Blog – Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků

Zvýrazněno

Opomenuté aspekty hodnocení nejnovějších trendů ve vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Ondřej Vencálek

V uplynulých přibližně dvou týdnech proběhla čilá debata o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti v České republice v posledních letech. Zkusím nejprve tuto debatu krátce rekapitulovat a poté poukázat na některé zatím opomíjené aspekty této problematiky. Zejména se zaměřím na hodnocení roku 2021 jako roku s (výrazně) zvýšenou plodností, po níž by bylo možné očekávat pokles („návrat k průměru“). Zjistíme totiž, že plodnost nebyla zvýšená až tak výrazně, jak se může na první pohled zdát. Překvapivě důležitou roli totiž hraje skutečnost, že v roce 2021 proběhlo sčítání lidu.

Rekapitulace únorové debaty o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Debatu o vývoji počtu narozených dětí (a potažmo plodnosti) v ČR odstartoval článek Tomáše Fürsta z 6. února 2023, v němž se autor pozastavuje nad „skokovým desetiprocentním poklesem počtu narozených dětí“ v roce 2022 oproti roku 2021. Dále upozorňuje na „velmi dramatický pokles počtu narozených dětí i v mnoha jiných zemích“ a zamýšlí se nad možnými příčinami poklesu. Ty je podle Fürsta „třeba hledat v něčem, co nastalo na jaře roku 2021“. Možnou souvislost nachází v časové koincidenci s počátkem očkování: „Data z ostatních zemí ukazují přesně stejnou časovou souvislost – pokles porodnosti nastává asi devět měsíců po začátku očkování věkové kohorty rodičů.“ Zcela správně upozorňuje, že může jít o souběh čistě náhodný, zároveň však nenachází evidenci pro jiné vysvětlení pozorovaných změn a vybízí proto k důkladnému zkoumání příčin poklesu počtu narozených dětí.

Reakcí na výše uvedený článek byl text Petra Koubského z 15. února 2023 v Deníku N. Koubský v něm zcela správně poukazuje na zjevnou slabinu Fürstovy úvahy, která spočívá v práci s absolutními počty narozených dětí bez zohlednění četnosti a věkové struktury populace žen v reprodukčním věku (15 až 49 let). Tvrdí, že „pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Článek je shrnut tvrzením, že „K vysvětlení [současných] populačních trendů postačují známé a prozkoumané faktory, žádný nový se neprojevuje“. Svá tvrzení dokládá vývojem jednoho z demografy používaných ukazatelů plodnosti („intenzity rození dětí“), tzv. úhrnné plodnosti. K této míře se v následujícím textu budeme opakovaně vracet.

Třetí text publikovaný na stránkách skupiny SMIS je datován 17. února 2023 a má formu rozhovoru imunoložky Zuzany Krátké s demografkou Klárou Hulíkovou Tesárkovou. Ta zopakovala potřebu pracovat nikoliv přímo s počty narozených dětí, ale s mírami plodnosti, které zohledňují počet a věkové složení populace žen v reprodukčním věku: „Pro možné analýzy souvislostí mezi plodností a jakýmikoli možnými faktory je zcela nutné pracovat s intenzitami očištěnými od strukturálních vlivů, protože struktura populace a počty žen jsou zde jednoznačně rušivým faktorem zkreslujícím celé vyznění tématu.“ Pokles počtu narozených dětí Hulíková Tesárková vysvětluje strukturální změnou populace, která je „logickou, plně předvídatelnou a hlavní příčinou pozorovaného poklesu.“ O roku 2021, kdy „došlo nejen v ČR, ale i v jiných evropských státech ke zvýšení úrovně plodnosti, tedy kdy se zvýšil průměrný počet živě narozených dětí na ženu“, hovoří jako o výjimečném. Uvádí: „Pokud by nedošlo k výjimečnosti roku 2021, tak i v něm by nastal další pokles počtu živě narozených dětí o několik tisíc (mezi roky 2019 a 2020 byl pokles o více než 2 tisíce) a pokračující pokles v roce 2022 by nebyl tak mimořádně působící.“

Zatím poslední text zveřejnil na stránkách skupiny SMIS 19. února 2023 Arnošt Komárek. V tomto textu vypočítává meziroční změnu počtu narozených pro jednotlivé měsíce a dochází k závěru, že „S ohledem na bezprecedentní skokovou změnu v porodnosti pozorovanou z měsíce na měsíc (po očištění o sezónnost) se však důvodně domnívám, že ji nelze vysvětlit běžným demografickým vývojem, ale musí jím být nějaká téměř jednorázová událost.“

Proč je rozumné pracovat spíše s mírami plodnosti než přímo s počty narozených

Počet narozených dětí za určité období (např. daný kalendářní rok) na určitém území (např. v daném státě) je zásadním způsobem ovlivňován počtem obyvatel žijícím v daném čase na tomto území. Podstatné je rovněž věkové složení obyvatelstva – počet narozených dětí je těsněji spjat s počtem žen v reprodukčním věku (15-49 let) než s celkovým počtem žen, respektive celkovým počtem obyvatel. Vztáhneme-li počet narozených dětí k počtu žen v reprodukčním věku, získáme míru plodnosti, tedy ukazatel, který vypovídá o „intenzitě“, s jakou ženy v dané (časově a prostorově určené) populaci rodí děti. Demografové používají různé míry plodnosti, přičemž společné těmto mírám je to, že počty narozených dětí vztahují k počtům obyvatel, typicky při zohlednění věku těchto obyvatel.

Jednou z nejčastěji používaných měr plodnosti je tzv. úhrnná plodnost, která představuje „průměrný počet živě narozených dětí, které by se narodily jedné ženě za předpokladu, že by míry plodnosti podle věku zaznamenané ve sledovaném kalendářním roce zůstaly během jejího reprodukčního věku (15–49 let) neměnné.“, viz Metodické poznámky k Demografické příručce ČR 2021. Úhrnná plodnost se vypočítává jako součet věkově specifických měr plodnosti.

Co má vliv na to, s jakou intenzitou se děti rodí? Co ovlivňuje plodnost? Odpovědi hledáme jednak v prostorovém srovnání měr plodnosti (v daném čase), ale také hodnocením vývoje měr plodnosti na daném území v čase.

Vývoj úhrnné plodnosti v ČR od 90. let 20. století

Zaměříme-li se vývoj plodnosti v České republice od 90. let 20. století, budeme pozorovat její nárůst až k rekordně vysokým hodnotám z roku 2021. V tiskové zprávě Českého statistického úřadu (ČSÚ) ze dne 15. prosince 2022 se uvádí: „Díky nárůstu intenzity plodnosti v posledních jedenácti letech se Česko v roce 2021 zařadilo k zemím s nejvyšší úrovní úhrnné plodnosti v Evropě. Průměrný počet dětí na jednu ženu u nás dosáhl 1,83 a byl nejvyšší od roku 1992.“ Tuto zprávu převzala ČTK [1] a nejsledovanější veřejnoprávní [2, 3, 4] i komerční média [5, 6, 7]. Česká televize ke zprávě připojila také graf vývoje úhrnné plodnosti.

Obrázek 1: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011-2021. Data: ČSÚ; graf formátován dle [2].

Z tohoto grafu je dobře patrné, že v roce 2021 došlo k značně velkému zvýšení úhrnné plodnosti. Zatímco ve čtyřech předešlých letech byly hodnoty stabilní (1,69 v roce 2017 a 1,71 v následujících třech letech), v roce 2021 byla hodnota úhrnné plodnosti 1,83. Ponechme nyní stranou skutečnost, že díky omezení hodnot vykreslených na svislé ose (1,3 až 1,9 dětí na ženu) se změny hodnoty zdají „dramatičtější“, než kdyby svislá osa začínala hodnotou nula. Meziroční nárůst z hodnoty 1,71 na hodnotu 1,83, tj. nárůst o cca 7 %, je v posledních 10 letech největší a budí tudíž pozornost. Co je jeho příčinou? Než se pustíme do spekulací, podívejme se do dat trochu blíže.

Vývoj počtu narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku („záhada mizejících žen“)

Pro výpočet úhrnné plodnosti jsou zásadní údaje o počtu živě narozených dětí, věku jejich matek a počtu žen v daném věku. Potřebné údaje najdeme v Demografické příručce, kterou každoročně publikuje ČSÚ. V současné době je k dispozici demografická příručka za rok 2021, která byla publikována 31.1.2023.

Jak se dá očekávat, k výpočtu „intenzity rození dětí“ je třeba znát především počty narozených dětí. Celkové počty narozených dětí můžeme zjistit hned z několika různých tabulek demografické příručky, např. z tabulky 1-5a Přirozený pohyb obyvatel na území Česka v letech 1919–2021 (absolutní údaje). Tyto počty jsou znázorněny na obrázku 2.

Počty (živě) narozených se v posledních několika letech (od roku 2015) pohybují v rozmezí 110 až 115 tisíc. Meziroční změny počtu narozených v těchto letech nepřekračují 2 procenta (v letech 2015 až 2021 představují postupně +0,8, +1,7, +1,5, -0,3, -1,6, -1,8 a +1,4 procent).

Obrázek 2: Vývoj počtu živě narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku v letech 1951 – 2021. Data: ČSÚ.

Zabývejme se nyní počtem žen v reprodukčním věku. Vyjdeme z tabulky 1-11 Ženy ve věku 15–49 let podle jednotek věku v letech 1920–2021 (stav k 1. 7.), kde pro jednotlivé roky nalezneme i celkový počet žen ve věku 15-49 let. A zde nás čeká možná velké překvapení. Jak je patrné z obrázku 2 (povšimněme si prudkého poklesu červené čáry na jejím konci), mezi roky 2020 a 2021 došlo k největšímu poklesu počtu žen v reprodukčním věku za období od roku 1951.

Počet žen v reprodukčním věku uváděný v datech ČSÚ poklesl mezi roky 2020 a 2021 o 83 471, tj. přibližně o 3,5 %. Nejde přitom jen o rozdíl mezi nejstarší generací 49letých, která v roce 2020 čítala 73 617 (a která už se v roce 2021 nezapočítává, protože přesáhla vymezené věkové rozmezí), a nejmladší generací 15letých, která v roce 2021 čítala 51 023 žen. Pokud by byly všechny ostatní věkové skupiny stabilní, představovala by tato generační obměna úbytek o velikosti 73 617 – 51 023 = 22 594. Navíc by šlo o úbytek v „okrajových“ věkových skupinách, kde je plodnost dosti nízká, a na úhrnnou porodnost by tato samotná změna měla jen omezený vliv. Jenže došlo (alespoň formálně) k výraznému „úbytku“ žen i ve většině dalších věkových kohort. V každé z věkových skupin 31 až 39 let šlo o pokles o 4 až 5 procent. Opět zdůrazněme, že nejde o efekt různě populačně silných ročníků, neboť zde srovnáváme ve dvou po sobě jdoucích letech velikost „stejné“ skupiny. K výrazné změně došlo například ve skupině 30letých žen (k 1.7.2020) čítající 68 414 žen. Tato skupina tvoří „základ“ skupiny 31letých žen v roce následujícím (k 31.7.2021), v něm však skupina 31letých čítá jen 65 419 žen. Za rok se tedy někde „ztratilo“ jen v této věkové skupině téměř 3 tisíce žen, tj. skoro 4,4 %. Celkově se skupina 15-48 letých z roku 2020 za rok zmenšila o 60 877 žen, tj. o téměř 2,6 %.

