Blog – Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků

Zvýrazněno

Opomenuté aspekty hodnocení nejnovějších trendů ve vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Ondřej Vencálek

V uplynulých přibližně dvou týdnech proběhla čilá debata o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti v České republice v posledních letech. Zkusím nejprve tuto debatu krátce rekapitulovat a poté poukázat na některé zatím opomíjené aspekty této problematiky. Zejména se zaměřím na hodnocení roku 2021 jako roku s (výrazně) zvýšenou plodností, po níž by bylo možné očekávat pokles („návrat k průměru“). Zjistíme totiž, že plodnost nebyla zvýšená až tak výrazně, jak se může na první pohled zdát. Překvapivě důležitou roli totiž hraje skutečnost, že v roce 2021 proběhlo sčítání lidu.

Rekapitulace únorové debaty o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Debatu o vývoji počtu narozených dětí (a potažmo plodnosti) v ČR odstartoval článek Tomáše Fürsta z 6. února 2023, v němž se autor pozastavuje nad „skokovým desetiprocentním poklesem počtu narozených dětí“ v roce 2022 oproti roku 2021. Dále upozorňuje na „velmi dramatický pokles počtu narozených dětí i v mnoha jiných zemích“ a zamýšlí se nad možnými příčinami poklesu. Ty je podle Fürsta „třeba hledat v něčem, co nastalo na jaře roku 2021“. Možnou souvislost nachází v časové koincidenci s počátkem očkování: „Data z ostatních zemí ukazují přesně stejnou časovou souvislost – pokles porodnosti nastává asi devět měsíců po začátku očkování věkové kohorty rodičů.“ Zcela správně upozorňuje, že může jít o souběh čistě náhodný, zároveň však nenachází evidenci pro jiné vysvětlení pozorovaných změn a vybízí proto k důkladnému zkoumání příčin poklesu počtu narozených dětí.

Reakcí na výše uvedený článek byl text Petra Koubského z 15. února 2023 v Deníku N. Koubský v něm zcela správně poukazuje na zjevnou slabinu Fürstovy úvahy, která spočívá v práci s absolutními počty narozených dětí bez zohlednění četnosti a věkové struktury populace žen v reprodukčním věku (15 až 49 let). Tvrdí, že „pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Článek je shrnut tvrzením, že „K vysvětlení [současných] populačních trendů postačují známé a prozkoumané faktory, žádný nový se neprojevuje“. Svá tvrzení dokládá vývojem jednoho z demografy používaných ukazatelů plodnosti („intenzity rození dětí“), tzv. úhrnné plodnosti. K této míře se v následujícím textu budeme opakovaně vracet.

Třetí text publikovaný na stránkách skupiny SMIS je datován 17. února 2023 a má formu rozhovoru imunoložky Zuzany Krátké s demografkou Klárou Hulíkovou Tesárkovou. Ta zopakovala potřebu pracovat nikoliv přímo s počty narozených dětí, ale s mírami plodnosti, které zohledňují počet a věkové složení populace žen v reprodukčním věku: „Pro možné analýzy souvislostí mezi plodností a jakýmikoli možnými faktory je zcela nutné pracovat s intenzitami očištěnými od strukturálních vlivů, protože struktura populace a počty žen jsou zde jednoznačně rušivým faktorem zkreslujícím celé vyznění tématu.“ Pokles počtu narozených dětí Hulíková Tesárková vysvětluje strukturální změnou populace, která je „logickou, plně předvídatelnou a hlavní příčinou pozorovaného poklesu.“ O roku 2021, kdy „došlo nejen v ČR, ale i v jiných evropských státech ke zvýšení úrovně plodnosti, tedy kdy se zvýšil průměrný počet živě narozených dětí na ženu“, hovoří jako o výjimečném. Uvádí: „Pokud by nedošlo k výjimečnosti roku 2021, tak i v něm by nastal další pokles počtu živě narozených dětí o několik tisíc (mezi roky 2019 a 2020 byl pokles o více než 2 tisíce) a pokračující pokles v roce 2022 by nebyl tak mimořádně působící.“

Zatím poslední text zveřejnil na stránkách skupiny SMIS 19. února 2023 Arnošt Komárek. V tomto textu vypočítává meziroční změnu počtu narozených pro jednotlivé měsíce a dochází k závěru, že „S ohledem na bezprecedentní skokovou změnu v porodnosti pozorovanou z měsíce na měsíc (po očištění o sezónnost) se však důvodně domnívám, že ji nelze vysvětlit běžným demografickým vývojem, ale musí jím být nějaká téměř jednorázová událost.“

Proč je rozumné pracovat spíše s mírami plodnosti než přímo s počty narozených

Počet narozených dětí za určité období (např. daný kalendářní rok) na určitém území (např. v daném státě) je zásadním způsobem ovlivňován počtem obyvatel žijícím v daném čase na tomto území. Podstatné je rovněž věkové složení obyvatelstva – počet narozených dětí je těsněji spjat s počtem žen v reprodukčním věku (15-49 let) než s celkovým počtem žen, respektive celkovým počtem obyvatel. Vztáhneme-li počet narozených dětí k počtu žen v reprodukčním věku, získáme míru plodnosti, tedy ukazatel, který vypovídá o „intenzitě“, s jakou ženy v dané (časově a prostorově určené) populaci rodí děti. Demografové používají různé míry plodnosti, přičemž společné těmto mírám je to, že počty narozených dětí vztahují k počtům obyvatel, typicky při zohlednění věku těchto obyvatel.

Jednou z nejčastěji používaných měr plodnosti je tzv. úhrnná plodnost, která představuje „průměrný počet živě narozených dětí, které by se narodily jedné ženě za předpokladu, že by míry plodnosti podle věku zaznamenané ve sledovaném kalendářním roce zůstaly během jejího reprodukčního věku (15–49 let) neměnné.“, viz Metodické poznámky k Demografické příručce ČR 2021. Úhrnná plodnost se vypočítává jako součet věkově specifických měr plodnosti.

Co má vliv na to, s jakou intenzitou se děti rodí? Co ovlivňuje plodnost? Odpovědi hledáme jednak v prostorovém srovnání měr plodnosti (v daném čase), ale také hodnocením vývoje měr plodnosti na daném území v čase.

Vývoj úhrnné plodnosti v ČR od 90. let 20. století

Zaměříme-li se vývoj plodnosti v České republice od 90. let 20. století, budeme pozorovat její nárůst až k rekordně vysokým hodnotám z roku 2021. V tiskové zprávě Českého statistického úřadu (ČSÚ) ze dne 15. prosince 2022 se uvádí: „Díky nárůstu intenzity plodnosti v posledních jedenácti letech se Česko v roce 2021 zařadilo k zemím s nejvyšší úrovní úhrnné plodnosti v Evropě. Průměrný počet dětí na jednu ženu u nás dosáhl 1,83 a byl nejvyšší od roku 1992.“ Tuto zprávu převzala ČTK [1] a nejsledovanější veřejnoprávní [2, 3, 4] i komerční média [5, 6, 7]. Česká televize ke zprávě připojila také graf vývoje úhrnné plodnosti.

Obrázek 1: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011-2021. Data: ČSÚ; graf formátován dle [2].

Z tohoto grafu je dobře patrné, že v roce 2021 došlo k značně velkému zvýšení úhrnné plodnosti. Zatímco ve čtyřech předešlých letech byly hodnoty stabilní (1,69 v roce 2017 a 1,71 v následujících třech letech), v roce 2021 byla hodnota úhrnné plodnosti 1,83. Ponechme nyní stranou skutečnost, že díky omezení hodnot vykreslených na svislé ose (1,3 až 1,9 dětí na ženu) se změny hodnoty zdají „dramatičtější“, než kdyby svislá osa začínala hodnotou nula. Meziroční nárůst z hodnoty 1,71 na hodnotu 1,83, tj. nárůst o cca 7 %, je v posledních 10 letech největší a budí tudíž pozornost. Co je jeho příčinou? Než se pustíme do spekulací, podívejme se do dat trochu blíže.

Vývoj počtu narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku („záhada mizejících žen“)

Pro výpočet úhrnné plodnosti jsou zásadní údaje o počtu živě narozených dětí, věku jejich matek a počtu žen v daném věku. Potřebné údaje najdeme v Demografické příručce, kterou každoročně publikuje ČSÚ. V současné době je k dispozici demografická příručka za rok 2021, která byla publikována 31.1.2023.

Jak se dá očekávat, k výpočtu „intenzity rození dětí“ je třeba znát především počty narozených dětí. Celkové počty narozených dětí můžeme zjistit hned z několika různých tabulek demografické příručky, např. z tabulky 1-5a Přirozený pohyb obyvatel na území Česka v letech 1919–2021 (absolutní údaje). Tyto počty jsou znázorněny na obrázku 2.

Počty (živě) narozených se v posledních několika letech (od roku 2015) pohybují v rozmezí 110 až 115 tisíc. Meziroční změny počtu narozených v těchto letech nepřekračují 2 procenta (v letech 2015 až 2021 představují postupně +0,8, +1,7, +1,5, -0,3, -1,6, -1,8 a +1,4 procent).

Obrázek 2: Vývoj počtu živě narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku v letech 1951 – 2021. Data: ČSÚ.

Zabývejme se nyní počtem žen v reprodukčním věku. Vyjdeme z tabulky 1-11 Ženy ve věku 15–49 let podle jednotek věku v letech 1920–2021 (stav k 1. 7.), kde pro jednotlivé roky nalezneme i celkový počet žen ve věku 15-49 let. A zde nás čeká možná velké překvapení. Jak je patrné z obrázku 2 (povšimněme si prudkého poklesu červené čáry na jejím konci), mezi roky 2020 a 2021 došlo k největšímu poklesu počtu žen v reprodukčním věku za období od roku 1951.

