Blog – Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků

Zvýrazněno

Opomenuté aspekty hodnocení nejnovějších trendů ve vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Ondřej Vencálek

V uplynulých přibližně dvou týdnech proběhla čilá debata o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti v České republice v posledních letech. Zkusím nejprve tuto debatu krátce rekapitulovat a poté poukázat na některé zatím opomíjené aspekty této problematiky. Zejména se zaměřím na hodnocení roku 2021 jako roku s (výrazně) zvýšenou plodností, po níž by bylo možné očekávat pokles („návrat k průměru“). Zjistíme totiž, že plodnost nebyla zvýšená až tak výrazně, jak se může na první pohled zdát. Překvapivě důležitou roli totiž hraje skutečnost, že v roce 2021 proběhlo sčítání lidu.

Rekapitulace únorové debaty o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Debatu o vývoji počtu narozených dětí (a potažmo plodnosti) v ČR odstartoval článek Tomáše Fürsta z 6. února 2023, v němž se autor pozastavuje nad „skokovým desetiprocentním poklesem počtu narozených dětí“ v roce 2022 oproti roku 2021. Dále upozorňuje na „velmi dramatický pokles počtu narozených dětí i v mnoha jiných zemích“ a zamýšlí se nad možnými příčinami poklesu. Ty je podle Fürsta „třeba hledat v něčem, co nastalo na jaře roku 2021“. Možnou souvislost nachází v časové koincidenci s počátkem očkování: „Data z ostatních zemí ukazují přesně stejnou časovou souvislost – pokles porodnosti nastává asi devět měsíců po začátku očkování věkové kohorty rodičů.“ Zcela správně upozorňuje, že může jít o souběh čistě náhodný, zároveň však nenachází evidenci pro jiné vysvětlení pozorovaných změn a vybízí proto k důkladnému zkoumání příčin poklesu počtu narozených dětí.

Reakcí na výše uvedený článek byl text Petra Koubského z 15. února 2023 v Deníku N. Koubský v něm zcela správně poukazuje na zjevnou slabinu Fürstovy úvahy, která spočívá v práci s absolutními počty narozených dětí bez zohlednění četnosti a věkové struktury populace žen v reprodukčním věku (15 až 49 let). Tvrdí, že „pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Článek je shrnut tvrzením, že „K vysvětlení [současných] populačních trendů postačují známé a prozkoumané faktory, žádný nový se neprojevuje“. Svá tvrzení dokládá vývojem jednoho z demografy používaných ukazatelů plodnosti („intenzity rození dětí“), tzv. úhrnné plodnosti. K této míře se v následujícím textu budeme opakovaně vracet.

Třetí text publikovaný na stránkách skupiny SMIS je datován 17. února 2023 a má formu rozhovoru imunoložky Zuzany Krátké s demografkou Klárou Hulíkovou Tesárkovou. Ta zopakovala potřebu pracovat nikoliv přímo s počty narozených dětí, ale s mírami plodnosti, které zohledňují počet a věkové složení populace žen v reprodukčním věku: „Pro možné analýzy souvislostí mezi plodností a jakýmikoli možnými faktory je zcela nutné pracovat s intenzitami očištěnými od strukturálních vlivů, protože struktura populace a počty žen jsou zde jednoznačně rušivým faktorem zkreslujícím celé vyznění tématu.“ Pokles počtu narozených dětí Hulíková Tesárková vysvětluje strukturální změnou populace, která je „logickou, plně předvídatelnou a hlavní příčinou pozorovaného poklesu.“ O roku 2021, kdy „došlo nejen v ČR, ale i v jiných evropských státech ke zvýšení úrovně plodnosti, tedy kdy se zvýšil průměrný počet živě narozených dětí na ženu“, hovoří jako o výjimečném. Uvádí: „Pokud by nedošlo k výjimečnosti roku 2021, tak i v něm by nastal další pokles počtu živě narozených dětí o několik tisíc (mezi roky 2019 a 2020 byl pokles o více než 2 tisíce) a pokračující pokles v roce 2022 by nebyl tak mimořádně působící.“

Zatím poslední text zveřejnil na stránkách skupiny SMIS 19. února 2023 Arnošt Komárek. V tomto textu vypočítává meziroční změnu počtu narozených pro jednotlivé měsíce a dochází k závěru, že „S ohledem na bezprecedentní skokovou změnu v porodnosti pozorovanou z měsíce na měsíc (po očištění o sezónnost) se však důvodně domnívám, že ji nelze vysvětlit běžným demografickým vývojem, ale musí jím být nějaká téměř jednorázová událost.“

Proč je rozumné pracovat spíše s mírami plodnosti než přímo s počty narozených

Počet narozených dětí za určité období (např. daný kalendářní rok) na určitém území (např. v daném státě) je zásadním způsobem ovlivňován počtem obyvatel žijícím v daném čase na tomto území. Podstatné je rovněž věkové složení obyvatelstva – počet narozených dětí je těsněji spjat s počtem žen v reprodukčním věku (15-49 let) než s celkovým počtem žen, respektive celkovým počtem obyvatel. Vztáhneme-li počet narozených dětí k počtu žen v reprodukčním věku, získáme míru plodnosti, tedy ukazatel, který vypovídá o „intenzitě“, s jakou ženy v dané (časově a prostorově určené) populaci rodí děti. Demografové používají různé míry plodnosti, přičemž společné těmto mírám je to, že počty narozených dětí vztahují k počtům obyvatel, typicky při zohlednění věku těchto obyvatel.

Jednou z nejčastěji používaných měr plodnosti je tzv. úhrnná plodnost, která představuje „průměrný počet živě narozených dětí, které by se narodily jedné ženě za předpokladu, že by míry plodnosti podle věku zaznamenané ve sledovaném kalendářním roce zůstaly během jejího reprodukčního věku (15–49 let) neměnné.“, viz Metodické poznámky k Demografické příručce ČR 2021. Úhrnná plodnost se vypočítává jako součet věkově specifických měr plodnosti.

Co má vliv na to, s jakou intenzitou se děti rodí? Co ovlivňuje plodnost? Odpovědi hledáme jednak v prostorovém srovnání měr plodnosti (v daném čase), ale také hodnocením vývoje měr plodnosti na daném území v čase.

Vývoj úhrnné plodnosti v ČR od 90. let 20. století

Zaměříme-li se vývoj plodnosti v České republice od 90. let 20. století, budeme pozorovat její nárůst až k rekordně vysokým hodnotám z roku 2021. V tiskové zprávě Českého statistického úřadu (ČSÚ) ze dne 15. prosince 2022 se uvádí: „Díky nárůstu intenzity plodnosti v posledních jedenácti letech se Česko v roce 2021 zařadilo k zemím s nejvyšší úrovní úhrnné plodnosti v Evropě. Průměrný počet dětí na jednu ženu u nás dosáhl 1,83 a byl nejvyšší od roku 1992.“ Tuto zprávu převzala ČTK [1] a nejsledovanější veřejnoprávní [2, 3, 4] i komerční média [5, 6, 7]. Česká televize ke zprávě připojila také graf vývoje úhrnné plodnosti.

Obrázek 1: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011-2021. Data: ČSÚ; graf formátován dle [2].

Z tohoto grafu je dobře patrné, že v roce 2021 došlo k značně velkému zvýšení úhrnné plodnosti. Zatímco ve čtyřech předešlých letech byly hodnoty stabilní (1,69 v roce 2017 a 1,71 v následujících třech letech), v roce 2021 byla hodnota úhrnné plodnosti 1,83. Ponechme nyní stranou skutečnost, že díky omezení hodnot vykreslených na svislé ose (1,3 až 1,9 dětí na ženu) se změny hodnoty zdají „dramatičtější“, než kdyby svislá osa začínala hodnotou nula. Meziroční nárůst z hodnoty 1,71 na hodnotu 1,83, tj. nárůst o cca 7 %, je v posledních 10 letech největší a budí tudíž pozornost. Co je jeho příčinou? Než se pustíme do spekulací, podívejme se do dat trochu blíže.

Vývoj počtu narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku („záhada mizejících žen“)

Pro výpočet úhrnné plodnosti jsou zásadní údaje o počtu živě narozených dětí, věku jejich matek a počtu žen v daném věku. Potřebné údaje najdeme v Demografické příručce, kterou každoročně publikuje ČSÚ. V současné době je k dispozici demografická příručka za rok 2021, která byla publikována 31.1.2023.

Jak se dá očekávat, k výpočtu „intenzity rození dětí“ je třeba znát především počty narozených dětí. Celkové počty narozených dětí můžeme zjistit hned z několika různých tabulek demografické příručky, např. z tabulky 1-5a Přirozený pohyb obyvatel na území Česka v letech 1919–2021 (absolutní údaje). Tyto počty jsou znázorněny na obrázku 2.

Počty (živě) narozených se v posledních několika letech (od roku 2015) pohybují v rozmezí 110 až 115 tisíc. Meziroční změny počtu narozených v těchto letech nepřekračují 2 procenta (v letech 2015 až 2021 představují postupně +0,8, +1,7, +1,5, -0,3, -1,6, -1,8 a +1,4 procent).

Obrázek 2: Vývoj počtu živě narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku v letech 1951 – 2021. Data: ČSÚ.

Zabývejme se nyní počtem žen v reprodukčním věku. Vyjdeme z tabulky 1-11 Ženy ve věku 15–49 let podle jednotek věku v letech 1920–2021 (stav k 1. 7.), kde pro jednotlivé roky nalezneme i celkový počet žen ve věku 15-49 let. A zde nás čeká možná velké překvapení. Jak je patrné z obrázku 2 (povšimněme si prudkého poklesu červené čáry na jejím konci), mezi roky 2020 a 2021 došlo k největšímu poklesu počtu žen v reprodukčním věku za období od roku 1951.

Počet žen v reprodukčním věku uváděný v datech ČSÚ poklesl mezi roky 2020 a 2021 o 83 471, tj. přibližně o 3,5 %. Nejde přitom jen o rozdíl mezi nejstarší generací 49letých, která v roce 2020 čítala 73 617 (a která už se v roce 2021 nezapočítává, protože přesáhla vymezené věkové rozmezí), a nejmladší generací 15letých, která v roce 2021 čítala 51 023 žen. Pokud by byly všechny ostatní věkové skupiny stabilní, představovala by tato generační obměna úbytek o velikosti 73 617 – 51 023 = 22 594. Navíc by šlo o úbytek v „okrajových“ věkových skupinách, kde je plodnost dosti nízká, a na úhrnnou porodnost by tato samotná změna měla jen omezený vliv. Jenže došlo (alespoň formálně) k výraznému „úbytku“ žen i ve většině dalších věkových kohort. V každé z věkových skupin 31 až 39 let šlo o pokles o 4 až 5 procent. Opět zdůrazněme, že nejde o efekt různě populačně silných ročníků, neboť zde srovnáváme ve dvou po sobě jdoucích letech velikost „stejné“ skupiny. K výrazné změně došlo například ve skupině 30letých žen (k 1.7.2020) čítající 68 414 žen. Tato skupina tvoří „základ“ skupiny 31letých žen v roce následujícím (k 31.7.2021), v něm však skupina 31letých čítá jen 65 419 žen. Za rok se tedy někde „ztratilo“ jen v této věkové skupině téměř 3 tisíce žen, tj. skoro 4,4 %. Celkově se skupina 15-48 letých z roku 2020 za rok zmenšila o 60 877 žen, tj. o téměř 2,6 %.

Počet žen v reprodukčním věku a sčítání lidu („rozluštění záhady mizejících žen“)

Výše uvedený „úbytek“ počtu žen v reprodukčním věku samozřejmě v žádném případě nepředstavuje skutečný úbytek, ale je dán tím, že v roce 2021 proběhlo v ČR sčítání lidu, domů a bytů. Počty žen v jednotlivých věkových skupinách jsou totiž ve skutečnosti jen odhadovány. V roce 2021 došlo k bezprecedentní úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, jak je vidět z obrázků 3 a 4.

Obrázek 3: Meziroční procentuální změna počtu žen v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 3 je patrné, že k takto dramatickému „poklesu“ počtu žen v reprodukčním věku předtím nikdy nedošlo. Pokles o více než jedno procento byl zaznamenán ještě v letech dvou předešlých sčítání lidu, tj. v letech 2001 (o 1,0 %) a 2011 (o 1,4 %). O to více vynikne mimořádnost poklesu v roce 2021 (o 3,5 %).

Meziroční změna počtu žen v reprodukčním věku pozorovatelná na obrázku 3 je z velké části dána nestejnou velikostí nastupující generace (15letých žen) a skupiny, která reprodukční věk opouští (49 let). Nejde však jen o tuto změnu. Vlivem přeshraniční migrace a (v malé míře) také úmrtnosti se mění také velikost skupiny žen, které žijí v České republice a zůstávají v reprodukčním věku (věk 15-48 let, v následném roce 16-49 let). Velikost těchto změn je zachycen na obrázku 4.

Obrázek 4: Meziroční procentuální změna v četnosti skupiny žen, které zůstávají v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 4 je patrné, že odhady počtu žen v reprodukčním věku se výrazně upravovaly prakticky při každém sčítání lidu, a to směrem dolů (počet zjištěný sčítáním byl vždy menší, než byl odhad v předchozím roce). Největší korekce byla provedena při sčítání 2021. Po odhlédnutí od přirozeného stárnutí populace šlo o přibližně 2,6% „pokles“ (opravu). Druhá největší oprava (z roku 1970) byla poloviční (o 1,3 %).

Za povšimnutí stojí také skutečnost, že v období mezi posledními sčítáními (2012 až 2020) byly prováděny „aktualizace“ odhadu počtu žen v reprodukčním věku vždy směrem nahoru, a to až o 0,5 % ve všech třech letech před sčítáním. Celkově se tak za roky 2012 až 2020 skupina žen v reprodukčním věku „zvětšila“ o 56 079 osob, aby byla následně v roce 2021 o 60 877 osob „zmenšena“.