Počet žen v reprodukčním věku a sčítání lidu („rozluštění záhady mizejících žen“)

Výše uvedený „úbytek“ počtu žen v reprodukčním věku samozřejmě v žádném případě nepředstavuje skutečný úbytek, ale je dán tím, že v roce 2021 proběhlo v ČR sčítání lidu, domů a bytů. Počty žen v jednotlivých věkových skupinách jsou totiž ve skutečnosti jen odhadovány. V roce 2021 došlo k bezprecedentní úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, jak je vidět z obrázků 3 a 4.

Obrázek 3: Meziroční procentuální změna počtu žen v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 3 je patrné, že k takto dramatickému „poklesu“ počtu žen v reprodukčním věku předtím nikdy nedošlo. Pokles o více než jedno procento byl zaznamenán ještě v letech dvou předešlých sčítání lidu, tj. v letech 2001 (o 1,0 %) a 2011 (o 1,4 %). O to více vynikne mimořádnost poklesu v roce 2021 (o 3,5 %).

Meziroční změna počtu žen v reprodukčním věku pozorovatelná na obrázku 3 je z velké části dána nestejnou velikostí nastupující generace (15letých žen) a skupiny, která reprodukční věk opouští (49 let). Nejde však jen o tuto změnu. Vlivem přeshraniční migrace a (v malé míře) také úmrtnosti se mění také velikost skupiny žen, které žijí v České republice a zůstávají v reprodukčním věku (věk 15-48 let, v následném roce 16-49 let). Velikost těchto změn je zachycen na obrázku 4.

Obrázek 4: Meziroční procentuální změna v četnosti skupiny žen, které zůstávají v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 4 je patrné, že odhady počtu žen v reprodukčním věku se výrazně upravovaly prakticky při každém sčítání lidu, a to směrem dolů (počet zjištěný sčítáním byl vždy menší, než byl odhad v předchozím roce). Největší korekce byla provedena při sčítání 2021. Po odhlédnutí od přirozeného stárnutí populace šlo o přibližně 2,6% „pokles“ (opravu). Druhá největší oprava (z roku 1970) byla poloviční (o 1,3 %).

Za povšimnutí stojí také skutečnost, že v období mezi posledními sčítáními (2012 až 2020) byly prováděny „aktualizace“ odhadu počtu žen v reprodukčním věku vždy směrem nahoru, a to až o 0,5 % ve všech třech letech před sčítáním. Celkově se tak za roky 2012 až 2020 skupina žen v reprodukčním věku „zvětšila“ o 56 079 osob, aby byla následně v roce 2021 o 60 877 osob „zmenšena“.

Změna plodnosti mezi roky 2020 a 2021

Z výše uvedeného vyplývá, že k velkému zvýšení úhrnné plodnosti mezi roky 2020 a 2021 došlo zřejmě do značné míry díky „aktualizaci“ (snížení) odhadu počtu žen v reprodukčním věku.

Jak moc se tato skoková změna promítla do výpočtu úhrnné plodnosti? Záleží na tom, jak se postavíme k velké diskrepanci v odhadech velikosti věkových kohort před a po sčítání lidu 2021. Skokovou změnu (emigrace či úmrtí desítek tisíc žen v této skupině během jediného roku) nepovažuji za věrohodné vysvětlení.

Věřím, že výsledky ze sčítání lidu jsou nejlepšími dostupnými odhady pro rok 2021 a skutečná hodnota úhrnné plodnosti se tedy v roce 2021 opravdu pohybovala kolem hodnoty 1,83. Při vyloučení výše uvedené reálné skokové změny to ale znamená, že v letech bezprostředně předcházejících byl odhad počtu žen v reprodukčním věku mírně nadhodnocen, a úhrnná plodnost tedy byla mírně podhodnocena.

Vzhledem k výše uvedené „bilanci“ za roky 2012 až 2020, kdy bylo ke skupině žen v reprodukčním věku postupně přičteno přibližně 56 tisíc osob a následně bylo v roce 2021 přibližně 61 tisíc osob odečteno, se jeví jako rozumné počítat s nulovou bilancí za roky 2012 až 2020 a jednotlivé skupiny nechat „stárnout“, ale nijak je nezvětšovat ani nezmenšovat. Skok v roce 2021 v počtu žen v reprodukčním věku pak nebude tak dramatický.

Takto odhadnuté počty žen v reprodukčním věku následně použijeme k standardnímu výpočtu úhrnné plodnosti za roky 2011 až 2021. K výpočtu dále použijeme údaje o počtu živě narozených dětí podle věku matky, které v Demografických ročenkách ČR publikuje pravidelně ČSÚ. Konkrétně vycházíme z tabulek D.04 Živě narození podle věku matky, legitimity a pořadí narození.

Výsledný odhad vývoje úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 je zobrazen na obrázku 5 zeleně, červená linka ukazuje původní, oficiálně publikované hodnoty.

Obrázek 5: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 dle oficiálních údajů ČSÚ (červeně) a po přepočtu na základě údajů ze sčítání lidu 2021 (zeleně). Data: ČSÚ.

Je třeba si uvědomit, že oficiálně uváděné hodnoty úhrnné plodnosti byly publikovány postupně v jednotlivých letech mezi sčítáními lidu, kdy statistici upravovali odhady počtu žen v reprodukčním věku. Při posledním sčítání lidu (2021) se však ukázalo, že tyto odhady byly značně nadhodnocené a skutečná úhrnná plodnost byla tudíž zřejmě větší, než bylo oficiálně publikováno.

To znamená, že oproti roku 2020, v němž byla oficiálně uváděna úhrnná plodnost 1,71 dítěte na ženu, opravdu došlo v roce 2021 ke zvýšení úhrnné plodnosti, ale změna ve skutečnosti nebyla tak dramatická, jak by se z oficiálních dat (uvádějících hodnotu 1,83 za rok 2021) mohlo zdát.

Jak postupovat při hodnocení dat za rok 2022 – „průměrná“ hodnota může být dosti matoucí pojem

Při hodnocení nejnovějších dat je třeba si uvědomit, že oficiálně publikované hodnoty úhrnné plodnosti před rokem 2021 na jedné straně a její hodnoty z roku 2021 a dalších let na straně druhé jsou (resp. budou) obtížně srovnatelné, protože v roce 2021 došlo k bezprecedentně velké úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, přičemž z těchto aktuálních hodnot budou zřejmě vycházet i odhady v letech následujících.

Nejnovější čísla o počtu narozených dětí jsou měsíční údaje za první tři čtvrtletí (tedy leden až září) roku 2022. Ty jsou k dispozici od 12. 12. 2022 na stránce ČSÚ v tabulce Tab. 1 Počet a pohyb obyvatel České republiky v letech 1992–2022: absolutní údaje (roční, čtvrtletní, měsíční). Měsíční počty za celý rok 2022 by měly být publikovány přibližně za měsíc, přesněji 21. března 2023, detailnější data o věku matek narozených dětí pak v říjnu 2023, kdy vyjde Demografická ročenka ČR – 2022.

Data publikovaná ČSÚ jsou přebírána do mezinárodní databáze Human Fertility Database. Nejnovější měsíční počty narozených v ní najdeme v sekci Short-Term Fertility Fluctuations v tabulce pro ČR obsahující neupravená zdrojová data Crude data. Počty živě narozených dětí pak slouží k odhadu úhrnné plodnosti. Jelikož počet narozených dětí závisí mj. na ročním období (jsou měsíce, kdy se pravidelně rodí dětí více), jsou k dispozici i odhady měsíčních hodnot úhrnné plodnosti očištěné od tohoto vlivu, které lépe slouží k posuzování dlouhodobých trendů. Pokud by se naplnil odhad, který na základě měsíčních odhadů úhrnné plodnosti publikovaných na stránkách Human Fertility Database uvádí ve svém článku Koubský, tedy pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, šlo by pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Proč si to myslím? Ať už vyjdeme z oficiálně publikovaných (neaktualizovaných) odhadů úhrnné plodnosti, nebo z aktualizovaných hodnot, jde o poměrně zásadní změnu trendu ve vývoji úhrnné plodnosti. Ta od roku 2011 až do roku 2021 rostla. V roce 2022 pak zřejmě došlo k poklesu, a to ne zcela zanedbatelnému. Ilustrujeme tuto změnu na obrázku 6.

Obrázek 6: Úhrnná plodnost v ČR 2011-2021 (přepočítané hodnoty) a predikce pro rok 2022. Hodnoty na základě dat ČSÚ za roky 2011-2021 spočítal O. Vencálek, predikce na rok 2022 je odhadem na základě měsíčních dat Human Fertility Database.

V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Pokud bychom připustili, že tato hodnota byla mimořádně vysoká, bylo by možno v následujícím roce (2022) očekávat mírný pokles (princip „návratu k průměru“). Zde jsme však ukázali, že nárůst úhrnné plodnosti v roce 2021 extrémní nebyl. Možná, že expertně můžeme mírný pokles v roce 2022 předjímat (zejména, když už průběžná data tuto „predikci“ potvrzují), těžko by však někdo z dat do roku 2021 predikoval pokles o více než několik setin (modely, které po sérii rostoucích hodnot „predikují“ výraznější pokles vznikají často až poté, co k poklesu opravdu došlo).

Pro úplnost dodejme, že hodnota 1,65 je pouze „predikcí“ a není zcela zřejmé, nakolik je tato predikce ovlivněna skokovou změnou odhadu počtu žen v reprodukčním věku v roce 2021. Dokonce i hodnoty měsíční úhrnné plodnosti za měsíce, pro něž už jsou počty narozených známy (byť jde o předběžné údaje), jsou totiž netriviálními odhady. Jejich autoři při jejich výpočtu nepočítají s detailními daty propojujícími počty narozených dětí s věkem jejich matek, jak je uvedeno na str. 7 v metodologické poznámce k těmto datům.

Za pozornost stojí ještě jedna poněkud nečekaná nesnáz. Jde o interpretaci pojmu „průměrná hodnota“. Ve svém výše citovaném článku Petr Koubský uvádí: „Každopádně lze konstatovat, že rok 2022 není z hlediska úhrnné plodnosti nijak výjimečný, v rámci uplynulého desetiletí se jeví jako průměrný.“ Pokud se na zjištěné hodnoty úhrnné plodnosti pohybující se v rozmezí 1,43 až 1,83 budeme dívat bez jejich časového uspořádání, pak dojdeme k závěru, že hodnota 1,65 je „průměrná“. Zde ale hodnotíme vývoj úhrnné plodnosti v čase. Pokud by šlo o ustálený proces, který osciluje kolem jakési „průměrné hodnoty“, i v tom případě by pojmenování hodnoty 1,65 jako „průměrná hodnota“ bylo v pořádku. Zde však o ustálený proces nejde. Těžko budeme hledat někoho, kdo by trend v letech 2011 až 2021 označil za „konstantní“. Spíše se shodneme na tom, že byl rostoucí. V situaci, kdy pozorujeme rostoucí trend a následný pokles z nejvyšší dosažené hodnoty na hodnotu „průměrnou“, je závěr „Rok 2022 […] byl z hlediska úhrnné plodnosti průměrný.“ zavádějící.