Počet žen v reprodukčním věku uváděný v datech ČSÚ poklesl mezi roky 2020 a 2021 o 83 471, tj. přibližně o 3,5 %. Nejde přitom jen o rozdíl mezi nejstarší generací 49letých, která v roce 2020 čítala 73 617 (a která už se v roce 2021 nezapočítává, protože přesáhla vymezené věkové rozmezí), a nejmladší generací 15letých, která v roce 2021 čítala 51 023 žen. Pokud by byly všechny ostatní věkové skupiny stabilní, představovala by tato generační obměna úbytek o velikosti 73 617 – 51 023 = 22 594. Navíc by šlo o úbytek v „okrajových“ věkových skupinách, kde je plodnost dosti nízká, a na úhrnnou porodnost by tato samotná změna měla jen omezený vliv. Jenže došlo (alespoň formálně) k výraznému „úbytku“ žen i ve většině dalších věkových kohort. V každé z věkových skupin 31 až 39 let šlo o pokles o 4 až 5 procent. Opět zdůrazněme, že nejde o efekt různě populačně silných ročníků, neboť zde srovnáváme ve dvou po sobě jdoucích letech velikost „stejné“ skupiny. K výrazné změně došlo například ve skupině 30letých žen (k 1.7.2020) čítající 68 414 žen. Tato skupina tvoří „základ“ skupiny 31letých žen v roce následujícím (k 31.7.2021), v něm však skupina 31letých čítá jen 65 419 žen. Za rok se tedy někde „ztratilo“ jen v této věkové skupině téměř 3 tisíce žen, tj. skoro 4,4 %. Celkově se skupina 15-48 letých z roku 2020 za rok zmenšila o 60 877 žen, tj. o téměř 2,6 %.

Počet žen v reprodukčním věku a sčítání lidu („rozluštění záhady mizejících žen“)

Výše uvedený „úbytek“ počtu žen v reprodukčním věku samozřejmě v žádném případě nepředstavuje skutečný úbytek, ale je dán tím, že v roce 2021 proběhlo v ČR sčítání lidu, domů a bytů. Počty žen v jednotlivých věkových skupinách jsou totiž ve skutečnosti jen odhadovány. V roce 2021 došlo k bezprecedentní úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, jak je vidět z obrázků 3 a 4.

Obrázek 3: Meziroční procentuální změna počtu žen v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 3 je patrné, že k takto dramatickému „poklesu“ počtu žen v reprodukčním věku předtím nikdy nedošlo. Pokles o více než jedno procento byl zaznamenán ještě v letech dvou předešlých sčítání lidu, tj. v letech 2001 (o 1,0 %) a 2011 (o 1,4 %). O to více vynikne mimořádnost poklesu v roce 2021 (o 3,5 %).

Meziroční změna počtu žen v reprodukčním věku pozorovatelná na obrázku 3 je z velké části dána nestejnou velikostí nastupující generace (15letých žen) a skupiny, která reprodukční věk opouští (49 let). Nejde však jen o tuto změnu. Vlivem přeshraniční migrace a (v malé míře) také úmrtnosti se mění také velikost skupiny žen, které žijí v České republice a zůstávají v reprodukčním věku (věk 15-48 let, v následném roce 16-49 let). Velikost těchto změn je zachycen na obrázku 4.

Obrázek 4: Meziroční procentuální změna v četnosti skupiny žen, které zůstávají v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 4 je patrné, že odhady počtu žen v reprodukčním věku se výrazně upravovaly prakticky při každém sčítání lidu, a to směrem dolů (počet zjištěný sčítáním byl vždy menší, než byl odhad v předchozím roce). Největší korekce byla provedena při sčítání 2021. Po odhlédnutí od přirozeného stárnutí populace šlo o přibližně 2,6% „pokles“ (opravu). Druhá největší oprava (z roku 1970) byla poloviční (o 1,3 %).

Za povšimnutí stojí také skutečnost, že v období mezi posledními sčítáními (2012 až 2020) byly prováděny „aktualizace“ odhadu počtu žen v reprodukčním věku vždy směrem nahoru, a to až o 0,5 % ve všech třech letech před sčítáním. Celkově se tak za roky 2012 až 2020 skupina žen v reprodukčním věku „zvětšila“ o 56 079 osob, aby byla následně v roce 2021 o 60 877 osob „zmenšena“.

Změna plodnosti mezi roky 2020 a 2021

Z výše uvedeného vyplývá, že k velkému zvýšení úhrnné plodnosti mezi roky 2020 a 2021 došlo zřejmě do značné míry díky „aktualizaci“ (snížení) odhadu počtu žen v reprodukčním věku.

Jak moc se tato skoková změna promítla do výpočtu úhrnné plodnosti? Záleží na tom, jak se postavíme k velké diskrepanci v odhadech velikosti věkových kohort před a po sčítání lidu 2021. Skokovou změnu (emigrace či úmrtí desítek tisíc žen v této skupině během jediného roku) nepovažuji za věrohodné vysvětlení.

Věřím, že výsledky ze sčítání lidu jsou nejlepšími dostupnými odhady pro rok 2021 a skutečná hodnota úhrnné plodnosti se tedy v roce 2021 opravdu pohybovala kolem hodnoty 1,83. Při vyloučení výše uvedené reálné skokové změny to ale znamená, že v letech bezprostředně předcházejících byl odhad počtu žen v reprodukčním věku mírně nadhodnocen, a úhrnná plodnost tedy byla mírně podhodnocena.

Vzhledem k výše uvedené „bilanci“ za roky 2012 až 2020, kdy bylo ke skupině žen v reprodukčním věku postupně přičteno přibližně 56 tisíc osob a následně bylo v roce 2021 přibližně 61 tisíc osob odečteno, se jeví jako rozumné počítat s nulovou bilancí za roky 2012 až 2020 a jednotlivé skupiny nechat „stárnout“, ale nijak je nezvětšovat ani nezmenšovat. Skok v roce 2021 v počtu žen v reprodukčním věku pak nebude tak dramatický.

Takto odhadnuté počty žen v reprodukčním věku následně použijeme k standardnímu výpočtu úhrnné plodnosti za roky 2011 až 2021. K výpočtu dále použijeme údaje o počtu živě narozených dětí podle věku matky, které v Demografických ročenkách ČR publikuje pravidelně ČSÚ. Konkrétně vycházíme z tabulek D.04 Živě narození podle věku matky, legitimity a pořadí narození.

Výsledný odhad vývoje úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 je zobrazen na obrázku 5 zeleně, červená linka ukazuje původní, oficiálně publikované hodnoty.

Obrázek 5: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 dle oficiálních údajů ČSÚ (červeně) a po přepočtu na základě údajů ze sčítání lidu 2021 (zeleně). Data: ČSÚ.

Je třeba si uvědomit, že oficiálně uváděné hodnoty úhrnné plodnosti byly publikovány postupně v jednotlivých letech mezi sčítáními lidu, kdy statistici upravovali odhady počtu žen v reprodukčním věku. Při posledním sčítání lidu (2021) se však ukázalo, že tyto odhady byly značně nadhodnocené a skutečná úhrnná plodnost byla tudíž zřejmě větší, než bylo oficiálně publikováno.

To znamená, že oproti roku 2020, v němž byla oficiálně uváděna úhrnná plodnost 1,71 dítěte na ženu, opravdu došlo v roce 2021 ke zvýšení úhrnné plodnosti, ale změna ve skutečnosti nebyla tak dramatická, jak by se z oficiálních dat (uvádějících hodnotu 1,83 za rok 2021) mohlo zdát.

Jak postupovat při hodnocení dat za rok 2022 – „průměrná“ hodnota může být dosti matoucí pojem

Při hodnocení nejnovějších dat je třeba si uvědomit, že oficiálně publikované hodnoty úhrnné plodnosti před rokem 2021 na jedné straně a její hodnoty z roku 2021 a dalších let na straně druhé jsou (resp. budou) obtížně srovnatelné, protože v roce 2021 došlo k bezprecedentně velké úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, přičemž z těchto aktuálních hodnot budou zřejmě vycházet i odhady v letech následujících.

Nejnovější čísla o počtu narozených dětí jsou měsíční údaje za první tři čtvrtletí (tedy leden až září) roku 2022. Ty jsou k dispozici od 12. 12. 2022 na stránce ČSÚ v tabulce Tab. 1 Počet a pohyb obyvatel České republiky v letech 1992–2022: absolutní údaje (roční, čtvrtletní, měsíční). Měsíční počty za celý rok 2022 by měly být publikovány přibližně za měsíc, přesněji 21. března 2023, detailnější data o věku matek narozených dětí pak v říjnu 2023, kdy vyjde Demografická ročenka ČR – 2022.

Data publikovaná ČSÚ jsou přebírána do mezinárodní databáze Human Fertility Database. Nejnovější měsíční počty narozených v ní najdeme v sekci Short-Term Fertility Fluctuations v tabulce pro ČR obsahující neupravená zdrojová data Crude data. Počty živě narozených dětí pak slouží k odhadu úhrnné plodnosti. Jelikož počet narozených dětí závisí mj. na ročním období (jsou měsíce, kdy se pravidelně rodí dětí více), jsou k dispozici i odhady měsíčních hodnot úhrnné plodnosti očištěné od tohoto vlivu, které lépe slouží k posuzování dlouhodobých trendů. Pokud by se naplnil odhad, který na základě měsíčních odhadů úhrnné plodnosti publikovaných na stránkách Human Fertility Database uvádí ve svém článku Koubský, tedy pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, šlo by pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Proč si to myslím? Ať už vyjdeme z oficiálně publikovaných (neaktualizovaných) odhadů úhrnné plodnosti, nebo z aktualizovaných hodnot, jde o poměrně zásadní změnu trendu ve vývoji úhrnné plodnosti. Ta od roku 2011 až do roku 2021 rostla. V roce 2022 pak zřejmě došlo k poklesu, a to ne zcela zanedbatelnému. Ilustrujeme tuto změnu na obrázku 6.

