Blog

Zvýrazněno

Opomenuté aspekty hodnocení nejnovějších trendů ve vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Ondřej Vencálek

V uplynulých přibližně dvou týdnech proběhla čilá debata o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti v České republice v posledních letech. Zkusím nejprve tuto debatu krátce rekapitulovat a poté poukázat na některé zatím opomíjené aspekty této problematiky. Zejména se zaměřím na hodnocení roku 2021 jako roku s (výrazně) zvýšenou plodností, po níž by bylo možné očekávat pokles („návrat k průměru“). Zjistíme totiž, že plodnost nebyla zvýšená až tak výrazně, jak se může na první pohled zdát. Překvapivě důležitou roli totiž hraje skutečnost, že v roce 2021 proběhlo sčítání lidu. 

Rekapitulace únorové debaty o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Debatu o vývoji počtu narozených dětí (a potažmo plodnosti) v ČR odstartoval článek Tomáše Fürsta z 6. února 2023, v němž se autor pozastavuje nad „skokovým desetiprocentním poklesem počtu narozených dětí“ v roce 2022 oproti roku 2021. Dále upozorňuje na „velmi dramatický pokles počtu narozených dětí i v mnoha jiných zemích“ a zamýšlí se nad možnými příčinami poklesu. Ty je podle Fürsta „třeba hledat v něčem, co nastalo na jaře roku 2021“. Možnou souvislost nachází v časové koincidenci s počátkem očkování: „Data z ostatních zemí ukazují přesně stejnou časovou souvislost – pokles porodnosti nastává asi devět měsíců po začátku očkování věkové kohorty rodičů.“ Zcela správně upozorňuje, že může jít o souběh čistě náhodný, zároveň však nenachází evidenci pro jiné vysvětlení pozorovaných změn a vybízí proto k důkladnému zkoumání příčin poklesu počtu narozených dětí.

Reakcí na výše uvedený článek byl text Petra Koubského z 15. února 2023 v Deníku N. Koubský v něm zcela správně poukazuje na zjevnou slabinu Fürstovy úvahy, která spočívá v práci s absolutními počty narozených dětí bez zohlednění četnosti a věkové struktury populace žen v reprodukčním věku (15 až 49 let). Tvrdí, že „pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Článek je shrnut tvrzením, že „K vysvětlení [současných] populačních trendů postačují známé a prozkoumané faktory, žádný nový se neprojevuje“. Svá tvrzení dokládá vývojem jednoho z demografy používaných ukazatelů plodnosti („intenzity rození dětí“), tzv. úhrnné plodnosti. K této míře se v následujícím textu budeme opakovaně vracet.

Třetí text publikovaný na stránkách skupiny SMIS je datován 17. února 2023 a má formu rozhovoru imunoložky Zuzany Krátké s demografkou Klárou Hulíkovou Tesárkovou. Ta zopakovala potřebu pracovat nikoliv přímo s počty narozených dětí, ale s mírami plodnosti, které zohledňují počet a věkové složení populace žen v reprodukčním věku: „Pro možné analýzy souvislostí mezi plodností a jakýmikoli možnými faktory je zcela nutné pracovat s intenzitami očištěnými od strukturálních vlivů, protože struktura populace a počty žen jsou zde jednoznačně rušivým faktorem zkreslujícím celé vyznění tématu.“ Pokles počtu narozených dětí Hulíková Tesárková vysvětluje strukturální změnou populace, která je „logickou, plně předvídatelnou a hlavní příčinou pozorovaného poklesu.“ O roku 2021, kdy „došlo nejen v ČR, ale i v jiných evropských státech ke zvýšení úrovně plodnosti, tedy kdy se zvýšil průměrný počet živě narozených dětí na ženu“, hovoří jako o výjimečném. Uvádí: „Pokud by nedošlo k výjimečnosti roku 2021, tak i v něm by nastal další pokles počtu živě narozených dětí o několik tisíc (mezi roky 2019 a 2020 byl pokles o více než 2 tisíce) a pokračující pokles v roce 2022 by nebyl tak mimořádně působící.“      

