Tomáš Fürst, Arnošt Komárek, Zuzana Krátká, Jaroslav Janošek a Ondřej Vencálek
Před rokem 1900 byla rakovina plic tak vzácná, že ji běžný doktor viděl tak jednou za svoji kariéru. V roce 1990 již na ni umíral téměř jeden z tisíce amerických mužů ročně. Tento vrchol mortality nastal asi 20 let po vrcholu spotřeby cigaret. Dnes již nikdo nepochybuje o tom, že kouření cigaret způsobuje rakovinu plic. Ale cesta k tomuto kauzálnímu závěru byla mimořádně trnitá a trvala půl století. Hypotézu, že kouření způsobuje rakovinu plic, poprvé vyslovil jistý Isaac Adler, ale za všeobecně přijatou se tato hypotéza začala považovat až v roce 1964, kdy hlavní hygienik Spojených států amerických vydal zprávu, ve které tuto kauzální souvislost potvrzuje.
Proč to trvalo tak dlouho? Protože statistici dodnes mají pouze značně omezené možnosti, jak odlišit kauzalitu (tedy příčinnou souvislost) od korelace (asociace). Začněme jednoduchým příkladem: Když dáte dětem na základní škole test z matematiky (ve všech ročnících stejný), tak vám vyjde velmi silná korelace mezi výsledkem testu a číslem boty testovaného. Jasně, čím starší dítě, tím lépe umí počítat a tím má větší nohu. Ale každý (krom některých tzv. matematických modelářů či klimatologů) chápe, že nemá cenu všem dětem pořídit o číslo větší boty a doufat, že to způsobí nárůst jejich matematické gramotnosti. Tohle je ve zkratce rozdíl mezi korelací a kauzalitou. Kauzální vztah se dá použít k řízenísystému (stoupnu na brzdu, auto zpomalí). Nekauzální korelace (výsledky z testu a číslo boty) k řízení systému použít nejde.
A právě experiment je nejjistější cestou, jak odlišit kauzální korelaci od nekauzální – stačí si vyzkoušet, jestli lze pozorovanou asociaci využít k řízení systému. Dejte studentům o číslo větší boty a vyzkoušejte další test z matematiky. A bude jasno. Co když bude ale ten druhý test jednodušší a oni se vážně v průměru zlepší? Rozumnější nápad je proto rozdělit studenty náhodně na dvě skupiny, jedné vyměnit boty za větší, druhé nikoliv, a pak dát všem stejný test. Pokud se ti přezutí zlepší, ale nepřezutí nikoliv, odhalili jsme kauzální efekt. Tímto jsme vysvětlili princip prospektivní randomizované studie, která je dodnes zlatým standardem kauzální inference.
Jsou ovšem případy, kdy prospektivní randomizovanou studii provést nelze. Například v otázce vlivu oxidu uhličitého na teplotu planety. Kde vzít jiné planety, na kterých budeme držet CO2 na předindustriální hodnotě a pozorovat teplotu? A pak jsou případy, kdy by prospektivní studii sice udělat šlo, ale bylo by to neetické. Nemůžeme skupině lidí nařídit, aby dalších 20 let kouřili. V takových případech jsme odkázáni na studie observační, při kterých pozorujeme, jak se daří lidem, kteří se rozhodli kouřit, a jak těm, kteří se rozhodli nekouřit. Samozřejmě vypozorujeme velmi silnou asociaci mezi kouřením a rakovinou plic. A v té chvíli nastoupí různí vykukové (někdy placení tabákovým průmyslem, jindy jen přesvědčeni o neškodnosti svého zlozvyku), kteří budou do omrzení tvrdit, že chuť na cigarety a predispozice k rakovině plic jsou možná způsobeny nějakým genem, o kterém nevíme.
Na druhé straně myšlenkové barikády však stál jeden z velikánů vědy dvacátého století – samotný otec moderní prospektivní randomizované studie, sir Austin Bradford Hill. V šedesátých letech zahájil obrovskou prospektivní studii desítek tisíc amerických lékařů, která ukázala, že kouření je asociováno s 24násobně vyšším rizikem rozvoje rakoviny plic. Vykukové ale dál vedli svou o „genu pro kouření“. Během jednání komise amerického hlavního hygienika, která nakonec vydala autoritativní verdikt o kauzalitě, proto vznikl jistý „checklist“, který vstoupil do dějin jakožto Bradford Hillova kritéria. Jedná se seznam kritérií, která by měla být splněna, aby bylo možné prohlásit pozorovanou asociaci za kauzální. Tato kritéria nejsou založena na žádné hluboké teorii – ke každému lze najít protipříklad a ani splnění všech kauzalitu nezaručuje. V rámci observačních studií, kdy experiment není možný, se však jedná o sadu všeobecně uznávaných principů.
Tento slavný checklist má následující podobu: Aby bylo možno interpretovat pozorovanou asociaci jako kauzální, měly by být splněny následující podmínky:
Velikost efektu: Čím silnější je asociace mezi dvěma proměnnými, tím pravděpodobnější je, že se jedná o kauzální efekt. Například pozorovaná (pořadová) korelace mezi intenzitou sešlápnutí brzdy a snížením rychlosti auta je téměř dokonalá, což svědčí ve prospěch kauzality.
Opakovatelnost: Pokud mnoho různých studií od různých autorů na různých místech potvrdí asociaci na různých souborech dat, je větší šance, že se jedná o kauzální efekt. Například všechny možné kompasy na mnoha různých místech planety vytrvale ukazují na to samé místo. Na tom něco musí být!
Specificita: Kauzalita je pravděpodobnější, pokud je asociace pozorovaná pro konkrétní předpoklad (například „kouření“, nikoliv vágně určený „nezdravý životní styl“) a konkrétní výsledek (například „rakovina plic“, nikoliv „těžký život“).
Absence jiného mechanismu: Pokud se nenabízí jiné realistické vysvětlení, roste šance, že námi pozorovaná asociace je kauzální. Vzpomeňte na výše uvedený příklad s velikostí bot – zde je jiné vysvětlení nabíledni.
Časová souslednost: Pokud je asociace kauzální, musí důsledek následovat až po příčině.
Závislost na dávce: U kauzálních vztahů obecně platí, že čím větší expozice (například čím víc cigaret denně), tím větší incidence následku (tím častější rakovina plic). Efekt může být samozřejmě i opačný v případě protektivních prostředků (čím více vitaminu D, tím méně virových onemocnění).
Plausibilita: Pro kauzální interpretaci asociace by měl být znám mechanismus, který ji zprostředkovává. Například u oblíbené růžovky (aka ibuprofen) je známo, že protizánětlivé účinky jsou zprostředkovány reverzibilní inhibicí cyklo-oxygenázy.
Koherence: Shoda mezi epidemiologickým pozorováním (v populaci) a laboratorním zkoumáním zvyšuje pravděpodobnost, že se jedná o kauzální asociaci. Například snižuje-li heparin koagulaci krve u pacientů a zároveň ji snižuje u krve ve zkumavce, je větší šance, že efekt je kauzální.
Experiment: Kdykoliv je to možné, experimentální evidence je vítanou podporou kauzální interpretace pozorované asociace. Ovšem kouzlo Bradford-Hillových kritérií je právě v tom, že se aplikují na situace, kdy řádný experiment možný není.
Tolik tedy slavná Bradford-Hillova kritéria. Je pozoruhodné, že česká wikipedická stránka s tímto tématem neexistuje. Na rozdíl od zákona zachování hybnosti nejsou Bradford-Hillova kritéria žádným „tvrdým“ přírodním zákonem, v odborné komunitě však panuje poměrně široká shoda, že jejich naplnění významně zvyšuje pravděpodobnost, že pozorovaná asociace je kauzální. Ještě jinak řečeno: Pokud zpochybníte Bradford-Hillova kritéria, musíte začít pochybovat i o kauzálním vztahu mezi kouřením a rakovinou plic.
A proč tohle všechno píšeme? To vám prozradíme zanedlouho v druhém díle tohoto textu.
Rozmohl se nám tady takový nešvar: Tým výzkumníků sežene obrovský balík dat, udělá stovky analýz, použije sofistikované metody, získá nesmírně cenné a zajímavé výsledky – a napíše o tom článek, který tvrdí opak toho, co vyšlo.
Ukázkový příklad této intelektuální perverze doby covidové lze spatřit přímo v peleši lotrovské, aka Nature Medicine. Všechny kolonky zaškrtnuty, no posuďte sami:
Hvězdný tým autorů složených z významných britských univerzit (Oxford, Edinburgh, Glasgow, Nottingham).
Dlouhatánská publikace v Nature Medicine, impakt faktor 87.
Data celé britské populace, přes 20 milionů očkovaných vakcínou AstraZeneca, 12 milionů Pfizerem plus 2 miliony lidí s pozitivním PCR testem jako kontrolní skupina.
Inteligentní design: Autoři sledovali očkovanou populaci několik měsíců před vakcínou a 28 dnů po vakcíně a zaznamenávali počty hospitalizací kvůli různým neurologickým obtížím: demyelinizaci a záněty v mozku a nervových tkáních, Guillain-Barre syndrom, obrna lícního nervu (Bell’s palsy), myastenické poruchy a krvácení do mozku (dále jen neurologická postižení). Stejným způsobem sledovali kohortu 2 milionů lidí 28 dní před a 28 dní po pozitivním PCR testu na covid.
Správně použité statistické metody a rozumně reportované výsledky ve formě Tabulky 3 v článku, která ukazuje riziko jednotlivých neurologických postižení v měsíci před a po vakcíně (či před a po pozitivním PCR testu).
