Blog

Zuzana Krátká

Závěrečný třetí díl přednášek z Poslanecké sněmovny obsahuje dvě prezentace s právní tématikou. Seminář proběhl 3. června 2024 v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky pod záštitou MUDr. Vladimíra Zlínského. Lékař MUDr. Vladimír Čížek ve své přednášce zhodnotil výsledný návrh Mezinárodní zdravotnické smlouvy, která byla přijata na shromáždění Světové zdravotnické organizace v Ženevě.  Tématem přednášky právníka JUDr. Tomáše Nielsena byl návrat do doby covidové a doklady o nerespektování právního systému v České republice v době pandemie. Videozáznamy přednášek jsou k dispozici na webu  Nadačního fondu Svědomí národa. Na stránkách SMIS jsou ještě videa doplněny o stručné obsahy a powerpointové prezentace.

První část přednášek se zdravotnickou tématikou najdete zde a druhou část zde.

Vladimír Čížek – Pandemická smlouva WHO a IHR – ďábel se skrývá v detailu

Powerpointová prezentace: https://1url.cz/q1wvG obsahuje detailní informace k jednotlivým bodům…

„Pandemická smlouva a zejména IHR mají v sobě skryté nebezpečné nástroje, které mohou dát neomezenou moc marxistovi v čele WHO. Jednání WHA se sice podle posledních zpráv zadrhla. V textu je stále příliš mnoho vět, na nichž není shoda, nicméně další kolo je naplánováno už na září 2024. A oni se jednoho dne dohodnou. Naše nynější vláda dala české delegaci v podstatě bianco šek ke schválení. Je proto nutno jen doufat, že z příštích voleb vzejde vláda, která od pandemické dohody a IHR ustoupí, nebo že tyto dohody neprojdou schválením českého parlamentu a senátu.„

Dva důležité dokumenty – Mezinárodní zdravotní předpisy (IHR) a Pandemická smlouva – byly od 27.5.2024 projednávány na půdě WHO. Českou skupinu odborníků vedl vrchní ředitel pro legislativu a právo ministerstva zdravotnictví Radek Policar. Úkolem české delegace bylo nic nerozporovat (s výjimkou eventuálního placení poplatků) a znění dokumentů za ČR přijmout.

IHR se na první pohled jeví jako zajímavý text o nutnosti spolupráce států v případě epidemií, při podrobnějším prostudování však skrývá mnohá úskalí. Poslední verze IHR pochází z dubna 2024. Jednotlivé body, u kterých docházelo k významným změnám, jsou podrobně popsány v přednášce. Oproti předchozí revizi dokumentu (v níž byla řada neakceptovatelných formulací, vůči nimž se zvedla vlna odporu z mnoha států) nakonec zůstávají doporučení nezávazná, berou se v úvahu názory dotčeného státu. Přesto konečné rozhodnutí (např. o vyhlášení pandemie) činí ředitel WHO. Ten bohužel může jednat nejen na doporučení odborníků, ale i z vlastní vůle (proti doporučení), jak se ukázalo v případě vyhlášení epidemie opičích neštovic v loňském roce.

Za rizikové můžeme považovat znění článku 18, podle kterého je možné vyžadovat lékařské vyšetření, očkování, uvalení karantény na postiženou i podezřelou osobu. Článek 23 pak umožňuje nařízení vyšetření cestující osoby. A také, pokud dojde k „bezprostřednímu ohrožení veřejného zdraví“ (které není přesně definováno), může smluvní stát přinutit cestujícího, aby se podrobil lékařskému vyšetření, očkování či profylaxi a může cestujícího umístit do karantény či pod dohled zdravotních úřadů – to vše i bez jeho souhlasu. Článek 36 popisuje používání očkovacího certifikátu pro cesty do zahraničí. Tento bod nechala do IHR vložit Česká republika, která navrhovala digitální podobu certifikátu. Zatím je v něm zvažováno pouze očkování proti žluté zimnici, přesto se kritici smlouvy obávají možnosti zneužití pro očkování proti covidu či ptačí chřipce. Významně kritizovaná část věnovaná boji proti dezinformacím a zavedení cenzury je sice nyní v hlavním textu vynechána, ale nachází se v příloze.

Smlouva IHR byla členskými státy přijata, ale je možné ji odmítnout, pokud s ní daný stát nesouhlasí. V mnoha zemích se ozývají hlasy proti ní i proti Pandemické smlouvě, která zatím schválena nebyla. Oba dokumenty mohou vést ke zneužívání moci, omezování práv obyvatel suverénních států, opětovnému „vytestování epidemií“ a podporování zájmů farmabyznysu.

Tomáš Nielsen – Selhání soudní ochrany proti nezákonnosti v době covidu

„Během covidu jsme podali desítky žalob, trestních oznámení, vyzývali jsme zástupce vlády k jednání. Jedním z cílů bylo i to, získat zkušenosti o tom, v čem selhává soudní ochrana a co je třeba změnit. Pokud nějaké téma patří na půdu zákonodárce, je to téma posilování ochrany demokratického právního státu. A i když o to v tuto chvíli evidentně není ze strany vlády zájem, věřím, že i dnes je ve sněmovně řada těch, pro které je ochrana svobody a práv lidí, zejména dětí, zásadním úkolem. Musí ale vědět, jak to, o čem čtou v médiích a o čem jim vyprávějí jejich poradci, funguje ve skutečnosti. Protože realita je podle mě ještě horší, než si většina lidí myslí. Naše praktické zkušenosti ze soudních síní by mohly být pro mnoho zákonodárců inspirací. A mohu zaručit, že jsme připraveni jim v nápravě situace po odborné stránce i dále pomáhat.“

Powerpointová prezentace: https://1url.cz/e1wvR

Cílem mé prezentace je ukázat na našich praktických zkušenostech a konkrétního příkladech, jak v posledních letech selhává soudní ochrana práv člověka proti zneužívání státní moci. Začnu shrnutím – jak víme, podle Nejvyššího správního soudu bylo více než 70 mimořádných opatření nezákonných. Ovšem přes 50 z nich soud nestihl včas zrušit, pouze je formálně za nezákonná označil. Taková soudní ochrana nemůže být vnímána jako účinná. NSS například v polovině října 2021 došel k závěru, že testování dětí na letních táborech bylo nezákonné. Jak moc to dětem pomohlo?

Současná vláda a zákonodárci sice deklarují zájem chránit lidská práva a svobody, ale ve skutečnosti pracují na novelizaci zákonů tak, aby to, co soudy považovaly v minulosti za nezákonné, v budoucnu zákonné bylo. Politici se nesnaží se o to, aby byla více ochráněna práva osob, které se opatřeními cítí ohrožené a aby vymahatelnost práva byla rychlejší. Dělají vše proto, aby se základní práva mohla omezovat a aby se lidem vzala i poslední možnost soudní ochrany.

Je dobré si připomenout základní právní úpravu, o kterou by se soudy měly opírat. Listina základních práv a svobod v čl. 1 uvádí, že „základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.“ V čl. 4 pak říká, že „povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.“ A dále, že „omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro jaké byla stanovena. Každý má právo na svou ochranu.“ Během covidové doby jsme byli opakovaně svědky toho, kdy právě tyto základní principy byly opakovaně porušovány. A kdy ani Nejvyšší správní soud ani Ústavní soud nebyly ochotny přezkoumat opatření Ministerstva zdravotnictví po věcné stránce, kdy zcela ignorovaly námi opakovaně navrhované argumenty opřené o mezinárodní studie či o výslechy odborníků v oblasti imunologie, virologie apod.

Mám-li shrnout naše hlavní závěry, pak platí, že:

• Nejvyšší správní soud nikdy neřešil, zda v době vydání mimořádných opatření byly splněny podmínky pro jeho vyhlášení – i když pro vyhlášení opatření je nutné splnit zákonem stanovené podmínky, soud se nikdy jejich splněním nezabýval. Rozhodoval na základě tzv. „notoriety“, tedy věci obecně známé, kterou není třeba dokazovat, a to v otázkách rizik onemocnění covid, zaplněnosti nemocnic, rozšíření viru apod. Ačkoliv jsme opakovaně navrhovali důkazy, které prokazovaly nepravdivost vládní doktríny. A ačkoliv nám i současnost postupně dává ve všem, co jsme tvrdili, za pravdu.

• I když i nižší soudy v různých sporech ohledně práva dětí na vzdělání argumentovaly tím, že mimořádná opatření ohledně testování dětí ve školách přezkoumal Nejvyšší správní soud a shledal je v pořádku, pravdou je že NSS nikdy neřešil účinnost plošného testování dětí ve školách. Opět se pouze opíral o tzv. „notorietu“, ačkoliv jsme uváděli řadu argumentů o tom, že tento postup (jakož i další omezení práv dětí) je nezákonný, neúčinný a ve svých důsledcích může být spíše pro děti škodlivý. I to nám, bohužel, současnost potvrzuje.