Obrázek 6: Úhrnná plodnost v ČR 2011-2021 (přepočítané hodnoty) a predikce pro rok 2022. Hodnoty na základě dat ČSÚ za roky 2011-2021 spočítal O. Vencálek, predikce na rok 2022 je odhadem na základě měsíčních dat Human Fertility Database.

V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Pokud bychom připustili, že tato hodnota byla mimořádně vysoká, bylo by možno v následujícím roce (2022) očekávat mírný pokles (princip „návratu k průměru“). Zde jsme však ukázali, že nárůst úhrnné plodnosti v roce 2021 extrémní nebyl. Možná, že expertně můžeme mírný pokles v roce 2022 předjímat (zejména, když už průběžná data tuto „predikci“ potvrzují), těžko by však někdo z dat do roku 2021 predikoval pokles o více než několik setin (modely, které po sérii rostoucích hodnot „predikují“ výraznější pokles vznikají často až poté, co k poklesu opravdu došlo).

Pro úplnost dodejme, že hodnota 1,65 je pouze „predikcí“ a není zcela zřejmé, nakolik je tato predikce ovlivněna skokovou změnou odhadu počtu žen v reprodukčním věku v roce 2021. Dokonce i hodnoty měsíční úhrnné plodnosti za měsíce, pro něž už jsou počty narozených známy (byť jde o předběžné údaje), jsou totiž netriviálními odhady. Jejich autoři při jejich výpočtu nepočítají s detailními daty propojujícími počty narozených dětí s věkem jejich matek, jak je uvedeno na str. 7 v metodologické poznámce k těmto datům.

Za pozornost stojí ještě jedna poněkud nečekaná nesnáz. Jde o interpretaci pojmu „průměrná hodnota“. Ve svém výše citovaném článku Petr Koubský uvádí: „Každopádně lze konstatovat, že rok 2022 není z hlediska úhrnné plodnosti nijak výjimečný, v rámci uplynulého desetiletí se jeví jako průměrný.“ Pokud se na zjištěné hodnoty úhrnné plodnosti pohybující se v rozmezí 1,43 až 1,83 budeme dívat bez jejich časového uspořádání, pak dojdeme k závěru, že hodnota 1,65 je „průměrná“. Zde ale hodnotíme vývoj úhrnné plodnosti v čase. Pokud by šlo o ustálený proces, který osciluje kolem jakési „průměrné hodnoty“, i v tom případě by pojmenování hodnoty 1,65 jako „průměrná hodnota“ bylo v pořádku. Zde však o ustálený proces nejde. Těžko budeme hledat někoho, kdo by trend v letech 2011 až 2021 označil za „konstantní“. Spíše se shodneme na tom, že byl rostoucí. V situaci, kdy pozorujeme rostoucí trend a následný pokles z nejvyšší dosažené hodnoty na hodnotu „průměrnou“, je závěr „Rok 2022 […] byl z hlediska úhrnné plodnosti průměrný.“ zavádějící.

Ze stejného důvodu považuji v Koubského článku za matoucí graf znázorňující krátkodobé fluktuace plodnosti v Česku. I zde je totiž opominuta časová posloupnost zjištěných hodnot. Jen velmi pozorný čtenář si všimne, že „podprůměrné hodnoty“ byly zjištěny převážně v první části sledovaného období, zatímco ty nadprůměrné v části druhé, po níž následuje již zmiňovaný „průměrný rok 2022“.

Koubský na základě toho, že hodnoty úhrnné plodnosti v roce 2022 byly průměrné, vyvozuje tyto závěry: „Nic nenasvědčuje, že by se během něj [roku 2022] projevovaly atypické efekty snižující plodnost. Pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Ve své analýze jsem ukázal, že pokud v roce 2022 došlo k poklesu úhrnné plodnosti na hodnotu 1,65 (či podobně nízkou), je třeba nebrat tento pokles na lehkou váhu, ale pátrat po jeho příčinách.

Stojí za to zopakovat, že úhrnná plodnost je charakteristika intenzity rození dětí a je konstruována tak, aby se na ní neprojevovaly strukturní změny v populaci, tedy aby se „odfiltroval“ vliv měnícího se počtu a věkové struktury žen v reprodukčním věku, kteréžto faktory jsou bezesporu hlavními determinantami počtu narozených dětí. Jestliže tedy dochází ke změně trendu ve vývoji tohoto ukazatele (např. mění-li se trend z rostoucího na klesající), je potřeba takovémuto jevu věnovat pozornost. To platí zejména, pokud se potvrdí, že tato změna je výrazná.

Závěr

Svým příspěvkem jsem měl ambici upozornit zejména na následující aspekty hodnocení nejnovějších údajů o počtu narozených dětí a jeho determinantách:

V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Ukázali jsme, že v roce 2021 došlo k méně extrémní odchylce ve vývoji úhrnné plodnosti, než by se mohlo z oficiálních dat zdát. Změna, ke které došlo v oficiálně publikovaných odhadech úhrnné plodnosti mezi lety 2020 a 2021, je do značné míry dána bezprecedentně velkou opravou odhadu počtu žen v reprodukčním věku po proběhlém sčítání lidu.
Pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, jak bylo predikováno z měsíčních dat Human Fertility Database, šlo by o pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Jde o výraznou změnu trendu, jejíž příčiny by měly být odhaleny.
K hodnocení vývoje úhrnné plodnosti je třeba přistupovat jako k hodnocení trendu a jeho změn, nikoliv jako k hodnocení ustáleného procesu. Označení hodnoty jako „průměrné“ může být při takovéto analýze silně matoucí.

Soudu je známo, dokazování se zamítá.

Zuzana Krátká

Za šíření poplašných zpráv byl před několika týdny odsouzen Pavel Zítko, chronický potížista, a to na tři roky nepodmíněně. Podle informací v článku novinářů idnes byl odsouzen např. za to, že v době covidové pandemie tvrdil, že „vakcíny způsobují houstnutí krve, vedou k potratům, degeneraci dětí a podobně“. Trest, proti kterému se Zítko odvolal, byl poměrně vysoký, zvlášť když se některé jeho obavy postupem času ukázaly jako poměrně relevantní, byť třeba laicky sdělené. Novinářka Angelika Bazalová se tomuto případu a práci soudů věnuje v příspěvku Zítkiáda zveřejněném na podcastu eMko.

Ve svém příspěvku se Angelika s advokátem Tomášem Nielsenem hovoří mj. o tom, jak obtížné bylo (a stále je) přesvědčit soudy o tom, že mimořádná opatření vydávaná ministerstvem zdravotnictví byla velmi často vědecky nepodložená a navíc nezákonná a že veřejná kritika státní moci je pro demokracii nezbytná, tedy že nejde o zpochybňování autority státních institucí, ale o výkon legitimní veřejné kontroly.

„Soudy ignorovaly pravdu,“ říká v onom rozhovoru Tomáš Nielsen. „Jak jsem se dočetl, tak soud (v případě Pavla Zítka, pozn. aut.) měl rozhodnout proto, že pan Zítko si musel být vědom toho, že jeho tvrzení pocházejí převážně z tzv. dezinformačních zdrojů, nezakládají se na pravdě, byla v rozporu s informacemi uváděnými odbornými institucemi. A tohle je argumentace, která jakmile se dostane do jakékoliv soudní roviny, nota bene do trestně právní úrovně, tak je to průšvih. Kdo posoudil ty dezinformační zdroje? Já jsem byl mnohokrát u jednání Nejvyššího správního soudu, kde jsme přezkoumávali mimořádná opatření, a vím, jak soudy ignorovaly pravdu. A to ne stylem, že by nám soudci nevěřili, oni nás ani nepustili ke slovu. Říkali: ,My nebudeme kritizovat, co říká Ministerstvo zdravotnictví.’“ „Trochu se bojím toho, aby se na kauzách, jako je ta pana Zítka, nevytvořily takové judikáty, na základě kterých by do budoucna bylo možné odsoudit odborníky jako je vakcinolog Jiří Beran, imunoložka Zuzana Krátká nebo viroložka Hana Zelená.“

Řada lidí si nedokáže tu soudní realitu představit. Proto jsem se rozhodla vyhledat v šuplíku text rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 z roku 2023. Tehdy nám pan soudce zamítl žalobu na Českou televizi, kterou jsme podali za to, že se v jedné reportáži v pořadu Newsroom dle našeho názoru ‚hrubě dotkla dobrého jména, profesní a osobní cti‚, když nás (mě a Tomáše Nielsena) a spolek Zdravé fórum uvedla ve spojitosti s antivaxerskými a dezinformačními spolky a označila nás za ‚šiřitele nebezpečných výmyslů‚. Tuto kauzu jste na webu SMIS a Pro Libertate mohli sledovat po dobu několika let, ale rozsudky jsme zatím nezveřejnili. Text z rozsudku z naší druhé prohry (kterou se podařilo zvrátit až dalším odvoláním) nám dnes může posloužit jako ukázka argumentační úrovně, jakou bylo (a stále je) možné u našich soudů zažít.

Budu citovat jen některé pasáže z dvanáctistránkového rozsudku. Je to hutný text, jehož čtení i ve zkrácené podobě je jen pro otrlé a vyžaduje hodně trpělivosti. A raději i sklenku něčeho ostřejšího.

Česká televize opřela naši dehonestaci v pořadu Newsroom o článek z Parlamentních listů „Žádná ochrana. Třetí dávka? Takto. Doktorka boří Babiše i Fialu“, v němž jsem vyjádřila svůj názor na aplikaci třetí dávky vakcíny proti covidu. V článku jsem rozporovala strategii vakcinologů celou společnost naočkovat na podzim 2021 třetí dávkou vakcíny. Citovala jsem různé mezinárodní publikace, dokonce jsem zmínila hypotetickou čtvrtou dávku, ale hlavně jsem hovořila o významu imunity získané po prodělání nemoci. Bohužel, celý obsah článku ani redakci ČT, ani obvodní soud nezajímal. Poprvé si víc než jeho perex přečetli až soudci Městského soudu v Praze v roce 2024!