Výsledky jsou nesmírně zajímavé a mohou být odečteny přímo z výsledkové Tabulky 3, případně Obrázku 2, který přikládáme:
Tečka vždy ukazuje odhad poměru počtu nových případů k baseline, „fousky“ rozmezí, ukazující nejistotu tohoto odhadu. První šedá „Star Wars stíhačka“ vždy ukazuje období měsíce před událostí (vakcinace nebo pozitivní test), černé pak ode dne, kdy k události došlo, dál.
Data ukazují, že u všech neurologických postižení je jejich incidence v měsíci po vakcíně někde významně, někde nevýznamně vyšší než v měsíci před vakcínou. V případě hemoragické mozkové mrtvice (krvácení do mozku) se dokonce incidence u očkovaných Pfizerem zvýší více než čtyřikrát (lze odečíst ze zmiňované tabulky). Vzhledem k velikosti vzorku je to nesmírně silná evidence závažných neurologických nežádoucích účinků obou covidových vakcín.
V případě pozitivního PCR testu je situace zcela opačná. Ve všech případech kromě GB syndromu a myastenických poruch je incidence v měsíci po pozitivním testu (s výjimkou dne diagnózy, k čemuž se dostaneme dále) nižší než v měsíci před pozitivním testem. To je drtivá evidence proti populární pověře, že „cokoliv dělá vakcína, covid dělá taky a mnohem víc“.
Je třeba zmínit i výrazný nárůst neurologických onemocnění v den diagnózy covidu oproti období 28 dnů před diagnózou covidu. To na první pohled vypadá strašidelně – nárůst je obrovský! Skalní zastánci očkování jásají – covid způsobuje závažné neurologické problémy, a je tedy třeba všechny preventivně naočkovat. Tento nárůst je ale ve skutečnosti téměř jistě způsoben tím, že kdykoliv byl někdo hospitalizován s jakýmkoliv problémem, automaticky byl testován na covid. Někteří takto automaticky testovaní pacienti přijímaní primárně kvůli neurologickým problémům pak byli v testu samozřejmě pozitivní, ať už virus s hospitalizací souvisel či nikoliv. Není tedy divu, že různé symptomy, díky kterým byli lidé hospitalizováni, jsou v den přijetí do nemocnice silně asociovány s pozitivním testem. V tomto případě je ovšem kauzalita spíše opačná: virus nezpůsobuje hospitalizaci, ale hospitalizace způsobuje testování. To vysvětluje i zdánlivě nelogický pokles neurologických potíží v měsíci po pozitivním testu (viz předchozí bod) – mnohé hospitalizace souvisely právě s oněmi neurologickými problémy (které do měsíce odezněly) a pozitivní PCR test byl nezamýšleným důsledkem hospitalizace.
To nejlepší pak přijde nakonec. Víte, jak autoři tento svůj fantastický výzkum shrnují v poslední větě abstraktu? „In summary, although we find an increased risk of neurological complications in those who received COVID-19 vaccines, the risk of these complications is greater following a positive SARS-CoV-2 test.“ Tedy „Výsledky můžeme shrnout tak, že přestože je riziko neurologických komplikací po vakcíně proti COVID-19 zvýšeno, po infekci je toto riziko větší“. Tedy větou, která tvrdí přesný opak všeho, co ukazují jejich data.
Jak k této fantastické interpretaci mohlo dojít? Jednoduše. Jako baseline – tedy úroveň neurologických problémů, která se v dané populaci vyskytují běžně –totiž autoři nezvolili období 28 dní před vakcínou nebo diagnózou covidu v dané skupině, ale období ještě dříve, a to pro všechny tři skupiny dohromady. Jinými slovy, baseline, která je v grafu znázorněna vodorovnou silnou čarou, je tvořena celou studovanou populací, nikoliv danou skupinou. A jak čtenáři už vědí díky našim článkům o healthy vaccinee effectu, tedy efektu zdravého očkovaného, neočkovaná populace je obecně nemocnější než očkovaná. To je dobře vidět i na šedých bodech popisujících výskyt hospitalizací s danými diagnózami měsíc před vakcínou nebo pozitivním testem. Ve skupině, která nebyla očkovaná, je tento výskyt výrazně nad společnou baseline ještě před pozitivním PCR testem. Naopak, ve skupině vakcinovaných je tento výskyt výrazně nižší než společná baseline už před vakcínou. Předpokládáme, že ani ti nejzarytější očko-optimisté nebudou tvrdit, že vakcína chrání před neurologickým poškozením ještě dříve, než je aplikována.
Díky tomuto triku tedy autoři srovnávají všechna data s baseline, která je u neočkovaných vyšší, než by měla být, a u očkovaných naopak nižší, než by měla být. Autoři tedy „nevidí“ nárůst výskytu neurologických diagnóz u očkovaných, protože tyto počty po vakcíně „sedí“ na baseline. Naopak ale vidí nárůst diagnóz po PCR testu, protože se jejich výskyt „vznáší“ nad baseline. Jenže takto vytvořená baseline je jen statistická fata morgána. Iluze, na kterou skočil celý vědecký svět.
Není to poprvé, co jsme tento typ nové dialektiky v covidových publikacích zaznamenali. A tak vám nabízíme naši oblíbenou konspirační teorii, proč k tomu dochází: Výzkumníci ve skutečnosti vědí, jak strašlivá je realita, ale zároveň chápou, že se to nesmí říkat nahlas, a už vůbec ne v Nature. Proto napíšou dva články. Jeden je psán tajným jazykem – takovým kódem Navajo doby covidové. V něm jsou počty pacientů a událostí, statistické metody a tabulky s čísly. V tom druhém článku jsou politicky korektní věty v abstraktech a závěrech a pěkné barevné obrázky. A tyhle dva články se potom přeloží přes sebe. Kdo umí kód Navajo, dozví se pravdu. Kdo jen hledá klacek na covidové disidenty, najde ho na konci abstraktu.
Američanům kód Navajo pomohl vyhrát druhou světovou válku. My se ale domníváme, že stránky vědeckých žurnálů by měly být pravým opakem vojenské komunikace ve válce: Veřejné a srozumitelné.
Ne že by tento vědecký jinotaj v podobě kódu Navajo na stránkách časopisu Nature nebyl intelektuálně zábavný, ale nemohli bychom prostě zase začít říkat pravdu?
Do březnového čísla lékařského časopisu Tempus Medicorum přispěl imunolog Václav Hořejší. Jeho poučení z doby covidové mělo zřejmě správně politicky (už méně odborně) vysvětlit lékařům kroky podniknuté v pandemické době, mělo označit viníky, kteří mohli za případné chyby, a také zastrašit ty lékaře, kteří by si snad dovolili tvrzení imunologa oponovat. Proti gustu žádný dišputát, ale když už jde o stránky lékařského časopisu, očekávali bychom, že bude článek obsahovat aktuální informace, odkazy na odbornou literaturu a méně emocí.
https://www.lkcr.cz/casopis-clk/211cs-2024-brezen
Je třeba si uvědomit, že časopis Tempus Medicorum dostane „zdarma“ každý lékař do své poštovní schránky. Potenciální dosah textů je tudíž značný, a tak nám stálo za to pokusit se ohradit vůči nepravdám zveřejněným v Hořejšího článku. Náš text, který uvádíme níže, obsahuje opačné názory. Podpořila ho i skupina lékařů a odborníků z přírodovědných oborů. Prostřednictvím senátorky MUDr. Jitky Chalánkové jsme ho zaslali do redakce časopisu (mailem ho obdržela 5. dubna) a doufali jsme, že s takovou podporou bude mít šanci na přijetí a když se zadaří, vyjde v dubnovém nebo nejpozději v květnovém čísle. To ticho, které nastalo, se dalo krájet. V dubnovém čísle jsme ho nenašli, a tak jsme se ozvali znovu. Milan Kubek zareagoval až po urgenci zaslané doporučeným dopisem. Odpověď datovanou 25. dubna dostal dr. Čížek poštou až 6. května, paní senátorce Chalánkové dr. Kubek neodpověděl vůbec.
A co nám Milan Kubek napsal?
Vážený pane doktore,
za redakční radu časopisu ČLK Tempus Medicorum odpovídám na Váš dopis ze dne 22. dubna 2024 ve věci publikování článku kolektivu autorů zaslaného paní senátorkou MUDr. Jitkou Chalánkovou reagující na článek pana prof. RNDr. Václava Hořejšího, CSc. týkající se pandemie Covid – 19 v časopisu České lékařské komory. Děkujeme za příspěvek, ale nebudeme jej publikovat. Tuto polemiku již dříve zveřejněnou v Lidových novinách ponecháme mimo periodikum ČLK. Komora je zastáncem medicíny založené na důkazech, účinnost protiepidemických opatření byla prokázána. Problém byl v tom, že tato opatření byla často v pozdějších vlnách pandemie přijímána opožděně.
S pozdravem MUDr. Milan Kubek, prezident ČLK
Šlo o politickou cenzuru. Vědecká správnost je až na posledním místě
Domníváme se, že Milan Kubek naši publikaci nečetl. Jinak by zjistil, že se nejedná o ten samý článek, který byl publikován o březnu v Lidových novinách, o kterém jsme psali zde, ale že jde o článek nový, reagující na další nepravdivá a politicky podbarvená tvrzení Václava Hořejšího.