Zatím poslední text zveřejnil na stránkách skupiny SMIS 19. února 2023 Arnošt Komárek. V tomto textu vypočítává meziroční změnu počtu narozených pro jednotlivé měsíce a dochází k závěru, že „S ohledem na bezprecedentní skokovou změnu v porodnosti pozorovanou z měsíce na měsíc (po očištění o sezónnost) se však důvodně domnívám, že ji nelze vysvětlit běžným demografickým vývojem, ale musí jím být nějaká téměř jednorázová událost.“

Proč je rozumné pracovat spíše s mírami plodnosti než přímo s počty narozených

Počet narozených dětí za určité období (např. daný kalendářní rok) na určitém území (např. v daném státě) je zásadním způsobem ovlivňován počtem obyvatel žijícím v daném čase na tomto území. Podstatné je rovněž věkové složení obyvatelstva – počet narozených dětí je těsněji spjat s počtem žen v reprodukčním věku (15-49 let) než s celkovým počtem žen, respektive celkovým počtem obyvatel. Vztáhneme-li počet narozených dětí k počtu žen v reprodukčním věku, získáme míru plodnosti, tedy ukazatel, který vypovídá o „intenzitě“, s jakou ženy v dané (časově a prostorově určené) populaci rodí děti. Demografové používají různé míry plodnosti, přičemž společné těmto mírám je to, že počty narozených dětí vztahují k počtům obyvatel, typicky při zohlednění věku těchto obyvatel.

Jednou z nejčastěji používaných měr plodnosti je tzv. úhrnná plodnost, která představuje „průměrný počet živě narozených dětí, které by se narodily jedné ženě za předpokladu, že by míry plodnosti podle věku zaznamenané ve sledovaném kalendářním roce zůstaly během jejího reprodukčního věku (15–49 let) neměnné.“, viz Metodické poznámky k Demografické příručce ČR 2021. Úhrnná plodnost se vypočítává jako součet věkově specifických měr plodnosti.

Co má vliv na to, s jakou intenzitou se děti rodí? Co ovlivňuje plodnost? Odpovědi hledáme jednak v prostorovém srovnání měr plodnosti (v daném čase), ale také hodnocením vývoje měr plodnosti na daném území v čase.

 Vývoj úhrnné plodnosti v ČR od 90. let 20. století

Zaměříme-li se vývoj plodnosti v České republice od 90. let 20. století, budeme pozorovat její nárůst až k rekordně vysokým hodnotám z roku 2021. V tiskové zprávě Českého statistického úřadu (ČSÚ) ze dne 15. prosince 2022 se uvádí: „Díky nárůstu intenzity plodnosti v posledních jedenácti letech se Česko v roce 2021 zařadilo k zemím s nejvyšší úrovní úhrnné plodnosti v Evropě. Průměrný počet dětí na jednu ženu u nás dosáhl 1,83 a byl nejvyšší od roku 1992.“ Tuto zprávu převzala ČTK [1] a nejsledovanější veřejnoprávní [2, 3, 4] i komerční média [5, 6, 7]. Česká televize ke zprávě připojila také graf vývoje úhrnné plodnosti.

Obrázek 1: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011-2021. Data: ČSÚ; graf formátován dle [2].

Z tohoto grafu je dobře patrné, že v roce 2021 došlo k značně velkému zvýšení úhrnné plodnosti. Zatímco ve čtyřech předešlých letech byly hodnoty stabilní (1,69 v roce 2017 a 1,71 v následujících třech letech), v roce 2021 byla hodnota úhrnné plodnosti 1,83. Ponechme nyní stranou skutečnost, že díky omezení hodnot vykreslených na svislé ose (1,3 až 1,9 dětí na ženu) se změny hodnoty zdají „dramatičtější“, než kdyby svislá osa začínala hodnotou nula. Meziroční nárůst z hodnoty 1,71 na hodnotu 1,83, tj. nárůst o cca 7 %, je v posledních 10 letech největší a budí tudíž pozornost. Co je jeho příčinou? Než se pustíme do spekulací, podívejme se do dat trochu blíže.

