Blog - Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků

Zvýrazněno

Opomenuté aspekty hodnocení nejnovějších trendů ve vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Ondřej Vencálek

V uplynulých přibližně dvou týdnech proběhla čilá debata o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti v České republice v posledních letech. Zkusím nejprve tuto debatu krátce rekapitulovat a poté poukázat na některé zatím opomíjené aspekty této problematiky. Zejména se zaměřím na hodnocení roku 2021 jako roku s (výrazně) zvýšenou plodností, po níž by bylo možné očekávat pokles („návrat k průměru“). Zjistíme totiž, že plodnost nebyla zvýšená až tak výrazně, jak se může na první pohled zdát. Překvapivě důležitou roli totiž hraje skutečnost, že v roce 2021 proběhlo sčítání lidu.

Rekapitulace únorové debaty o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Debatu o vývoji počtu narozených dětí (a potažmo plodnosti) v ČR odstartoval článek Tomáše Fürsta z 6. února 2023, v němž se autor pozastavuje nad „skokovým desetiprocentním poklesem počtu narozených dětí“ v roce 2022 oproti roku 2021. Dále upozorňuje na „velmi dramatický pokles počtu narozených dětí i v mnoha jiných zemích“ a zamýšlí se nad možnými příčinami poklesu. Ty je podle Fürsta „třeba hledat v něčem, co nastalo na jaře roku 2021“. Možnou souvislost nachází v časové koincidenci s počátkem očkování: „Data z ostatních zemí ukazují přesně stejnou časovou souvislost – pokles porodnosti nastává asi devět měsíců po začátku očkování věkové kohorty rodičů.“ Zcela správně upozorňuje, že může jít o souběh čistě náhodný, zároveň však nenachází evidenci pro jiné vysvětlení pozorovaných změn a vybízí proto k důkladnému zkoumání příčin poklesu počtu narozených dětí.

Reakcí na výše uvedený článek byl text Petra Koubského z 15. února 2023 v Deníku N. Koubský v něm zcela správně poukazuje na zjevnou slabinu Fürstovy úvahy, která spočívá v práci s absolutními počty narozených dětí bez zohlednění četnosti a věkové struktury populace žen v reprodukčním věku (15 až 49 let). Tvrdí, že „pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Článek je shrnut tvrzením, že „K vysvětlení [současných] populačních trendů postačují známé a prozkoumané faktory, žádný nový se neprojevuje“. Svá tvrzení dokládá vývojem jednoho z demografy používaných ukazatelů plodnosti („intenzity rození dětí“), tzv. úhrnné plodnosti. K této míře se v následujícím textu budeme opakovaně vracet.

Třetí text publikovaný na stránkách skupiny SMIS je datován 17. února 2023 a má formu rozhovoru imunoložky Zuzany Krátké s demografkou Klárou Hulíkovou Tesárkovou. Ta zopakovala potřebu pracovat nikoliv přímo s počty narozených dětí, ale s mírami plodnosti, které zohledňují počet a věkové složení populace žen v reprodukčním věku: „Pro možné analýzy souvislostí mezi plodností a jakýmikoli možnými faktory je zcela nutné pracovat s intenzitami očištěnými od strukturálních vlivů, protože struktura populace a počty žen jsou zde jednoznačně rušivým faktorem zkreslujícím celé vyznění tématu.“ Pokles počtu narozených dětí Hulíková Tesárková vysvětluje strukturální změnou populace, která je „logickou, plně předvídatelnou a hlavní příčinou pozorovaného poklesu.“ O roku 2021, kdy „došlo nejen v ČR, ale i v jiných evropských státech ke zvýšení úrovně plodnosti, tedy kdy se zvýšil průměrný počet živě narozených dětí na ženu“, hovoří jako o výjimečném. Uvádí: „Pokud by nedošlo k výjimečnosti roku 2021, tak i v něm by nastal další pokles počtu živě narozených dětí o několik tisíc (mezi roky 2019 a 2020 byl pokles o více než 2 tisíce) a pokračující pokles v roce 2022 by nebyl tak mimořádně působící.“

Zatím poslední text zveřejnil na stránkách skupiny SMIS 19. února 2023 Arnošt Komárek. V tomto textu vypočítává meziroční změnu počtu narozených pro jednotlivé měsíce a dochází k závěru, že „S ohledem na bezprecedentní skokovou změnu v porodnosti pozorovanou z měsíce na měsíc (po očištění o sezónnost) se však důvodně domnívám, že ji nelze vysvětlit běžným demografickým vývojem, ale musí jím být nějaká téměř jednorázová událost.“

Proč je rozumné pracovat spíše s mírami plodnosti než přímo s počty narozených

Počet narozených dětí za určité období (např. daný kalendářní rok) na určitém území (např. v daném státě) je zásadním způsobem ovlivňován počtem obyvatel žijícím v daném čase na tomto území. Podstatné je rovněž věkové složení obyvatelstva – počet narozených dětí je těsněji spjat s počtem žen v reprodukčním věku (15-49 let) než s celkovým počtem žen, respektive celkovým počtem obyvatel. Vztáhneme-li počet narozených dětí k počtu žen v reprodukčním věku, získáme míru plodnosti, tedy ukazatel, který vypovídá o „intenzitě“, s jakou ženy v dané (časově a prostorově určené) populaci rodí děti. Demografové používají různé míry plodnosti, přičemž společné těmto mírám je to, že počty narozených dětí vztahují k počtům obyvatel, typicky při zohlednění věku těchto obyvatel.

Jednou z nejčastěji používaných měr plodnosti je tzv. úhrnná plodnost, která představuje „průměrný počet živě narozených dětí, které by se narodily jedné ženě za předpokladu, že by míry plodnosti podle věku zaznamenané ve sledovaném kalendářním roce zůstaly během jejího reprodukčního věku (15–49 let) neměnné.“, viz Metodické poznámky k Demografické příručce ČR 2021. Úhrnná plodnost se vypočítává jako součet věkově specifických měr plodnosti.

Co má vliv na to, s jakou intenzitou se děti rodí? Co ovlivňuje plodnost? Odpovědi hledáme jednak v prostorovém srovnání měr plodnosti (v daném čase), ale také hodnocením vývoje měr plodnosti na daném území v čase.

Vývoj úhrnné plodnosti v ČR od 90. let 20. století

Zaměříme-li se vývoj plodnosti v České republice od 90. let 20. století, budeme pozorovat její nárůst až k rekordně vysokým hodnotám z roku 2021. V tiskové zprávě Českého statistického úřadu (ČSÚ) ze dne 15. prosince 2022 se uvádí: „Díky nárůstu intenzity plodnosti v posledních jedenácti letech se Česko v roce 2021 zařadilo k zemím s nejvyšší úrovní úhrnné plodnosti v Evropě. Průměrný počet dětí na jednu ženu u nás dosáhl 1,83 a byl nejvyšší od roku 1992.“ Tuto zprávu převzala ČTK [1] a nejsledovanější veřejnoprávní [2, 3, 4] i komerční média [5, 6, 7]. Česká televize ke zprávě připojila také graf vývoje úhrnné plodnosti.

Obrázek 1: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011-2021. Data: ČSÚ; graf formátován dle [2].

Z tohoto grafu je dobře patrné, že v roce 2021 došlo k značně velkému zvýšení úhrnné plodnosti. Zatímco ve čtyřech předešlých letech byly hodnoty stabilní (1,69 v roce 2017 a 1,71 v následujících třech letech), v roce 2021 byla hodnota úhrnné plodnosti 1,83. Ponechme nyní stranou skutečnost, že díky omezení hodnot vykreslených na svislé ose (1,3 až 1,9 dětí na ženu) se změny hodnoty zdají „dramatičtější“, než kdyby svislá osa začínala hodnotou nula. Meziroční nárůst z hodnoty 1,71 na hodnotu 1,83, tj. nárůst o cca 7 %, je v posledních 10 letech největší a budí tudíž pozornost. Co je jeho příčinou? Než se pustíme do spekulací, podívejme se do dat trochu blíže.

Vývoj počtu narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku („záhada mizejících žen“)

Pro výpočet úhrnné plodnosti jsou zásadní údaje o počtu živě narozených dětí, věku jejich matek a počtu žen v daném věku. Potřebné údaje najdeme v Demografické příručce, kterou každoročně publikuje ČSÚ. V současné době je k dispozici demografická příručka za rok 2021, která byla publikována 31.1.2023.

Jak se dá očekávat, k výpočtu „intenzity rození dětí“ je třeba znát především počty narozených dětí. Celkové počty narozených dětí můžeme zjistit hned z několika různých tabulek demografické příručky, např. z tabulky 1-5a Přirozený pohyb obyvatel na území Česka v letech 1919–2021 (absolutní údaje). Tyto počty jsou znázorněny na obrázku 2.

Počty (živě) narozených se v posledních několika letech (od roku 2015) pohybují v rozmezí 110 až 115 tisíc. Meziroční změny počtu narozených v těchto letech nepřekračují 2 procenta (v letech 2015 až 2021 představují postupně +0,8, +1,7, +1,5, -0,3, -1,6, -1,8 a +1,4 procent).

Obrázek 2: Vývoj počtu živě narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku v letech 1951 – 2021. Data: ČSÚ.