Pan Kubek s vedením ČLK články, které publikuje v Tempus Medicorum (TM), nekonzultuje. Byl to on sám, kdo odmítnul náš článek publikovat. Naopak náš článek podpořili lékaři, kteří jsou řádnými členy ČLK. Vedení Komory nebylo informováno o žádosti paní senátorky (a lékařky) Jitky Chalánkové, která žádala redakci TM o publikaci naší reakce na Hořejšího článek. Vedení komory nemělo možnost vyslovit souhlas či nesouhlas s tímto textem. Ale možná se pod slovem „Komora“ neskrývá vedení Komory, ale Kubek sám. L’état, c’est moi.
Článek Václava Hořejšího neobsahuje jedinou publikací podloženou informaci, jedinou citaci, přesto je Kubkem považován za korektní a je v TM publikován. Naše reakce, která všechna tvrzení opírá o odborné citace, představám Kubka nevyhověla a publikována nebyla. O medicínu založenou na důkazech tu tedy nejde. Kubek vyžaduje správnou politickou linii. Pro tento druh myšlení se užívá označení Eminence Based Medicine.
Text naší odpovědi uvádíme níže v plném znění. Pokud se najde lékařské periodikum ochotné ho zveřejnit, budeme rádi. Domníváme se totiž, že lékaři mají právo na informace a cenzura do medicíny nepatří. Kontaktní adresa na autory je zuzana.kratka@smis-lab.cz nebo vcizek@volny.cz. Bohužel opět nastala doba, kdy je vědecké poznatky nutné šířit samizdatem.
A zde jest onen článek, který Kubek odmítnul do TM zařadit.
Vážená redakce, v březnovém čísle Tempus Medicorum jste otiskli článek prof. Václava Hořejšího „Začalo to před čtyřmi lety“. Obsahově velmi podobný text vyšel také na webu lidovky.cz jako ostrá reakce na zamyšlení novináře Thomase Kulidakise.
Profesor Hořejší je dlouhodobým zastáncem vládních protiepidemických opatření, podporovatelem vakcinace a bojovníkem proti šíření dezinformací (tedy lépe řečeno proti odborníkům šířícím názory, které byly v rozporu s vládním narativem). Nepřekvapilo nás, že u něj přetrvává potřeba obhajovat opatření, která byla prováděna za covidu a že nesouhlasí s jejich zpochybňováním. Smutnou skutečností je, že je to právě pan profesor, kdo si není vědom toho, že řada tvrzení, která byla dříve zařazena mezi tzv. dezinformace, se v průběhu let ukázala jako správná. Dovolili jsme si proto několik výroků profesora Hořejšího uvést na pravou míru.
Tvrzení první: „První případy se objevily již někdy v listopadu 2019 v čínském Wu-chanu (téměř jistě přenosem z netopýrů nebo jiných živočichů)“.
V současné době je výrazně pravděpodobnější teorie, že první případy se objevily již dříve – specifické protilátky proti novému koronaviru byly například objeveny už v září 2019 (1). Teorie o uměle upraveném viru a jeho úniku z laboratoře byla tvrdě popírána. Později už však nebylo možno narativ o přírodním původu viru udržet, a ode dne, kdy upravený virus připustil i Joe Biden, se o něm začalo mluvit veřejně a na povrch vyšly dřívější manipulace a cenzurní zásahy předních odborníků (2,3).
Tvrzení druhé: „Problémem bylo hlavně riziko zahlcení nemocnic pacienty s těžkým průběhem. Proto bylo nutno aplikovat opatření (lockdowny )“.
Pan profesor zapomněl zmínit to, co již dnes víme. Lockdowny u tohoto typu onemocnění nefungovaly, nefungují a fungovat nebudou.
V USA bylo zjištěno, že dřívější zavedení lockdownů nijak neovlivnilo nadměrnou úmrtnost. (4) Další metaanalýza dospěla k závěru, že lockdowny měly jen malé nebo žádné účinky na veřejné zdraví, ale tam, kde byly přijaty, způsobily obrovské ekonomické a sociální náklady. V důsledku toho jsou politiky lockdownů neopodstatněné a měly by být jako nástroj pandemické politiky odmítnuty. (5) Údaje o škodách, způsobených neadekvátními opatřeními, byly přitom známy již v roce 2020, takže politici ani nemohou tvrdit, že o rizicích nevěděli. (6) Tři bývalí zastánci lockdownů se už veřejně omluvili s tím, že se zmýlili spíše kvůli „skupinovému myšlení a „šíření strachu“ než kvůli nedokonalým informacím. (7) Lockdowny přispěly k narušení psychiky lidí a jejich dopad na společnost je dlouhodobý. Jak ukazuje průzkum vědců z Národního ústavu duševního zdraví, od roku 2020 stoupá počet pacientů s duševními chorobami, a lékaři současnou situaci zejména mezi mládeží označují za „horší než tragickou“. (8)
Tvrzení třetí: „Vláda tehdy (2020) moudře dala na varování pana Pavla Řeháka, který ji prostřednictvím jednoduché excelovské tabulky dokázal přesvědčit o nutnosti přijetí celoplošných opatření“.
Pavel Řehák je ředitelem pojišťovny a nemá medicínské, biostatistické, epidemiologické ani jiné relevantní vzdělání. Každý, kdo by jen trochu zapřemýšlel nad jeho excelovskou tabulkou, by dospěl k závěru, že podle jeho predikce by již 13. dubna 2020 bylo v ČR 15 miliónů nakažených. A koncem dubna by předpokládaný počet nakažených přesáhl počet lidí na celém světě. (9) Nebylo moudré těmto podkladům uvěřit a podle těchto varování se rozhodovat.
Tvrzení čtvrté: „Negativní roli … sehrálo i několik mediálně oblíbených, ale odborně v zásadě irelevantních lékařů“
Výzvu lékařů a odborníků ze srpna 2021, shrnující hlavní nedostatky přístupu ke Covidu-19, podepsalo přes třicet lékařů a specialistů různých odborností včetně virologů, epidemiologů, mikrobiologů, imunologů. (10) Řídili se při tom textem Velké Barringtonské deklarace, která měla v říjnu 2020 (kdy jsme prezentovali první petici v parlamentu) 849 540 podpisů (11), zatímco deklarace zastánců restrikcí, tzv. John Snow Memorandum, měla pouhých 6900 podpisů. (12)
Tvrzení páté: „Není také pravda, že očkování nesnižuje riziko nákazy.“
Vakcína proti covidu nebyla nikdy v klinických studiích farmaceutických firem zkoumána na snížení přenosu infekce. Po pár letech opačných tvrzení to přiznala i výkonná ředitelka firmy Pfizer Janine Small. (13) Čeští matematici zjistili z dat ÚZISu, že počet nákaz byl ve skupině očkovaných osob už několik měsíců po očkování stejný nebo vyšší než ve skupině neočkované. (14) Známá clevelandská studie u 51 tisíc zdravotníků ukázala, že čím více dávek vakcíny zdravotníci měli, tím vyšší počet nakažených osob se v dané skupině objevil. (15)
Tvrzení šesté: „Průměrná smrtnost Covid-19 byla 0,8%“.
Není smrtnost jako smrtnost. Pan profesor má zřejmě na mysli parametr CFR (case fatality rate). Jde o podíl zemřelých na covid mezi odhalenými případy. Toto číslo nepočítá s případy onemocnění, na něž se testovacími metodami nepřišlo (16). Naproti tomu IFR (infection fatality rate), tedy celková smrtnost, měří proporci zemřelých na covid mezi všemi infikovanými. Závisí jen na vlastnostech samotné nemoci a stavu společnosti, ve které se šíří, nikoli na kvalitě testovacích postupů. Ke stanovení IFR je třeba provést séroprevalenční studie, takže na přesná data se muselo nějakou dobu počkat. Podle rozsáhlé práce, porovnávající výsledky 40 séroprevalenčních studií z 38 zemí, vyšlo IFR na 0,034 % pro populaci ve věku 0-59 let a 0,095 % pro populaci 0-69 let. (17)
Tvrzení sedmé: „Nesprávné je i zpochybňování významu roušek (používají je například snad chirurgové zbytečně?)“.
Rozsáhlá práce publikovaná v Cochrane Database (celosvětově uznávané autoritě vědeckého výzkumu) neprokázala snížení počtu virových infekcí při použití roušek. (18) Naopak, ukázalo se, že roušky mohou mít významné nežádoucí účinky. (19) SÚKL navíc již v dubnu 2022 upozornil, že nanomateriály z roušek pronikají do organismu dýchacími cestami, a že neznáme důsledky jejich dlouhodobějšího působení. (20) Pan profesor použil poněkud zvláštní argument, když spojil plošné celodenní nošení roušek (tak jsme k němu byli nuceni za covidu) s používáním roušek u chirurgů. Tedy dvě nesrovnatelné situace. Ať chirurgové nosí operační ústenky, ať návštěvy na infekčních odděleních nosí roušky. Ale z roušek se v době covidu stal symbol a politici se předháněli v absurdních nařízeních. Vzpomeňme povinné nošení roušek v prázdném lesoparku. Přitom existovaly i předcovidové metaanalýzy CDC (21) i WHO (22), které neprokázaly účinnost roušek při přenosu respiračních onemocnění.
Tvrzení osmé: „Nepravdivé je též tvrzení odpůrců protiepidemických opatření, že ve Švédsku žádné lockodowny nebyly, a přitom tam počet obětí epidemie nebyl o nic vyšší než jinde“.
