Blog

Zachraňují Ukrajinky české porodnice?

Zuzana Krátká

V loňském roce se v České republice narodilo pouze 84,3 tisíc dětí a ani letos si nepolepšíme. Podle výsledků za první čtvrtletí tohoto roku, kdy se narodilo cca 18 tisíc dětí, můžeme očekávat cca 73 tisíc dětí Takový úbytek děti má výrazný dopad na provoz porodnic. Na štěstí v posledních letech přibylo mnoho ukrajinských žen a nelze si nevšimnout, že ty děti mají v mladším věku než Češky. Jak velký podíl na české porodnosti mají české ženy a kolik se narodilo dětí cizinkám? Poptali jsme se na to v Českém statistickém úřadě.

V rozhovoru s gynekolem a porodníkem prof. Michalem Márou z pražského Apolináře, publikovaného na Echo Prime, mj. zaznělo:  „Kdyby tu ve velkém nerodily ženy z Ukrajiny a my jako velké perinatologické centrum nebyly centrem pro všemožné patologie z celé republiky, tak by i u nás porody klesly dramaticky. Takto u nás sice klesly mírně, ale co vím od primářů, kolegů napříč republikou, stává se z toho festival podbízení se klientele. Všichni se bojí, aby nepřišli o porody, které provozy finančně drží a myslím si, že to logicky do budoucna musí vyústit v to, že se počet porodnic bude snižovat.“ Tedy každá rodička se počítá a je otázkou, kolik ukrajinských žen v posledních letech v ČR porodilo dítě.

Podíváme-li se na veřejně dostupná data Českého statistického úřadu, pak v roce 2023 bylo v ČR evidovaných 342 tisíc žen v plodném věku (15-49 let) cizí státní příslušnosti, z toho bylo 252 tisíc cizinek s přechodným pobytem (Tabulka 1-8. Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a věku k 31. 12. 2023). Nejvíc bylo v ČR v roce 2023 evidováno Ukrajinek (celkem 310 tisíc žen, ale není v dostupných tabulkách ČSÚ uvedeno, kolik bylo cizinek dané státní příslušnosti v plodném věku, data jsou dostupná na vyžádání), pak Slovenek (58 tisíc), Vietnamek (31 tisíc), Rusek (23 tisíc) a Rumunek (7 tisíc). Nejvíc dětí se narodilo Ukrajinkám (4,3 tisíc), Slovenkám (931), Vietnamkám (688), Ruskám (242) a Rumunkám (137) (Tabulka 1-4. Cizinci podle státní příslušnosti – stav k 31. 12.).

Data z roku 2024 ještě zveřejněna nejsou, ale je možné o ně ČSÚ požádat. Mgr. Němečková z ČSÚ mi zaslala požadovaná data a v e-mailu podotkla, že: „V posledních dvou letech se do obyvatelstva ČR narodilo ročně zhruba 5 tisíc dětí, jejichž matka měla státní občanství Ukrajiny. Odhadujeme, že mezi osoby s dočasnou ochranou se řadilo zhruba 2,4 tisíce narozených v roce 2023 a 2,8 tisíce narozených v roce 2024.“

Na dotaz, jestli jsou ukrajinské maminky mladší než české, jsem se dozvěděla, že: „Ukrajinské ženy rodí v mladším věku než české (v průměru cca o dva roky). Jejich plodnost je však výrazně nižší – pod 1,0 dítěte na jednu ženu. Přítomnost žen s dočasnou ochranou v obyvatelstvu tím mírně snižuje celkovou úroveň plodnosti obyvatelstva ČR.“  

Obdržená data o počtech narozených dětí Češkám, Ukrajinkám a ostatním cizinkám jsou uvedena v grafu. Je evidentní, že podíl cizinek mezi rodičkami rok od roku stoupá. Zatímco v roce 2021 bylo cizí státní příslušnosti 7,4 % rodiček, v roce 2024 to bylo už 12,6 %, přičemž přibližně polovina cizinek pocházela z Ukrajiny.

Státní občanství dítěte je odvozováno od státního občanství rodičů. Pokud má alespoň jeden z rodičů české, pak má i dítě státní občanství české. Pokud mají oba rodiče cizí státní občanství, pak státní občanství dítěte odpovídá státnímu občanství matky. Podle dat ČSÚ se v ČR v loňském roce narodilo 7,7 tisíc dětí s cizí státní příslušností (tedy logicky zbylé necelé 3 tisíce dětí narozených cizinkám měly české občanství od českého tatínka).

V poslední tiskové zprávě SYRI RNDr. Jitka Slabá tvrdí: „V reprodukčním věku jsou početně slabší ročníky z první poloviny 90. let. Situace se ale bude ještě zhoršovat, protože počet žen narozených v druhé polovině 90. let je ještě nižší.“ To je sice pravda, ale zapomněla dodat, že v letech 2022-23 přišly do ČR statisíce Ukrajinek, které tento početní výpadek nahradily a poměrně významně navyšují každý rok počty narozených dětí. Takže problém není v tom, že Češek je málo, ale že Češky rodí málo. Propad plodnosti je vyšší, než demografové očekávali, a už sami přiznávají, že to nejsou schopní rozumně vysvětlit. Podle Slabé svou roli hrají jak materiální důvody, kdy si rodiny další dítě nemohou dovolit, tak partnerské. „Zdá se, že dochází ke změnám v partnerském chování, které mají ve výsledku vliv na počet narozených dětí.“ (Zdravotní důvody v tom samozřejmě nejsou, ty dlouhodobě popírá.) Jenže Slabá nedokáže vysvětlit ani to, proč v neradostné materiální a bytové situaci, které musí čelit jak Češky, tak cizinky, to od mateřství Češky odrazuje víc než cizinky. Jsou snad na tom Ukrajinci přece jenom finančně lépe než mladé české páry? Máme v SYRI udělanou takovou analýzu, která by to porovnala? Nebo není problém spíše v nastavení životních priorit Ukrajinek, které se nebojí mít děti v mladším věku na rozdíl od Češek?

Propad plodnosti gynekolog Michal Mára přisuzuje tomu, že přicházejí na kliniky asistované reprodukce ženy na samé hranici plodnosti, často bez partnera a nebo s různými zdravotními problémy. „Jsme svědky epidemie děložních myomů a epidemie nemoci, které se říká endometrióza. Často mají ženy obě dvě. Jedná se o nemoci, které nemají zcela jasný příčinný faktor. Ale víme z mnoha studií i z empirie, že čím je žena blíže menopauze, tedy padesátému roku věku, tím jsou ty nemoci častější, častěji se vrací a do značné míry limitují jejich plodnost.“ A opravdu je mají jen ženy starší? Nenarostl tento problém náhle i u mladých žen?

Pokud se česká mladá generace bude vyhýbat zakládání rodiny, pak je to velký společenský problém a je na čase ho brát vážně. Ukrajinkám se děti rodí a je otázkou, proč. Čekáme stále na to, až se konečně otevře debata i nad tím, od kdy a proč se zhoršuje zdravotní stav žen, které děti chtějí. A tato diskuse musí být otevřená a měla být podložena daty, nikoliv dojmy.

Izraelská data ukázala vyšší počet časných abortů u očkovaných žen, než kolik bylo očekáváno

Zuzana Krátká

Očkování těhotných žen proti covidu bylo umožněno bez řádných klinických studií. V ČR se těhotné očkují od léta 2021, v prvním trimestru bylo očkování umožněno na základě doporučení České vakcinologické společnosti od září 2021. Vakcinologové povolili vakcinaci o jejíž bezpečnosti a důsledcích na těhotenství nevěděli vůbec nic. Jediná randomizovaná klinická studie Pfizeru, která byla započata v únoru 2021, byla zaměřena na vakcinaci ve třetím trimestr (do dnešního dne nebyla uzavřena). Žádná randomizovaná klinická studie nebyla zaměřena na vakcinaci v prvním trimestru. O to významnější jsou nová data poskytnutá v Izraeli.

Nová izraelská studie je zaměřena na analýzu počtu potratů v souvislosti s očkováním proti covidu v prvním trimestru těhotenství. Studie je zatím zveřejněná jako preprint na serveru medRxiv. Výzkumníci analyzovali elektronické zdravotní záznamy z Maccabi Healthcare Services, jedné ze čtyř organizací poskytujících zdravotní péči v Izraeli. Zaměřili se na 226 395 těhotenství, k nimž došlo mezi 1. březnem 2016 a 28. únorem 2022. Hlavní analýza se zabývala ztrátami plodu po první nebo třetí dávce vakcíny proti covidu. Ztráta plodu zahrnovala potrat, umělé přerušení těhotenství a narození mrtvého dítěte. Výzkumníci určili očekávaný počet ztrát plodu na základě modelu vycházejícího z dat před pandemií, a poté jej porovnali s počtem ztrát plodu v období po začátku osmého týdne těhotenství.

Autoři studie ukázala, že s očkováním proti onemocnění covid-19 v Izraeli souvisel vyšší než očekávaný počet potratů a dalších forem ztráty plodu. Vědci zjistili 13 ztrát plodu – o čtyři více, než činil očekávaný počet devět – na každých 100 těhotných žen, které byly očkovány proti covidu mezi 8.-13. týdnem těhotenství.