Vraťme se k rozsudku z roku 2023 (Česká televize je označena jako „žalovaná“, my jsme „žalobci“) a posuďte sami, kudy vedly úvahy soudce Mgr. Michaela Květa, o jaké argumenty a zdroje svá dvě zamítavá rozhodnutí opřel.

Bod 16 „Pokud jde o žalobce, o něm vyšel článek označený, jako „Proticovidový advokát vyhrožoval ředitelům škol vězením. Čeká ho kárný soud“, což se objevilo na portále www.seznamzpravy… V tomto článku je Tomáš Nielsen označen, jako jeden z nejvýraznějších bojovníků proti covidovým opatřením a měl se dostat do situace, které se má bát každý advokát a měl si ji způsobit sám svým napadáním těch, kteří dodržovali vládní epidemiologická pravidla (článek publikovaný na www.seznamzpravy).“

Bod 17 „Pokud jde o článek zabývající se žalobkyní RNDr. Zuzanou Krátkou, Ph.D., pak na portálu www.parlamentnílisty.cz, vyšel pod označením „Žádná ochrana. Třetí dávka? Takto. Doktorka boří Babiše i Fialu“ a to 8.11.2021, kde bylo uvedeno, že v minulé studii ze Švédska se ukazuje, že krátce po podání druhé dávky vakcíny proti Covid-19, je účinnost maximální, ale po 7mi měsících již téměř nulová. Na což upozornila imunoložka Zuzana Krátká, zakládající členka Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků. Ačkoli je slyšet z mnoha stran, třeba i od končícího premiéra Andreje Babiše, nebo jeho nástupce Petra Fialy o nutnosti třetí dávky, imunoložka konstatuje, že jde jen o nouzové řešení pro rizikové skupiny, protože opakovaná aplikace staré vakcíny nic nového organismus nenaučí. Imunita ví, co má dělat, jenom se snažíme pomocí různých opatření dělat psí kusy s novou virovou mutací, která nám ale na naše opatření kašle .“

Bod 18 „ Organizace Sisyfos – Český klub skeptiků publikoval text svých webových stránkách označený, jako „Zlatý Bludný balvan v kategorii družstev za rok 2021 – Zdravé fórum a spol.“, který obsahuje, mj., sdělení, že komitét pro udělování Bludných balvanů při Českém klubu skeptiků Sisyfos oznámil, že v kategorii družstev za rok 2021 zůstává Zlatý Bludný balvan Zdravému fóru, z.s. a spol. za obohacení v oblasti veřejného zdravotnictví, datovou magii a konspirační teorie vůbec…“

Bod 19 „Rada ČT napsala žalobci zprávu (ze dne 20.7.2022), že s zabývala stížností na pořad ze dne 5.12.2021, kdy ČT v pořadu Newsroom ČT 24 zveřejnila reportáž věnovanou šíření dezinformací… Rada zkonstatovala, že pokud označí ČT v rámci plnění úkolů veřejné služby někoho, jako dezinformátora, je nutné věc doložit, navíc diváci neočekávají, že veřejnoprávní televize se bude spoléhat na neziskové organizace. Nebyl dán prostor poškozeným osobám zveřejněným v reportáži a byl porušen Kodex ČT, odvolání se v případech, kdy je výslovně nějaký subjekt redaktory napaden a je o něm hovořeno v negativním světle, na malý časový prostor k vyjádření je neakceptovatelné (zpráva Rady ČT z 20.7.2022).“

Bod 21„Pokud jde o rozsah dokazování, soud výslovně konstatuje, že nebyly prováděny všechny důkazy, které byly ze strany účastníků navrhovány… Pokud jde o důkazy žalobců, pak je možno konstatovat…, že k důkazu byly nabízeny desítky článků, které si účastníci vybrali a založili do spisu. Tyto články referují o onemocnění Covid-19 tak, jak v rozhodné době vrcholící pandemie bylo o této nemoci referováno v médiích, články zachycují názory různých odborníků (případně těch, kteří se domnívají, že jsou odborníci) a to, jak články, které jednoznačně hovoří o nutnosti řádně populaci proočkovávat v souladu se stejným postupem v ostatních zemích ve světě, tak články jiné, ať už zástupců organizace Zdravé fórum, či jiných osob, které se vyjadřují k této otázce jinak a více poukazují na negativa očkování.“

„…Soudu je známo (tak asi, jako každému, kdo v ČR covidové období prožíval), jaký byl oficiální přístup lékařských kapacit k tomuto onemocnění a očkování v ČR, jaká upozornění činila Vláda ČR vůči občanům, bylo opakovaně vysvětlováno, proč je očkování nezbytné. Dle názoru soudu nebylo potřeba k tomu provádět desítky článků, ani, jako důkaz provádět vědecké studie, ať už v českém či anglickém jazyce. V tomto směru tedy dokazování prováděno žádné nebylo, neboť to soud nepovažoval za potřebné.“

„…Byly provedeny důkazy jenom některými články shora uvedenými, pro dokreslení situace a jako příklad byly vybrány právě články, které se mohou dotýkat např. osob žalobců, či potvrzovat, či vyvracet jejich stanovisko k nemoci Covid-19. Také z tohoto důvodu soud neprováděl, k návrhu žalobců, výslechy členů spolku Sisyfos, kde žalobci označili celkem 24 jmen, aby měli vysvětlovat stanoviska žalobců případně k tomu, že cena Zlatý Bludný balvan byla spolku Zdravé fórum udělena neoprávněně a nebyly tak slyšeny ani další osoby, které žalobci navrhovali, ať už MUDr. Hana Zelená, či RNDr. Tomáš Fürst, k tvrzeným nepravdám na webu Ministerstva zdravotnictví a o tvrzené neúčinnosti vakcíny Covid-19, stejně tak nebyl vyslýchán profesor Roman Chlíbek, aby prokazoval, že Ministerstvo zdravotnictví uvádí o očkování nepravdu. Nebyla slyšena, z obdobných důvodů, ani Kateřina Šalounová, redaktorka ČT, aby tvrdila, či prokazovala, že napadený pořad Newsroom vznikal, či nevznikal na základě vyhodnocení pravdivosti apod.“

Bod 30 „…Dle názoru soudu žalovaná nepřekročila dovolenou mez informování veřejnosti ve svém pořadu, bez ohledu na to, že redaktorka žalované konstatovala svůj názor, co je, či není ,výmysl‘, či co je, či není ‚nebezpečný výmysl‘ , či co je ‚pravda‘ … Ve společnosti je obecně známo, že ohledně očkování, ve vazbě na onemocnění Covid-19, zazněla celá řada názorů, souhlasných i protichůdných a že ohledně této záležitosti byla poměrně ostrá diskuse a dlouhodobá společenská debata. Je však také známo, který názor významně převážil, tedy jednoznačně opakované očkování, že oficiální doktrína vlády a Ministerstva zdravotnictví v této otázce byla dlouhodobě konstantní a v souladu i s postupem v jiných zemích, zejména pokud jde o Evropskou unii…“ Konec citací.

Toto je realita vnímaní doby covidové u soudů, se kterou se advokáti jako je Tomáš Nielsen opakovaně setkávají, a změnit ji je velmi těžké. Děkuji všem těm, kteří se o změnu k lepšímu snaží, i všem jejich advokátům. Vyhrát není to nemožné, ale je to nesmírně těžké. O vítězství v naší kauze jsme psali zde. Naší největší satisfakcí byl pro nás oba tento závěr soudců Městského soudu v Praze: „Ačkoli žalobkyně vstoupila se svými názory do veřejného prostoru, nebylo prokázáno, že by se jednalo o dezinformace nebo výmysly. Naopak šlo o názory otevřené, hodnotící jednotlivá fakta a ponechávající prostor pro zodpovězení některých otázek v budoucnu. Naproti tomu reportáž měla vyznění odsuzující, odstrašující od určitých informačních zdrojů, mezi něž byla žalobkyně neprávem zařazena.“

Sankce pro ČT přitom nebyla nijak závratná – od soudu dostala nařízeno, aby se v pořadu Newsroom 24 omluvila, aby zaplatila soudní náklady a k tomu symbolickou částku za újmu, a aby stáhla onu dehonestující část pořadu z webu ČT. Text požadované omluvy byl už v průběhu předchozího řízení zkrácen na minimum a byl součástí rozsudku. Česká televize však nebyla schopna se ani pořádně omluvit, a tak jsme se sešli po několika měsících znovu, tentokrát u exekučního soudu, který stále ještě neskončil.

Při zpětném pohledu na více než tři roky soudních tahanic děkuji Tomášovi za to, že jsme po ledové sprše, kterou nám opakovaně připravil Obvodní soud pro Prahu 4, měli sílu vytrvat a odvolat se k Městskému soudu v Praze (a to dokonce dvakrát). Připomínám, že za žalobu i za každé ze dvou odvolání jsme museli zaplatit soudní poplatek. Dlouhé řízení navíc znamená velké finanční náklady, které si z větší části zaplatí klient. To, co dostane v případě výhry od poražené strany, činí jen paušální odměnu za odvedené úkony, která ani omylem nepokryje náklady na práci jeho advokáta. Takže v lepším případě to uhradí vysouzená náhrada újmy (pokud ji soud ponechá v rozumné výši), v horším případě, a to i tehdy, když se bráníte úspěšně, zbylé náklady hradí klient ze svého. Já měla advokáta kamaráda, který se navíc soudil se mnou, jindy se vyhlásí finanční sbírka a pomohou dárci.

