhrnné plodnosti v roce 2021 extrémní nebyl. Možná, že expertně můžeme mírný pokles v roce 2022 předjímat (zejména, když už průběžná data tuto „predikci“ potvrzují), těžko by však někdo z dat do roku 2021 predikoval pokles o více než několik setin (modely, které po sérii rostoucích hodnot „predikují“ výraznější pokles vznikají často až poté, co k poklesu opravdu došlo).  

Pro úplnost dodejme, že hodnota 1,65 je pouze „predikcí“ a není zcela zřejmé, nakolik je tato predikce ovlivněna skokovou změnou odhadu počtu žen v reprodukčním věku v roce 2021. Dokonce i hodnoty měsíční úhrnné plodnosti za měsíce, pro něž už jsou počty narozených známy (byť jde o předběžné údaje), jsou totiž netriviálními odhady. Jejich autoři při jejich výpočtu nepočítají s detailními daty propojujícími počty narozených dětí s věkem jejich matek, jak je uvedeno na str. 7 v metodologické poznámce k těmto datům. 

Za pozornost stojí ještě jedna poněkud nečekaná nesnáz. Jde o interpretaci pojmu „průměrná hodnota“. Ve svém výše citovaném článku Petr Koubský uvádí: „Každopádně lze konstatovat, že rok 2022 není z hlediska úhrnné plodnosti nijak výjimečný, v rámci uplynulého desetiletí se jeví jako průměrný.“ Pokud se na zjištěné hodnoty úhrnné plodnosti pohybující se v rozmezí 1,43 až 1,83 budeme dívat bez jejich časového uspořádání, pak dojdeme k závěru, že hodnota 1,65 je „průměrná“. Zde ale hodnotíme vývoj úhrnné plodnosti v čase. Pokud by šlo o ustálený proces, který osciluje kolem jakési „průměrné hodnoty“, i v tom případě by pojmenování hodnoty 1,65 jako „průměrná hodnota“ bylo v pořádku. Zde však o ustálený proces nejde. Těžko budeme hledat někoho, kdo by trend v letech 2011 až 2021 označil za „konstantní“. Spíše se shodneme na tom, že byl rostoucí. V situaci, kdy pozorujeme rostoucí trend a následný pokles z nejvyšší dosažené hodnoty na hodnotu „průměrnou“, je závěr „Rok 2022 […] byl z hlediska úhrnné plodnosti průměrný.“ zavádějící.

Ze stejného důvodu považuji v Koubského článku za matoucí graf znázorňující krátkodobé fluktuace plodnosti v Česku. I zde je totiž opominuta časová posloupnost zjištěných hodnot. Jen velmi pozorný čtenář si všimne, že „podprůměrné hodnoty“ byly zjištěny převážně v první části sledovaného období, zatímco ty nadprůměrné v části druhé, po níž následuje již zmiňovaný „průměrný rok 2022“.

Koubský na základě toho, že hodnoty úhrnné plodnosti v roce 2022 byly průměrné, vyvozuje tyto závěry: „Nic nenasvědčuje, že by se během něj [roku 2022] projevovaly atypické efekty snižující plodnost. Pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Ve své analýze jsem ukázal, že pokud v roce 2022 došlo k poklesu úhrnné plodnosti na hodnotu 1,65 (či podobně nízkou), je třeba nebrat tento pokles na lehkou váhu, ale pátrat po jeho příčinách.

Stojí za to zopakovat, že úhrnná plodnost je charakteristika intenzity rození dětí a je konstruována tak, aby se na ní neprojevovaly strukturní změny v populaci, tedy aby se „odfiltroval“ vliv měnícího se počtu a věkové struktury žen v reprodukčním věku, kteréžto faktory jsou bezesporu hlavními determinantami počtu narozených dětí. Jestliže tedy dochází ke změně trendu ve vývoji tohoto ukazatele (např. mění-li se trend z rostoucího na klesající), je potřeba takovémuto jevu věnovat pozornost. To platí zejména, pokud se potvrdí, že tato změna je výrazná.   

Závěr

Svým příspěvkem jsem měl ambici upozornit zejména na následující aspekty hodnocení nejnovějších údajů o počtu narozených dětí a jeho determinantách:

  1. V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Ukázali jsme, že v roce 2021 došlo k méně extrémní odchylce ve vývoji úhrnné plodnosti, než by se mohlo z oficiálních dat zdát. Změna, ke které došlo v oficiálně publikovaných odhadech úhrnné plodnosti mezi lety 2020 a 2021, je do značné míry dána bezprecedentně velkou opravou odhadu počtu žen v reprodukčním věku po proběhlém sčítání lidu.
  2. Pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, jak bylo predikováno z měsíčních dat Human Fertility Database, šlo by o pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Jde o výraznou změnu trendu, jejíž příčiny by měly být odhaleny.
  3. K hodnocení vývoje úhrnné plodnosti je třeba přistupovat jako k hodnocení trendu a jeho změn, nikoliv jako k hodnocení ustáleného procesu. Označení hodnoty jako „průměrné“ může být při takovéto analýze silně matoucí.

Seminář „Analýza proticovidových opatření“ v Poslanecké sněmovně – sekce právnická

Zuzana Krátká

Závěrečný třetí díl přednášek z Poslanecké sněmovny obsahuje dvě prezentace s právní tématikou. Seminář proběhl 3. června 2024 v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky pod záštitou MUDr. Vladimíra Zlínského. Lékař MUDr. Vladimír Čížek ve své přednášce zhodnotil výsledný návrh Mezinárodní zdravotnické smlouvy, která byla přijata na shromáždění Světové zdravotnické organizace v Ženevě.  Tématem přednášky právníka JUDr. Tomáše Nielsena byl návrat do doby covidové a doklady o nerespektování právního systému v České republice v době pandemie. Videozáznamy přednášek jsou k dispozici na webu  Nadačního fondu Svědomí národa. Na stránkách SMIS jsou ještě videa doplněny o stručné obsahy a powerpointové prezentace.

První část přednášek se zdravotnickou tématikou najdete zde a druhou část zde.

Vladimír Čížek Pandemická smlouva WHO a IHR – ďábel se skrývá v detailu

Powerpointová prezentace: https://1url.cz/q1wvG obsahuje detailní informace k jednotlivým bodům…

Pandemická smlouva a zejména IHR mají v sobě skryté nebezpečné nástroje, které mohou dát neomezenou moc marxistovi v čele WHO. Jednání WHA se sice podle posledních zpráv zadrhla. V textu je stále příliš mnoho vět, na nichž není shoda, nicméně další kolo je naplánováno už na září 2024. A oni se jednoho dne dohodnou. Naše nynější vláda dala české delegaci v podstatě bianco šek ke schválení. Je proto nutno jen doufat, že z příštích voleb vzejde vláda, která od pandemické dohody a IHR ustoupí, nebo že tyto dohody neprojdou schválením českého parlamentu a senátu.

Dva důležité dokumenty – Mezinárodní zdravotní předpisy (IHR) a Pandemická smlouva – byly od 27.5.2024 projednávány na půdě WHO. Českou skupinu odborníků vedl vrchní ředitel pro legislativu a právo ministerstva zdravotnictví Radek Policar. Úkolem české delegace bylo nic nerozporovat (s výjimkou eventuálního placení poplatků) a znění dokumentů za ČR přijmout.

IHR se na první pohled jeví jako zajímavý text o nutnosti spolupráce států v případě epidemií, při podrobnějším prostudování však skrývá mnohá úskalí. Poslední verze IHR pochází z dubna 2024. Jednotlivé body, u kterých docházelo k významným změnám, jsou podrobně popsány v přednášce. Oproti předchozí revizi dokumentu (v níž byla řada neakceptovatelných formulací, vůči nimž se zvedla vlna odporu z mnoha států) nakonec zůstávají doporučení nezávazná, berou se v úvahu názory dotčeného státu. Přesto konečné rozhodnutí (např. o vyhlášení pandemie) činí ředitel WHO. Ten bohužel může jednat nejen na doporučení odborníků, ale i z vlastní vůle (proti doporučení), jak se ukázalo v případě vyhlášení epidemie opičích neštovic v loňském roce.

Za rizikové můžeme považovat znění článku 18, podle kterého je možné vyžadovat lékařské vyšetření, očkování, uvalení karantény na postiženou i podezřelou osobu. Článek 23 pak umožňuje nařízení vyšetření cestující osoby. A také, pokud dojde k „bezprostřednímu ohrožení veřejného zdraví“ (které není přesně definováno), může smluvní stát přinutit cestujícího, aby se podrobil lékařskému vyšetření, očkování či profylaxi a může cestujícího umístit do karantény či pod dohled zdravotních úřadů – to vše i bez jeho souhlasu. Článek 36 popisuje používání očkovacího certifikátu pro cesty do zahraničí. Tento bod nechala do IHR vložit Česká republika, která navrhovala digitální podobu certifikátu. Zatím je v něm zvažováno pouze očkování proti žluté zimnici, přesto se kritici smlouvy obávají možnosti zneužití pro očkování proti covidu či ptačí chřipce. Významně kritizovaná část věnovaná boji proti dezinformacím a zavedení cenzury je sice nyní v hlavním textu vynechána, ale nachází se v příloze.

Smlouva IHR byla členskými státy přijata, ale je možné ji odmítnout, pokud s ní daný stát nesouhlasí. V mnoha zemích se ozývají hlasy proti ní i proti Pandemické smlouvě, která zatím schválena nebyla. Oba dokumenty mohou vést ke zneužívání moci, omezování práv obyvatel suverénních států, opětovnému „vytestování epidemií“ a podporování zájmů farmabyznysu.

Tomáš NielsenSelhání soudní ochrany proti nezákonnosti v době covidu

Během covidu jsme podali desítky žalob, trestních oznámení, vyzývali jsme zástupce vlády k jednání. Jedním z cílů bylo i to, získat zkušenosti o tom, v čem selhává soudní ochrana a co je třeba změnit. Pokud nějaké téma patří na půdu zákonodárce, je to téma posilování ochrany demokratického právního státu. A i když o to v tuto chvíli evidentně není ze strany vlády zájem, věřím, že i dnes je ve sněmovně řada těch, pro které je ochrana svobody a práv lidí, zejména dětí, zásadním úkolem. Musí ale vědět, jak to, o čem čtou v médiích a o čem jim vyprávějí jejich poradci, funguje ve skutečnosti. Protože realita je podle mě ještě horší, než si většina lidí myslí. Naše praktické zkušenosti ze soudních síní by mohly být pro mnoho zákonodárců inspirací. A mohu zaručit, že jsme připraveni jim v nápravě situace po odborné stránce i dále pomáhat.“

Powerpointová prezentace: https://1url.cz/e1wvR

Cílem mé prezentace je ukázat na našich praktických zkušenostech a konkrétního příkladech, jak v posledních letech selhává soudní ochrana práv člověka proti zneužívání státní moci. Začnu shrnutím – jak víme, podle Nejvyššího správního soudu bylo více než 70 mimořádných opatření nezákonných. Ovšem přes 50 z nich soud nestihl včas zrušit, pouze je formálně za nezákonná označil. Taková soudní ochrana nemůže být vnímána jako účinná. NSS například v polovině října 2021 došel k závěru, že testování dětí na letních táborech bylo nezákonné. Jak moc to dětem pomohlo?