Změna plodnosti mezi roky 2020 a 2021

Z výše uvedeného vyplývá, že k velkému zvýšení úhrnné plodnosti mezi roky 2020 a 2021 došlo zřejmě do značné míry díky „aktualizaci“ (snížení) odhadu počtu žen v reprodukčním věku.

Jak moc se tato skoková změna promítla do výpočtu úhrnné plodnosti? Záleží na tom, jak se postavíme k velké diskrepanci v odhadech velikosti věkových kohort před a po sčítání lidu 2021. Skokovou změnu (emigrace či úmrtí desítek tisíc žen v této skupině během jediného roku) nepovažuji za věrohodné vysvětlení.

Věřím, že výsledky ze sčítání lidu jsou nejlepšími dostupnými odhady pro rok 2021 a skutečná hodnota úhrnné plodnosti se tedy v roce 2021 opravdu pohybovala kolem hodnoty 1,83. Při vyloučení výše uvedené reálné skokové změny to ale znamená, že v letech bezprostředně předcházejících byl odhad počtu žen v reprodukčním věku mírně nadhodnocen, a úhrnná plodnost tedy byla mírně podhodnocena.

Vzhledem k výše uvedené „bilanci“ za roky 2012 až 2020, kdy bylo ke skupině žen v reprodukčním věku postupně přičteno přibližně 56 tisíc osob a následně bylo v roce 2021 přibližně 61 tisíc osob odečteno, se jeví jako rozumné počítat s nulovou bilancí za roky 2012 až 2020 a jednotlivé skupiny nechat „stárnout“, ale nijak je nezvětšovat ani nezmenšovat. Skok v roce 2021 v počtu žen v reprodukčním věku pak nebude tak dramatický.

Takto odhadnuté počty žen v reprodukčním věku následně použijeme k standardnímu výpočtu úhrnné plodnosti za roky 2011 až 2021. K výpočtu dále použijeme údaje o počtu živě narozených dětí podle věku matky, které v Demografických ročenkách ČR publikuje pravidelně ČSÚ. Konkrétně vycházíme z tabulek D.04 Živě narození podle věku matky, legitimity a pořadí narození.

Výsledný odhad vývoje úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 je zobrazen na obrázku 5 zeleně, červená linka ukazuje původní, oficiálně publikované hodnoty.

Obrázek 5: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 dle oficiálních údajů ČSÚ (červeně) a po přepočtu na základě údajů ze sčítání lidu 2021 (zeleně). Data: ČSÚ.

Je třeba si uvědomit, že oficiálně uváděné hodnoty úhrnné plodnosti byly publikovány postupně v jednotlivých letech mezi sčítáními lidu, kdy statistici upravovali odhady počtu žen v reprodukčním věku. Při posledním sčítání lidu (2021) se však ukázalo, že tyto odhady byly značně nadhodnocené a skutečná úhrnná plodnost byla tudíž zřejmě větší, než bylo oficiálně publikováno.

To znamená, že oproti roku 2020, v němž byla oficiálně uváděna úhrnná plodnost 1,71 dítěte na ženu, opravdu došlo v roce 2021 ke zvýšení úhrnné plodnosti, ale změna ve skutečnosti nebyla tak dramatická, jak by se z oficiálních dat (uvádějících hodnotu 1,83 za rok 2021) mohlo zdát.

Jak postupovat při hodnocení dat za rok 2022 – „průměrná“ hodnota může být dosti matoucí pojem

Při hodnocení nejnovějších dat je třeba si uvědomit, že oficiálně publikované hodnoty úhrnné plodnosti před rokem 2021 na jedné straně a její hodnoty z roku 2021 a dalších let na straně druhé jsou (resp. budou) obtížně srovnatelné, protože v roce 2021 došlo k bezprecedentně velké úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, přičemž z těchto aktuálních hodnot budou zřejmě vycházet i odhady v letech následujících.

Nejnovější čísla o počtu narozených dětí jsou měsíční údaje za první tři čtvrtletí (tedy leden až září) roku 2022. Ty jsou k dispozici od 12. 12. 2022 na stránce ČSÚ v tabulce Tab. 1 Počet a pohyb obyvatel České republiky v letech 1992–2022: absolutní údaje (roční, čtvrtletní, měsíční). Měsíční počty za celý rok 2022 by měly být publikovány přibližně za měsíc, přesněji 21. března 2023, detailnější data o věku matek narozených dětí pak v říjnu 2023, kdy vyjde Demografická ročenka ČR – 2022.

Data publikovaná ČSÚ jsou přebírána do mezinárodní databáze Human Fertility Database. Nejnovější měsíční počty narozených v ní najdeme v sekci Short-Term Fertility Fluctuations v tabulce pro ČR obsahující neupravená zdrojová data Crude data. Počty živě narozených dětí pak slouží k odhadu úhrnné plodnosti. Jelikož počet narozených dětí závisí mj. na ročním období (jsou měsíce, kdy se pravidelně rodí dětí více), jsou k dispozici i odhady měsíčních hodnot úhrnné plodnosti očištěné od tohoto vlivu, které lépe slouží k posuzování dlouhodobých trendů. Pokud by se naplnil odhad, který na základě měsíčních odhadů úhrnné plodnosti publikovaných na stránkách Human Fertility Database uvádí ve svém článku Koubský, tedy pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, šlo by pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Proč si to myslím? Ať už vyjdeme z oficiálně publikovaných (neaktualizovaných) odhadů úhrnné plodnosti, nebo z aktualizovaných hodnot, jde o poměrně zásadní změnu trendu ve vývoji úhrnné plodnosti. Ta od roku 2011 až do roku 2021 rostla. V roce 2022 pak zřejmě došlo k poklesu, a to ne zcela zanedbatelnému. Ilustrujeme tuto změnu na obrázku 6.

Obrázek 6: Úhrnná plodnost v ČR 2011-2021 (přepočítané hodnoty) a predikce pro rok 2022. Hodnoty na základě dat ČSÚ za roky 2011-2021 spočítal O. Vencálek, predikce na rok 2022 je odhadem na základě měsíčních dat Human Fertility Database.

V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Pokud bychom připustili, že tato hodnota byla mimořádně vysoká, bylo by možno v následujícím roce (2022) očekávat mírný pokles (princip „návratu k průměru“). Zde jsme však ukázali, že nárůst úhrnné plodnosti v roce 2021 extrémní nebyl. Možná, že expertně můžeme mírný pokles v roce 2022 předjímat (zejména, když už průběžná data tuto „predikci“ potvrzují), těžko by však někdo z dat do roku 2021 predikoval pokles o více než několik setin (modely, které po sérii rostoucích hodnot „predikují“ výraznější pokles vznikají často až poté, co k poklesu opravdu došlo).

Pro úplnost dodejme, že hodnota 1,65 je pouze „predikcí“ a není zcela zřejmé, nakolik je tato predikce ovlivněna skokovou změnou odhadu počtu žen v reprodukčním věku v roce 2021. Dokonce i hodnoty měsíční úhrnné plodnosti za měsíce, pro něž už jsou počty narozených známy (byť jde o předběžné údaje), jsou totiž netriviálními odhady. Jejich autoři při jejich výpočtu nepočítají s detailními daty propojujícími počty narozených dětí s věkem jejich matek, jak je uvedeno na str. 7 v metodologické poznámce k těmto datům.

Za pozornost stojí ještě jedna poněkud nečekaná nesnáz. Jde o interpretaci pojmu „průměrná hodnota“. Ve svém výše citovaném článku Petr Koubský uvádí: „Každopádně lze konstatovat, že rok 2022 není z hlediska úhrnné plodnosti nijak výjimečný, v rámci uplynulého desetiletí se jeví jako průměrný.“ Pokud se na zjištěné hodnoty úhrnné plodnosti pohybující se v rozmezí 1,43 až 1,83 budeme dívat bez jejich časového uspořádání, pak dojdeme k závěru, že hodnota 1,65 je „průměrná“. Zde ale hodnotíme vývoj úhrnné plodnosti v čase. Pokud by šlo o ustálený proces, který osciluje kolem jakési „průměrné hodnoty“, i v tom případě by pojmenování hodnoty 1,65 jako „průměrná hodnota“ bylo v pořádku. Zde však o ustálený proces nejde. Těžko budeme hledat někoho, kdo by trend v letech 2011 až 2021 označil za „konstantní“. Spíše se shodneme na tom, že byl rostoucí. V situaci, kdy pozorujeme rostoucí trend a následný pokles z nejvyšší dosažené hodnoty na hodnotu „průměrnou“, je závěr „Rok 2022 […] byl z hlediska úhrnné plodnosti průměrný.“ zavádějící.

Ze stejného důvodu považuji v Koubského článku za matoucí graf znázorňující krátkodobé fluktuace plodnosti v Česku. I zde je totiž opominuta časová posloupnost zjištěných hodnot. Jen velmi pozorný čtenář si všimne, že „podprůměrné hodnoty“ byly zjištěny převážně v první části sledovaného období, zatímco ty nadprůměrné v části druhé, po níž následuje již zmiňovaný „průměrný rok 2022“.

Koubský na základě toho, že hodnoty úhrnné plodnosti v roce 2022 byly průměrné, vyvozuje tyto závěry: „Nic nenasvědčuje, že by se během něj [roku 2022] projevovaly atypické efekty snižující plodnost. Pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Ve své analýze jsem ukázal, že pokud v roce 2022 došlo k poklesu úhrnné plodnosti na hodnotu 1,65 (či podobně nízkou), je třeba nebrat tento pokles na lehkou váhu, ale pátrat po jeho příčinách.

Stojí za to zopakovat, že úhrnná plodnost je charakteristika intenzity rození dětí a je konstruována tak, aby se na ní neprojevovaly strukturní změny v populaci, tedy aby se „odfiltroval“ vliv měnícího se počtu a věkové struktury žen v reprodukčním věku, kteréžto faktory jsou bezesporu hlavními determinantami počtu narozených dětí. Jestliže tedy dochází ke změně trendu ve vývoji tohoto ukazatele (např. mění-li se trend z rostoucího na klesající), je potřeba takovémuto jevu věnovat pozornost. To platí zejména, pokud se potvrdí, že tato změna je výrazná.

Závěr

Svým příspěvkem jsem měl ambici upozornit zejména na následující aspekty hodnocení nejnovějších údajů o počtu narozených dětí a jeho determinantách:

V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Ukázali jsme, že v roce 2021 došlo k méně extrémní odchylce ve vývoji úhrnné plodnosti, než by se mohlo z oficiálních dat zdát. Změna, ke které došlo v oficiálně publikovaných odhadech úhrnné plodnosti mezi lety 2020 a 2021, je do značné míry dána bezprecedentně velkou opravou odhadu počtu žen v reprodukčním věku po proběhlém sčítání lidu.
Pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, jak bylo predikováno z měsíčních dat Human Fertility Database, šlo by o pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Jde o výraznou změnu trendu, jejíž příčiny by měly být odhaleny.
K hodnocení vývoje úhrnné plodnosti je třeba přistupovat jako k hodnocení trendu a jeho změn, nikoliv jako k hodnocení ustáleného procesu. Označení hodnoty jako „průměrné“ může být při takovéto analýze silně matoucí.

Kde je ten klíč? Aneb české vědkyně hledají příčiny propadu plodnosti

Tomáš Fürst

Znáte tu historku o chlapovi, co hledá v noci venku pod lampou klíč. „A ztratil jste ho tady?“ ptá se kolemjdoucí. „Ne, vzadu na zahradě, ale tam je tma, tam bych ho přece nenašel.“

Tak na tuhle historku jsem si vzpomněl, když jsem četl „výzkumnou zprávu“ ústavu SYRI o příčinách katastrofálního propadu plodnosti českých žen. Profesorky, doktorky a docentky rozebírají celou tuto zapeklitou věc na mnoha desítkách stran, ukazují mnoho barevných obrázků, citují desítky „vědeckých publikací“ (nejčastěji svých vlastních) … ale klíč nikde.

Schválně jsem si dělal čárky, kolikrát se na 57 stranách nedávno zveřejněného textu objeví TO SLOVO. Tak jednou, přátelé. Na straně 12 se píše „Současně byly analyzovány souvislosti s časováním očkovací kampaně proti onemocnění covid-19, které mohlo vést k plánovanému odkladu reprodukce (Slabá et al., 2024).“

Pojďme si tedy znovu shrnout fakta. Z dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky – které jsou mimochodem k dispozici i obyvatelkám planety SYRI – lze jednoduše dokázat, že je velmi silná asociace mezi očkováním proti covidu a nízkou plodností. Přečtěte si prosím znovu tento text, ve kterém ukazuju, že těhotné ženy se snažily vakcíně vyhnout, takže plodnost žen v prvním, druhém, … až sedmém měsíci po vakcíně byla téměř o řád menší než jejich plodnost před epidemií. Vzhledem k tomu, že podstatná část plodné kohorty byla očkována na jaře a v létě 2021, je velmi pravděpodobné, že počátek dramatického propadu plodnosti českých žen na začátku roku 2022 byl způsoben očkovací kampaní.

Otázkou zůstává, proč se plodnost po konci očkovacího šílenství nevrátila na původní úroveň. Kdyby se ženy kvůli vakcíně rozhodly těhotenství pouze odložit (jak píše kolegyně Slabá výše, citujíc u toho kolegyni Slabou), projevilo by se to tak, že by plodnost očkovaných žen v následujících letech vzrostla nad předpandemickou úroveň. Stal se ovšem pravý opak – plodnost očkovaných se nikdy ani nevrátila na předpandemickou úroveň.

Kolegyně ze SYRI dokonce samy přinesly další důkaz, že jejich hypotéza o odložené plodnosti neplatí. Podíváte-li se na obrázek 1.2 převzatý z ČSÚ, zjistíte, že věkově specifická plodnost se mezi roky 2021 a 2024 nikam neposunula – prostě jen klesla, a to ve všech věkových kohortách téměř stejně. Kdyby docházelo k „odkládání“ početí, stěhovala by se plodnost od mladších ke starším, tedy fialová křivka by byla oproti zelené mírně posunutá doprava. Po tomto efektu ovšem v grafu není ani stopy.