Ze stejného důvodu považuji v Koubského článku za matoucí graf znázorňující krátkodobé fluktuace plodnosti v Česku. I zde je totiž opominuta časová posloupnost zjištěných hodnot. Jen velmi pozorný čtenář si všimne, že „podprůměrné hodnoty“ byly zjištěny převážně v první části sledovaného období, zatímco ty nadprůměrné v části druhé, po níž následuje již zmiňovaný „průměrný rok 2022“.

Koubský na základě toho, že hodnoty úhrnné plodnosti v roce 2022 byly průměrné, vyvozuje tyto závěry: „Nic nenasvědčuje, že by se během něj [roku 2022] projevovaly atypické efekty snižující plodnost. Pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Ve své analýze jsem ukázal, že pokud v roce 2022 došlo k poklesu úhrnné plodnosti na hodnotu 1,65 (či podobně nízkou), je třeba nebrat tento pokles na lehkou váhu, ale pátrat po jeho příčinách.

Stojí za to zopakovat, že úhrnná plodnost je charakteristika intenzity rození dětí a je konstruována tak, aby se na ní neprojevovaly strukturní změny v populaci, tedy aby se „odfiltroval“ vliv měnícího se počtu a věkové struktury žen v reprodukčním věku, kteréžto faktory jsou bezesporu hlavními determinantami počtu narozených dětí. Jestliže tedy dochází ke změně trendu ve vývoji tohoto ukazatele (např. mění-li se trend z rostoucího na klesající), je potřeba takovémuto jevu věnovat pozornost. To platí zejména, pokud se potvrdí, že tato změna je výrazná.

Závěr

Svým příspěvkem jsem měl ambici upozornit zejména na následující aspekty hodnocení nejnovějších údajů o počtu narozených dětí a jeho determinantách:

V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Ukázali jsme, že v roce 2021 došlo k méně extrémní odchylce ve vývoji úhrnné plodnosti, než by se mohlo z oficiálních dat zdát. Změna, ke které došlo v oficiálně publikovaných odhadech úhrnné plodnosti mezi lety 2020 a 2021, je do značné míry dána bezprecedentně velkou opravou odhadu počtu žen v reprodukčním věku po proběhlém sčítání lidu.
Pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, jak bylo predikováno z měsíčních dat Human Fertility Database, šlo by o pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Jde o výraznou změnu trendu, jejíž příčiny by měly být odhaleny.
K hodnocení vývoje úhrnné plodnosti je třeba přistupovat jako k hodnocení trendu a jeho změn, nikoliv jako k hodnocení ustáleného procesu. Označení hodnoty jako „průměrné“ může být při takovéto analýze silně matoucí.

Prozatím nejsilnější důkaz, že mRNA vakcíny proti covidu zabily statisíce lidí

Tomáš Fürst

Čtenářům tohoto fóra je známo, že s kauzalitou je potíž. Chcete-li bezpečně zjistit, jak nějaká intervence, např. očkování, skutečně funguje, nezbývá než provést prospektivní randomizovanou placebem kontrolovanou a zaslepenou studii. Klíčovým aspektem randomizovaných studií je právě fakt, že o tom, kdo dostane vakcínu a kdo placebo, rozhoduje los (tedy náhoda), takže není důvod, aby se očkovaná a neočkovaná skupina lišila v jakékoliv důležité charakteristice, která by mohla mít vliv na výsledek.

Takové studie v případě mRNA vakcín proti covidu proběhly, ale měly tolik problémů (psali jsme o nich zde), že jsme se o bezpečnosti těchto produktů nedozvěděli vůbec nic a o jejich účinnosti žalostně (a podezřele) málo. A to ještě připomínám, že registrační studie proběhly s vakcínou, která byla vyrobena jiným postupem, než který byl později zaveden na výrobu vakcín použitých k očkování stovek milionů lidí po celém světě!

Od začátku masivní očkovací kampaně jsou všechna fantastická tvrzení o nesmírné účinnosti a naprosté bezpečnosti mRNA vakcín založena na observačních datech. Jenže s observačními daty je potíž – právě proto, že očkovaní se od neočkovaných liší v mnoha různých důležitých aspektech, je téměř nemožné dobrat se analýzou observačních dat k nějakému rozumnému kauzálně interpretovatelnému závěru. Jen si vzpomeňte na naše texty o efektu „zdravého očkovaného“, které dokazují, že buď jsou mRNA vakcíny učiněným elixírem mládí (který vás učiní téměř nesmrtelným), nebo jsou všechny řeči o 95% účinnosti vakcín proti úmrtí s covidem naprosto zcestné („b“ je správně).

Tento Damoklův meč visící nad všemi observačními studiemi se používá velmi asymetricky. Kdykoliv observační data ukazují nízkou mortalitu ve skupině očkovaných, jsou z toho titulky v mainstreamových médiích (se samozřejmou kauzální interpretací). Kdykoliv observační data ukazují vysokou mortalitu ve skupině očkovaných, vakcinační roztleskávači si vzpomenou, že observační data přece nelze kauzálně interpretovat.

Člověk by tedy mohl propadnout skepsi, že se pravdu už nikdy nedozvíme, protože randomizované studie už zpětně nikdo neudělá. Naštěstí jsou ale chytré hlavy, kterým se podařilo z observačních dat dostat výsledek, který je tak blízko kauzální interpretaci, jak se jen lze dostat. Jedna chytrá hlava sedí na krku Josepha Ladapa, což je hlavní hygienik státu Florida, kterému jsme se na tomto fóru již jednou věnovali. Druhá chytrá hlava patří Retsefu Levimu z MIT. Tito dva spolu s Melissou Jordan (o které nic bližšího nevím) publikovali fascinující studii, která prozatím visí pouze na MedRxiv. (Vzhledem k tomu, jaký zájem o podobné výsledky jeví akademický mainstream, tam bude patrně viset ještě dlouho.)

Autoři si ze zdravotního systému státu Florida vytáhli data o přibližně devíti milionech dospělých, kteří byli očkovaní buďto dvěma dávkami mRNA vakcíny firmy Pfizer (BNT162b2) nebo dvěma dávkami mRNA vakcíny firmy Moderna (mRNA-1273). Z těchto devíti milionů vybrali níže uvedeným způsobem dvě skupiny – skupinu A očkovanou dvěma dávkami Pfizeru a skupinu B očkovanou dvěma dávkami Moderny. Obě skupiny obsahovaly každá asi tři čtvrtě milionu lidí a kouzlo je v tom, že skupiny byly přesně 1:1 „matched“ na věk, pohlaví, rasu, etnický původ, čas očkování a oblast, kde očkovaný bydlí. Laicky řečeno, každý očkovaný Pfizerem měl svého dvojníka, který mu byl co nejpodobnější, ale byl očkován Modernou. Ve skupinách A a B potom autoři sledovali (během 12 měsíců od druhé dávky) riziko úmrtí z jakékoliv příčiny, úmrtí na covid, úmrtí z kardiovaskulárních příčin a úmrtí nesouvisející s covidem. Velmi chytře ovšem taky sledovali riziko, že se člověk stane obětí vraždy nebo že spáchá sebevraždu. Je totiž skoro jisté, že typ vakcíny proti covidu opravdu nemá vliv na to, jestli se stanete obětí vraždy či spácháte sebevraždu. Naproti tomu, skoro každý „confounder“, který ovlivňuje riziko úmrtí na jakoukoliv nemoc, bude také ovlivňovat i riziko, že se stanete obětí vraždy či sebevraždy. Proto se tento tzv. „vaccine neutral endpoint“ používá jako indikátor, jestli jsou skupiny A a B skutečně srovnatelné ve všech možných i nemožných aspektech.

A jak to dopadlo?

Klíčová je Tabulka 3 v citovaném článku, kterou zde přetiskujeme:

https://www.medrxiv.org/content/10.1101/2025.04.25.25326460v1

Skupiny A a B jsou skutečně perfektně srovnatelné. To je doloženo tím, že riziko sebevraždy či vraždy se v obou skupinách statisticky neliší. Jinak řečeno, skupiny A a B jsou tak vyvážené, jako kdyby vznikly randomizací.

Hlavním výsledkem studie je to, že lidé ve skupině A (očkovaní Pfizerem BNT162b2) mají asi o třetinu větší šanci úmrtí z jakékoliv příčiny než lidé ve skupině B (odds ratio je asi 1.37). V případě úmrtí na kardiovaskulární příčiny je tato šance vyšší o polovinu (OR = 1.53) a v případě úmrtí na covid dokonce skoro dvojnásobná (OR=1.88). V případě necovidových úmrtí je tato šance opět asi o třetinu vyšší (OR=1.30).

Co to všechno znamená? Jsou v zásadě čtyři možnosti:

Obě skupiny nejsou dobře vyvážené a tento velký a významný rozdíl v mortalitě je vysvětlen nějakým faktorem, na který autoři zapomněli. Proti tomu velmi silně svědčí jednak pečlivý matching, ale také fakt, že „vaccine neutral endpoint“ se mezi oběma skupinami nijak významně nelišil. Těžko si představit, že by případný opomenutý faktor neměl žádný vliv na sebevraždy či vraždy. Autoři ovšem sami v sekci „Limitations“ poctivě připouštějí, že nemají data například o komorbiditách.
Celé je to nějaké zfušované či zfalšované. Proti tomu velmi silně svědčí fakt, že veškeré zdrojové kódy jsou veřejně přístupné (data samozřejmě nikoliv) a článek je skvěle napsaný. Výsledek je navíc natolik třaskavý a establishmentu nepohodlný, že – kdyby nebyl úplně neprůstřelný – mohl by si hlavní hygienik státu Florida rovnou začít balit kufry. Jediné, co neušlo pozorným – a dobou covidovou nemilosrdně trénovaným – očím členů a přátel sdružení SMIS jsou naprosto identická čísla v pravém horním rohu výše citované tabulky. Tipujeme, že je to chyba vzniklá při přepisu čísel do tabulky.
Vakcína firmy Moderna je elixír mládí, který skutečně snižuje pravděpodobnost úmrtí, a to nejen na covid, ale i na všechno ostatní. Kdyby to tak ovšem bylo, měli bychom v celých Spojených státech pozorovat zásadní propad celkové mortality, protože se tímto elixírem mládí nechaly naočkovat miliony lidí. Pozorujeme však pravý opak – od začátku očkovací mánie mají Spojené státy zásadní množství nadúmrtí (excess mortality), navzdory tomu, že během epidemie umřela spousta lidí, kteří už znova umřít nemohou, takže se nadúmrtí měla propadnout do záporných čísel. Stal se však opak, jak se můžete přesvědčit na obrázku, který z „Our World in Data“ přetiskujeme níže. (A to si navíc myslíme, že metodika výpočtu nadúmrtí, kterou OWD používá, je ošidně milosrdná, o tom ale až jindy …)
Vakcína firmy Pfizer má širokou škálu nežádoucích účinků, které zvyšují pravděpodobnost úmrtí, zejména úmrtí na covid, ale také na kardiovaskulární a všemožné jiné příčiny. A to si prosím uvědomte, že toto zvýšené riziko úmrtí hodnotíme vzhledem ke skupině očkované Modernou! Takže pokud Moderna taky není zrovna dvakrát zdravá, jsou výše citovaná čísla ještě mnohem více varující.

Výsledek této studie je tak blízko kauzální interpretaci, jak se jen lze s observačními daty dostat. Dle mého názoru je téměř jisté, že platí interpretace číslo 4 výše, tedy že vakcína firmy Pfizer způsobuje úmrtí, která jsou pozorována ve skupině A navíc oproti skupině B.