„Pokud těmto výsledkům věříte, pak u každé stovky žen, které byste očkovali mezi osmým a třináctým týdnem, uvidíte téměř čtyři ztráty plodu navíc,“ řekl Levi deníku Epoch Times. Vědci zároveň upozornili, že k tomu, aby bylo možné s jistotou říci, že vakcíny způsobují ztrátu plodu, je zapotřebí více informací.

Dále uvedli, že když provedli stejnou analýzu u žen očkovaných proti covidu mezi čtrnáctým a sedmadvacátým týdnem těhotenství, zaznamenali naopak méně ztrát plodu, než se očekávalo. Dodatečná analýza těhotných žen, které mezi 1. březnem 2018 a 28. únorem 2019 dostaly vakcínu proti chřipce, rovněž odhalila nižší než očekávaný počet ztrát plodu. Vědci konstatovali, že tyto výsledky by mohly souviset s tzv. Healthy vaccine effect– data mohou být zkreslena tím, že lidé, kteří se nechávají očkovat, bývají obvykle zdravější než ti, kteří tak nečiní.

Nová studie byla zveřejněna jako preprint, tedy bez odborného posudku (peer review). Tým, který za studií stojí, zahrnuje například Retsefa Leviho z Massachusettského technologického institutu (MIT), který byl nedávno jmenován do poradního výboru CDC pro očkování, a doktorku Tracy Hoegovou z Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA). Podle Leviho byla studie odmítnuta dvěma vědeckými časopisy a autoři se následně rozhodli ji zveřejnit, protože její dopady považovali za natolik závažné, že by neměla zůstat veřejnosti utajena.

Děkujeme týmu EpochTimes za možnost převzít jejich text publikovaný zde: https://www.epochtimes.cz/2025/06/26/v-izraeli-zaznamenali-po-ockovani-vakcinou-pfizer-vice-ztrat-plodu-nez-se-ocekavalo-uvadi-studie/

Česká data o plodnosti dle vakcinačního statutu publikována

Tomáš Fürst

Poslušně hlásím, že po tuhém boji se strážci oficiálního narativu se nám podařilo publikovat článek o podivuhodné závislosti plodnosti českých žen na jejich vakcinačním statutu. Článek už nějakou dobu visí jako preprint zde, ale to víte, Máňa říká, že jak to není „peer-reviewed“, tak to není směroplatný.

Komplikovaný vznik tohoto článku jsme popisovali v předchozím textu. Poté, co jsme byli bez udání důvodu a bez recenze odmítnuti v šesti důležitých časopisech, podařilo se nám text uveřejnit v International Journal of Risk & Safety in Medicine. No, Lancet, BMJ ani NEJM to není, že, ale tam nás nikdy nechtěli. Důvody nám neřekli, asi to bude tím, že dramaticky a nevysvětlitelně klesající plodnost v mnoha evropských zemích není dost zajímavé téma veřejného zdravotnictví.

Protože jsme chtěli, aby byl článek k dispozici všem, museli jsme redakci zaplatit několik tisíc dolarů výpalného za open access. Divím se, že organizovaný zločin ještě nepřestal pašovat drogy a zbraně a nepřešel na mnohem výnosnější (a o něco bezpečnější) business vydávání impaktovaných žurnálů. Pár tisíc dolarů na výpalné nasbírali naši dánští kolegové ve veřejné sbírce, zbytek (asi 30 tisíc českých korun) zaplatilo sdružení SMIS z menších i větších darů, kterými nám vy – naši čtenáři a podporovatelé – přispíváte. Užijte si tedy ten pocit, že některé písmenko v článku je právě Vaše, moc děkujeme.

Hlavním sdělením právě publikovaného článku je, ženy očkované před početím alespoň jednou dávkou jakékoliv covidové vakcíny, počaly o dost méně dětí, než by odpovídalo jejich zlomku v populaci, a o dost méně dětí než ženy neočkované. Plodnost neočkovaných se po konci očkovací kampaně pohybovala na podobných číslech jako plodnosti celé populace před pandemií. V článku velmi pečlivě upozorňujeme, že jde o observační data – nejedná se tedy o důkaz, že vakcíny brání početí.

Na druhou stranu, jedná se o data celé české populace žen ve věku 18-39 let, zjištěnou asociaci tedy nelze „odvysvětlit“ tím, že se jedná o nějaké výběrové zkreslení. Kdyby se od roku 2020 úhrnná plodnost celé české populace nijak dramaticky nezměnila, bylo by možné pozorovanou závislost vysvětlit mnoha různými faktory: Socio-ekonomickým statusem, postojem k epidemii, věkovou skladbou, vzděláním atd. Ovšem na začátku roku 2022 došlo k prudkému a nečekanému propadu plodnosti na úrovni celé populace. A díky právě uveřejněnému článku víme, že se tento propad týkal právě (a pouze) očkovaných žen. Tedy na jaře 2021 se skutečně stalo něco, co způsobilo méně nových těhotenství, než bychom čekali. Hypotéza, že to něco bylo právě očkování experimentální genovou vakcínou, je nasnadě.

Vědecký, politický i lékařský establishment se zuřivě brání tomu, aby se tahle naprosto legitimní, a navíc docela plausibilní hypotéza objevila ve veřejném prostoru. Doteď mohli covidisté naši studii ignorovat s tím, že přece „neprošla peer-review“. Tak, teď už peer review prošla, zbývá jen stará dobrá osvědčená taktika – usilovné a zuřivé mlčení.

My jsme vám tuto důležitou studii za dobrovolný příspěvek třicet tisíc sepsali a veřejně nasdíleli. Česká televize vám ji za povinný příspěvek sedm miliard pečlivě utají.

Stanovisko spolků Pro Libertate a SMIS k návrhu Národní očkovací strategie ČR pro období 2025–2029

Zuzana Krátká

Zveřejňujeme společné stanovisko spolků Pro Libertate – institutu práva a občanských svobod a Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS) k návrhu nové očkovací strategie.

Spolky SMIS a Pro Libertate po pečlivém prostudování návrhu Národní očkovací strategie pro období let 2025-2029 konstatují, že navržený materiál považují za nevyvážený, rizikový a nerespektující základní lidská práva. Pracovní verze tohoto dokumentu byla v tichosti poskytnuta odborné veřejnosti a připomínky k ní měly být zaslány do 15. června 2025 Ministerstvu zdravotnictví. Text dokumentu vyvolal poměrně velké pozdvižení. Doufáme, že Ministerstvo zdravotnictví negativní ohlas veřejnosti vezme vážně a bude o dalším postupu veřejnost podrobně informovat.  

Nová NOS 2025-2029 navazuje na Národní očkovací strategii proti onemocnění covid, která byla zveřejněna v prosinci roku 2020. Zatímco původní strategie se zaměřovala na jednu nemoc, covid-19, NOS 2025–2029 vytváří trvalý a univerzální rámec pro veškeré očkování v ČR, bez ohledu na konkrétní patogen. Přesouvá očkování do centra veřejné politiky, zdravotnictví a ekonomiky.

Významně se mění i styl dokumentu. Zatímco v původní NOS proti covidu-19 se o očkování hovořilo jako o dobrovolném, nová NOS se stává direktivou. Cílem není ochrana proti nemoci a zdravotní přínos pro každého z nás, ale cílem je „proočkovanost“ společnosti a finanční zisk – ať už „ušetření nákladů na léčbu“, „ušetřených nákladů zaměstnavatelů na platbu nemocenských dávek“ či zisk farmaceutických společností. V nové strategii chybí jakákoliv zmínka o rizicích a nežádoucích účincích vakcinace. Potřeba ochránit zdraví své a svých dětí ustupuje potřebě „nastavit proočkovanost“ a lidé jsou pozitivně motivovaní pomocí různých benefitů a „kreditů“, a to jak na úrovni jednotlivců, tak na úrovni firem. Nebere ohled na to, že každý člověk má právo individuálně rozhodovat o zdraví svém a zdraví svých dětí, nezajímá ji, že lidé mohou mít vlastní negativní zkušenost s vakcinací. Takto pojatá vakcinační strategie nejen, že nezvýší zájem společnosti o vakcinaci, jak by si autoři NOS přáli, ale naopak zvýší odpor lidí a povede k odmítání i těch očkování, která mají významnou roli v moderním zdravotnictví a která byla společností akceptována.

Několik členů SMIS se připojilo ke stanovisku Pro Libertate, jehož text přikládáme níže a které bylo právníkem JUDr. Tomášem Nielsenem zasláno na Ministerstvo zdravotnictví. Mezi úvodní signatáře tohoto stanoviska patří i řada lékařů, právníků i dalších odborníků. Věříme, že ministerstvo vezme připomínky vážně a přijetí NOS v této podobě pozastaví.

Prosíme o šíření tohoto textu. Lidé by neměli být po zkušenostech s vakcinační politikou z doby covidu lhostejní k tomu, co se v oblasti vakcinace připravuje. Pokud chcete připojit svůj podpis, napište nám.