Zabývejme se nyní počtem žen v reprodukčním věku. Vyjdeme z tabulky 1-11 Ženy ve věku 15–49 let podle jednotek věku v letech 1920–2021 (stav k 1. 7.), kde pro jednotlivé roky nalezneme i celkový počet žen ve věku 15-49 let. A zde nás čeká možná velké překvapení. Jak je patrné z obrázku 2 (povšimněme si prudkého poklesu červené čáry na jejím konci), mezi roky 2020 a 2021 došlo k největšímu poklesu počtu žen v reprodukčním věku za období od roku 1951.

Počet žen v reprodukčním věku uváděný v datech ČSÚ poklesl mezi roky 2020 a 2021 o 83 471, tj. přibližně o 3,5 %. Nejde přitom jen o rozdíl mezi nejstarší generací 49letých, která v roce 2020 čítala 73 617 (a která už se v roce 2021 nezapočítává, protože přesáhla vymezené věkové rozmezí), a nejmladší generací 15letých, která v roce 2021 čítala 51 023 žen. Pokud by byly všechny ostatní věkové skupiny stabilní, představovala by tato generační obměna úbytek o velikosti 73 617 – 51 023 = 22 594. Navíc by šlo o úbytek v „okrajových“ věkových skupinách, kde je plodnost dosti nízká, a na úhrnnou porodnost by tato samotná změna měla jen omezený vliv. Jenže došlo (alespoň formálně) k výraznému „úbytku“ žen i ve většině dalších věkových kohort. V každé z věkových skupin 31 až 39 let šlo o pokles o 4 až 5 procent. Opět zdůrazněme, že nejde o efekt různě populačně silných ročníků, neboť zde srovnáváme ve dvou po sobě jdoucích letech velikost „stejné“ skupiny. K výrazné změně došlo například ve skupině 30letých žen (k 1.7.2020) čítající 68 414 žen. Tato skupina tvoří „základ“ skupiny 31letých žen v roce následujícím (k 31.7.2021), v něm však skupina 31letých čítá jen 65 419 žen. Za rok se tedy někde „ztratilo“ jen v této věkové skupině téměř 3 tisíce žen, tj. skoro 4,4 %. Celkově se skupina 15-48 letých z roku 2020 za rok zmenšila o 60 877 žen, tj. o téměř 2,6 %.

Počet žen v reprodukčním věku a sčítání lidu („rozluštění záhady mizejících žen“)

Výše uvedený „úbytek“ počtu žen v reprodukčním věku samozřejmě v žádném případě nepředstavuje skutečný úbytek, ale je dán tím, že v roce 2021 proběhlo v ČR sčítání lidu, domů a bytů. Počty žen v jednotlivých věkových skupinách jsou totiž ve skutečnosti jen odhadovány. V roce 2021 došlo k bezprecedentní úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, jak je vidět z obrázků 3 a 4.

Obrázek 3: Meziroční procentuální změna počtu žen v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 3 je patrné, že k takto dramatickému „poklesu“ počtu žen v reprodukčním věku předtím nikdy nedošlo. Pokles o více než jedno procento byl zaznamenán ještě v letech dvou předešlých sčítání lidu, tj. v letech 2001 (o 1,0 %) a 2011 (o 1,4 %). O to více vynikne mimořádnost poklesu v roce 2021 (o 3,5 %).

Meziroční změna počtu žen v reprodukčním věku pozorovatelná na obrázku 3 je z velké části dána nestejnou velikostí nastupující generace (15letých žen) a skupiny, která reprodukční věk opouští (49 let). Nejde však jen o tuto změnu. Vlivem přeshraniční migrace a (v malé míře) také úmrtnosti se mění také velikost skupiny žen, které žijí v České republice a zůstávají v reprodukčním věku (věk 15-48 let, v následném roce 16-49 let). Velikost těchto změn je zachycen na obrázku 4.

Obrázek 4: Meziroční procentuální změna v četnosti skupiny žen, které zůstávají v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 4 je patrné, že odhady počtu žen v reprodukčním věku se výrazně upravovaly prakticky při každém sčítání lidu, a to směrem dolů (počet zjištěný sčítáním byl vždy menší, než byl odhad v předchozím roce). Největší korekce byla provedena při sčítání 2021. Po odhlédnutí od přirozeného stárnutí populace šlo o přibližně 2,6% „pokles“ (opravu). Druhá největší oprava (z roku 1970) byla poloviční (o 1,3 %).

Za povšimnutí stojí také skutečnost, že v období mezi posledními sčítáními (2012 až 2020) byly prováděny „aktualizace“ odhadu počtu žen v reprodukčním věku vždy směrem nahoru, a to až o 0,5 % ve všech třech letech před sčítáním. Celkově se tak za roky 2012 až 2020 skupina žen v reprodukčním věku „zvětšila“ o 56 079 osob, aby byla následně v roce 2021 o 60 877 osob „zmenšena“.

Změna plodnosti mezi roky 2020 a 2021

Z výše uvedeného vyplývá, že k velkému zvýšení úhrnné plodnosti mezi roky 2020 a 2021 došlo zřejmě do značné míry díky „aktualizaci“ (snížení) odhadu počtu žen v reprodukčním věku.

Jak moc se tato skoková změna promítla do výpočtu úhrnné plodnosti? Záleží na tom, jak se postavíme k velké diskrepanci v odhadech velikosti věkových kohort před a po sčítání lidu 2021. Skokovou změnu (emigrace či úmrtí desítek tisíc žen v této skupině během jediného roku) nepovažuji za věrohodné vysvětlení.

Věřím, že výsledky ze sčítání lidu jsou nejlepšími dostupnými odhady pro rok 2021 a skutečná hodnota úhrnné plodnosti se tedy v roce 2021 opravdu pohybovala kolem hodnoty 1,83. Při vyloučení výše uvedené reálné skokové změny to ale znamená, že v letech bezprostředně předcházejících byl odhad počtu žen v reprodukčním věku mírně nadhodnocen, a úhrnná plodnost tedy byla mírně podhodnocena.

Vzhledem k výše uvedené „bilanci“ za roky 2012 až 2020, kdy bylo ke skupině žen v reprodukčním věku postupně přičteno přibližně 56 tisíc osob a následně bylo v roce 2021 přibližně 61 tisíc osob odečteno, se jeví jako rozumné počítat s nulovou bilancí za roky 2012 až 2020 a jednotlivé skupiny nechat „stárnout“, ale nijak je nezvětšovat ani nezmenšovat. Skok v roce 2021 v počtu žen v reprodukčním věku pak nebude tak dramatický.

Takto odhadnuté počty žen v reprodukčním věku následně použijeme k standardnímu výpočtu úhrnné plodnosti za roky 2011 až 2021. K výpočtu dále použijeme údaje o počtu živě narozených dětí podle věku matky, které v Demografických ročenkách ČR publikuje pravidelně ČSÚ. Konkrétně vycházíme z tabulek D.04 Živě narození podle věku matky, legitimity a pořadí narození.

Výsledný odhad vývoje úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 je zobrazen na obrázku 5 zeleně, červená linka ukazuje původní, oficiálně publikované hodnoty.

Obrázek 5: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 dle oficiálních údajů ČSÚ (červeně) a po přepočtu na základě údajů ze sčítání lidu 2021 (zeleně). Data: ČSÚ.

Je třeba si uvědomit, že oficiálně uváděné hodnoty úhrnné plodnosti byly publikovány postupně v jednotlivých letech mezi sčítáními lidu, kdy statistici upravovali odhady počtu žen v reprodukčním věku. Při posledním sčítání lidu (2021) se však ukázalo, že tyto odhady byly značně nadhodnocené a skutečná úhrnná plodnost byla tudíž zřejmě větší, než bylo oficiálně publikováno.

To znamená, že oproti roku 2020, v němž byla oficiálně uváděna úhrnná plodnost 1,71 dítěte na ženu, opravdu došlo v roce 2021 ke zvýšení úhrnné plodnosti, ale změna ve skutečnosti nebyla tak dramatická, jak by se z oficiálních dat (uvádějících hodnotu 1,83 za rok 2021) mohlo zdát.

Jak postupovat při hodnocení dat za rok 2022 – „průměrná“ hodnota může být dosti matoucí pojem

Při hodnocení nejnovějších dat je třeba si uvědomit, že oficiálně publikované hodnoty úhrnné plodnosti před rokem 2021 na jedné straně a její hodnoty z roku 2021 a dalších let na straně druhé jsou (resp. budou) obtížně srovnatelné, protože v roce 2021 došlo k bezprecedentně velké úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, přičemž z těchto aktuálních hodnot budou zřejmě vycházet i odhady v letech následujících.

Nejnovější čísla o počtu narozených dětí jsou měsíční údaje za první tři čtvrtletí (tedy leden až září) roku 2022. Ty jsou k dispozici od 12. 12. 2022 na stránce ČSÚ v tabulce Tab. 1 Počet a pohyb obyvatel České republiky v letech 1992–2022: absolutní údaje (roční, čtvrtletní, měsíční). Měsíční počty za celý rok 2022 by měly být publikovány přibližně za měsíc, přesněji 21. března 2023, detailnější data o věku matek narozených dětí pak v říjnu 2023, kdy vyjde Demografická ročenka ČR – 2022.