Obrázek je převzatý ze studie SYRI: Odklad reprodukce a reprodukční zdraví v Česku

Zůstávají tedy dva možné mechanismy, které mohly k pozorovanému poklesu plodnosti vést a které je třeba intenzivně zkoumat:

Část žen, které kvůli očkování těhotenství odložily, si to potom z nějakého důvodu rozmyslela a dítě už nechtěla.
Část žen, které kvůli očkování těhotenství odložily, mělo problém později otěhotnět.

Zodpovědět tuto otázku budeme muset sami. Profesorky, doktorky a docentky z planety SYRI nám s tím evidentně nepomůžou. A to nás ta jejich „věda“ už stála půl miliardy ze státního rozpočtu. Možná právě díky těm miliardám hledají na planetě SYRI klíče jen pod lampou oficiální státní ideologie. Kde příčiny poklesu plodnosti ležet nesmějí, tam se nehledá.

Chřipková datová rozcvička

Tomáš Fürst

Úvodní průvodce vědeckým konsensem

V kontextu diskusí o Národní očkovací strategii se začalo hodně mluvit o vakcinaci proti chřipce. Než se pustíme do vlastní datové rozcvičky, pojďme se seřadit na značkách:

Chřipka je akutní virové onemocnění dýchacích cest způsobené viry influenza A a B. Šíří se hlavně kapénkami a aerosolem. Každou sezónu onemocní asi 5–15 % populace, což celosvětově znamená stovky milionů případů. U běžné sezónní chřipky se smrtnost (Infection Fatality Rate, IFR) odhaduje na 0,01–0,1 %. IFR významně závisí na věkové skupině a liší se mezi jednotlivými sezónami. Ročně na chřipku zemře 290–650 tisíc osob. Nejvíce ohrožení jsou senioři, chronicky nemocní, obézní a imunokompromitovaní lidé. Typickými příznaky chřipky jsou horečka, bolesti svalů, únava a kašel, případně pneumonie. Většina pacientů se uzdraví během 1–2 týdnů.

Tolik ChatGPT, kolega stran „vědeckého konsensu“. Ohledně očkování je mírně vychýlen ve prospěch „safe&effective“ narativu, protože právě toho jsou jeho zdroje (tedy internet) momentálně plné. Pro rychlý přehled účinnosti chřipkových vakcín proti laboratorně potvrzené infekci se tedy raději obrátíme přímo na CDC, které ve své nové zprávě shrnuje data z let 2009–2026. Účinnost chřipkových vakcín (VE) se pohybovala mezi 19 a 60 %, nejčastěji byla hodnota VE kolem 40 %.

Review Cochranovské společnosti z roku 2018 – tedy ještě z doby, než se zmíněná společnost ztratila v covidovém běsnění – uvádí následující závěry:

Injected influenza vaccines probably have a small protective effect against influenza and ILI (moderate-certainty evidence), as 71 people would need to be vaccinated to avoid one influenza case, and 29 would need to be vaccinated to avoid one case of ILI. Vaccination may have little or no appreciable effect on hospitalisations (low-certainty evidence) or number of working days lost.

Česky to můžeme zjednodušeně shrnout tak, že abychom zabránili jedné prokázané chřipce, musíme naočkovat 71 lidí a o efektu na hospitalizace nebo počet dnů strávených na nemocenské nejsme schopni říci prakticky nic, protože důkazy jsou na obě strany slabé. Pro pořádek dodáváme, že ILI je zkratka pro Influenza-Like Illness, neboli onemocnění podobné chřipce. V praxi je chřipka pomocí specifických metod (například pomocí testu PCR) diagnostikována výjimečně, častěji se lékaři i pacienti se většinou spokojí s diagnózou na základě symptomů.

Co říkají observační data

Během covidu jsme si zvykli, že – krom naslouchání vědeckým autoritám – je také dobré se občas podívat do dat. Proto jsme pro vás učinili takový malý průzkumný vrt do veřejně dostupných dat z různých zemí, která spojují počet dokumentovaných úmrtí na chřipku mezi seniory a procento populace seniorů, které je proti chřipce očkováno. Data jsou dostupná z Eurostatu (očkování zde, úmrtí zde, ale je třeba z dat vylovit konkrétní diagnózu). Autorkou obrázků je Bronislava Panzarová.

Dostupná data jsme uspořádali vzestupně dle míry proočkovanosti v jednotlivých zemí. Modré tečky ukazují proočkovanost populace seniorů v daném roce (škála na ose vlevo). Červené tečky ukazují míru úmrtí na chřipku v daném roce (škála na ose vpravo). Obrázek 1 níže ukazuje data z roku 2023, tedy posledního roku, ze kterého jsou dostupná. Všechny ostatní grafy od roku 2011 do současnosti najdete pod článkem. V každém roce jsme spočetli korelaci mezi mírou proočkovanosti seniorů a mírou jejich úmrtnosti na chřipku a výsledek jsme zapsali do nadpisu grafu. Záporná korelace znamená, že čím větší je proočkovanost, tím menší je úmrtnost na chřipku (což by se dalo čekat). Kladná korelace znamená, že čím je větší proočkovanost, tím je větší úmrtnost na chřipku (což by bylo paradoxní).

Do titulku jsme taky vepsali všemi oslavovanou p-hodnotu, která se v dnešní době povinně uctívá následujícím způsobem: Pokud je p-hodnota menší než 0.05, říkáme, že je výsledná korelace statisticky významná neboli že je nepravděpodobné, aby to, co vyšlo, bylo dílem náhody. Když je
p-hodnota větší než 0.05, říkáme, že korelace může být dílem náhody, tedy že mezi proočkovaností a úmrtností na chřipku není žádný vztah (ať už je hodnota korelačního koeficientu jakákoliv). Autoři tohoto textu přiznávají, že mají k p-hodnotám poměrně vlažný vztah, ovšem nijak se neštítí je do záhlaví grafu uvést.

Obrázek 1. Procento seniorní populace očkované v roce 2023 proti chřipce (modré body, levá osa) a počet úmrtí seniorů na chřipku v daném roce (červené body, pravá osa) přepočteno na 100 tisíc.

Prohlédněte si prosím obrázek 1 výše a ostatní obrázky níže. Datovou rozcvičku pokračujeme následujícím pozorováním:

Ve všech letech 2011–2023 je korelace mezi mírou proočkovanosti proti chřipce a mírou úmrtnosti na chřipku kladná, což je opak toho, co bychom mohli očekávat, kdyby vakcína nějak zásadně snižovala pravděpodobnost úmrtí na chřipku. Asi v polovině sledovaných let je pozitivní korelace dokonce statisticky významná, spíše tedy nejde o náhodu.
Od roku 2019 je pozitivní korelace mezi proočkovaností a úmrtností statisticky významná již pořád, krom roku 2021, kdy chřipka z nějakého záhadného důvodu téměř zmizela (nebo přestala být diagnostikována jako příčina úmrtí).
Míra proočkovanosti v jednotlivých zemích se v čase příliš nemění. Nejméně proočkované jsou pobaltské země, střední Evropa a Balkán. Zajímavou výjimku tvoří Norsko, které začalo v roce 2011 na proočkovanosti 13 % a dotáhlo to v roce 2023 až na 63 %. Nejvíce proočkované jsou Velká Británie, Holandsko, Irsko, Španělsko, Itálie a Belgie. Opět zajímavou výjimku tvoří Řecko, které je, ač je na Balkáně, proočkované poměrně dost.
V zajímavém roce 2021 spadla úmrtnost na chřipku téměř na nulu ve všech sledovaných zemích s výjimkou Bulharska a Švédska, které – shodou nesmírně zajímavých náhod – tvořily zásadní výjimku v dějinách evropského covidového šílenství. Bulharsko je snad nejméně proočkovanou zemí v EU a Švédsko se vyhnulo většině covidových „opatření“.

A teď co to všechno znamená

Naši čtenáři jsou dosti poučení, aby chápali, že korelace není kauzalita. Výše uvedená data skutečně nedokazují, že očkování proti chřipce zvyšuje pravděpodobnost úmrtí na tuto nemoc. Na druhou stranu, kdyby očkování tuto pravděpodobnost nějak zásadně snižovalo, mělo by se to v datech nějak projevit.

Je docela možné, že bohatší země mají víc starých lidí, kteří jsou chřipkou nejvíce ohroženi, takže mají také více úmrtí na chřipku. Bohatší země mají zároveň víc peněz na očkování (a shodou okolností také poslušnější obyvatelstvo, které spíše dá na rady establishmentu). Tento typ “confoundingu“ může vysvětlovat positivní korelaci mezi proočkovaností a úmrtností na chřipku.

Je taky možné, že v zemích, kde se na chřipku více umírá, se jí lidé více bojí, a tak se proti ní více očkují. Nebo je možné, že v některých zemích mají hygieniky, které chřipka prostě baví, takže více dbají jak na diagnostiku (= více odhalených úmrtí na chřipku), tak na osvětu (= větší proočkovanost).

Taky jde o to, jak se úmrtí na chřipku vlastně počítají. Může to být tak, že v bohatších zemích (= více proočkovaných) je úmrtí na chřipku více jenom proto, že více testují (protože na to mají prostředky), zatímco u ostatních zemí jsou úmrtí prostě na ILI.

Podobných vysvětlení jistě vymyslíte více. Je třeba ovšem také říct, že výše uvedená data nijak nevylučují hypotézu, že očkování proti chřipce skutečně pravděpodobnost úmrtí na chřipku u seniorů zvyšuje. A ani pro tuto hypotézu není těžké najít plausibilní mechanismy. S věkem dochází k oslabení adaptivní imunity, která po pětašedesáti už není jako za mlada, a mnohaleté očkování chřipkovými vakcínami se může jednoho dne nevyplatit. A nesmíme zapomenout na prvotní antigenní hřích (Original Antigenic Sin). Chřipka má mnoho kmenů a výrobci vakcíny se každou sezónu více či méně dobře trefí do těch, které budou kolovat. Když se netrefí, imunitní systém může začít po kontaktu se skutečným virem vyrábět protilátky proti špatným cílům, které si pamatuje z vakcíny. Průběh onemocnění pak může být horší, než by byl bez vakcínového tréninku. Dokonce i kolega Chat potvrdil, že u chřipky se o tomto riziku ví.

Závěr

Autoři tohoto textu konstatují, že oni nikoho k očkování proti chřipce přemlouvat nechtějí, a není tedy jejich trpkou povinností vysvětlovat veřejnosti, proč je v evropských datech rok co rok pozorovaná přesně opačná korelace, než jakou by zastánci očkování chtěli vidět. Důkazní břemeno nechť nesou ti, kteří seniorům očkování doporučují.

Henten hantavirus

Hana Zelená

Hantaviry dostaly svůj název od korejské řeky Hantan, kde je korejský virolog Ho Wang Lee v r. 1976 identifikoval u myšice temnopásé (Apodemus agrarius). Hantaviry způsobily během korejské války onemocnění hemoragickou horečkou s renálním syndromem u více než 3 tisíc vojáků, ale v té době (50. léta 20. století) ještě nebyl znám jako původce této nemoci.

Později byly hantaviry objevené i na americkém a evropském kontinentě. První americký hantavirus dostal jméno Sin Nombre (bezejmenný). Americké hantaviry vyvolávají jiné klinické příznaky než jeho asijští a evropští příbuzní, a sice hantavirový plicní syndrom, který je velmi závažný a zahubil až 50 % nemocných osob. Dnes je hantavirů známo již několik desítek a stále přibývají další.

Případy nákazy lidí od zvířat jsou vzácné, ale zato mnohdy smrtelné. Ve většině případů nedochází k přenosu mezi lidmi. Výjimkou je nákaza virem Andes, který se vyskytuje Jižní Americe, především v Argentině a v Chile. První menší outbreak (=více případů spolu souvisejících) byl zjištěn v roce 1996 v Chile a větší outbreak byl zaznamenán v roce 2018 v Argentině. Tento druhý je zdokumentován v článku: “Super-Spreaders” and Person-to-Person Transmission of Andes Virus in Argentina | New England Journal of Medicine

Při něm od listopadu 2018 do února 2019 onemocnělo 34 osob a z nich 11 zemřelo. Původ infekce byl v městečku Epuyén na jihu Argentiny, kde se konala oslava, které se zúčastnilo cca 100 osob. Tato událost byla pozoruhodná především tím, že se vyskytly případy nákazy nejen u osob, které se zúčastnily oslavy, ale došlo k dalším přenosům.

První pacient (index case) se nakazil zřejmě od nějakého hlodavce, sám dokázal nakazit 5 dalších osob, z nichž dva pacienti nakazili další, a takto se případy řetězily až do 4. přenosu (viz obrázek z publikace). Jeden z pacientů dokázal nakazit dokonce 10 dalších lidí. Po zavedení izolace nemocných se již dále nemoc v komunitě nešířila.

Za celou dobu, co je tento virus znám, se kromě událostí v Chile a Argentině, zjistila nákaza Andes u cca 1000 případů. Došlo i k ojedinělým případům importu nemoci do USA i do Evropy, ale žádný další outbreak se nekonal.

Současná událost na lodi Hondius je daná poněkud atypickou souhrou nešťastných okolností. Tuto extrémně vzácnou infekci na palubu přinesl nebohý ornitolog. Infekční virus si na lodi (v prostředí s velkou koncentrací lidí na malém prostoru) našel zcela ideální podmínky k šíření. Jelikož má infekce dlouhou inkubační dobu (v outbreaku z Epuyén byla 9 až 40 dní), logicky se stále ještě mohou vyskytnout nové případy (příznaky nemoci se objevují po uplynutí inkubační doby). K dnešnímu dni se jedná o 8 potvrzených případů, 2 pravděpodobné a 1 neprůkazný. Tři nemocní již zemřeli. Dle dosavadních informací zatím nejsou potvrzené případy u jiných osob, než které cestovaly na lodi. Tedy zatím (ke 13.5.2026) nebyl laboratorně potvrzen žádný sekundární přenos.