Vývoj počtu narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku („záhada mizejících žen“)

Pro výpočet úhrnné plodnosti jsou zásadní údaje o počtu živě narozených dětí, věku jejich matek a počtu žen v daném věku. Potřebné údaje najdeme v Demografické příručce, kterou každoročně publikuje ČSÚ. V současné době je k dispozici demografická příručka za rok 2021, která byla publikována 31.1.2023.

Jak se dá očekávat, k výpočtu „intenzity rození dětí“ je třeba znát především počty narozených dětí. Celkové počty narozených dětí můžeme zjistit hned z několika různých tabulek demografické příručky, např. z tabulky 1-5a Přirozený pohyb obyvatel na území Česka v letech 1919–2021 (absolutní údaje). Tyto počty jsou znázorněny na obrázku 2.

Počty (živě) narozených se v posledních několika letech (od roku 2015) pohybují v rozmezí 110 až 115 tisíc. Meziroční změny počtu narozených v těchto letech nepřekračují 2 procenta (v letech 2015 až 2021 představují postupně +0,8, +1,7, +1,5, -0,3, -1,6, -1,8 a +1,4 procent).

Obrázek 2: Vývoj počtu živě narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku v letech 1951 – 2021. Data: ČSÚ.

Zabývejme se nyní počtem žen v reprodukčním věku. Vyjdeme z tabulky 1-11 Ženy ve věku 15–49 let podle jednotek věku v letech 1920–2021 (stav k 1. 7.), kde pro jednotlivé roky nalezneme i celkový počet žen ve věku 15-49 let. A zde nás čeká možná velké překvapení. Jak je patrné z obrázku 2 (povšimněme si prudkého poklesu červené čáry na jejím konci), mezi roky 2020 a 2021 došlo k největšímu poklesu počtu žen v reprodukčním věku za období od roku 1951.

Počet žen v reprodukčním věku uváděný v datech ČSÚ poklesl mezi roky 2020 a 2021 o 83 471, tj. přibližně o 3,5 %. Nejde přitom jen o rozdíl mezi nejstarší generací 49letých, která v roce 2020 čítala 73 617 (a která už se v roce 2021 nezapočítává, protože přesáhla vymezené věkové rozmezí), a nejmladší generací 15letých, která v roce 2021 čítala 51 023 žen. Pokud by byly všechny ostatní věkové skupiny stabilní, představovala by tato generační obměna úbytek o velikosti 73 617 – 51 023 = 22 594. Navíc by šlo o úbytek v „okrajových“ věkových skupinách, kde je plodnost dosti nízká, a na úhrnnou porodnost by tato samotná změna měla jen omezený vliv. Jenže došlo (alespoň formálně) k výraznému „úbytku“ žen i ve většině dalších věkových kohort. V každé z věkových skupin 31 až 39 let šlo o pokles o 4 až 5 procent. Opět zdůrazněme, že nejde o efekt různě populačně silných ročníků, neboť zde srovnáváme ve dvou po sobě jdoucích letech velikost „stejné“ skupiny. K výrazné změně došlo například ve skupině 30letých žen (k 1.7.2020) čítající 68 414 žen. Tato skupina tvoří „základ“ skupiny 31letých žen v roce následujícím (k 31.7.2021), v něm však skupina 31letých čítá jen 65 419 žen. Za rok se tedy někde „ztratilo“ jen v této věkové skupině téměř 3 tisíce žen, tj. skoro 4,4 %. Celkově se skupina 15-48 letých z roku 2020 za rok zmenšila o 60 877 žen, tj. o téměř 2,6 %.

Počet žen v reprodukčním věku a sčítání lidu („rozluštění záhady mizejících žen“)

Výše uvedený „úbytek“ počtu žen v reprodukčním věku samozřejmě v žádném případě nepředstavuje skutečný úbytek, ale je dán tím, že v roce 2021 proběhlo v ČR sčítání lidu, domů a bytů. Počty žen v jednotlivých věkových skupinách jsou totiž ve skutečnosti jen odhadovány. V roce 2021 došlo k bezprecedentní úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, jak je vidět z obrázků 3 a 4.