Současná vláda a zákonodárci sice deklarují zájem chránit lidská práva a svobody, ale ve skutečnosti pracují na novelizaci zákonů tak, aby to, co soudy považovaly v minulosti za nezákonné, v budoucnu zákonné bylo. Politici se nesnaží se o to, aby byla více ochráněna práva osob, které se opatřeními cítí ohrožené a aby vymahatelnost práva byla rychlejší. Dělají vše proto, aby se základní práva mohla omezovat a aby se lidem vzala i poslední možnost soudní ochrany.

Je dobré si připomenout základní právní úpravu, o kterou by se soudy měly opírat. Listina základních práv a svobod v čl. 1 uvádí, že „základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.“ V čl. 4 pak říká, že „povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.“ A dále, že „omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro jaké byla stanovena. Každý má právo na svou ochranu.“ Během covidové doby jsme byli opakovaně svědky toho, kdy právě tyto základní principy byly opakovaně porušovány. A kdy ani Nejvyšší správní soud ani Ústavní soud nebyly ochotny přezkoumat opatření Ministerstva zdravotnictví po věcné stránce, kdy zcela ignorovaly námi opakovaně navrhované argumenty opřené o mezinárodní studie či o výslechy odborníků v oblasti imunologie, virologie apod.

Mám-li shrnout naše hlavní závěry, pak platí, že:

  • Nejvyšší správní soud nikdy neřešil, zda v době vydání mimořádných opatření byly splněny podmínky pro jeho vyhlášení – i když pro vyhlášení opatření je nutné splnit zákonem stanovené podmínky, soud se nikdy jejich splněním nezabýval. Rozhodoval na základě tzv. „notoriety“, tedy věci obecně známé, kterou není třeba dokazovat, a to v otázkách rizik onemocnění covid, zaplněnosti nemocnic, rozšíření viru apod. Ačkoliv jsme opakovaně navrhovali důkazy, které prokazovaly nepravdivost vládní doktríny. A ačkoliv nám i současnost postupně dává ve všem, co jsme tvrdili, za pravdu.
  • I když i nižší soudy v různých sporech ohledně práva dětí na vzdělání argumentovaly tím, že mimořádná opatření ohledně testování dětí ve školách přezkoumal Nejvyšší správní soud a shledal je v pořádku, pravdou je že NSS nikdy neřešil účinnost plošného testování dětí ve školách. Opět se pouze opíral o tzv. „notorietu“, ačkoliv jsme uváděli řadu argumentů o tom, že tento postup (jakož i další omezení práv dětí) je nezákonný, neúčinný a ve svých důsledcích může být spíše pro děti škodlivý. I to nám, bohužel, současnost potvrzuje.
  • Nejvyšší správní soud nekriticky přebíral argumentaci MZ, opřenou o bezvýznamné zahraniční články. Nikdy se nezabýval naší argumentací s tím, že není v jeho kompetenci věcně polemizovat o tom, co tvrdí MZ. Tím fakticky znemožnil jakoukoliv obranu lidských práv proti zneužívání ze strany státní moci.
  • Nejvyšší správní soud ignoroval jednu ze základních zásad soudního řízení, a to zásadu rovnosti stran. Svým opakovaným procesním postupem zcela zjevně zvýhodňoval MZ, coby odpůrce, na úkor fyzických i právnických osob, coby navrhovatelů.

Za zcela absurdní lze považovat například závěry Nejvyššího správního soudu o tom, že „pokud není mimořádné opatření zjevně iracionální, tak je zákonné“. To je výklad, který je zcela v rozporu s tzv. ústavním principem proporcionality, jakož i již citovaným čl. 4 odst. 4 Listiny.

NSS nikdy ani nezkoumal, zda byly splněny zákonné podmínky pro vydání mimořádných opatření, tedy podmínky pandemie. Ta byla v ČR vyhlášena v březnu 2020 a od té doby trvala bez ohledu na aktuální vývoj. Pokud v lednu 2021 byla epidemie v ČR, pak ale v září 2021 už bylo hospitalizovaných osob významně méně a Ministerstvo zdravotnictví by pro uplatnění mimořádných opatření mělo prokázat, že je k nim stále důvod, což se nestalo.

Bohužel, pomoc neposkytl ani Ústavní soud. Ten všechny naše ústavní stížnosti odmítl řešit. A to v zásadě s jedním argumentem: „I kdyby nakonec měla stěžovatelka pravdu, nejde o natolik „extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem a vyvozenými skutkovými či právními závěry“, aby byl dán důvod k zahájení řízení o ochraně ústavních práv stěžovatelky.“ Přestože jsme namítali nezákonnost mimořádných opatření, jejichž zásah do Listinou zaručených práv všech lidí, včetně těch nejmenších – našich dětí, byl evidentní.

Podobně postupovaly i orgány činné v trestním řízení. Všechna námi podaná trestní oznámení byla odložena. Včetně oznámení ohledně letňanské polní nemocnice, kde bylo zjevné, že stát za ni vynaložil obrovské náklady, ačkoliv od samého začátku věděl, že nebude mít kapacitu k tomu, ji otevřít a provozovat. Nebo oznámení na prof. Flégra, který se veřejně přiznal k tomu, že úmyslně šířil nadsazené informace o rizicích covidu, aby společnost vystrašil, a tím ochránil, který se tedy dle našeho názoru evidentně přiznal k úmyslnému šíření poplašné zprávy. Nejenže všechna oznámení byla odložena. Obvodní státní zástupce pro Prahu 2 se dokonce o členech našeho právního institutu vyjádřil v jednom ze svých přípisů takto: „Nejhlasitějšími odpůrci očkování jsou právě pravicoví extremisté včetně neonacistů“.

Co z toho pro nás plyne?

  • Je nezbytné zrevidovat princip „presumpce správnosti správního aktu“, tedy principu, že správní akty jsou zákonné, dokud soud nerozhodne jinak. Principu, který byl během covidové doby zneužíván. Spolu s tím je nutné zavést přísnou osobní odpovědnosti při zneužití tohoto principu.
  • Musíme zrevidovat věcnou příslušnost soudů pro přezkum mimořádných opatření.
  • Musíme zavést nové nástroje pro účinnou soudní ochranu před nezákonnými mimořádnými opatřeními i krizovými opatřeními vlády.
  • Je naprosto zásadní důsledně prosazovat základní zásadu demokratického právního státu „in dubio pro libertate“, tedy zásadu, že v pochybnostech nelze zavádět regulaci, že v pochybnostech je nezbytné ochránit individuální práva a svobody.
  • Považujeme za důležité navíc zpětně zrevidovat postupy soudů, soudců, orgánů činných v trestním řízení a dalších institucí a osob a vyvodit ze závěrů takové revize odpovědnost.

Seminář „Analýza proticovidových opatření“ v Poslanecké sněmovně – 2.část zdravotnické sekce

Zuzana Krátká

Druhý díl přednášek se zdravotní tématikou, které zazněly na semináři, který se konal 3. června 2024 v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky pod záštitou MUDr. Vladimíra Zlínského, je zaměřen na pokles porodnosti a na činnost SÚKLu při ověřování hlášení podezření na nežádoucí účinky po vakcinaci proti covidu. Videozáznamy těchto přednášek připravili novináři z  Nadačního fondu Svědomí národa. Na stránkách SMIS, jsou ještě doplněny o stručné obsahy a powerpointovými prezentacemi.

První část přednášek se zdravotnickou tématikou najdete zde.

Tomáš FürstKomu chybí děti

Nečekaný pokles počtu narozených dětí začal v lednu 2022. Očkování mladých lidí experimentální genovou vakcínou začalo přibližně o devět měsíců dříve, na jaře 2021 a mohlo mít vliv na plodnost párů. Po celý rok 2022 se rodilo méně dětí než v roce 2021.

Powerpointová prezentace: https://1url.cz/S1W6x

Celý text prezentace: https://1url.cz/g1W68

Oficiální místa se problém snažila vysvětlit tím, že v roce 2021 byla plodnost nečekaně vysoká, ženy si tedy děti „předrodily“. Jenže „rekordní plodnost“ roku 2021 byla do značné míry jen optická iluze daná tím, že ČSÚ po sčítání lidu  upravoval celkový počet obyvatel. Při sčítání lidu statistici zjistili, že žen v plodném věku u nás bylo v roce 2021  o 80 tisíc méně než bylo předpokládáno pro rok 2020. Rekordní plodnost roku 2021 byla tedy způsobena tím, že se počet dětí (velmi podobný jako v roce 2020) prostě vydělil mnohem menším počtem žen. Jde tedy o statistický artefakt – v roce 2021 nebyla plodnost abnormálně velká a hypotéza o „předrozených“ dětech není plausibilní.  Prudký pokles porodnosti nelze vysvětlit ani stárnutím populace, ani domněle rekordní plodností v roce 2021. Podobný pokles plodnosti byl zjištěn i na datech zdravotních pojišťoven, které přesně vědí, kolik a jak starých  maminek mezi jejich klientkami je.

Po dlouhém boji jsme získali z ÚZISu data o počtu žen, které porodily děti v letech 2020-2021 včetně jejich očkovacího statusu. Posunuli jsme data  o 9 měsíců a spočítali jsme počty úspěšně zahájených těhotenství v jednotlivých měsících roku 2021. Dohledali jsme, kolik bylo v daném měsíci očkovaných a neočkovaných žen v dané věkové kohortě. Z toho jsme vypočítali počet úspěšně zahájených těhotenství na 1000 žen v rámci očkované a v rámci neočkované populace. Zjistili jsme, že pravděpodobnost početí byla u očkovaných žen několikanásobně menší než u žen neočkovaných.

Pomocí Bradford Hillových kritérií jsme potvrdili, že mezi vakcinací proti covidu a poklesem porodnosti může být kauzální vztah. Naočkovali jsme stovky milionů mladých lidí po celém světě experimentální genovou vakcínou, jejíž účinnost a bezpečnost pro těhotné nebyla nikdy testována standardní randomizovanou studií. Zaznamenali jsme vysoké procento žen, které po této vakcíně reportují problémy s menstruací. Načež jsme zjistili, že asi devět měsíců po očkování fertilní kohorty začala klesat plodnost a tento pokles se dodnes nezastavil. Přesto se tomuto problému nikdo nevěnuje a samotné vyslovení této vysoce plausibilní hypotézy – že pokles plodnosti je důsledkem genetických vakcín – je v dnešním veřejném prostoru nemožné bez toho, aby byl člověk okamžitě označen za dezinformátora a šiřitele konspiračních teorií. Těžko půjde v budoucnu najít lepší ilustraci celkové ztráty soudnosti, které západní společnosti během covidové krize propadly.

„Na západ od nás už se zvolna začíná blýskat na lepší časy. Probíhá rozsáhlé vyšetřování zločinů covidismu v americkém kongresu, AstraZeneca po desítkách prokázaných úmrtí stáhla svoji vakcínu z trhu a o nevyhovujícím bezpečnostním profilu mRNA vakcín se už píše i v New York Times. Dříve či později dorazí tato vlna návratu rozumu i do českých zemí. Je nejvyšší čas ustanovit v českém parlamentu komisi pro vyšetřování zločinů covidismu a začít zvolna rozplétat tuto pohromu, kterou nebyla epidemie covidu, ale série různých „opatření“, se kterými česká exekutiva přišla v reakci na epidemii.“

Petr ŠourekFarmakoignorance

„Státní dozor nad bezpečností léčiv se během pandemie podvolil politickému tlaku. Covid vakcíny SÚKL nikdy nekontroloval jako ostatní běžná léčiva. Ze SÚKLu se stalo koště na zametání stop. Základní pojmy farmakovigilance byly zneužity k matení veřejnosti. Běžní lidé dnes dávno vědí, že očkovací kampaň nebyla ani úspěšná, ani se neobešla bez zdravotních následků. Slyšeli o tom, i když se o tom oficiálně mlčí. Situace se v tomto ohledu stabilizovala. Lidé si zvykli, že se o některých věcech nemluví, a vědí o kterých a proč.“

V této přednášce se budu věnovat problematice evidence nežádoucích účinků a práci SÚKLu, který u covid vakcín nepracoval takovým způsobem, aby odhalil nebezpečné šarže a zastavil jejich užívání. Věřili jsme, že SÚKL za nás a pro nás vakcíny hlídá. A že mají-li úředníci podezření, že produkt vyvolal nežádoucí účinky, že spěšně provádějí opatření, aby nebyli ohrožení další lidé. Mysleli jsme si, že SÚKL (jak je k tomu pověřen lékovým zákonem) u lidí, kteří zemřeli po očkování, zjišťuje, jakou šarží byli očkováni, případ šetří, a dokud se podezření nevyloučí, pozastaví používání dané šarže. Jenže nic takového se nestalo ani jednou a to budí podezření, které se musí prošetřit.