Data publikovaná ČSÚ jsou přebírána do mezinárodní databáze Human Fertility Database. Nejnovější měsíční počty narozených v ní najdeme v sekci Short-Term Fertility Fluctuations v tabulce pro ČR obsahující neupravená zdrojová data Crude data. Počty živě narozených dětí pak slouží k odhadu úhrnné plodnosti. Jelikož počet narozených dětí závisí mj. na ročním období (jsou měsíce, kdy se pravidelně rodí dětí více), jsou k dispozici i odhady měsíčních hodnot úhrnné plodnosti očištěné od tohoto vlivu, které lépe slouží k posuzování dlouhodobých trendů. Pokud by se naplnil odhad, který na základě měsíčních odhadů úhrnné plodnosti publikovaných na stránkách Human Fertility Database uvádí ve svém článku Koubský, tedy pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, šlo by pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Proč si to myslím? Ať už vyjdeme z oficiálně publikovaných (neaktualizovaných) odhadů úhrnné plodnosti, nebo z aktualizovaných hodnot, jde o poměrně zásadní změnu trendu ve vývoji úhrnné plodnosti. Ta od roku 2011 až do roku 2021 rostla. V roce 2022 pak zřejmě došlo k poklesu, a to ne zcela zanedbatelnému. Ilustrujeme tuto změnu na obrázku 6.

Obrázek 6: Úhrnná plodnost v ČR 2011-2021 (přepočítané hodnoty) a predikce pro rok 2022. Hodnoty na základě dat ČSÚ za roky 2011-2021 spočítal O. Vencálek, predikce na rok 2022 je odhadem na základě měsíčních dat Human Fertility Database.

V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Pokud bychom připustili, že tato hodnota byla mimořádně vysoká, bylo by možno v následujícím roce (2022) očekávat mírný pokles (princip „návratu k průměru“). Zde jsme však ukázali, že nárůst úhrnné plodnosti v roce 2021 extrémní nebyl. Možná, že expertně můžeme mírný pokles v roce 2022 předjímat (zejména, když už průběžná data tuto „predikci“ potvrzují), těžko by však někdo z dat do roku 2021 predikoval pokles o více než několik setin (modely, které po sérii rostoucích hodnot „predikují“ výraznější pokles vznikají často až poté, co k poklesu opravdu došlo).

Pro úplnost dodejme, že hodnota 1,65 je pouze „predikcí“ a není zcela zřejmé, nakolik je tato predikce ovlivněna skokovou změnou odhadu počtu žen v reprodukčním věku v roce 2021. Dokonce i hodnoty měsíční úhrnné plodnosti za měsíce, pro něž už jsou počty narozených známy (byť jde o předběžné údaje), jsou totiž netriviálními odhady. Jejich autoři při jejich výpočtu nepočítají s detailními daty propojujícími počty narozených dětí s věkem jejich matek, jak je uvedeno na str. 7 v metodologické poznámce k těmto datům.

Za pozornost stojí ještě jedna poněkud nečekaná nesnáz. Jde o interpretaci pojmu „průměrná hodnota“. Ve svém výše citovaném článku Petr Koubský uvádí: „Každopádně lze konstatovat, že rok 2022 není z hlediska úhrnné plodnosti nijak výjimečný, v rámci uplynulého desetiletí se jeví jako průměrný.“ Pokud se na zjištěné hodnoty úhrnné plodnosti pohybující se v rozmezí 1,43 až 1,83 budeme dívat bez jejich časového uspořádání, pak dojdeme k závěru, že hodnota 1,65 je „průměrná“. Zde ale hodnotíme vývoj úhrnné plodnosti v čase. Pokud by šlo o ustálený proces, který osciluje kolem jakési „průměrné hodnoty“, i v tom případě by pojmenování hodnoty 1,65 jako „průměrná hodnota“ bylo v pořádku. Zde však o ustálený proces nejde. Těžko budeme hledat někoho, kdo by trend v letech 2011 až 2021 označil za „konstantní“. Spíše se shodneme na tom, že byl rostoucí. V situaci, kdy pozorujeme rostoucí trend a následný pokles z nejvyšší dosažené hodnoty na hodnotu „průměrnou“, je závěr „Rok 2022 […] byl z hlediska úhrnné plodnosti průměrný.“ zavádějící.

Ze stejného důvodu považuji v Koubského článku za matoucí graf znázorňující krátkodobé fluktuace plodnosti v Česku. I zde je totiž opominuta časová posloupnost zjištěných hodnot. Jen velmi pozorný čtenář si všimne, že „podprůměrné hodnoty“ byly zjištěny převážně v první části sledovaného období, zatímco ty nadprůměrné v části druhé, po níž následuje již zmiňovaný „průměrný rok 2022“.

Koubský na základě toho, že hodnoty úhrnné plodnosti v roce 2022 byly průměrné, vyvozuje tyto závěry: „Nic nenasvědčuje, že by se během něj [roku 2022] projevovaly atypické efekty snižující plodnost. Pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Ve své analýze jsem ukázal, že pokud v roce 2022 došlo k poklesu úhrnné plodnosti na hodnotu 1,65 (či podobně nízkou), je třeba nebrat tento pokles na lehkou váhu, ale pátrat po jeho příčinách.

Stojí za to zopakovat, že úhrnná plodnost je charakteristika intenzity rození dětí a je konstruována tak, aby se na ní neprojevovaly strukturní změny v populaci, tedy aby se „odfiltroval“ vliv měnícího se počtu a věkové struktury žen v reprodukčním věku, kteréžto faktory jsou bezesporu hlavními determinantami počtu narozených dětí. Jestliže tedy dochází ke změně trendu ve vývoji tohoto ukazatele (např. mění-li se trend z rostoucího na klesající), je potřeba takovémuto jevu věnovat pozornost. To platí zejména, pokud se potvrdí, že tato změna je výrazná.

Závěr

Svým příspěvkem jsem měl ambici upozornit zejména na následující aspekty hodnocení nejnovějších údajů o počtu narozených dětí a jeho determinantách:

V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Ukázali jsme, že v roce 2021 došlo k méně extrémní odchylce ve vývoji úhrnné plodnosti, než by se mohlo z oficiálních dat zdát. Změna, ke které došlo v oficiálně publikovaných odhadech úhrnné plodnosti mezi lety 2020 a 2021, je do značné míry dána bezprecedentně velkou opravou odhadu počtu žen v reprodukčním věku po proběhlém sčítání lidu.
Pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, jak bylo predikováno z měsíčních dat Human Fertility Database, šlo by o pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Jde o výraznou změnu trendu, jejíž příčiny by měly být odhaleny.
K hodnocení vývoje úhrnné plodnosti je třeba přistupovat jako k hodnocení trendu a jeho změn, nikoliv jako k hodnocení ustáleného procesu. Označení hodnoty jako „průměrné“ může být při takovéto analýze silně matoucí.

Zpívat se smí

Tomáš Fürst

Dějiny zřejmě směřují k nějaké diskontinuitě, neboť se poslední dobou děje tolik věcí, že už je nestíhám ani sledovat, natož pochopit či dokonce převyprávět pro naše příznivce.

Dnes jsem chtěl napsat, že došlo k menší revoluci, protože BBC uveřejnila článek o člověku, kterému covidová vakcína zničila život. Článek je sice stále plný oficiálních keců o tom, jak jsou závažné zdravotní následky mRNA vakcín nesmírně vzácné a jak jsou mRNA vakcíny ze všech nejlepší (evidence samozřejmě žádná, pouze citát jakéhosi profesora doktora docenta), ale základní linie je jasná: Pan Larry Lowe má zničený život kvůli vakcíně, nejde o náhodnou shodu okolností a BBC se nijak nesnaží tvrdit, že je Larry lhář, dezinformátor a antivaxer. Myslíte, že se někdy dočkáme podobné reportáže v České televizi?

Než jsem ale sedl k počítači, zaznamenal jsem něco ještě důležitějšího. Napřed ale trocha kontextu: Druhá nejlepší univerzita na světě – Stanford – nedávno vyhodila svého prezidenta, protože se ukázalo, že jeho články obsahují zfalšovaná data. Co mi to jenom připomíná? Aha, Radka Zbořila – vedoucího výzkumného centra na olomoucké Univerzitě Palackého – jehož práce taky obsahují zfalšovaná data. Na rozdíl od Stanfordu se však olomoucká univerzita se Zbořilem nerozloučila, naopak, pečlivě plní všechna jeho přání, vyplácí mu půl milionu měsíčně ve mzdě, a ještě ho laskavě nechá pracovat na konkurenční univerzitě. Inu, to je rozdíl mezi provinční českou univerzitou, placenou z peněz daňových poplatníků, a soukromou americkou institucí, která si nemůže dovolit přijít o reputaci a tím i o peníze studentů a podporovatelů.

Ale zpět k tomu, co se na Stanfordu stalo. Novým rektorem se stal mladý ekonom Jonathan Levin a před týdnem se odhodlal k nesmírně důležitému, odvážnému a zcela průlomovému kroku. Na půdě Stanfordu uvedl konferenci, kterou zorganizoval nejproslulejší covidový disident Spojených států amerických – Jay Bhattacharya – a na kterou pozval úplně zakázané lidi jako je John Ioannidis nebo Anders Tegnell. Záznam z konference zatím stále visí v TyTroubě – s povinným disclaimerem, že nejvíc nejpravdivější informace o vakcínách jsou z WHO – a rozhodně stojí za to poslechnout si aspoň závěrečné Ioannidisovo vystoupení. Vypadá to, že po pěti letech konečně začíná skutečná veřejná debata o globální ztrátě soudnosti a jejích příčinách. Myslíte, že Univerzita Karlova někdy uspořádá covidovou konferenci, na kterou pozve Hanu Zelenou, Vojtěcha Thona a Jiřího Berana?