Pan profesor pravděpodobně nezná analýzu Cato institutu (23), v níž se praví: „Nyní víme více. Zdá se pravděpodobné, že Švédsko si vedlo mnohem lépe než jiné země, pokud jde o ekonomiku, vzdělání, duševní zdraví a domácí násilí, a přesto se vymanilo z pandemie s menším počtem úmrtí než v téměř kterékoli jiné evropské zemi, a o polovinu méně než v USA – zemi, kde prezident i hlavní noviny opakovaně používaly Švédsko jako varovný příběh. Závěr je pro ostatní vlády nepříjemný. Nebylo to Švédsko, kdo se zapojil do lehkomyslného, bezprecedentního pandemického experimentu, ale zbytek světa. Tento experiment nedopadl dobře ve srovnání s jednou zemí, která manuál (míněn standardní pandemický plán) nevyhodila. Miliony lidí byly zbaveny své svobody bez zjevného přínosu pro veřejné zdraví. Toto je ponaučení pro další katastrofu – ať už je jakákoli a kdykoli udeří.“
V rozboru tvrzení a dojmů pana profesora by se dalo pokračovat, ale je to zbytečné. Pan profesor může nesouhlasit, může být zděšen kritickými názory, ale nic neudělá s tím, že přibývá lidí (a věříme, že i mezi lékaři), kteří požadují zhodnocení covidové doby. Pevně věříme, že analýza uplynulé doby bude provedena dříve, než se setkáme s podobně složitou situací. Určité doporučení nabízí nová práce švédských ekonomů (24):
„V budoucích pandemiích by se tvůrci politik měli spoléhat na empirické důkazy spíše než panikařit a přijímat extrémní opatření. I když se zdálo, že tvůrci politik jednali rychle a rozhodně, uspěchaná implementace přísných omezení v letech 2020/21 pravděpodobně způsobila více škody než užitku.“
MUDr. Vladimír Čížek, lékař RNDr. Zuzana Krátká, Ph.D., imunoložka RNDr. Tomáš Fürst, Ph.D., matematik MVDr. Václav Fejt, mikrobiolog
prof. MUDr. Jiří Beran, CSc., vakcinolog a epidemiolog MUDr. Jan Brodníček, lékař MUDr. Jana Gandalovičová, lékařka doc. RNDr. Arnošt Komárek, Ph.D., biostatistik MUDr. Jana Králová, lékařka
Agrawal V et al: The Impact of the COVID-19 Pandemic and Policy Responses on Excess Mortality, National Bureau of Economic Research, Working Paper 28930, revision date September 2022 https://www.nber.org/papers/w28930
Bavli I et al: Harms of public health interventions against covid-19 must not be ignored, BMJ 2020; 371:m4074, 02 November 2020 https://www.bmj.com/content/371/bmj.m4074
Kisielinski K et al: Possible toxicity of chronic carbon dioxide exposure associated with face mask use, particularly in pregnant women, children and adolescents – A scoping review, Cell Press, Heliyon 9 (2023) e14117 https://www.cell.com/heliyon/pdf/S2405-8440(23)01324-5.pdf
Xiao J et al: Nonpharmaceutical Measures for Pandemic Influenza in Nonhealthcare Settings- Personal Protective and Environmental Measures, EID Journal, Volume 26, Nr 5, May 2020 https://wwwnc.cdc.gov/eid/article/26/5/19-0994_article
Zuzana Krátká, Arnošt Komárek, Roman Kovařík, Tomáš Fürst
V 15. čísle Týdeníku Echo jsme zveřejnili esej „Chybějí nám děti, ale jinak je to o.k“, kterou jsme věnovali problematice dlouhodobého poklesu počtu narozených dětí. Text uvádíme se svolením redakce Echo 24 zde v maličko doplněné verzi o několik informací, které se do článku již nevešly. Jsou zde také doplněné odkazy na zdrojová data a články, z nichž jsme čerpali informace. Přidali jsme i grafy v původním formátu.
Tak nám po dvou letech ubylo 20,6 tisíce dětí. Přesněji řečeno oproti 111,8 tisíce dětí v roce 2021 jich v roce 2023 přišlo v ČR na svět pouze 91,1 tisíce, což je téměř pětinový úbytek (18,5 %). Oněch přibližně 20 tisíc dětí se v normálních časech narodilo během dvou let matkám v Praze. Ještě jednu takovou sezonu a můžeme pomyslně zavřít pražské školky… Obdobně v Jindřichově Hradci, kde se pravidelně rok co rok otvírá 11 až 12 prvních tříd v šesti základních školách, mohou radní pomalu přemýšlet o uzavření jedné ze základních škol… Společnost to nevnímá, média o tom mlčí a ani odborníci se (už) nediví nahlas. Posvěcení k tomu, aby situaci národu vysvětlily, mají pouze odbornice se sociologickým a demografickým vzděláním z brněnského Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI). A zřejmě jediní, komu se to opakovaně nelíbí a kdo se snaží vyvolat širší diskusi, jsou odborníci seskupení okolo Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS).
Pokles od ledna 2022
Úplně poprvé jsme o atypickém a dramatickém poklesu počtu narozených dětí, který začal v lednu 2022 a neměl tendenci se zastavit, veřejnost informovali v dubnu 2023 v článku publikovaném na inFAKTA.cz. Data jsme tenkrát měli pouze do září 2022, přesto už tehdy jsme měli obavy, že to nebude problém krátkodobý. Tomáš Fürst v článku upozornil na to, že „…skokový desetiprocentní pokles počtu narozených dětí představuje problém, který ohrožuje budoucnost naší společnosti, a je naší povinností se mu začít věnovat. Je bezpodmínečně nutné, aby se o této katastrofě začalo mluvit ve sdělovacích prostředcích a začaly se mu věnovat týmy lékařů, biologů, demografů a statistiků. Týmy, které budou hledat pravdu bez ohledu na množství politického kapitálu, které tím různé strany různých sporů mohou získat či ztratit„. Vyzývali jsme k diskusi a sběru dat, ale nebyl zájem.
Počátkem léta 2023 se Zuzana Krátká sešla u rozhovoru s Danielem Kaiserem pro Týdeník Echo s demografkou doc. Kocourkovou a paní poslankyní MUDr. Němečkovou Crkvenjaš. Tou dobou už byly k dispozici údaje o počtu narozených dětí za první čtvrtletí roku 2023 a finální celkové počty dětí narozených za rok 2022. V něm se narodilo 99,8 tisíce dětí občanům žijícím na území ČR. K těmto dětem bylo dodatečně připočteno ještě 1,4 tisíce dětí ukrajinských uprchlic. Tedy podle statističek ČSÚ (Štyglerové a Němečkové) byl oficiální počet dětí za rok 2022 nakonec 101,3 tisíce. V porovnání s rokem 2021, kdy se narodilo 111,8 tisíc dětí, jsme přišli o 10,5 tisíce dětí, přestože jsme tu měli děti ukrajinských uprchlíků. A jaké byly v půlce roku 2023 odhady dalšího vývoje? Podle doc. Kocourkové se v roce 2023 mělo narodit „hluboko pod 100 tisíc dětí„, prognóza Zuzany Krátké byla téměř přesná: „Už letos spadneme na 90 tisíc dětí, pokud ten rok bude pokračovat, jak začal.„
K diskusím o „normálnosti“ situace se přidali se i další statistici. Ondřej Vencálek na konferenci demografů v Hradci Králové prezentoval své pochybnosti nejen o tom, že jsme si v roce 2021 „přerodili děti“, ale na datech ČSÚ ukázal, že jen tradovaná změna v četnosti a struktuře plodné populace žen nemohla způsobit náhlý pokles porodnosti. Apeloval na to, že je nezbytné hledat další faktory, které pokles způsobily. Upozornil i na nezbytnost ověřit i možný negativní vliv očkování. Novinářka Angelika Bazalová z Mainstreamu získala data z pojišťoven o počtech narozených dětí v jednotlivých věkových skupinách za dlouhé období a analýzu těchto dat a výpočet úhrnných plodností pak provedla matematička Lucia Houfková. Podobně jako Ondřej Vencálek potvrdila na jiném (přesnějším) datovém souboru, že pokles úhrnné plodnosti v lednu 2022 byl významný a neočekávaný.
Dohledat v médiích polemiku na téma „proč se rodí málo dětí“ s někým jiným než s kolegyněmi, které pracují v Národním institutu SYRI, je nesmírně obtížné. Společnost slyší stále dokola tento narativ: „V dnešní době je velká část dětí plánována a výzkum z období pandemie ukázal, že plánování potomka je častější u osob, které vnímají svoji materiální situaci jako příznivou. Tento předpoklad bylo ale ve stínu vysoké inflace loňského roku těžké naplnit„.
K poklesu porodnosti však došlo už zkraje roku 2022, tedy týká se dětí počatých ve druhém čtvrtletí roku 2021 – dávno před začátkem války na Ukrajině a před enormní inflací a ekonomickými důsledky s ní spojenými. Reprodukční plány rodin v době covidového lockdownu pečlivě shrnuje publikace dr. Poloncyové „Faktory ovlivňující reprodukční plány v době pandemie covid-19.“, která vyšla v časopise Demografie (2/2022). Závěry práce vycházejí z dotazníkového šetření provedeného u 470 respondentů v prosinci 2020 a v dubnu 2021. Autoři během lockdownu významné známky možného poklesu reprodukčního záměru u dotazovaných párů nezjistili. Z práce vyplývá, že české páry navzdory lockdownovým potížím měly v plánu sledovat ideál dvoudětné rodiny. Pro realizaci tohoto cíle je ale klíčový věk ženy při prvním porodu. Posun narození prvního dítěte do vyššího věku, na samu hranici plodnosti, zvyšuje riziko, že se už další děti v pořadí, které páry plánovaly mít, nepodaří počít.