Obrázek 3: Meziroční procentuální změna počtu žen v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 3 je patrné, že k takto dramatickému „poklesu“ počtu žen v reprodukčním věku předtím nikdy nedošlo. Pokles o více než jedno procento byl zaznamenán ještě v letech dvou předešlých sčítání lidu, tj. v letech 2001 (o 1,0 %) a 2011 (o 1,4 %). O to více vynikne mimořádnost poklesu v roce 2021 (o 3,5 %).

Meziroční změna počtu žen v reprodukčním věku pozorovatelná na obrázku 3 je z velké části dána nestejnou velikostí nastupující generace (15letých žen) a skupiny, která reprodukční věk opouští (49 let). Nejde však jen o tuto změnu. Vlivem přeshraniční migrace a (v malé míře) také úmrtnosti se mění také velikost skupiny žen, které žijí v České republice a zůstávají v reprodukčním věku (věk 15-48 let, v následném roce 16-49 let). Velikost těchto změn je zachycen na obrázku 4.

Obrázek 4: Meziroční procentuální změna v četnosti skupiny žen, které zůstávají v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 4 je patrné, že odhady počtu žen v reprodukčním věku se výrazně upravovaly prakticky při každém sčítání lidu, a to směrem dolů (počet zjištěný sčítáním byl vždy menší, než byl odhad v předchozím roce). Největší korekce byla provedena při sčítání 2021. Po odhlédnutí od přirozeného stárnutí populace šlo o přibližně 2,6% „pokles“ (opravu). Druhá největší oprava (z roku 1970) byla poloviční (o 1,3 %).   

Za povšimnutí stojí také skutečnost, že v období mezi posledními sčítáními (2012 až 2020) byly prováděny „aktualizace“ odhadu počtu žen v reprodukčním věku vždy směrem nahoru, a to až o 0,5 % ve všech třech letech před sčítáním. Celkově se tak za roky 2012 až 2020 skupina žen v reprodukčním věku „zvětšila“ o 56 079 osob, aby byla následně v roce 2021 o 60 877 osob „zmenšena“.

Změna plodnosti mezi roky 2020 a 2021

Z výše uvedeného vyplývá, že k velkému zvýšení úhrnné plodnosti mezi roky 2020 a 2021 došlo zřejmě do značné míry díky „aktualizaci“ (snížení) odhadu počtu žen v reprodukčním věku.

Jak moc se tato skoková změna promítla do výpočtu úhrnné plodnosti? Záleží na tom, jak se postavíme k velké diskrepanci v odhadech velikosti věkových kohort před a po sčítání lidu 2021. Skokovou změnu (emigrace či úmrtí desítek tisíc žen v této skupině během jediného roku) nepovažuji za věrohodné vysvětlení.

Věřím, že výsledky ze sčítání lidu jsou nejlepšími dostupnými odhady pro rok 2021 a skutečná hodnota úhrnné plodnosti se tedy v roce 2021 opravdu pohybovala kolem hodnoty 1,83. Při vyloučení výše uvedené reálné skokové změny to ale znamená, že v letech bezprostředně předcházejících byl odhad počtu žen v reprodukčním věku mírně nadhodnocen, a úhrnná plodnost tedy byla mírně podhodnocena.

Vzhledem k výše uvedené „bilanci“ za roky 2012 až 2020, kdy bylo ke skupině žen v reprodukčním věku postupně přičteno přibližně 56 tisíc osob a následně bylo v roce 2021 přibližně 61 tisíc osob odečteno, se jeví jako rozumné počítat s nulovou bilancí za roky 2012 až 2020 a jednotlivé skupiny nechat „stárnout“, ale nijak je nezvětšovat ani nezmenšovat. Skok v roce 2021 v počtu žen v reprodukčním věku pak nebude tak dramatický. 