A nakonec ještě jedna novinka. Největší šiřitel covidových dezinformací v České kotlině – server Seznam.cz – konečně vyhodil šéfredaktora svých „zpráv“ Jakuba Ungera. Zároveň zřejmě přestal cenzurovat všechny odkazy na stránky našeho sdružení SMIS, což systematicky dělal mnoho let. Takže zpívat už se zase smí.

Zemětřesení v redakci Seznamu proběhlo asi týden poté, co sdružení SMIS odhalilo, že zpravodajství tohoto českého internetového giganta je určeno převážně pro skot. Za tu šťáru z UOHS ale fakt nemůžeme a rozhodně se nedomníváme, že by Seznam.cz měl na šíření covidových dezinformací monopol.

Kotlár! aneb zpráva, která není určena pro skot

Tomáš Fürst

Pověřenec slovenské vlády pro vyšetřování zločinů covidismu, Peter Kotlár, vystoupil 2. října 2024 na fascinující tiskové konferenci se zprávou o své činnosti. Záznam jste si mohli poslechnout zde, jenže – než jsem stihl tuto zprávu dopsat – tak samozřejmě z TyTrouby zmizel. Po menším úsilí jsem jej našel na Rumble, schovaný tady, už i s titulkem „legendární tiskovka“.

A taky, že jo. Kotlárova tiskovka je nářez. Něco takového jsme z oficiálních míst v žádné zemi „západního civilizačního okruhu“ ještě nikdy neslyšeli. Shrnuto jednou větou – je to přesný opak oficiálního covidového narativu. Peter Kotlár doporučuje slovenské vládě odmítnout pandemickou úmluvu WHO a okamžitě zastavit používání mRNA produktů, dokud nebude prokázáno, že jsou účinné a že jsou bezpečné.

Celou svoji zprávu měl Kotlár slovenské vládě předložit 3. října 2024. Poté měla být zveřejněna na webové stránce jeho úřadu. Místy zacházel kolega Kotlár dál, než bychom si dovolili my na SMIS, proto jsme se na plné znění jeho zprávy docela těšili. Když jsem tento text začal psát, žádná zpráva na uváděné stránce ještě nebyla. Než jsem text dopsal, zmizela i samotná stránka: „Ľutujeme stránka sa nenašla.“ Za pár dnů možná zmizí i samotný Kotlár, s mizením mají Slováci zkušenosti… Vlado Clementis by mohol rozprávať.

Mezitím se můžeme bavit sledováním oficiálních hnojometů, které se rozjely téměř okamžitě. Seznam.cz nedávno vyhodil své dva dvorní trubače covidových dezinformací, takže se musel uchýlit k importu pomluv od „spolupracovnice ze Slovenska“. Spolupracovnice byla zřejmě výborně informovaná, neb se jí nepodařilo správně odcitovat ani jméno Petera Kotlára (plete si ho s Borisem a dodnes to v textu nikdo neopravil).

Její pomlouvačný článek je skoro tak mizerný, jako by ho psala redakce Seznamu sama. Kromě standardního žvanění o tom, jaký je Kotlár dezinformátor (tento pojem v textu zopakuje hned desetkrát, aby bylo jasno) obsahuje článek perly typu: „Bezpečnost vakcín přitom prokázaly všechny relevantní světové instituce.“ Samozřejmě bez jakéhokoliv zdroje či dokonce upřesnění, které že instituce by to mohly být. Nedávno vyšel moc pěkný článek o tom, jak se postupně měnil obraz mRNA vakcín ve vědeckých publikacích: Ještě v roce 2021 se všude povinně tvrdilo, že mRNA vakcíny nemají téměř žádné nežádoucí účinky, dnes už se čím dál častěji objevují články o jejich zcela nevyhovujícím bezpečnostním profilu. Kolegové v Seznamu riskují, že budou poslední, kdo zůstane na palubě Safe & Effective Titaniku.

Ještě lepší je potom věta, že Ivermectin je „lék určený především pro skot“. Kdyby autorka pomlouvačného pamfletu strávila půl minuty na internetu, zjistila by, že Ivermectin je lék zařazený na seznam „Essential medicines“, za jehož objev byla udělena Nobelova cena za lékařství a který byl v posledních desítkách let použit pro léčbu několika miliard lidí po celém světě.

Určené především pro skot je tedy spíše „zpravodajství“ na Seznamu. My z jiných taxonomických skupin si počkáme na Kotlárovu zprávu.

Česká televize se neomlouvá, Česká televize nechybuje

Zuzana Krátká

Když jsme na počátku léta s JUDr. Tomášem Nielsenem vyhráli při odvolacím řízení u Městského soudu žalobu s Českou televizí, bylo to překvapení pro nás i pro ně. Tušili jsme, že šokované vedení redakce pořadu Newsroom 24 udělá maximum pro ututlání této ostudy naší veřejnoprávní televize, ale realita předčila naše očekávání.

Soudci odvolacího soudu si (na rozdíl od toho předchozího) přečetli článek v Parlamentních listech, který redaktorka v pořadu Newsroom označila za snůšku nebezpečných výmyslů, a zhodnotili ho v rozsudku takto: „Ačkoli žalobkyně vstoupila se svými názory do veřejného prostoru, nebylo prokázáno, že by se jednalo o dezinformace nebo výmysly. Naopak šlo o názory otevřené, hodnotící jednotlivá fakta a ponechávající prostor pro zodpovězení některých otázek v budoucnu. Naproti tomu reportáž měla vyznění odsuzující, odstrašující od určitých informačních zdrojů, mezi něž byla žalobkyně neprávem zařazena.“ Sankce pro ČT nebyla nijak závratná – od soudu dostala nařízeno, aby se v pořadu Newsroom 24 omluvila, aby zaplatila soudní náklady a k tomu symbolickou částku za újmu, a aby stáhla onu dehonestující část pořadu z webu ČT. Text požadované omluvy byl už v průběhu předchozího řízení zkrácen na minimum a byl součástí rozsudku.

Zajímavá scéna se odehrála u odvolacího soudního řízení, když právník České televize JUDr. Jan Beneš ještě se soudci licitoval o tom, do kolika dní v prázdninovém provozu ČT zvládne omluvu do příslušného pořadu zapracovat. Z toho jsme my (a zřejmě i soud) nabyli dojmu, že Česká televize bere případ vážně a pokud nám dá soud za pravdu, že zveřejní omluvu skutečně korektně, k čemuž potřebuje nějaký čas. V žalobě jsme neřešili detailní scénář omluvy, tedy to, jakým způsobem a ve které minutě k omluvě dojde. To podle mě není úkolem osoby, kterou médium pomluvilo (nejsem televizní dramaturg ani režisér). Omluva má být hlavně podle práva cestou k nápravě újmy, kterou člověku médium způsobilo, a podle toho by měla také vypadat. A pak – nesoudili jsme se přece s bulvárem, ale s veřejnoprávní televizí…

Akce „Hlavně nenápadně“

Po obdržení písemného rozsudku jsme tušili, že to nejzajímavější teprve přijde. S napětím jsme čekali na to, jak to proběhne, a nutno říci, že naše nejdivočejší představy byly překonány. Ubožejší už být ani nemohlo. Omluva byla odvysílána až po faktickém ukončení pořadu Newsroom (18. 8. 2024), bez vysvětlení divákům, čeho se text týkal, a bez namluveného komentáře, pouze v textové podobě. Omluva ani omylem nesplnila účel, který podle zákona měla splnit. O nějaké satisfakci nemůže být ani řeč.

Na způsob omluvy jsem v dopise pro jistotu upozornila generálního ředitele Mgr. Součka. Doufala jsem, že mi odpoví a že se dozvím jeho postoj k celé záležitosti. On televizi tenkrát neřídil, tedy hypoteticky mohl mít zájem na tom, aby se chování redakce změnilo k lepšímu. Odpověď od něj jsem nedostala, ale ozvalo se právní oddělení a opět nám známý právník JUDr. J. Beneš. Podle jeho vyjádření vše proběhlo v naprostém pořádku. „Omluva byla zveřejněna zcela v souladu s rozsudkem Městského soudu… Vaše námitky nepovažujeme za důvodné.“

Kopii dopisu panu řediteli jsem zaslala na vědomí také Radě České televize. Ta obdržela i reakci právního oddělení. Na svém zasedání dne 18.9.20924 projednala a z textu obdržené odpovědi vyplynulo, že mi do značné míry dala za pravdu: „… ačkoliv z hlediska práva zřejmě došlo k naplnění rozsudkem daných požadavků, nebyla zvolená forma rozsudkem dané omluvy dostatečná, tj. v souladu se skutečným účelem nařízené satisfakce.“ Současně v dopise uvádí: „V návaznosti na to Rada ČT doporučí generálnímu řediteli, aby v budoucnu v podobných případech dbala Česká televize na adekvátní a důstojné formy zveřejněných omluv.“ Obdobnou odpověď obdržel i pan ředitel. Děkuji těm členům Rady, kteří se mě zastali, a také panu předsedovi Rady ČT Mgr. Novákovi, který je pod dopisem podepsán. Tato slova jsou, doufejme, příslibem pro ty, kteří budou poškozeni novináři ČT v budoucnosti.