Možné zdravotní důvody
Zatímco expertky SYRI řeší demografické a ekonomické důvody, strach z inflace a války na Ukrajině, my bychom chtěli vědět, zda páry, které děti mít chtěly, byly zdravotně způsobilé je mít. Byly ženy schopné otěhotnět? Byli muži schopni své partnerky oplodnit? To jsou otázky, které nás napadají. A pokud odpověď zní Ne, tak proč? Výjimečně zazní alespoň informace, že páry snažící se o početí jsou v současnosti věkově starší, než bývaly v minulosti. Víme, že vyšší věk zhoršuje šanci na těhotenství, ale meziroční rozdíly jsou zatím mírné – podle dat ČSÚ byl průměrný věk těhotných žen 30,2 roku v roce 2019 a 30,4 roku v roce 2022. Průměrný věk prvorodiček byl 28,4 roku v roce 2019 a 28,8 roku v roce 2022.
Dalším významným negativním faktorem ovlivňujícím početí je obezita. Obézní ženy mají vyšší výskyt gynekologických komplikací, endometriózy, potratů, různých zdravotních komplikací v těhotenství, například preeklampsie. Obézní ženy mají nižší schopnost otěhotnět (ať už přirozenou cestou, nebo po asistované reprodukci) a vždy je doporučena významná redukce váhy před plánovaným početím. Neplodnost je častá také u obézních mužů. Obezita snižuje kvalitu ejakulátu, libido i schopnost erekce. Problémem pro početí může být naopak i podvýživa. Ženám s podváhou (BMI < 19 kg/m 2) trvá mnohem déle, než otěhotní, v porovnání s ženami s normální hmotností. Nedostatek tuku způsobuje hormonální nerovnováhu, ženy přestanou ovulovat a menstruovat. Tento problém je častý zejména u žen s mentální anorexií, u žen dodržujících nevyvážené diety a také u sportovců.
Mnoho mladých lidí je pod velkým psychickým tlakem a neschopnost založit rodinu tento stres potencuje. Značné procento žen (ale je to problém i mužů), které podstupují asistovanou reprodukci, potřebuje nejen psychologickou péči, ale velmi často i léčbu antidepresivy. I ta mohou mít vliv na početí a těhotenství, nedoporučuje se je vysazovat, ale je třeba o jejich užívání vždy lékaře informovat. Antidepresiva u mužů mohou snižovat libido i schopnost ejakulace.
Imunologická rovnováha v těhotenství
V neposlední řadě je pro početí a zejména v těhotenství nutné mít organismus ve stavu tzv. imunologické rovnováhy. Existují různé příčiny, které vedou k tomu, že ženy buď neotěhotní vůbec, nebo opakovaně potrácejí. Diagnostikou a léčbou těchto stavů se zabývá obor reprodukční imunologie. O možnostech, jak by mohla imunita aktivovaná vakcinací proti covidu ovlivnit plodnost žen, jsme uvažovali již v březnu 2023 na webu SMIS.
V odborné literatuře se podobné informace zatím objevují velmi sporadicky, převládá názor, že očkování nemá na početí a těhotenství negativní účinky. Proto nás nepřekvapila odmítavá reakce ve výše zmíněné diskusi pro Týdeník Echo. Paní poslankyně Němečková Crkvenjaš již tehdy měla k dispozici počty dětí narozených očkovaným a neočkovaným ženám v roce 2022, o která jeden z nás, Roman Kovařík, už na jaře ÚZIS žádal. V potřebné formě je získala až na podzim paní senátorka Chalánková. Výsledky analýz, které společně provedli Tomáš Fürst s Romanem Kovaříkem, naznačily, že očkování proti covidu (buď samo o sobě, nebo ve spojení se změnou chování párů v souvislosti s očkováním) přispělo k poklesu porodnosti v roce 2022. V článcích Net zeroa Komu chybí děti?lze nalézt více podrobností o výsledcích této analýzy. Na Nový rok 2024 jsme situaci shrnuli takto: „S plným vědomím závažnosti následujících řádků prohlašujeme, že uvedené analýzy ukazují ve prospěch hypotézy, že očkování proti covidu má příčinnou souvislost s poklesem plodnosti českých žen. Ve společnosti, která se řídí rozumem, by toto zjištění mělo vést k otevření datových sad, které jsou potřebné k detailní analýze tohoto problému. Do té doby, než bude prodiskutován a bude stanoveno, jakou měrou se vakcinace na podporodnosti podílela, by mělo dojít k zrušení doporučení očkovat proti covidu ženy v plodném věku.“ Nestalo se však nic…
Propad pokračuje, nezájem trvá
Zatím předběžná data Českého statistického úřadu o počtu narozených dětí za rok 2023 ukazují, že naše pesimistické odhady se nemýlily a s počtem 91 149 narozených dětí jsme dosáhli dalšího historického výsledku. Novináři v tom problém nevidí a řeší, že bude aspoň víc míst ve školkách. Pojďme si problém ukázat. V prvním grafu Arnošta Komárka jsou uvedené počty narozených dětí v letech 2018–2023 po měsících. Na první pohled je zřejmé, že absolutní počty dětí v letech 2022 a 2023 jsou významně nižší než počty v předchozích obdobích.
A.Komárek, data ČSÚ
Ve druhém grafu jsou vyneseny meziroční změny počtu živě narozených dětí v letech 2001–2023. Jde o relativní přírůstky (hodnoty nad jedna, zelené tečky) či úbytky (hodnoty pod jedničkou, červené tečky) počtu dětí v daném měsíci ve srovnání se stejným měsícem v předchozím roce. Co tečka, to jeden měsíc. V grafu jsou patrná dvě období s vyšším poklesem – rok 2011 a roky 2022–2023. Zatímco v roce 2011 následoval po propadu návrat k stabilitě, po propadu v roce 2022 následuje další pokles. Ekonomickou řečí, již 24 měsíců zažíváme desetiprocentní meziroční inflaci (zde tedy spíš deflaci) v počtu narozených dětí a konec zdražování („zlevňování“) zatím není v dohledu.
A.Komárek, Data ČSÚ
Shrňme si, že meziroční propad porodnosti v roce 2022 činil 9,4 %. Pokud by se nezapočítaly děti ukrajinských uprchlic, byl by propad o víc než 1 % vyšší. V roce 2023 pokles činil už 10,0 %. Jinými slovy, máme za sebou dva roky s přibližně desetiprocentním meziročním poklesem porodnosti, téměř pětinový propad porodnosti za toto období. Pokles navíc začal zcela náhle v lednu 2022 a nelze ho vysvětlit pouze demografickými příčinami (mj. ho nevysvětluje obdobná skoková změna porodnosti z let 1994–1995, jež sama o sobě nemůže způsobit další skokovou změnu). Pokles nadále pokračuje.
Demografická slepota
Co říci závěrem? Společnost, která nemá děti, je odsouzena k zániku. Vědecká komunita, která se bojí hledat pravdu, ztratí u veřejnosti kredit. Je jen otázkou času, kdy lidem rozsah tohoto problému dojde. Pokles počtu narozených dětí, který začal v lednu 2022, mohl být způsoben více faktory, společnost je uváděna v omyl tím, že se diskutuje pouze verze demografů. Pokud se ukáže, že čelíme dlouhodobému problému s neplodností, pak je povinností zdravotníků a vědců hledat její příčiny, lidi o problému informovat a poskytnout jim maximální možnou pomoc, aby ti, kdo děti chtějí, stihli děti mít. Nenechejme se ukonejšit „demografickým šidítkem“, biologické hodiny jsou nekompromisní.
Dodatek
V Hospodářských novinách vyšel 22. dubna článek s informacemi o počtech dětí, které se v prvním čtvrtletí tohoto roku narodily ve velkých českých porodnicích. Tato data naznačují další, tentokrát 6%, pokles počtu novorozenců oproti loňským datům. Pravděpodobně dosáhneme dlouhodobého minima z roku 1999, kdy přišlo na svět 89,5 tisíce dětí. Chybí rodičky, a tak porodnice napříč republikou mění pravidla a ruší povinnost registrace k porodu. Otázkou je, kdy začneme rušit porodnice.
Britská demokracie se pyšně honosí osmisetletou tradicí. Ani to však nezabránilo poddaným Jeho Veličenstva, aby stejně jako obyvatelé ostatních západní zemí zcela propadli covidovému šílenství. Je však třeba si všimnout, že právě v Británii jsou vidět slibné záblesky návratu rozumu. Nelze to ilustrovat lépe než nedávným projevem poslance Andrew Bridgena v britském parlamentu. Nejlépe uděláte, když si poslechnete jeho projev sami, k vidění je zde přibližně od druhé minuty a trvá necelých dvacet minut.
Andrew Bridgen
Pokud nato však nemáte čas nebo náladu, níže velmi stručně shrnuji klíčové body jeho projevu:
Jsme svědky největšího lékařského skandálu v dějinách této země.
Nadměrná úmrtí v roce 2022 a 2023 jsou spojena s nedostatečně testovanou experimentální terapií nazývanou „vakcíny“ proti covidu.
Následující generace budou šokovány, jak jsme mohli tak dlouho ignorovat evidenci a perzekuovat ty, kteří ji přinášeli.
Úřady záměrně zatajují klíčová data, údaje o úmrtí dle vakcinačního statutu jsou sice k dispozici farmaceutickým společnostem, ale ne veřejnosti, což je skandál.