Šarže vakcíny expirují do půl roku. Co udělal SÚKL, když měl nahlášeno podezření na začátku životnosti šarže? Snažil se číslo šarže nedozvědět, aby ji nemusel pozastavit na principu předběžné opatrnosti.  

 Tělocvikář z Plzeňska zemřel krátce po třetí dávce vakcínou Moderna. Patolog případ nahlásil. Příbuzná zemřelého vzápětí dodala čísla šarží. SÚKL se tvářil, že číslo nemá, nezastavil její distribuci a daná šarže se používala v ČR dalších 5 měsíců.

Z dat SÚKLu, která jsme si vyžádali podle zákona o svobodném přístupu k informacím, jsme zjistili, že čím závažnější hlášení byla, tím nižší byla ochota úředníků dohledávat šarži vakcíny, která je vyvolala. SÚKL udělal maximum pro to, aby nemusel zastavit žádnou šarži.

Podívejme se teď na šarži, která byla už těsně před expirací. 16tiletý golfista byl převezen na JIP s těžkou myokarditidou po očkování šarží, která byla už 5 měsíců v oběhu a na niž SÚKL obdržel na 50 hlášení, z nich mnoho na kardiologické nežádoucí účinky. Krátce před expirací stejné šarže byla očkována také 14 letá dívka z Brna, která ochrnula a skončila na vozíku. Šarže měla hlášeno také mnoho neuroligických komplikací. Tito dva mladí lidé tak byli očkováni šarží, která měl SÚKL dávno pozastavit. Jsou to přímé oběti farmakoignorance SÚKLu.

Proč se tak SÚKL choval? Státní očkovací kampaň řídilo Ministerstvo zdravotnictví, kterému je SÚKL sám podřízen. SÚKL umí kontrolně vystupovat proti soukromým subjektům, ale svého nadřízeného stejně kontrolovat neumí. Úředníci nechtěli přijít o své židle, a tak se tlaku vlády podvolili a umetali cestu očkovací kampani, dokonce z ní odklízeli mrtvé a zraněné tak, aby kampaň mohla plnou parou pokračovat. SÚKL není nezávislý a v případě vládních kampaní nehlídá kvalitu vakcín pro naše bezpečí.

Znepokojující rozdíly mezi šaržemi covidových vakcín

Tomáš Fürst, Zuzana Krátká, Petr Šourek a Jaroslav Janošek

Před nějakou dobou oblétla svět  dánská studie, ve které autoři ukázali, že covidové vakcíny firmy Pfizer v Dánsku vykazovaly podivuhodný bezpečnostní profil. O této fascinující studii – a neuvěřitelné persekuci, které byli její autoři vystaveni – jsme podrobně referovali v článku Fuck-up století aneb Pfizer tóže kaput.

Samozřejmě nám to nedalo a pokusili jsme se zjistit, jak to bylo u nás. Požádali jsme tedy Státní ústav pro kontrolu léčiv (SUKL) o podobná data, s jakými pracovali dánští autoři. Výsledkem je tento článek, který se nám nedávno podařilo prosadit do impaktovaného časopisu European Journal of Clinical Investigation. Naše zjištění jsou ještě o něco explozivnější než závěry dánských kolegů a níže vás jimi provedeme. Abychom ušetřili různým samozvaným fakt-čekistům čas a žluč, předesíláme, že „podezření na nežádoucí účinek“ překládáme jakožto „adverse event“ a zkracujeme AE. Nebudeme tedy mluvit o prokázaných vedlejších účincích, ale jen o nahlášených podezřeních.

Od začátku očkovací kampaně do začátku léta 2023 obdržel SUKL celkem 14 386 hlášení o podezření na nežádoucí účinek (AE) některé z covidových vakcín. To je číslo, které daleko převyšuje počty hlášených AE u všech ostatních léčiv dohromady v normálních letech.

Je neuvěřitelné, že se SUKL neobtěžoval dohledat šarže u téměř poloviny hlášených AE. Dokonce i v případě úmrtí po covidové vakcíně, kterých bylo nahlášeno celkem 216, jich SUKL ke konkrétní šarži vakcíny přiřadil pouze 99. Dle našeho názoru představuje tento fakt závažné porušení povinnosti SUKLu kontrolovat a vyhodnocovat bezpečnost vakcín, zejména vzhledem k tomu, že informace o šarži vakcíny je triviálně dostupná v datech UZISu. Co kdyby všech těch 117 úmrtí, u kterých SUKL šarži nedohledal, bylo po jedné jediné šarži vakcíny? Jak by SUKL poznal, že se jedná o smrtelné ohrožení české populace a že je třeba urychleně zasáhnout, což je jeho zákonná povinnost?

Samotný fakt, že bylo nahlášeno pouze 216 úmrtí po vakcíně, je také zajímavý, protože z dat UZISu víme, že do týdne po nějaké dávce některé z covidových vakcín zemřelo v ČR celkem 1688 lidí. Domníváme se, že úmrtí je poměrně závažná nežádoucí událost a v případě experimentální vakcíny by mělo být samozřejmé, že každé úmrtí, ke kterému dojde do týdne od vakcíny, bude do SUKLu nahlášeno. I kdyby ke všem 216 nahlášeným úmrtím došlo do týdne od vakcíny (což z dat nevíme), stále by to bylo necelých 13% ze všech případů. U méně závažných AE bude podhlášenost patrně ještě mnohem větší. To je znepokojující zjištění.

Celkem devět konkrétních šarží se objevilo jak v Dánsku, tak u nás. Počty AE u těchto šarží spolu velmi dobře korelují. Šarže, které měly hodně AE v Dánsku, měly hodně AE i u nás a naopak. To výrazně posiluje hypotézu, že jednotlivé šarže se od sebe skutečně něčím liší, a že se nejedná pouze o fluktuaci v „reporting patterns“.

Nejzajímavější je ovšem vztah mezi velikostí a typem šarže, datem jejího uvolnění na český trh a počtem hlášených AE u očkovaných touto šarží. Prohlédněte si prosím pozorně obrázek níže. Vakcíny jsou rozděleny do tří panelů. Horní panel zobrazuje produkty firmy Pfizer, střední panel produkty Moderny a spodní panel všechny ostatní. Každý barevný puntík odpovídá jedné šarži vakcín. Barevně jsou odlišené jednotlivé typy vakcín. Velikost puntíku znázorňuje počet dávek, které daná šarže obsahovala (pozor, škála je logaritmická). Na horizontální ose je datum uvolnění dané šarže na český trh a na vertikální ose je počet hlášení AE na tisíc dávek dané šarže. Všimněte si, že spodní panel má jiné měřítko na svislé ose, protože produkty firmy AstraZeneca vykazovaly skutečně velké množství AE (také byly později velmi tiše staženy z trhu.

Nejvýraznější rys výše uvedeného grafu je dramatický a (kromě Moderny) téměř monotónní pokles počtu hlášení AE s datem uvolnění dané šarže. Šarže, které byly uvolněny na jaře 2021, vykazovaly mnohem vyšší množství AE než šarže uvolněné v roce 2022. V tomto smyslu tedy naše zjištění velmi dobře odpovídají dánské studii. Dánští autoři v odpovědi na všechny námitky uvádějí, že dánská obdoba SUKLu potvrdila stejný trend, tedy že všechny nejproblémovější šarže byly i v Dánsku vyočkovány na počátku epidemie.

Co může být důvodem tohoto zajímavého poklesu?

  1. První hypotéza je, že vysoký počet AE je důsledkem toho, že se na jaře 2021 očkovalo do probíhající epidemie, navíc byla v té době přednostně očkována především nejzranitelnější populace. Proti této hypotéze ovšem mluví fakt, že při očkování boostery do podzimní vlny epidemie (včetně nejzranitelnější populace) se nic podobného ani náznakem nezopakovalo.
  2. Dále by někoho mohlo napadnout, že šarže z jara 2021 se vyočkovaly téměř celé (protože byl tehdy vakcín nedostatek), zatímco později bylo vakcín dost a spíše se vyhazovaly. Pozdější šarže tak nebyly vyočkovány celé, a pokud tedy dělíme počet AE počtem dávek v šarži (a nikoliv počtem skutečně vyočkovaných dávek), můžeme dostat tento podivný pokles. Tato hypotéza je ale téměř vyloučena, protože větší část podivuhodného poklesu se odehrává ještě během první poloviny roku 2021, kdy byl vakcín nedostatek, tedy šarže byly vyočkovány téměř celé.
  3. Další možností je měnící se ochota lidí nežádoucí události reportovat. Jenže v tomto případě to bylo spíše naopak. Zatímco ohlásit AE na jaře 2021 byl téměř akt občanské neposlušnosti, později – když narůstal nátlak, aby se nechali očkovat lidé, kteří se očkovat nechtěli – by motivace lidí AE nahlásit spíše rostla. Výše uvedený graf však ukazuje opačnou závislost.
  4. Zbývá poslední možnost, která je ze všech nejvíce znepokojující. Možná byl spěch farmaceutických firem takový, že neměli úplně dobře zvládnutý výrobní proces. Už jsme jednou psali o tom, že technologie výroby vakcín se zásadně změnila mezi registrační studií a začátkem očkovací kampaně. Zopakujeme to ještě jednou: Vakcína, na kterou dostal Pfizer EUA a jejíž účinnost a bezpečnost je popsána v registrační studii, se nevyrábí stejně jako vakcína, která vám byla aplikována do ramene. Je možné, že začátek masivní výroby vakcín novým procesem nebyl dobře zvládnutý a úvodní šarže zkrátka nebyly v pořádku. Exploze hlášení AE ve farmakovigilančních databázích ihned po začátku vakcinační kampaně mohla způsobit drobné vlnky paniky a přinutit výrobce provést nějaké změny ve výrobním procesu.

Tato poslední hypotéza je velmi znepokojivá, protože by vrhala velmi nepříjemné světlo na regulátory v mnoha zemích a mohla by mít dramatické právní důsledky pro výrobce. Dobře si ovšem vzpomínáme, jak velký odpor vyvíjel establishment proti jakýmkoliv pokusům o laboratorní analýzu obsahu vakcín. Jaroslav Turánek by mohl vyprávět. Proti hypotéze o nezvládnutém výrobním procesu však mluví fakt, že počet hlášení monotónně klesal u vakcín téměř všech výrobců – jako by snad spolupracovali a sdělovali si poznatky. To by bylo v podmínkách standardního konkurenčního boje velmi neobvyklé. Jiné hypotézy, které by vysvětlovaly pozorovaná data, nás však nenapadají.