• Nejvyšší správní soud nekriticky přebíral argumentaci MZ, opřenou o bezvýznamné zahraniční články. Nikdy se nezabýval naší argumentací s tím, že není v jeho kompetenci věcně polemizovat o tom, co tvrdí MZ. Tím fakticky znemožnil jakoukoliv obranu lidských práv proti zneužívání ze strany státní moci.

• Nejvyšší správní soud ignoroval jednu ze základních zásad soudního řízení, a to zásadu rovnosti stran. Svým opakovaným procesním postupem zcela zjevně zvýhodňoval MZ, coby odpůrce, na úkor fyzických i právnických osob, coby navrhovatelů.

Za zcela absurdní lze považovat například závěry Nejvyššího správního soudu o tom, že „pokud není mimořádné opatření zjevně iracionální, tak je zákonné“. To je výklad, který je zcela v rozporu s tzv. ústavním principem proporcionality, jakož i již citovaným čl. 4 odst. 4 Listiny.

NSS nikdy ani nezkoumal, zda byly splněny zákonné podmínky pro vydání mimořádných opatření, tedy podmínky pandemie. Ta byla v ČR vyhlášena v březnu 2020 a od té doby trvala bez ohledu na aktuální vývoj. Pokud v lednu 2021 byla epidemie v ČR, pak ale v září 2021 už bylo hospitalizovaných osob významně méně a Ministerstvo zdravotnictví by pro uplatnění mimořádných opatření mělo prokázat, že je k nim stále důvod, což se nestalo.

Bohužel, pomoc neposkytl ani Ústavní soud. Ten všechny naše ústavní stížnosti odmítl řešit. A to v zásadě s jedním argumentem: „I kdyby nakonec měla stěžovatelka pravdu, nejde o natolik „extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem a vyvozenými skutkovými či právními závěry“, aby byl dán důvod k zahájení řízení o ochraně ústavních práv stěžovatelky.“ Přestože jsme namítali nezákonnost mimořádných opatření, jejichž zásah do Listinou zaručených práv všech lidí, včetně těch nejmenších – našich dětí, byl evidentní.

Podobně postupovaly i orgány činné v trestním řízení. Všechna námi podaná trestní oznámení byla odložena. Včetně oznámení ohledně letňanské polní nemocnice, kde bylo zjevné, že stát za ni vynaložil obrovské náklady, ačkoliv od samého začátku věděl, že nebude mít kapacitu k tomu, ji otevřít a provozovat. Nebo oznámení na prof. Flégra, který se veřejně přiznal k tomu, že úmyslně šířil nadsazené informace o rizicích covidu, aby společnost vystrašil, a tím ochránil, který se tedy dle našeho názoru evidentně přiznal k úmyslnému šíření poplašné zprávy. Nejenže všechna oznámení byla odložena. Obvodní státní zástupce pro Prahu 2 se dokonce o členech našeho právního institutu vyjádřil v jednom ze svých přípisů takto: „Nejhlasitějšími odpůrci očkování jsou právě pravicoví extremisté včetně neonacistů“.

Co z toho pro nás plyne?

• Je nezbytné zrevidovat princip „presumpce správnosti správního aktu“, tedy principu, že správní akty jsou zákonné, dokud soud nerozhodne jinak. Principu, který byl během covidové doby zneužíván. Spolu s tím je nutné zavést přísnou osobní odpovědnosti při zneužití tohoto principu.
• Musíme zrevidovat věcnou příslušnost soudů pro přezkum mimořádných opatření.
• Musíme zavést nové nástroje pro účinnou soudní ochranu před nezákonnými mimořádnými opatřeními i krizovými opatřeními vlády.
• Je naprosto zásadní důsledně prosazovat základní zásadu demokratického právního státu „in dubio pro libertate“, tedy zásadu, že v pochybnostech nelze zavádět regulaci, že v pochybnostech je nezbytné ochránit individuální práva a svobody.
• Považujeme za důležité navíc zpětně zrevidovat postupy soudů, soudců, orgánů činných v trestním řízení a dalších institucí a osob a vyvodit ze závěrů takové revize odpovědnost.

Zuzana Krátká

Druhý díl přednášek se zdravotní tématikou, které zazněly na semináři, který se konal 3. června 2024 v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky pod záštitou MUDr. Vladimíra Zlínského, je zaměřen na pokles porodnosti a na činnost SÚKLu při ověřování hlášení podezření na nežádoucí účinky po vakcinaci proti covidu. Videozáznamy těchto přednášek připravili novináři z  Nadačního fondu Svědomí národa. Na stránkách SMIS, jsou ještě doplněny o stručné obsahy a powerpointovými prezentacemi.

První část přednášek se zdravotnickou tématikou najdete zde.

Tomáš Fürst – Komu chybí děti

Nečekaný pokles počtu narozených dětí začal v lednu 2022. Očkování mladých lidí experimentální genovou vakcínou začalo přibližně o devět měsíců dříve, na jaře 2021 a mohlo mít vliv na plodnost párů. Po celý rok 2022 se rodilo méně dětí než v roce 2021.

Powerpointová prezentace: https://1url.cz/S1W6x

Celý text prezentace: https://1url.cz/g1W68

Oficiální místa se problém snažila vysvětlit tím, že v roce 2021 byla plodnost nečekaně vysoká, ženy si tedy děti „předrodily“. Jenže „rekordní plodnost“ roku 2021 byla do značné míry jen optická iluze daná tím, že ČSÚ po sčítání lidu  upravoval celkový počet obyvatel. Při sčítání lidu statistici zjistili, že žen v plodném věku u nás bylo v roce 2021  o 80 tisíc méně než bylo předpokládáno pro rok 2020. Rekordní plodnost roku 2021 byla tedy způsobena tím, že se počet dětí (velmi podobný jako v roce 2020) prostě vydělil mnohem menším počtem žen. Jde tedy o statistický artefakt – v roce 2021 nebyla plodnost abnormálně velká a hypotéza o „předrozených“ dětech není plausibilní.  Prudký pokles porodnosti nelze vysvětlit ani stárnutím populace, ani domněle rekordní plodností v roce 2021. Podobný pokles plodnosti byl zjištěn i na datech zdravotních pojišťoven, které přesně vědí, kolik a jak starých  maminek mezi jejich klientkami je.

Po dlouhém boji jsme získali z ÚZISu data o počtu žen, které porodily děti v letech 2020-2021 včetně jejich očkovacího statusu. Posunuli jsme data  o 9 měsíců a spočítali jsme počty úspěšně zahájených těhotenství v jednotlivých měsících roku 2021. Dohledali jsme, kolik bylo v daném měsíci očkovaných a neočkovaných žen v dané věkové kohortě. Z toho jsme vypočítali počet úspěšně zahájených těhotenství na 1000 žen v rámci očkované a v rámci neočkované populace. Zjistili jsme, že pravděpodobnost početí byla u očkovaných žen několikanásobně menší než u žen neočkovaných.

Pomocí Bradford Hillových kritérií jsme potvrdili, že mezi vakcinací proti covidu a poklesem porodnosti může být kauzální vztah. Naočkovali jsme stovky milionů mladých lidí po celém světě experimentální genovou vakcínou, jejíž účinnost a bezpečnost pro těhotné nebyla nikdy testována standardní randomizovanou studií. Zaznamenali jsme vysoké procento žen, které po této vakcíně reportují problémy s menstruací. Načež jsme zjistili, že asi devět měsíců po očkování fertilní kohorty začala klesat plodnost a tento pokles se dodnes nezastavil. Přesto se tomuto problému nikdo nevěnuje a samotné vyslovení této vysoce plausibilní hypotézy – že pokles plodnosti je důsledkem genetických vakcín – je v dnešním veřejném prostoru nemožné bez toho, aby byl člověk okamžitě označen za dezinformátora a šiřitele konspiračních teorií. Těžko půjde v budoucnu najít lepší ilustraci celkové ztráty soudnosti, které západní společnosti během covidové krize propadly.