Účelově se změnila metodika výpočtu nadúmrtí tak, aby čísla nevypadala tak ohromně.
Během pandemie vláda rozšířila doporučení (guidelines), která odpírala nemocným známou a efektivní léčbu, a naopak doporučovala paliativní léčbu (end-of-life treatment), což zvýšilo šanci jejich úmrtí. Tato doporučení tiše zmizela z webových stránek, ačkoliv všechna ostatní historická doporučení tam jsou.
Každá nemoc a úmrtí po positivním PCR testu je automaticky přičtena covidu. Žádná nemoc či úmrtí po vakcíně se naopak do souvislosti nikdy dát nesmí. Oba tyto postupy jsou zcela nevědecké.
„Safe and effective“ byl marketingový slogan Thalidomidu. Po tomto skandálu byly přijaty zákony, aby se podobná katastrofa nemohla nikdy opakovat. S covidovými „vakcínami“ se ale zopakovala.
Dnes již víme, že covidové „vakcíny“ nebrání proti nákaze a přenosu infekce. Úřady to věděly již před začátkem vakcinační kampaně.
Také víme, že covidové „vakcíny“ nejsou bezpečné. Británie již vyplatila na odškodnění za újmu na zdraví po covidové „vakcíně“ více než za všechny ostatní vakcíny ve všech předchozích letech dohromady.
Australská data jsou unikátní, protože v Austrálii měli napřed vakcíny a až potom covid. Vlna nadúmrtí a onemocnění v Austrálii následovala vlnu očkování a předcházela vlnu covidu. Dodnes v Austrálii vládní představitelé tvrdí, že pro tato nadúmrtí neexistuje žádné vysvětlení.
Covidové vakcíny jsou nebezpečné již samotným designem. Spike protein je nejnebezpečnější část viru. Vakcína nezůstává ve svalu v rameni, ale spike protein je u mnoha lidí exprimován v mnoha různých tkáních po těle po dobu mnoha měsíců.
Vakcína je kontaminovaná DNA z výrobního procesu a nedávno vyšla publikace, která spojuje zvýšený výskyt rakoviny v Japonsku s covid vakcínami. Informace o této kontaminaci byly drze zatajeny regulačním orgánům i veřejnosti.
Evidence je jasná. Tyto vakcíny způsobují úmrtí a vážné zdravotní problémy. Tyto vakcíny nejsou účinné ani proti nákaze, ani přenosu infekce, ani proti těžkému průběhu, ani proti úmrtí. Přesto jsou stále označovány sloganem „safe and effective“.
Evidence byla dostatečná již před 18 měsíci, kdy Andrew Bridgen tohle téma v parlamentu poprvé otevřel, teď už je zcela jasná. Proto Andrew Bridgen vyzývá britský parlament, aby okamžitě zahájil vyšetřování účinnosti a bezpečnosti covidových vakcín a aby okamžitě zakázal používání mRNA terapie jak pro lidi tak pro zvířata.
Čtenářům SMIS nebude žádný z těchto bodů připadat překvapivý či nový. Důležité ale je, že tato slova znějí v jednom z nejstarších parlamentů světa (tudíž je také velmi obtížné je smazat z webu) a Andrew Bridgen již nehovoří před zcela prázdnou sněmovnou, ale jen před téměř zcela prázdnou sněmovnou.
Dříve či později zazní tahle slova i v českém parlamentu. Nakonec bude ustavena vyšetřovací komise, pravda bude zveřejněna a lidé zodpovědní za největší selhání medicíny v lidských dějinách budou dohnáni k odpovědnosti. Nevím, jak dlouho to bude trvat, ale jsem si jist, že se to stane.
Americký kongres i senát je totiž v procesu hledání ztracené soudnosti ještě o něco dále a je velká pravděpodobnost, že po listopadových volbách se o výsledky vyšetřování jeho komisí začne živě zajímat i exekutiva a justice. Británii nebude dlouho trvat, než se vydá cestou svých zaoceánských (poněkud zdivočelých) příbuzných.
Jak kdysi pravil Winston Churchill: Britové vždycky udělají tu správnou věc – poté co vyzkouší všechno ostatní.
Globální ztráta soudnosti způsobená covidovou panikou postupně opadá a opět začíná být možné veřejně říkat pravdu. Předposledním místem, kde se pravda objeví, budou oficiální vědecké žurnály. Poslední pak samozřejmě budou mainstreamová média.
Naše sdružení SMIS poslední tři roky nashromáždilo mnoho více či méně důležité evidence, která nám a našim čtenářům umožňovala správně se orientovat v covidovém světě, zatemněném orgiemi oficiálního lhaní, mlžení, cenzury a hysterie.
Jedno z nejdůležitějších pozorování jsme učinili již koncem roku 2021, kdy jsme si na datech Všeobecné zdravotní pojišťovny všimli, že pojištěnci očkovaní proti covidu jsou podivuhodně nesmrtelní. V tomto článku jsme ukázali, že i během léta 2021, kdy u nás téměř žádná covidová úmrtí nebyla, umírali neočkovaní asi dvakrát více než stejně staří očkovaní. Naše tehdejší překvapení lze dobře vyčíst z článku Elixír mládí, kde jsme poctivě vypsali všechny možné hypotézy, čím to může být.
Sledovali jsme tuto horkou stopu a postupně se nám díky neúnavnému úsilí Angeliky Bazalové podařilo získat podrobná data ze dvou velkých českých zdravotních pojišťoven (VZP mezi nimi bohužel nebyla). Na těchto datech jsme nade vší pochybnost ukázali existenci takzvaného Healthy Vaccinee Effect (HVE), neboli efektu zdravých očkovaných. Ten vzniká tím, že se spíše očkují lidé v lepším zdravotním stavu. Lidé v horším zdravotním stavu zůstávají často neočkovaní, a proto není divu, že umírají daleko více, jak na covid, tak na cokoliv jiného. Očkovaná kohorta je tedy mnohem zdravější než ta neočkovaná – důkazem je zásadní rozdíl v necovidové mortalitě mezi oběma skupinami.
A protože je očkovaná kohorta mnohem zdravější než neočkovaná, rozdíl v covidové mortalitě mezi oběma skupinami nemůže být interpretován jako důkaz účinnosti vakcín. I kdyby byla vakcína čistým placebem, neočkovaní by umírali mnohem více než očkovaní – jak na covid, tak na cokoliv jiného. Tato myšlenka se bohužel ukázala být příliš složitou pro uši různých profesorů, doktorů a docentů, kteří byli o účinnosti vakcín dopředu přesvědčeni a nedovedli si představit, že by pozorované rozdíly v mortalitě očkovaných a neočkovaných mohly mít jiný důvod.
Naši analýzu dat České podnikatelské zdravotní pojišťovny a Oborové zdravotní pojišťovny se nám podařilo publikovat v poměrně prestižním časopise International Journal of Infection Diseases. Článek jsme nazvali „Does the healthy vaccinee bias rule them all? Association of COVID-19 vaccination status and all-cause mortality from an analysis of data from 2.2 million individual health records.“
Doposud byla taktika covidistů jednoduchá: Pomocí systému spřátelených editorů a anonymních peer-reviews zabránit publikaci výsledků, které nezapadají do oficiálního narativu, ve vědeckých žurnálech. A potom ignorovat texty na disidentských platformách (jako je SMIS či Substack) s tím, že „vědecká literatura nic takového nenaznačuje“. Od teď to budou mít o dost těžší, protože velmi solidní důkaz existence efektu zdravých očkovaných je publikován ve velmi solidním vědeckém časopise. V takových případech se zoufalý covidový establishment většinou uchyluje k dehonestačním kampaním proti autorům a nevybíravému nátlaku na časopis, aby článek stáhnul. Jsme zvědavi.
Důkaz existence masivního efektu zdravých očkovaných je o něco větší zpráva, než se může zdát. Jde totiž o to, že veškerá tvrzení o účinnosti covidových vakcín, které do omrzení posloucháme od covidistického establishmentu, jsou založena pouze na observačních studiích. Poslední prospektivní randomizované studie proběhly v roce 2020, kdy ještě nikdo neměl imunitu po prodělání covidu a kdy ještě cirkuloval wuhanský virus, proti kterému byla vakcína vyvinuta. Od začátku vakcinační kampaně odvozujeme všechny pověry o účinnosti vakcín výhradně z observačních studií. A oficiální publikační záznam se právě rozrostl o důkaz, že všechny observační studie jsou zatíženy ohromným zkreslením HVE, které znemožňuje provést jakýkoliv rozumný odhad účinnosti.
Poté, co jsme podrobili miliardy lidí na planetě opakované aplikaci experimentální genové terapie, hlásíme novou zprávu: O skutečné účinnosti jakékoliv z těchto covidových „vakcín“ proti jakémukoliv endpointu (infekce, těžký průběh, hospitalizace, úmrtí) nevíme od nástupu delta mutace vůbec nic. Medicína založená na důkazech má další zářez na pažbě.
Počátkem března 2023 vyšla v časopise Vesmír reakce Tomáše Fürsta na prosincový rozhovor s demografkou Klárou Hulíkovou Tesárkovou. Tedy, abychom byli přesní – reakce vyšla na webu Vesmíru, ale v tištěné verzi zveřejněna nebyla.