Jedno je jisté. O této datové sadě toho ještě hodně uslyšíte.

Seminář „Analýza proticovidových opatření“ v Poslanecké sněmovně – 1.část zdravotnické sekce

Zuzana Krátká

Již druhý celodenní seminář zabývající se společenskými restrikcemi v období pandemie a zdravotními dopady očkování proti covidu se konal 3. června 2024 v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky pod záštitou MUDr. Vladimíra Zlínského. Na semináři vystoupili jak hosté pana poslance MUDr. Zlínského, tak odborníci pozvaní sdruženími SMIS a Iniciativou 21, které se na organizaci spolupodílely. Videozáznamy všech přednášek jsou k dispozici na stránkách Nadačního fondu Svědomí národa. Zde jsou videozáznamy doplněny o stručné obsahy prezentací a v některých případech i powerpointovými prezentacemi.

V tomto prvním díle jsou uvedeny stručné obsahy přednášek ze zdravotního bloku, jejichž společným tématem byly nežádoucí účinky mRNA vakcinace proti covidu na zdraví lidí.

Jana Gandalovičová – Je možná analýza nežádoucích účinků mRNA vakcínami?

„Ráda bych upozornila, že kvůli tomu, jakým způsobem proběhly schvalující studie pro jednotlivé věkové kategorie, nemáme žádnou představu o střednědobých a dlouhodobých nežádoucích účincích mRNA vakcín. Tím, že se budeme tvářit, že nejsou, a budeme pokračovat v rétorice safe and effective, popřípadě budeme svalovat potíže pacientů na long covid a budeme je vyzývat k dalším kolům očkování, nepřestanou jejich zdravotní problémy existovat.“

powerpoint zde: https://1url.cz/Q1W6A

Již od počátku schvalování klinických studií mRNA vakcín se diskutovala celá řada kontroverzních kroků a pochybení. Schvalování FDA bylo extrémně uspíšeno, mnohá klíčová data chyběla.  Preparát neprošel řádným testováním, celé zkoušení, které většinou trvá roky, bylo ukončeno za necelý rok. Výrobci deklarovali 95% účinnost Comirnaty, ale ta byla stanovena na velmi nízkém počtu pacientů. V každém z dvou ramen studie s Comirnaty pro dospělé bylo kolem 18 tisíc osob. Covidem se nakazilo v době studie pouze 8 lidí ve vakcinované skupině a 162 lidí v nevakcinované skupině. Po velmi krátké době – pouhých 2 měsících – byla studie odslepena a velká část neočkovaných osob byla naočkována. Tím jsme přišli o kontrolní soubor.

Ve skupině 12-15-letých dětí se vyskytla v očkované skupině dívka, u které po druhé dávce došlo k závažným reakcím, pro které byla do 24 hod hospitalizována. Dosud je paralyzována, upoutána na invalidní vozík, neschopná polykat, s řadou dalších zdravotních omezení.  Ve zprávě pro FDA firma Pfizer popsala její potíže jen jako „funkční bolest břicha “ a vakcína následně byla schválena k použití i pro děti.

Eurostat ve většině zemí s velkou mírou proočkovanosti registruje velké procento nadúmrtí, narůstá počet lidí s nádorovým onemocněním, kardiovaskulárními onemocněními, hlavně se srdečním selháním, autoimunitních chorob, neurologických postižení, klesá porodnost… Nemůže tu být souvislost s vakcinací mRNA vakcínami? Už jen položení otázky je hodnoceno jako konspirace. Bohužel, v lékařských zprávách mnohdy údaj o proběhlém očkování chybí, a tak hledat možnou spojitost je téměř nemožné.

Aktivní sledování možných nežádoucích účinků trvalo jen pouhé 2 měsíce, než kontrolní skupina, která měla být sledována několik let, byla zrušena a lidé naočkováni. Další zdroje hlášení jako např. americký VAERS jsou již jen pasivním typem hlášení, kde je známá velká podhlášenost možných nežádoucích účinků (uvádí se, že se hlásí pouhých cca 5 %). V prezentaci jsou uvedeny výsledky postmarketingového farmakovigilančního sledování firmou Pfizer, které FDA poskytla ke zveřejnění až po soudním nařízení v listopadu 2021. Nahlášeno do něj bylo po 2,5 měsících vakcinace od udělení souhlasu k nouzovému použití mimo jiné 1223 mrtvých a přes 25 tisíc nežádoucích účinků nervového systému. Normálně by tyto výsledky diskvalifikovaly další používání vakcíny. Další informace poskytl stát Izrael – zaměstnanci ministerstva zdravotnictví se dotazovali na nežádoucí účinky pacientů telefonicky a desítky procent osob jim hlásily problémy. Závažný byl nález 4,5 % osob s neurologickými problémy a 9,6 % žen, které měly problémy s menstruací. Časté bylo zhoršení chronických zdravotních problémů.

V říjnu 2022 byla poskytnuta data ze CDC V-safe systému, který shromažďoval data z mobilní aplikace. Z takto nasbíraných informací vyplynulo, že 7,7 % očkovaných osob po vakcinaci vyhledalo lékařskou pomoc či bylo hospitalizováno. 25 % uživatelů zůstalo po vakcinaci doma neschopných pracovních či studijních povinností. Fraiman a kol přehodnotili výsledky klinických studií a zjistili, že přibližně 1 člověk z 800 očkovaných vykazoval vážný nežádoucí účinek.

Změna postoje k vakcinaci byla nejzásadnější ve státu Florida. J. Ladapo (Surgeon General – „ministr zdravotnictví“) v březnu 2022 nedoporučil očkování dětí ve věku 5-17 let proti covidu, poté v říjnu 2022 nedoporučil očkování mužů ve věku 19-39 let kvůli riziku myokarditid, nepovolil očkování dětem mladším 5 let, později v říjnu 2023 nedoporučil očkování ani lidem mladším 65 let. Řada zemí již od plošného očkování proti Covid 19 upustila, některé evropské země nedoporučují očkování dětem a lidem mladším 65 let. Mnohé země včetně ČR ale očkují dál. Otázek je mnoho, k nalezení odpovědi na ně je nutná analýza dat a vědecký dialog. 

Viktor BarošSelhání úředníků MZČR. Politika a tabu vítězí nad lidskostí a zodpovědností.  

Náš materiál z minulého semináře byl ze sociálních sítí smazán pro nevhodný obsah a až poté, co jsme se odvolali, se jej podařilo vrátit. Minulý seminář byl úspěšný a lidé začali o tématu hovořit. Diskutovalo se, zda sem do Poslanecké sněmovny patří emotivní příběhy lidí poškozených vakcínou. Podle mého názoru sem patří. Nemuseli byste je poslouchat zde, kdyby ti lidé našli pomoc, ale musíme o tom mluvit a musíme hledat cesty, jak lidem pomoci. Novináře prosím, začněte o tom psát aspoň teď a pořádně.“

Ve videu je natočený příběh Karla Mrkvy, u kterého došlo k rozvinutí neurologického onemocnění, které bylo postupem času diagnostikováno jako amyotrofická laterální skleróza (ALS). Obtížná byla nejen diagnostika, dostupnost zdravotnické a rehabilitační péče, ale příliš dlouho čekal také na schválení finanční pomoci, důchodu, příspěvků. Byl finančně závislý na rodině. V květnu 2024 zemřel, bez přiznání plného důchodu, bez potřebných pomůcek, které by mu pomohly lépe fungovat v normálním životě. Neuroložka Dr. Chlupová ve videu hovoří o neochotě lékařů spojovat zdravotní problémy s vakcinací, do lékařských zpráv se podezření na aktivaci očkováním nepíše. Paní doktorka se setkala s různými typy poškození po vakcinaci, případně po průlomové infekci –polyneuropatií, Guillain Barré syndromem (GB), ALS. Lékaři se bojí říci, že je to z očkování. „My si přejeme, aby se vytvořila centra, která by řešila postvakcinační syndrom a long covid. Místa, kde by obě skupiny pacientů nalezly pomoc.“  Ve videu vystupuje i zdravotní sestřička Lenka Šťastná, která byla očkována, přestože se léčila s různými alergiemi. Popisuje velké zdravotní problémy, které měla po druhé dávce vakcíny zvracení, pocení, otok jazyka, krku, otok uzlin, prsou, problémy se srdcem, horečku. Později se objevily záškuby hlavou, křeče rukou a nohou, neepileptické záchvaty. Očkování bylo u ní zřejmým spouštěčem nemoci. Kardioložka J. Gandalovičová video uzavírá: „Těch lidí je tolik, že někdy ztrácím energii a nevím, jak jim pomoci. Mají polymorfní problémy – neurologické, revmatologické, gastroenterologické, srdeční… Většinou obejdou mnoho doktorů a skončí na psychiatrii. Jsou nechaní bez pomoci a v dlouhodobých neschopenkách. Dokud to nepojmenujeme, nezaložíme nějaké centrum, nezačneme to studovat, tak se nepohneme.“

Jaroslava ChlupováPoruchy nervového systému jako nejčastěji hlášené nežádoucí účinky mRNA vakcín

Není mi jedno, že lékaři mlčí. Je třeba očkování zastavit. Zjistit, co mají lidé v sobě a co mají v sobě ty vakcíny.“

Opakované antigenní stimulace vakcinací neposílí imunitu, ale destabilizují ji. Lidé v poslední době opakovaně podléhají různým infekcím. Pan Mrkva, pacient z videa Nadačního fondu Svědomí národa, zemřel s diagnózou ALS v květnu 2024. Naštěstí náhle, protože se u něj jednalo už o velmi těžký zdravotní stav. Nejen v jeho případě jsme narazili na zoufalou pomalost poskytnutí pomoci. Sociální dávky pro tyto nemocné jsou schvalovány velmi pomalu a k pacientům se dostávají pozdě. Stejně tak pomůcky. Polohovací postel dostal až v den, kdy zemřel.

Neurologické poruchy patří ve světě k nejčastěji hlášeným podezřením na nežádoucí účinky mRNA vakcín. Guillainův – Barrého syndrom /GB/ je imunitně zpostředkovaná akutní polyneuropatie. Jedná se o vážnou neurologickou poruchu, která se projevuje rychle se rozvíjející svalovou slabostí, která může postihnout i dechové svaly a vyvolat dechovou nedostatečnost. Vyžaduje urgentní diagnostiku a léčbu. U mnoha pacientů se objevily různé druhy polyneuropatií s postižením senzitivních i motorických vláken. V mnoha případech jsou postižena tenká vlákna. U pacientů s tímto postižením se objevují velmi intenzivní neuralgické bolesti končetin i trupu  záchvatovitého charakteru. Tento problém se týká ve velké míře lidí produktivního věku, aktivně sportujících. Léčba těchto bolestivých stavů je obtížná. Hledá se vhodná léčba těchto problémů, které se však pacienti mnohdy nedočkají. Končí v centrech pro léčbu bolesti nebo u psychiatrů.

V ordinaci mám pacienty s atypicky rychle progredující neurodegenerací mozku s projevy poruchy paměti, poruchami chování /demencí/, Parkinsonským syndromem, posturální nestabilitou. Pozoruji rozvoj rychlé neurodegenerace u kognitivně zdravých, aktivních seniorů. Problém vidím v tom, že lékaři odmítají vnímat souvislost mezi nárůstem různorodých zdravotních problémů v populaci a mRNA vakcinací. Hovoří se o tzv. long covidu, zdravotních problémech po proběhlé covidové infekci. Bohužel chybí informace, zda byli pacienti s touto diagnózou očkováni mRNA vakcínou, a kolik dávek obdrželi. Problematikou long covidu se zabývá specializované pracoviště FN Hradce Králové. Dotazovala jsem se zde, kolik z jejich pacientů má long covid po průlomové infekci po očkování. Odpověď jsem nedostala. Ve své praxi jsem se setkala pouze se třemi neočkovanými pacienty s projevy long covidu. Ostatní pacienti s obtížemi tohoto typu měli 2 až 3 dávky vakcíny. 