O tom, zda pacienti infekci přežijí, rozhoduje včasná a kvalitní zdravotní péče s podporou životních funkcí. Lidé na palubě lodě bohužel tuto péči nemohli dostat, a zřejmě stejně dopadli i nemocní z argentinské vesnice. Repatriovaní nemocní z lodi jsou v současné době v nejlepších evropských nemocnicích, kde jim jistě bude poskytnuta maximální léčba. Pasažéři a jejich kontakty jsou v karanténě, což by mělo, dle předchozích zkušeností, dalšímu šíření zabránit.

Mnozí možná namítnou – je zde ale těch 20 či 40 pasažérů, kteří loď opustili na Sv. Heleně a zmizeli neznámo kam. To je jistě nemilé, měli by být 6 týdnů v karanténě a místo toho se courají kdovíkde. Pro uklidnění jsou zde ale dvě podstatné okolnosti. Tím, že opustili loď předčasně, významným způsobem zkrátili dobu a intenzitu kontaktu s nemocnými, a tudíž významně snížili i pravděpodobnost, že se sami infekcí nakazí. A za druhé, člověk infikovaný virem Andes je pro své okolí nakažlivý jen v případě klinických příznaků. A jelikož takový pasažér si je dobře vědom faktu, že se plavil na lodi s hantavirem, ve vlastním zájmu by v případě nemoci vyhledal lékařskou pomoc. Není pravděpodobné, že by infekci šířil jako bezpříznakový jedinec.

K dispozici máme i kompletní RNA sekvenci viru Andes izolovanou u jednoho z prvních nemocných, který byl hospitalizován ve Švýcarsku. Byla zjištěna velmi vysoká genetická shoda se sekvencemi virů z outbreaku z Epuyenu, změny odpovídají obvyklé přirozené mutační rychlosti za období 8 let. Tedy výsledky sekvenace svědčí pro přírodní původ viru detekovaného na lodi.

Ve stínu zážitků z covidové doby se objevují v současné situaci různé názory od popírání existence virů až po teorie o biologické zbrani a uměle vytvořenému viru k vyhubení lidstva. Pochopitelné jsou i obavy lidí – ať už z další smrtící pandemie nebo z opakování restrikcí a různých protiepidemických opatření, která jsme zažili v době covidové. Realita je, jak už to bývá, někde uprostřed. Jde o vážnou nemoc, která je ale velmi vzácná a její masové rozšíření v populaci je krajně nepravděpodobné. Karanténní opatření, která jsou nyní velmi rozumně u cestujících z lodě a jejich kontaktů uplatňovány, jsou zcela odůvodněná. Cílem je zabránit dalšímu šíření nákazy, ke kterému došlo při posledním outbreaku v Argentině.

Pravděpodobnost globálního rozšíření viru Andes je extrémně nízká, nikoliv však nulová. Situaci je třeba sledovat, nemocné izolovat a léčit, a speciální protiepidemická opatření je třeba zavádět pouze v mezích, které nenapáchají více škody než užitku. Nutno uznat, že příslušné instituce a autority konají opatření prozatím velmi rozumně.

Neodpustím si jen malou poznámku na závěr. O hantavirech víme již poměrně dlouho, víme, že můžou být smrtelné, víme, že je máme i v Česku (vloni mělo nákazu 14 osob), víme, že v Americe je virus Andes, který se dokáže přenášet mezi lidmi. Dodnes hantaviry a infekce, které způsobují, zůstávaly bez většího zájmu médií, veřejnosti a dokonce i lékařů. Nezbývá než věřit, že událost na lodi Hondius přispěje k většímu povědomí o tom, že tyto viry existují a pacienti s hantavirovou infekcí budou včas a řádně léčeni.

Pro zájemce o problematiku hantavirů a jejich výskyt v Česku, níže uvádím několik našich publikací z NRL pro arboviry při ZÚ se sídlem v Ostravě.

Infekce hantavirem během pobytu v horské chatě na severním Slovensku (publikováno v roce 2011): https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/21264871/

Tato studie popisuje případy dvou českých pacientů s těžkým průběhem HFRS, kteří se nakazili během svého pobytu v horské chatě na severním Slovensku. Tito dva pacienti v kombinaci s třetím případem pozorovaným ve stejném roce v nedaleké vesnici v České republice naznačují, že tento region ve střední Evropě musí být považován za endemický pro HFRS.

Genetická detekce viru Dobrava/Bělehrad u českého pacienta s hemoragickou horečkou s renálním syndromem: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/19832712/

V létě roku 2008 byl v České republice na jednotce intenzivní péče pro děti hospitalizován patnáctiletý chlapec. Laboratorní diagnóza hantavirové infekce byla stanovena sérologickými a molekulárními metodami. Sekvenční a fylogenetické analýzy ukázaly, že kauzativním kmenem byl virus Dobrava/Bělehrad, který je geneticky bližší kmenům asociovaným s hlodavci Apodemus flavicollis.

Hantavirus způsobující smrtelnou hemoragickou horečku v České republice: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/28948811

V České republice byl hlášen výskyt pěti druhů hantavirů (Dobrava/Bělehrad, Puumala, Tula, Seewis a Asikkala), přičemž první tři z nich způsobují lidská onemocnění. Přestože průběh hantavirových infekcí může být velmi závažný, povědomí o těchto onemocněních je nízké, a to i mezi zdravotnickými pracovníky, a hantavirus se při diagnóze často nezohledňuje. Je popsána kazuistika pacienta, u kterého se rozvinula hantavirová hemoragická horečka s renálním syndromem (HFRS) s fatálním koncem. Pacient se prezentoval s typickými klinickými příznaky, ale správná diagnóza byla stanovena až při pitvě.

Molekulární epidemiologie hantavirů v České republice. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC6810203/

V letech 2008–2018 jsme sbírali vzorky od hlodavců a pacientů v celé České republice a charakterizovali izoláty hantavirů. U pacientů jsme detekovali ortohantaviry Dobrava-Belgrade a Puumala a u hlodavců ortohantaviry Dobrava-Belgrade, Tula a Seewis. Lepší znalosti ekoepidemiologie hantavirů zlepší povědomí lékařů a zlepší výsledky léčby pacientů.

Infekce hantavirem Tula u imunokompromitovaného hostitele, Česká republika. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC3837639/

Uvádíme molekulární důkaz přítomnosti hantaviru Tula jako etiologického agens plicně-renálního syndromu u imunokompromitovaného pacienta. Akutní hantavirová infekce byla potvrzena pomocí sérologických a molekulárních metod.

Co nevíme o vakcínách proti covidu? Přednáška na bratislavském Hradě.

Tomáš Fürst

V úterý 5. května 2026 proběhla na Bratislavském hradě konference „Očkovat nebo neočkovat proti covidu?“ organizovaná slovenským sdružením „Za zdravú a spravodlivú spoločnosť“. Odbornou záštitu nad ní převzal pan profesor MUDr. Viliam Fischer, což je známý slovenský kardiochirurg, bývalý dlouholetý přednosta kardiochirurgické kliniky NUSCH- Národného ústavu srdcových a cievnych chorôb v Bratislavě (což je obdoba našeho IKEMu). Na konferenci mělo původně dojít k odborné diskusi mezi zastánci a odpůrci očkování genetickými „vakcínami“ na bázi mRNA. Z tábora zastánců očkování však nikdo nedorazil. Z ČR byli pozvaní kolegové Chlíbek, Kubek či Hořejší, ale z účasti na konferenci se alespoň omluvili. Ze slovenských covidistů (v paměti mi utkvělo jen jméno kolegy Sabaka) nedorazil taky nikdo, ti však nedorazili bez omluvy. Potud tedy nic nového – takových konferencí jsem u nás absolvoval již mnoho. Zajímavé jsou ale některé odlišnosti.

Z České republiky jsme dorazili do Bratislavy přednášet tři.

MUDr. Soňa Peková, PhD. – Molekulárně-genetická analýza cirkulujících kmenů SARSCoV-2 a vybraných šarží vakcín Pfizer a MODERNA: Vlastní mezinárodně publikovaná data z území České republiky a Slovenské republiky

Prof. RNDr. Jaroslav Turánek, CSc. DSc. – Primum non nocere – Genetické vakcíny proti COVID-19: mechanismy potenciálních vedlejších účinků

RNDr. Tomáš Fürst, PhD. – Co všechno nevíme o účinnosti mRNA-vakcín proti COVID-19

Děkuji Petře Rédové, která celou moji přednášku natočila, a záznam nám poskytla. Je k dispozici zde. Slidy k mojí přednášce, včetně odkazů na naše publikace, k daným tématům najdete tady. Věnoval jsem se třem zásadním tématům. Nejprve českým datům z ÚZIS o výskytu úmrtí ze všech příčin u očkované a neočkované populace, na kterých jsme už před lety zjistili, jak healthy vaccine effect (HVE) znemožňuje stanovení efektivity vakcinace.

Druhým tématem byla analýza dat z hlášení podezření na nežádoucí účinky na český SÚKL. Identifikovali jsme v ní více nebezpečné šarže vakcín, které vedly k častějšímu výskytu nežádoucích účinků. Obdobná analýza byla provedena i na datech dánských, švédských a německých.

Ve třetí části jsem hovořil o poklesu porodnosti a ukázal jsem zcela nové výsledky potvrzující, že české ženy měly mnohem víc rozumu než čeští vakcinologové, když se v období těhotenství odmítly očkovat. Bohužel zatím netušíme, co přesně způsobilo nižší míru těhotenství u očkovaných žen v následujícím období. Takže zatím 1) nevíme nic o skutečné efektivitě covidových „mRNA vakcín“, 2) víme, že bezpečnost covidových „mRNA vakcín“ je neakceptovatelná a 3) zatím přesně nerozumíme asociaci mezi covidovými „mRNA vakcínami“ a nízkou plodností.

A co mne zaujalo na konferenci? Předně jsem si až včera uvědomil, jakou celebritou je na Slovensku Soňa Peková. Na focení s ní se stála fronta. To u nás se nejmenovaní ministři chodí schovat za sloup, aby s námi nebyli vidět na fotkách. Soňa udělala spoustu velmi užitečné práce a slovenská veřejnost jí za to oprávněně chová ve velké úctě. Celá story ohledně měření množství nedeklarované DNA kontaminace genetických „vakcín“ totiž ještě zdaleka není u konce. Hraje se o hodně a až se veřejnost dozví celou pravdu, bude to na vypovězení kontraktu s Pfizerem, plošné odškodnění obětí „vakcinace“ … a taky zrušení Slovenské akademie věd, která se pustila do nebezpečné politické hry, kterou nemůže vyhrát. Kolega Kotlár možná vede tiskové konference specifickým způsobem, ale co se meritu věci týče, je rozhodně blíže pravdě než jeho kritici.

Dalším nečekaným aspektem celé akce byla přítomnost kamer hned dvou ze tří největších slovenských celoplošných televizí. Na místě se po obědě objevila STVR i JoJ. Kameramani se tvářili mírně sklesle, od mých spoluřečníků si vyslechli opakovanou a drtivou kritiku za chování jejich institucí během covidu – ale přišli. Samozřejmě teprve uvidíme, jak celou akci pojmou – možná z toho bude reportáž o tom, jak si dezinformátoři a vrazi babiček udělali mejdan na Hradě za peníze ruské rozvědky – ale už jen fakt, že tam dvě hodiny poslouchali a natáčeli, je povzbuzující. Dokážete si představit, že by u nás na konferenci, kde se řekne pravda o covidu, dorazila Česká televize?

Naši pravidelní čtenáři by se na konferenci asi nedozvěděli nic, co by už dávno nevěděli. Bylo však povzbuzující vidět, že covid je na Slovensku mnohem žhavější téma už u nás a že se do poctivého diskursu zapojuje postupně víc a víc důležitých lidí. Už se těším na českého zmocněnce pro vyšetřování zločinů covidismu!

Otevřený dopis V. Čížka ministru zdravotnictví na téma Národní očkovací strategie

Vladimír Čížek

Další z rozborů Národní očkovací strategie provedl náš blízký spolupracovník a přítel MUDr. Vladimír Čížek, kterého si už od dob pandemie vážíme pro jeho obrovský rozhled. Děkujeme za tuto jeho aktivitu, velmi rádi dopis zveřejňujeme a uložíme jej do archivu SMIS a jsme zvědaví na odpověď. Čtenáři se mohou inspirovat a zaslat své dopisy ať už panu ministrovi či poslancům. Je opravdu nutné, aby veřejnost dala najevo, že o Národní očkovací strategii ví a co si o věcech v ní uvedených myslí. Zdravotníky prosíme, aby oslovili i své odborné společnosti a přiměli jejich vedení k tomu, aby tento dokument konečně začali číst. (ZK)

Mgr. et Mgr. Adam Vojtěch, MHA
Ministr zdravotnictví ČR
Palackého náměstí 375/4
128 00 Praha 2 – Nové Město

Otevřený dopis ministru zdravotnictví

Vážený pane ministře,

žádám Vás o neprodlené zrušení Národní očkovací strategie (NOS) na základě následujících argumentů:

NOS byla přijata v rozporu se zvyklostmi a dobrými mravy

NOS byla schválena minulou neplnohodnotnou vládou pět dní (!) před skončením jejího mandátu. Podle zvyklostí by měla vláda v demisi schvalovat jen záležitosti neodkladné nebo konsenzuální. NOS nepatří ani do jedné z těchto dvou skupin.

NOS nebyla oficiálně předložena k připomínkovému řízení na ÚOOÚ

Důvodem mělo být to, že NOS údajně nekoliduje s osobními daty pacientů (tedy s GDPR). To ale zjevně není pravda. Jestliže mají zaměstnavatelé vědět, který zaměstnanec je či není očkován, co jiného je to než zásah do osobních dat? Koneckonců ÚOOÚ se i bez vaší žádosti vyjádřil v tom smyslu, že NOS je třeba odmítnout jako celek.

NOS je zcela zbytečná (to jste mimo jiné mezi řádky potvrdil i Vy sám)

V rozhovoru pro iDnes dne 26.3.2026 jste prohlásil:

„To není otázka návratu k dobrovolnosti, protože dobrovolnost stále platí. Z Národní očkovací strategie se podle mě dělá víc, než čím ve skutečnosti je. Nezměnila se povinnost očkování u dětských vakcín, jak je známe například u záškrtu nebo černého kašle, a nezměnila ani dobrovolné očkování v případě chřipky a dalších vakcín.“ … „Tak to bylo před strategií a bude to i po ní“.