Takto odhadnuté počty žen v reprodukčním věku následně použijeme k standardnímu výpočtu úhrnné plodnosti za roky 2011 až 2021. K výpočtu dále použijeme údaje o počtu živě narozených dětí podle věku matky, které v Demografických ročenkách ČR publikuje pravidelně ČSÚ. Konkrétně vycházíme z tabulek D.04 Živě narození podle věku matky, legitimity a pořadí narození.

Výsledný odhad vývoje úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 je zobrazen na obrázku 5 zeleně, červená linka ukazuje původní, oficiálně publikované hodnoty.

Obrázek 5: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 dle oficiálních údajů ČSÚ (červeně) a po přepočtu na základě údajů ze sčítání lidu 2021 (zeleně). Data: ČSÚ.

Je třeba si uvědomit, že oficiálně uváděné hodnoty úhrnné plodnosti byly publikovány postupně v jednotlivých letech mezi sčítáními lidu, kdy statistici upravovali odhady počtu žen v reprodukčním věku. Při posledním sčítání lidu (2021) se však ukázalo, že tyto odhady byly značně nadhodnocené a skutečná úhrnná plodnost byla tudíž zřejmě větší, než bylo oficiálně publikováno.

To znamená, že oproti roku 2020, v němž byla oficiálně uváděna úhrnná plodnost 1,71 dítěte na ženu, opravdu došlo v roce 2021 ke zvýšení úhrnné plodnosti, ale změna ve skutečnosti nebyla tak dramatická, jak by se z oficiálních dat (uvádějících hodnotu 1,83 za rok 2021) mohlo zdát. 

Jak postupovat při hodnocení dat za rok 2022 – „průměrná“ hodnota může být dosti matoucí pojem

Při hodnocení nejnovějších dat je třeba si uvědomit, že oficiálně publikované hodnoty úhrnné plodnosti před rokem 2021 na jedné straně a její hodnoty z roku 2021 a dalších let na straně druhé jsou (resp. budou) obtížně srovnatelné, protože v roce 2021 došlo k bezprecedentně velké úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, přičemž z těchto aktuálních hodnot budou zřejmě vycházet i odhady v letech následujících. 

Nejnovější čísla o počtu narozených dětí jsou měsíční údaje za první tři čtvrtletí (tedy leden až září) roku 2022. Ty jsou k dispozici od 12. 12. 2022 na stránce ČSÚ v tabulce Tab. 1 Počet a pohyb obyvatel České republiky v letech 1992–2022: absolutní údaje (roční, čtvrtletní, měsíční). Měsíční počty za celý rok 2022 by měly být publikovány přibližně za měsíc, přesněji 21. března 2023, detailnější data o věku matek narozených dětí pak v říjnu 2023, kdy vyjde Demografická ročenka ČR – 2022.

Data publikovaná ČSÚ jsou přebírána do mezinárodní databáze Human Fertility Database. Nejnovější měsíční počty narozených v ní najdeme v sekci Short-Term Fertility Fluctuations v tabulce pro ČR obsahující neupravená zdrojová data Crude data. Počty živě narozených dětí pak slouží k odhadu úhrnné plodnosti. Jelikož počet narozených dětí závisí mj. na ročním období (jsou měsíce, kdy se pravidelně rodí dětí více), jsou k dispozici i odhady měsíčních hodnot úhrnné plodnosti očištěné od tohoto vlivu, které lépe slouží k posuzování dlouhodobých trendů.  Pokud by se naplnil odhad, který na základě měsíčních odhadů úhrnné plodnosti publikovaných na stránkách Human Fertility Database uvádí ve svém článku Koubský, tedy pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, šlo by pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Proč si to myslím? Ať už vyjdeme z oficiálně publikovaných (neaktualizovaných) odhadů úhrnné plodnosti, nebo z aktualizovaných hodnot, jde o poměrně zásadní změnu trendu ve vývoji úhrnné plodnosti. Ta od roku 2011 až do roku 2021 rostla. V roce 2022 pak zřejmě došlo k poklesu, a to ne zcela zanedbatelnému. Ilustrujeme tuto změnu na obrázku 6.