Tak si ty poměry šancí račte pronásobit počtem lidí očkovaných dvěma dávkami experimentální genové ~~terapie~~ vakcíny firmy Pfizer.

Jako poznámku pod čarou dávám k lepšímu, že se mi v recenzním řízení tohoto článku – které na SMIS probíhá mnohem důkladněji, než kupříkladu v NEJMu – „pohádali“ dva oponenti, jestli jsou či nejsou konfidenční intervaly OR v prvním řádku Tabulky 3 příliš podobné konfidenčním intervalům v druhém řádku. Argumentace na obě strany byla silná a zajímavá.

To jen abyste věděli, že SMIS vám přináší pouze takové informace, do kterých nemilosrdní recenzenti zkusmo zabodli své jehly, špičky, sochory a kůly … a ony zůstaly stát.

Americká vláda ruší doporučení očkovat zdravé děti a těhotné ženy vakcínami proti covidu

Tomáš Fürst

Před několika hodinami vystoupil ministr zdravotnictví Spojených států amerických s prohlášením, že CDC s okamžitou platností odstranilo vakcíny proti covidu ze seznamu doporučených očkování pro zdravé děti a zdravé těhotné ženy. Prohlásil, že neexistují žádná klinická data, která by podporovala opakované očkování dětí.

Vedle něj stojící šéf NIH Jay Bhattacharya prohlásil, že tohle rozhodnutí je podpořeno „dobrou vědou a selským rozumem“. A třetí z poslů dobrých zpráv – šéf FDA Marty Makary – zopakoval, že neexistuje evidence, která by ukazovala, že očkování dětí proti covidu má dnes nějaký smysl a že mnohé země na světě už od toho dávno upustili.
Robert Kennedy uzavřel toto vystoupení prohlášením, že je americká administrativa opět o krůček blíže splnění slibu, který Donald Trump dal americké veřejnosti, tedy „to Make America Healthy Again“.
Obyvatele české kotliny by mělo toto prohlášení uvést do znepokojivého zmatku. Čeští odborníci doporučují očkování proti covidu dětem od 6 měsíců věku a těhotným ženám také. Na konci textu svého doporučení se odvolávají na mnoho zdrojů, z nichž značná část pochází z FDA a CDC. Jenže z těchto dvou institucí jsme právě slyšeli opačné doporučení.
Zřejmě tedy existují dvě vědy. Jedna věda, na které je založeno doporučení kolegy Chlíbka a jeho věrných, očkovat vše, co má ruce a nohy. A druhá věda, na které je založeno rozhodnutí amerických orgánů nechat zdravé děti a těhotně ženy na pokoji.
Pokud se podíváme, kterým z těchto dvou doporučení se lidé u nás ve skutečnosti řídí, zjistíme, že obyvatelé české kotliny také hlasují pro dobrou vědu a selský rozum.
Tak teď ještě nějak zařídit, aby se dobrá věda a selský rozum vrátili i do českého veřejného zdravotnictví…

Dnes jsme se s Českou televizí setkali u exekučního soudu

Zuzana Krátká

Dnes jsme byli předvoláni k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k projednání exekuce proti České televizi. Poté, co jsme vloni v červenci vyhráli soud, měla ČT povinnost v pořadu Newsroom zveřejnit omluvu. Měla tím napravit svůj prohřešek, že se reportáží publikovanou v prosinci 2021 „neoprávněně hrubě dotkla dobrého jména, profesní i osobní cti“ tím, že mě „propojila s dezinformačními a antivaxerskými komunitami“.

Klíčovou pasáží v rozsudku bylo toto:„Ačkoli žalobkyně vstoupila se svými názory do veřejného prostoru, nebylo prokázáno, že by se jednalo o dezinformace nebo výmysly. Naopak šlo o názory otevřené, hodnotící jednotlivá fakta a ponechávající prostor pro zodpovězení některých otázek v budoucnu. Naproti tomu reportáž měla vyznění odsuzující, odstrašující od určitých informačních zdrojů, mezi něž byla žalobkyně neprávem zařazena. Žalovaná ani nedala žalobkyni prostor k vyjádření. Toto pochybení nelze bagatelizovat jen proto, že v reportáži zazněly i kritické názory, jak to učinil soud I. stupně. Jedná se tedy o nepřiměřené hodnocení, které nemá oporu v objektivní skutečnosti. Sdělení žalované je takového charakteru, že mohlo způsobit poškození profesní cti a pověsti žalobkyně. Újma žalobkyně, způsobená žalovanou, proto zaslouží soudní ochranu.” Děkuji tímto ještě jednou soudcům Městského soudu v Praze za tato milá slova.

Reportáž o mně sice z onoho dílu Newsroom zmizela, ČT zaplatila náklady na soudní řízení a 20 tisíc korun k tomu, ale omluva se redakci hodně nevyvedla.

Vedení České televize zveřejnění soudem nařízené omluvy pojalo jako akci „hlavně nenápadně“. Zatímco ona „ostudyplná reportáž“ v délce několik minut byla odvysílána v samém úvodu pořadu v dobách covidového temna, omluvu umístil tým publicistiky na samý závěr prázdninové lite verze pořadu, která byla vysílána v jiném čase a v podstatě jen obsahovala starší díly podcastu Background, který s publicistickým pořadem Newsroom má jen velmi málo společného. Navíc byla omluva zobrazena až po jeho ukončení pořadu redaktorkou.

Reakcí z naší strany byl nejprve dopis bývalému řediteli Součkovi, na který mi však neodpověděl a ozvalo se jen právní oddělení ČT. Další můj dopis putoval na Radu ČT, která se za mě sice postavila, ale ani ta pana ředitele nedonutila ke změně postoje. Blíže o tom jsme psali zde. Takže nakonec jsme se s JUDr. Tomášem Nielsenem rozhodli vymáhat omluvu exekucí. To se České televizi nelíbilo, a tak podala návrh na zastavení exekuce a až do dneška jsme čekali na projednání u soudu.

Za ty tři roky soudních jednání jsem si už zvykla na to, že u soudu mám mlčet, nejsem-li tázána. Je to pak ale takové jednání „o mně beze mě“. A při mém temperamentu nebylo vždy příjemné být jen za posluchače. Dnes to bylo relativně krátké, ze strany soudkyně dobře připravené, bez dusné atmosféry, a už po necelé hodince jsme odcházeli s informací, že je projednáno a „usnesení obdržíme do datové schránky“. Takže snad jsme na konci naší cesty.

Překvapivě už dnes, i bez vysloveného závěru, cítím velkou úlevu. To uspokojení pramení z toho, že jsem měla možnost – hlavně díky Tomášovi Nielsenovi a přátelům z institutu Pro Libertate – udělat maximum pro to, aby byl ten, kdo mi / nám ublížil, donucen napravit škodu, kterou způsobil svou špatnou novinářskou prací. Ať to dopadne tak, že vyhrajeme, nebo i když prohrajeme, bojovali jsem až úplně do konce. Víc se dělat nedalo. A to je fajn pocit.

Rozhodně nejsem sama, komu Česká televize v posledních letech ublížila svou nekvalitní prací. Dochází k tomu mj. proto, že se poškození lidé nemohou či nechtějí bránit, a novinářům tak jejich útoky a lži jednoduše procházejí. S Tomášem Nielsenem jsme se rozhodli, že je na čase tuto praxi změnit. I z toho dnešního jednání právníka protistrany bylo zřejmé, že si vůbec neuvědomuje, jak moc selhala lidsky „jeho ČT“, konkrétně redakce publicistiky, i lidé, kteří stojí za Newsroomem. Svou vinu však nesou i oba bývalí ředitelé ČT. A též právní oddělení, které průšvihy novinářů ČT řeší. Neomlouvá je v mých očích, že „jen dělají svou práci“.

Paní soudkyně při jednání všechny doklady pečlivě zhlédla, nyní dle svého celý problém posoudí a uzavře. Jsme samozřejmě zvědaví na výsledek, ale ještě víc na její vyjádření. Doufám, že nebude posuzovat jen formální správnost, ale že se zaměří i na etický aspekt. Podle mého názoru nelze všechno lidské konání popsat pravidly. Zatím stále věřím, že lidé mají být vedeni k tomu, aby jednali čestně. Ne proto, že je to někde přesně popsáno, ale protože je to tak správně. V tomto případě se o omluvě se ctí hovořit opravdu nedá.

Tomáš právě na tento fakt v podkladech zaslaných k soudu upozorňuje: „Základní funkce omluvy ve věcech týkajících se ochrany osobnosti může být splněna pouze v případě, že je omluva přiměřená jednání, vůči kterému směřuje. Je přitom absurdní předpokládat, že by žalobce v podobných případech měl mít povinnost konkretizovat omluvu nad rámec toho, jak učinila oprávněná.“

Jedním z důvodů, proč jsme už dopředu nevolili podrobný „scénář omluvy“ bylo i to, že mnohdy se soud táhne roky a licitace protistran o znění omluvy se vede (podobně jako v našem případě) třeba až v posledních minutách soudního řízení. A v této situaci nemáte připravený podrobný scénář omluvy, jen její text. „Oprávněná je přesvědčena o tom, že není v silách člověka, který nemá zkušenosti s přípravou televizních pořadů a s televizním vysíláním, specifikovat způsob zveřejnění omluvy do takového detailu, aby si vysílatel (resp. provozovatel televizního vysílání) nebyl schopen najít cestu, jak se řádnému zveřejnění omluvy vyhnout. Právě proto je důležitý onen opakovaně zmiňovaný prvek přiměřenosti.“

Nevíme, za jak dlouho přijde usnesení od paní soudkyně. Ať to dopadne jakkoliv, chci poděkovat hlavně mému advokátovi a kamarádovi, JUDr. Tomášovi Nielsenovi, bez kterého bych nikdy svůj boj tak daleko nedotáhla.

Odpočívat po tomto boji nemůžeme. Máme před sebou další velký úkol. Chceme se pokusit zastavit ratifikaci Pandemické smlouvy WHO Českou republikou. Je to také docela velká výzva, ale jak víte, my se těžkých úkolů nebojíme. Jen v tomto případě potřebujeme i vaši pomoc – konkrétně prosíme o finanční podporu, abychom zaplatili práci lidem, kteří připraví kvalitní právní analýzu. SMIS také přiloží ruku k dílu v tom, čemu rozumí, ale toto je mnohem více parketa pro Tomáše Nielsena, právníky z ProLibertate a pro jejich kolegy. Takže není čas na zahálku a pokud nás v tomto boji finančně podpoříte a přispějete Pro Libertate na účet, budeme mít radost. A třeba se nám to podaří.

Číslo účtu Pro Libertate: FIO banka, 2803184316/2010

Jak jsem umazal Laboratorní Plášť

Tomáš Fürst

Kdesi v hlubinách internetu žije cosi, co si říká Líný Laborato r ní Plášť. Před nedávnem si svůj plášť ušpinil o náš preprint, ve kterém ukazujeme, že ženám očkovaným proti covidu se rodí podezřele málo dětí. Kolega Líný Plášť k našemu textu napsal jakousi podivuhodně mimoběžnou anonymní „recenzi“. Jeho text ochotně přejalo několik známých vakcinačních roztleskávačů, kteří použijí cokoliv, jen aby se nemuseli začít vážně zabývat daty.