PDF dokumentu ke stažení zde:https://www.prolibertate.cz/wp-content/uploads/2025/06/narodni_ockovaci_strategie_stanovisko.pdf

Vyjádření institutu Pro Libertate a sdružení SMIS k návrhu Národní očkovací strategie České republiky pro období 2025 – 2029

Ministerstvo zdravotnictví dokončuje přípravu tzv. Národní očkovací strategie České republiky pro období 2025 – 2029 (NOS), dokumentu, který by se měl stát jakýmsi manuálem pro rozvoj zdravotní politiky v České republice. Bohužel, tento dokument nesplňuje žádné požadavky, které by strategie jakékoliv státní politiky obsahovat měla. Což je jistě i důsledkem toho, jak zřejmě vznikal.

Je nasnadě zjistit, že NOS není výsledkem široké odborné diskuse, že vznikla poměrně věrným zpracováním dokumentu Immunization Agenda 2030 vydaného Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Organizací, která z povahy věci nemůže vytvářet pravidla pro národní strategie, když není schopna brát v úvahu specifické podmínky (ekonomické, sociální, odborné, právní) jednotlivých zemí. Organizací, o jejíž objektivitě lze s ohledem na systém jejího financování důvodně pochybovat. Organizací, která nepodléhá žádné veřejné kontrole.

Je skandální, že Ministerstvo zdravotnictví vůbec uvažuje o takových nátlakových akcích ve prospěch “dobrovolného” očkování, jakými jsou například sociální znevýhodňování neočkovaných a jejich rodin či zastrašovací kampaně v médiích a jinde, o nástrojích, s nimiž máme nedávné zkušenosti v souvislosti s „očkováním“ proti onemocnění covid-19 a jejichž důsledky pociťují zejména naše děti dodnes. Cílem takto zpracovaného dokumentu není chránit zdraví lidí, ale  zjevně zvýšit prodej očkovacích látek, jejichž aplikace byla dosud dobrovolná, a tím maximalizovat zisky jejich výrobců.

Co dokumentu vyčítáme?

  1. Vychází z obecného předpokladu, že jakékoliv očkování má výhradně pozitivní efekt z hlediska ochrany veřejného zdraví, aniž by tento předpoklad byl podroben objektivní odborné kritice.
  • Ignoruje základní práva člověka, zaručená ústavním pořádkem a mezinárodními úmluvami, zejména právo na lidskou důstojnost, soukromí a ochranu integrity a právo na svobodné rozhodování.
  • Navrhuje vyvíjet nepřijatelný nátlak na neočkované lidi, včetně těhotných žen a rodičů čerstvě narozených dětí, a nastavuje pravidla pro jejich diskriminaci.
  • Odporuje základním pilířům demokratického právního státu, jako jsou rovnost před zákonem a zákaz diskriminace, prioritní ochrana práv dětí.
  • Ignoruje etické principy a zamlčuje, že očkování může mít nežádoucí účinky.
  • Navrhuje umožnit porušování lékařského tajemství a práva na ochranu soukromí a osobních údajů dospělých i dětí.
  • Vyzdvihuje spekulativní ekonomické přínosy očkování, které se neopírají o žádnou odbornou analýzu, a současně ignoruje obrovské náklady, které by v případě její realizace jednoznačně vznikly (na úrovni státu i zdravotních pojišťoven).

Co požadujeme?

  1. Je naprosto nezbytné, aby byla jakákoliv státní strategie v oblasti zdravotnictví vždy podrobena široké diskusi za účasti odborníků v oblasti lékařství, ekonomiky, práva, zdravotní etiky.
  • Je naprosto nezbytné, aby bylo očkování – stejně jako jakýkoli jiný lékařský zákrok – posuzováno individuálně s ohledem na konkrétní zdravotní stav a potřeby daného pacienta.
  • Je naprosto nezbytné, aby taková strategie byla založena na tom, že žádná očkovací kampaň nebude zacílena na děti a nebude realizována prostřednictvím školských a podobných zařízení.
  • Je naprosto nezbytné, aby jakákoliv strategie státu kladla na první místo základní principy demokratického právního státu, jakými jsou ochrana lidské důstojnosti (vč. ochrany integrity člověka a ochrany soukromí, která zahrnuje i právo na informovaný souhlas a právo na ochranu osobních údajů), zákaz přímé i nepřímé diskriminace či nátlaku, vč. jakéhokoliv znevýhodňování neočkovaných lidí nebo zvýhodňování očkovaných, zákaz cenzury a absolutní přednost ochrany zájmů dětí na prvním místě.
  • Informace o očkovacím statutu člověka musejí podléhat přísnému lékařskému tajemství jako citlivé osobní údaje a nesmějí být zneužity k omezování práv člověka či k vytváření nátlaku na něj či na jeho rodinu, natož pak k propagaci zdravotních či jiných úkonů. Je nepřijatelné, aby tyto informace byly sdíleny s třetími osobami (úřady, zaměstnavatelé, školská zařízení apod.) bez výslovného souhlasu toho, jehož se týkají.
  • Stát musí nastavit spravedlivé podmínky pro odškodňování následků nežádoucích účinků očkování.
  • Jakýkoliv bod národní strategie musí být založen na odborných analýzách, zpracovaných státními institucemi za tímto účelem zřízenými a financovanými Českou republikou, otevřených (vč. zdrojových dat) k veřejné diskusi. A každý bod musí být navíc podrobován pravidelné revizi z hlediska respektování práv člověka, účelnosti a hospodárnosti.

Požadujeme, aby Česká republika vždy dostála svým závazkům, které jí vyplývají z mezinárodních úmluv na ochranu lidských práv.

  • „Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu zákona bez jakékoli diskriminace. Zákon zakáže jakoukoli diskriminaci a zaručí všem osobám stejnou a účinnou ochranu proti diskriminaci z jakýchkoli důvodů, např. podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného přesvědčení, národnostního nebo sociálního původu, majetku a rodu.“ (čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských právech)
  • „Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.“ (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte)
  • „Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují respektovat odpovědnost, práva a povinnosti rodičů nebo, v odpovídajících případech a v souladu s místním obyčejem, členů širší rodiny nebo obce, zákonných zástupců nebo jiných osob právně odpovědných za dítě, které směřují k zabezpečení jeho orientace a usměrňování při výkonu práv podle úmluvy v souladu s jeho rozvíjejícími se schopnostmi.“ (čl. 5 Úmluvy o právech dítěte)
  • „Zájmy a blaho lidské bytosti jsou nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy.“ (čl. 2 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně)
  • „Každý má právo na ochranu soukromí ve vztahu k informacím o svém zdraví.“ (čl. 10 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně)

Návrh Národní očkovací strategie nepovažujeme za dokument, který by si snad kladl za cíl podpořit zdravý vývoj naší společnosti. Neopírá se o žádné vědecké názory či postupy, není podložený relevantními daty. Manipulace, cenzura, zastrašování a nátlak nejsou legitimní nástroje demokratického právního státu.

Autoři:
  • JUDr. Tomáš Nielsen, právník, Institut práva a občanských svobod (Pro Libertate)
  • JUDr. Vladana Vališová, LL.M., právnička
  • RNDr. Zuzana Krátká, Ph.D., imunoložka, Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS)
Podporovatelé:
  • Mgr. Vladimír Mrkvička, právník, Institut práva a občanských svobod (Pro Libertate)
  • Mgr. Ondřej Svoboda, právník, Institut práva a občanských svobod (Pro Libertate)
  • Mgr. Lenka Trkalová, právnička, Institut práva a občanských svobod (Pro Libertate)
  • RNDr. Tomáš Fürst, Ph.D., matematik, vysokoškolský učitel, Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS)
  • prof. RNDr. Arnošt Komárek, Ph.D., biostatistik, vysokoškolský učitel, Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS)
  • Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc., epidemiolog a vakcinolog
  • MUDr. Emil Berta, Ph.D., anesteziolog a intenzivista
  • MUDr. Mgr. Jan Brodníček, praktický lékař pro dospělé a pneumolog
  • MUDr. Vladimír Čížek, lékař, soudní znalec v oboru angiologie, předseda etické komise
  • MUDr. Alena Dernerová, neuroložka, bývalá senátorka
  • MUDr. Jana Gandalovičová, kardioložka
  • Dagmar Edith Holá, publicistka v oblasti neurodiverzity
  • MUDr. Jitka Chalánková, bývalá senátorka, pediatr
  • MVDr. Roman Kovařík
  • MUDr. Jana Králová, pediatrička
Další podporovatelé:
  • Dr. med. univ. Vlastimil Voráček, ortopéd
  • RNDr. Karel Drbal, PhD., imunolog
  • MUDr. Vladimíra Nezvalová Beranová, lékařka
  • MUDr. Jaroslava Chlupová, neuroložka
  • Eva Hanzíková, signatářka z Plzně

Co když má North Group pravdu, pane ministře?

Zuzana Krátká

Vědci z celého světa, kteří se kriticky staví k vakcinaci mRNA vakcínami, se spojili v organizaci North Group (NG), aby společným postupem přiměli představitele vlád a mezinárodních zdravotnických organizací zrevidovat postoj k mRNA vakcínám a k současné vakcinační strategii. O vstupu zástupců z České republiky do tohoto společenství jsme vás na SMIS informovali na konci loňského roku. Během první poloviny tohoto roku se k North Group postupně přidali zástupci mnoha dalších zemí.