Ján LakotaOnkologická onemocnění po očkování proti covidu

„Onkologická onemocnění v poslední době zasahují mladé osoby, atypická je vysoká biologická aktivita maligního nádorového procesu, velmi rychlý růst nádoru, přítomnost metastází u nádorů, které normálně metastáze nemají. Pacienti chodí po několika týdnech obtíží, přesto nezřídka už v době diagnostiky jsou prakticky nevyléčitelně nemocní. Závažný je fakt, že se často objevuje úplná nebo částečná rezistence vůči terapii. „

powerpoint zde: https://1url.cz/H1W6m

Ze závažných kazuistik jsem se setkal s nádorem tlustého střeva už i s metastázami v kostech, játrech a plicích u osoby staré 24 let. Jiná pacientka (56 let) s nádorem močového měchýře byla sice diagnostikovaná včas, ale přes nasazenou léčbu do 8 měsíců umřela. Obdobně žena (40 let) s nádorem prsu, diagnostikovaná včas a adekvátně léčená po 3 měsících umřela.

Atypický průběh těchto nádorových onemocnění má pravděpodobně souvislost s tím, že selhávají mechanismy imunitního dozoru podobně jako tomu bylo v minulosti u neléčených HIV pozitivních osob. První případy rychlé progrese nádorů se objevovaly u očkovaných osob již v prvních měsících po zahájení očkovací kampaně. Dříve se myslelo, že jde o zanedbané pacienty (v době lockdownů byla nízká možnost onkologické péče), ale není tomu tak. Vakcinace mohla zafungovat na genové úrovni (mohlo dojít k aktivaci onkogenů, ke změně epigenetických modifikací DNA), což mohlo vést k stimulaci maligního nádoru do agresivnějšího typu či k tvorbě metastází v atypických místech pro daný nádor. Ve své prezentaci jsem vycházel z vlastních  pozorování i z informací od mých kolegů. Domnívám se, že je nezbytné systematicky sbírat data o těchto pacientech a ta zveřejnit a analyzovat. A že je třeba pečlivě analyzovat složení vakcín, charakterizovat podíl mRNA, DNA, proteinů a dalších látek ve vakcínách a zkoumat možný vliv těchto složek na aktivaci nádorových onemocnění.

Jak je to s efektem zdravého očkovaného?

Jaroslav Janošek

Nedávný článek „Does the healthy vaccinee bias rule them all? Association of COVID-19 vaccination status and all-cause mortality from an analysis of data from 2.2 million individual health records„, který nám vyšel v časopise International Journal of Infectious Diseases, byl, jak se dalo očekávat, velmi rychle napaden členy Iniciativy Sníh. Tento článek poukazoval na fakt, že celková úmrtnost neočkovaných je přibližně dvakrát větší než úmrtnost očkovaných jak v době, kdy tady byl covid, tak i v době, kdy tady nebyl covid. Vysvětlujeme to efektem zdravého očkovaného (HVE) – tedy tím, že obecně se ve vyšších věkových kategoriích očkovali zdravější lidé (neboli, pokud logiku otočíme, lidé, kteří měli k smrti blíže, se očkovali méně ). Pokud se tento efekt zanedbá, významně to zkreslí deklarované účinnosti vakcíny.

Dva Letters to Editor z dílny Iniciativy Sníh bojují proti HVE

Stačilo však, aby nás doktor Hel v dopisu editorovi nazval antivaxery a přístup redakce se zásadním způsobem změnil (mimo jiné odmítli otisknout naše reakce na tyto dopisy, přestože vyvracejí námitky, dokud „neodvoláme naše tvrzení o tom, že HVE je jediným věrohodným vysvětlením pozorovaného vzorce”). Nezbývám, než abychom alespoň pro českou kotlinu reagovali zde, na stránkách SMIS.

V prvním dopisu editorovi, který sdružení Sníh poslalo, doktor Jedlička z Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni tvrdí, že jsme opomenuli další zkreslení, která mohou tento výsledek přinést. Jedno z nich je tzv. bias by indication (tedy fakt, že na počátku byli očkování především ti nejzranitelnější). To je samozřejmě pravda, ale tento problém by způsoboval opačné vychýlení (tedy očkovaní by umírali více). A skutečně, jak jsme ukázali již dříve i na datech z VZP a jak bylo vidět i na současných datech z dalších pojišťoven, tento efekt opravdu existuje a projevuje se přesně opačně než HVE – tedy nemůže vysvětlit pozorovaný vzorec vyšší úmrtnosti neočkovaných. V každém případě počty takto očkovaných byly malé a v okamžiku, kdy začalo masové očkování kterékoliv z věkových kohort, daný efekt byl převálcován HVE. Pokud máme tedy tři nezávislé datové sady, které dohromady zachycují přes 70 % populace a všechny ukazují stejný vzorec, je to ještě silnější evidence, než pokud bychom měli jen jednu velkou.

Druhou výtkou, se kterou doktor Jedlička přišel, bylo zkreslení, která nazval „High risk for death„, tedy „zkreslení vysokého rizika úmrtí“. Definoval jej tak, že lidé, kteří byli v závažném stavu v nemocnicích, nebyli očkováni. To je samozřejmě pravda – ale to pan doktor přesně popsal jednu z nejdůležitějších složek HVE. Ještě jednou – nejedná se o jiné zkreslení, jedná se o zásadní část HVE (tedy ti, kdo měli k smrti blíže, se očkovali méně, což přesně odpovídá definici HVE). Nezapomínejme totiž, že všichni neočkovaní byli v nemocnici testováni na přítomnost viru, ať už se do nemocnice dostali z jakýchkoliv důvodů. V době, kdy epidemie vrcholila, pak byla koncentrace virů v nemocničním prostředí tak vysoká, že bylo velmi běžné, že lidé umírající v nemocnicích z jiných příčin zemřeli jako PCR pozitivní, zatímco očkovaní testovaní nebyli, což vedlo právě k nadhodnocení počtu umírajících PCR pozitivních neočkovaných ve studiích účinnosti vakcinace.

Pokud to tedy shrneme, Dr. Jedlička správně poukázal na to, že různých zkreslení ve studiích účinnosti vakcín je více, nicméně přejmenováním HVE na HRD tento efekt nezmizí a nezmění se. Říkejme mu, jak chceme, důležité je, co je jeho důsledkem.

Druhý dopis Dr. Šmída, kde je korespondujícím autorem Dr. Hel, pak poukazoval na to, že vyšší mortalita neočkovaných v době, kdy tady nebyl covid, je způsobena dlouhodobými následky prodělání covidu. To je samozřejmě validní hypotéza, také jsme ji měli mezi hypotézami v našem původním článku Elixír mládí. Nicméně ani toto vysvětlení neobstojí. Vyžádali jsme si od ÚZIS data o úmrtnosti neočkovaných, kteří dříve prodělali a neprodělali covid, v létě 2021 (tedy v době, kdy tady žádný covid nebyl) – za poskytnutí těchto dat ÚZISu děkujeme. Kdyby byla pravda to, co tvrdí dr. Šmíd a kolektiv, úmrtnost prodělavších by musela být několikanásobně vyšší, abychom dostali neustále se opakující vzorec, kdy neočkovaní umírají celkově mnohem více než očkovaní. Víte, jaký je výsledek? Přesně opačný. Neočkovaní, kteří covid prodělali, umírají v létě 2021, když není covid, několikanásobně méně často než ti, kteří jej neprodělali. Je to i logické – lidé, kteří na tom byli zdravotně nejhůře a dostali covid, s velkou pravděpodobností na něj zemřeli a v následném období bez covidu tedy již neumírali. Tolik k dalšímu zkreslení, které jsme údajně nebrali v úvahu (přestože další argumenty, proč toto zkreslení nemůže být důvodem, jsme již uváděli v původním článku. Navíc není možné, aby postcovidové následky byly důvodem pro fakt, že bezprostředně po očkování klesá úmrtnost na minimum).

Posledním údajným hřebíčkem do rakve pro HVE měl být Deyo-Charlsonův komorbiditní index – a tady to začíná být zajímavé. Tento index (zkráceně DCCI) je v podstatě sumářem různých komorbidit, které pacienti mají (např. diabetes, prodělaný infarkt, mrtvice, nádorové onemocnění apod.). Šmíd a kol. získali data z ÚZISu za leden 2022 a demonstrovali na nich, že očkovaná skupina byla naopak celkově nemocnější než neočkovaní, což podle nich je nevyvratitelný důkaz o tom, že HVE neexistuje. To je nesmírně zajímavé za předpokladu, že a) ÚZIS má správná data o diagnózách (což nedokážu posoudit, vím jen to, že zdravotní pojišťovny nás varovaly, že diagnózy zadávané lékaři jsou velmi nespolehlivý údaj) a b) DCCI je dobrý prediktor úmrtí v celé populaci (obvykle se totiž používá pro predikci úmrtí v rámci nějaké kohorty již nemocné jinou chorobou). Nic z toho nevíme, autoři ani nezveřejnili svá zdrojová data.

Co víc – dělat závěry pouze na základě údaje za jeden měsíc, a to ještě dlouho po zahájení očkování, je naprosto zcestné a manipulativní. Lidé, kteří se nenechali očkovat v prvních měsících vakcinace pro jejich věkovou skupinu, protože byli v terminálních stádiích nemocí, mezitím „stihli zemřít“. Konec konců i v datech, která jsme zaslali v naší odpovědi, bylo vidět, že úmrtnost v obou skupinách (očkovaných a neočkovaných) se směrem k říjnu 2021 srovnávala, nůžky se znovu rozevřely až s nástupem další vlny covidu. Zajímala by mě také odpověď na následující otázku: pokud (jak tvrdí Šmíd a spol.) ti neočkovaní byli zdravější a zároveň víme, že následky covidu je nezabíjely, proč tedy umírali v necovidovém období dvakrát více? Má pro to Sdružení Sníh jiné vysvětlení?

Chtěl bych tady ještě upozornit na jednu důležitou věc: Náš článek nedokazuje, že vakcíny nemají žádnou efektivitu – ukazuje ale, že výpočet efektivity vakcín bez toho, aby se zohlednil HVE, dává výrazně nadhodnocené výsledky. Ukazuje, že celková úmrtnost očkovaných je výrazně nižší než neočkovaných i v době, kdy žádný covid nebyl, ukazuje, že úmrtnost lidí bezprostředně po vakcinaci je vždy minimální, a ukazuje, že tento vzorec lze beze zbytku vysvětlit pomocí HVE (nebo, pokud jste doktor Jedlička, můžete tomu říkat HRD, to na tom nic nezmění). Žádné zdůvodnění nabízené členy iniciativy Sníh tento vzorec nevysvětluje – preferenční vakcinace nejzranitelnějších se týkala malého množství lidí, a navíc působila opačným směrem, tedy proti pozorovanému vzorci. Vysvětlení o postcovidových následcích také neobstojí, protože ti, kdo prodělali (a přežili) covid dříve, umírali několikrát méně než ti, kteří jej neprodělali. Ve finále tedy stále platí, že jediným věrohodným vysvětlením pozorovaného vzorce je HVE.