„Na západ od nás už se zvolna začíná blýskat na lepší časy. Probíhá rozsáhlé vyšetřování zločinů covidismu v americkém kongresu, AstraZeneca po desítkách prokázaných úmrtí stáhla svoji vakcínu z trhu a o nevyhovujícím bezpečnostním profilu mRNA vakcín se už píše i v New York Times. Dříve či později dorazí tato vlna návratu rozumu i do českých zemí. Je nejvyšší čas ustanovit v českém parlamentu komisi pro vyšetřování zločinů covidismu a začít zvolna rozplétat tuto pohromu, kterou nebyla epidemie covidu, ale série různých „opatření“, se kterými česká exekutiva přišla v reakci na epidemii.“

Petr Šourek – Farmakoignorance

„Státní dozor nad bezpečností léčiv se během pandemie podvolil politickému tlaku. Covid vakcíny SÚKL nikdy nekontroloval jako ostatní běžná léčiva. Ze SÚKLu se stalo koště na zametání stop. Základní pojmy farmakovigilance byly zneužity k matení veřejnosti. Běžní lidé dnes dávno vědí, že očkovací kampaň nebyla ani úspěšná, ani se neobešla bez zdravotních následků. Slyšeli o tom, i když se o tom oficiálně mlčí. Situace se v tomto ohledu stabilizovala. Lidé si zvykli, že se o některých věcech nemluví, a vědí o kterých a proč.“

V této přednášce se budu věnovat problematice evidence nežádoucích účinků a práci SÚKLu, který u covid vakcín nepracoval takovým způsobem, aby odhalil nebezpečné šarže a zastavil jejich užívání. Věřili jsme, že SÚKL za nás a pro nás vakcíny hlídá. A že mají-li úředníci podezření, že produkt vyvolal nežádoucí účinky, že spěšně provádějí opatření, aby nebyli ohrožení další lidé. Mysleli jsme si, že SÚKL (jak je k tomu pověřen lékovým zákonem) u lidí, kteří zemřeli po očkování, zjišťuje, jakou šarží byli očkováni, případ šetří, a dokud se podezření nevyloučí, pozastaví používání dané šarže. Jenže nic takového se nestalo ani jednou a to budí podezření, které se musí prošetřit.

Šarže vakcíny expirují do půl roku. Co udělal SÚKL, když měl nahlášeno podezření na začátku životnosti šarže? Snažil se číslo šarže nedozvědět, aby ji nemusel pozastavit na principu předběžné opatrnosti.  

 Tělocvikář z Plzeňska zemřel krátce po třetí dávce vakcínou Moderna. Patolog případ nahlásil. Příbuzná zemřelého vzápětí dodala čísla šarží. SÚKL se tvářil, že číslo nemá, nezastavil její distribuci a daná šarže se používala v ČR dalších 5 měsíců.

Z dat SÚKLu, která jsme si vyžádali podle zákona o svobodném přístupu k informacím, jsme zjistili, že čím závažnější hlášení byla, tím nižší byla ochota úředníků dohledávat šarži vakcíny, která je vyvolala. SÚKL udělal maximum pro to, aby nemusel zastavit žádnou šarži.

Podívejme se teď na šarži, která byla už těsně před expirací. 16tiletý golfista byl převezen na JIP s těžkou myokarditidou po očkování šarží, která byla už 5 měsíců v oběhu a na niž SÚKL obdržel na 50 hlášení, z nich mnoho na kardiologické nežádoucí účinky. Krátce před expirací stejné šarže byla očkována také 14 letá dívka z Brna, která ochrnula a skončila na vozíku. Šarže měla hlášeno také mnoho neuroligických komplikací. Tito dva mladí lidé tak byli očkováni šarží, která měl SÚKL dávno pozastavit. Jsou to přímé oběti farmakoignorance SÚKLu.

Proč se tak SÚKL choval? Státní očkovací kampaň řídilo Ministerstvo zdravotnictví, kterému je SÚKL sám podřízen. SÚKL umí kontrolně vystupovat proti soukromým subjektům, ale svého nadřízeného stejně kontrolovat neumí. Úředníci nechtěli přijít o své židle, a tak se tlaku vlády podvolili a umetali cestu očkovací kampani, dokonce z ní odklízeli mrtvé a zraněné tak, aby kampaň mohla plnou parou pokračovat. SÚKL není nezávislý a v případě vládních kampaní nehlídá kvalitu vakcín pro naše bezpečí.

Tomáš Fürst, Zuzana Krátká, Petr Šourek a Jaroslav Janošek

Před nějakou dobou oblétla svět  dánská studie, ve které autoři ukázali, že covidové vakcíny firmy Pfizer v Dánsku vykazovaly podivuhodný bezpečnostní profil. O této fascinující studii – a neuvěřitelné persekuci, které byli její autoři vystaveni – jsme podrobně referovali v článku Fuck-up století aneb Pfizer tóže kaput.

Samozřejmě nám to nedalo a pokusili jsme se zjistit, jak to bylo u nás. Požádali jsme tedy Státní ústav pro kontrolu léčiv (SUKL) o podobná data, s jakými pracovali dánští autoři. Výsledkem je tento článek, který se nám nedávno podařilo prosadit do impaktovaného časopisu European Journal of Clinical Investigation. Naše zjištění jsou ještě o něco explozivnější než závěry dánských kolegů a níže vás jimi provedeme. Abychom ušetřili různým samozvaným fakt-čekistům čas a žluč, předesíláme, že „podezření na nežádoucí účinek“ překládáme jakožto „adverse event“ a zkracujeme AE. Nebudeme tedy mluvit o prokázaných vedlejších účincích, ale jen o nahlášených podezřeních.

Od začátku očkovací kampaně do začátku léta 2023 obdržel SUKL celkem 14 386 hlášení o podezření na nežádoucí účinek (AE) některé z covidových vakcín. To je číslo, které daleko převyšuje počty hlášených AE u všech ostatních léčiv dohromady v normálních letech.

Je neuvěřitelné, že se SUKL neobtěžoval dohledat šarže u téměř poloviny hlášených AE. Dokonce i v případě úmrtí po covidové vakcíně, kterých bylo nahlášeno celkem 216, jich SUKL ke konkrétní šarži vakcíny přiřadil pouze 99. Dle našeho názoru představuje tento fakt závažné porušení povinnosti SUKLu kontrolovat a vyhodnocovat bezpečnost vakcín, zejména vzhledem k tomu, že informace o šarži vakcíny je triviálně dostupná v datech UZISu. Co kdyby všech těch 117 úmrtí, u kterých SUKL šarži nedohledal, bylo po jedné jediné šarži vakcíny? Jak by SUKL poznal, že se jedná o smrtelné ohrožení české populace a že je třeba urychleně zasáhnout, což je jeho zákonná povinnost?

Samotný fakt, že bylo nahlášeno pouze 216 úmrtí po vakcíně, je také zajímavý, protože z dat UZISu víme, že do týdne po nějaké dávce některé z covidových vakcín zemřelo v ČR celkem 1688 lidí. Domníváme se, že úmrtí je poměrně závažná nežádoucí událost a v případě experimentální vakcíny by mělo být samozřejmé, že každé úmrtí, ke kterému dojde do týdne od vakcíny, bude do SUKLu nahlášeno. I kdyby ke všem 216 nahlášeným úmrtím došlo do týdne od vakcíny (což z dat nevíme), stále by to bylo necelých 13% ze všech případů. U méně závažných AE bude podhlášenost patrně ještě mnohem větší. To je znepokojující zjištění.

Celkem devět konkrétních šarží se objevilo jak v Dánsku, tak u nás. Počty AE u těchto šarží spolu velmi dobře korelují. Šarže, které měly hodně AE v Dánsku, měly hodně AE i u nás a naopak. To výrazně posiluje hypotézu, že jednotlivé šarže se od sebe skutečně něčím liší, a že se nejedná pouze o fluktuaci v „reporting patterns“.

Nejzajímavější je ovšem vztah mezi velikostí a typem šarže, datem jejího uvolnění na český trh a počtem hlášených AE u očkovaných touto šarží. Prohlédněte si prosím pozorně obrázek níže. Vakcíny jsou rozděleny do tří panelů. Horní panel zobrazuje produkty firmy Pfizer, střední panel produkty Moderny a spodní panel všechny ostatní. Každý barevný puntík odpovídá jedné šarži vakcín. Barevně jsou odlišené jednotlivé typy vakcín. Velikost puntíku znázorňuje počet dávek, které daná šarže obsahovala (pozor, škála je logaritmická). Na horizontální ose je datum uvolnění dané šarže na český trh a na vertikální ose je počet hlášení AE na tisíc dávek dané šarže. Všimněte si, že spodní panel má jiné měřítko na svislé ose, protože produkty firmy AstraZeneca vykazovaly skutečně velké množství AE (také byly později velmi tiše staženy z trhu.

Nejvýraznější rys výše uvedeného grafu je dramatický a (kromě Moderny) téměř monotónní pokles počtu hlášení AE s datem uvolnění dané šarže. Šarže, které byly uvolněny na jaře 2021, vykazovaly mnohem vyšší množství AE než šarže uvolněné v roce 2022. V tomto smyslu tedy naše zjištění velmi dobře odpovídají dánské studii. Dánští autoři v odpovědi na všechny námitky uvádějí, že dánská obdoba SUKLu potvrdila stejný trend, tedy že všechny nejproblémovější šarže byly i v Dánsku vyočkovány na počátku epidemie.