Jestliže vše bude před NOS i po ní stejné – proč je proto pro Vás tak důležitá, že se spojujete se svým protivníkem, mnohokrát kritizovaným exministrem Válkem, proti názoru premiéra Andreje Babiše i proti názoru koaličního partnera? Odpovědí na tuto řečnickou otázku může být následující bod.

NOS tichou cestou ruší dobrovolnost a nastoluje „dobrovolnou povinnost“

Pojem, že je něco „dobrovolně povinné“, známe my starší z dob komunismu. Koneckonců bolševické myšlení přetrvává v očkovací politice státu dodnes. Jsme spolu s dalšími postkomunistickými zeměmi v čele, co se týče počtu povinných dětských očkování a máme v paměti postup vlády za Covidu.

A právě v duchu bolševického uvažování se nese i NOS. Jak jinak si lze vysvětlit, že zavádíte signální kód pro odmítnutí očkování (bod 1.1.5)? Přeložím pro laiky do češtiny:

Praktický lékař nabídne pacientovi „zcela dobrovolné“ očkování proti klíšťové encefalitidě. Pacient nemá potřebu se očkovat, protože bydlí ve městě a do přírody nechodí kvůli alergii. Lékař okamžitě nahlásí na pojišťovnu tento signální kód pro „odmítače“ dobrovolného očkování. A stejný kód bude pacientovi zapsán pokaždé, když mu lékař nabídne jakoukoli vakcínu ze svého repertoáru. Tak se z dosud bezproblémových pacientů stanou opakovaní „odmítači“.

A to není vše. NOS bude svůj nos strkat ještě hlouběji – viz citace z NOS:

„Slabinou systému nadále zůstává absence informací o osobách, které nepodstoupily pravidelné očkování, a o důvodech tohoto rozhodnutí. Získání těchto údajů by mohlo přinést cenné poznatky o postojích populace k očkování a podpořit nastavení cílených mechanismů pro řešení příčin odmítání, včetně zavedení efektivní komunikační strategie…“ (str.15)

To už zní bez nadsázky jako z Orwella či komunikačních karet plukovníka Foltýna. Proč chce stát sbírat informace o neočkovaných a řešit příčiny odmítání DOBROVOLNÉHO očkování?

NOS dezinformuje o chřipce (vědomě či nevědomě)

Ve zmíněném rozhovoru jste prohlásil:

„Nechápu, proč je najednou problém s očkováním proti chřipce, když jde o očkování, které tu funguje desítky let na dobrovolné bázi“.

Dovolte, abych Vaší nechápavosti napomohl – tato pasáž je velmi důležitá a bude proto trochu delší:

NOS lže o očkování proti chřipce – dělá je mnohem účinnějším, než ve skutečnosti je. Relativní účinnost očkování proti chřipce je podle dat CDC následující:

Sezóna	2004/5	2005/6	2006/7	2007/8	2008/9	2009/10	2010/11	2011/12	2012/13
Účinnost	10%	21%	52%	37%	41%	56%	60%	47%	49%

Sezóna	2013/14	2014/15	2015/16	2016/17	2017/18	2018/19	2019/20	2021/22	2022/23
Účinnost	52%	19%	48%	40%	38%	29%	39%	36%	30%

Sezóna	2023/24	2024/25	2025/26
Účinnost	44%	56%	36%

Podle metaanalýzy Cochrane z roku 2018 bylo riziko chřipky u zdravých dospělých sníženo očkováním v absolutních hodnotách pouze o 1,4% (z 2,3% bez očkování na 0,9%) a riziko hospitalizace sníženo jen o 0,6% (ze 14,7% u neočkovaných na 14,1%). Autoři dále uvádějí, že „vakcíny mohou vést k malému nebo žádnému snížení počtu dnů pracovní neschopnosti“ – což je v přímém rozporu s rozvahu uvedenou v NOS.

Profesor Chlíbek pronesl veřejně na tiskové konferenci (vysílané ČT) řadu misinformací o očkování proti chřipce. Data jsem analyzoval, a mohu Vám tuto analýzu předložit ve formě prezentace.

Podle posledních dostupných dat Eurostatu nemá vyšší proočkovanost za následek nižší počty úmrtí na chřipku ve věku 65+, ale spíše naopak. Očkovací premianti mají nejvyšší úmrtnost a ti, kteří očkují nejméně, mají často úmrtnost mnohem nižší.

Preprint z Clevelandu naznačuje to, co jsme věděli o covidových vakcínách – očkovaní zaměstnanci onemocněli chřipkou o 27% častěji než neočkovaní. Ano, preprint má chyby a neprošel recenzním řízením. Nicméně ze stejného pracoviště pochází studie o covidových vakcínách, která recenzním řízením prošla. Ta ukázala, že čím více měli zdravotníci dávek, tím více měli Covidu.

A nyní se vrátím k NOS. Dobrovolnost se jednoznačně bude měnit na „dobrovolnou povinnost“ na základě nátlaku zaměstnavatelů na zaměstnance (protože si přečtou lži uvedené v NOS). A již se otvírá Overtonovo okno k povinnému očkování některých profesí (zdravotníků aj.) Již se ozývají hlasy, aby neočkovaní zdravotníci vrátili diplomy – tomuhle sprostému nátlaku opravdu říkáte DOBROVOLNOST?

Riziková technologie a neúměrné finanční náklady

Pokud ještě stále nechápete, „proč je najednou problém s očkováním proti chřipce“, zde nabízím další argumenty.

Podle Vás jde o očkování, které funguje řadu let. Výše jsem ukázal, jak spíše řadu let nefunguje. Ale nezmiňujete (záměrně nebo nedopatřením) jednu věc: nové vakcíny proti chřipce jsou již na bázi mRNA. Americká FDA po prvotním zamítnutí o nich teprve začala jednat. Evropská EMA schválila rovnou kombinovanou mRNA vakcínu proti Covidu a chřipce. Registrační studie přitom nehodnotila efekt proti onemocnění, natož proti těžkému průběhu či úmrtí. Hodnotila jen protilátky po dobu 4 týdnů. Tytéž protilátky, které jste za Covidu odmítali jako irelevantní.

To je ten důvod, proč koaliční poslanci z řad SPD, Svobodných a PRO spojují vakcíny proti Covidu a chřipce dohromady. Protože tyto dvě vakcíny budou v jedné ampuli. Půjde o nátlak jako za Covidu – s jedním malým rozdílem – donutit lidi nechat do sebe vpravit rovnou dvě mRNA vakcíny naráz. Tvrdíme, a máme pro to důkazy, že mRNA technologie ve vakcínách je nedostatečně otestovaná a velmi pravděpodobně vysoce riziková, a že je nutno nejprve objektivně prozkoumat její klinickou účinnost a její časné i pozdní nežádoucí účinky.

A nyní ještě pár slov k financím.

Premiér Andrej Babiš Vám zatím škrtnul 100 000 000 Kč na propagaci vakcín. To jsou ovšem jen „drobné“ proti tomu, kolik bude očkování proti chřipce stát. NOS pravděpodobně i v tomto lže. Uvádí sumu 2-3 mld Kč za součet vakcín proti chřipce + HPV + pneumokoku (str.4), ale dokument MUNI odhaduje cenu jen za chřipkové vakcíny až na 3,57 mld Kč (str.7). A to ještě neznáme ceny nových mRNA vakcín proti chřipce.

Je nutno přičíst i platby pojišťoven za aplikace – 288 bodů (Kč) za jednu vakcínu. Pokud tedy praktik přemluví tisíc pacientů k očkování proti chřipce a Covidu (jedno ramínko – druhé ramínko), rázem si přijde na pěkných 576 000,- Kč a o stejnou sumu bude chudší pojišťovna. Pravda, kombinovaná vakcína sice sníží sumu na polovinu, ale lékař rázem může přidat do druhého ramínka jinou vakcínu.

Tento dopis píšu i za všechny, jejichž připomínky nebyly vypořádány. Za spolek Rozalio, za organizace ProLibertate a SMIS, za lidi, kteří sami dávali připomínky na základě Aarhuské úmluvy, za všechny, kteří se účastnili tiskové konference k NOS, a v neposlední řadě za signatáře petice proti NOS, kterých je k dnešnímu dni už více než 42 000.

Vážený pane ministře,

Národní očkovací strategie je Válkův neokomunistický paskvil a domnívám se, že byste se na něm neměl podílet. Prosím, pane ministře, buďte zase slušnej a zrušte NOS.

Se srdečným pozdravem,

MUDr. Vladimír Čížek
Angiolog, soudní znalec pro obor angiologie, a předseda etické komise
Frýdek-Místek, dne 15. dubna 2026

Na vědomí: předseda vlády ČR Ing. Andrej Babiš

Přílohy: Text petice proti NOS
Odkazy na zdroje

Příloha 1

Použité odkazy na zdroje (pro případ, že by nefungovaly hyperlinky v textu):

Vláda v demisi není plnohodnotná:
https://plus.rozhlas.cz/vlada-v-demisi-neni-plnohodnotna-je-pouze-prozatimne-poverena-vykonem-funkci-7168055

Vláda schválila 10.12.:
https://mzd.gov.cz/tiskove-centrum-mz/vlada-schvalila-narodni-ockovaci-strategii-ceske-republiky-pro-obdobi-2025-2029/

Vláda v demisi:
https://advokatnidenik.cz/2021/12/07/k-diskusi-k-navrhu-novely-ockovaci-vyhlasky-v-souvislosti-s-ockovanim-proti-covid-19/

Vyjádření ÚOOÚ:
https://app.box.com/s/qmc03nqgknke42x9gpew1z7pmm33itlz

Rozhovor s ministrem:
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/rozstrel-adam-vojtech-zaskrt-neockovane-deti-spd-ano-antivax.A260324_150242_domaci_vov

Názor koaličního partnera:
https://iportal24.cz/featured/libor-vondracek-pokud-bude-ministr-vojtech-prosazovat-narodni-ockovaci-strategii-bude-nase-jednota-skripat/

NOS – oficiální verze:
https://mzd.gov.cz/narodni-ockovaci-strategie-cr-2025-2029/

CDC relativní účinnost:
https://www.cdc.gov/flu-vaccines-work/php/effectiveness-studies/past-seasons-estimates.html?fbclid=IwY2×jawK2bApleHRuA2FlbQIxMQABHpbxqyYW1zHlMCzd7oiMeSBFcgCm2Eyh-M3ZTIdClijPF6QuPcACRrG_eutW_aem_rsOLqJXNmPJqdMFgCaoaUA

CDC sezóna 2025/26 (tabulka 2):
https://www.cdc.gov/mmwr/volumes/75/wr/mm7509a2.htm?s_cid=OS_mm7509a2_w

Cochrane:
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC6491184/

Eurostat:
https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Influenza_statistics&oldid=664904#Highlights

Očkování – více chřipky (preprint):
https://www.medrxiv.org/content/10.1101/2025.01.30.25321421v3.full

Cikrt – nátlak na zdravotníky:
https://www.zdravotnickydenik.cz/2026/03/vyzva-zdravotnici-brante-ockovani/

FDA odmítla mRNA:
https://www.npr.org/2026/02/18/nx-s1-5718116/fda-moderna-mrna-flu-shot

FDA už posuzuje:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/americke-urady-otocily-mrna-vakcinu-proti-chripce-zacnou-schvalovat-370474

EMA:
https://cs.eureporter.co/health/2026/03/03/ema-approves-12-medicines-including-combined-covid-19-and-influenza-vaccine/

mCombriax registrační studie:
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC12060023/

Andrej Babiš škrtl 100 milionů:
https://archiv.hn.cz/c1-67857770-spd-tlaci-na-omezeni-nekterych-vakcin-babis-skrta-bdquo-jen-ldquo-miliony-na-jejich-propagaci-experti-varuji-pred-ustupky

Dokument MUNI:
https://is.muni.cz/publication/2520760/

Registrační list pojišťovny:
https://szv.mzcr.cz/Vykon/Detail/02100/

Rozalio:
https://rozalio.cz/vyzva-stazeni-nos-jednani-vlady/

ProLibertate a SMIS:
https://www.prolibertate.cz/2025/06/stanovisko-pro-libertate-a-smis-k-navrhu-narodni-ockovaci-strategie/

Připomínky veřejnosti:
https://docs.google.com/document/d/1RoGI_3YCBv9HUbcuPEmlA1m_ZXdDWgDI/edit?rtpof=true&sd=true&tab=t.0

Aarhuská úmluva:
https://docs.google.com/document/d/1jAw5zHgHuB-YS4YNti0iLNsT-qvW3b92mjeDWVDleVM/edit?tab=t.0

Tisková konference:
https://www.youtube.com/watch?v=XioMiKSxoXk&t=31s

Petice proti NOS:
https://www.petice.com/nos

Příloha 2

Petice za transparentnost a svobodu volby v souvislosti s Národní očkovací strategií

Vážení představitelé vlády, poslanci, senátoři a zástupci politických stran,

my, níže podepsaní občané České republiky, vyjadřujeme hluboké znepokojení nad přípravou Národní očkovací strategie Ministerstvem zdravotnictví, která byla schválena vládou Petra Fialy na poslední schůzi kabinetu 10. 12. 2025 bez transparentní diskuse s veřejností. Tato strategie, podle vyjádření ministerstva, propojuje očkování s prevencí infekčních onemocnění, systémem veřejného zdraví, ekonomikou a komunikací s veřejností, avšak postrádá důkazy, že větší proočkovanost jednoznačně zajišťuje zdravější populaci. Vyjadřujeme nesouhlas s tímto záměrem a žádáme, aby byla respektována práva občanů.

(pozn: úvodní text byl aktualizován (vytučněno) po schválení NOS vládou Petra Fialy)

Naše požadavky

Transparentní veřejná debata: Národní očkovací strategie musí být připravována otevřeně, s aktivním zapojením veřejnosti, jíž se přímo dotkne. Požadujeme, aby byly všechny záměry strategie představeny občanům a podrobeny široké diskusi před jejím přijetím.