Rozhodl jsem se využít této příležitosti, abych ukázal, jak daleko od reality je třeba odejít, aby se nad podezřele nízkou plodností očkovaných žen dalo povýšeně mávnout rukou. Černě ponechávám celý původní text Líného Pláště, moje odpovědi jsou červeně.

Minulý měsíc byl publikován preprint, který naznačuje spojitost očkování proti COVID-19 s poklesem porodnosti.

Líný Plášť uvádí link na starou verzi, kde byla chyba. Verze po opravě je zde.

Jedním z hlavních autorů je matematik Tomáš Fürst, člen Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS). Šest editorů vědeckých časopisů si příspěvek přečetlo a odmítlo ho ještě před zahájením recenzního řízení. SMIS a jeho stoupenci to interpretovali jako cenzuru a pokus o potlačení nepohodlných pravd.

Ve skutečnosti toto odmítnutí nebylo cenzurou, ale odráželo rychlou a oprávněnou reakci na zásadní vědecké nedostatky.

Nikdo z editorů nám žádné zásadní nedostatky nevytkl.

Tato rychlost není arogancí, ale profesionálním tříděním. Editoři ročně zpracovávají stovky rukopisů a jsou vyškoleni k tomu, aby okamžitě odhalili základní metodologické chyby. Ty chyby, které ve výše uvedeném preprintu našli, jsou chybami tak elementárními, že se jich každý začínající výzkumník naučí vyvarovat již v prvním roce studia.

Jak může Líný Plášť vědět, že editoři nějaké chyby našli? Nikdo z nich na žádnou nepoukázal.

Za prvé, chybí inferenční statistika. Autoři porovnávají četnosti pomocí sloupcových grafů, očkované ženy versus neočkované, ale nikdy netestují, zda se rozdíl mohl objevit náhodou. Obrázek neprokazuje statistickou signifikanci (p-hodnotu). Bez ní může být „efekt“ pouhým šumem. Představte si, že hodíte mincí desetkrát a sedmkrát padne orel. Znamená to, že mince je cinknutá? Můžete očekávat pět orlů a pět lvů, ale malé odchylky jsou normální. Abychom mohli rozhodnout, zda je výsledek smysluplný, nebo jde jen o náhodnou odchylku, musíme použít základní statistiku. Nemůžete se jen tak podívat na graf a prohlásit, že jste objevili něco nového.

V nové verzi žádné sloupcové grafy nejsou. Inferenční statistika se typicky využívá, pokud chceme zobecnit pozorování z nějakého vzorku (sample) na nějaký celek (přesně jak kolega Líný Plášť píše – když chceme zobecnit pozorování z 10 hodů mince na potenciální další hody). My ovšem pracujeme s daty celé populace a na žádnou jinou, větší populaci je zobecnit nechceme. Není tedy jasné, jaké hypotézy by kolega Plášť chtěl testovat jaké p-hodnoty počítat.

Za druhé, ekologický klam („ecological fallacy“). Porody byly spočítány u tisíců žen rozdělených do dvou velkých skupin. Vyvozování závěrů o individuální biologii z průměrů skupin je klasická chyba, která může dokonce zvrátit skutečný směr statistické souvislosti. Běžným příkladem je tvrzení, že země s vyšší spotřebou čokolády získávají více Nobelových cen. Ačkoli je to pravda na úrovni populace, neříká to nic o tom, zda konzumace čokolády zvyšuje pravděpodobnost, že jednotlivec získá ocenění. Podobně spojování průměrné porodnosti s očkováním bez analýzy jednotlivců vede k zavádějícím závěrům.

V závěru studie píšeme doslova: „These hypothesis-generating and preliminary results call for further studies of the influence of COVID-19 vaccination on human fecundability and fertility.” Nikde netvrdíme, že jsme ukázali, že očkování snižuje plodnost. Líný kolega Plášť bojuje s vlastní představou o našem textu, nikoliv s našim textem.

Za třetí, expozice je odhadovaná, nikoli měřená. Tým „odhadl“, kdo byl očkován před početím, odečtením dávek podaných během těhotenství. Jenže jakákoli nesprávná klasifikace se zde přímo promítá do výsledku.

Ve verzi 1, kterou autor cituje, byla chyba, která byla odstraněna. Verze 2 tuto chybu neobsahuje a ukazuje i horní a dolní odhady počtu žen, které byly očkované před početím. Závěry však zůstávají stejné.

Tyto tři problémy samy o sobě neznamenají, že výsledek studie je nesprávný. Možná skutečně existuje statisticky významný rozdíl v porodnosti mezi očkovanými a neočkovanými ženami. Možná je počet nesprávných klasifikací minimální a výsledek nijak nezkreslují. Možná je populace tak homogenní, že ekologické chyby a matoucí proměnné závěr příliš neovlivňují. Ale to jsou všechno jen domněnky. A ve vědeckých publikacích stačí takovéto nedostatky k zamítnutí studie ještě dříve, než se cokoliv z toho bude testovat.

A to jsme se ještě nedostali k nejvýznamnějšímu problému: ke kauzalitě.

Znovu opakuji, že v celém textu nikde netvrdíme, že jsme prokázali kauzální vliv očkování na plodnost. Prokázat kauzalitu z observačních retrospektivních dat je téměř nemožné. Znovu cituji conclusions článku: „These hypothesis-generating and preliminary results call for further studies of the influence of COVID-19 vaccination on human fecundability and fertility.”

Analýza nebere v úvahu několik možných matoucích proměnných. Věk matky, socioekonomický status (příjem a vzdělání), užívání antikoncepce a to, zda bylo těhotenství plánované, jsou všechny faktory spojené jak s očkováním proti COVID-19, tak s plodností. Tyto proměnné jsou klasickými matoucími proměnnými, tedy třetím faktorem, který může zkreslit zdánlivý vztah mezi expozicí a výsledkem. Pokud nejsou změřeny a kontrolovány, nelze žádnou pozorovanou souvislost interpretovat jako kauzální. Jejich opomenutí nemá vliv pouze na statistickou přesnost, ale vnáší do studie systematické zkreslení, které může zamaskovat korelaci jako kauzalitu. Autoři uznávají omezení spočívající v tom, že nemají k dispozici údaje na úrovni jednotlivců, ale pouhé uznání tohoto omezení nemůže zaujatost neutralizovat. Bez dalších dat, analýz citlivosti nebo změn v designu studie, které by odstranily tyto možné matoucí souvislosti, překračuje kauzální jazyk studie to, co mohou její důkazy podložit.

Studie neobsahuje žádný kauzální jazyk. Naopak, cituji z diskuse: „While the strength of our study is its nationwide unselected sample of fertile women, the observed association between decreased SC rates and COVID-19 vaccination is, of course, not proof of a causal relationship between vaccination and fecundability.” Líný Laboratorní Plášť zřejmě polemizuje se svojí představou o tom, co je v článku napsáno, nikoliv se skutečným textem.

A konečně, silná kauzální tvrzení bez kauzálního mostu. Spekulace jsou v pořádku, ale uvádět je jako fakta už ne. Jazyk článku se však opakovaně přiklání k jednostranným závěrům, které naznačují kauzální souvislosti, které nemohou být podloženy daty. Autoři například zmiňují studie in vitro, ve kterých expozice spike proteinu mohla ovlivnit vaječníkové buňky. Tyto poznatky jsou sice zajímavé, ale pocházejí z vysoce umělých laboratorních podmínek a nemají přímý vliv na porodnost v celonárodních populacích. Naznačovat něco jiného je skok, který by žádný zkušený vědec neměl učinit bez podstatných důkazů.

Viz výše.

S těmito pěti problémy nemuseli editoři ani čekat na posudky recenzentů, aby dospěli k závěru, že závěry studie nemají oporu v datech.

Závěry studie popisují přesně to, co je v datech: „We conclude that at least from June 2021, SC rates in the Czech Republic for women vaccinated against COVID-19 before SC were substantially lower than for those who were unvaccinated before SC.”

Co místo toho zjistily robustní studie

Níže jsou uvedeny čtyři příklady výzkumů, které se řídí pravidly epidemiologie. Tyto studie buď používají data na úrovni jednotlivců, nebo se opírají o rigorózní metaanalytickou syntézu, zohledňují matoucí proměnné a uvádějí statistickou nejistotu. To je důležité, protože autoři stojící za českým preprintem, zejména na svých sociálních sítích, opakovaně tvrdili, že nikdo vážně nezkoumá zjevný pokles porodnosti. To prostě není pravda. Uvedené studie se touto otázkou zabývají a používají metody, které se vyhýbají výše popsaným hlavním úskalím. Ignorovat takové robustní důkazy a trvat na tom, že se tomuto tématu nevěnuje pozornost, je přinejlepším zavádějící. Seriózní věda znamená zabývat se všemi daty, nejen fragmenty, které zapadají do zvoleného narativu.

Kohortová studie severoamerických párů (Wesselink et al., 2022): Vědci sledovali 2 126 párů aktivně se snažících o početí, prospektivně zaznamenávali stav očkování a analyzovali dobu do otěhotnění cyklus po cyklu. Mnohorozměrné modely neprokázaly žádný rozdíl v plodnosti očkovaných žen nebo mužů; pokud něco, pak to, že nedávná infekce SARS-CoV-2 – a nikoli očkování – krátkodobě snížila plodnost mužů.

Studie je založena na dobrovolném dotazníkovém šetření na internetu, kterého se zúčastnilo asi tisíc lidí, kteří „self-identified as women“:) Vskutku “robustní” studie.

Norský registr potratů (Magnus et al., 2021): Pomocí národních propojených zdravotních záznamů vědci porovnali více než 18 000 potratů v prvním trimestru s probíhajícími těhotenstvími. Po úpravě o věk a kalendářní čas nebyly očkované ženy vystaveny vyššímu riziku potratu (poměr šancí ~0,9). Velké množství dat, jednoznačná souvislost proměnných, jasný výsledek.

Naše studie se potratů nijak netýká a k potratům se nijak nevyjadřuje. Sledujeme úspěšná početí (tedy početí, která vedou k porodu živého dítěte), která se s potraty samozřejmě přímo vylučují. Není jasné, jestli „recenzent“ vůbec pochopil, co ve studii sledujeme.

Globální metaanalýza 40 studií (Fernández-García et al., 2024): Tento systematický přehled zahrnoval více než 150 000 těhotenství. Očkování snížilo závažný průběh COVID-19 u matek, nemělo žádné nepříznivé účinky na počet početí, potratů nebo mrtvých porodů a mírně zlepšilo některé neonatální výsledky. Když desítky datových souborů ukazují stejným směrem, je těžké ignorovat váhu takových důkazů.

Tato studie se týká téměř výhradně těhotných žen, zatímco my se zaměřujeme na ženy, které ještě těhotné nejsou (sledujeme totiž úspěšná početí). Líný Plášť výše cituje, že „[očkování] nemělo žádné nepříznivé účinky na počet početí“. Tento výsledek jsem v jím citované práci nenašel, slova „conception“, „fertility“ či „fecundability“ se ve studii vůbec neobjevují, Tabulka 1 ani Tabulka 2 nikde neobsahují informace o schopnosti otěhotnět. Autor zřejmě nečetl ani naši práci, ani výše zmíněnou metastudii.