Co může být důvodem tohoto zajímavého poklesu?

1. První hypotéza je, že vysoký počet AE je důsledkem toho, že se na jaře 2021 očkovalo do probíhající epidemie, navíc byla v té době přednostně očkována především nejzranitelnější populace. Proti této hypotéze ovšem mluví fakt, že při očkování boostery do podzimní vlny epidemie (včetně nejzranitelnější populace) se nic podobného ani náznakem nezopakovalo.
2. Dále by někoho mohlo napadnout, že šarže z jara 2021 se vyočkovaly téměř celé (protože byl tehdy vakcín nedostatek), zatímco později bylo vakcín dost a spíše se vyhazovaly. Pozdější šarže tak nebyly vyočkovány celé, a pokud tedy dělíme počet AE počtem dávek v šarži (a nikoliv počtem skutečně vyočkovaných dávek), můžeme dostat tento podivný pokles. Tato hypotéza je ale téměř vyloučena, protože větší část podivuhodného poklesu se odehrává ještě během první poloviny roku 2021, kdy byl vakcín nedostatek, tedy šarže byly vyočkovány téměř celé.
3. Další možností je měnící se ochota lidí nežádoucí události reportovat. Jenže v tomto případě to bylo spíše naopak. Zatímco ohlásit AE na jaře 2021 byl téměř akt občanské neposlušnosti, později – když narůstal nátlak, aby se nechali očkovat lidé, kteří se očkovat nechtěli – by motivace lidí AE nahlásit spíše rostla. Výše uvedený graf však ukazuje opačnou závislost.
4. Zbývá poslední možnost, která je ze všech nejvíce znepokojující. Možná byl spěch farmaceutických firem takový, že neměli úplně dobře zvládnutý výrobní proces. Už jsme jednou psali o tom, že technologie výroby vakcín se zásadně změnila mezi registrační studií a začátkem očkovací kampaně. Zopakujeme to ještě jednou: Vakcína, na kterou dostal Pfizer EUA a jejíž účinnost a bezpečnost je popsána v registrační studii, se nevyrábí stejně jako vakcína, která vám byla aplikována do ramene. Je možné, že začátek masivní výroby vakcín novým procesem nebyl dobře zvládnutý a úvodní šarže zkrátka nebyly v pořádku. Exploze hlášení AE ve farmakovigilančních databázích ihned po začátku vakcinační kampaně mohla způsobit drobné vlnky paniky a přinutit výrobce provést nějaké změny ve výrobním procesu.

Tato poslední hypotéza je velmi znepokojivá, protože by vrhala velmi nepříjemné světlo na regulátory v mnoha zemích a mohla by mít dramatické právní důsledky pro výrobce. Dobře si ovšem vzpomínáme, jak velký odpor vyvíjel establishment proti jakýmkoliv pokusům o laboratorní analýzu obsahu vakcín. Jaroslav Turánek by mohl vyprávět. Proti hypotéze o nezvládnutém výrobním procesu však mluví fakt, že počet hlášení monotónně klesal u vakcín téměř všech výrobců – jako by snad spolupracovali a sdělovali si poznatky. To by bylo v podmínkách standardního konkurenčního boje velmi neobvyklé. Jiné hypotézy, které by vysvětlovaly pozorovaná data, nás však nenapadají.

Jedno je jisté. O této datové sadě toho ještě hodně uslyšíte.

Zuzana Krátká

Již druhý celodenní seminář zabývající se společenskými restrikcemi v období pandemie a zdravotními dopady očkování proti covidu se konal 3. června 2024 v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky pod záštitou MUDr. Vladimíra Zlínského. Na semináři vystoupili jak hosté pana poslance MUDr. Zlínského, tak odborníci pozvaní sdruženími SMIS a Iniciativou 21, které se na organizaci spolupodílely. Videozáznamy všech přednášek jsou k dispozici na stránkách Nadačního fondu Svědomí národa. Zde jsou videozáznamy doplněny o stručné obsahy prezentací a v některých případech i powerpointovými prezentacemi.

V tomto prvním díle jsou uvedeny stručné obsahy přednášek ze zdravotního bloku, jejichž společným tématem byly nežádoucí účinky mRNA vakcinace proti covidu na zdraví lidí.

Jana Gandalovičová – Je možná analýza nežádoucích účinků mRNA vakcínami?

„Ráda bych upozornila, že kvůli tomu, jakým způsobem proběhly schvalující studie pro jednotlivé věkové kategorie, nemáme žádnou představu o střednědobých a dlouhodobých nežádoucích účincích mRNA vakcín. Tím, že se budeme tvářit, že nejsou, a budeme pokračovat v rétorice safe and effective, popřípadě budeme svalovat potíže pacientů na long covid a budeme je vyzývat k dalším kolům očkování, nepřestanou jejich zdravotní problémy existovat.“

powerpoint zde: https://1url.cz/Q1W6A

Již od počátku schvalování klinických studií mRNA vakcín se diskutovala celá řada kontroverzních kroků a pochybení. Schvalování FDA bylo extrémně uspíšeno, mnohá klíčová data chyběla.  Preparát neprošel řádným testováním, celé zkoušení, které většinou trvá roky, bylo ukončeno za necelý rok. Výrobci deklarovali 95% účinnost Comirnaty, ale ta byla stanovena na velmi nízkém počtu pacientů. V každém z dvou ramen studie s Comirnaty pro dospělé bylo kolem 18 tisíc osob. Covidem se nakazilo v době studie pouze 8 lidí ve vakcinované skupině a 162 lidí v nevakcinované skupině. Po velmi krátké době – pouhých 2 měsících – byla studie odslepena a velká část neočkovaných osob byla naočkována. Tím jsme přišli o kontrolní soubor.

Ve skupině 12-15-letých dětí se vyskytla v očkované skupině dívka, u které po druhé dávce došlo k závažným reakcím, pro které byla do 24 hod hospitalizována. Dosud je paralyzována, upoutána na invalidní vozík, neschopná polykat, s řadou dalších zdravotních omezení.  Ve zprávě pro FDA firma Pfizer popsala její potíže jen jako „funkční bolest břicha “ a vakcína následně byla schválena k použití i pro děti.

Eurostat ve většině zemí s velkou mírou proočkovanosti registruje velké procento nadúmrtí, narůstá počet lidí s nádorovým onemocněním, kardiovaskulárními onemocněními, hlavně se srdečním selháním, autoimunitních chorob, neurologických postižení, klesá porodnost… Nemůže tu být souvislost s vakcinací mRNA vakcínami? Už jen položení otázky je hodnoceno jako konspirace. Bohužel, v lékařských zprávách mnohdy údaj o proběhlém očkování chybí, a tak hledat možnou spojitost je téměř nemožné.

Aktivní sledování možných nežádoucích účinků trvalo jen pouhé 2 měsíce, než kontrolní skupina, která měla být sledována několik let, byla zrušena a lidé naočkováni. Další zdroje hlášení jako např. americký VAERS jsou již jen pasivním typem hlášení, kde je známá velká podhlášenost možných nežádoucích účinků (uvádí se, že se hlásí pouhých cca 5 %). V prezentaci jsou uvedeny výsledky postmarketingového farmakovigilančního sledování firmou Pfizer, které FDA poskytla ke zveřejnění až po soudním nařízení v listopadu 2021. Nahlášeno do něj bylo po 2,5 měsících vakcinace od udělení souhlasu k nouzovému použití mimo jiné 1223 mrtvých a přes 25 tisíc nežádoucích účinků nervového systému. Normálně by tyto výsledky diskvalifikovaly další používání vakcíny. Další informace poskytl stát Izrael – zaměstnanci ministerstva zdravotnictví se dotazovali na nežádoucí účinky pacientů telefonicky a desítky procent osob jim hlásily problémy. Závažný byl nález 4,5 % osob s neurologickými problémy a 9,6 % žen, které měly problémy s menstruací. Časté bylo zhoršení chronických zdravotních problémů.

V říjnu 2022 byla poskytnuta data ze CDC V-safe systému, který shromažďoval data z mobilní aplikace. Z takto nasbíraných informací vyplynulo, že 7,7 % očkovaných osob po vakcinaci vyhledalo lékařskou pomoc či bylo hospitalizováno. 25 % uživatelů zůstalo po vakcinaci doma neschopných pracovních či studijních povinností. Fraiman a kol přehodnotili výsledky klinických studií a zjistili, že přibližně 1 člověk z 800 očkovaných vykazoval vážný nežádoucí účinek.