Zákaz diskriminace pojištěnců na základě očkování: Nesouhlasíme s plánem zavádět výhody pro očkované pojištěnce na úkor neočkovaných, což by nakonec mohlo vést k omezování přístupu k běžným zdravotním službám pro ty, kteří očkování odmítnou. České zdravotnictví musí zachovat rovný přístup ke zdravotní péči pro všechny plátce zdravotního pojištění. V žádném případě však nesmí být spojeno s jakoukoliv diskriminací, přímým či nepřímým nátlakem nebo zásahem do svobodného rozhodování o vlastním zdraví a zdraví dětí.

Zákaz diskriminace dětí ve vzdělávání a volnočasových aktivitách kvůli neočkování: Nesouhlasíme s vylučováním dětí ze škol a aktivit na základě jejich očkovacího statusu, bez ohledu na jejich zdravotní stav. Děti s vážnými zdravotními důvody, kvůli kterým nejsou očkovány, jsou stigmatizovány a vylučovány ze vzdělávání i společnosti.

Právo na soukromí a informační sebeurčení: Systém „sociálních kreditů“ vyžaduje shromažďování a zpracování citlivých údajů o zdravotním stavu (očkování) pacientů. Odmítáme takový zásah do soukromí.

Odmítnutí manipulativních praktik: Strategie nesmí vyvíjet tlak na občany prostřednictvím zaměstnavatelů nebo zdravotních pojišťoven, aby se podrobili očkování. Rozhodnutí o očkování musí být svobodné a informované, bez nátlaku či finančních pobídek.

Etické standardy pro lékaře: Nesouhlasíme s plány dále rozšiřovat finanční motivaci lékaře podle počtu proočkovaných pacientů. Kritériem pro rozhodování lékařů musí být výhradně zdraví a blaho každého jednotlivého pacienta, nikoli finanční pobídky. Odmítáme, aby byli lékaři nuceni tlačit pacienty k očkování bez ohledu na jejich individuální potřeby či získanou postinfekční imunitu. Hodnocení lékařů podle míry proočkovanosti jejich pacientů představuje nepřímou diskriminaci – lékař je odpovědný za odbornou péči, nikoli za rozhodnutí pacienta. Naopak žádáme, aby byla lékařům umožněna svobodná diskuse s pacienty na téma rizik vakcinace.

Důraz na komplexní prevenci: Strategie ignoruje prokazatelně efektivní metody prevence, jako jsou zdravý životní styl, sport, výživa a omezení stresu a redukuje prevenci jen na očkování. Požadujeme, aby strategie prevence byla postavena na širších obecně aplikovatelných zásadách, nikoli jen na očkování, které vyžaduje přísně individuální přístup.

Vyloučení střetu zájmů: Odborníci zapojení do tvorby strategie musí prokázat, že nejsou ve střetu zájmů. Jsou-li do tvorby zapojeny i soukromé spolky, natož entity bez právní subjektivity jako například Česká vakcinologická společnost, musí být vyloučeno, že jejich členové nehájí zájmy výrobců vakcín či jiných firem, což by mohlo být v rozporu se zájmy občanů.

Odpovědnost lékaře za provedený zákrok: Odmítáme plány na možnost očkování lékaři všech odborností, natož lékárníky, tedy těmi, kteří nemohou mít potřebnou znalost celkového zdravotního stavu pacienta, neboť hrozí rezignace na individuální potřeby pacientů a poškození jejich zdraví.

Politická odpovědnost: Jelikož záměr „třídit“ pojištěnce na základě očkování nebyl součástí programů politických stran, považujeme jej za nedemokratický. Požadujeme, aby strany, které tuto strategii podporují, jasně uvedly svůj postoj ve svých volebních programech, aby voliči mohli ve volbách učinit informované rozhodnutí.

Proč je tato petice důležitá? Zkušenosti z covidové pandemie ukázaly, jak citlivou otázkou je pro mnoho občanů očkování. Příprava Národní očkovací strategie bez veřejné diskuze omezuje možnost veřejnosti i odborníků vyjádřit se k ní a kontrolovat výkon státní moci. Zavedení „pozitivních sociálních kreditů“ pro očkované může vytvářet nepřípustný nátlak na pacienty, aby podstoupili zdravotní výkon, aniž by šlo o svobodný a informovaný souhlas. Národní očkovací strategie, kterou vypracovalo Ministerstvo zdravotnictví, ohrožuje důvěru ve zdravotnický systém a narušuje řadu ústavně zaručených práv a svobod. Vyzýváme proto k zastavení netransparentního procesu a k respektování ústavních práv občanů, zejména práva na svobodný přístup k informacím o opatřeních, která se dotýkají jejich zdraví a života, práva účastnit se věcí veřejných, rovnosti v právech, práva na ochranu soukromí, práva na svobodu volby a práva na ochranu zdraví a rodinného života.

Vyzýváme vás, abyste:

– Oficiálně zveřejnili a podrobili veřejné diskusi všechny detaily Národní očkovací strategie.

– Zajistili, že zdravotní péče zůstane rovnocenně dostupná pro všechny bez ohledu na očkovací status.

– Zabránili jakémukoli nátlaku na občany, lékaře, zaměstnavatele a další skupiny v souvislosti s očkováním.

– Jasně deklarovali svůj postoj k této strategii před nadcházejícími volbami, aby voliči mohli učinit informované
rozhodnutí.

Spolek Rozalio – Rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu v očkování ve spolupráci s Institutem práva a občanských svobod Pro Libertate a Sdružením mikrobiologů, imunologů a statistiků SMIS pořádá tiskovou konferenci k této problematice dne 2. října 2025 v 16:00 v kavárně Liberál v Praze – Holešovicích.

Žádáme subjekty kandidující ve volbách, aby voličům včas sdělili své jasné stanovisko, jak se staví k otázkám tlaku na proočkovanost populace, jehož jsme ze strany ministerstva zdravotnictví svědky. O vašem postoji budeme rádi na tiskové konferenci informovat vaše voliče.

S úctou,

Spolek Rozalio, Institut Pro Libertate a Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků SMIS

Jménem občanů České republiky

Podepište tuto petici a sdílejte ji, abychom společně zajistili, že hlas občanů bude slyšet!

Svou podporu můžete vyjádřit i prostřednictvím transparentního účtu 2600037973/2010, variabilní symbol 202509.

Od rozumu ke svévoli aneb vakcinace těhotných žen proti covidu

Zuzana Krátká, Tomáš Fürst

Při diskusích o Národní očkovací strategii jsme se dostali s Romanem Chlíbkem, předsedou České vakcinologické společnosti, do sporu kvůli tvrzení, že ČVS nemělo a stále nemá ani jednu randomizovanou studii, na základě které by mohlo tvrdit, že očkování těhotných proti covidu je bezpečné a účinné. Roman Chlíbek se proti tomuto výroku ohradil tím, že si doporučení mohli dovolit, protože měli k dispozici různé retrospektivní studie, a navíc měli souhlas odborných společností.

Takže si pojďme nejprve osvěžit paměť.

Randomizovaná prospektivní studie potvrzující bezpečnost a efektivitu vakcinace proti covidu u těhotných žen skončila fiaskem

Obě původní registrační studie mRNA „vakcín“, které předcházely jejich schválení v nouzovému režimu, těhotné ženy (a děti) vylučovaly. Neexistovaly tedy žádné kauzálně interpretovatelné informace nejenom o účinnosti, ale hlavně ani o bezpečnosti vakcín aplikovaných v průběhu gravidity. Lékaři neměli v roce 2021 k dispozici relevantní informace o rizicích aplikace vakcíny v těhotenství, tudíž těhotné ženy svůj souhlas s očkováním poskytovaly nedostatečně poučené o rizicích, která hrozila jim a jejich dětem.

BioNTech započal jedinou prospektivní studii To Evaluate the Safety, Tolerability, and Immunogenicity of BNT162b2 Against COVID-19 in Healthy Pregnant Women 18 Years of Age and Older (NCT04754594) v únoru 2021. Tato prospektivní randomizovaná placebem kontrolovaná studie účinnosti a bezpečnosti vakcíny BNT162b2 proti covidu zahrnovala těhotné ženy starší 18 let, kterým byla vakcína aplikovaná ve třetím trimestru. Ač šlo o poměrně malou studii čítající cca 350 žen, na první výsledky jsme čekali až do července 2023 a poslední data k ní byla zveřejněna v říjnu 2024. Výsledky klinické studie nebyly nikdy zveřejněny formou odborné publikace, ale pouze na stránce clinicaltrials.gov a dosud tento přehled mnoho požadovaných informací a dat postrádá. Podrobně jsme její stav na podzim 2024 popsali na webu SMIS v prosinci 2024.

Původně byla studie plánovaná pro 4 tisíce žen, v červnu 2021 se plán snížil na 700 účastnic (viz verze 7 záznamu o studii), v červenci 2022 došlo k ukončení náboru na 350 ženách (verze záznamu č.17). Zapojeno do studie bylo postupně 85 center (!!!) a to nejen v USA, ale později též ve Velké Británii, Brazílii, Jihoafrické republice a Španělsku. Průměrně tak jedno centrum poskytlo 4 účastnice.

Účastnice studie byly v 24. a 34. týdnu těhotenství očkovány dávkami účinné látky či placeba, dle větve, do které byly randomizovány. Měsíc po porodu byla i kontrolní skupina matek naočkovaná vakcínou. V aktivní větvi (očkované účinnou látkou) studii dokončilo 161 žen (z původních 174 do studie zařazených). V placebo větvi (očkované fyziologickým roztokem) dokončilo studii 159 žen (z původních 174).

Studie neprokázala, že by vakcína byla účinná proti infekci SARS-CoV-2. Navzdory poměrně malému rozsahu studie (a nízké síle) naznačují její výsledky poměrně zásadní problém s bezpečností vakcín, alespoň co se týká výskytu závažných vrozených a vývojových vad u novorozených dětí. Bližší informace najdete na webu SMISu.

Pouze jedno ze šesti vydaných odborných doporučení k očkování těhotných žen proti covidu obsahovalo souhlas jiné odborné společnosti.

Roman Chlíbek buď kličkuje nebo zapomíná, když tvrdí, že odborné společnosti podporovaly jejich doporučení a zavádějící je i jeho tvrzení, že očkování těhotných žen probíhalo bez nátlaku lékařů. Neuškodí připomenout si ona doporučení a pečlivě si všímejte toho, jak se proměňovala.

První verze Doporučení pro očkování proti onemocnění COVID-19 mRNA vakcínami pochází ze dne 30. prosince 2020.

Podepsal je „Výbor společnosti“, odkazy na literaturu doporučení neobsahuje.

Závěr: očkování těhotných a kojících žen ČVS nedoporučuje.

Nedoporučujeme plošné očkování těhotných a kojících žen.
Těhotné ani kojící ženy nebyly zařazovány do studií COVID-19 vakcín, a proto pro doporučení jejich očkování není k dispozici dostatek údajů.
Těhotné ženy ale mají proti netěhotným ženám stejného věku zvýšené riziko závažného průběhu onemocnění COVID-19. U těhotných a kojících žen s dalším zdravotním nebo profesním rizikem by se tedy k očkování mělo přistupovat po individuálním zvážení.

Druhá verze Doporučení pro očkování proti onemocnění covid-19 ze dne 11. března 2021

Podepsal je „Výbor společnosti“, odkazy na literaturu doporučení neobsahuje.

Závěr: očkování těhotných a kojících žen ČVS nedoporučuje.

Těhotné ženy mají proti netěhotným ženám stejného věku zvýšené riziko závažného průběhu onemocnění covid-19. Covid-19 může zvyšovat riziko předčasného porodu.
Těhotenství bylo vylučujícím kritériem pro zařazení do studií vakcín proti onemocnění covid-19.
Dostupná data neumožňují posoudit účinnost a bezpečnost vakcín proti onemocnění covid-19 v graviditě.
Animální studie vývojové a reprodukční toxikologie neprokázaly žádný škodlivý vliv na těhotenství.
U žen, které otěhotněly v průběhu klinických studií, se neobjevily žádné bezpečnostní signály.
U těhotných žen s dalším zdravotním nebo profesním rizikem by se k očkování mělo přistupovat po individuálním zvážení prospěchu a rizika vakcíny.

Třetí verze Očkování proti onemocnění covid-19 u těhotných a kojících žen z 3. června 2021.

Podepsáno je jako „Konsenzuální stanovisko České vakcinologické společnosti České lékařské společnosti (ČLS) Jana Evangelisty Purkyně (JEP) a České gynekologické a porodnické společnosti ČLS JEP.“

Schváleno Českou vakcinologickou společností ČLS JEP dne 31. 5. 2021.
Schváleno Sekcí perinatologie a fetomaternální medicíny ČGPS ČLS JEP dne 31. 5. 2021.
Schváleno Českou gynekologicko-porodnickou společností ČLS JEP dne 3. 6. 2021.

Obsahuje seznam literatury.

Závěry: očkování těhotných žen se doporučuje po 12. týdnu těhotenství u rizikových skupin těhotných

Očkování proti onemocnění covid-19 v těhotenství je možné a mělo by být nabízeno těhotným ženám podobně jako ostatní dospělé populaci na základě věku, klinického a pracovního rizika.
Očkování v těhotenství je vhodné plánovat po dokončeném 12. týdnu těhotenství, tj. kdykoli od 13. týdne těhotenství. Prvních 12 týdnů těhotenství je nejdůležitějších pro vývoj dítěte. Při zjištění těhotenství po první dávce vakcíny proti covid-19 je vhodné druhou dávku podat až po dokončeném 12. týdnu těhotenství.
Vakcína je funkční a stimuluje imunitní systém bez ohledu na fázi těhotenství, ve které je podána. Očkování je možné také bezprostředně po porodu.
Rozhodnutí o očkování proti covid-19 v těhotenství je osobní a individuální volbou těhotné ženy.
Očkování proti covid-19 v těhotenství je vhodné zejména u žen s vyšším rizikem nákazy a u žen se zvýšeným rizikem závažného průběhu onemocnění covid-19.
Zatím neproběhlo dostatečné množství klinických studií na očkování proti covid-19 u kojících žen. Nejsou tedy dostupná data ohledně bezpečnosti vakcín proti covid-19 u kojících žen, efektu vakcín proti covid-19 na kojené dítě a efektu vakcín proti covid-19 na produkci či exkreci mléka. První dostupné studie prokazují možnost přenosu protilátek po očkování do mateřského mléka.