Pro vás, čtenáře, budiž tento případ vysvětlením, proč nešťastníci zpravidla další kola soudů vzdávají, i když by se dalo čekat, že pravda, čas (a s ním vyvíjející se vědecké poznání) hraje v jejich prospěch.

Zfušované publikace doby covidové: Všechny modely jsou špatně a některé jsou navíc nebezpečné

Tomáš Fürst

Naši čtenáři vědí, že se vyplatí sledovat stránky Brownstone institutu. Během epidemie globální ztráty soudnosti (známé také jako koronavirová pandemie) se z Brownstone institutu stal osamělý, ale silný hlas rozumu v anglosaském světě. Takový americký SMIS.

Nedávno na BI uveřejnil článek náš tajný přítel Eyal Shahar z Arizony: „A Call for Peer Re-Reviews of Articles on Covid Vaccines“. V článku píše, že je nejvyšší čas podívat se znovu na tu hromadu zfalšovaných a zfušovaných publikací, které „experti“ vypustili do veřejného prostoru během covidu, a začít k nim psát pravdivé recenze.

Takovou výzvu jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít. Zalovili jsme v archivu a vytáhli jeden parádní kousek, ve kterém jsme už v roce 2020 ukázali, jaké kraviny vycházejí ve špičkových vědeckých žurnálech. Česká verze téhle neuvěřitelné story dodnes visí na stránkách České statistické společnosti pod názvem „Fungují vládní protiepidemická opatření? Jistě, pane ministře!“. Děkujeme Ondrovi Vencálkovi a Jakubovi Dostálovi za skvělou práci. „Stop covid T-shirt taškařice“ byla po letech vytažena z archivu a vyleštěnou jsme ji vystavili ve vitríně Brownstone Institute.

Užijte si ji. Jednou to bude v učebnicích. Kde jsou ty časy, kdy svět řídil kolega Kulveit a jeho spolek efektivních altruistů pomocí USAID a peněz ukradených Sam Bankman-Friedem z kryptoměnové burzy. Kolega Bankman (nomen omen) je ve vězení a kolega Kuveit v propadlišti dějin i s USAID. Zaplať pánbůh.

Covidové vakcíny a rakovina

Tomáš Fürst

Více než před rokem jsem na Blogosvětě psal o japonské studii, která sledovala riziko úmrtí na různé druhy rakoviny v japonské populaci. Zatímco v roce 2020 nebylo toto riziko větší než v předpandemických letech, bezprostředně po třech velkých vlnách očkování proti covidu toto riziko signifikantně vzrostlo u mnoha různých typů rakovin. Šlo o observační studii, která nemůže přinést důkaz kauzality, nalezená asociace a časová souvislost je však natolik zajímavá, že v každém případě může (a musí) vést k vyslovení hypotézy, že očkování tento nárůst způsobilo. Přesně to autoři udělali a na konci článku pečlivě rozebrali možné mechanismy, kterými by mRNA vakcíny mohly způsobovat rakovinu. Taky vysvětlili, proč byl růst mortality pravděpodobněji způsoben mRNA vakcínami než covidem samotným či nedostupností zdravotní péče během lockdownů.

Moje zmínka o této studii neušla pozornosti kolegy Krupky v Deníku, který mě od vrchnosti zřejmě „dostal na starost“ a neúnavně uvádí na pravou míru různé moje dezinformace (čti „pravdivé informace, které se vrchnosti nehodí“). Krupka v roztomile pomateném článku píše, že nalezená asociace neprokazuje žádnou souvislost (neboli asociaci) a že turborakoviny stejně neexistují.

Mimochodem, Krupkův dosud nejlepší dehonestační kousek proti mé maličkosti je tento, kde vehementně tvrdí, že nikdy neexistovala žádná cenzura ohledně názorů na původ viru a kdo tvrdí opak (tedy Fürst), je dezinformátor. Doufám, že v Deníku budou stateční a tento skvost investigativní žurnalistiky tam nechají viset i poté, kdy se největší sociální sítě před kongresovou vyšetřovaní komisí k rozsáhlé cenzuře přiznaly a slíbily, že už to nikdy neudělají. Alternativou je zachovat se jako Zdravotnický deník, který nedávno (poté, co Donald Trump prohlásil, že užívání paracetamolu v těhotenství může souviset s autismem) panicky schoval několik let starý článek, který tvrdil totéž.

Ale zpět k rakovině. V mezičase se covidovému establishmentu podařilo japonskou studii stáhnout. Zatímco cenzura ze sociálních sítí zmizela, v odborných žurnálech jí neustále přibývá. Bývaly doby, kdy se stahovaly studie, které byly prokázaně zfalšované. Dnes se stahují studie, které jsou nepohodlné, zatímco prokázaně zfalšované studie visí, sbírají citace (a jejich autoři granty). Na to si vzpomeňte, až vám zas někdo bude tvrdit něco o vědeckém konsensu. To jen abyste věděli, jak takový konsensus vzniká.

Japonská studie tedy z „vědeckého záznamu“ zmizela, ale rakovina po covidových vakcínách ze světa nezmizela. Naopak. Nedávno se objevila nová studie, která přináší o mnoho závažnější evidenci. Na kohortě 8.4 milionů lidí v Jižní Koreji studovali autoři riziko rozvoje mnoha různých rakovin po covidovém očkování. Článek je bohužel natolik stručný, že z něj nejde úplně poznat, jakým způsobem se autoři vypořádali s různými formami zkreslení v datech (tzv. „adjustment for confounders“), což je v případě observačních studií zásadní metodický problém. Výsledky tak nemusí být úplně spolehlivé, stejně jako v případě všemožných studií, které naopak účinnost vakcín prokazují. Pokud bychom však výsledky vzali za bernou minci, ukazují, že u očkované populace je riziko rozvoje mnoha různých typů rakoviny významně vyšší než u populace neočkované. Dle obrázku 1 se zvýšené riziko týká rakoviny štítné žlázy, žaludku, tlustého střeva, plic, prsu a prostaty. U žádného typu rakoviny není riziko po očkování statisticky významně nižší než u neočkované populace. Zvýšené riziko rozvoje rakoviny bylo nalezeno u všech věkových kategorií, u obou pohlaví a u všech typů studovaných vakcín (mRNA, cDNA i jejich kombinace).

Než zas začne kolega Krupka něco psát, nechť si prosím ujasní, že jde opět o observační studii, tedy že její závěry nelze interpretovat kauzálně. Nalezena byla souvislost neboli asociace. Můžeme říct, že studie prokázala asociaci očkování a vyššího rizika výskytu rakoviny u vybrané jihokorejské populace. Nemůžeme říct, že studie prokázala, že očkování zvyšuje riziko rakoviny. Je tohle, prosím, jasné i v Deníku? To, jestli je nalezená souvislost kauzální, by se mělo urychleně stát předmětem celosvětového vyšetřování. Těžko najít důležitější otázku.

Celá věc má ještě jeden zajímavý aspekt. Z našich předchozích prací víme, že proti covidu se nechali očkovat především lidé, kteří nebyli na smrtelné posteli a obecně se více starali o své zdraví. Tento naprosto proti-intuitivní výsledek – takzvaný efekt zdravého očkovaného, neboli Healthy Vaccinee Effect – jsme mnohokrát rozebírali na stránkách SMIS (například zde, zde, tady nebo tady). Zájemci se mohou podívat i na naše recenzované odborné publikace tady, tady nebo tady. Bohužel tuhle zásadní informaci dosud téměř nikdo nepochopil, a tak se všichni nadále nechají oblbovat nesmyslnými čísly o zázračné účinnosti vakcín, která v observačních studiích vychází právě proto, že jejich autoři nechápou efekt zdravého očkovaného, který je zodpovědný za dominantní část „ochranného účinku vakcín“. Jinak řečeno, všeobecně hlásaná zázračná účinnost vakcín je do velké míry – a možná dokonce zcela – optickou iluzí způsobenou nesprávnou interpretací observačních dat.

Mimochodem, nedávno vyšla fascinující studie autorů z Kataru, která ukazuje, že efekt zdravého očkovaného je natolik silný, že z observačních dat prakticky nejde odstranit ani pečlivým matchingem. Autoři této studie vytvořili na celé populaci Kataru dvě kohorty (očkovanou a neočkovanou), kde se pokusili naprosto přesně vyrovnat všechny potenciální „confounders“. Tedy ke každému očkovanému našli v populaci neočkovaného dvojníka, který se s ním shodoval v pohlaví, věku, národnosti, socio-ekonomickém statutu, všech aspektech prodělání covidu a všech podstatných komorbiditách. Přesto jim vyšlo, že v prvních 6 měsících po očkování je necovidová mortalita očkované populace asi o 60 % nižší než v neočkované populaci ve stejné době. To nemůže být efekt vakcín (covidové vakcíny při nejlepší vůli nechrání proti úmrtím, která nesouvisí s covidem), je to právě manifestace efektu zdravého očkovaného.

A jak to souvisí s korejskou studií? Korejští autoři zjistili, že i po pečlivé adjustaci vychází riziko rozvoje rakoviny vyšší u očkovaných. Katarská studie nám říká, že i po pečlivé adjustaci je očkovaná kohorta (alespoň v prvním půl roce) pořád mnohem zdravější než ta neočkovaná. U očkované populace bychom tedy měli logicky očekávat méně rakoviny než u neočkované. Korejská realita je však přesně opačná. Situace je tedy patrně ještě horší, než to na první pohled vypadá.

Co na to český covidový establishment? Jedno ramínko, druhé ramínko. Sejdeme se v Norimberku.

Jak povinné je povinné očkování?