Odborníci NG připravili dopis pro politiky, který národní zástupci zaslali dvaceti ministrům zdravotnictví. Českou verzi dopisu North Group a soupis vědeckých poznatků o vakcínách zaslal počátkem prosince 2024 profesor Jiří Beran jak premiérovi Fialovi, tak ministru zdravotnictví Válkovi.  V dopise jsou uvedené zejména o obavy z toho, že v několika laboratořích bylo prokázáno zvýšené množství DNA kontaminace v mRNA vakcínách. Podle expertů NG představuje přítomnost fragmentů DNA v nanočásticích, v nichž je zabalená mRNA, potenciální riziko pro poškození lidské DNA. Vědci proto žádají ministry zdravotnictví, aby zajistili nezávislé a transparentní otestování šarží vakcín používaných v daných státech na přítomnost fragmentů DNA ve vakcínách.  Žádali také o umožnění vědecké diskuse o možných rizicích, které přítomnost fragmentů plazmidové DNA ve vakcínách může představovat pro rozvoj onkologických onemocnění nebo pro způsobení neplodnosti.

Počátkem ledna 2025 vzniknul druhý dopis, kterým se vědci opakovaně snažili přimět politiky k reakci. Kromě připomenutí obav ze současných mRNA vakcín signatáři dopisu upozornili i na riziko nově testovaných samoreplikujících vakcín. V dopise žádají o „…dokumenty, které podporují tvrzení, že povolené množství residuální DNA v mRNA vakcínách (včetně sekvencí odvozených z SV40 viru ve vakcínách firmy Pfizer) nepředstavuje ohrožení integrity genomu lidských buněk“.  Opakovali výzvu k okamžitému zastavení používání mRNA vakcín a ke stažení všech těchto produktů z trhu. Vyzvali k nezávislému a transparentnímu vyšetření procesu schválení a používání mRNA vakcín a ministry požádali o „… předložení vědeckých důkazů, že mRNA vakcíny neohrožují integritu lidského genomu.“

Na odpověď jsme čekali velmi dlouho. Úřad vlády ČR zareagoval sice už na první dopis profesora Berana 19. prosince s tím, že podnět byl předán k přímému vyřízení na Ministerstvo zdravotnictví. Jelikož ministerstvo nereagovalo vůbec, ozvala se panu ministrovi bývalá senátorka MUDr. Jitka Chalánková znovu a žádala o jeho reakci na ony dva dopisy NG.

Na odpověď jsme čekali čtyři měsíce. Nevíme přesně, kdo je autorem odpovědi, kterou ministr Válek zaslal 9.dubna 2025 profesoru Jiřímu Beranovi. Předpokládáme, že to nebyl sám pan ministr, ale že mu dopis někdo (jak je zvykem) připravil. Naši odpověď pan ministr nežádal, přesto si dopis zaslouží zveřejnění a podrobnou analýzu.

Odpověděl ministr Válek na to, na co jsme se ptali?

V devítistránkovém dokumentu jsme hledali hlavně odpovědi na otázky, které byly uvedené ve třech zaslaných dopisech. Obecný úvod, ve kterém jsou jen obecné fráze, tedy ponechme stranou.

Autor dokumentu (nebo pan ministr, byl-li to on sám) uvádí, že „plasmidová DNA není součástí mRNA vakcín a není ve složení těchto vakcín.“ Připouští sice, že je plasmidová DNA použita jako templát pro výrobu mRNA, ale je přesvědčený o tom, že „v dalších krocích výrobního procesu dochází k cílenému štěpení zbytkové DNA pomocí enzymu DNAasy a jejímu odstranění výrobními kroky k tomuto účelu vyvinutými“. Problém uzavírá tak, že: „V léčivé látce se tedy plasmidová DNA vyskytuje pouze v reziduálním množství, které je rutinně kontrolováno na každé vyrobené šarži léčivé látky“. Nemá obavy z chyb na straně výrobce, který v průběhu výroby vakcíny kontroluje: „Reziduální množství DNA je kontrolováno výhradně validovanými analytickými metodami“. A dodává: „Tyto výsledky jsou kontrolovány dříve, než je každá šarže propuštěna na trh v EU“. Dále autor uvádí, že detailní popis celého výrobního procesu je součástí registrační dokumentace, kterou obdržela EMA a že odborníci SÚKL se „aktivně podílí na hodnocení předložené registrační dokumentace“.

To, že byly zjištěny vyšší hladiny DNA, než je povolený limit v registrační dokumentaci (Mc Kernan et al. 2023), komentuje autor tak, že „v tuto chvíli není možné potvrdit validitu či správnost prezentovaných výsledků“ a že „opakované testování Ústřední laboratoří pro kontrolu léčiv komerčních šarží Comirnaty pomocí testovací metody výrobce poskytlo podobné výsledky obsahu reziduální DNA, jaké uvádí výrobce, tedy ve stanovených limitech.“ Dodává, že „stejnou informaci poskytla i australská léková agentura TGA.“

Podíváme-li se na zdroje, o které se autor opírá, tak v publikaci Kaiser et al. (2025) autoři analyzovali přítomnost DNA pouze ve čtyřech lahvičkách Comirnaty (s exp. 2023 a 2024) a dvou lahvičkách Spikevax (exp. 2022). A otevřeme-li si odkaz na stránky australského úřadu, pak zde žádné výsledky testů vakcín nejsou, najdeme jen zamyšlení zaměstnanců úřadu nad informacemi publikovanými v článcích autorů testujících DNA ve vakcínách, které úřad označuje jako „zavádějící informace“. Úsměvné je, že tam tvrdí, že „některé z těchto studií používají velmi malý počet vzorků, například pouze tři lahvičky. Studie také použily vzorky, které byly dávno po datu spotřeby.“  Podíváme-li se zpět do publikace Kaisera, kterou uvádí pan ministr, pak by tato studie z pohledu australského regulačního úřadu patrně také neobstála.

 K problematice možného riziku přítomnosti SV40 ve vakcínách, autor dopisu připouští, že SV40 je v plasmidu přítomný, ale je přesvědčený, že je rozštěpen a že, pokud je přítomen v produktu, tak ve velmi malém množství a „neexistuje žádný vědecký důkaz toho, že by se kterékoliv z těchto fragmentů SV40 mohly včlenit do lidské DNA a ovlivnit funkci genů“. Autor k tomuto svému subjektivnímu názoru o riziku SV40 neuvádí žádný odborný zdroj. Jenže už zapomíná na fakt, že je to ministerstvo zdravotnictví (resp. výrobce vakcíny), nikoliv my, na kom leží důkazní břemeno, že se SV40, případně přítomné ve vakcíně, nemůže včlenit do genomu a ovlivnit tak expresi genů. Tedy v tomto bodě nás odpověď neuspokojila.

V další části dopisu autor probírá nežádoucí účinky mRNA vakcín. Připouští výskyt myokarditidy a perikarditidy po vakcinaci a odvážně tvrdí, že „z dostupných údajů je známo, že u většiny případů myokarditidy a perikarditidy, které vznikly v příčinné souvislosti s podáním mRNA vakcín, byl lehčí průběh a došlo k zotavení.“  A dále podotýká, že „myokarditida je současně známou komplikací onemocnění covid-19, při kterém se objevuje častěji než po vakcinaci“.  Nemá potřebu doložit daty či odbornými publikacemi svůj názor, který je navíc mylný. Patrně mu unikla publikace Mead et al. (2025), ve které autoři, mezi kterými je i světoznámý kardiolog Peter A. McCullough, podrobně vysvětlují z různých hledisek závažnost myokarditid vyvolaných vakcinací proti covidu a porovnávají je s myokarditidami po infekci. Takže zase nic…

Autor zmiňuje také poruchy menstruačního cyklu, přičemž uznává souvislost vakcinace se silným menstruačním krvácením, které považuje za „nezávažné a dočasné“. V dalším odstavci tvrdí, že „do současné doby na základě robusních dat, která jsou o mRNA vakcínách známá, nebyla identifikována příčinná souvislost mezi vakcínami a vznikem autoimunitních onemocnění a poruch srážlivosti krve“. „…Neexistují ani vědecká data, která vedou k podezření, že mRNA vakcíny způsobují („turbo“) rakovinu, cukrovku, demenci či problémy s plodností.“  Opět vše bez odkazu na zdroje či ona „robusní data“. Za zvýšení výskytu nádorových onemocnění ale dle autora dopisu může infekce SARS-CoV-2 (Ogarek et al 2023) a „změněná dostupnost lékařské péče a včasné diagnostiky některých onemocnění během pandemie covid-19 a mimo ni.“ Bylo by zajímavé vidět data o tom, jak byl omezený provoz onkologických ordinací a dalších specializovaných center v ČR v době pandemie, bohužel, ani tentokrát autor data neposkytuje.

Autor dopisu dále suverénně tvrdí, že vakcinace nezpůsobuje problémy s početím. Hodnotí efekt vakcinace na zdraví těhotných žen a dětí, ale trošku zapomíná, že zásadní problém kritici spatřují ve schopnosti žen přirozeně otěhotnět a nepotratit plod v prvních měsících těhotenství.  Tři publikace ze čtyř, které v dopisu autor cituje, jsou zavádějící. Ciaponi et al  a Wang et al (2024) jsou systematickými přehledy a metaanalýzami bezpečnosti vakcinace v průběhu těhotenství, zaměřené jsou zejména na očkování žen ve třetím trimestru. A práce Normana et al (2024) analyzovala data z norských a švédských registrů s cílem sledovat vliv vakcinace v těhotenství na zdraví novorozenců. Tedy nic o vlivu na přirozené početí, neznalost nebo nepozornost?