Metaanalýza asistované reprodukce (Chamani et al., 2024): Pro lidi podstupující IVF, což je ideální prostředí pro zkoumání vajíček, embryí a implantace, vědci zkombinovali data z jedenácti studií. Ovariální odpověď, kvalita embryí a míra klinických těhotenství byly u očkovaných a neočkovaných pacientek identické. To je asi nejsilnější kontrolovaný zátěžový test plodnosti, jakého lze dosáhnout.

Naše práce se asistované reprodukce nijak podstatně netýká. Z celkového počtu dětí narozených v ČR, se díky asistované reprodukci narodí asi 5 tisíc dětí ročně, to je něco přes pět procent. Asistovaná reprodukce se od přirozeného početí liší v mnoha aspektech.

Závěrečné poselství

Efektní grafy na sociálních sítích nejsou důkazem narušení reprodukce v souvislosti s očkováním, jako je snížená plodnost, potraty nebo narušení menstruačního cyklu, zejména pokud analýza opomíjí základní kapitoly všech epidemiologických příruček. Přesto právě tento druh materiálů může veřejnost uvádět v omyl. Když jsou jí předloženy přesvědčivé grafy a vědecky znějící jazyk, mohou být i vzdělaní laici snadno oklamáni těmi, kteří buď lehkomyslně nakládají s daty, nebo úmyslně poskytují jejich zavádějící výklad.

Ve skutečnosti, když vědci shromažďují data na úrovni jednotlivců, přesně měří expozici a kontrolují zjevné matoucí proměnné, alarmující signály týkající se neplodnosti zmizí.

Jak to může autor vědět? Má snad přístup k datům o expozici (tedy k datům, kdo se snažil o početí a kdo nikoliv) na úrovni jednotlivců? Výše uvedené tvrzení je čirá spekulace bez jakékoliv evidence, tedy pravý opak vědeckého přístupu.

Vakcíny proti COVID-19 zůstávají bezpečné a účinné při ochraně dospělých, včetně těch, kteří plánují rodinu, před skutečnými riziky samotného viru.

Bez dat z prospektivních randomizovaných studií (která pro současné varianty viru a vakcín neexistují) jsou tato tvrzení o účinnosti a bezpečnosti očkování příkladem přesně toho, proti čemu údajně Líný Plášť bojuje: Zavádějících kauzálních tvrzení na základě observačních dat (v lepším případě) či ideologie a zbožných přání (v horším případě).

Jak vidno, na laboratorním plášti kolegy Líného nezůstala nit suchá. Co kdyby si vakcinační roztleskávači pro příště odpustili podobné povýšené, naivní a veskrze ideologické literární útvary a vrátili se k vědecké metodě? Ta spočívá v popisu světa skrze měřená data a ve formulaci hypotéz, které jsou experimentálně falsifikovatelné. Tak, jak to děláme my.

Konec boosterů: Změna režimu v USA přináší první ovoce

Tomáš Fürst

Nový ředitel FDA, Marty Makary, a ještě novější šéf sekce regulace léků FDA, Vinay Prasad, uveřejnili článek, ve kterém oznamují, že vláda Spojených států amerických nebude nadále doporučovat covidové boostery zdravé populaci do 65 let. Dále ohlašují, že výrobci covidových vakcín budou muset pro příště vždy znovu dokazovat účinnost a bezpečnost svých „updatovaných“ boosterů (alespoň pro zdravou populaci) pomocí prospektivních randomizovaných studií s klinicky relevantním endpointem.

Význam této zprávy není možné přecenit. Farmaceutické firmy si totiž u předchozího režimu prolobbovaly, že v případě mRNA platformy nebude nutné procházet vždy znova a znova kolečkem klinického testování. Platforma se jednou schválí – což proběhlo v nouzovém režimu za velmi podivných okolností během covidu – a potom už se bude podle potřeby ve „vakcínách“ jen vyměňovat příslušný mRNA řetězec. Firmy budou sekat „vakcíny“ jako Baťa cvičky – proti nemocem skutečným i fiktivním – a nikdo se nebude ptát, jestli jsou účinné či bezpečné. S tímto megašvindlem je tedy naštěstí konec a každý update covidových „vakcín“ (a samozřejmě každá nová mRNA „vakcína“) bude muset projít řádným klinickým testováním. Pánové Prasad a Makary navíc v článku velmi přesně popisují, jaký typ studie bude FDA požadovat. Můžete se se mnou vsadit, že žádnou takovou studii pro mRNA boostery už neuvidíme, protože všichni dopředu vědí, jak by dopadla.

20.květen 2025 se zapíše do dějin jako začátek konce vakcinačního běsnění ve Spojených státech. Jsou extremisté – jako například autor tohoto textu – kteří se domnívají, že tento krok nejde dost daleko a že je třeba urychleně stáhnout všechny současné mRNA produkty z trhu. Uznávám však, že nějak se začít musí. Pevně doufám, že co nejdřív bude následovat zákaz současných mRNA produktů pro děti a těhotné ženy. (Ano, už to bude zákaz pro těhotné ženy, nikoliv pro těhotné osoby).

Také doufám, že stejný standard, jaký FDA právě nastavila pro covidové boostery, co nejdříve nařídí i pro běžné dětské vakcíny. Pravý převrat v poválečné medicíně totiž nastane teprve až uvidíme aspoň jednu prospektivní, randomizovanou, skutečným placebem kontrolovanou a dvojitě zaslepenou studii účinnosti a bezpečnosti jakékoliv z mnoha dětských vakcín, které dnes povinně pícháme do milionů dětí po celém světě.

A nejlepší na tom celém je, že tento přelomový článek vyšel v rudém právu vakcinačních roztleskávačů – New Englad Journal of Medicine. Upřímně se bavím při představě kyselých xichtů, které redaktoři tohoto žurnálu dělali, když jim došlo, že článek šéfa FDA skutečně odmítnout nelze. Jestlipak si troufli aspoň na „minor revision“.

Svět podle Konvalinky

Tomáš Fürst

Profesor doktor Jan Konvalinka je jeden z nejmocnějších mužů v české vědě. Je to ředitel Ústavu organické chemie a biochemie – asi nejslavnější části české Akademie věd – bývalý prorektor University Karlovy a mediálně známá tvář české vědy. Před nedávnem se na něj obrátil jeden náš kolega s dotazem, co tento slovutný odborník říká na právě vyšlou studii o plodnosti českých žen.

Kolega Konvalinka odpověděl z oficiální adresy UOCHB, takže se domnívám, že jeho odpověď lze interpretovat jako stanovisko ústavu Akademie věd. Kolega Konvalinka píše (cituji doslovně):

“Ta “studie” je blábol od desinformátorů ze společnosti SMIS. Pokles porodnosti je opravdu reálný, ale začal už před covidem, a je stejný v zemích, které očkovaly málo stejně jako v zemích, které očkovaly hodně. Jinými slovy, s očkováním proti covidu nesouvisí. Mně by naopak zajímalo, co vede Vás k tomu, že takhle ochotně přijímáte konspirační bláboly. Jste opuštěnej? Zklamanej? Nešťastnej? Soucítím s Vámi, ale tyhle bláboly Vám fakt nepomůžou.”

Pojďme se tedy podívat, jak se tento kapitán české vědy trefil do skutečnosti.

Porodnost je ukazatel, který měří počet narozených dětí na tisíc obyvatel. Porodnost v České republice více méně stagnovala až do roku 2021 (včetně), od roku 2022 nastal prudký pokles, který se dodnes nezastavil. Porodnost ovšem není úplně dobře srovnatelná mezi jednotlivými roky, protože se mění věková struktura populace žen. Pro meziroční srovnání se více hodí ukazatel úhrnné plodnosti (Total Fertility Rate, TFR). Tento ukazatel od roku 2010 setrvale rostl až do roku 2021 včetně, kdy dokonce dosáhl rekordní úrovně 1.83. V roce 2022 následoval prudký pád na 1.62, v roce 2023 další pád na 1.45 a v roce 2024 další pád na 1.37. V tomto bodě tedy kolega Konvalinka říká přesný opak toho, co je pravda. Faktem je, že úhrnná plodnost před epidemií rostla a začala klesat asi tak 9 měsíců po plošném očkování plodné kohorty experimentální genovou vakcínou.
Dle dat z Human Fertility Database došlo k podivnému propadu plodnosti na začátku roku 2022 ve většině zemí EU. Na stránce Our World in Data si můžete cvičně naklikat různé země a podívat se. Tak například všechny státy střední a severní Evropy zaznamenaly ostrý zlom v TFR směrem dolů v roce 2022. U žádné z afrických zemí, které jsem vyzkoušel, není v roce 2022 žádná známka zlomu. V tomto bodě je tedy Konvalinka minimálně na mimoběžce s realitou.
Výrok „s očkováním proti covidu nesouvisí “ (myšlena je zde porodnost, případně plodnost) je samozřejmě triviálně nepravdivý, stačí se podívat na oficiální údaje českého UZISu (podrobnosti zde). Skutečnost je přesně opačná. Plodnost s vakcinačním statutem matky souvisí, a to velmi podstatně. Očkované matky mají dle dat UZISu asi o třetinu méně dětí, než by odpovídalo jejich podílu v populaci a než by odpovídalo plodnosti celé populace před epidemií. To samozřejmě není důkaz, že vakcíny snižují plodnost, je to ale důkaz, že plodnost s očkováním proti covidu souvisí. V tomto bodě je tedy Konvalinkův výrok přesným opakem reality.

Člověk by očekával, že se vědecký velikán formátu Jana Konvalinky bude snažit přijít problému záhadného poklesu plodnosti na kloub. Místo toho však naivně popírá realitu, dehonestuje autory studie a vysmívá se tazateli.

S takovým ředitelem musí být radost bádat!

Devět otázek, které nesmí být zodpovězeny. Ve veřejném zájmu.

Zuzana Krátká

Vakcinace těhotných žen mRNA vakcínami byla umožněna jen krátce poté, co se začaly vakcíny v nouzovém režimu dostávat na trh. Jelikož se o bezpečnosti covidových vakcín nevědělo téměř nic, očekávala společnost, že kontrolní úřady udělají maximum pro kvalitní sběr farmakovigilančních dat a že budou rychle reagovat v případě zjištění nežádoucích účinků vakcinace na ženy či novorozence. Bohužel, opak byl pravdou.

Randomizovaná, placebem kontrolovaná klinická studie Pfizeru, ve které byl sledován zdravotní stav těhotných žen očkovaných Comirnaty ve druhém či třetím trimestru, započala v únoru 2021, ale dosud nejsou k dispozici všechna požadovaná data. Studie měla původně zahrnovat čtyři tisíce těhotných žen, nakonec jich bylo sledováno jen asi 350. Ani čtyři roky po zahájení této studie a tři roky po ukončení náboru neznáme výsledky od všech těhotných a všech dětí do studie zahrnutých. Podrobně se jí věnujeme v článku zveřejněném na webu SMIS. Proto čekáme na další kvalitní data od regulačních úřadů.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky vakcinace proti covidu u těhotných žen či jejich dětí byla sbírána do různých farmakovigilačních monitorovacích systémů. Ve Velké Británii za sledování bezpečnosti léčiv zodpovídá MHRA (Medicines & Healthcare Products Regulatory Agency). K nahlašování podezření na nežádoucí účinky jí slouží systém Yellow cards. Na svém webu MHRA uvádí: „Reporting má velký význam. Vaše „žlutá karta“ hraje klíčovou roli v ochraně ostatních. Vaše zkušenosti mohou zajistit, aby všechny zdravotnické produkty mohly i nadále pozitivně ovlivňovat životy lidí, a může pomoci co nejdříve identifikovat nové bezpečnostní problémy.“ K monitoringu nežádoucích účinků po vakcinaci proti covidu použila MHRA dokonce systém aktivního hlášení nazvaný Yellow Card Vaccine Monitor (YCVM). Do něj se zájemci nahlašovali ještě před očkováním a podezření na nežádoucí účinky zaznamenávali v dopředu daných intervalech. Veřejnost očekávala, že takto rychleji a přesněji získá MHRA informace o četnosti nežádoucích účinků a možných rizicích dlouhodobých zdravotních následků. Činnost systému YCVM byla ukončena v prosinci 2022. Bohužel výstupů z tohoto monitoringu se na veřejnost dostalo velmi málo. Nicméně v listopadu 2022 ředitelka MHRA sdělila, že v systému YCVM byly evidovány mj. dva tisíce těhotných žen.