Vladana Vališová

Před několika dny vyšel článek Tomáše Fürsta s názvem Na Floridě zapíchli očkování, v jehož závěru nás vyzval, abychom se odvážili říct nahlas, že naše vyhláška o povinném očkování je protiústavní, čímž ukážeme světu, že ve skutečnosti je ČR první zemí, v níž není žádné očkování povinné. První už asi nebudeme, jen v Evropě je očkování nepovinné ve více než polovině zemí, ale uvažovat o tom, jestli bychom k zásahu do integrity jednotlivce nemohli přistupovat méně paternalisticky, to bychom jistě měli. Už jen proto, že zájmy a blaho lidské bytosti jsou nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy, jak se uvádí v čl. 2 Úmluvy o biomedicíně, který stanoví princip, jenž by měl být základem pro posuzování všech situací v bioetice, kde se střetávají zájmy jednotlivce s šíršími zájmy společnosti. Na žádost Tomáše Fürsta tedy předkládám stručný komentář k jeho výzvě a pro ty, které problematika povinného očkování opravdu zajímá, připomínám pořady Angeliky Bazalové v divadle Kámen.

Pravidlu, že povinnosti mohou být stanoveny jen zákonem, se říká výhrada zákona a obecně je stanovena v čl. 4 odst. 1 Listiny („Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.“) a v čl. 4 odst. 2 Listiny („Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod upraveny pouze zákonem.“). Co se týče zásahu do integrity, ten je upraven v čl. 7 odst. 1 Listiny, který zní přesně takto: „Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.“

Zákonná úprava u nás zahrnuje pouze obecná ustanovení o povinném očkování a až podzákonná právní úprava (tzv. očkovací vyhláška) stanoví zákonné povinnosti skutečný obsah. Ústavní soud však bohužel neshledal, že by v daném případě došlo k porušení výhrady zákona a stanovení očkovací povinnosti by zasahovalo do práva jednotlivce takovým způsobem, aby jej bylo nutné zrušit.

K otázce „oprávněnosti“ očkovací povinnosti v ČR se pak vyjadřoval i Evropský soud pro lidská práva (ESLP), a to konkrétně ve věci Vavřička a ostatní vs. ČR. ESLP se zabýval především otázkou, zda nedošlo k porušení čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Článek 8 Úmluvy v prvním odstavci říká: „Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.“ a ve druhém odstavci: „Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.“. Podle ESLP je pojem „zákon“ třeba vnímat ve smyslu „materiálním“, a nikoli „formálním“; podstatné je, že se jedná o psané právo. A jak dodal, ústavnost takovéto úpravy byla posouzena a potvrzena jak naším Nejvyšším správním soudem, tak naším Ústavním soudem, proto byl ESLP přesvědčen, že namítaný zásah v posuzovaných případech Vavřička a ostatní v souladu se zákonem ve smyslu čl. 8 odst. 2 Úmluvy byl.

Ačkoli obecně chovám úctu k rozhodnutí vysokých soudů, v tomto případě mi posouzení otázky, zda nedošlo k porušení čl. 8 Úmluvy, připadá přinejmenším „odfláknuté“. Výhrada zákona, naprosto jasně vyjádřená v našich ústavních normách, má sloužit jako garance, že klíčové oblasti života nebudou upravovány bez řádného a transparentního legislativního procesu, protože vydání vyhlášky je v rukou pouze ministra příslušného resortu a mohlo by se stát předmětem zvůle. O tom, jak snadné bylo zavést povinnost očkování proti covidu-19, jsme se mohli všichni přesvědčit v prosinci 2021 – ve sdělovacích prostředcích povinnost ministr Vojtěch avizoval 3.12. a vyhláška s účinností den po vyhlášení byla vyhlášena 7.12. – bez široké odborné diskuse a bez souhlasu Parlamentu. Takže já si myslím, že i obsah očkovací povinnosti by měl být stanoven zákonem, nikoli pouze vyhláškou.

I kdyby ale byla celá slavná očkovací vyhláška převedena do zákonné podoby, zůstává další otázka, a to otázka nezbytnosti povinného očkování, protože „nezbytnost“ je podmínkou danou v čl. 8 Úmluvy.

ESLP v citovaném rozhodnutí uvádí, že zásah se za „nezbytný v demokratické společnosti“ k dosažení legitimního cíle považuje tehdy, reaguje-li na „naléhavou společenskou potřebu“ a zejména je-li sledovanému legitimnímu cíli přiměřený a jsou-li důvody uplatněné vnitrostátními orgány k jeho ospravedlnění „ relevantní a dostatečné“, přičemž záležitosti zdravotní politiky obecně spadají do prostoru pro uvážení vnitrostátních orgánů. A v tom je problém. Naše vláda v těchto věcech předložila odborné materiály, které vyjadřují konzistentní názor příslušných zdravotnických institucí ČR (především České vakcinologické společnosti a České pediatrické společnosti, které mimochodem nemají právní subjektivitu, hlavního hygienika, který zdůrazňoval potřebu tzv. kolektivní imunity, a dále např. Národní imunizační komise, jež je složena ze zástupců ministerstva a vědeckých společností s příslušnou odborností – viz výše), že očkování dětí by mělo v této zemi zůstat zakotveno jako právní povinnost, a kladou důraz na ohrožení individuálního i veřejného zdraví plynoucí z možného poklesu proočkovanosti, pokud by očkování bylo pouze dobrovolné. ESLP pak konstatoval, že ve světle těchto vyjádření a jednoznačného postoje zastávaného odbornými institucemi pro očkování lze říci, že povinná vakcinace v České republice představuje reakci vnitrostátních orgánů na naléhavou sociální potřebu chránit individuální i veřejné zdraví proti příslušným nemocem a zvrátit klesající trend proočkovanosti dětí.

A tady vidím další „nedotažení“ argumentace ESLP. „Nezbytnost“ je objektivní kategorií, není to otázka politické volby té které země, natož vlády té které země, jako v případě ČR (připomínám, že u nás o tom, proti které nemoci bude očkování povinné, rozhoduje ministr zdravotnictví vyhláškou). Je zcela zásadně důležité nezaměňovat pojem „nezbytné“ s pojmy „užitečné“, „rozumné“, nebo „žádoucí“ (blíže viz např. tento rozsudek ESLP). Mám zato, že když ESLP akceptoval ve věci Vavřička a ostatní vs. ČR tvrzení vlády ČR o nezbytnosti povinného očkování v ČR, pozapomněl na to, že „nezbytné“ zjednodušeně řečeno znamená, že „to jinak nejde“.

Tvrzeným účelem příslušné právní úpravy je ochrana proti nemocem, které mohou znamenat riziko závažné újmy na zdraví. To se týká jak osob, které příslušné očkování podstoupí, tak těch, které očkovány být nemohou, a stávají se tak zranitelnými a musejí se v otázce ochrany proti příslušným infekčním nemocem spoléhat na vysokou proočkovanost celé společnosti. Ponechme pro tento moment stranou otázku, zda současné vakcíny chrání proti onemocnění jak jednotlivce, tak celou společnost (otázka legitimního cíle), a zda jsou dostatečně bezpečné; to je problém k řešení především odborníky z oblasti imunologie a infekčního lékařství, pravděpodobně i za přispění matematiků a jiných odborníků, kteří pomohou vidět celý kontext daného problému.

Já bych vyšla z toho, že v zemích Evropy je zavedeno různorodé spektrum strategií očkování, od těch čistě doporučujících přes systémy s jedním nebo více druhy povinného očkování až po ty, v nichž je plné očkování dětí a očkování určitých skupin dospělých stanoveno jako právní povinnost, přičemž asi tak v polovině evropských zemí očkovací povinnost zavedena není. Je možné, aby v ČR existovala naléhavá potřeba chránit individuální i veřejné zdraví proti příslušným nemocem, a v jiných evropských zemích nikoli? Mám zato, že v evropském regionu jsou si lidé dost podobní a jsou i podobně ohroženi nemocemi. Při úvaze, zda je třeba zasáhnout do lidských práv, je třeba se vždy zamyslet nad tím, zda neexistuje jiný, mírnější a zároveň efektivní prostředek k dosažení cíle. Pokud cca polovina evropských států zvládá chránit zdraví svých obyvatel bez povinného očkování, vyvolává to pochybnost, zda je povinné očkování v ČR opravdu „nezbytné“, a podle mého názoru, jestliže jiné demokratické státy zvládají chránit zdraví svých obyvatel bez povinného očkování, nelze tvrdit, že očkovací povinnost je jediným, a tedy nezbytným prostředkem k ochraně zdraví.

Teď ještě malá poznámka k tomu, proč by nás mělo zajímat, co říká nějaká úmluva. Podle čl. 10 naší Ústavy jsou mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, součástí právního řádu, a stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. I podmínku „nezbytnosti“ danou v čl. 8 Úmluvy je tedy třeba brát vážně.

Pak je tu ještě jedna „maličkost“, a to otázka proporcionality zásahu. ESLP ve věci Vavřička a ostatní vs. ČR s odkazem na obiter dictum uvedené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 19/14 ze dne 27. ledna 2015 v obecné rovině podotýká, že dostupnost odškodnění za újmu na zdraví je pro celkové posouzení systému povinného očkování relevantní. Spolek Rozalio od přijetí tzv. odškodňovacího zákona upozorňuje na to, že tento tzv. odškodňovací zákon (a později tzv. Lex covid) sice formálně odškodnění umožňuje, prakticky se však nebude možno odškodnění domoci, což je v rozporu s čl. 24 Úmluvy o biomedicíně. Otázkou odškodňování újmy na zdraví způsobené povinným očkováním se ESLP v dané věci nezabýval jen proto, že žádný z účastníků netvrdil, že by neexistence odškodňovacího mechanismu byla důvodem, proč odmítl očkování. Tvrdit, že očkovací povinnost potřebujeme k ochraně zdraví obyvatel, ale odvracet se od těch, kteří mají v důsledku povinného očkování zdravotní problémy, je nejen nemorální, ale i nespravedlivé a odporuje principu proporcionality, jenž je třeba naplnit, pokud chceme zasahovat do individuálních práv.