Změna postoje k vakcinaci byla nejzásadnější ve státu Florida. J. Ladapo (Surgeon General – „ministr zdravotnictví“) v březnu 2022 nedoporučil očkování dětí ve věku 5-17 let proti covidu, poté v říjnu 2022 nedoporučil očkování mužů ve věku 19-39 let kvůli riziku myokarditid, nepovolil očkování dětem mladším 5 let, později v říjnu 2023 nedoporučil očkování ani lidem mladším 65 let. Řada zemí již od plošného očkování proti Covid 19 upustila, některé evropské země nedoporučují očkování dětem a lidem mladším 65 let. Mnohé země včetně ČR ale očkují dál. Otázek je mnoho, k nalezení odpovědi na ně je nutná analýza dat a vědecký dialog. 

Viktor Baroš – Selhání úředníků MZČR. Politika a tabu vítězí nad lidskostí a zodpovědností.  

„Náš materiál z minulého semináře byl ze sociálních sítí smazán pro nevhodný obsah a až poté, co jsme se odvolali, se jej podařilo vrátit. Minulý seminář byl úspěšný a lidé začali o tématu hovořit. Diskutovalo se, zda sem do Poslanecké sněmovny patří emotivní příběhy lidí poškozených vakcínou. Podle mého názoru sem patří. Nemuseli byste je poslouchat zde, kdyby ti lidé našli pomoc, ale musíme o tom mluvit a musíme hledat cesty, jak lidem pomoci. Novináře prosím, začněte o tom psát aspoň teď a pořádně.“

Ve videu je natočený příběh Karla Mrkvy, u kterého došlo k rozvinutí neurologického onemocnění, které bylo postupem času diagnostikováno jako amyotrofická laterální skleróza (ALS). Obtížná byla nejen diagnostika, dostupnost zdravotnické a rehabilitační péče, ale příliš dlouho čekal také na schválení finanční pomoci, důchodu, příspěvků. Byl finančně závislý na rodině. V květnu 2024 zemřel, bez přiznání plného důchodu, bez potřebných pomůcek, které by mu pomohly lépe fungovat v normálním životě. Neuroložka Dr. Chlupová ve videu hovoří o neochotě lékařů spojovat zdravotní problémy s vakcinací, do lékařských zpráv se podezření na aktivaci očkováním nepíše. Paní doktorka se setkala s různými typy poškození po vakcinaci, případně po průlomové infekci –polyneuropatií, Guillain Barré syndromem (GB), ALS. Lékaři se bojí říci, že je to z očkování. „My si přejeme, aby se vytvořila centra, která by řešila postvakcinační syndrom a long covid. Místa, kde by obě skupiny pacientů nalezly pomoc.“  Ve videu vystupuje i zdravotní sestřička Lenka Šťastná, která byla očkována, přestože se léčila s různými alergiemi. Popisuje velké zdravotní problémy, které měla po druhé dávce vakcíny zvracení, pocení, otok jazyka, krku, otok uzlin, prsou, problémy se srdcem, horečku. Později se objevily záškuby hlavou, křeče rukou a nohou, neepileptické záchvaty. Očkování bylo u ní zřejmým spouštěčem nemoci. Kardioložka J. Gandalovičová video uzavírá: „Těch lidí je tolik, že někdy ztrácím energii a nevím, jak jim pomoci. Mají polymorfní problémy – neurologické, revmatologické, gastroenterologické, srdeční… Většinou obejdou mnoho doktorů a skončí na psychiatrii. Jsou nechaní bez pomoci a v dlouhodobých neschopenkách. Dokud to nepojmenujeme, nezaložíme nějaké centrum, nezačneme to studovat, tak se nepohneme.“

Jaroslava Chlupová – Poruchy nervového systému jako nejčastěji hlášené nežádoucí účinky mRNA vakcín

„Není mi jedno, že lékaři mlčí. Je třeba očkování zastavit. Zjistit, co mají lidé v sobě a co mají v sobě ty vakcíny.“

Opakované antigenní stimulace vakcinací neposílí imunitu, ale destabilizují ji. Lidé v poslední době opakovaně podléhají různým infekcím. Pan Mrkva, pacient z videa Nadačního fondu Svědomí národa, zemřel s diagnózou ALS v květnu 2024. Naštěstí náhle, protože se u něj jednalo už o velmi těžký zdravotní stav. Nejen v jeho případě jsme narazili na zoufalou pomalost poskytnutí pomoci. Sociální dávky pro tyto nemocné jsou schvalovány velmi pomalu a k pacientům se dostávají pozdě. Stejně tak pomůcky. Polohovací postel dostal až v den, kdy zemřel.

Neurologické poruchy patří ve světě k nejčastěji hlášeným podezřením na nežádoucí účinky mRNA vakcín. Guillainův – Barrého syndrom /GB/ je imunitně zpostředkovaná akutní polyneuropatie. Jedná se o vážnou neurologickou poruchu, která se projevuje rychle se rozvíjející svalovou slabostí, která může postihnout i dechové svaly a vyvolat dechovou nedostatečnost. Vyžaduje urgentní diagnostiku a léčbu. U mnoha pacientů se objevily různé druhy polyneuropatií s postižením senzitivních i motorických vláken. V mnoha případech jsou postižena tenká vlákna. U pacientů s tímto postižením se objevují velmi intenzivní neuralgické bolesti končetin i trupu  záchvatovitého charakteru. Tento problém se týká ve velké míře lidí produktivního věku, aktivně sportujících. Léčba těchto bolestivých stavů je obtížná. Hledá se vhodná léčba těchto problémů, které se však pacienti mnohdy nedočkají. Končí v centrech pro léčbu bolesti nebo u psychiatrů.

V ordinaci mám pacienty s atypicky rychle progredující neurodegenerací mozku s projevy poruchy paměti, poruchami chování /demencí/, Parkinsonským syndromem, posturální nestabilitou. Pozoruji rozvoj rychlé neurodegenerace u kognitivně zdravých, aktivních seniorů. Problém vidím v tom, že lékaři odmítají vnímat souvislost mezi nárůstem různorodých zdravotních problémů v populaci a mRNA vakcinací. Hovoří se o tzv. long covidu, zdravotních problémech po proběhlé covidové infekci. Bohužel chybí informace, zda byli pacienti s touto diagnózou očkováni mRNA vakcínou, a kolik dávek obdrželi. Problematikou long covidu se zabývá specializované pracoviště FN Hradce Králové. Dotazovala jsem se zde, kolik z jejich pacientů má long covid po průlomové infekci po očkování. Odpověď jsem nedostala. Ve své praxi jsem se setkala pouze se třemi neočkovanými pacienty s projevy long covidu. Ostatní pacienti s obtížemi tohoto typu měli 2 až 3 dávky vakcíny. 

Ján Lakota – Onkologická onemocnění po očkování proti covidu

„Onkologická onemocnění v poslední době zasahují mladé osoby, atypická je vysoká biologická aktivita maligního nádorového procesu, velmi rychlý růst nádoru, přítomnost metastází u nádorů, které normálně metastáze nemají. Pacienti chodí po několika týdnech obtíží, přesto nezřídka už v době diagnostiky jsou prakticky nevyléčitelně nemocní. Závažný je fakt, že se často objevuje úplná nebo částečná rezistence vůči terapii. „

powerpoint zde: https://1url.cz/H1W6m

Ze závažných kazuistik jsem se setkal s nádorem tlustého střeva už i s metastázami v kostech, játrech a plicích u osoby staré 24 let. Jiná pacientka (56 let) s nádorem močového měchýře byla sice diagnostikovaná včas, ale přes nasazenou léčbu do 8 měsíců umřela. Obdobně žena (40 let) s nádorem prsu, diagnostikovaná včas a adekvátně léčená po 3 měsících umřela.

Atypický průběh těchto nádorových onemocnění má pravděpodobně souvislost s tím, že selhávají mechanismy imunitního dozoru podobně jako tomu bylo v minulosti u neléčených HIV pozitivních osob. První případy rychlé progrese nádorů se objevovaly u očkovaných osob již v prvních měsících po zahájení očkovací kampaně. Dříve se myslelo, že jde o zanedbané pacienty (v době lockdownů byla nízká možnost onkologické péče), ale není tomu tak. Vakcinace mohla zafungovat na genové úrovni (mohlo dojít k aktivaci onkogenů, ke změně epigenetických modifikací DNA), což mohlo vést k stimulaci maligního nádoru do agresivnějšího typu či k tvorbě metastází v atypických místech pro daný nádor. Ve své prezentaci jsem vycházel z vlastních  pozorování i z informací od mých kolegů. Domnívám se, že je nezbytné systematicky sbírat data o těchto pacientech a ta zveřejnit a analyzovat. A že je třeba pečlivě analyzovat složení vakcín, charakterizovat podíl mRNA, DNA, proteinů a dalších látek ve vakcínách a zkoumat možný vliv těchto složek na aktivaci nádorových onemocnění.