Další citovaná práce – Zace et al (2022) se zdá být konečně trefou do černého. Bohužel jde o onen tragický systematický přehled a metaanalýzu, který jsme už kdysi kritizovali  na stránkách SMIS. Autoři metaanalýzy tvrdili, že po vakcinaci se nezhoršuje schopnost otěhotnět u očkovaných osob, ale vybrali si k tomu pouze studie zahrnující ženy léčené v centrech s asistovanou reprodukcí nikoliv ženy, které chtěly otěhotnět přirozeně. Tedy o vlivu vakcinace na přirozené početí ani tato práce neposkytuje žádnou informaci.

Autor Válkova dopisu pak pokles plodnosti v ČR přisuzuje celé řadě socioekonomických důvodů, které daty či publikacemi potvrzené nemá, a odkazuje se pouze na studii Jasilioniene et al. 2025 sledující trendy v plodnosti ve vyspělých zemích v posledních letech. Jako na schvál ale autoři Českou republiku uvádějí mezi zeměmi, ve kterých se dostala plodnost pod očekávaný trend, který byl v zemi před očkováním proti covidu.  Takže opět nás odpověď neuspokojila. Asi chápete, že reagovat na tento dopis Válka oficiální cestou, jsme považovali za ztrátu času.

Slováci v North Group nejsou, ale problém nepodceňují

Jiný postoj k riziku kontaminace vakcín zaujala vláda Slovenské republiky. V médiích vzbudila pozornost analýza covidových vakcín, kterou na žádost Petera Kotlára provedla laboratoř viroložky a soudní expertky Soni Pekové. Ve vakcínách vysokou koncentraci DNA fragmentů potvrdila. S těmito výsledky byla seznámena slovenská vláda, byla jimi znepokojena a pro jistotu ještě zadala přešetření těchto nálezů u slovenských státních institucí. Ty v tuto chvíli na úkolu pracují: „Biomedicínske centrum SAV (BMC SAV), v. v. i., prijalo spolu so Štátnym ústavom pre kontrolu liečiv (ŠÚKL) od ministra zdravotníctva SR Kamila Šaška poverenie na analýzu vybraných retenčných šarží vakcín proti ochoreniu COVID-19. Analýza bude prebiehať v úzkej spolupráci SAV a ŠÚKL. Obe inštitúcie už začali potrebné odborné procesy a prípravné aktivity. Technické detaily poverenia boli dnes spresnené na rokovaní s ministrom zdravotníctva SR Kamilom Šaškom a ministrom školstva SR Tomášom Druckerom na pôde Biomedicínskeho centra Slovenskej akadémie vied.“ Ač byla analýza zadaná už z kraje května, výsledky zatím nebyly sdělené.

Až po žních

Pan ministr Válek zůstává v klidu. Nemá jakoukoliv potřebu ověřovat přítomnost DNA v šaržích českých vakcín proti covidu, neguje riziko zdravotního rizika, nemá potřebu pozastavit vakcinaci mRNA produkty. Spokojeně pracuje na Národní očkovací strategii pro roky 2025-2029. Ale co když se ukáže, že měla North Group pravdu?

DATACON – soutěž v analýze covidových dat

Jaroslav Janošek

Vzpomínáte si, kolikrát jsme volali po otevřených analýzách dat? Kolikrát jsme říkali, že studie, které neposkytují surová data, jsou bezcenné, protože nevíme, zda se jim dá věřit? Vypadá to na první vlaštovku…

Pod záštitou projektu Archa 21, financovaného Karlem Janečkem, byla vyhlášena soutěž DATACON o nejlepší analýzu (včetně interpretace a prezentace) dat dvou zdravotních pojišťoven. Vítěz si odnese 121.000 Kč, dalších deset týmů pak 12.000 Kč. Soutěžící po registraci získají anonymizovaná řádková data obsahující informace o věku, pohlaví, úmrtích, všech očkováních pojištěnců proti covidu a všech předpisech systémových kortikoidů vystavených těmto pojištěncům od roku 2015 do roku 2023. Každý pojištěnec je označen unikátním kódem, který umožňuje párovat předpisy léků i očkování každého pojištěnce.

https://www.archa21.cz/datacon#registrace

Protože systémové kortikoidy se používají v léčbě zánětlivých stavů i autoimunitních poruch, může jejich spotřeba sloužit jako dobrý indikátor těchto problémů v populaci. Obojí (chronické záněty i autoimunitní poruchy) se mohlo vyskytnout v důsledku covidu. Teoreticky bychom tak mohli přinejmenším v neočkované populaci očekávat nárůst spotřeby systémových kortikoidů v důsledku prodělání covidu. Pokud tedy vakcíny před těmito následky chránily, mohli bychom očekávat, že nárůst jejich spotřeby u očkovaných bude nižší než u neočkovaných. Pokud neměly efekt, nárůst se dá očekávat stejný v obou skupinách a pokud škodily, můžeme očekávat vyšší nárůst v očkované skupině.

Registrace do soutěže už probíhá, hotové analýzy by se měly zaslat do půlky srpna a v září pak proběhne finále – minikonference, na které budou účastníci prezentovat své výsledky a kde porota složená z odborníků napříč spektrem bude jednotlivé příspěvky hodnotit.

Jaký bude výsledek? Pomáhaly vakcíny? Škodily? Neměly efekt? Shodnou se vůbec statistici vycházející ze stejných dat na výstupech a výsledcích? Tohle je konečně příležitost začít dělat covidovou vědu tak, jak se dělat má – otevřeně a pod veřejnou kontrolou, s účastí možnou pro všechny, bez ohledu na to, jestli stojí na některé straně barikády, nebo ne.

Proto uveřejňujeme tuto zprávu – pokud umíte pracovat s daty, přihlaste se do soutěže, ať už jako jednotlivec nebo jako tým. A pojďte sami na reálných datech zjistit, jak to teda všechno doopravdy bylo…

Retro okénko nejen pro Zdeňka Hela

Zuzana Krátká

Členové spolku Iniciativa Sníh to mají s námi těžké. Na facebooku Iniciativy Sníh se nedávno objevil příspěvek jakéhosi Líného laboratorního pláště alias doc. Mokrého z Utrechtu, který zpochybnil kvalitu preprintu publikace, jejíž spoluautorem je Tomáš Fürst. V kritizované studii se probírá možný vliv vakcinace proti covidu na pokles počtu narozených dětí. Tomáš Fürst panu docentovi napsal odpověď, kterou naleznete na webu SMIS. A reakcí pana docenta byl další článek, který neobsahoval k našemu zklamání žádné nové věcné argumenty, ale jeho autor se vrátil ke staré dobré taktice dehonestace autorů, tedy ad hominem útokům. „Není to nevědomost. Mnoho lidí stojící za SMIS je vzdělaných. Jedna pracuje na klinice pro IVF a označuje se za imunoložku, další má titul z matematiky, další vede národní laboratoř pro arboviry, jeden je bývalý veterinář a zaměstnanec farmaceutické společnosti, který se stal taxikářem, a další studovala metalurgii, ale nyní tvrdí, že se specializuje na původ virů.“

Jak podotknul Tomáš Fürst: „Celá tahle výměna byla dosti poučná. Covidisté se celou dobu vyhýbali jakékoliv odborné debatě s námi. Prostě nás označili za dezinformátory a tím to haslo. Teď se poprvé pokusili o odbornou diskusi. Jak to dopadlo, vidíte sami.“

Uplynulo pár dní a na webu InFakta vyšel další díl podcastu „Oč tu běží“, ve kterém Markéta Dobiášová s Cecílií Jílkovou vyzpovídaly Romana Kovaříka (onoho bývalého epizootologa, pak odborníka Pfizeru a v současnosti v Praze spokojeně taxikařícího ne-člena SMIS). Rozhovor se stočil i na osobu Zdeňka Hela, profesora University of Alabama. Vědce, který se stal na konci roku 2020 emisarem John Snow Memoranda v ČR, které se v našich končinách zjevilo v podobě Iniciativy Sníh. Do té doby veřejnosti zcela neznámý akademik z USA byl najednou českým občanům médii představen jako věhlasná kapacita, která propagovala testování, lockdowny a očkování jako jediné možné metody, jak zatočit s pandemií. Iniciativa Sníh frontálním útokem během roku 2021 vytlačila z mediálního prostoru každého kritika, který by to chtěl zpochybnit. Ačkoliv se v tomto díle Oč tu běží vůbec o SMIS nehovoří a my jsme jen vyvěsili upozornění na něj na našem fb, Zdeněk Hel šmahem zkritizoval autory podcastu i SMIS. Roman Kovařík Helovy injektivy pečlivě okomentoval na svém facebookovém účtu, já považuji za rozumné objasnit ještě tu pasáž týkající se SMIS.