Čtvrtá verze První aktualizace doporučení České vakcinologické společnosti ČLS JEP (ČVS) k očkování proti onemocnění covid-19 z 27. srpna 2021

Podepsala je „ČVS“, odkazy na literaturu neobsahuje. Nahrazuje verzi z března 2021.

Závěry: očkování těhotných žen se doporučuje, očkovat se mohou v průběhu celého těhotenství

Gravidní ženy mají proti netěhotným ženám stejného věku zvýšené riziko závažného průběhu onemocnění covid-19 včetně úmrtí. Covid-19 zvyšuje riziko předčasného porodu a dalších perinatálních komplikací.
Nejsou známa žádná specifická rizika covid-19 vakcín pro těhotnou ženu ani pro její plod.
Podle dostupných dat je vakcinace v těhotenství imunogenní a účinná. Prospěch z očkování pro gravidní ženy výrazně převyšuje teoretické riziko vakcinace, a proto se očkování těhotných žen doporučuje.
Očkovat je možné v kterémkoli stádiu gravidity.
Pro těhotné ženy doporučujeme preferenčně použití mRNA vakcín.
Očkování se též doporučuje ženám, které těhotenství plánují. Po vakcinaci není nutné odkládání gravidity.
Očkování je možné také u žen, které podstupují léčbu neplodnosti.
Objevily se informace o přechodných poruchách menstruačního cyklu po očkování. Tento možný vliv vakcín není v současnosti prokázán ani vyloučen.
Vakcíny nemají žádný negativní vliv na plodnost žen ani mužů.

Pátá verze doporučení Doporučení České vakcinologické společnosti ČLS JEP (ČVS) k očkování proti onemocnění covid-19 z 8. listopadu 2021.

Podepsala je „ČVS“, odkazy na literaturu neobsahuje.

Závěry: očkování těhotných žen se doporučuje všem těhotným ženám (už neobsahuje zdůraznění volby), očkovat se může po celou dobu těhotenství, ženy mohou dostat v těhotenství víc dávek vakcíny najednou. Doporučen je booster proti omikronu bez ohledu na předchozí vakcinaci či infekci.

Gravidní ženy mají proti netěhotným ženám stejného věku zvýšené riziko závažného průběhu onemocnění covid-19 včetně úmrtí. Covid-19 zvyšuje riziko předčasného porodu a dalších perinatálních komplikací.
Nejsou známa žádná specifická rizika vakcín proti covid-19 pro těhotnou ženu ani pro její plod.
Podle dostupných dat je vakcinace v těhotenství imunogenní a účinná.
Vakcinace poskytuje ochranu těhotné ženě před onemocněním, snižuje riziko komplikací v graviditě a poskytuje ochranu plodu do prvních postnatálních měsíců.
Očkování se doporučuje všem těhotným ženám.
Očkovat je možné v kterémkoli stadiu gravidity.
Těhotenství je také indikací pro podání posilující dávky.
Očkování se též doporučuje ženám, které těhotenství plánují. Po vakcinaci není nutné odkládání gravidity.
Očkování je možné také u žen, které podstupují léčbu neplodnosti.
Podle omezených dat může očkování způsobit mírné přechodné změny menstruačního cyklu.
Vakcíny nemají žádný negativní vliv na plodnost žen ani mužů.
Pro těhotné není zmíněna žádná speciální vakcína nebo nějaká kontraindikovaná vakcína.

Šestá verze Doporučení České vakcinologické společnosti ČLS JEP (ČVS) k očkování proti onemocnění covid-19 z 11. září 2024

Schváleno výborem ČVS, odkazy na literaturu již obsahuje.

Závěry: očkování těhotných žen se doporučuje všem těhotným ženám, očkovat se může během celého těhotenství. Načasování závisí na komunitním šíření viru a přítomnosti dalších rizikových faktorů

Gravidní ženy mají proti netěhotným ženám stejného věku zvýšené riziko závažného průběhu onemocnění covid-19 včetně úmrtí. Covid-19 zvyšuje riziko předčasného porodu a dalších perinatálních komplikací.
Nejsou známa žádná specifická rizika vakcín proti covid-19 pro těhotnou ženu ani pro její plod.
Podle dostupných dat je očkování v těhotenství imunogenní a účinné.
Vakcinace poskytuje ochranu těhotné ženě před onemocněním, snižuje riziko komplikací v graviditě a poskytuje ochranu plodu do prvních postnatálních měsíců.
Očkování se doporučuje všem těhotným ženám.
Očkovat je možné v kterémkoli stadiu gravidity.
Časování vakcinace bude záviset na úrovni komunitního šíření viru a přítomnosti dalších rizikových faktorů.

Po této podrobné rekapitulaci tedy konstatujeme, že internet má – na rozdíl od kolegy Chlíbka – dobrou paměť. Věta uvedená v perexu tedy platí přesně tak, jak jsme ji vyslovili: Česká vakcinologická společnost neměla a stále nemá ani jednu randomizovanou studii, na základě které by mohla tvrdit, že očkování těhotných proti covidu je bezpečné a účinné.

Co z tohoto tvrzení plyne, si probereme v některém z dalších textů. Dlouho víme, že pro vedení ČVS téměř jistě nic. ČVS totiž nemá právní subjektivitu, a tak žádnou odpovědnost za své výroky nést ani nemůže. A předseda Roman Chlíbek doporučení ČVS svým jménem pro jistotu nepodepisuje.

Dne 12. prosince 2022 nám prof. Štěpán Svačina, předseda ČLS, právní odpovědnost ČVS objasnil: „Česká vakcinologická společnost je vnitřní organizační složkou (dále OS) ČLS JEP bez právní osobnosti. OS je ve své odborné činnosti plně autonomní. Řídícím a výkonným orgánem této OS je výbor složený ze špičkových odborníků. Výbor OS je tak orgánem kolektivním a jím vyslovený názor je názorem vznikajícím po proběhlé diskusi. V daném případě se tak nejedná o názor jednotlivce. V praxi samotné se pak výborem přijatý názor (v našem případě doporučený postup) zpřístupňuje na webových stránkách ČLS JEP, a tím se stává názorem ČLS JEP jako právního subjektu.“ A pokračuje: „Doporučený postup ze své podstaty nemůže být závazný, a je proto odborným obecným vodítkem, jak by se mělo obecně postupovat, ale každý jednotlivý případ musí v konkrétních podmínkách posoudit jednotlivý lékař samostatně. Pokud se od odborného postupu odchýlí, měl by vědět, proč tak činí a být připraven v případě vzniklého problému svůj postup obhájit.“

A kdo tedy nese za případné nežádoucí účinky odpovědnost? Přece očkující lékař...

Jízdenka do Haagu

Tomáš Fürst

Bez velkého zájmu veřejnosti se na medRxiv v létě objevila studie, na které je podepsána půlka současného amerického zdravotního establishmentu. Hlavní autor je Josh Guetzkow, kterého čeští čtenáři znají z mého textu „Sejdeme se v Norimberku“, jež visí na Blogosvětě. Mezi dalšími autory jsou Tracy Beth Hoeg, Joseph Freiman a Retsef Levi. V poděkování jsou zmíněni Jay Bhattacharya, Joseph Ladapo, Norman Fenton, Clare Craig či Jessica Rose. Zkrátka everyone who is anyone.

Co tento all-stars team píše? Sehnali kompletní data o čtvrt milionu těhotenství z databáze druhé největší izraelské zdravotní pojišťovny. Sledovali, jak očkování mRNA vakcínou firmy Pfizer v 8-27 týdnu těhotenství ovlivní počet ztrát plodu (tedy spontánních či indukovaných potratů a porodů mrtvého plodu).

Design studie je výborně promyšlený. Nejprve autoři spočítali, kolik ztrát plodu lze očekávat v jednotlivých týdnech těhotenství. To udělali tak, že na datech odsimulovali case-control studii tak, že ke každé očkované těhotné vytvořili její „umělou dvojnici“, která se s ní co nejvíce shodovala ve všech charakteristikách těhotenství, a z historických dat odhadli pravděpodobnost, že u této umělé dvojnice dojde ke ztrátě plodu. Vůči takto spočtené baseline potom hodnotili skutečný počet ztrát plodu u očkovaných. Sledovali jak ženy očkované vakcínou proti covidu, tak ženy očkované vakcínou proti chřipce.

U žen očkovaných proti chřipce byl pozorovaný počet ztrát plodu významně nižší než baseline. Autoři tohle pozorování připisují efektu zdravého očkovaného, který způsobuje, že si pro vakcínu přijdou spíše zdravější ženy. Takže by se dalo očekávat, že i u covidových vakcín bude počet ztrát plodů pod baseline. Jenže ve skutečnosti je to naopak – na každých 100 žen očkovaných mezi 8-27 týdnem těhotenství mRNA vakcínou proti covidu došlo asi k šesti ztrátám plodu navíc oproti očekávání.

Tento výsledek má několik aspektů:

Není to taková katastrofa, jak to na první čtení vypadá. Naštěstí jsou izraelské ženy podobně inteligentní jako ty české a očkování během těhotenství se navzdory oficiálnímu doporučení většinou vyhnuly. Ve studované populaci mohlo být první dávkou covidové vakcíny mezi 8. a 27. týdnem očkováno přes 20 tisíc žen, ale ve skutečnosti si pro ni přišlo jen asi 1800 žen.
Vzhledem k negativní kontrole pomocí chřipkové vakcíny je třeba si uvědomit, že skutečnost je pro covidové vakcíny asi ještě o něco horší než reportovaný výsledek. HVE totiž téměř jistě hraje roli u o covidových vakcín, takže kdyby tyto vakcíny ztrátu plodu nezpůsobovaly, jejich počet by byl pod baseline – stejně jako u chřipkových vakcín.
Design studie je natolik neprůstřelný, že jsem zvědav, jakou taktiku zvolí covidisté k jejímu sestřelení. Zatím to vypadá na standardní postup – gate-keeping. Lékařský establishment se pokusí tento výsledek za žádnou cenu nepustit do impaktovaného časopisu. S tímto postupem máme za posledních pět mnoho ošklivých zkušeností. Zatím se to zřejmě daří, protože i po půl roce studie stále visí jen na medRxiv.

Lékařský establishment po celém západním světě očkování experimentální genetickou vakcínou během těhotenství doporučoval, aniž by měl evidenci z randomizovaných studií o účinnosti a bezpečnosti těchto preparátů. Zřejmě si tito „na slovo vzatí odborníci“ prostě troufli tipnout, že genetické vakcíny těhotným neuškodí. Dle výše citované analýzy ovšem uškodily, a to dosti podstatně.

Pravda nakonec – jako vždy – vyjde najevo. Jízdenku do Haagu budeme u nás kupovat Romanu Chlíbkovi a Vlastimilu Válkovi. Možná mají profesoři v mezinárodních spojích slevu.

Vyšetřování zločinů covidismu v Bundestagu

Tomáš Fürst

Převzato z https://www.blogosvet.cz/clanek/vysetrovani-zlocinu-covidismu-v-bundestagu.nHUqy

Internetem koluje videozáznam vystoupení německého profesora Helmuta Sterze, který nedávno vypovídal před parlamentní vyšetřovací komisí ohledně účinnosti a bezpečnosti mRNA covidových vakcín firmy Pfizer. U nás na to upozornila Angelika Bazalová na svém facebooku.

Helmut Sterz je bývalý toxikolog společnosti Pfizer a v jeho krátké výpovědi zazní skoro všechno, co byste měli o produktech firmy Pfizer vědět. Nechal jsem umělého inteligenta přepsat jeho vystoupení do češtiny a v několika bodech jej pro vás shrnuji.

Před schválením nebyla z časových důvodů studovaná možná karcinogenita vakcíny.
Po očkování v Německu i jinde začala prudce klesat porodnost. Studie vakcín ohledně vlivu na plodnost proběhly jen u potkanů a ani tam nebyly pořádně udělané, takže nejde spolehlivě odhadnout její vliv na reprodukci.
Do dvou měsíců od schválení vakcíny měl Pfizer nahlášeno 1200 úmrtí po vakcíně. Do dnešního dne eviduje německý farmakovigilanční systém 2133 hlášených úmrtí po vakcíně. Vzhledem k zásadnímu under-reportingu (v USA se mluví o tom, že je hlášeno jen každé třicáté úmrtí) lze odhadnout, že v Německu zemřelo po podání vakcíny 60 tisíc lidí. Vláda data o nežádoucích účincích zadržuje.
Oficiální kruhy se ohánějí tím, že přínos vakcíny převyšuje riziko, to ale není ničím podloženo, protože vakcína nebyla testována na ochranu před těžkým průběhem nemoci či úmrtím. Risk-benefit analýzu tedy nelze provést.
Po zahájení vakcinační kampaně celková úmrtnost v Německu výrazně vzrostla, místo toho, aby klesla, což by se muselo stát, kdyby vakcína fungovala.
V klinických studiích Pfizer testoval jinou látku, než potom použil k očkování celé populace. Látka použitá pro masovou vakcinaci byla kontaminovaná bakteriální DNA, což může vést ke zvýšenému riziku rakoviny.

Tolik moje krátké a jistě poněkud subjektivní shrnutí svědecké výpovědi profesora Sterze. V českém parlamentu všechny tyto informace už zazněly taky – to mohu potvrdit, protože mnohé z nich jsem tam sám přednášel v rámci seminářů, které organizovala Jitka Chalánková, Alena Dernerová, Vladimír Zlínský a Jindřich Rajchl. Bohužel se jich nikdy neúčastnili skoro žádní poslanci.