Expertku v oblasti farmakovigilance, paní Cheryl Graingerovou, toto zaujalo a chtěla zjistit podrobnější informace o hlášeních podaných těhotnými ženami. Prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím položila MHRA devět otázek, ale MHRA na ně odpovědět odmítla s tím, že budou časem publikovány. K vytvoření publikace se však MHRA neměla a Cheryl se rozhodla bojovat o tyto důležité informace dál. Podrobně její snahy monitoroval Norman Fenton zde.

Seznam otázek Charyl Graingerové položené MHRA:

Jak byly těhotné ženy sledovány, jak často se hlásily a jak dlouho byly sledovány?
Kdy byly očkovány, v kterém trimestru a jak často byly očkovány a jakou vakcínou?
U jakého procenta z 2000 těhotenství došlo k: a) potratu? b) porodu mrtvého dítěte? c) spontánnímu potratu?
U jakého procenta z 2000 těhotenství, která skončila porodem, se děti narodily a) donošeně? b) předčasně?
Byly zjištěny nějaké vrozené vady?
Jaké závažné nežádoucí vedlejší účinky byly zjištěny u: a) matky? b) dítěte?
Jaké méně závažné nežádoucí vedlejší účinky byly zjištěny u: a) matky? b) dítěte?
Byly nějaké ženy sledovány během kojení? a) Byly zaznamenány nějaké nežádoucí účinky? b) Jakékoli zbarvení mateřského mléka, paréza, potlačení laktace, bolest?
Ovlivnila tato kohorta 2000 těhotných žen analýzu rizik/přínosů v těhotenství provedenou MHRA?

Ve snaze získat odpovědi na své otázky tak podala Cheryl stížnost na ICO, Information Commissioner Office. V průběhu roku 2023 ICO potvrdila rozhodnutí MHRA nezveřejňovat odpovědi na položené otázky. V rozhodnutí stojí:

„… zveřejnění souhrnných dat a odpovědí na úzce zaměřené otázky izolovaně a bez úplné diskuse o metodách sběru dat a omezeních poskytnutých dat by mohlo vést k nesprávné interpretaci, což by mohlo následně vést k zbytečným obavám o bezpečnost očkování u zranitelné populace.“

Cheryl se proti rozhodnutí odvolala. V úsilí získat informace ji podpořil i známý expert na bayesovskou datovou analýzu emeritní profesor Norman Fenton. Doporučuji si přečíst jeho expertní zprávu, ve které objasňoval, proč je pro společnost potřebné získat odpovědi na položené otázky a také popsal, jaká je současná situace ohledně nutnosti očkování proti covidu. (Pozn. zajímavé jsou i různé dílčí informace získané od britských úřadů pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím o covidové realitě, která byla na hony vzdálená tomu, co se v době pandemie v médiích tradovalo.)

Na konci roku 2024 mělo dojít k jednání před Tribunálem ICO. Těsně před tím (v listopadu 2024) MHRA část poznatků ze systému YCVM zveřejnila v preprintu s názvem Implementation and results of active vaccine safety monitoring during the COVID-19 pandemic in the UK. Publikace obsahovala informace nejen k těhotným ženám, ale ke všem sledovaným osobám. Její obsah je zmatečný a vyvolává spíše rozpaky z nedbalé práce autorů a mnoha chybějících dat.

První sezení Tribunálu proběhlo v prosinci loňského roku. Jelikož nebyl dostatek času k posouzení čerstvě vydané publikace, bylo další jednání svoláno na únor 2025. Norman Fenton byl požádán, aby se vyjádřil k tomu, zda je v publikaci možné najít odpovědi na položené otázky, jak tvrdil právník MHRA.

Stručné analýzu najdete v blogu Normana Fentona zde. Bohužel pan profesor po pečlivém pročtení publikace zjistil, že zveřejněné informace nejsou tak kvalitní, aby bylo možné otázky zodpovědět. V systému YCVM bylo evidováno 2416 těhotných žen, ale MHRA neuvedla hlášení od všech. Nevíme, zda chybějící informace znamenají, že žádný nežádoucí účinek ženy neměly nebo zda jej nenahlásily. Nevíme ale ani to, zda ženy porodily zdravé dítě či nikoliv. Bez těchto základních informací lze těžko odpovědět na většinu z položených otázek.

Z poskytnutých informací je zřejmé, že MHRA neměla snahu sledovat ženy po celou dobu těhotenství. Medián jejich sledování byl pouze 72 dní (5–244 dní). U 762 žen (tj. u 30 % těhotných) dokonce nebyl uveden ani typ použité vakcíny. Není zřejmé, zda byly v systému zahrnuty nějaké ženy vakcinované před otěhotněním nebo jen ženy vakcinované během těhotenství. Bez znalosti informací o výsledcích porodu u všech nahlášených žen není možné určit podíl zdravých dětí a podíl dětí se zdravotními problémy. Kromě chybějících dat je zde i problém s podhlášením. Podhodnoceny jsou např. počty spontánních potratů. Normálně by počtu těhotenství odpovídalo přibližně 100 potratů, zveřejněno však bylo pouze 19. V publikaci nejsou uvedené žádné děti s vrozenými vadami. Nejsou uvedené žádné předčasné porody, i když v dopisovaných komentářích byly prý nalezeny čtyři. Mnoho dalších záhad a nedostatků popisuje Cheryl ve svých článcích zde a zde.

Norman Fenton v závěru své expertní zprávy uvádí: „Preprint, který MHRA vypracovala, neposkytuje všechny informace požadované v původní žádosti dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Pokud chybějící údaje, které MHRA nadále odmítá zveřejnit, prokazují, že vakcíny jsou pro těhotné ženy bezpečné a že přínosy jejich užívání převažují nad riziky, pak je zjevně ve veřejném zájmu všechny tyto údaje okamžitě zveřejnit, aby se předešlo škodám plynoucím z váhání s očkováním. Naopak, pokud data prokáží, že bezpečnostní rizika vakcín pro těhotné ženy převažují nad jejich přínosy, pak je také zjevně ve veřejném zájmu tyto údaje okamžitě zveřejnit, aby se předešlo zbytečným škodám na těhotných ženách. Okamžité zveřejnění všech údajů je proto v každém případě výhodné rozhodnutí.“

Dne 21. března 2025 se konalo poslední sezení Tribunálu. Rozsudek, který čítá 25 stran, potvrzuje, že ze strany MHRA bylo správné data nevydat. Celý rozsudek je k dispozici zde. Soud rozhodnul ve prospěch MHRA a zdůvodnil to de facto politickým zájmem, kterým je podpora vakcinace a zabránění zmatení veřejnosti publikováním informací vytržených z kontextu. Rozhodnutí obsahuje i tuto kouzelnou větu:

„Tribunál se domnívá, že ze strany MHRA bylo rozumné informace pozdržet až do doby publikace a že veřejný zájem na pozdržení informací je větší než veřejný zájem na jejich okamžitém zveřejnění.“

Je tedy zřejmé, že zatím nenazrála doba na to, aby byla data MHRA zveřejněna. Cheryl Graingerová s Normanem Fentonem se proti rozhodnutí Tribunálu již neodvolali. Nad MHRA sice nevyhráli a data nezískali, je třeba jim ale za jejich úsilí poděkovat. Tato kauza otevře oči dalším lidem. Pro společnost je důležitý i jen ten prostý Tribunálem posvěcený fakt, že regulační úřad – odpovědný za dohled nad bezpečností vakcín – skrývá data o bezpečnosti vakcín v těhotenství před veřejností a soud konstatuje, že tak činí ve „veřejném zájmu“. Pokud chtěl Tribunál zabránit vzniku nedůvěry ve vakcinaci v těhotenství, svým rozhodnutím způsobil pravý opak. Poskytnul ženám další důvod, aby se v těhotenství vakcinaci vyhnuly.

Půl milionu oponentů aneb jak je dobré míti X

Tomáš Fürst

Před několika dny jsme uveřejnili preprint o počtu narozených dětí v ČR dle očkovacího statutu matky, o kterém píšeme zde. Na twitterovém účtu hlavní autorky Vibeke Manniche si zprávu o zveřejnění preprintu přečetlo přes půl milionu lidí. Závěr naší analýzy je mimořádně znepokojující:

Data ukazují, že očkovaným ženám se z nějakého důvodu rodí asi o třetinu méně dětí, než by odpovídalo jejich zastoupení v populaci.

Vzhledem k tomu, že jsme zveřejnili veškerá zdrojová data, každý se mohl podívat, jestli jsme někde neudělali nějakou chybu. Někteří z našich čtenářů se do kontroly pustili a zjistili, že jsme se skutečně jedné logické chyby dopustili. ÚZIS nám každý měsíc poskytl počet porodů matek, které byly očkovány aspoň jednou dávkou covidové vakcíny k datu porodu. Tomuto číslu říkejme A. Potom nám poskytl pro každý měsíc počet porodů matek, které byly očkovány alespoň jednou dávkou covidové vakcíny během těhotenství. Tomuto číslu říkejme B. Rozdíl A-B tedy udává, kolik matek muselo být očkováno aspoň jednou dávkou již před početím. Naše chyba spočívala v tom, že jsme tento dolní odhad počtu matek očkovaných před početím vzali jako skutečný počet matek očkovaných před početím. Ve skutečnosti se mohlo stát, že matka dostala například první dávku před početím a druhou po početí. Horní odhad počtu matek očkovaných před početím dostaneme tedy tak, že budeme předpokládat, že každá žena očkovaná během těhotenství dostala aspoň jednu dávku před početím.

Nově tedy pracujeme s dolním i horním odhadem počtu žen, které byly očkované před početím. To poněkud změní obrázek celé situace, zejména v roce 2021, kdy se ještě očkovalo hodně, takže horní a dolní odhad se od sebe dosti liší. Od roku 2022 dál se už tolik neočkovalo, takže horní a dolní odhad se postupně přibližují a chyba, kterou jsme udělali, přestává hrát podstatnou roli. Článek jsme opravili a novou verzi opět pověsili na preprintový server. Klíčový obrázek po opravě opět přetiskujeme zde (viz níže).