Já tedy s Tomášem Fürstem souhlasím, i podle mého názoru je očkovací vyhláška protiústavní. Zašla bych však ještě dále – za protiústavní považuji celou současnou očkovací povinnost zavedenou v ČR.

¡Viva la libertad, carajo!

Na Floridě zapíchli očkování

Tomáš Fürst

Už je tomu rok a půl, co jsme vás informovali, jak je důležité míti Floridu. Tehdy jsme referovali o velké porotě, kterou guvernér Ron DeSantis složil, aby vyšetřila zločiny covidismu. Na Floridu jsme se vrátili ještě jednou, skoro přesně před rokem, abychom vám představili hlavního hygienika tohoto státu, Josepha Ladapa. A do třetice jsme se k tomuto výjimečnému muži vrátili nedávno, kdy jsme podrobně rozebírali jeho skvělý článek, který prezentuje prozatím nejsilnější důkaz, že mRNA vakcíny zabily statisíce lidí.

A teď přichází Joseph Ladapo s dalším převratným sdělením: Ohlásil, že Florida přechází k systému plně dobrovolného očkování.

„Kdo jsem já, jako vláda nebo kdokoli jiný [..], abych vám říkal, co si máte vpravit do těla? Co si mají vaše děti vpravit do těla? Na to nemám právo. Vaše tělo je dar od Boha. Co si do těla vpravíte, je věcí vašeho vztahu ke svému tělu a k vašemu Bohu.“

Tak pravil Joseph Ladapo.

V Americe se nepoužívá pojem „povinná očkování“, spíše se mluví o tzv. „CDC schedule“, neboli „rozvrhu předepsaném CDC“. Všechny americké státy umožňují svým občanům odmítnout očkování z důvodů náboženského přesvědčení. Florida se zřejmě stane prvním státem, kde se očkovací logika postaví z hlavy na nohy: Nebude třeba žádat o výjimku z předepsaných očkování, ale bude třeba aktivně o očkování požádat.

U nás se ve veřejném prostoru stále hovoří o „povinném očkování“. Lidé zasvěcení – mezi které čtenáři tohoto fóra jistě patří – však vědí, že povinné očkování u nás vlastně možná zas až tak povinné není. Seznam „povinných“ vakcín je totiž stanoven pouhou vyhláškou, což je dle mého názoru protiústavní, neboť takto hrubý zásah do tělesné integrity by musel být dán zákonem.

Ústavní soud se této třaskavé záležitosti již jednou věnoval a ve stanovisku, které rozsahem spíše připomíná knihu, uvedl, že je to vlastně tak, že samotná povinnost je daná zákonem (takže je to košer), akorát ten seznam očkovacích látek je upřesněn vyhláškou. Soudkyně Kateřina Šimáčková tehdy k rozhodnutí připojila své disentní stanovisko, ve kterém argumentuje jako my: Vyhláška je málo.

Mně, jako právnímu laikovi, se v rozsudku nejvíc líbí tato věta: „Povinné očkování proti infekčním nemocem je evidentně opatřením v demokratické společnosti nezbytným pro ochranu veřejné bezpečnosti, zdraví a práv a svobod druhých.“ A je to. Proč se vlastně dělají všechny ty drahé klinické studie, když je očkování evidentně nezbytné?

Právní aspekt celé věci je natolik zajímavý, že jsem poprosil odbornici na slovo vzatou – Vladanu Vališovou – aby k tento můj laický pohled uvedla na pravou míru. Její reakci vám přineseme v následujícím článku.

Máme tedy skvělou možnost sebrat odvahu a ukázat Josephu Ladapovi – a celému světu – že první zemí, kde žádné očkování není povinné, je ve skutečnosti už dlouho Česká republika! Stačí říct nahlas, že vyhláška o povinném očkování je protiústavní, a kletba zmizí.

¡Viva la libertad, carajo!

SMIS má dalšího spojence

Tomáš Fürst

Více než čtyři roky všude říkáme, že rozhodování ve věcech veřejného zdraví musí být založeno na racionálním hodnocení dat. A že k tomu především musí být ta data dostupná. Roky se přetahujeme s ÚZISem, zdravotními pojišťovnami, SÚKLem, ministerstvem o různé datové sady. Kdykoliv se nám z nich nějakou datovou sadu podaří vymámit, zjistíme fascinující věci, které typicky zásadně změní oficiální covidový narativ. Někdy dokonce obrátí „konspirační teorii“ v „konspirační fakt“.

Jen si vzpomeňte na data zdravotních pojišťoven, ze kterých jsme pochopili a české veřejnosti vysvětlili Healthy Vaccinee Effect, který zcela rozmetal oficiální řeči o zázračné účinnosti mRNA vakcín.
Nebo naše přetahovaná o data ohledně porodů očkovaných žen, která dokázala, že ženám očkovaným proti covidu se rodí podezřele málo dětí.
Dále článek o kreativním účetnictví ÚZISu, kde data zrají jako víno a mrtví se ex-post přesouvají z kolonky do kolonky tak dlouho, až je vrchnost spokojena.
Či historka o tom, jak ÚZIS manipuloval s daty o nákazách ve školách tak mohutně, až jsme ho překřtili na Ústav pro Zkreslování Informací a Statistiky.
A co data SÚKLu ohledně znepokojujících rozdílů mezi jednotlivými šaržemi covidových vakcín?

A tak dále a tak dále. Kdybychom měli shrnout naši pozici ohledně účinnosti a bezpečnosti covidových vakcín, mohli bychom napsat třeba tohle:

„Je velmi důležité, aby farmaceutické společnosti doložily úspěch svých různých léků proti Covidu. Mnoho lidí si myslí, že jsou zázrakem, který zachránil miliony životů. Jiní s tím nesouhlasí! Vzhledem k tomu, že CDC se kvůli této otázce právě trhá na kusy, chci odpověď a chci ji TEĎ.“

Místo nás to ovšem napsal jistý Donald J Trump, toho času nájemník v Bílém domě. Blahopřejeme. Sami bychom to neřekli lépe. A pak dodal:

„Pfizer a další společnosti mi ukázali čísla, která jsou mimořádná, ale zdá se, že tyto výsledky nikdy neukazují veřejnosti. Proč ne??? Jdou na další „lov“ a nechají v tom všechny, včetně Bobbyho Kennedyho a CDC, kteří se můžou přetrhnout, aby zjistili, jestli to byl úspěch nebo neúspěch. Ukazují mi SKVĚLÁ čísla a výsledky, ale zdá se, že je neukazují mnoha dalším. Chci, aby je ukázali TEĎ, ukázali je CDC a veřejnosti, a aby tento NEPOŘÁDEK uklidili, ať už tak či onak!!! Doufám, že OPERACE WARP SPEED byla tak SKVĚLÁ, jak mnozí říkají. Pokud ne, chceme to vědět a chceme vědět proč???„

V našem sdružení SMIS obecně užíváme méně velkých písmen a diakritiky, ale jinak nemůžeme souhlasit více. Těšíme se, že zanedlouho se budeme moci se stejnou radostí přihlásit k podobným slovům českého prezidenta, který se „odpudivou lidskou bytostí“ v Bílém domě inspiruje a zřídí komisi pro vyšetřování zločinů covidismu.

Vakcíny adsorbované na hliník a chronicky nemocný zdravotnický establishment

Tomáš Fürst, Zuzana Krátká

Dánská studie Andersson et al., nazvaná „Aluminum-adsorbed vaccines and chronic diseases in childhood.“, která vyšla v půlce července v časopise Annals of Internal Medicine vyvolala značný rozruch. Nejprve o ní referovala veřejnoprávní média. Zastánci vakcinace ji ihned využili jako důkaz bezpečnosti očkování a objevila se např. na webu ČT. Kritici se raději důkladně podívali na data, aby analýzu zkontrolovali. K dnešnímu dni je pod článkem 21 komentářů s velmi závažnými, převážně kritickými, připomínkami k obsahu publikace. Vyšly mnohé další a velmi citovaná je ta, kterou napsali Tomáš Fürst společně s Vibeke Maniche zveřejněná na stránkách Brownstone Institutu. V jejich článku Adsorbed Vaccines and Chronic Diseases of the Medical Establishment jsou podrobně popsána nejzávažnější pochybení, kterých se autoři dánské studie dopustili.

Předně – a naprosto neuvěřitelně- byla datová sada, kterou autoři zveřejnili společně s publikací, o několik dní později změněna. Původně měla datová sada uvedeno 2.3 tisíc neurologických událostí, nová sada jich má více než 5 tisíc! Tato výrazná změna dat zásadně mění i intervaly spolehlivosti, a publikované závěry studie jsou špatné.

Velmi diskutabilní je i vyřazení mnoha dětí ze sledování.

Nejzávažnější informací je fakt, že u neurovývojových nemocí, a zejména u autismu (tabulka 11), byl zjištěn statisticky významný nárůst výskytu mezi dětmi s vyšší expozicí hliníku. Tedy čísla jsou v přímém rozporu se závěrem článku.

Uvidíme, jaká bude konečná reakce redakce na stoupající počet kritických ohlasů, které obdržela od vědců z celého světa. Dle našeho názoru je publikace dalším dokladem nemocné vědy a nejen, že neposílí důvěru v očkování, ale povede jen k dalšímu prohloubení nedůvěry ve vědecké a zdravotnické instituce.

Zrcadlo z Erisedu

Tomáš Fürst

„Říká se, že 21. století je stoletím dat. Takže pokud Alice tvrdí, že vakcíny proti covidu zachránily miliony životů, ale Bob tvrdí, že vakcíny miliony lidí zabily, mělo by být snadné rozhodnout, kdo má pravdu. Stačí si sehnat data.“ – takto začíná článek The Mirror of Erised: The True Efficacy of Covid Vaccines pro Brownstone Institute, ve kterém Tomáš popisuje obsah vědecké publikace „The Mirror of Erised: a retrospective population-wide study of Czech all-cause mortality data by COVID-19 vaccination status“, jejímiž autory jsou Ondřej Vencálek, Tomáš Fürst, Elizabeth Princová a Jana Fürstová.