Doufejme, že i u nás dříve či později dojde na vyšetřování zločinů covidismu. Pokud ne, budou to jejich pachatelé zkoušet pořád znova a znova – jak teď můžeme v přímém přenosu pozorovat při diskusích o Národní očkovací strategii.

Propad plodnosti a covidové očkování

Tomáš Fürst

Text, který vyšel v Týdeníku ECHO24 dne 26.2.2026 v rubrice dopisy čtenářů.

Poprvé v českých covidových dějinách to vypadá, že se rozběhne skutečná diskuse o podstatě nějakého problému. Díky Adamu Růžičkovi za jeho příspěvek v minulém Echu. Jakožto spoluautor oné „překvapivě nudné“ studie, o níž je v článku řeč, si dovolím pár komentářů.

Když se ve 40. letech pátralo po tom, co by mohlo být příčinou rakoviny plic, obešel Austin Bradford Hill londýnské špitály a zjistil, že drtivá většina pacientů, kteří tam leží s rakovinou plic, jsou kuřáci. Naštěstí tehdy kolega Růžička nenapsal, že jde o zjištění „překvapivě nudné“, které „nestojí za řeč“. Společnost naopak zareagovala racionálně a začala tuto pozorovanou asociaci kouření a rakoviny plic zkoumat pečlivěji. Trvalo to sice ještě 15 let, ale v roce 1964 bylo jasno: kouření skutečně způsobuje rakovinu plic, pozorovaná asociace je tedy kauzální.

Prvním krokem při zkoumání, zda jev A způsobuje jev B, musí být právě důkaz jejich asociace. V případě očkování a plodnosti tento důkaz přinesla právě studie, která kolegovi Růžičkovi „nestála za řeč“. Data, ze kterých studie vychází, před námi ÚZIS tajil mnoho měsíců a podařilo se je vydolovat až paní senátorce Jitce Chalánkové z titulu své funkce. Dodnes jsou to celosvětově jediná veřejně dostupná data o počtu porodů dle vakcinačního statutu matky. Asociace mezi očkováním proti covidu a nízkou plodností je patrná na první pohled, není třeba žádných dlouhých řečí ani statistických kejklí: proto je článek krátký, jednoduchý a zcela jasný.

Druhým krokem je úvaha, jestli může být asociace kauzální, případně na kterou stranu kauzalita vede. V tomto případě je efekt natolik dramatický a v čase odpovídající, že je téměř jisté, že nějaký kauzální vztah mezi očkováním proti covidu a nízkou plodností existuje. Kdo o tom pochybuje, nechť se prosím podívá na článek „Kvíz pro demografy (aneb může za to Putin)“ na stránkách našeho sdružení SMIS. Počet porodů očkovaných žen v době jeden až sedm měsíců po první dávce byl až pětkrát menší než počet porodů těchto žen například rok před první dávkou. Takto dramatický efekt nemůže být způsoben náhodou.

Na kterou stranu tedy kauzalita vede? Buďto vakcína snižuje pravděpodobnost těhotenství, nebo těhotenství snižuje ochotu nechat se očkovat, nebo platí obě možnosti současně. Druhá možnost platí téměř jistě. České ženy jsou mnohem chytřejší než Česká vakcinologická společnost a během těhotenství (stejně jako i před plánovaným početím a krátce po porodu) se vesměs snažily vakcíně vyhnout. Pamatovaly si totiž, že ještě před pár lety je lékaři v těhotenství varovali i před aspirinem. A najednou jim ti samí lékaři tvrdí, že experimentální genová technologie – nikdy netestovaná na těhotných – je „safe and effective“. Ženy, které chtěly otěhotnět, nebo již těhotné byly, se tedy vakcíně vyhýbaly. Proto se porody „koncentrovaly“ ve skupině neočkovaných, což způsobilo nižší plodnost u očkovaných a vyšší plodnost u neočkovaných. Potud to kolega Růžička pochopil správně.

Ale teď pozor. Kdyby tento proces byl jediný, který v roce 2021 působil, celková plodnost českých žen by zůstala konstantní. Ženy by se prostě jen rozdělily na ty, které chtějí dítě a nechtějí vakcínu, a ty, které nechtějí dítě a chtějí vakcínu. Na úhrnnou plodnost celé populace by takové rozdělení nemělo žádný vliv. Asi jako kdybyste malé ženy postavili na levou stranu hřiště a velké ženy na pravou. Průměrná výška žen na hřišti by se tím nijak nezměnila. Jenže úhrnná plodnost začala ve skutečnosti v lednu 2022 dosti dramaticky klesat a její pokles se od té doby nezastavil. Je tedy jisté, že někdy kolem jara 2021 musel začít působit nějaký kauzální mechanismus – odlišný od toho, který jsme popsali v předchozím odstavci.

Pojďme tedy hledat mechanismus, který začal působit na jaře 2021 a který způsobil pokles úhrnné plodnosti. Od establishmentu jsem zaznamenal následující hypotézy. (1) Může za to samotná infekce covidem. To je ovšem nepravděpodobné, protože podstatná část české populace se nakazila během tří velkých vln na konci roku 2020 a začátku roku 2021. K poklesu plodnosti by tedy v takovém případě došlo dřív. (2) Můžou za to covidová opatření (lockdowny). To je ovšem nepravděpodobné, protože první (a skutečně nečekaný) lockdown přišel na jaře 2020. K poklesu plodnosti by tedy došlo o rok dřív. Ve skutečnosti dosáhla plodnost v roce 2021 maxima, lockdowny měly tedy spíše opačný efekt. (3) Může za to Putin. To je téměř vyloučené, protože k invazi došlo v únoru 2022, pokles plodnosti by tedy začal o rok později. (4) Může za to inflace a nedostupnost bydlení. To je nepravděpodobné, protože inflace poprvé překročila 4 procenta až v roce 2022 a skutečně hrozivých čísel dosáhla až v létě 2022. Mimochodem, tuhle nepochopitelnou chybu v úsudku udělal i slavný Tomáš Sobotka v rozhovoru s Danielem Kaiserem, kde tvrdil, že „inflace rostla od léta 2021“. To sice je pravda, ale jednalo se o jeden procentní bod, zatímco v roce 2022 vyla inflace přes 15 %.

No a pak tady máme ty vakcíny. Hypotéza, že právě covidové vakcíny jsou zodpovědné za pokles plodnosti českých žen, není nijak „mimořádná“: (1) Jako jediná z výše uvedených přesně odpovídá časovou sousledností. (2) Existuje naprosto jasný mechanismus – farmakovigilanční databáze praskají ve švech pod hlášením poruch menstruačního cyklu po covidových vakcínách. Jen VAERS obsahuje desítky tisíc takových případů. Když něco interferuje s menstruačním cyklem, asi to ovlivňuje i pravděpodobnost početí. (3) Existuje jasná a silná asociace mezi očkováním a nízkou plodností (viz diskuse výše). (4) Podobný pokles plodnosti lze pozorovat v mnoha zemích, které mají různou socio-ekonomickou dynamiku, ale které očkovaly ve stejnou dobu jako my.

Je mi líto, ale hypotéza, že covidové vakcíny jsou příčinou poklesu plodnosti českých žen, je v racionálním světě stále nejvíce pravděpodobná ze všech navržených. Jako „mimořádná“, „nevědecká“ či jinak skandální může vypadat pouze ve světě, ve kterém příliš mnoho důležitých lidí vsadilo celou svoji legitimitu na jedinou kartu.

Nežádoucí události po očkování proti covidu – analýza německých dat

Tomáš Fürst

Očkování experimentální genetickou vakcínou proti covidu začalo těsně před koncem roku 2020. Už na konci ledna 2021 bylo jasné, že je zle. Farmakovigilanční databáze po celém světě začaly přetékat hlášeními nežádoucích událostí po očkování. Například v americké VAERS bylo jen za leden 2021 nahlášeno tolik úmrtí po covidové vakcíně, kolik v ní je normálně hlášeno všech úmrtí po všech vakcínách za celý rok.

Na stránkách SMIS jsme na tuto katastrofu začali upozorňovat včas. Již v červnu 2021 jsme napsali, že očkování dětí proti covidu odporuje pravidlům etiky i práva. O pár dní později jsme připomínali, že očkovat čerstvé rekonvalescenty je nesmysl. V srpnu 2021 jsme pro vás spočítali, že v případě mladých mužů, kteří již infekci prodělali, vychází risk-benefit analýza v neprospěch očkování. V září 2021 jsme kritizovali očkování třetí dávkou. Koncem roku jsme se věnovali neurologickým problémům po vakcíně a o pár dnů později kardiologickým problémům po vakcíně. Netřeba připomínat, že všechny výše citované články z dílny SMIS a jejich přátel odolaly zubu času na výbornou, zatímco oficiální narativy šířené vládou a lékařským establishmentem se postupně ukázaly být – jak říká John Campbell – „less than accurate“.

Na podzim 2022 jsme zveřejnili článek „Karta se obrací“, kde jsme českou veřejnost seznámili s daty z aktivní farmakovigilanční aplikace V-SAFE. Americké CDC tuto aplikaci nejprve očkovaným aktivně nabízelo, ale poté, co se databáze začala plnit hrozivým množstvím hlášení, aplikaci nabízet přestalo a pokusilo se data utajit. Čeští vakcinační roztleskávači neváhali a pokusili se naše dezinformace (rozuměj pravdivé informace, které se vrchnosti nehodí) vyvrátit pomocí jakéhosi lexikografického cvičení, ve kterém se věnovali rozdílu mezi pojmy „podezřením na nežádoucí účinek“ a „nežádoucí účinek“. Meritum věci zůstalo nedotčeno.

Nedlouho poté se objevila dnes již slavná dánská s tudie, která ukázala, že různé šarže covidových „vakcín“ firmy Pfizer v Dánsku vykazovaly naprosto ohromné rozdíly v počtu reportovaných podezření na nežádoucí účinky (AE). O této studii jsme české čtenáře informovali v článku Fuck-up století aneb Pfizer tóže kaput? Tehdy jsem psal: „Další a další týmy nezávislých výzkumníků postupně vytahají tento typ dat z regulačních orgánů jiných zemí (u nás jsme se do toho již pustili). Skandál bude postupně růst, žaloby a trestní oznámení začnou padat a dříve či později se budete ptát jako já: Pfizer tóže kaput?“

Samozřejmě nám to nedalo a pokusili jsme se zjistit, jak to bylo s reportingem nežádoucích událostí po covidových vakcínách u nás. Požádali jsme tedy Státní ústav pro kontrolu léčiv (SUKL) o podobná data, s jakými pracovali dánští autoři. Výsledkem byl tento článek, který se nám podařilo prosadit do časopisu European Journal of Clinical Investigation a který jsme českému publiku představili v článku Znepokojující rozdíly mezi šaržemi covidových vakcín. Nejen že jsme v českých našli téměř stejný efekt jako naši dánští kolegové, ale dokonce jsme byli schopni seřadit šarže v čase, a tím výsledek zpřesnit: Ohromné množství AE bylo hlášeno u těch úplně prvních šarží, které se dostaly na trh zkraje roku 2021.

Navíc jsme poprvé zveřejnili poměrně šokující údaj, že z celkového počtu 1688 lidí, kteří v ČR zemřeli do týdne od očkování proti covidu, jich bylo na SUKL nahlášeno méně než 216. Lékaři jsou povinni hlásit všechna podezření na nežádoucí účinky. Pokud v případě experimentální genetické „vakcíny“ nenahlásí ani drtivou většinu úmrtí, je celý český farmakovigilanční systém prokázaně dysfunkční.Na tento náš článek později navázal dánský tým a naše výsledky potvrdil na švédských datech.

A ve čtvrté iteraci jsme spojili síly a společně s dánskými kolegy se podívali na data z Německa. Výsledkem je tento čerstvý preprint, který opět potvrzuje, že úplně první šarže vakcín Pfizer, Moderna i AstraZeneca, které se dostaly na německý trh, byly spojeny s naprosto ohromujícím počtem hlášení AE.

Existuje několik možných příčin této pozoruhodné anomálie v hlášení.

Je možné, že očkovat na vrcholu epidemie nebyl dobrý nápad a ohromné počty AE na začátku roku 2021 jsou důsledkem tohoto nerozumu. Proti této hypotéze však mluví fakt, že v dalších vlnách covidu, které přišly koncem roku 2021, už míra reportingu nijak nevyskočila.
Je možné, že prvními šaržemi vakcín na jaře 2021 byli očkováni převážně staří a nemocní lidé, a proto jsme zaznamenali tak vysoký počet hlášení AE. Úplně prvními šaržemi totiž byli však očkování i zdravotníci, policisté či hasiči, kteří jsou naopak typicky mladí a zdraví. Bylo by tedy dobré podívat se na věkovou strukturu hlášení. Tento údaj jsme bohužel neměli k dispozici.
Taky je možné, že se na začátku kampaně ještě reportovalo poctivě, ale postupně to lidé vzdávali. Tomu ale moc nevěřím, spíše naopak – v prvních týdnech očkování bylo téměř aktem občanské statečnosti říct cokoliv negativního o vakcínách. Teprve později, jak se zvyšoval nátlak úřadů na očkování všeho, co se hýbe, se lidé postupně vzmáhali k odporu a k reportování problémů.
No a pak je taky možné, že na začátku roku 2021 výrobci prostě neměli celý proces pod kontrolou a první šarže vakcín byly dosti nekvalitní. Příčin může být mnoho – kontaminace endotoxiny, příliš mnoho residuální bakteriální DNA, nestabilita distribuce velikosti nanočástic, degradace mRNA a s tím spojená produkce exotických proteinů atd. Tato hypotéza se mi jeví nejpravděpodobnější.

Napříč několika evropskými zeměmi – které mají různé farmakovigilanční systémy – se objevuje stále stejný vzorec: nepřijatelně vysoké a nevysvětlitelné množství hlášení podezření na nežádoucí účinky spojené se šaržemi covidových vakcín používanými na jaře 2021. Považujeme za fascinující, že navzdory této drtivé evidenci zásadního ohrožení veřejného zdraví v mnoha evropských zemích stále panuje Velké Covidové Ticho.