Vzhledem k formátu, ve kterém nám ÚZIS data poskytl, nevíme přesně, kolik matek bylo očkováno před početím. Umíme ale spočítat horní a dolní odhad jejich počtu. Tyto odhady potom použijeme ke stanovení dolního a horního odhadu počtu úspěšně zahájených těhotenství na 1000 žen ve věku 18-39 let s daným vakcinačním statusem. Pro matky očkované před početím leží skutečnost někde v tmavě modré oblasti panelu B níže uvedeného grafu. Pro neočkované matky leží skutečnost ve světle modré oblasti.

Ženy očkované během těhotenství, které otěhotněly na začátku roku 2021, mohly být jen těžko očkované před početím, protože to byly vakcíny pro jejich věkovou kategorii dostupné pouze výjimečně. Je tedy pravděpodobné, že se realita v první polovině roku 2021 pohybovala velmi blízko dolního okraje tmavě modré plochy (a tedy horního okraje světle modré plochy, a tím tedy velmi blízko naší původní interpretaci dat, před touto opravou). V druhé polovině roku 2021 je však pravděpodobné, že některé ženy očkované během těhotenství skutečně dostaly první dávku ještě před početím, takže nemůžeme říct nic přesnějšího, než že realita druhé poloviny roku 2021 je někde uvnitř obarvených regionů grafu. V každém případě ÚZIS požádáme o upřesnění dat a vyjasnění jejich interpretace, takže se budete moci zanedlouho podívat, kde přesně v námi obarvených regionech skutečná data leží.

https://www.preprints.org/manuscript/202504.2487/v2

Podstatné závěry naší studie se nijak nezměnily:

Ženy očkované proti covidu počaly dramaticky méně dětí, než by odpovídalo jejich zlomku v populaci. Od poloviny roku 2021 je vidět, že křivka odpovídající matkám očkovaným před početím je podstatně níž (i s veškerou nejistotou) než křivka odpovídající ženám neočkovaným. Od začátku roku 2022, kdy se počty očkovaných stabilizovaly, se očkovaným ženám rodí asi o třetinu méně dětí, než by odpovídalo jejich zastoupení v populaci. Je to zároveň také asi o třetinu méně, než se rodilo ženám před epidemií. V tomto podstatném závěru tedy naše chyba nezpůsobila žádnou změnu.

Zajímavé ale je, že nárůst plodnosti neočkovaných v druhé polovině roku 2021 (světle modrý kopec) byl téměř jistě méně dramatický, než jsme si dříve mysleli (v původní interpretaci jsme totiž měli jen horní odhad světle modrého regionu). To je docela příznivá zpráva, protože si vzpomínám, že jsme na původní obrázek dlouho nevěřícně zírali a hledali vysvětlení pro takto dramatický nárůst plodnosti neočkovaných. Nicméně tento nárůst je zřetelný i po opravě, takže do jisté míry skutečně docházelo k tomu, že ženy, které chtěly v té době otěhotnět, se očkování vyhnuly.

Po ukončení intenzivní fáze očkování plodné kohorty se plodnost neočkovaných vrátila na úroveň plodnosti celé populace před pandemií. Plodnost očkovaných se ale ustálila na asi o třetinu nižší hodnotě. Zde už se tedy původní a nová verze této studie nijak neliší.

Našim čtenářům se za tuto chybu omlouváme a konstatujeme, že neformální peer-review na X funguje mnohem lépe než oficiální systém vědeckých žurnálů. Článek jsme během posledního půlroku nabídli postupně šesti prestižním vědeckým časopisům. Ve všech jsme byli odmítnuti bez recenze a bez zdůvodnění. Na twitteru jsme dostali stovky recenzí do týdne od zveřejnění preprintu a – jak vidíte – některé byly skutečně podstatné.

Inu, kdo nic nedělá, nic nezkazí.

Kdo je Casey Means?

Tomáš Fürst

Před třičtvrtě rokem jsem fascinovaně poslouchal interview Tuckera Carlsona se sourozenci Calley a Casey Means. Trvalo to dvě hodiny a já se nemohl odrhnout. Tehdy jsem si říkal, jak by bylo skvělé, kdyby se takoví lidé jednou dostali do pozic, ze kterých by mohli tím příšerným systémem aspoň trochu pootočit.

Byl konec léta 2024, Jay Bhattacharya byl označován za „bezvýznamného epidemilologa“, Marty Makary byl považován za výstředního antivaxera, Vinay Prasad byl ze všech stran cenzurovaný za kritiku roušek a lockdownů a Robert Kennedy kandidoval na presidenta za demokratickou stranu a CNN mu nadávala do konspirátorů.

Dnes, o necelý rok později, je Jay šéfem nejvlivnější zdravotní grantovky na světě, Marty vede FDA, Vinay šéfuje komisi, která rozhoduje o licencování vakcín a RFK je ministrem zdravotnictví v republikánské vládě Donalda Trumpa. A Casey Means byla právě nominována na pozici hlavní hygieničky Spojených států amerických.

Přejeme na druhou stranu Atlantiku hodně štěstí a sledujeme to s mírnou závistí a velkou nadějí. Kdy si myslíte, že si naši covidisté všimnou, že svět se začal otáčet na druhou stranu?

https://1url.cz/2JJLS

Jak se dělá konsensus. Aneb dlouho slibovaná publikace o propadu plodnosti českých žen je na světě. Tedy vlastně není.

Tomáš Fürst

Už dlouho našim věrným čtenářům slibujeme, že uveřejníme odborný článek s informacemi, na kterých bylo založeno mé vystoupení v poslanecké sněmovně, jehož záznam si můžete poslechnout zde. Máme totiž k dispozici unikátní data, která po jednotlivých měsících udávají počty narozených dětí s ohledem na vakcinační status matky. Získat tato data byla docela kovbojka, což popisujeme v článku Čtyři sady stačí, drahoušku. Leč podařilo se a hlavní zásluhu na tom má paní senátorka Jitka Chalánková. Je pozoruhodné, že z 281 členů parlamentu problém dramaticky a záhadně klesající plodnosti českých žen zaujal jen asi 5 zástupců lidu, zbytku je tento zdaleka nejdůležitější problém současné české společnosti srdečně ukradený.

Odborný článek jsme napsali na podzim 2024 v mezinárodní sestavě vedené paní Vibeke Manniche, kterou mnozí naši čtenáři znají ze slavné dánské studie o variabilitě šarží covidových vakcín. Dalším autorem je pan Jonathan Gilthorpe, který stojí za iniciativou NorthGroup, k níž jsme se před nedávnem také připojili.

Prudký a nevysvětlený propad plodnosti představuje nejdůležitější problém současné západní civilizace a my jsme v článku presentovali světově unikátní data. Neuměli jsme si proto představit, že by se zveřejněním článku mohl být nějaký problém. Jenže jsme narazili na neprodyšnou zeď cenzury. Článek jsme postupně poslali do šesti impaktovaných časopisů a v každém jsme byli obratem odmítnuti. Ani jeden časopis neposlal náš článek na recenzi. Takže až vám zase budou tvrdit něco o „vědeckém konsensu“, už budete vědět, jak takový konsensus vzniká.

Minulý týden nám došla trpělivost a článek jsme zveřejnili na preprintovém serveru. Už se těšíme na vyjádření slovutných profesorů, doktorů a docentů, že „to neplatí“, protože článek neprošel recenzním řízením. Inu, neprošel. Nikdo si na něj totiž netroufnul.

Hlavním výsledkem článku je graf, který pro větší pohodlí přetiskujeme níže a který zpřesňuje a rozšiřuje původní graf v článku Komu chybí děti. Kvalitativně se nic moc nezměnilo, ale teď už jsou data téměř jistě správně (blíže zde), a navíc popisují delší období.

https://www.preprints.org/manuscript/202504.2487/v1

Aby byl další text srozumitelný, dovolíme si použít pojem „úspěšné početí“, čímž myslíme takového početí, které vedlo (asi tak za devět měsíců) k narození dítěte. Horní panel obrázku ukazuje vývoj podílu žen ve věku 18-39 let, které byly ke konci měsíce očkované alespoň jednou dávkou jakékoliv covidové vakcíny. Spodní panel ukazuje počet úspěšných početí v daném měsíci na tisíc žen s daným vakcinačním statutem. Neočkované ženy jsou označeny bílou barvou, očkované (jakoukoliv dávkou jakékoliv vakcíny proti covidu před početím) tmavě šedou. Všechny ženy jsou označeny světle šedou, takže světle šedý sloupec je váženým průměrem tmavě šedého a bílého s tím, že váhy odpovídají podílu očkovaných a neočkovaných žen v populaci v daném měsíci.

Detaily metodiky si prosím přečtěte přímo v článku, ať zde nezdržujeme. Hlavní pozorování jsou tato.

Ženy očkované proti covidu počaly dramaticky méně dětí, než by odpovídalo jejich zlomku v populaci. Jinak řečeno, asociace očkování a nízké plodnosti je statistický fakt, nikoliv nějaká spekulace či konspirační teorie. Tím je definitivně vyvrácena lež Petra Koubského v Deníku N, kterou se většina veřejnosti uklidňuje.
Nárůst plodnosti neočkovaných v druhé polovině roku 2021 je téměř jistě způsoben tzv. „indikačním vychýlením“: Ženy, které chtěly v té době otěhotnět, rozumně ignorovaly doporučení vakcinologů a očkování se vyhnuly. Úspěšná početí se tedy koncentrovala ve skupině neočkovaných, a naopak ve skupině očkovaných zůstaly ženy, které zrovna dítě mít nechtěly.
Tento „indication bias“ ovšem nebyl jediným mechanismem, který působil, protože úhrnná plodnost celé populace žen (bez ohledu na vakcinační status) na začátku roku 2022 prudce klesla, takže někdy na jaře 2021 muselo dojít ke skutečnému snížení celkového počtu početí, nejen k rozdělení žen na ty, které chtějí dítě a nechtějí vakcínu, a ty, které nechtějí dítě a chtějí vakcínu.
Po ukončení intenzivní fáze očkování plodné kohorty se plodnost neočkovaných vrátila na úroveň plodnosti celé populace před pandemií. Plodnost očkovaných se ale ustálila na asi o třetinu nižší hodnotě.

Výše uvedená data tedy ukazují, že celý prudký pokles plodnosti českých žen je vysvětlen tím, že očkovaným ženám se z nějakého důvodu rodí asi o třetinu méně dětí, než bychom očekávali. Neočkovaných žen se pokles plodnosti netýká.

Pokud se tedy budou profesorky, doktorky a docentky pokoušet vysvětlit pokles plodnosti nějakým faktorem X (válka na Ukrajině, drahé byty, „hodnotové přenastavení mladých lidí“, „chybějící protirozvodové bariéry“ atd. , viz článek kolegyně Jochové na Neviditelném psovi), budou muset vysvětlit, proč faktor X působí pouze na očkované a proč na ně začne působit asi tak v okamžiku očkování.

Já – ubohý učitel matematiky se simplexním myšlením – se spokojím s nejjednodušším vysvětlením, které je kompatibilní s daty (to nám ostatně radí princip Occamovy břitvy již mnoho staletí). A to vysvětlení je, že pokles plodnosti českých žen byl způsoben očkováním plodné populace experimentální genetickou vakcínou proti covidu. Představují výše uvedená data důkaz této domněnky? Nikoliv. Představují velmi silnou evidenci ve prospěch této domněnky? Rozhodně ano.

Vzhledem k tomu, že problém chybějících dětí se bude dále kumulovat a celá situace bude dále eskalovat, je jisté, že o výše uvedených datech ještě uslyšíte.