Obrázek 6: Úhrnná plodnost v ČR 2011-2021 (přepočítané hodnoty) a predikce pro rok 2022. Hodnoty na základě dat ČSÚ za roky 2011-2021 spočítal O. Vencálek, predikce na rok 2022 je odhadem na základě měsíčních dat Human Fertility Database.

V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Pokud bychom připustili, že tato hodnota byla mimořádně vysoká, bylo by možno v následujícím roce (2022) očekávat mírný pokles (princip „návratu k průměru“). Zde jsme však ukázali, že nárůst úhrnné plodnosti v roce 2021 extrémní nebyl. Možná, že expertně můžeme mírný pokles v roce 2022 předjímat (zejména, když už průběžná data tuto „predikci“ potvrzují), těžko by však někdo z dat do roku 2021 predikoval pokles o více než několik setin (modely, které po sérii rostoucích hodnot „predikují“ výraznější pokles vznikají často až poté, co k poklesu opravdu došlo).  

Pro úplnost dodejme, že hodnota 1,65 je pouze „predikcí“ a není zcela zřejmé, nakolik je tato predikce ovlivněna skokovou změnou odhadu počtu žen v reprodukčním věku v roce 2021. Dokonce i hodnoty měsíční úhrnné plodnosti za měsíce, pro něž už jsou počty narozených známy (byť jde o předběžné údaje), jsou totiž netriviálními odhady. Jejich autoři při jejich výpočtu nepočítají s detailními daty propojujícími počty narozených dětí s věkem jejich matek, jak je uvedeno na str. 7 v metodologické poznámce k těmto datům. 

Za pozornost stojí ještě jedna poněkud nečekaná nesnáz. Jde o interpretaci pojmu „průměrná hodnota“. Ve svém výše citovaném článku Petr Koubský uvádí: „Každopádně lze konstatovat, že rok 2022 není z hlediska úhrnné plodnosti nijak výjimečný, v rámci uplynulého desetiletí se jeví jako průměrný.“ Pokud se na zjištěné hodnoty úhrnné plodnosti pohybující se v rozmezí 1,43 až 1,83 budeme dívat bez jejich časového uspořádání, pak dojdeme k závěru, že hodnota 1,65 je „průměrná“. Zde ale hodnotíme vývoj úhrnné plodnosti v čase. Pokud by šlo o ustálený proces, který osciluje kolem jakési „průměrné hodnoty“, i v tom případě by pojmenování hodnoty 1,65 jako „průměrná hodnota“ bylo v pořádku. Zde však o ustálený proces nejde. Těžko budeme hledat někoho, kdo by trend v letech 2011 až 2021 označil za „konstantní“. Spíše se shodneme na tom, že byl rostoucí. V situaci, kdy pozorujeme rostoucí trend a následný pokles z nejvyšší dosažené hodnoty na hodnotu „průměrnou“, je závěr „Rok 2022 […] byl z hlediska úhrnné plodnosti průměrný.“ zavádějící.

Ze stejného důvodu považuji v Koubského článku za matoucí graf znázorňující krátkodobé fluktuace plodnosti v Česku. I zde je totiž opominuta časová posloupnost zjištěných hodnot. Jen velmi pozorný čtenář si všimne, že „podprůměrné hodnoty“ byly zjištěny převážně v první části sledovaného období, zatímco ty nadprůměrné v části druhé, po níž následuje již zmiňovaný „průměrný rok 2022“.

Koubský na základě toho, že hodnoty úhrnné plodnosti v roce 2022 byly průměrné, vyvozuje tyto závěry: „Nic nenasvědčuje, že by se během něj [roku 2022] projevovaly atypické efekty snižující plodnost. Pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Ve své analýze jsem ukázal, že pokud v roce 2022 došlo k poklesu úhrnné plodnosti na hodnotu 1,65 (či podobně nízkou), je třeba nebrat tento pokles na lehkou váhu, ale pátrat po jeho příčinách.