Jaroslav Janošek

Nedávný článek „Does the healthy vaccinee bias rule them all? Association of COVID-19 vaccination status and all-cause mortality from an analysis of data from 2.2 million individual health records„, který nám vyšel v časopise International Journal of Infectious Diseases, byl, jak se dalo očekávat, velmi rychle napaden členy Iniciativy Sníh. Tento článek poukazoval na fakt, že celková úmrtnost neočkovaných je přibližně dvakrát větší než úmrtnost očkovaných jak v době, kdy tady byl covid, tak i v době, kdy tady nebyl covid. Vysvětlujeme to efektem zdravého očkovaného (HVE) – tedy tím, že obecně se ve vyšších věkových kategoriích očkovali zdravější lidé (neboli, pokud logiku otočíme, lidé, kteří měli k smrti blíže, se očkovali méně ). Pokud se tento efekt zanedbá, významně to zkreslí deklarované účinnosti vakcíny.

Dva Letters to Editor z dílny Iniciativy Sníh bojují proti HVE

Stačilo však, aby nás doktor Hel v dopisu editorovi nazval antivaxery a přístup redakce se zásadním způsobem změnil (mimo jiné odmítli otisknout naše reakce na tyto dopisy, přestože vyvracejí námitky, dokud „neodvoláme naše tvrzení o tom, že HVE je jediným věrohodným vysvětlením pozorovaného vzorce”). Nezbývám, než abychom alespoň pro českou kotlinu reagovali zde, na stránkách SMIS.

V prvním dopisu editorovi, který sdružení Sníh poslalo, doktor Jedlička z Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni tvrdí, že jsme opomenuli další zkreslení, která mohou tento výsledek přinést. Jedno z nich je tzv. bias by indication (tedy fakt, že na počátku byli očkování především ti nejzranitelnější). To je samozřejmě pravda, ale tento problém by způsoboval opačné vychýlení (tedy očkovaní by umírali více). A skutečně, jak jsme ukázali již dříve i na datech z VZP a jak bylo vidět i na současných datech z dalších pojišťoven, tento efekt opravdu existuje a projevuje se přesně opačně než HVE – tedy nemůže vysvětlit pozorovaný vzorec vyšší úmrtnosti neočkovaných. V každém případě počty takto očkovaných byly malé a v okamžiku, kdy začalo masové očkování kterékoliv z věkových kohort, daný efekt byl převálcován HVE. Pokud máme tedy tři nezávislé datové sady, které dohromady zachycují přes 70 % populace a všechny ukazují stejný vzorec, je to ještě silnější evidence, než pokud bychom měli jen jednu velkou.

Druhou výtkou, se kterou doktor Jedlička přišel, bylo zkreslení, která nazval „High risk for death„, tedy „zkreslení vysokého rizika úmrtí“. Definoval jej tak, že lidé, kteří byli v závažném stavu v nemocnicích, nebyli očkováni. To je samozřejmě pravda – ale to pan doktor přesně popsal jednu z nejdůležitějších složek HVE. Ještě jednou – nejedná se o jiné zkreslení, jedná se o zásadní část HVE (tedy ti, kdo měli k smrti blíže, se očkovali méně, což přesně odpovídá definici HVE). Nezapomínejme totiž, že všichni neočkovaní byli v nemocnici testováni na přítomnost viru, ať už se do nemocnice dostali z jakýchkoliv důvodů. V době, kdy epidemie vrcholila, pak byla koncentrace virů v nemocničním prostředí tak vysoká, že bylo velmi běžné, že lidé umírající v nemocnicích z jiných příčin zemřeli jako PCR pozitivní, zatímco očkovaní testovaní nebyli, což vedlo právě k nadhodnocení počtu umírajících PCR pozitivních neočkovaných ve studiích účinnosti vakcinace.

Pokud to tedy shrneme, Dr. Jedlička správně poukázal na to, že různých zkreslení ve studiích účinnosti vakcín je více, nicméně přejmenováním HVE na HRD tento efekt nezmizí a nezmění se. Říkejme mu, jak chceme, důležité je, co je jeho důsledkem.

Druhý dopis Dr. Šmída, kde je korespondujícím autorem Dr. Hel, pak poukazoval na to, že vyšší mortalita neočkovaných v době, kdy tady nebyl covid, je způsobena dlouhodobými následky prodělání covidu. To je samozřejmě validní hypotéza, také jsme ji měli mezi hypotézami v našem původním článku Elixír mládí. Nicméně ani toto vysvětlení neobstojí. Vyžádali jsme si od ÚZIS data o úmrtnosti neočkovaných, kteří dříve prodělali a neprodělali covid, v létě 2021 (tedy v době, kdy tady žádný covid nebyl) – za poskytnutí těchto dat ÚZISu děkujeme. Kdyby byla pravda to, co tvrdí dr. Šmíd a kolektiv, úmrtnost prodělavších by musela být několikanásobně vyšší, abychom dostali neustále se opakující vzorec, kdy neočkovaní umírají celkově mnohem více než očkovaní. Víte, jaký je výsledek? Přesně opačný. Neočkovaní, kteří covid prodělali, umírají v létě 2021, když není covid, několikanásobně méně často než ti, kteří jej neprodělali. Je to i logické – lidé, kteří na tom byli zdravotně nejhůře a dostali covid, s velkou pravděpodobností na něj zemřeli a v následném období bez covidu tedy již neumírali. Tolik k dalšímu zkreslení, které jsme údajně nebrali v úvahu (přestože další argumenty, proč toto zkreslení nemůže být důvodem, jsme již uváděli v původním článku. Navíc není možné, aby postcovidové následky byly důvodem pro fakt, že bezprostředně po očkování klesá úmrtnost na minimum).

Posledním údajným hřebíčkem do rakve pro HVE měl být Deyo-Charlsonův komorbiditní index – a tady to začíná být zajímavé. Tento index (zkráceně DCCI) je v podstatě sumářem různých komorbidit, které pacienti mají (např. diabetes, prodělaný infarkt, mrtvice, nádorové onemocnění apod.). Šmíd a kol. získali data z ÚZISu za leden 2022 a demonstrovali na nich, že očkovaná skupina byla naopak celkově nemocnější než neočkovaní, což podle nich je nevyvratitelný důkaz o tom, že HVE neexistuje. To je nesmírně zajímavé za předpokladu, že a) ÚZIS má správná data o diagnózách (což nedokážu posoudit, vím jen to, že zdravotní pojišťovny nás varovaly, že diagnózy zadávané lékaři jsou velmi nespolehlivý údaj) a b) DCCI je dobrý prediktor úmrtí v celé populaci (obvykle se totiž používá pro predikci úmrtí v rámci nějaké kohorty již nemocné jinou chorobou). Nic z toho nevíme, autoři ani nezveřejnili svá zdrojová data.

Co víc – dělat závěry pouze na základě údaje za jeden měsíc, a to ještě dlouho po zahájení očkování, je naprosto zcestné a manipulativní. Lidé, kteří se nenechali očkovat v prvních měsících vakcinace pro jejich věkovou skupinu, protože byli v terminálních stádiích nemocí, mezitím „stihli zemřít“. Konec konců i v datech, která jsme zaslali v naší odpovědi, bylo vidět, že úmrtnost v obou skupinách (očkovaných a neočkovaných) se směrem k říjnu 2021 srovnávala, nůžky se znovu rozevřely až s nástupem další vlny covidu. Zajímala by mě také odpověď na následující otázku: pokud (jak tvrdí Šmíd a spol.) ti neočkovaní byli zdravější a zároveň víme, že následky covidu je nezabíjely, proč tedy umírali v necovidovém období dvakrát více? Má pro to Sdružení Sníh jiné vysvětlení?

Chtěl bych tady ještě upozornit na jednu důležitou věc: Náš článek nedokazuje, že vakcíny nemají žádnou efektivitu – ukazuje ale, že výpočet efektivity vakcín bez toho, aby se zohlednil HVE, dává výrazně nadhodnocené výsledky. Ukazuje, že celková úmrtnost očkovaných je výrazně nižší než neočkovaných i v době, kdy žádný covid nebyl, ukazuje, že úmrtnost lidí bezprostředně po vakcinaci je vždy minimální, a ukazuje, že tento vzorec lze beze zbytku vysvětlit pomocí HVE (nebo, pokud jste doktor Jedlička, můžete tomu říkat HRD, to na tom nic nezmění). Žádné zdůvodnění nabízené členy iniciativy Sníh tento vzorec nevysvětluje – preferenční vakcinace nejzranitelnějších se týkala malého množství lidí, a navíc působila opačným směrem, tedy proti pozorovanému vzorci. Vysvětlení o postcovidových následcích také neobstojí, protože ti, kdo prodělali (a přežili) covid dříve, umírali několikrát méně než ti, kteří jej neprodělali. Ve finále tedy stále platí, že jediným věrohodným vysvětlením pozorovaného vzorce je HVE.