Další kolo s neústupnou ČT je před námi

Česká televize neprohrává. Česká televize neměla ani dříve potřebu se komukoliv za cokoliv korektně omlouvat. Zřejmě to neumí a patrně ani nemá ve svých směrnicích popsáno, kdo a jak se má v případě soudní prohry postiženým lidem omluvit. A co je ještě horší, a nevím, zda si to uvědomila Rada ČT, Česká televize necítí potřebu seznámit své diváky s tím, že lhala a že soud potvrdil, že informace, které v minulosti o někom zveřejnila, byly nepravdivé. Právní oddělení ČT si vůbec nepřipouští, že po první prohře může dojít k dalším a že ta ostuda může být ještě horší. V našem případě se totiž vedou od počátku dvě řízení. Po prvním, prohraném, ČT odmítla návrh na smírné řešení druhého řízení, tedy žaloby Zdravého fóra a Tomáše Nielsena jako fyzické osoby. Pokud by na smír ČT přistoupila, měla by klid. Místo toho budou soudní klání pokračovat.

Budeme dál pracovat na tom, aby právo nezůstalo jen formálním nástrojem, ale aby skutečně chránilo lidi před pomluvami. A aby na omluvu nedošlo až ve chvíli, kdy zhasnou světla reflektorů.

Trust Bust

Tomáš Fürst

V časopise americké lékařské společnosti JAMA vyšla fascinující studie o tom, jak se americkému lékařskému establishmentu podařilo za čtyři epidemické roky prohospodařit skoro polovinu důvěry pacientů.

Data pocházejí z poměrně rozsáhlých a hlavně reprezentativních internetových průzkumů spokojenosti, kterých se účastnilo téměř půl milionu dospělých Američanů. Ještě v dubnu 2020 odpovídalo 71,5 % respondentů, že mají důvěru v lékaře a nemocnice. V lednu 2024 už jich bylo jen 40,1 %. Doporučuju vám si studii přečíst nebo aspoň proklikat obrázky, je to nesmírně zajímavé. Zkopíroval jsem jeden graf, který ukazuje, že situace je ve skutečnosti u mladších osob mnohem horší, protože důvěru ve zdravotníky zachraňují starší lidé.

Těžko bychom v historii hledali příklad, kdy došlo ke srovnatelně dramatickému propadu důvěry veřejnosti k takto důležitému segmentu společnosti.

Data pro Českou republiku se mi najít nepodařilo, ale článek na Novinkách nedávno citoval průzkum společnosti STADA, že spokojenost Čechů se zdravotním systémem klesla mezi roky 2021 a 2024 z 83 % na 68 %. Ke článku je zábavně připojená čtenářská anketa, která se ptá „důvěřujete českému zdravotnictví“? Z 21 tisíc hlasujících čtenářů jich 85 % zaškrtlo „NE“.

Nevíte někdo, čím by to mohlo být?

Beru toho vlevo

Tomáš Fürst

Ministr zdravotnictví státu Florida, John Ladapo, vydal 12. září 2024 zbrusu nové doporučení ohledně mRNA vakcín proti covidu. Doporučení je naprosto fascinující a měli byste si ho přečíst celé. Kdo nemá čas nebo náladu, tady jsou klíčové body v češtině.

Ladapo píše, že dostupný booster nechrání před infekcí virovými kmeny, které v současnosti dominují. Dále připomíná, že nebyla a nejsou k dispozici žádná data, která by prokazovala, že booster chrání před hospitalizací či těžkým průběhem.

Proto doporučuje mRNA vakcíny proti covidu nepoužívat. Poskytovatelé zdravotní péče by měli lidem, kteří mají z covidu obavy, přednostně nabídnout jiné než mRNA vakcíny.

V další části dokumentu jsou vyjmenována rizika mRNA vakcín, kterých by si poskytovatelé zdravotní péče a pacienti měli být vědomi. Nechybí mezi nimi myokarditida, ortostatická tachykardie (POTS) a různá autoimunitní onemocnění. Ladapo také píše, že je možné, že mRNA vakcíny mají zápornou účinnost při ochraně před infekcí. Dokonce zmiňuje i riziko integrace části vakcíny do DNA, což může být dědičné.

To nejlepší ale přijde nakonec. Místo mRNA vakcín doporučuje ministr zdravotnictví státu Florida jako prevenci proti covidu fyzickou aktivitu, omezení konzumace ultra-zpracovaných potravin a radí trávit hodně času venku na floridském slunci, abychom si doplnili hladinu vitamínu D.

No nechtěli byste taky takového ministra? Beru toho vlevo.

Budou FDA a CDC vyšetřovat česká covidová data?

Tomáš Fürst

Vypadá to, že „data z Čečija“ budou covidisty trápit ještě dlouho. Přečtěte si fascinující zprávu o tom, že americký senátor Ron Johnson píše americkému CDC a FDA a žádá je o vyšetřování na základě českých covidových dat.

“I urge you to review the official Czech government data on COVID-19 vaccines administered in the Czech Republic, and Mr. Kirsch’s and Dr. Craig’s analysis on the ACM [all-cause-mortality] of the Moderna and Pfizer COVID-19 vaccines,” píše Johnson.

Naráží tím na analýzu Steva Kirsche, která ukazuje, že po vakcíně od Moderny umíralo v českých zemích ve všech věkových kohortách systematicky více lidí než po vakcíně od Pfizeru.

My jsme tuto zajímavost komentovali zde a stále se domníváme, že Kirschovy argumenty nejsou tak neprůstřelné, jak si autor myslí. Každopádně jde však o mimořádně zajímavé pozorování a nikterak neuškodí, když si nad ním papaláši v CDC a FDA budou chvíli lámat hlavy. („Don’t hold your breath“, jak říkají Američané).

V každém případě však soudíme, že český ÚZIS na sebe může být hrdý, že se odhodlal k tak zásadnímu kroku a zveřejnil kompletní anonymizovaná data na individuální bázi. Panu Stanislavu Veselému, kterému se nějakým záhadným způsobem podařilo ÚZIS k tomuto epochálnímu kroku přimět, patří čestné místo v pantheonu světových bojovníků proti covidismu.

EXCLUSIVE: New Data Prompts Sen. Ron Johnson to Seek Answers on COVID-19 Vaccine Deaths

Akce Covid: Proč se to stalo a optimistická cesta ven. Aneb už nikdo zbytečně umírat nemusí.

Dalibor Štys, Laboratoř experimentálních komplexních systémů, Ústav komplexních systémů, FROV, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Bývalý ministr školství prof. Dalibor Štys patří k našim pravidelným čtenářům a velmi aktivním komentátorům našeho facebookového kanálu. Dnes vám přinášíme jeho mimořádně zajímavý a důležitý text,ve kterém propojuje dvě témata: Dobu covidovou a Akademická mafie na českých univerzitách. Je nám ctí a potěšením jeho příspěvek otisknout a doufáme, že se stane inspirací pro další naše aktivní čtenáře, aby pouze nečekali, s čím přijdeme my, ale občas také přiložili ruku k dílu a nějaký původní text nám nabídli. Až se doba otočí a hříchy doby covidové budou pojmenovány a potrestány budete moci říct, že jste byli - s Daliborem Štysem - u toho!   Tomáš Fürst

Druhý týden v srpnu mi kolega Michael Fischer z vídeňské Allgemeine Krankenhaus říkal, abych udělal pěkný obrázek, jak se aktivovaný lymfocyt váže na kmenovou buňku z placenty očkované pacientky, protože covid je už over a je třeba dokončit publikaci. Vzápětí jsme zaznamenali Andreje Babiše v peřinách, jak svým klasickým plačtivým a vyčítavým hlasem sděluje: „Mám covid, a to jsem třikrát očkovaný. Ani ta příroda mne nemá ráda!“ A covidový černokněžník plukovník Prymula mu na to vzkázal: „To je tím, že nemáš dvě dávky našeho nového elixíru“. No, nebudu psát o nejvyšších mlynářích, to bych se zapletl (pozn. reviewer mne stejně donutil napsat, že tím myslím Boha a jeho mlýny).

Samozřejmě si myslím, že cesta ven je. Jinak bych to nepsal. Byla uvolněna kompletní data ÚZIS o očkování a úmrtích. Opět jsme v něčem pozitivním první. Vivat Čečija. Můžeme vyhrát. Ale to až na konec. Vydržte prosím, bude to dlouhé.

Celosvětová akce covid-19 nás zasáhla v optimistické fázi našich dějin. V roce 2019 reálné mzdy rostly, hypotéky měly úrokové sazby pod 2 %, nepůjčte si. Česká národní banka dokonce platila ostatním bankám za to, že si u ní ukládaly peníze, a přesto se státní rozpočet blížil vyrovnanosti. Pamatujete? Sice se média všeobecně snažila najít každou drobnou skvrnku na tehdejším vedení státu, ale kdo měl rozum, ten si užíval prosperity.

V akademické sféře řádila aféra Olomouc, kde jeden doktorand porušil zákon mlčení a prozradil, že v datech publikovaných v Journal of American Chemical Society byly vymazány signály klíčových sloučenin. A laboratoř viníků, místo aby sklopila uši a svedla vše na člověka, který už v ní stejně nepracoval, začala kolem sebe nepochopitelně kopat. A ještě nepochopitelněji se aktérům olomoucké falzifikační aféry dostalo podpory od mnohých politicky vlivných vědců, které jsem znal a jichž jsem si svým způsobem vážil.