Autoři jsou antivaxeři, smažte je

Co je to však platné – jakmile do odborného časopisu napíše někdo editorovi, že článek napsali antivaxeři, končí diskuse. Navzdory tomu, že nikdo z autorů druhého letteru do něj nevyplnil informace o střetu zájmů (což by samo o sobě mělo být důvodem k odmítnutí jejich článku). Navzdory tomu, že zatímco my jsme poskytli všechna surová data, z nichž článek vycházel, a nabídli i surová data pro vyvrácení hypotéz v dopisech editorovi zaslanými sdružením Sníh, zatímco Šmíd a spol. pouze vyprodukovali grafy za jeden irelevantní měsíc bez popisu metod a poskytnutí zdrojových dat. Navzdory tomu, že jsme zaslali naši reakci, kde jsme všechna obvinění dokázali na základě nových analýz a dat, tato reakce nebyla a nebude publikována, „pokud neodvoláme větu, že HVE je jediným věrohodným vysvětlením pozorovaného vzorce“. A může se stát i to, že „pokud neodvoláme“, náš článek bude stažen. Tolik k objektivitě vědecké literatury v oblasti covidových vakcín.

Jak potom máme vědecké literatuře věřit, když s fakty zachází tímto způsobem?

Středoškoláci a covid. Staré výsledky v novém světle.

Václav Fejt, Zuzana Krátká

V Hradci Králové se na konci května konal XXVI. ročník Hradeckých virologických dnů. Jedním z témat konference byly „Virové infekce v těhotenství a dětském věku“. Konference se účastnili dva členové SMIS – jednak Hanka Zelená přednáškou o flavivirech v těhotenství a laktaci, a pak Václav Fejt, který oprášil výsledky ze studie výskytu protilátek proti SARS-COV-2 u středoškoláků v červnu 2021 před zavedením očkování. Abstrakt uvádíme níže. Domníváme se, že je velmi potřebné tyto zkušenosti z epidemie covidu odborníkům připomínat a důsledně je prodiskutovat. Jen tak dojde k poučení z doby covidové aspoň mezi odborníky.

https://www.hvird.com

Středoškoláci a COVID-19. Přináší studie po třech letech nové otazníky?

Václav Fejt

České střední školy byly uzavřené od 14. října 2020 do 24. května 2021, s malou přestávkou před Vánoci. Infekce se přesto  ke studentům dostala,  nejčastěji od jejich rodičů, kteří se zpravidla nakazili v zaměstnání. Cílem této studie bylo zjistit pomocí vyšetření protilátek, kolik studentů gymnázia v Havlíčkově Brodě nákazu prodělalo. Soubor osob zahrnoval 196 studentů ve věku 15–19 let. Vyšetření IgG proti antigenu S (Abbott, Architect) bylo provedeno v červnu 2021, před zahájením vakcinace této věkové skupiny. Přítomnost protilátek byla prokázána u 90 ze 196 studentů (45,9 %). Pomocí dotazníků jsme zjišťovali, kolik z nich bylo se svou rodinou v karanténě a zjištěná data jsme ověřovali dalším šetřením (databáze laboratoře, doplňkový dotazník, osobní dotazování). Koronavirová infekce byla prokázána v 88 rodinách – u 61 (69,3 %) studentů, kteří byli v karanténě, byly zjištěny protilátky, zbylých 27 studentů nemělo protilátky, klinické příznaky, ani nebyli pozitivní v PCR. Studii jsme publikovali v červenci 2021 v Časopisu lékařů českých. (V. Fejt, Z. Krátká, H. Zelená, A. Komárek: Jaká je imunita středoškolských studentů vůči koronaviru? )

Navzdory přerušení prezenční výuky ve školách a s tím spojenému omezení kontaktů došlo k významnému promoření studentů koronavirovou infekcí. Polovina ze sledovaného souboru byla v červnu 2021 k onemocnění do značné míry odolná (měla protilátkami dokázaný postinfekční stav).  Další část studentů se při kontaktu s nakaženým v rodině neinfikovala, nebyla nemocná ani nejevila protilátkovou odpověď.  Tento stav lze vysvětlit různě  a v plénu jej diskutujeme. Stav po překonaném onemocnění chránil dobře, což jsme publikovali v další studii  (Krátká, Fejt, Kučera, Zelená, Fürst : Protilátky po prodělaném onemocnění  covid-19 poskytuji dostatečnou a dlouhodobou ochranu před reinfekci).

Prokázali jsme, že středoškoláci netvořili skupinu významnou pro přenos onemocnění,  k jejich promoření došlo mimo školy a v čase započaté vakcinace byla tato skupina již ve významné míře chráněná. (Nicméně se většinou dali očkovat z důvodu volného pohybu).  Další sledování, dotazníková akce na nižších ročnících a obecný vývoj situace nám původní pozorování potvrdily. Tyto závěry i po třech letech platí.  

Lekce z covidové logiky

Tomáš Fürst a Arnošt Komárek

Na stránkách českého ministerstva zdravotnictví stále visí tato perla z února 2021. Pro jistotu jsme si ji uložili, kdyby náhodou po vydání našeho textu záhadně zmizela (nebylo by to poprvé). Hned ve druhé větě nás ministerská perla informuje:

Všechny registrované vakcíny jsou stejně účinné, pokud jde o jejich schopnost ochránit očkovaného před těžkým a smrtelným průběhem covid-19.

https://1url.cz/r1rFz

Následuje povídání o tom, že též vakcína firmy Astra Zeneca je vynikající a její účinnost je rovných 100 %. Vakcinační kouzelník Roman Chlíbek se zřejmě učil u klasikabo co není stopro to mě vždycky smoli – a hned přidává další skvost:

Všechny tři schválené vakcíny, tedy vakcíny od společnosti Pfizer/BionTech, Moderna a AstraZeneca, dostupné na českém trhu jsou stejně bezpečné.

V době vydání ministerské perly nebylo zcela zřejmé, na jakých podkladech Roman Chlíbek svoje vyjádření opírá (jistě měl již v té době k dispozici výsledky příslušných studií). Z perly též není zřejmé, jak kvantifikovat onu stejnou bezpečnost vakcín proti onemocnění covid-19. Jsme velice rádi, že alespoň na tuto otázku již odpověď známe! Nedávno se totiž bez povšimnutí médií objevil, na oficálním webu „The EU Clinical Trials Register“, výsledek registrační studie vakcíny firmy Astra Zeneca. A tam se můžeme dočíst zajímavé věci. V tabulce, která porovnává nežádoucí události (najděte si v textu „SAE“ neboli Serious Adverse Events) jsou tato čísla: Celkem 621 lidí z 21 587, kterým byla podána účinná látka, zaznamenalo život ohrožující nežádoucí událost. To jsou skoro tři procenta. Ve skupině s placebem to bylo 136 lidí z 10 793. Nad touto tabulkou je kouzelná formulace: „Pro tento endpoint nebyly provedeny žádné statistické analýzy“. Jaká škoda.

Ještě že máte sdružení SMIS, které pro vás statistické analýzy ochotně provede a poslušně hlásí, že relativní riziko život ohrožující nežádoucí události po podání vakcíny Astra Zeneca (v porovnání s jejím nepodáním) je 2,28, 95% konfidenční interval (1,90–2,74). Vzhledem k tomu, že jde o prospektivní randomizovanou studii, lze toto riziko interpretovat kauzálně. To jest, že covidová vakcína firmy Astra Zeneca zvyšuje riziko život ohrožující nežádoucí události na více než dvojnásobek.

Pro čtenáře méně kované v inferenční statistice nutno podotknout, že v případě řádně provedené klinické studie není nutné zkoumat u každé jednotlivé zaznamenané nežádoucí události příčinnou souvislost s vakcínou a též nikdo netvrdí, že všechny zaznamenané události mají příčinnou souvislost s vakcínou (tj. nelze interpretovat absolutní četnost výskytu těchto událostí v jednotlivých skupinách). Nicméně vzhledem k tomu, že u randomizované studie je vakcinační status jediná podstatná charakteristika, ve které se obě skupiny liší, je to právě tato charakteristika, které lze  přičíst příčinný vliv na zjištěný rozdíl v četnosti výskytu nežádoucích účinků. Takto fungují dosud platná pravidla EBM – medicíny založené na důkazech.

Dle tvrzení Romana Chlíbka visícího na oficiální stránce Ministerstva zdravotnictví České republiky jsou všechny covidové vakcíny stejně bezpečné. To znamená že dle nezpochybnitelné autority, kterou předseda České vakcinologické společnosti a Národního institutu pro zvládání pandemie jistě je, i ostatní covidové vakcíny používané v České republice zvyšují riziko život ohrožujících nežádoucích událostí na více než dvojnásobek?

Jsme rádi, že to konečně víme a máme potvrzeno též autoritou a Ministerstvem zdravotnictví České republiky!

Analýza proticovidových opatření zazní na půdě Poslanecké sněmovny

Zuzana Krátká

Pokud se nedokážeme poučit z chyb, ke kterým v nedávné minulosti došlo, pokud nezačneme napravovat důsledky špatných rozhodnutí, pokud budeme stále tvrdit, že je lepší na covid zapomenout, budeme velmi brzy čelit další podobné zkoušce. Proto je třeba společnost, politiky, novináře i zdravotníky probouzet a to nejde jinak, než že budeme pokračovat v diskusi. Organizace dalšího semináře na půdě Poslanecké sněmovny se opět ujal poslanec MUDr. V. Zlínský z SPD.

Před půlrokem se konal první seminář, proti němuž protestovala řada lidí a vzbudila tak pozornost jinak toto téma ignorujících médií. Pan poslanec si seminář prosadil a jak on, tak účastníci prokázali velkou odvahu, když na semináři vystoupili. Podrobnosti zde. Obsah semináře a odkazy na záznamy přednášek najdete zde.

Byla jsem zvědavá, zda pan poslanec zaznamenal aspoň zpětně nějakou pozitivní reakci u kolegů poslanců či ve společnosti. „S odstupem půl roku od posledního covidového semináře, musím bohužel konstatovat, že se nic podstatného nezměnilo. I mnozí někdejší odpůrci protikovidových opatření již  ztrácí zájem tuto problematiku řešit, o veřejnosti ani nemluvě. Vesměs jsou všichni rádi, že doba pandemie skončila a mohou zase poměrně normálně žít, tak jak byli zvyklí před ní. To, že by se podobná situace za mnohem horších konsekvencí mohla opakovat, si nepřipouští ani největší pesimisté,“ říká MUDr. Zlínský, „Mé argumenty možná nejsou dostatečně přesvědčivé. Proto pořádám na toto téma další seminář na půdě Poslanecké sněmovny ČR, jako další pokus upozornit naše občany a odbornou veřejnost na toto důležité téma.“

Velmi aktuálním tématem těchto dní je WHO smlouva. Mnoho lidí se obává, že příště může být hůř, budou-li vedení WHO svěřeny nové pravomoci. Zazní na semináři také toto téma? „Odmítám myšlenku, že se budeme spoléhat na analýzy a opatření jiných států či nadnárodních organizace/ WHO/, aniž bychom to mohli jakýmkoli způsobem ovlivnit. Potom se může stát, že budeme ještě vzpomínat na benevolenci a logiku všech opatření za předchozí covidové pandemie. Bez patřičné analýzy chybných, přemrštěných a sebepoškozujích opatření nelze žádnými prostředky zajistit neopakování těchto chyb či nelze předejít konání poškozující  společenský systém a zdraví obyvatel.