Autoři jsou antivaxeři, smažte je

Co je to však platné – jakmile do odborného časopisu napíše někdo editorovi, že článek napsali antivaxeři, končí diskuse. Navzdory tomu, že nikdo z autorů druhého letteru do něj nevyplnil informace o střetu zájmů (což by samo o sobě mělo být důvodem k odmítnutí jejich článku). Navzdory tomu, že zatímco my jsme poskytli všechna surová data, z nichž článek vycházel, a nabídli i surová data pro vyvrácení hypotéz v dopisech editorovi zaslanými sdružením Sníh, zatímco Šmíd a spol. pouze vyprodukovali grafy za jeden irelevantní měsíc bez popisu metod a poskytnutí zdrojových dat. Navzdory tomu, že jsme zaslali naši reakci, kde jsme všechna obvinění dokázali na základě nových analýz a dat, tato reakce nebyla a nebude publikována, „pokud neodvoláme větu, že HVE je jediným věrohodným vysvětlením pozorovaného vzorce“. A může se stát i to, že „pokud neodvoláme“, náš článek bude stažen. Tolik k objektivitě vědecké literatury v oblasti covidových vakcín.

Jak potom máme vědecké literatuře věřit, když s fakty zachází tímto způsobem?

Václav Fejt, Zuzana Krátká

V Hradci Králové se na konci května konal XXVI. ročník Hradeckých virologických dnů. Jedním z témat konference byly „Virové infekce v těhotenství a dětském věku“. Konference se účastnili dva členové SMIS – jednak Hanka Zelená přednáškou o flavivirech v těhotenství a laktaci, a pak Václav Fejt, který oprášil výsledky ze studie výskytu protilátek proti SARS-COV-2 u středoškoláků v červnu 2021 před zavedením očkování. Abstrakt uvádíme níže. Domníváme se, že je velmi potřebné tyto zkušenosti z epidemie covidu odborníkům připomínat a důsledně je prodiskutovat. Jen tak dojde k poučení z doby covidové aspoň mezi odborníky.

https://www.hvird.com

Středoškoláci a COVID-19. Přináší studie po třech letech nové otazníky?

Václav Fejt

České střední školy byly uzavřené od 14. října 2020 do 24. května 2021, s malou přestávkou před Vánoci. Infekce se přesto  ke studentům dostala,  nejčastěji od jejich rodičů, kteří se zpravidla nakazili v zaměstnání. Cílem této studie bylo zjistit pomocí vyšetření protilátek, kolik studentů gymnázia v Havlíčkově Brodě nákazu prodělalo. Soubor osob zahrnoval 196 studentů ve věku 15–19 let. Vyšetření IgG proti antigenu S (Abbott, Architect) bylo provedeno v červnu 2021, před zahájením vakcinace této věkové skupiny. Přítomnost protilátek byla prokázána u 90 ze 196 studentů (45,9 %). Pomocí dotazníků jsme zjišťovali, kolik z nich bylo se svou rodinou v karanténě a zjištěná data jsme ověřovali dalším šetřením (databáze laboratoře, doplňkový dotazník, osobní dotazování). Koronavirová infekce byla prokázána v 88 rodinách – u 61 (69,3 %) studentů, kteří byli v karanténě, byly zjištěny protilátky, zbylých 27 studentů nemělo protilátky, klinické příznaky, ani nebyli pozitivní v PCR. Studii jsme publikovali v červenci 2021 v Časopisu lékařů českých. (V. Fejt, Z. Krátká, H. Zelená, A. Komárek: Jaká je imunita středoškolských studentů vůči koronaviru? )

Navzdory přerušení prezenční výuky ve školách a s tím spojenému omezení kontaktů došlo k významnému promoření studentů koronavirovou infekcí. Polovina ze sledovaného souboru byla v červnu 2021 k onemocnění do značné míry odolná (měla protilátkami dokázaný postinfekční stav).  Další část studentů se při kontaktu s nakaženým v rodině neinfikovala, nebyla nemocná ani nejevila protilátkovou odpověď.  Tento stav lze vysvětlit různě  a v plénu jej diskutujeme. Stav po překonaném onemocnění chránil dobře, což jsme publikovali v další studii  (Krátká, Fejt, Kučera, Zelená, Fürst : Protilátky po prodělaném onemocnění  covid-19 poskytuji dostatečnou a dlouhodobou ochranu před reinfekci).

Prokázali jsme, že středoškoláci netvořili skupinu významnou pro přenos onemocnění,  k jejich promoření došlo mimo školy a v čase započaté vakcinace byla tato skupina již ve významné míře chráněná. (Nicméně se většinou dali očkovat z důvodu volného pohybu).  Další sledování, dotazníková akce na nižších ročnících a obecný vývoj situace nám původní pozorování potvrdily. Tyto závěry i po třech letech platí.  

Tomáš Fürst, Zuzana Krátká, Arnošt Komárek, Vladimír Čížek

V předchozím článku jsme představili slavná Bradford-Hillova kritéria, která by měla být splněna, aby bylo možno interpretovat pozorovanou asociaci jako kauzální. Prosím přečtěte si nejprve první díl tohoto textu a znovu si uvědomte, že pokud tato kritéria zpochybníte, musíte začít pochybovat i o kauzálním vztahu mezi kouřením a rakovinou plic.

V tomto díle se podíváme na jinou zajímavou asociaci, než je ta mezi kouřením a rakovinou plic. V lednu 2022 došlo v naší zemi k nečekanému významnému propadu počtu narozených dětí. Později, v únoru 2023, napsal Tomáš Fürst na InFakta Markéty Dobiášové komentář, ve kterém vyslovil hypotézu, že by tento pokles mohl mít souvislost s intenzivním očkováním populace v plodném věku v roce 2021 novou mRNA vakcínou proti covidu. Tím notně vyděsil mediální sféru hlavního proudu, která tuto hypotézu okamžitě odmítla a obvinila autora ze záměrného šíření dezinformací. Čeští demografové pak navíc velmi rychle přišli s teorií, že celý pokles je vysvětlen (1) stárnutím populace a (2) rekordní fertilitou v roce 2021, při které si české ženy „předrodily“ děti, takže je pak logicky nemohly porodit o rok později.

Ondřej Vencálek, předseda České statistické společnosti, ukázal, že toto vysvětlení neobstojí. Všiml si totiž, že „rekordní plodnost“ roku 2021 je z velké části jen optická iluze vzniklá tím, že statistici ČSÚ upravili po sčítání lidu v roce 2021 svůj odhad počtu českých žen v plodném věku o více než 80 tisíc (3,5 %) směrem dolů, takže se při výpočtu plodnosti počet dětí najednou dělil mnohem menším počtem žen. Vzhledem k tomu, že meziročně samozřejmě 80 tisíc žen nikam nezmizelo, skokový nárůst plodnosti je pouhým statistickým artefaktem způsobeným opravou dat po aktuálním sčítání lidu. To je ostatně zřejmé i z toho, že počet narozených dětí se v roce 2021 nijak zvlášť neliší od předchozích let. Ondřej Vencálek dále ukázal, že celková míra plodnosti českých žen – ukazatel očištěný jak od počtu žen, tak od jejich věkové struktury – se skutečně v lednu 2022 propadl, a to z hodnoty 1.83 na 1.63, a od té doby dále klesá.

Zjištění, že krom počtu narozených dětí klesla i plodnost, což je ukazatel nezávislý na věkovém složení populace, tedy vyvrací námitku ohledně stárnutí populace. Teorie o „předrození” je pak vyvrácena tím, že údajná rekordní plodnost v roce 2021 byla z větší části jen statistickou iluzí.

Je tedy nejvyšší čas probudit ducha sira Austina Bradford Hilla a podívat se, jak si jeho kritéria stojí v otázce asociace mezi covidovými vakcínami a poklesem plodnosti českých žen. Projděme tedy jeho checklist z předchozího článku bod po bodu:

1. Velikost efektu: Čím silnější je asociace mezi dvěma proměnnými, tím pravděpodobnější je, že se jedná o kauzální efekt.

Prosím, podívejte se na tento článek a prohlédněte si graf.