Pan Zdeněk Hel na svém facebookovém profilu tvrdí, že: „(pan Kovařík) s pacienty nikdy nepracoval, stejně jako paní Krátká, Fürst ani další členové SMIS. Žádný z několika málo členů dezinformačního spolku SMIS není epidemiolog ani lékař v oblasti infekčních chorob. Jejich cílem a úsilím je, ve spojení s extrémistickými stranami jako PRO, rozvracet demokratickou společnost snižováním důvěry občanů v experty a vládní organizace. Spolek SMIS veřejně prohlašuje, že vakcíny proti covidu způsobily smrt statisíců a miliónů lidí nebo že způsobují neplodnost mužů i žen, a to bez jakýchkoli důkazů.“

Abychom to uvedli na pravou míru, kolega Zdeněk Hel takto dehonestačně hovoří o mikrobioložce a viroložce MUDr. Haně Zelené PhD., vedoucí oddělení virologie a Národní referenční laboratoře pro arboviry ve  Zdravotním ústavu v Ostravě, dále o imunologovi a mikrobiologovi MVDr. Václavovi Fejtovi, vedoucímu laboratoře imunologie a infekční sérologie havlíčkobrodské nemocnice a o mně, RNDr. Zuzaně Krátké, PhD., zástupkyni vedoucí imunologické laboratoře GENNET v Praze. Naše tři statistiky – prof. RNDr. Arnošta Komárka, Ph.D., doc. PaedDr. RNDr. Stanislava Katinu, Ph.D. a učitele matematiky s kanceláří vedle uklízeček RNDr. Tomáše Fürsta, Ph.D. pro tentokrát necháme stranou.

Akademik Hel si nevšimnul, že se imunologové v České republice na jaře 2020 neflákali a že dělali při své běžné rutinní práci navíc ještě i vědu – takovou tu základní (nikoliv akademickou) klinickou imunologii a virologii. Nestatističtí členové budoucího SMIS byli a jsou rutinéři, nikoliv akademici. A jsou na tuto svoji profesní odbornost hrdí. Ta klinická rutina je totiž mnohem pestřejší než vědecký výzkum, nejen ve spektru vzorků a nemocí. S výskytem nové infekční nemoci bylo nezbytné propojit znalosti a možnosti většího počtu pracovišť. Nenajdete v jedné laboratoři zavedené všechny dostupné metody, každá má k dispozici něco jiného, každá z nich je vybavená jinými typy analyzátorů a v každé pracují lidé s jinými zkušenostmi. A my, co jsme mnohem později (na jaře 2021) založili SMIS jsme dokázali naše různé znalosti a různé možnosti propojit a velmi rychle zlepšovat diagnostiku nové infekční choroby. S příchodem nového koronaviru jsme se zaměřili na to, abychom 1) monitorovali vývoj epidemie v jednom z prvních českých ohnisek covidu, 2) pomohli otestovat firmám nové diagnostické soupravy určené ať už k průkazu viru nebo k průkazu protilátek,3) v séroprevalenční studii jsme (na rozdíl od vládního Prevalu) správně stanovili promořenost populace v jižních Čechách a určili jsme správně i smrtnost covidu, 4) prokázali jsme dlouhodobý výskyt a ochrannou funkci protilátek proti covidu. Je zajímavé, že do září 2020 jsme se, my budoucí členové SMIS, neznali. Ale jako nejrychlejší a nejlepší „rutinéři“ jsme se sešli na prvních imunologických akcích, které se covidu věnovaly.

Stojí za to si připomenout s kým vším jsme se setkali na podiích těchto odborných akcí. Na té úplně první akci Dynexu v Buštěhradě, která proběhla v září 2020 jsme s Hankou Zelenou přednášely společně s prof. Říhovou a prof. Grubhofferem, v Ústí nad Labem na Severočeské imunologické konferenci jsem měla přednášku já i Vašek Fejt ve stejném bloku s prof. Bartůňkovou. V jiných blocích této dvoudenní konference přednášeli např. prof. Prymula a prof. Vašáková. Následovala konference ČSAKI v říjnu 2020 a v laboratorní sekci zazněla i naše přednáška o jihočeské séroprevalenční studii. Zde jsem byla ve stejné sekci např.  s prof. Střížem. Později v únoru 2021 jsem na imunologickém semináři na téma „Covid a imunita“, který se konal v Praze ve vymrzlém sále Lékařského domu, přednášela společně s prof. Vašákovou a prof. Šedivou, na dálku se připojili prof. Šebo a prof. Dřevínek. Celá tato „pracovní schůze“ byla přenášena online. Podobně byla on line z Prahy přenášena tradiční konference, která se konaá na jaře v Lotomyšli. Na ní přednášel Vašek Fejt, já jsem se na natáčení také jako spoluautorka přišla podívat a potkali jsme se zde třeba s prof. Krejskem nebo prof. Dřevínkem a pár dní na to náměstkyní MZČR jmenovanou prof. Vašákovou. Další odborné akce s naší účastí se konaly v průběhu roku 2021 a má asi nejdůležitější (a nejtěžší) covidová přednáška proběhla v únoru 2022, již prezenční formou, v plném sále Lékařského domu. Pamatuji si, že v programu byl i doc. Koblížek a doc. Petráš. Hanka Zelená měla v té době zase přednášky na akcích mikrobiologických či epidemiologických. A velmi důležitý byl i náš seminář pořádaný v srpnu 2021 pro senátory a poslance, který na půdě Senátu zorganizovaly senátorky MUDr. Jitka Chalánková a MUDr. Alena Dernerová.

Tři členové SMIS – Hanka Zelená, Vašek Fejt a Arnošt Komárek – se na podzim 2021 zapojili do práce Válkova Národního institutu pro zvládnutí pandemie. Všechny jejich příspěvky, které zazněly v rámci NIZP najdete na webu SMIS. A neuvěřitelné množství času a energie stály publikace, které byly zveřejněné zejména v českých odborných lékařských časopisech (zpětně znovu velmi děkuji Časopisu lékařů českých), ale též jsme publikovali v zahraničních periodikách. Dám si tu práci a připravím jejich dlouhý seznam, kdyby se náhodou Historie na to zeptala.

Tvrzení pana Hela jsou jednoznačně dehonestační a lživé. Že to celé bylo jinak, než jak to americký akademik za oceánem popisuje, naši kolegové profesoři i posluchači našich přednášek vědí. Cílem nás „laboratorních rutinérů“ bylo od počátku pandemie poskytovat odborné i laické veřejnosti data z našich laboratoří, od našich pacientů a doplňovat je informacemi z aktuálních zahraničních publikací. Organizátoři vědeckých odborných akcí zvou k přednáškám zkušené odborníky, kteří mají zajímavé vědecké informace, nikoliv nějaké politické rebely, jak to naznačuje Zdeněk Hel.

Do příchodu Iniciativy Sníh jsme politické názory vědců neřešili.  Byla to Iniciativa Sníh, která apelovala na „správný světonázor“ a tvrdě potlačovala do té doby normálně probíhající vědeckou diskusi. Když jsme se postavili proti nesmyslnému uzavírání škol, lockdownům, zbytečnému plošnému testování, neúčinnému a nebezpečnému nošení roušek, očkování nedostatečně otestovanými vakcínami a léčbě nedostatečně otestovanými antivirotiky, označila nás za de facto třídního nepřítele. Naše obavy o možném negativním vlivu očkování proti covidu na plodnost populace, který naznačují data, záměrně pan Hel dezinterpretuje a staví se zcela proti tomu, že by se tato hypotéza měla ověřit. Návdavkem nám dává za vinu smrt nejprve desítek tisíc, později stovek tisíc a nyní už dokonce miliónů lidí.

Jsme hrdí na to, že jsme se jako SMIS stali symbolem covidového odboje, byť jsme to v roce 2020 rozhodně neměli v plánu. Velmi rádi spolupracujeme s dalšími statečnými rebely jako jsou Roman Kovařík, Angelika Bazalová či Markéta Dobiášová. Každý z nich, s temperamentem sobě vlastním, obohacuje na základě své erudice diskusi o covidovém tématu na sociálních sítích i v alternativních médiích. Vytvořili tak svět mimoakademické vědy a nastavují nemilosrdně zrcadlo lžím, které do éteru pouštějí „věhlasní akademici“. Není divu, že je z toho Helovi a jeho fanouškům „fyzicky nevolno“. 

Prozatím nejsilnější důkaz, že mRNA vakcíny proti covidu zabily statisíce lidí

Tomáš Fürst

Čtenářům tohoto fóra je známo, že s kauzalitou je potíž. Chcete-li bezpečně zjistit, jak nějaká intervence, např. očkování, skutečně funguje, nezbývá než provést prospektivní randomizovanou placebem kontrolovanou a zaslepenou studii. Klíčovým aspektem randomizovaných studií je právě fakt, že o tom, kdo dostane vakcínu a kdo placebo, rozhoduje los (tedy náhoda), takže není důvod, aby se očkovaná a neočkovaná skupina lišila v jakékoliv důležité charakteristice, která by mohla mít vliv na výsledek.

Takové studie v případě mRNA vakcín proti covidu proběhly, ale měly tolik problémů (psali jsme o nich zde), že jsme se o bezpečnosti těchto produktů nedozvěděli vůbec nic a o jejich účinnosti žalostně (a podezřele) málo. A to ještě připomínám, že registrační studie proběhly s vakcínou, která byla vyrobena jiným postupem, než který byl později zaveden na výrobu vakcín použitých k očkování stovek milionů lidí po celém světě!