Byli bychom rádi, pokud byste přišli odborníky podpořit přímo do Poslanecké sněmovny. Seminář se bude konat 3. června 2024 od 9:30 do 14:30 . A kdo přislíbil účast?

Program semináře „Analýza proticovidových opatření“

Panel první – společenské dopady doby pandemické

MUDr. Vladimír Zlínský – Je skutečně nutné poučení z krizového vývoje v době covidové pandemie nebo je vhodnější na vše zapomenout?

Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová – Doba tzv. covidová: Jak snadné bylo zneužití práva k vytváření bezpráví, a co by se proto mělo rychle stát?

doc. Ing. Miroslav Ševčík, CSc. – Covidismus- dopady pandemie strachu na ekonomiku ČR a cesta ke kolektivisticko- totalitnímu systému.

JUDr. Ondřej Dostál, Ph.D., LL.M. – Zákonnost nebo svévole? Dopad covidových restrikcí 2020-2022 na důvěru v právo a demokratickou politiku. 

JUDr. Tomáš Nielsen – Selhání soudní ochrany proti nezákonnosti v době covidu.

MUDr. Vladimír Čížek – Pandemická smlouva WHO a IHR – ďábel se skrývá v detailu.

Mgr. Michaela Kubátová Špryňarová – Vliv covidových opatření na psychiku dětí v souvislosti se současným nastavením našeho školství. 

Ing. Václav Fišer – Připravenost zdravotnictví – černá labuť bezpečnosti?

Panel druhý – zdravotní dopady očkování proti covidu

MUDr. Jana Gandalovičová – Je možná analýza nežádoucích účinků mRNA vakcín?

NFSN Viktor Baroš – Selhání úředníků MZČR. Politika a tabu vítězí nad lidskostí a zodpovědností.

MUDr. Jaroslava Chlupová – Poruchy nervového systému jako nejčastěji hlášené nežádoucí účinky mRNA vakcín.

MUDr. Ján Lakota, CSc. – Onkologická onemocnění po očkování proti covidu.

Mgr. Petr Šourek – Farmakoignorance

RNDr. Tomáš Fürst, Ph.D. – Komu chybí děti?

prof. RNDr. Jaroslav Turánek, DSc. – Mechanismy účinků mRNA vakcín na reprodukční orgány a plod.

Seminář se bude konat 3. června 2024 od 9:30 do 14:30 v budově Poslanecké sněmovny, Sněmovní 1, 118 26 Praha 1, místnost č. J 205. Zájemci o místo v sále se musí přihlásit na e-mail bondarenkovav@psp.cz, aby jim byl umožněn vstup. Pro vstup do PS je nutné předložit občanský průkaz pro ověření totožnosti.

Těšíme se na vás.

Jak se korelace volá, tak se kauzalita ozývá

Tomáš Fürst, Zuzana Krátká, Arnošt Komárek, Vladimír Čížek

V předchozím článku jsme představili slavná Bradford-Hillova kritéria, která by měla být splněna, aby bylo možno interpretovat pozorovanou asociaci jako kauzální. Prosím přečtěte si nejprve první díl tohoto textu a znovu si uvědomte, že pokud tato kritéria zpochybníte, musíte začít pochybovat i o kauzálním vztahu mezi kouřením a rakovinou plic.

V tomto díle se podíváme na jinou zajímavou asociaci, než je ta mezi kouřením a rakovinou plic. V lednu 2022 došlo v naší zemi k nečekanému významnému propadu počtu narozených dětí. Později, v únoru 2023, napsal Tomáš Fürst na InFakta Markéty Dobiášové komentář, ve kterém vyslovil hypotézu, že by tento pokles mohl mít souvislost s intenzivním očkováním populace v plodném věku v roce 2021 novou mRNA vakcínou proti covidu. Tím notně vyděsil mediální sféru hlavního proudu, která tuto hypotézu okamžitě odmítla a obvinila autora ze záměrného šíření dezinformací. Čeští demografové pak navíc velmi rychle přišli s teorií, že celý pokles je vysvětlen (1) stárnutím populace a (2) rekordní fertilitou v roce 2021, při které si české ženy „předrodily“ děti, takže je pak logicky nemohly porodit o rok později.

Ondřej Vencálek, předseda České statistické společnosti, ukázal, že toto vysvětlení neobstojí. Všiml si totiž, že „rekordní plodnost“ roku 2021 je z velké části jen optická iluze vzniklá tím, že statistici ČSÚ upravili po sčítání lidu v roce 2021 svůj odhad počtu českých žen v plodném věku o více než 80 tisíc (3,5 %) směrem dolů, takže se při výpočtu plodnosti počet dětí najednou dělil mnohem menším počtem žen. Vzhledem k tomu, že meziročně samozřejmě 80 tisíc žen nikam nezmizelo, skokový nárůst plodnosti je pouhým statistickým artefaktem způsobeným opravou dat po aktuálním sčítání lidu. To je ostatně zřejmé i z toho, že počet narozených dětí se v roce 2021 nijak zvlášť neliší od předchozích let. Ondřej Vencálek dále ukázal, že celková míra plodnosti českých žen – ukazatel očištěný jak od počtu žen, tak od jejich věkové struktury – se skutečně v lednu 2022 propadl, a to z hodnoty 1.83 na 1.63, a od té doby dále klesá.

Zjištění, že krom počtu narozených dětí klesla i plodnost, což je ukazatel nezávislý na věkovém složení populace, tedy vyvrací námitku ohledně stárnutí populace. Teorie o „předrození” je pak vyvrácena tím, že údajná rekordní plodnost v roce 2021 byla z větší části jen statistickou iluzí.

Je tedy nejvyšší čas probudit ducha sira Austina Bradford Hilla a podívat se, jak si jeho kritéria stojí v otázce asociace mezi covidovými vakcínami a poklesem plodnosti českých žen. Projděme tedy jeho checklist z předchozího článku bod po bodu:

1. Velikost efektu: Čím silnější je asociace mezi dvěma proměnnými, tím pravděpodobnější je, že se jedná o kauzální efekt.

Prosím, podívejte se na tento článek a prohlédněte si graf.

Obrázek 1. Odhad počtu nově vzniklých úspěšných těhotenství žen ve věku 18–39 let dle očkovacího statutu matky v době početí. Počty jsou vztaženy na tisíc žen ve věku 18–39 let s daným očkovacím statutem v populaci. Přejato odsud.

Pokud jsou údaje, které jsme z ÚZISu po dlouhém boji obdrželi, správné, byla v první polovině roku 2021 schopnost očkovaných žen ve věku 18–39 let úspěšně otěhotnět až pětkrát menší než u neočkovaných žen ve stejné věkové kohortě. V prvních měsících však byly očkovány jen vybrané skupiny žen (zdravotnice, policistky, učitelky) a pro měsíce duben a květen byla data poskytnutá ÚZISem evidentně chybná (vysvětleno v článku). Poté, co se nechaly očkovat asi dvě třetiny této věkové skupiny, rozdíl byl stále téměř dvojnásobný. O velikosti efektu tedy nemůže být žádných pochyb (o datech ÚZISu samozřejmě ano).

2. Opakovatelnost: Pokud mnoho různých studií od různých autorů na různých místech potvrdí asociaci na různých souborech dat, je větší šance, že se jedná o kauzální efekt.

Dle Eurostatu nastal mezi roky 2021 a 2022 v celkové plodnosti pokles u všech z 27 sledovaných evropských zemí, s výjimkou Bulharska (které je shodou okolností jednou z nejméně proočkovaných zemí) a Portugalska. V mnoha zemích byl pokles navíc velmi výrazný (ČR, Dánsko, Německo, Estonsko, Irsko, Holandsko, Finsko, Švédsko, Island). Podrobná analýza prvního pololetí 2022 je uvedena v tomto dokumentu.

3. Specificita: Kauzalita je pravděpodobnější, pokud je asociace pozorovaná pro konkrétní předpoklad a konkrétní výsledek.

Zde není co řešit, předpoklad je velmi konkrétní – očkování ženy jednou z covidových vakcín – a výsledek je také velmi specifický: porod živého dítěte. Situaci mírně komplikuje fakt, že oplození je párová záležitost a nezdar může být způsoben jak neplodnou ženou, tak neplodným mužem. Vzhledem k tomu, že nemáme žádná data o otcích narozených dětí (tím méně o jejich očkovacím statutu), zaměřujeme se nyní jen na ženy.

4. Absence jiného mechanismu: Pokud se nenabízí jiné realistické vysvětlení, roste šance, že námi pozorovaná asociace je kauzální.

V úvodu tohoto textu jsme nabídli dvě oficiální hypotézy a ukázali jsme, že při bližším rozboru neobstály. Poté, co analýza Ondřeje Vencálka vešla ve známost, uchýlila se oficiální místa buďto k hlubokému mlčení nebo k nespecifickým řečem o válce na východě (která začala asi rok poté, co byly první děti narozené v roce 2022 počaté), inflaci a podobně.

Zarytí covidisté budou tvrdit, že za poklesem plodnosti může stát i vlna infekcí alfa mutací koronaviru, která u nás zuřila na jaře 2021. Jednak by ale museli vysvětlit, proč předchozí mutace žádný zjevný vliv na plodnost neměly, a navíc jsou země, kde 9 měsíců před začátkem poklesu plodnosti žádná velká vlna covidu nebyla.

Alternativní hypotézy pokoušející se vysvětlit propad porodnosti v lednu 2022 a její následný další pokles, tedy nejsou příliš věrohodné.

5. Časová souslednost: Pokud je asociace kauzální, musí důsledek následovat až po příčině.

Tento bod je nesmírně zajímavý. Děti narozené 1. ledna 2022 byly počaty kolem 10. dubna 2021, kdy ještě velká část fertilní kohorty očkovaná nebyla. Teprve koncem června bylo proočkováno 40 % českých žen ve věku 18–39 let, nicméně již v období od ledna do otevření očkování pro tuto kohortu byly očkovány desítky tisíc zdravotnic, policistek, učitelek a příslušnic dalších profesí v plodném věku. Přesto se na první pohled zdá vyloučené, aby očkování ovlivnilo porodnost již v lednu 2022. Je však téměř jisté, že fertilní kohorta obsahovala mnoho opatrných žen, které s plánovaným těhotenstvím odpovědně čekaly na dobu po vakcinaci. Proto je možné, že v tomto případě se efekt vakcín projevil – skrze vědomou snahu o nepočetí před očkováním  – dříve, než by člověk očekával.

6. Závislost na dávce: U kauzálních vztahů obecně platí, že čím větší expozice, tím větší incidence následku.

V tomto bodě nemáme žádná data, protože jediný dataset, který ÚZIS uvolnil, neumožňuje sledovat pravděpodobnost početí v závislosti na počtu dávek vakcíny. Nejsme si vědomi ani žádných takových dat ve světě. Většina studií končí po aplikaci dvou dávek vakcíny. Situaci komplikuje i fakt, že vakcíny nechrání před nákazou, tedy nelze rozlišit efekt vakcinace či infekce.

7. Plausibilita: Pro kauzální interpretaci asociace by měl být znám mechanismus, který ji zprostředkovává.

Pasivní i aktivní farmakovigilanční systémy po celém světě zaznamenávaly velké množství hlášení ohledně poruch menstruačního cyklu žen očkovaných některou z covidových vakcín. Jednou z prvních informací byla zpráva o masivním hlášení problémů s menstruačním krácením v britských Žlutých stránkách, která byla zveřejněna v časopise BMJ v září 2021. Metaanalýza publikovaná v časopise Vaccines shrnuje výsledky celkem 14 studií, které sledovaly celkem přes 78 tisíc žen. Více než polovina žen reportovala nějaké problémy s menstruačním cyklem po některé z covidových vakcín.