„Rád bych zareagoval na slova spojená se studií ohledně účinnosti očkování. Jak paní kolegyně uvedla i v rozhovoru, vycházela z jednoduché úvahy – pokud známe počet zemřelých na covid u neočkovaných v jednotlivých věkových skupinách, můžeme vypočíst, kolik covidových úmrtí by mělo být dle věkové skladby mezi očkovanými. Podstatou tohoto výpočtu je předpoklad, že očkovaní by měli – bez vakcíny – stejnou covidovou mortalitu jako neočkovaní. Problémem této úvahy je však několik zkreslení...“ uvádí Tomáš Fürst a čtenáře Vesmíru s těmito zásadními zkresleními seznamuje ve své reakci. Nejzásadnějším z těchto zkreslení je čtenářům SMIS dobře známý efekt zdravého očkovaného – tedy to, že se obecně očkovali spíše lidé v lepším zdravotním stavu, jak jsme ukázali v předchozích článcích. Tímto se ovšem odhad demografů, že za poslední čtvrtletí roku 2021 zachránilo očkování proti covidu 15 tisíc životů, stal hodně odvážným tvrzením a bez patřičného vysvětlení šlo o nepravdivou informaci. Média ale tento údaj pečlivě předkládala čtenářům, neboť bylo nutné obyvatelstvo pozitivně motivovat k aplikaci dalších boosterů. Připomeňme si třeba rozhovor pro Prima CNN .
Autorky na výtky Tomáše Fürsta ve Vesmíru odpověděly, že „článek byl zaměřen jako prezentace možného metodického přístupu k hodnocení vlivu plného očkování na snížení úmrnosti”. Škoda, že v době, kdy svůj článek prezentovaly v médiích (kromě Primy CNN např. zde a zde) nemluvily o tom, že se jedná o „prezentaci metodického přístupu”, ale o tom, kolik životů očkování zachránilo a kolik let Čaši ztratili vinou epidemie covidu. Dále ve své odpovědi ve Vesmíru uvádějí, že jejich model “stejně jako každý jiný model, vychází z určitých předpokladů. Vždy lze jakékoli takové předpoklady považovat za zjednodušující… Lze připustit, že mezi neočkovanou a plně očkovanou populací existují behaviorální nebo jiné rozdíly, podle našich znalostí v době psaní článku však nebyly dostupné žádné relevantní studie, které by takové významné rozdíly v celkové úrovni úmrtnosti prokazovaly.“
V době studie možná žádné podobné informace ve vědeckých časopisech nebyly dostupné; autorky studie však přinejmenším od ledna 2023 o těchto výtkách věděly poté, co Tomáš Fürst s kolegy poslali do odborného časopisu, v němž článek prof. Dzúrové a Dr. Hulíkové-Tesárkové vyšel, jejich kritiku demonstrující na datech VZP, jak velkým systematickým zkreslením článek trpí. Obvyklá reakční doba přijetí nebo zamítnutí takového článku editorem je v řádu týdnů. Tato reakce však zůstávala bez odpovědi déle než rok, což jen ilustruje cenzuru panující v “renomovaných” vědeckých vydavatelstvích.
Správnou reakcí autorek na takovouto kritiku by bylo napsat “ano, naše studie vycházela ze špatných předpokladů a je tak zajímavým příkladem metodického přístupu, ale výsledky nejsou validní.” K takové míře sebereflexe nedošlo.
Máme zkušenosti s tím, jak kolegyně umí krásně (byť chybně) vysvětlit minulost. Kromě výše uvedené studie o tom, jak očkování zachránilo 15 tisíc životů (za pouhé tři měsíce) můžeme také připomenout hypotézu o „předrození dětí“ matkami v roce 2021, což společně s významnou mezigenerační obměnou skupiny plodných žen vedlo k desetiprocentnímu poklesu počtu narozených dětí, ke kterému náhle došlo v lednu 2022. Bohužel tajemství rekordní úhrnné plodnosti v roce 2021 prozradil statistik Ondřej Vencálek, když ukázal, že tento parametr byl zásadně ovlivněn sčítáním lidu, po němž se jmenovatel (obsahující počet žen v plodném věku) snížil o několik desítek tisíc potenciálních matek.
Tato drobná zpráva by neměla uniknout vaší pozornosti. Dne 21. března 2024 došlo k dohodě mezi Food and Drug Administration (FDA) a právním zástupcem skupiny lékařů, sestávající mimo jiné z Paula Marika. Dohodu si můžete stáhnout v odkazu v tomto článku. Výměnou za stažení žaloby ze strany lékařů se FDA zavazuje, že odstraní ze svých oficiálních materiálů doporučení nepoužívat ivermectin pro léčbu či prevenci COVID-19 a smaže ze svých sociálních sítí pomlouvačnou kampaň proti ivermectinu, jejíž část jsem pro osvěžení paměti zkopírovat níže (ještě stále to tam je):
A je to. Po čtyřech letech usilovného lhaní ze strany nejmocnější americké agentury je najednou po všem. Zpívat se smí a teď mi řekni kde je.
Ono už je totiž jedno. Lživá kampaň proti ivermectinu (a jiným lékům) byla nezbytná, když farmabyznys a jeho obchodní oddělení (aka FDA) potřebovalo prosadit Emergency Use Authorization pro experimentální genovou terapii (aka mRNA vakcína). Kdyby se totiž tehdy nahlas řeklo, že na COVID existuje léčba, byla by EUA ze zákona nemožná. Takže léčba existovat nesměla. Teď už je to jedno, takže lhát dál se už nevyplatí.
Umřelo pár milionů lidí, protože jim byla systematicky odpírána léčba? Přišly stovky obětavých doktorů o práci, protože porušovali doporučení FDA? Smazaly sociální sítě stovky tisíc důležitých příspěvků o tom, jak léčit COVID, protože byly v rozporu s doporučením FDA? No a co. Fujzr má svých sto miliard a může si koupit deset takových FDA na dalších sto let.
Seznam.cz se pustil na tenký led a připomněl, že už dva roky za sebou u nás klesl počet živě narozených dětí asi o deset procent.
„Odbornice“ z institutu SYRI Jitka Slabá v rozhovoru říká, že vlastně není jasné, proč k tomu došlo. To je docela posun od minulosti, kdy české demografky bez uzardění tvrdily, že pokles je zcela vysvětlen změnami v demografickém složení populace a zejména tím, že rok 2021 byl z hlediska plodnosti rekordní. České ženy si tedy nějaké děti „předrodily“, a proto je v následujících letech pozorován pokles.
Demografky zřejmě pilně studují texty SMIS, protože už pochopily (a v rozhovoru to kolegyně Slabá přiznává), že „rekordní plodnost“ roku 2021 byla optická iluze (řečeno jazykem SYRI – dezinformace) způsobená skokovým snížením odhadu počtu českých žen, který statistici učinili na základě sčítání lidu v roce 2020. Podrobně to vysvětloval Ondřej Vencálek zde. Již několikrát jsem projevil údiv nad tím, že profesorkám, doktorkám a docentkám demografie nebylo divné, že se „rekordní plodnost“ roku 2021 nijak neodrazila v počtu narozených dětí. Inu, logika je z hlediska moderní vědy zřejmě buržoazním přežitkem.
Mýtus rekordní plodnosti tedy padl (dejte někdo prosím vědět Koubskému do Deníku N) a zbývají jen rozpačité řeči o složité ekonomické situaci a volání po podrobnějších datech. Poněkud mě mate, proč o podrobná data demografové nepožádají. Vždyť velikán, který si nechává říkat „šéf českých statistiků“ a který veškerá česká zdravotnická data střeží jako aligátor hnízdo, vyčnívá přímo na stránkách projektu SYRI v sekci „Socioekonomické nerovnosti ve zdraví“.
V této souvislosti také nelze nevzpomenout legendární rozhovor další protagonistky SYRI Jiřiny Kocourkové s representantkou domácí stáje SMIS, Zuzanou Krátkou, který proběhl na stránkách týdeníku ECHO24. Tam totiž Zuzana paní demografce prozradila tu smutnou pravdu o sčítání lidu, které způsobilo optickou iluzi „rekordní plodnosti“. Zuzana se taky ukázala jako mnohem lepší prognostička, protože počet dětí narozených za celý rok 2023 trefila již v červenci téměř přesně. Rozhovoru se tehdy účastnila i zcela zmatená poslankyně Němečková Cvrkvenjaš, která sice netušila, co za poklesem porodnosti stojí, ale byla si naprosto jistá, že očkování proti covidu to není.
My jsme ovšem podrobnější data z ÚZISu, po kterých všichni volají, získali a o jejich analýzu jsme se podělili ve dvou důležitých článcích Net Zero a Komu chybí děti. Na rozdíl od „odborníků“ v institutu SYRI jsme to nedělali za stovky milionů z kapes daňových poplatníků, ale ve svém volném čase a zadarmo.
A na co jsme přišli? Že děti, které nám od ledna 2022 chybí, jsou děti, které se z nějakého důvodu nenarodily matkám očkovaným proti covid-19. Neočkované matky byly na běžných číslech.