Od začátku masivní očkovací kampaně jsou všechna fantastická tvrzení o nesmírné účinnosti a naprosté bezpečnosti mRNA vakcín založena na observačních datech. Jenže s observačními daty je potíž – právě proto, že očkovaní se od neočkovaných liší v mnoha různých důležitých aspektech, je téměř nemožné dobrat se analýzou observačních dat k nějakému rozumnému kauzálně interpretovatelnému závěru. Jen si vzpomeňte na naše texty o efektu „zdravého očkovaného“, které dokazují, že buď jsou mRNA vakcíny učiněným elixírem mládí (který vás učiní téměř nesmrtelným), nebo jsou všechny řeči o 95% účinnosti vakcín proti úmrtí s covidem naprosto zcestné („b“ je správně).

Tento Damoklův meč visící nad všemi observačními studiemi se používá velmi asymetricky. Kdykoliv observační data ukazují nízkou mortalitu ve skupině očkovaných, jsou z toho titulky v mainstreamových médiích (se samozřejmou kauzální interpretací). Kdykoliv observační data ukazují vysokou mortalitu ve skupině očkovaných, vakcinační roztleskávači si vzpomenou, že observační data přece nelze kauzálně interpretovat.

Člověk by tedy mohl propadnout skepsi, že se pravdu už nikdy nedozvíme, protože randomizované studie už zpětně nikdo neudělá. Naštěstí jsou ale chytré hlavy, kterým se podařilo z observačních dat dostat výsledek, který je tak blízko kauzální interpretaci, jak se jen lze dostat. Jedna chytrá hlava sedí na krku Josepha Ladapa, což je hlavní hygienik státu Florida, kterému jsme se na tomto fóru již jednou věnovali. Druhá chytrá hlava patří Retsefu Levimu z MIT. Tito dva spolu s Melissou Jordan (o které nic bližšího nevím) publikovali fascinující studii, která prozatím visí pouze na MedRxiv. (Vzhledem k tomu, jaký zájem o podobné výsledky jeví akademický mainstream, tam bude patrně viset ještě dlouho.)

Autoři si ze zdravotního systému státu Florida vytáhli data o přibližně devíti milionech dospělých, kteří byli očkovaní buďto dvěma dávkami mRNA vakcíny firmy Pfizer (BNT162b2) nebo dvěma dávkami mRNA vakcíny firmy Moderna (mRNA-1273). Z těchto devíti milionů vybrali níže uvedeným způsobem dvě skupiny – skupinu A očkovanou dvěma dávkami Pfizeru a skupinu B očkovanou dvěma dávkami Moderny. Obě skupiny obsahovaly každá asi tři čtvrtě milionu lidí a kouzlo je v tom, že skupiny byly přesně 1:1 „matched“ na věk, pohlaví, rasu, etnický původ, čas očkování a oblast, kde očkovaný bydlí. Laicky řečeno, každý očkovaný Pfizerem měl svého dvojníka, který mu byl co nejpodobnější, ale byl očkován Modernou. Ve skupinách A a B potom autoři sledovali (během 12 měsíců od druhé dávky) riziko úmrtí z jakékoliv příčiny, úmrtí na covid, úmrtí z kardiovaskulárních příčin a úmrtí nesouvisející s covidem. Velmi chytře ovšem taky sledovali riziko, že se člověk stane obětí vraždy nebo že spáchá sebevraždu. Je totiž skoro jisté, že typ vakcíny proti covidu opravdu nemá vliv na to, jestli se stanete obětí vraždy či spácháte sebevraždu. Naproti tomu, skoro každý „confounder“, který ovlivňuje riziko úmrtí na jakoukoliv nemoc, bude také ovlivňovat i riziko, že se stanete obětí vraždy či sebevraždy. Proto se tento tzv. „vaccine neutral endpoint“ používá jako indikátor, jestli jsou skupiny A a B skutečně srovnatelné ve všech možných i nemožných aspektech.

A jak to dopadlo?

Klíčová je Tabulka 3 v citovaném článku, kterou zde přetiskujeme:

https://www.medrxiv.org/content/10.1101/2025.04.25.25326460v1

Skupiny A a B jsou skutečně perfektně srovnatelné. To je doloženo tím, že riziko sebevraždy či vraždy se v obou skupinách statisticky neliší. Jinak řečeno, skupiny A a B jsou tak vyvážené, jako kdyby vznikly randomizací.

Hlavním výsledkem studie je to, že lidé ve skupině A (očkovaní Pfizerem BNT162b2) mají asi o třetinu větší šanci úmrtí z jakékoliv příčiny než lidé ve skupině B (odds ratio je asi 1.37). V případě úmrtí na kardiovaskulární příčiny je tato šance vyšší o polovinu (OR = 1.53) a v případě úmrtí na covid dokonce skoro dvojnásobná (OR=1.88). V případě necovidových úmrtí je tato šance opět asi o třetinu vyšší (OR=1.30).

Co to všechno znamená? Jsou v zásadě čtyři možnosti:

  1. Obě skupiny nejsou dobře vyvážené a tento velký a významný rozdíl v mortalitě je vysvětlen nějakým faktorem, na který autoři zapomněli. Proti tomu velmi silně svědčí jednak pečlivý matching, ale také fakt, že „vaccine neutral endpoint“ se mezi oběma skupinami nijak významně nelišil. Těžko si představit, že by případný opomenutý faktor neměl žádný vliv na sebevraždy či vraždy. Autoři ovšem sami v sekci „Limitations“ poctivě připouštějí, že nemají data například o komorbiditách.
  2. Celé je to nějaké zfušované či zfalšované. Proti tomu velmi silně svědčí fakt, že veškeré zdrojové kódy jsou veřejně přístupné (data samozřejmě nikoliv) a článek je skvěle napsaný. Výsledek je navíc natolik třaskavý a establishmentu nepohodlný, že – kdyby nebyl úplně neprůstřelný – mohl by si hlavní hygienik státu Florida rovnou začít balit kufry. Jediné, co neušlo pozorným – a dobou covidovou nemilosrdně trénovaným – očím členů a přátel sdružení SMIS jsou naprosto identická čísla v pravém horním rohu výše citované tabulky. Tipujeme, že je to chyba vzniklá při přepisu čísel do tabulky.
  3. Vakcína firmy Moderna je elixír mládí, který skutečně snižuje pravděpodobnost úmrtí, a to nejen na covid, ale i na všechno ostatní. Kdyby to tak ovšem bylo, měli bychom v celých Spojených státech pozorovat zásadní propad celkové mortality, protože se tímto elixírem mládí nechaly naočkovat miliony lidí. Pozorujeme však pravý opak – od začátku očkovací mánie mají Spojené státy zásadní množství nadúmrtí (excess mortality), navzdory tomu, že během epidemie umřela spousta lidí, kteří už znova umřít nemohou, takže se nadúmrtí měla propadnout do záporných čísel. Stal se však opak, jak se můžete přesvědčit na obrázku, který z „Our World in Data“ přetiskujeme níže. (A to si navíc myslíme, že metodika výpočtu nadúmrtí, kterou OWD používá, je ošidně milosrdná, o tom ale až jindy …)
  4. Vakcína firmy Pfizer má širokou škálu nežádoucích účinků, které zvyšují pravděpodobnost úmrtí, zejména úmrtí na covid, ale také na kardiovaskulární a všemožné jiné příčiny. A to si prosím uvědomte, že toto zvýšené riziko úmrtí hodnotíme vzhledem ke skupině očkované Modernou! Takže pokud Moderna taky není zrovna dvakrát zdravá, jsou výše citovaná čísla ještě mnohem více varující.

Výsledek této studie je tak blízko kauzální interpretaci, jak se jen lze s observačními daty dostat. Dle mého názoru je téměř jisté, že platí interpretace číslo 4 výše, tedy že vakcína firmy Pfizer způsobuje úmrtí, která jsou pozorována ve skupině A navíc oproti skupině B.

Tak si ty poměry šancí račte pronásobit počtem lidí očkovaných dvěma dávkami experimentální genové terapie vakcíny firmy Pfizer.

Jako poznámku pod čarou dávám k lepšímu, že se mi v recenzním řízení tohoto článku – které na SMIS probíhá mnohem důkladněji, než kupříkladu v NEJMu – „pohádali“ dva oponenti, jestli jsou či nejsou konfidenční intervaly OR v prvním řádku Tabulky 3 příliš podobné konfidenčním intervalům v druhém řádku. Argumentace na obě strany byla silná a zajímavá.

To jen abyste věděli, že SMIS vám přináší pouze takové informace, do kterých nemilosrdní recenzenti zkusmo zabodli své jehly, špičky, sochory a kůly … a ony zůstaly stát.

Americká vláda ruší doporučení očkovat zdravé děti a těhotné ženy vakcínami proti covidu

Tomáš Fürst

Před několika hodinami vystoupil ministr zdravotnictví Spojených států amerických s prohlášením, že CDC s okamžitou platností odstranilo vakcíny proti covidu ze seznamu doporučených očkování pro zdravé děti a zdravé těhotné ženy. Prohlásil, že neexistují žádná klinická data, která by podporovala opakované očkování dětí.