Pokud jsou údaje, které jsme z ÚZISu po dlouhém boji obdrželi, správné, byla v první polovině roku 2021 schopnost očkovaných žen ve věku 18–39 let úspěšně otěhotnět až pětkrát menší než u neočkovaných žen ve stejné věkové kohortě. V prvních měsících však byly očkovány jen vybrané skupiny žen (zdravotnice, policistky, učitelky) a pro měsíce duben a květen byla data poskytnutá ÚZISem evidentně chybná (vysvětleno v článku). Poté, co se nechaly očkovat asi dvě třetiny této věkové skupiny, rozdíl byl stále téměř dvojnásobný. O velikosti efektu tedy nemůže být žádných pochyb (o datech ÚZISu samozřejmě ano).

2. Opakovatelnost: Pokud mnoho různých studií od různých autorů na různých místech potvrdí asociaci na různých souborech dat, je větší šance, že se jedná o kauzální efekt.

Dle Eurostatu nastal mezi roky 2021 a 2022 v celkové plodnosti pokles u všech z 27 sledovaných evropských zemí, s výjimkou Bulharska (které je shodou okolností jednou z nejméně proočkovaných zemí) a Portugalska. V mnoha zemích byl pokles navíc velmi výrazný (ČR, Dánsko, Německo, Estonsko, Irsko, Holandsko, Finsko, Švédsko, Island). Podrobná analýza prvního pololetí 2022 je uvedena v tomto dokumentu.

3. Specificita: Kauzalita je pravděpodobnější, pokud je asociace pozorovaná pro konkrétní předpoklad a konkrétní výsledek.

Zde není co řešit, předpoklad je velmi konkrétní – očkování ženy jednou z covidových vakcín – a výsledek je také velmi specifický: porod živého dítěte. Situaci mírně komplikuje fakt, že oplození je párová záležitost a nezdar může být způsoben jak neplodnou ženou, tak neplodným mužem. Vzhledem k tomu, že nemáme žádná data o otcích narozených dětí (tím méně o jejich očkovacím statutu), zaměřujeme se nyní jen na ženy.

4. Absence jiného mechanismu: Pokud se nenabízí jiné realistické vysvětlení, roste šance, že námi pozorovaná asociace je kauzální.

V úvodu tohoto textu jsme nabídli dvě oficiální hypotézy a ukázali jsme, že při bližším rozboru neobstály. Poté, co analýza Ondřeje Vencálka vešla ve známost, uchýlila se oficiální místa buďto k hlubokému mlčení nebo k nespecifickým řečem o válce na východě (která začala asi rok poté, co byly první děti narozené v roce 2022 počaté), inflaci a podobně.

Zarytí covidisté budou tvrdit, že za poklesem plodnosti může stát i vlna infekcí alfa mutací koronaviru, která u nás zuřila na jaře 2021. Jednak by ale museli vysvětlit, proč předchozí mutace žádný zjevný vliv na plodnost neměly, a navíc jsou země, kde 9 měsíců před začátkem poklesu plodnosti žádná velká vlna covidu nebyla.

Alternativní hypotézy pokoušející se vysvětlit propad porodnosti v lednu 2022 a její následný další pokles, tedy nejsou příliš věrohodné.

5. Časová souslednost: Pokud je asociace kauzální, musí důsledek následovat až po příčině.

Tento bod je nesmírně zajímavý. Děti narozené 1. ledna 2022 byly počaty kolem 10. dubna 2021, kdy ještě velká část fertilní kohorty očkovaná nebyla. Teprve koncem června bylo proočkováno 40 % českých žen ve věku 18–39 let, nicméně již v období od ledna do otevření očkování pro tuto kohortu byly očkovány desítky tisíc zdravotnic, policistek, učitelek a příslušnic dalších profesí v plodném věku. Přesto se na první pohled zdá vyloučené, aby očkování ovlivnilo porodnost již v lednu 2022. Je však téměř jisté, že fertilní kohorta obsahovala mnoho opatrných žen, které s plánovaným těhotenstvím odpovědně čekaly na dobu po vakcinaci. Proto je možné, že v tomto případě se efekt vakcín projevil – skrze vědomou snahu o nepočetí před očkováním  – dříve, než by člověk očekával.

6. Závislost na dávce: U kauzálních vztahů obecně platí, že čím větší expozice, tím větší incidence následku.

V tomto bodě nemáme žádná data, protože jediný dataset, který ÚZIS uvolnil, neumožňuje sledovat pravděpodobnost početí v závislosti na počtu dávek vakcíny. Nejsme si vědomi ani žádných takových dat ve světě. Většina studií končí po aplikaci dvou dávek vakcíny. Situaci komplikuje i fakt, že vakcíny nechrání před nákazou, tedy nelze rozlišit efekt vakcinace či infekce.

7. Plausibilita: Pro kauzální interpretaci asociace by měl být znám mechanismus, který ji zprostředkovává.

Pasivní i aktivní farmakovigilanční systémy po celém světě zaznamenávaly velké množství hlášení ohledně poruch menstruačního cyklu žen očkovaných některou z covidových vakcín. Jednou z prvních informací byla zpráva o masivním hlášení problémů s menstruačním krácením v britských Žlutých stránkách, která byla zveřejněna v časopise BMJ v září 2021. Metaanalýza publikovaná v časopise Vaccines shrnuje výsledky celkem 14 studií, které sledovaly celkem přes 78 tisíc žen. Více než polovina žen reportovala nějaké problémy s menstruačním cyklem po některé z covidových vakcín.

Pokud nějaká intervence takto interferuje s menstruačním cyklem, je velmi pravděpodobné, že bude mít u postižených žen vliv na pravděpodobnost početí v následných menstruačních cyklech.

Dalším možným mechanismem je přehnaná stimulace imunity budoucí matky způsobená opakovaným očkováním či očkováním po prodělané nemoci. O tomto mechanismu jsme podrobně psali zde. Očkování může ovlivnit hladinu pohlavních hormonů i pozměnit složení lymfocytárních populací v endometriu. Jsou to právě imunitní buňky, které regulují procesy implantace embrya v endometriu (děložní výstelce) a placentace, či naopak procesy vedoucí k odloučení tkáně během menstruace, pokud k těhotenství nedojde.

Z proslulé japonské studie je známo, že v biodistribučních testech se spike protein z vakcíny kumuloval ve vaječnících a varlatech pokusných zvířat. Vzhledem k tomu, že jde o toxický prozánětlivý protein, může mít jeho přítomnost v pohlavních orgánech negativní vliv na fertilitu.

Detailní mechanismus není dobře popsán zejména kvůli cenzuře, která ve vědeckém světě v souvislosti s tímto tématem panuje.

8. Koherence: Shoda mezi epidemiologickým pozorováním (v populaci) a laboratorním zkoumáním zvyšuje pravděpodobnost, že se jedná o kauzální asociaci. V případě početí můžeme „laboratorním zkoumáním“ rozumět in-vitro fertilizaci (IVF). V tomto bodě se odborná literatura kloní spíše k opačnému tvrzení, tedy, žeočkování nezpůsobuje neplodnost. V metaanalýze, která se věnovala efektu očkování proti covidu na schopnost početí a těhotenství, autoři v závěru uvádějí, že neexistuje žádný vědecký důkaz o jakékoli souvislosti mezi vakcínami COVID-19 a poruchou plodnosti u mužů nebo žen. Autoři bohužel „takticky opomenuli“ čtenářům sdělit, že sledovali pouze ženy léčené metodami asistované reprodukce a do své analýzy nezahrnuli žádné práce, ve kterých by se sledovalo spontánní početí. Podrobněji jsme se této vědecké mystifikaci věnovali v textu Lži a báchorky o plodnosti očkovaných žen. Metastudii navíc pro SMIS analyzoval J. Janošek a zjistil, že je provedena tak nekvalitně, že její závěry nelze brát vážně. V tomto bodě tedy konstatujeme, že neexistuje dostatek kvalitních podkladů pro posouzení, do jaké míry je plodnost ovlivněna očkováním proti covidu.

9. Experiment: Kdykoliv je to možné, experimentální evidence je vítanou podporou kauzální interpretace pozorované asociace.

Experiment právě probíhá. Po celém světě byly naočkovány stovky milionů žen ve fertilním věku experimentální vakcínou, o jejíž účinnosti a bezpečnosti bylo (a dodnes je) známo žalostně málo. V mnoha zemích byl následně zaznamenán zásadní (místy bezprecedentní) pokles celkové plodnosti.

Asociace mezi tímto poklesem a covidovými vakcínami splňuje sedm z devíti Bradford Hillových kritérií a u dvou zbývajících nemáme dostatek dat k rozhodnutí. Debata o kauzálním vztahu mezi kouřením a rakovinou plic trvala padesát let. Jestli v tomto případě nebudeme rychlejší, nebude už patrně komu výsledek debaty sdělit.