Takže děkujeme „odborníkům“ ze SYRI za jejich hluboký vhled do problematiky, serveru Seznam.cz za příkladnou novinářskou práci a doufáme, že nám obě instituce zachovají přízeň. Možná by průnik užitečných informací z našich textů do hlav novinářů na Seznamu usnadnilo, kdyby tento server konečně přestal blokovat všechny odkazy na stránky SMIS, kteří se zoufalí čtenáři jejich textů snaží umisťovat do komentářů v diskusi:
Vážená redakce, dne 6. března 2024 publikoval prof. Václav Hořejší ve svém blogu na webu lidovky.cz ostrou reakci na zamyšlení Thomase Kulidakise „Z covidu jsme se nepoučili. Masivní propad důvěry občanů ve stát odstartoval před čtyřmi lety“, které vyšlo v Lidových novinách o čtyři dny dříve. Profesor Hořejší je dlouhodobým zastáncem vládních protiepidemických opatření, podporovatelem vakcinace a bojovníkem proti šíření dezinformací (tedy lépe řečeno proti odborníkům šířícím názory, které byly v rozporu s vládním narativem). Nepřekvapilo nás, že kritizuje názory Thomase Kulidakise a nesouhlasí s tím, že novinář zpochybňuje přístup vládních odborníků ke covidu. Pro pana profesora je ostrá nesouhlasná reakce typická a v minulosti jsme podobné reakce opakovaně zažili i my. Smutnou skutečností je, že je to právě pan profesor, kdo si není vědom toho, že řada tvrzení, která byla dříve zařazena mezi tzv. dezinformace, se v průběhu let ukázala jako správná. Dovolili jsme si proto pět tvrzení profesora Hořejšího uvést na pravou míru.
Tvrzení první: „Problémem bylo hlavně riziko zahlcení nemocnic pacienty s těžkým průběhem. Proto bylo nutno aplikovat opatření (lockdowny )“.
Pan profesor zapomněl zmínit to, co již dnes víme. Lockdowny u tohoto typu onemocnění nefungovaly, nefungují a fungovat nebudou.
V USA bylo zjištěno, že dřívější zavedení lockdownů nijak neovlivnilo nadměrnou úmrtnost. (1) Další metaanalýza dospěla k závěru, že lockdowny měly jen malé nebo žádné účinky na veřejné zdraví, ale tam, kde byly přijaty, způsobily obrovské ekonomické a sociální náklady. V důsledku toho jsou politiky lockdownů neopodstatněné a měly by být jako nástroj pandemické politiky odmítnuty. (2) Údaje o škodách, způsobených neadekvátními opatřeními, byly přitom známy již v roce 2020, takže politici ani nemohou tvrdit, že o rizicích nevěděli. (3) Tři bývalí zastánci lockdownů se už veřejně omluvili s tím, že se zmýlili spíše kvůli „skupinovému myšlení a „šíření strachu“ než kvůli nedokonalým informacím. (4) Lockdowny přispěly k narušení psychiky lidí a jejich dopad je dlouhodobý. Jak ukazuje průzkum vědců z Národního ústavu duševního zdraví, od roku 2020 stoupá počet pacientů s duševními chorobami, a lékaři současnou situaci zejména mezi mládeží označují za „horší než tragickou“. (5)
Tvrzení druhé: „Není také pravda, že očkování nesnižuje riziko nákazy.“
Vakcína proti covidu nebyla nikdy v klinických studiích farmaceutických firem zkoumána na snížení přenosu infekce. Po pár letech opačných tvrzení to přiznala i výkonná ředitelka firmy Pfizer Janine Small. (6) Čeští matematici zjistili z dat ÚZISu, že počet nákaz byl ve skupině očkovaných osob už několik měsíců po očkování stejný nebo vyšší než ve skupině neočkované. (7) Známá clevelandská studie u 51 tisíc zdravotníků ukázala, že čím více dávek vakcíny zdravotníci měli, tím vyšší počet nakažených osob se v dané skupině objevil. (8)
Tvrzení třetí: „Průměrná smrtnost Covid-19 byla 0,8%“.
Není smrtnost jako smrtnost. Pan profesor má zřejmě na mysli parametr CFR (case fatality rate). Jde o podíl zemřelých na covid mezi odhalenými případy. Toto číslo nepočítá s případy onemocnění, na něž se testovacími metodami nepřišlo (9). Naproti tomu IFR (infection fatality rate), tedy celková smrtnost, měří proporci zemřelých na covid mezi všemi infikovanými. Závisí jen na vlastnostech samotné nemoci a stavu společnosti, ve které se šíří, nikoli na kvalitě testovacích postupů. Ke stanovení IFR je třeba provést séroprevalenční studie, takže na přesná data se muselo nějakou dobu počkat. Podle rozsáhlé práce, porovnávající výsledky 40 séroprevalenčních studií z 38 zemí, vyšlo IFR na 0,034% pro populaci ve věku 0-59 let a 0,095% pro populaci 0-69 let. (10)
Tvrzení čtvrté: „Nesprávné je i zpochybňování významu roušek (používají je například snad chirurgové zbytečně?)“.
Rozsáhlá práce publikovaná v Cochrane Database (celosvětově uznávané autoritě vědeckého výzkumu) neprokázala snížení počtu virových infekcí při použití roušek. (11) Naopak, ukázalo se, že roušky mohou mít významné nežádoucí účinky. (12) SÚKL navíc již v dubnu 2022 upozornil, že nanomateriály z roušek pronikají do organismu dýchacími cestami, a že neznáme důsledky jejich dlouhodobějšího působení. (13) Pan profesor použil poněkud zvláštní argument, když spojil plošné celodenní nošení roušek (tak jsme k němu byli nuceni za covidu) s používáním roušek u chirurgů. Tedy dvě nesrovnatelné situace. Ať chirurgové nosí operační ústenky, ať návštěvy na infekčních odděleních nosí roušky. Ale z roušek se v době covidu stal symbol a politici se předháněli v absurdních nařízeních. Vzpomeňme povinné nošení roušek v prázdném lesoparku. Přitom existovaly i předcovidové metaanalýzy CDC (14) i WHO (15), které neprokázaly účinnost roušek při přenosu respiračních onemocnění.
Tvrzení páté: „Nepravdivé je též tvrzení odpůrců protiepidemických opatření, že ve Švédsku žádné lockodowny nebyly, a přitom tam počet obětí epidemie nebyl o nic vyšší než jinde“.
Pan profesor pravděpodobně nezná analýzu Cato institutu (16), v níž se praví: „Nyní víme více. Zdá se pravděpodobné, že Švédsko si vedlo mnohem lépe než jiné země, pokud jde o ekonomiku, vzdělání, duševní zdraví a domácí násilí, a přesto se vymanilo z pandemie s menším počtem úmrtí než v téměř kterékoli jiné evropské zemi, a o polovinu méně než v USA – zemi, kde prezident i hlavní noviny opakovaně používaly Švédsko jako varovný příběh. Závěr je pro ostatní vlády nepříjemný. Nebylo to Švédsko, kdo se zapojil do lehkomyslného, bezprecedentního pandemického experimentu, ale zbytek světa. Tento experiment nedopadl dobře ve srovnání s jednou zemí, která manuál (míněn standardní pandemický plán) nevyhodila. Miliony lidí byly zbaveny své svobody bez zjevného přínosu pro veřejné zdraví. Toto je ponaučení pro další katastrofu – ať už je jakákoli a kdykoli udeří.“
V rozboru tvrzení a dojmů pana profesora by se dalo pokračovat, ale je to zbytečné. Profesor Václav Hořejší neváhal už v minulosti dehonestovat kritiky protiepidemických opatření a vakcinace a nyní podobným nevybíravým způsobem osočuje renomovaného novináře. Vkládá mu do úst například tvrzení, že „popírá samu existenci smrtelně nebezpečných infekčních onemocnění“, ale o tom se pan Kulidakis vůbec nezmínil.
Pan profesor může nesouhlasit, může být zděšen kritickými názory, ale nic neudělá s tím, že přibývá lidí, kteří požadují zhodnocení covidové doby. Pevně věříme, že analýza uplynulé doby bude provedena dříve, než se setkáme s podobně složitou situací. Určité doporučení nabízí nová práce švédských ekonomů (17):
„V budoucích pandemiích by se tvůrci politik měli spoléhat na empirické důkazy spíše než panikařit a přijímat extrémní opatření. I když se zdálo, že tvůrci politik jednali rychle a rozhodně, uspěchaná implementace přísných omezení v letech 2020/21 pravděpodobně způsobila více škody než užitku.“
MUDr. Vladimír Čížek, lékař RNDr. Zuzana Krátká, Ph.D., imunoložka RNDr. Tomáš Fürst, Ph.D., matematik MVDr. Václav Fejt, mikrobiolog
Poznámka autorů: Toto je původní verze našeho článku. Akceptovali jsme přání šéfredaktora, abychom zkrátili článek na 4800 znaků včetně mezer, protože stejný prostor dostal i pan profesor Hořejší. To je fér. K publikaci jsme zaslali zkrácenou a lehce upravenou verzi.
Seznam literatury:
Agrawal V et al: The Impact of the COVID-19 Pandemic and Policy Responses on Excess Mortality, National Bureau of Economic Research, Working Paper 28930, revision date September 2022 https://www.nber.org/papers/w28930
3. Bavli I et al: Harms of public health interventions against covid-19 must not be ignored, BMJ 2020; 371:m4074, 02 November 2020 https://www.bmj.com/content/371/bmj.m4074
12. Kisielinski K et al: Possible toxicity of chronic carbon dioxide exposure associated with face mask use, particularly in pregnant women, children and adolescents – A scoping review, Cell Press, Heliyon 9 (2023) e14117 https://www.cell.com/heliyon/pdf/S2405-8440(23)01324-5.pdf
14. Xiao J et al: Nonpharmaceutical Measures for Pandemic Influenza in Nonhealthcare Settings- Personal Protective and Environmental Measures, EID Journal, Volume 26, Nr 5, May 2020 https://wwwnc.cdc.gov/eid/article/26/5/19-0994_article