Pokud nějaká intervence takto interferuje s menstruačním cyklem, je velmi pravděpodobné, že bude mít u postižených žen vliv na pravděpodobnost početí v následných menstruačních cyklech.

Dalším možným mechanismem je přehnaná stimulace imunity budoucí matky způsobená opakovaným očkováním či očkováním po prodělané nemoci. O tomto mechanismu jsme podrobně psali zde. Očkování může ovlivnit hladinu pohlavních hormonů i pozměnit složení lymfocytárních populací v endometriu. Jsou to právě imunitní buňky, které regulují procesy implantace embrya v endometriu (děložní výstelce) a placentace, či naopak procesy vedoucí k odloučení tkáně během menstruace, pokud k těhotenství nedojde.

Z proslulé japonské studie je známo, že v biodistribučních testech se spike protein z vakcíny kumuloval ve vaječnících a varlatech pokusných zvířat. Vzhledem k tomu, že jde o toxický prozánětlivý protein, může mít jeho přítomnost v pohlavních orgánech negativní vliv na fertilitu.

Detailní mechanismus není dobře popsán zejména kvůli cenzuře, která ve vědeckém světě v souvislosti s tímto tématem panuje.

8. Koherence: Shoda mezi epidemiologickým pozorováním (v populaci) a laboratorním zkoumáním zvyšuje pravděpodobnost, že se jedná o kauzální asociaci. V případě početí můžeme „laboratorním zkoumáním“ rozumět in-vitro fertilizaci (IVF). V tomto bodě se odborná literatura kloní spíše k opačnému tvrzení, tedy, žeočkování nezpůsobuje neplodnost. V metaanalýze, která se věnovala efektu očkování proti covidu na schopnost početí a těhotenství, autoři v závěru uvádějí, že neexistuje žádný vědecký důkaz o jakékoli souvislosti mezi vakcínami COVID-19 a poruchou plodnosti u mužů nebo žen. Autoři bohužel „takticky opomenuli“ čtenářům sdělit, že sledovali pouze ženy léčené metodami asistované reprodukce a do své analýzy nezahrnuli žádné práce, ve kterých by se sledovalo spontánní početí. Podrobněji jsme se této vědecké mystifikaci věnovali v textu Lži a báchorky o plodnosti očkovaných žen. Metastudii navíc pro SMIS analyzoval J. Janošek a zjistil, že je provedena tak nekvalitně, že její závěry nelze brát vážně. V tomto bodě tedy konstatujeme, že neexistuje dostatek kvalitních podkladů pro posouzení, do jaké míry je plodnost ovlivněna očkováním proti covidu.

9. Experiment: Kdykoliv je to možné, experimentální evidence je vítanou podporou kauzální interpretace pozorované asociace.

Experiment právě probíhá. Po celém světě byly naočkovány stovky milionů žen ve fertilním věku experimentální vakcínou, o jejíž účinnosti a bezpečnosti bylo (a dodnes je) známo žalostně málo. V mnoha zemích byl následně zaznamenán zásadní (místy bezprecedentní) pokles celkové plodnosti.

Asociace mezi tímto poklesem a covidovými vakcínami splňuje sedm z devíti Bradford Hillových kritérií a u dvou zbývajících nemáme dostatek dat k rozhodnutí. Debata o kauzálním vztahu mezi kouřením a rakovinou plic trvala padesát let. Jestli v tomto případě nebudeme rychlejší, nebude už patrně komu výsledek debaty sdělit.


Jak se kauzalita volá, tak se korelace ozývá

Tomáš Fürst, Arnošt Komárek, Zuzana Krátká, Jaroslav Janošek a Ondřej Vencálek

Před rokem 1900 byla rakovina plic tak vzácná, že ji běžný doktor viděl tak jednou za svoji kariéru. V roce 1990 již na ni umíral téměř jeden z tisíce amerických mužů ročně. Tento vrchol mortality nastal asi 20 let po vrcholu spotřeby cigaret. Dnes již nikdo nepochybuje o tom, že kouření cigaret způsobuje rakovinu plic. Ale cesta k tomuto kauzálnímu závěru byla mimořádně trnitá a trvala půl století. Hypotézu, že kouření způsobuje rakovinu plic, poprvé vyslovil jistý Isaac Adler, ale za všeobecně přijatou se tato hypotéza začala považovat až v roce 1964, kdy hlavní hygienik Spojených států amerických vydal zprávu, ve které tuto kauzální souvislost potvrzuje.

Proč to trvalo tak dlouho? Protože statistici dodnes mají pouze značně omezené možnosti, jak odlišit kauzalitu (tedy příčinnou souvislost) od korelace (asociace). Začněme jednoduchým příkladem: Když dáte dětem na základní škole test z matematiky (ve všech ročnících stejný), tak vám vyjde velmi silná korelace mezi výsledkem testu a číslem boty testovaného. Jasně, čím starší dítě, tím lépe umí počítat a tím má větší nohu. Ale každý (krom některých tzv. matematických modelářů či klimatologů) chápe, že nemá cenu všem dětem pořídit o číslo větší boty a doufat, že to způsobí nárůst jejich matematické gramotnosti. Tohle je ve zkratce rozdíl mezi korelací a kauzalitou. Kauzální vztah se dá použít k řízenísystému (stoupnu na brzdu, auto zpomalí). Nekauzální korelace (výsledky z testu a číslo boty) k řízení systému použít nejde.

A právě experiment je nejjistější cestou, jak odlišit kauzální korelaci od nekauzální – stačí si vyzkoušet, jestli lze pozorovanou asociaci využít k řízení systému. Dejte studentům o číslo větší boty a vyzkoušejte další test z matematiky. A bude jasno. Co když bude ale ten druhý test jednodušší a oni se vážně v průměru zlepší? Rozumnější nápad je proto rozdělit studenty náhodně na dvě skupiny, jedné vyměnit boty za větší, druhé nikoliv, a pak dát všem stejný test. Pokud se ti přezutí zlepší, ale nepřezutí nikoliv, odhalili jsme kauzální efekt. Tímto jsme vysvětlili princip prospektivní randomizované studie, která je dodnes zlatým standardem kauzální inference.

Jsou ovšem případy, kdy prospektivní randomizovanou studii provést nelze. Například v otázce vlivu oxidu uhličitého na teplotu planety. Kde vzít jiné planety, na kterých budeme držet CO2 na předindustriální hodnotě a pozorovat teplotu? A pak jsou případy, kdy by prospektivní studii sice udělat šlo, ale bylo by to neetické. Nemůžeme skupině lidí nařídit, aby dalších 20 let kouřili. V takových případech jsme odkázáni na studie observační, při kterých pozorujeme, jak se daří lidem, kteří se rozhodli kouřit, a jak těm, kteří se rozhodli nekouřit. Samozřejmě vypozorujeme velmi silnou asociaci mezi kouřením a rakovinou plic. A v té chvíli nastoupí různí vykukové (někdy placení tabákovým průmyslem, jindy jen přesvědčeni o neškodnosti svého zlozvyku), kteří budou do omrzení tvrdit, že chuť na cigarety a predispozice k rakovině plic jsou možná způsobeny nějakým genem, o kterém nevíme. 

Na druhé straně myšlenkové barikády však stál jeden z velikánů vědy dvacátého století – samotný otec moderní prospektivní randomizované studie, sir Austin Bradford Hill. V šedesátých letech zahájil obrovskou prospektivní studii desítek tisíc amerických lékařů, která ukázala, že kouření je asociováno s 24násobně vyšším rizikem rozvoje rakoviny plic. Vykukové ale dál vedli svou o „genu pro kouření“. Během jednání komise amerického hlavního hygienika, která nakonec vydala autoritativní verdikt o kauzalitě, proto vznikl jistý „checklist“, který vstoupil do dějin jakožto Bradford Hillova kritéria. Jedná se seznam kritérií, která by měla být splněna, aby bylo možné prohlásit pozorovanou asociaci za kauzální. Tato kritéria nejsou založena na žádné hluboké teorii – ke každému lze najít protipříklad a ani splnění všech kauzalitu nezaručuje. V rámci observačních studií, kdy experiment není možný, se však jedná o sadu všeobecně uznávaných principů.

Tento slavný checklist má následující podobu: Aby bylo možno interpretovat pozorovanou asociaci jako kauzální, měly by být splněny následující podmínky:

  1. Velikost efektu: Čím silnější je asociace mezi dvěma proměnnými, tím pravděpodobnější je, že se jedná o kauzální efekt. Například pozorovaná (pořadová) korelace mezi intenzitou sešlápnutí brzdy a snížením rychlosti auta je téměř dokonalá, což svědčí ve prospěch kauzality.
  2. Opakovatelnost: Pokud mnoho různých studií od různých autorů na různých místech potvrdí asociaci na různých souborech dat, je větší šance, že se jedná o kauzální efekt. Například všechny možné kompasy na mnoha různých místech planety vytrvale ukazují na to samé místo. Na tom něco musí být!
  3. Specificita: Kauzalita je pravděpodobnější, pokud je asociace pozorovaná pro konkrétní předpoklad (například „kouření“, nikoliv vágně určený „nezdravý životní styl“) a konkrétní výsledek (například „rakovina plic“, nikoliv „těžký život“).
  4. Absence jiného mechanismu: Pokud se nenabízí jiné realistické vysvětlení, roste šance, že námi pozorovaná asociace je kauzální. Vzpomeňte na výše uvedený příklad s velikostí bot – zde je jiné vysvětlení nabíledni.
  5. Časová souslednost: Pokud je asociace kauzální, musí důsledek následovat až po příčině.
  6. Závislost na dávce: U kauzálních vztahů obecně platí, že čím větší expozice (například čím víc cigaret denně), tím větší incidence následku (tím častější rakovina plic). Efekt může být samozřejmě i opačný v případě protektivních prostředků (čím více vitaminu D, tím méně virových onemocnění).
  7. Plausibilita: Pro kauzální interpretaci asociace by měl být znám mechanismus, který ji zprostředkovává. Například u oblíbené růžovky (aka ibuprofen) je známo, že protizánětlivé účinky jsou zprostředkovány reverzibilní inhibicí cyklo-oxygenázy.
  8. Koherence: Shoda mezi epidemiologickým pozorováním (v populaci) a laboratorním zkoumáním zvyšuje pravděpodobnost, že se jedná o kauzální asociaci. Například snižuje-li heparin koagulaci krve u pacientů a zároveň ji snižuje u krve ve zkumavce, je větší šance, že efekt je kauzální.
  9. Experiment: Kdykoliv je to možné, experimentální evidence je vítanou podporou kauzální interpretace pozorované asociace. Ovšem kouzlo Bradford-Hillových kritérií je právě v tom, že se aplikují na situace, kdy řádný experiment možný není.

Tolik tedy slavná Bradford-Hillova kritéria. Je pozoruhodné, že česká wikipedická stránka s tímto tématem neexistuje. Na rozdíl od zákona zachování hybnosti nejsou Bradford-Hillova kritéria žádným „tvrdým“ přírodním zákonem, v odborné komunitě však panuje poměrně široká shoda, že jejich naplnění významně zvyšuje pravděpodobnost, že pozorovaná asociace je kauzální. Ještě jinak řečeno: Pokud zpochybníte Bradford-Hillova kritéria, musíte začít pochybovat i o kauzálním vztahu mezi kouřením a rakovinou plic.

A proč tohle všechno píšeme? To vám prozradíme zanedlouho v druhém díle tohoto textu.