Moje vina – Mea culpa. Preference různých vědních politiků, u nichž je vědecká integrita pod rozlišovací schopností, byla neočekávaným důsledkem systému, který jsme nastavili s Tomášem Hrudou (který je dnes hlavním poradcem premiéra Fialy) za mého pobytu na ministerstvu školství. Museli jsme tehdy podle požadavku Evropské komise zavést takzvané Národní programy udržitelnosti, z nichž se financovaly nově budované výzkumné infrastruktury, které tehdy rostly všude za hranicí Prahy jako houby po dešti. Jedním typem těchto infrastruktur byla i velká Evropská centra excelence a my jsme tehdy pro ně program udržitelnosti (NPU II) nastavili jako „matching funds“, doplňkové prostředky k penězům získaným v mezinárodních projektech. To prakticky znamenalo, že 40 % prostředků musí příjemci dotace získat ze zahraničních grantů (zejména rámcových programů EU), přičemž nejprestižnější projekty European Research Council (ERC) byly bonifikované. Jenže – ony neexistovaly, a neexistují dodnes, žádné „domácí“ projekty rámcových programů EU nebo „domácí“ projekty ERC. Tedy takové projekty, které by vycházely z originálních českých vědeckých myšlenek rozvinutých v domácích laboratořích a široce čtených a diskutovaných na mezinárodních fórech. Něco takového jsme měli naposled před druhou světovou válkou, a to pohříchu na německých univerzitách. Právě to jsme chtěli změnit.

Realita byla ovšem taková, že ve všech projektech Rámcových programů, které kdokoliv v České republice byl schopen v čase vymezeném Národnímu programu udržitelnosti získat, byli Češi pouze členové konsorcií vedených zahraničními laboratořemi nebo se jednalo o projekty lidí s dvojí afiliací, kteří si přijeli domů odpočinout po náročné práci v Británii nebo USA. Jinak řečeno, abyste splnili podmínky NPU II, museli jste nabrat zaměstnance, kteří se v mezinárodní vědecké politice pohybovali, nikoliv domácí originální myslitele. Ti, co přišli, jsou často lidé, kteří umějí „dodávat data“ bez nějaké hluboké kritiky jejich získávání. Namísto původně plánovaného vybudování vědecké značky kvality „Made in Czechia“ jsme tedy podstatu české vědy ještě oslabili. Neočekávané důsledky jsou vždycky ty nejvýznamnější.

Pracovišti podpořenými z NPU II byly i výše kritizované olomoucké laboratoře. A proč se jich všichni excelentní vědci zastávali? I oni museli, z podstaty věci, mít podobné máslo na hlavě. Nejjasněji se to pak ukázalo při odstoupení nositele grantu ERC a předního publikátora Vojtěcha Adama z pozice rektora Mendelovy univerzity poté, co se ukázalo, že má zmanipulované výsledky ve více než 20 publikacích. Vojtěch Adam byl navíc spoluautorem publikací prezidentské kandidátky Danuše Nerudové. Diví se ještě někdo, že omerta mezi excelentními vědci funguje?

Do toho přišel covid. Medicína je nejakademičtější z aplikovaných disciplín. Profesoři rozhodují, co je lege artis a co ne, a tím se musí řídit každý běžný lékař v poslední vesnické ordinaci. Covid byl pro excelentní vědce v oboru medicíny živou vodou. Naskytla se příležitost umlčet drzé „průměrné“ vědce zpochybňující jejich experimentální a statistické postupy při tvorbě a analýze dat. Navíc to na jaře 2020 vypadalo, že covid není až tak vražedná nemoc a že celá pandemie je spíše akademická hra. Tak co si nehrát a nenechat si za to zaplatit? Proběhla studie Preval řízená docentem Hajdúchem z Univerzity Palackého, která byla zaměřena hlavně na to, aby se spotřebovaly nakoupené čínské protilátkové testy. Jakékoliv náznaky, že něco je přece jen špatně, hlavně nárůsty průměrných záchytů v PCR testech a nárůsty úmrtí ze srpna 2020, byly buď ignorovány, nebo zveřejněny až po dvou měsících. Alternativní studie byly zesměšňovány.

A výsledek se dostavil – ze země „best in covid“ se stala v listopadu a prosinci 2020 země s největším počtem nadúmrtí v Evropě. Po jaře 2020, které se dalo brát jako „oddech“ po hektické době do roku 2019, jsme najednou byli konfrontováni s naprostým amatérismem veřejné správy podporované převažující neexistencí sebereflexe akademické obce, která z „neexistence covidu“ vyplývající z akce Preval lehce přeskočila do vymýšlení sebevětších omezení a strašení mrazáky s mrtvolami na ulicích. Jak se jeví z dat o očkováních a úmrtích, všechny další akce byly jen ještě horší. Za sebe považuji za nejhorší posílání nakažených očkovaných do práce. To už jde za další vládou antibabišovské koalice. Jinými slovy, ani jedna z úřadujících vlád neukázala schopnost racionálního rozhodování na základě experimentálních dat.

Není divu, že jsme upadli do celonárodní deprese, z níž se nemůžeme vzpamatovat. Lidé, díky nimž v roce 2019 země prosperovala, jsou také o pět let starší, vesměs očkovaní, často šli do předčasného důchodu a čekají, jaké zdravotní problémy se u nich projeví. Naděje něco změnit taky není – kdo racionální by po téhle akci volil znova Babiše nebo Fialu? Jinými slovy, kolik racionálních lidí se mezi námi vyskytuje, nám říká statistika všech voleb od té doby.

Ale objevil se člověk, který by měl být prohlášen za svatého, protože uvolnil data ÚZIS o očkování a úmrtí v době covidu. Máme je zveřejněna jako první na světě! A můžeme vytvářet a oponovat metodiky, jak z nich těžit. Jakmile je máme, můžou se uplatňovat na všechny podobné datové série, a protože zpívající právník Adam Vojtěch (nezaměňovat s vědeckým spoluautorem prezidentské kandidátky) jako ministr zdravotnictví v době předcovidového klidu prosadil e-recept, máme podobná data pro všechny léky a jejich kombinace. Už nikdo zbytečně umírat nemusí, stačí napojit Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) na data ÚZIS a „projet“ všechny podobné vztahy. Budeme objektivně vědět, jaké léky co skutečně léčí, jaké testy jak fungovaly a co kdy použít. Profesoři se budou moci věnovat výuce nových lékařů…

Tedy, ehm, v roce 2015 jsme byli kolegy z Complexity Science Hubu z Vídně pozváni do podobného projektu rakousko-českého. My z něj vycouvali, protože bylo jasné, že nejsme schopni data zajistit, a oni potřebná data také nikdy nezískali. Proto si myslím, že v celé šíři může uspět jen státní instituce.

Ještě zbývá otázka, kdo byl ten člověk, který má být svatořečen. Dala by se data v tomto rozsahu zpracovat, kdyby o všem nevěděl ředitel ÚZIS Dušek? Jestli to byl on, kdo rozhodl o zveřejnění dat, a pokud bude i nadále spolupracovat na podobných analýzách, jeho mnohokrát ztracená karma se tisíckrát napraví.

Reakce na „omluvu za poškození cti“ od redakce pořadu Newsroom

Zuzana Krátká

Text omluvy pozorný divák na okamžik zahlédne na samém závěru pořadu Newsroom, který byl odvysílán v neděli 18. srpna 2024 v nočních hodinách. Text je velmi stručný a byl součástí rozsudku Městského soudu. V něm se řešil obsah textu a kdy nejpozději bude uvedený (dokonce jsme museli původní text omluvy výrazně zkracovat), nikoliv forma omluvy (tedy scénář zveřejnění). Redakce tedy zasunula její zobrazení nejdál, kam to jen šlo. Byla uvedena až po tom, co hlasatelka popřála divákům dobrou noc a po grafickém předělu, za kterým už měly být jen titulky. Takto s omluvou v textové podobě, bez toho, že by byla přečtena a bez toho, že by bylo její zařazení do pořadu vysvětleno, má být podle České televize celá kauza skončena. Rozhodnutí soudu bylo učiněno za dost. Žádná další písemná omluva od vedení redakce ani od ředitele ČT mi nedorazila. Tiskové oddělení nesdělilo nic o výsledku soudu ČT se mnou, Tomášem Nielsenem a Zdravým fórem veřejnosti a odmítlo dokonce poskytnout vyjádření i tázajícím se novinářům z jiných médií. Rozhodli jsme se tedy v celé záležitosti pokračovat a svůj nesouhlas s postupem ČT jsem dnes formou dopisu zaslala řediteli České televize a na vědomí i Radě ČT. Dopis uvádím v celém znění i zde, na stránkách SMIS. Děkuji za podporu všem, které tato kauza stále ještě zajímá. Za svobodu slova a ochranu vědecké diskuse je třeba bojovat. Jinak o ni nadobro přijdeme.

27.8.2024

Vážený pane řediteli,

obracím se na Vás ve věci nedávného rozsudku Městského soudu v Praze, který nařídil České televizi zveřejnit omluvu mé osobě kvůli nepravdivým a difamačním informacím uvedeným v pořadu Newsroom 24 vysílaném dne 5. prosince 2021.