Vedle něj stojící šéf NIH Jay Bhattacharya prohlásil, že tohle rozhodnutí je podpořeno „dobrou vědou a selským rozumem“. A třetí z poslů dobrých zpráv – šéf FDA Marty Makary – zopakoval, že neexistuje evidence, která by ukazovala, že očkování dětí proti covidu má dnes nějaký smysl a že mnohé země na světě už od toho dávno upustili.
Robert Kennedy uzavřel toto vystoupení prohlášením, že je americká administrativa opět o krůček blíže splnění slibu, který Donald Trump dal americké veřejnosti, tedy „to Make America Healthy Again“.
Obyvatele české kotliny by mělo toto prohlášení uvést do znepokojivého zmatku. Čeští odborníci doporučují očkování proti covidu dětem od 6 měsíců věku a těhotným ženám také. Na konci textu svého doporučení se odvolávají na mnoho zdrojů, z nichž značná část pochází z FDA a CDC. Jenže z těchto dvou institucí jsme právě slyšeli opačné doporučení.
Zřejmě tedy existují dvě vědy. Jedna věda, na které je založeno doporučení kolegy Chlíbka a jeho věrných, očkovat vše, co má ruce a nohy. A druhá věda, na které je založeno rozhodnutí amerických orgánů nechat zdravé děti a těhotně ženy na pokoji.
Pokud se podíváme, kterým z těchto dvou doporučení se lidé u nás ve skutečnosti řídí, zjistíme, že obyvatelé české kotliny také hlasují pro dobrou vědu a selský rozum.
Tak teď ještě nějak zařídit, aby se dobrá věda a selský rozum vrátili i do českého veřejného zdravotnictví…

Dnes jsme se s Českou televizí setkali u exekučního soudu

Zuzana Krátká

Dnes jsme byli předvoláni k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k projednání exekuce proti České televizi. Poté, co jsme vloni v červenci vyhráli soud, měla ČT povinnost v pořadu Newsroom zveřejnit omluvu. Měla tím napravit svůj prohřešek, že se reportáží publikovanou v prosinci 2021 „neoprávněně hrubě dotkla dobrého jména, profesní i osobní cti“ tím, že mě „propojila s dezinformačními a antivaxerskými komunitami“.

Klíčovou pasáží v rozsudku bylo toto:„Ačkoli žalobkyně vstoupila se svými názory do veřejného prostoru, nebylo prokázáno, že by se jednalo o dezinformace nebo výmysly. Naopak šlo o názory otevřené, hodnotící jednotlivá fakta a ponechávající prostor pro zodpovězení některých otázek v budoucnu. Naproti tomu reportáž měla vyznění odsuzující, odstrašující od určitých informačních zdrojů, mezi něž byla žalobkyně neprávem zařazena. Žalovaná ani nedala žalobkyni prostor k vyjádření. Toto pochybení nelze bagatelizovat jen proto, že v reportáži zazněly i kritické názory, jak to učinil soud I. stupně. Jedná se tedy o nepřiměřené hodnocení, které nemá oporu v objektivní skutečnosti. Sdělení žalované je takového charakteru, že mohlo způsobit poškození profesní cti a pověsti žalobkyně. Újma žalobkyně, způsobená žalovanou, proto zaslouží soudní ochranu.” Děkuji tímto ještě jednou soudcům Městského soudu v Praze za tato milá slova.

Reportáž o mně sice z onoho dílu Newsroom zmizela, ČT zaplatila náklady na soudní řízení a 20 tisíc korun k tomu, ale omluva se redakci hodně nevyvedla.

Vedení České televize zveřejnění soudem nařízené omluvy pojalo jako akci „hlavně nenápadně“. Zatímco ona „ostudyplná reportáž“ v délce několik minut byla odvysílána v samém úvodu pořadu v dobách covidového temna, omluvu umístil tým publicistiky na samý závěr prázdninové lite verze pořadu, která byla vysílána v jiném čase a v podstatě jen obsahovala starší díly podcastu Background, který s publicistickým pořadem Newsroom má jen velmi málo společného. Navíc byla omluva zobrazena až po jeho ukončení pořadu redaktorkou. 

Reakcí z naší strany byl nejprve dopis bývalému řediteli Součkovi, na který mi však neodpověděl a ozvalo se jen právní oddělení ČT. Další můj dopis putoval na Radu ČT, která se za mě sice postavila, ale ani ta pana ředitele nedonutila ke změně postoje. Blíže o tom jsme psali zde. Takže nakonec jsme se s JUDr. Tomášem Nielsenem rozhodli vymáhat omluvu exekucí. To se České televizi nelíbilo, a tak podala návrh na zastavení exekuce a až do dneška jsme čekali na projednání u soudu.

Za ty tři roky soudních jednání jsem si už zvykla na to, že u soudu mám mlčet, nejsem-li tázána. Je to pak ale takové jednání „o mně beze mě“. A při mém temperamentu nebylo vždy příjemné být jen za posluchače. Dnes to bylo relativně krátké, ze strany soudkyně dobře připravené, bez dusné atmosféry, a už po necelé hodince jsme odcházeli s informací, že je projednáno a „usnesení obdržíme do datové schránky“. Takže snad jsme na konci naší cesty.

Překvapivě už dnes, i bez vysloveného závěru, cítím velkou úlevu. To uspokojení pramení z toho, že jsem měla možnost – hlavně díky Tomášovi Nielsenovi a přátelům z institutu Pro Libertate – udělat maximum pro to, aby byl ten, kdo mi / nám ublížil, donucen napravit škodu, kterou způsobil svou špatnou novinářskou prací. Ať to dopadne tak, že vyhrajeme, nebo i když prohrajeme, bojovali jsem až úplně do konce. Víc se dělat nedalo. A to je fajn pocit.

Rozhodně nejsem sama, komu Česká televize v posledních letech ublížila svou nekvalitní prací. Dochází k tomu mj. proto, že se poškození lidé nemohou či nechtějí bránit, a novinářům tak jejich útoky a lži jednoduše procházejí. S Tomášem Nielsenem jsme se rozhodli, že je na čase tuto praxi změnit. I z toho dnešního jednání právníka protistrany bylo zřejmé, že si vůbec neuvědomuje, jak moc selhala lidsky „jeho ČT“, konkrétně redakce publicistiky, i lidé, kteří stojí za Newsroomem. Svou vinu však nesou i oba bývalí ředitelé ČT. A též právní oddělení, které průšvihy novinářů ČT řeší. Neomlouvá je v mých očích, že „jen dělají svou práci“.

Paní soudkyně při jednání všechny doklady pečlivě zhlédla, nyní dle svého celý problém posoudí a uzavře. Jsme samozřejmě zvědaví na výsledek, ale ještě víc na její vyjádření. Doufám, že nebude posuzovat jen formální správnost, ale že se zaměří i na etický aspekt. Podle mého názoru nelze všechno lidské konání popsat pravidly. Zatím stále věřím, že lidé mají být vedeni k tomu, aby jednali čestně. Ne proto, že je to někde přesně popsáno, ale protože je to tak správně. V tomto případě se o omluvě se ctí hovořit opravdu nedá.

Tomáš právě na tento fakt v podkladech zaslaných k soudu upozorňuje: „Základní funkce omluvy ve věcech týkajících se ochrany osobnosti může být splněna pouze v případě, že je omluva přiměřená jednání, vůči kterému směřuje. Je přitom absurdní předpokládat, že by žalobce v podobných případech měl mít povinnost konkretizovat omluvu nad rámec toho, jak učinila oprávněná.“

Jedním z důvodů, proč jsme už dopředu nevolili podrobný „scénář omluvy“ bylo i to, že mnohdy se soud táhne roky a licitace protistran o znění omluvy se vede (podobně jako v našem případě) třeba až v posledních minutách soudního řízení. A v této situaci nemáte připravený podrobný scénář omluvy, jen její text. „Oprávněná je přesvědčena o tom, že není v silách člověka, který nemá zkušenosti s přípravou televizních pořadů a s televizním vysíláním, specifikovat způsob zveřejnění omluvy do takového detailu, aby si vysílatel (resp. provozovatel televizního vysílání) nebyl schopen najít cestu, jak se řádnému zveřejnění omluvy vyhnout. Právě proto je důležitý onen opakovaně zmiňovaný prvek přiměřenosti.“

Nevíme, za jak dlouho přijde usnesení od paní soudkyně. Ať to dopadne jakkoliv, chci poděkovat hlavně mému advokátovi a kamarádovi, JUDr. Tomášovi Nielsenovi, bez kterého bych nikdy svůj boj tak daleko nedotáhla.

Odpočívat po tomto boji nemůžeme. Máme před sebou další velký úkol. Chceme se pokusit zastavit ratifikaci Pandemické smlouvy WHO Českou republikou. Je to také docela velká výzva, ale jak víte, my se těžkých úkolů nebojíme. Jen v tomto případě potřebujeme i vaši pomoc – konkrétně prosíme o finanční podporu, abychom zaplatili práci lidem, kteří připraví kvalitní právní analýzu. SMIS také přiloží ruku k dílu v tom, čemu rozumí, ale toto je mnohem více parketa pro Tomáše Nielsena, právníky z ProLibertate a pro jejich kolegy. Takže není čas na zahálku a pokud nás v tomto boji finančně podpoříte a přispějete Pro Libertate na účet, budeme mít radost. A třeba se nám to podaří.

Číslo účtu Pro Libertate: FIO banka,  2803184316/2010