Oficiální data získaná od vládní agentury na základě žádosti dle zákona o svobodném přístupu k informacím jsou k dispozici ke stažení a analýze pro všechny. Obsahují více než 11 milionů řádků – jeden řádek pro každého českého obyvatele, který žil k 1. lednu 2020 nebo se narodil mezi 1. lednem 2020 a 31. prosincem 2022. Pro každou osobu obsahuje datový řádek rok narození, pohlaví, přesné datum úmrtí z jakékoli příčiny (pokud jedinec zemřel během tří sledovaných let) a přesná data, typy a dokonce i čísla šarží všech vakcín proti Covidu, které byly dané osobě podány. Příčina úmrtí bohužel není uvedena. Pokud je nám známo, jedná se o jediný oficiálně zveřejněný soubor údajů, který propojuje úmrtnost ze všech příčin se statusem proočkovanosti proti Covidu na úrovni jednotlivců v měřítku celé země.

Pro každou věkovou kohortu jsme vytiskli grafy a ocitli jsme se v Zrcadle z Erisedu. Čísla vyprávějí mnoho fascinujících příběhů, které jsou k dispozici v publikaci a jejím dodatku. Zde je jen na ukázku zobrazení věkové kohorty nejstarších žen.

***Obrázek.*** Vývoj míry úmrtnosti ze všech příčin (ACM) v kohortě žen narozených v letech 1940 až 1949; Česká republika, 2020–2022. Horní panel ukazuje relativní složení populace podle očkovacího statusu. Prostřední panel ukazuje míru ACM podle očkovacího statusu pro každý měsíc mezi lednem 2020 a prosincem 2022, průměrnou míru ACM bez ohledu na očkovací status (černá čára) a očekávanou míru ACM (zelený rámeček). Spodní panel ukazuje míry ACM v poměru k míře ACM neočkovaných. Očkovací status je barevně kódován takto: Neočkovaní – červeně; osoby po jedné dávce jakékoli vakcíny proti Covid-19 – tmavě modře; osoby po dvou dávkách jakékoli vakcíny proti Covid-19 – modře; osoby po třech nebo více dávkách – světle modře. Upozorňujeme, že hromadné očkování pro tuto skupinu začalo 1. března 2021; před tímto datem vakcínu dostávaly pouze nejzranitelnější osoby označené pro přednostní očkování.

V Zrcadle z Erisedu je k vidění mnoho obrazů. Je třeba však stále opakovat, že skutečnou hodnotu účinnosti vakcíny lze odvodit pouze z prospektivních randomizovaných studií. V těchto studiích HVE (healthy vaccine effect) nepředstavuje problém, protože si lidé nemohou vybrat, kdo vakcínu dostane a kdo placebo. Poslední prospektivní randomizované studie vakcín proti Covidu však skončily začátkem roku 2021. Navíc v nich byla použita jiná vakcína (vyrobená procesem 1) a vakcína cílila na infekci původním (wuhanským) kmenem viru, který v době hromadného očkování z velké části vymizel. Od zavedení vakcíny byla veškerá tvrzení o účinnosti vakcíny založena na observačních studiích a nezohledňovala velký vliv HVE.

Podrobné informace a mnoho dalších grafů je k dispozici v publikaci:

Vencalek, O., Furst, T., Princova, E. et al. The Mirror of Erised: a retrospective population-wide study of Czech all-cause mortality data by COVID-19 vaccination status. BMC Public Health 25, 2427 (2025). https://doi.org/10.1186/s12889-025-23619-x

Zprávy z jiné planety

Tomáš Fűrst

Od nástupu Roberta Kennedyho do čela amerického ministerstva zdravotnictví se dějou věci. RFK byl na tuto svoji životní roli dobře připraven a na klíčová místa amerického veřejného zdravotnictví poměrně rychle rozestavil tým, který je zárukou, že změna režimu ve veřejném zdravotnictví Spojených států amerických už je nezvratná. I kdyby se samotnému Kennedymu přihodilo to, co se Kennedyům stává.

Prozatím nejdramatičtější akcí Roberta Kennedyho bylo vyhození všech 17 zkompromitovaných členů Poradní komise pro očkování (Advisory Committee on Immunization Practices). Je příznačné, že 8 z těchto 17 členů bylo narychlo jmenováno těsně před koncem Bidenova mandátu v lednu 2025 (kdo si myslí, že Biden tuší, že něco jako ACIP existuje, ať zvedne ruku). ACIP byl proslulý tím, že téměř všichni jeho členové byli ve střetu zájmů a že vždy doporučil každou vakcínu, kterou posuzoval.

Místo vyhozených vakcinačních roztleskávačů jmenoval RFK osm nových členů, mezi kterými nechybí:

• spoluautor Barringtonské deklarace, harvardský epidemiolog Martin Kulldorf (kterého Harvard vyhodil z práce, protože se odmítl nechat očkovat),

• spoluvynálezce mRNA technologie a jeden z jejích nejhlasitějších kritiků Robert Malone

• a statistik z MIT Retsef Levi, kterého naši čtenáři dobře znají.

A právě Retsef Levi včera oznámil, že ACIP provede naprosto zásadní revizi účinnosti a bezpečnosti covidových vakcín. Seznam položek, které hodlá ACIP prověřit, se čte trochu jako průvodce archivem stránek SMIS:

• personalizovaná a věkově stratifikovaná risk-benefit a cost-benefit analýza jednotlivých covidových vakcín

• kritická revize existující evidence účinnosti a bezpečnosti těchto vakcín

• identifikace „slepých míst“ v porozumění mRNA vakcínám, zejména co se týče farmakokinetiky a biodistribuce (tedy způsobu, jak se lipidové částice s mRNA a spike protein šíří a odbourává v organismu) a produkce spike proteinu (tedy kolik, kde a jak dlouho jej tělo produkuje)

• vyšetření kontaminace vakcín zbytky bakteriální DNA a endotoxiny (což jsou zbytky buněčných stěn bakterií z výrobního procesu mRNA)

• vyšetření produkce protilátek typu IgG4 (což jsou protilátky, které nepodporují pro-zánětlivou reakci vedoucí k eliminaci viru, ale vedou k nastavení tolerance organismu vůči viru), problematiky immune imprinting (při něm se očkováním osoby navodí tvorba protilátek proti starším variantám spike proteinu, které ale nejen, že už nefungují na nové verze viru, ale navíc je jejich produkce kontraproduktivní a imunitní reakce při infekci je ve výsledku u očkovaných méně efektivní než u neočkovaných) a možnosti, že mutace viru jsou ve skutečnosti způsobovány plošnou vakcinací

• vyšetření souvislosti covidových vakcín s nadměrnými úmrtími, hospitalizacemi a zdravotním postižením

• vyšetření kardiovaskulárních, trombotických, neurologických, autoimunitních a jiných vážných nežádoucích účinků covidových vakcín

• vyšetření dlouhodobých účinků vakcinace

• srovnání odlišných přístupů k vakcinaci v různých státech celého světa

• vyšetření bezpečnosti covidových vakcín během těhotenství

Pět let po začátku největší katastrofy veřejného zdravotnictví v dějinách západní civilizace – plošné aplikace experimentální genové terapie, která byla obyvatelstvu vnucena pod lživou marketingovou zkratkou „safe and effective vaccines“ – začíná konečně svítat. Bohužel zatím pouze za Atlantikem. Pokud se v USA nestane něco naprosto dramatického, je velká šance, že se v horizontu měsíců až let dozvíme úplnou a celou pravdu.

Až konečně vznikne komise pro vyšetřování zločinů covidismu i u nás, bude aspoň na co navazovat.

Environmentální žal na Seznamu

Tomáš Fürst

Moje oblíbené dezinformační médium – Seznam.cz – podniklo další zoufalý pokus o odvedení pozornosti od skutečných důvodů klesající plodnosti českých žen.

Objevil se na něm text, který už v perexu tvrdí, že „mezi příčinami bezdětnosti bývá zmiňována i klimatická krize.“ Ještě že má čeština ten trpný rod.

Text obsahuje úryvku z rozhovoru se dvěma ženami – jednou studentkou enviromentálních studií a jednou pracovnicí neziskové organizace. Obě se rozhodly nemít děti, neboť trpí environmentálním žalem, který nám autorka článku vysvětluje takto: „Enviromentální žal se vyznačuje hlubokým smutkem ze způsobených ztrát změnou klimatu.“

Pak se ještě objeví třetí žena, která původně děti nechtěla, ale potom spadla na hlavu, rozmyslela si to a dítě si pořídila.

V závěru textu nechybí citace našeho oblíbeného špičkového vědeckého centra SYRI. Po mnoha odstavcích textu, které popisují souvislost mezi environmentálním žalem a klesající plodností, však celý článek najednou končí větou: „Pokles porodnosti představuje komplexnější téma, ve kterém klima nehraje zásadně dominantní roli, ale když nebudou řešeny další systémové nedostatky, může se z klimatické krize stát právě ona příslovečná poslední kapka.“

Pod článkem je ještě poznámka kurzívou: „Text vznikl v univerzitním kurzu Žurnalistika zaměřená na změnu klimatu Katedry žurnalistiky a mediálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, s níž redakce Seznam Zpráv spolupracuje.“

Takže můžete být v klidu. Již dnes je jasné, že další generace novinářů – vzdělávaná za vaše peníze na Alma Mater vašeho profesora doktora premiéra – dosáhne stejného mistrovství, jakou dnes předvádí tým Seznam Zprávy. Blahopřejeme.