V tomto pořadu (v čase cca 9 min.) byl mezi dezinformační weby zařazen web spolku Zdravé fórum, a to v souvislosti s článkem, jehož jsem byla autorkou. Daný článek, který se týkal očkování proti onemocnění covid-19, byl redaktorkou prezentován jako důkaz toho, že Zdravé fórum je antivaxerskou a dezinformační komunitou, která šíří nebezpečné výmysly o tom, že třetí dávka očkování je zbytečná. Jak vyplynulo z pořadu i z následného soudního řízení, nikdo z redakce Newsroom 24 si předmětný článek nepřečetl. V tomto článku totiž nic podobného nezaznělo. Poukazovala jsem v něm, na základě svých odborných znalostí, na limity vakcinace proti covidu a své názory jsem měla podložené odbornými publikacemi i studiemi, které jsme tehdy prezentovali na odborných konferencích imunologům. To nakonec konstatoval i soud, když v rozsudku doslova uvedl: „Ačkoli žalobkyně vstoupila se svými názory do veřejného prostoru, nebylo prokázáno, že by se jednalo o dezinformace nebo výmysly. Naopak šlo o názory otevřené, hodnotící jednotlivá fakta a ponechávající prostor pro zodpovězení některých otázek v budoucnu. Naproti tomu reportáž měla vyznění odsuzující, odstrašující od určitých informačních zdrojů, mezi něž byla žalobkyně neprávem zařazena.“

Po více než 2,5-letém řízení nám tedy dal soud za pravdu a nařídil ČT zveřejnit omluvu, dále pak nařídil odstranit inkriminované části z pořadu umístěného na webových stránkách ČT a nahradit symbolickou částkou nemajetkovou újmu i náklady řízení.

S ohledem na to jsem předpokládala, že 1) v pořadu Newsroom 24 bude omluva uvedena alespoň krátkou informací o tom, čeho se věc týká, jelikož diváci o této kauze nebyli informováni a netušili, o čem se vedl spor, 2) omluva bude nahlas přečtena někým, kdo se na původním pořadu podílel (a tak i potvrdí to, že omluva je míněna vážně), 3) omluva zazní v rámci pořadu, v jeho první polovině (stejně jako byla vysílána dehonestační reportáž), 4) ČT bude na webových stránkách o rozsudku veřejnost informovat. Jako projev lidské slušnosti, která by měla být u novinářů veřejnoprávního média samozřejmostí, jsem očekávala, že obdržím také e-mail či dopis s omluvou od vedoucího redakce, která mne reportáží poškodila, a to osobně i profesně. Nic z toho se nestalo.

Redakce publicistiky evidentně odmítla přijmout fakt, že její reportáž vážně poškodila pověst imunoložce, která do té doby mohla své vědecké názory prezentovat v tisku i na vědeckých akcích, byť se lišily od tvrzení Ministerstva zdravotnictví a jeho expertů.

Poté, co soud o věci pravomocně rozhodl, jsem předpokládala, že vedení České televize přezkoumá, jak k předmětnému závažnému pochybení došlo, kdo inicioval vznik části pořadu, jejímž cílem bylo zdiskreditovat Zdravé fórum a mou osobu, a že vedení ČT učiní maximum pro to, aby veřejnost mohla věřit tomu, že podobná pochybení bere vážně.

Místo informace o soudu a o tom, jak se s tím ČT vypořádá, nastalo hrobové ticho. Ano, původní reportáž byla zkrácena, přisouzená náhrada byla uhrazena, ale způsob, jímž byla omluva zveřejněna dne 18. 8. 2024, považuji za výsměch mně osobně i veřejnosti jako takové.

Omluva byla totiž odvysílána až po faktickém ukončení pořadu, bez jakéhokoliv vysvětlení a pouze v textové formě. Diváci už v té době pozornost sdělení nevěnovali, jelikož už jim redaktorka popřála dobrou noc a před omluvu byl vložen i grafický předěl. Ani na webu ČT, ani na sociálních sítích České televize nebyla zveřejněna žádná zpráva o rozsudku a nápravě.

Redakce tak zvolila alibistický postup, jímž nedošlo k naplnění účelu omluvy, natož pak k projevu jakékoliv reálné lítosti nad tím, co se stalo.

Upozorňuji, že jsem požadavek omluvy u soudu specifikovala co do obsahu, nikoliv formy, zejména proto, že jsem naivně věřila, že Česká televize se v případě, že se prokáže její pochybení, nesníží k laciným praktikám. Očekávala jsem, že uzná závažnou chybu, kterou poškodila mou profesní čest a kterou způsobili pracovníci ČT zcela neprofesionálním postupem – nepřečetli si kritizovaný článek, nedali mi prostor se vyjádřit, zkrátka zveřejnili nepodložené pomluvy zcela v rozporu se závaznými pravidly ČT, formulovanými zejména v jejím kodexu. Věřila jsem rovněž, že Česká televize, jako médium veřejné služby, je tím, kdo by měl jít příkladem při respektování zásad práva, formulovaných i právní jurisprudencí (zejména pak tzv. zásadu přiměřenosti omluvy).

Postup redakce při zpracování omluvy považuji za hluboce neprofesionální a lidsky ubohý tím víc, že se týká redakce veřejnoprávní televize. Před tím, než s mým právním zástupcem učiníme kroky k přezkumu toho, zda Česká televize tímto postupem postupovala v souladu s právem (v souladu se základy morálky a etiky nesporně nepostupovala), Vás chci požádat o názor na tuto věc a poskytnout Vám prostor k vyjádření, případně k řešení situace. Nemohu totiž vyloučit, že o situaci nejste podrobněji informován.

Závěrem Vás chci informovat, že tuto komunikaci považuji za otevřenou. Kopii zasílám na vědomí Radě České televize a zveřejním ji na webu a facebooku našeho Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS).

Předem děkuji za zvážení shora uvedeného i za případnou reakci.

RNDr. Zuzana Krátká, PhD.

Celková úmrtnost českých obyvatel dle vakcinačního statusu: nejstarší ročníky

Tomáš Fűrst

V předchozím článku jsme vám prozradili, že se panu Stanislavu Veselému podařilo vymámit z ÚZISu skutečně dlouhá data, která obsahují vše potřebné k tomu, abychom konečně mohli spočítat vývoj celkové úmrtnosti obyvatel České republiky v letech 2020–2022 v závislosti na tom, kolik vakcín proti covidu si nechali píchnout. Data obsahují mnoho zajímavých příběhů a my vám je budeme přinášet postupně od nejstarších obyvatel po ty nejmladší. Samotná datová sada je ke stažení zde a její podrobný popis je v úvodu tohoto článku.

Znovu připomínáme, že nemáme informaci o příčině úmrtí, veškeré příběhy se tedy budou týkat celkové mortality (all-cause mortality, ACM). Ve veřejném prostoru se od začátku epidemie objevují různé pokusy vyčíslit úmrtnost různých skupin lidí a většinou to dopadne špatně. Ono to totiž není tak jednoduché, jak se může zdát, a nejde to moc dobře udělat v Excelu. Problém je, že skupiny očkovaných první, druhou až x-tou dávkou se nám neustále mění pod rukama a není možné vzít jejich velikost k nějakému pevnému datu. Když vezmete velikost skupiny očkovaných na začátku měsíce, jejich mortalitu v daném měsíci nadhodnotíte, protože jich během toho měsíce může podstatně přibýt. Když ale vezmete jejich počet ke konci daného měsíce, mortalitu ze stejného důvodu (někdy velmi výrazně) podhodnotíte. Pojďme si tedy ujasnit, jak se celková mortalita počítá.

Především je třeba se zaměřit na poměrně úzkou věkovou kohortu, protože je zavádějící sledovat mortalitu skupiny obsahující dvacetileté i osmdesátileté. My budeme sledovat skupiny obyvatel narozených v dané pětiletce, například 1940–1944. Výjimku uděláme jen u těch nejstarších (v tomto článku), kde vezmeme všechny narozené do roku 1930 dohromady, protože už jich mezi námi zase tolik není. Pro každého člověka budeme sledovat jeho vakcinační status každý den mezi 1. lednem 2020 a 31. prosincem 2022. Protože máme přesná data vakcinace, bereme člověka jako očkovaného hned ode dne vakcíny, a nikoliv až po 14 dnech, jak se to občas za covidu dělalo. U těch, kteří zemřeli, zaznamenáme, s jakým vakcinačním statusem se tak stalo. Například mortalitu lidí očkovaných první dávkou spočítáme tak, že vezmeme počet lidí (z dané věkové kohorty), kteří zemřeli po první dávce nějaké covidové vakcíny (ale nikoliv po druhé, třetí, …) a tohle číslo vydělíme počtem člověko-dnů, kteří lidé této věkové kohorty strávili se statutem „po první dávce“. Výsledek vynásobíme 365.25, čímž mortalitu převedeme na počet mrtvých na jeden člověko-rok, a dále vynásobíme tisícem, abychom převedli na standardní jednotku – počet zemřelých na 1000 člověko-let.

Tento výpočet provedeme pro všechny měsíce let 2020—2022, pro všechny věkové kohorty a pro všechny vakcinační statusy, které pro účely této prezentace uvažujeme takto: neočkovaní, očkovaní první dávkou, očkovaní druhou dávkou, očkovaní třetí nebo vyšší dávkou. Je možné dále dělit očkované na čerstvě (do 28 dnů od dané dávky) a dříve (déle než 28 dnů od dané dávky) očkované. Tohle dělení je nesmírně zajímavé, ale grafy jsou potom už natolik komplikované a obtížně čitelné, že je zde nebudeme prezentovat. Také je možné dále dělit mortalitu dle pohlaví, což je také zajímavé a fajnšmekři se díky dokonalé spolupráci Elišky Princové mohou na výsledek podívat na konci článku.

Obrázek níže ukazuje celkovou mortalitu lidí narozených před rokem 1930. U tohoto obrázku podrobně popíšeme všechny tři panely, abychom to u dalších věkových kohort již nemuseli opakovat.

Celková mortalita osob narozených do roku 1930

Všechny tři panely mají společnou časovou osu, která sestává z měsíců mezi lednem 2020 a prosincem 2022. Svislé přerušované čáry označují začátky let, jednotlivé měsíce jsou číslovány.

Horní panel ukazuje vývoj počtu očkovaných různými dávkami. Pro každý měsíc zobrazujeme, kolik člověkolet v něm strávili lidé narození před rokem 1930 s daným vakcinačním statusem. Na začátku roku 2020 byli všichni pochopitelně neočkovaní, na konci roku 2022 jich byly skoro dvě třetiny očkovány třemi a více dávkami, skoro třetina zůstala neočkovaná a zbytek měl jednu či dvě dávky vakcíny. Všimněte si, že počet neočkovaných byl u těchto nejstarších obyvatel i na konci roku 2022 nečekaně vysoký – v této věkové kohortě ke konci 2022 žilo ještě skoro 28 tisíc lidí a z nich asi 30 procent zcela neočkovaných. Podíl neočkovaných během roku 2022 dokonce mírně roste. Zřetelný pokles hodnot v horním panelu ukazuje, že za tři sledované roky více než polovina lidí narozených do roku 1930 zemřela. Mírný nárůst z února na březen není způsoben zmrtvýchvstáním, ale rozdílnou délkou jednotlivých měsíců vedoucí k tomu, že počet odžitých dní (a tedy i člověko-let) se v březnu oproti únoru prakticky o 10 % navýší.

Prostřední panel je ten nejdůležitější. Ukazuje celkovou mortalitu lidí narozených před rokem 1930 v jednotlivých měsících dle jejich vakcinačního statutu. Kategorie, kde bylo daný měsíc méně než 5 úmrtí, nejsou zobrazeny. Spodní panel obsahuje stejnou informaci jako prostřední, jen je mortalita vztažena k mortalitě neočkovaných pro jednodušší vizuální srovnání. Mortalita očkovaných v daném měsíci je ve spodním panelu jednoduše vydělena mortalitou neočkovaných v tom samém měsíci, všechny červené sloupečky na spodním panelu mají tedy velikost rovnou jedné. Chytřejší kolegové mi říkali, že červené sloupečky ve spodním panelu nenesou žádnou informaci a že je mám odstranit. Mají pravdu, ale já jsem je tam nechal.

Svislé barevné pruhy naznačují první velkou vlnu covidu od listopadu 2020 do dubna 2021 (levý červený pruh), období covidového klidu v létě 2021 (zelený pruh), kdy byl počet úmrtí s covidem zanedbatelný, a druhou velkou vlnu covidových úmrtí mezi listopadem 2021 a březnem 2022 (pravý červený pruh).

Jaké příběhy jsou napsány ve výše uvedeném grafu?

Do konce roku 2020 nebyl očkován téměř nikdo, vidíme tedy jen červené sloupečky. Od ledna 2021 již umírali i očkovaní první dávkou (modré sloupečky), ale jejich mortalita byla zpočátku o něco nižší než mortalita neočkovaných. To je pravděpodobně náš starý známý známý Healthy Vaccinee Effect (HVE), který je způsoben (z velké části) tím, že očividně umírající lidé se neočkují. Může to být ovšem i skutečný ochranný efekt vakcíny, protože v této věkové kohortě se začátkem roku 2021 na covid umíralo hodně. Ovšem ani skalní fanoušci vakcín nikdy netvrdili, že by vakcína chránila okamžitě po první dávce, spíše tedy sázíme na HVE.
Zajímavé je, že mortalita očkovaných druhou dávkou v únoru a březnu 2021 je ještě nižší než u očkovaných první dávkou. Vysvětlení je podobné: Koho zradilo zdraví po první dávce (ať už kvůli první dávce nebo náhodou), pravděpodobně již si pro druhou dávku nešel. Kohorta očkovaných prvních dávkou se tak rozdělila na ty relativně zdravější, kteří dostali druhou dávku, a relativně méně zdravé, kteří zůstali s první dávkou, což je další projev HVE.
Toto vysvětlení je konsistentní s tím, jak vystřelí mortalita očkovaných pouze první dávkou v letních měsících roku 2021. Nemyslím si, že by byla správná interpretace, že jde hlavně o „vakcinační mortalitu“ (ačkoliv nějaká úmrtí vakcína pravděpodobně způsobila). Spíše je to tak, že ve skupině s první dávkou skutečně zůstali jen ti, kteří na tom byli tak špatně, že druhou dávku dostat nemohli. A protože na tom byli špatně, je jejich mortalita vysoká.
Zajímavé ovšem je, že od podzimní vlny covidu 2021 až do konce roku 2022 umírali očkovaní první i druhou dávkou podstatně více než neočkovaní. Mortalita očkovaných třetí (a vyšší) dávkou opět vždy začíná na nižších číslech než mortalita těch s předchozí dávkou (zřejmě opět HVE), ale ke konci období již byla systematicky vyšší než mortalita neočkovaných. Toto pozorování se nedá úplně jednoduše skloubit s oficiální covidovou story o tom, jak vakcíny zachraňovaly životy.

Tož včíl mudrujte. Výše uvedený graf vzbudil tolik diskusí i mezi autorem tohoto textu a jeho oponenty, že si diskusi o tom, co to celé může znamenat, necháme až na příště. V jednom z následujících textů vám také přineseme zprávu o vývoji celkové mortality u dalších věkových kohort.

Celková úmrtí – ženy narozené do roku 1930

Celková úmrtí – muži narození do roku 1930

Past na 46 milionů Britů aneb kde je zakopán OSEL?

Tomáš Fűrst

Vakcinační roztleskávači mají nový hit. Studii z Velké Británie, která na zdravotních záznamech téměř 46 milionů obyvatel Spojeného království ukazuje, jak očkování proti covidu významně snižuje incidenci kardiovaskulárních a trombotických událostí. Poslední věta abstraktu (jediná, kterou novináři čtou) hlásá, že závěry studie podporují široké použití covidových vakcín v příštích epidemiích. Ach bože.

Studii už zevrubně okomentoval slavný kalifornský epidemiolog Vinay Prasad a uděláte dobře, pokud si jeho hodnocení poslechnete. V českých luzích a hájích se tématu chopil Josef Pazdera na OSLU, kde aktivisticky píše, že diskuse končí, 46 milionů lidí je 46 milionů lidí, statistika je neúprosná a antivaxeři prohráli: Počet infarktů, mrtvic a trombotických příhod byl u očkovaných výrazně nižší než u neočkovaných. Tak to prý vypadá, „když se přestanou zveličovat jednotlivosti a vše se nechá na strohé matematice z opravdu velkého souboru dat.”

Pilní čtenáři platformy SMIS už samozřejmě tuší, kde je v této studii zakopán OSEL. Jde opět o Healthy Vaccinee Effect (HVE), který nemilosrdně ničí všechny observační studie účinnosti a bezpečnosti covidových vakcín. O tomto fascinujícím problému píšeme opakovaně a neustále zdůrazňujeme, že tento všemi přehlížený efekt zcela invaliduje veškerá tvrzení o účinnosti a bezpečnosti covidových vakcín, která se na nás za poslední čtyři roky valí z oficiálních míst.

Tak to zkusíme ještě jednou tak, aby to pochopil i OSEL: Paní Brownová byla objednaná na první dávku covidové vakcíny na pátek, ale v úterý dostala infarkt. Takže na očkování samozřejmě nešla, protože měla v pátek úplně jiné starosti. Přispěla tedy jednou „kardiovaskulární událostí“ do kohorty neočkovaných a vychýlila poměr takových událostí na stranu neočkovaných. Kdyby infarkt nedostala, na očkování by šla a přispěla by čárkou “bez infarktu” straně očkovaných. Kolik asi takových missis Brownových bylo?

Podstatou výše uvedené historky je, že výskyt sledované události (v tomto případě infarktu) je důvodem pro rozhodnutí, zda se podrobit intervenci (v tomto případě očkování). Není tedy divu, že u očkovaných je takových událostí výrazně méně.

Ve skutečnosti je věc ještě komplikovanější a dramatičtější. Není totiž potřeba, aby paní Brownová hned dostala infarkt. Ono stačí, že žije někde v chaloupce u jezera (Loch Ness), sotva dojde na záchod a nemá žádné příbuzné, kteří by ji do vakcinačního centra dovezli. Takových missis Brownových je bohužel svět plný a ony všechny zůstanou trčet v kohortě neočkovaných. A vzhledem ke svému chatrnému zdraví – které je důvodem, proč zůstaly neočkované – mají mnohem větší pravděpodobnost různých nepěkných endpointů (včetně infarktu, mrtvic a žilních embolií).

Kdo nevěří, ať se podívá sem, jak vakcína v létě 2021 (kdy u nás covid skoro nebyl) nádherně „chránila“ před úmrtím z jakékoliv příčiny. Hotový elixír mládí.

Dá se vůbec nějak poznat, do jaké míry jsou výsledky studie zkreslené efektem zdravého očkovaného? Ale samozřejmě. Stačí se podívat, jak se mezi očkovanými a neočkovanými liší například míra zranění v dopravních nehodách či počty úmrtí na rakovinu plic. Prostě jak se obě skupiny liší v událostech, proti kterým covidová vakcína z principu chránit nemůže. O tom však tým britských kouzelníků v Nature Communications pečlivě mlčí.

Vakcinační roztleskávače včetně kolegy Pazdery tedy musíme opět zklamat. Narazili jen na další z dlouhé řady politicky korektních, ale zcela bezcenných báchorek založených na fundamentálním nepochopení observačních dat. Za normálních časů by tyhle řeči nemohly projít oponentním řízení v odborném žurnále. Časy však již několik let normální nejsou. OSEL aby to vzal.