Stojí za to zopakovat, že úhrnná plodnost je charakteristika intenzity rození dětí a je konstruována tak, aby se na ní neprojevovaly strukturní změny v populaci, tedy aby se „odfiltroval“ vliv měnícího se počtu a věkové struktury žen v reprodukčním věku, kteréžto faktory jsou bezesporu hlavními determinantami počtu narozených dětí. Jestliže tedy dochází ke změně trendu ve vývoji tohoto ukazatele (např. mění-li se trend z rostoucího na klesající), je potřeba takovémuto jevu věnovat pozornost. To platí zejména, pokud se potvrdí, že tato změna je výrazná.   

Závěr

Svým příspěvkem jsem měl ambici upozornit zejména na následující aspekty hodnocení nejnovějších údajů o počtu narozených dětí a jeho determinantách:

  1. V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Ukázali jsme, že v roce 2021 došlo k méně extrémní odchylce ve vývoji úhrnné plodnosti, než by se mohlo z oficiálních dat zdát. Změna, ke které došlo v oficiálně publikovaných odhadech úhrnné plodnosti mezi lety 2020 a 2021, je do značné míry dána bezprecedentně velkou opravou odhadu počtu žen v reprodukčním věku po proběhlém sčítání lidu.
  2. Pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, jak bylo predikováno z měsíčních dat Human Fertility Database, šlo by o pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Jde o výraznou změnu trendu, jejíž příčiny by měly být odhaleny.
  3. K hodnocení vývoje úhrnné plodnosti je třeba přistupovat jako k hodnocení trendu a jeho změn, nikoliv jako k hodnocení ustáleného procesu. Označení hodnoty jako „průměrné“ může být při takovéto analýze silně matoucí.

My jsme vám říkali, že jsme vám to říkali

Tomáš Fürst

…aneb americké zdravotnictví za covidu vedli ještě větší ignoranti, než jsme si mysleli.

Před čtyřmi lety jsme na stránkách SMIS zveřejnili článek s názvem úmrtí na trojčlenku. Není třeba na něm změnit ani čárku. Psali jsme tam, že slovutní profesoři doktoři a docenti ze CDC používali tak „chytrý“ systém detekce nežádoucích účinků, že se jim podařilo přehlédnout i tento signál:

Obrázek 1 Počet úmrtí nahlášený do systému VAERS (převzatý odsud). Člověk musí být profesor, aby si nevšiml změny charakteru grafu v roce 2021.

Technické detaily si prosím přečtěte v původním textu. Nyní jen znovu doceňte, jak kompletní ztrátu soudnosti vyžaduje, abyste sami sebe přesvědčili, že na obrázku (výše) nevidíte významný nárůst hlášených úmrtí po vakcínách v roce 2021. Můj text před čtyřmi lety žádný ohlas nevzbudil, naopak dobře známý Jeník Cemper tvrdil, že je to dezinformace.

Před pár týdny jsem vám celou kauzu připomněl znovu v tomto článku, který má podtitulek „my jsme vám to říkali“. Tento text se opíral o oficiální vyšetřování amerického Senátu, které zcela potvrdilo to, co jsme psali před čtyřmi lety v Úmrtí na trojčlenku. Ovšem skuteční odborníci (všichni ti Hořejší, Konvalinkové, Flégři, …) mohli stále říkat, že to není směroplatné, protože je to vyšetřování zpolitizované.

Ale ejhle, před pár dny vyšel v British Medical Journal článek, který se k tomuto problému vrací. Upozorňuji, že BMJ je jedním z pěti nejvlivnějších lékařských časopisů na světě. A co se v článku píše?

Že to ve skutečnosti bylo ještě mnohem horší, než jsme si mysleli! Exploze hlášených podezření na nežádoucí (AE) účinky byla v roce 2021 tak strašlivá, že dokonce i ten debilní vzoreček, kterému jsme se smáli už před čtyřmi lety, poměrně dost červených kontrolek rozblikal! Takže se úředníci uchýlili k ještě o řád horšímu nápadu. Podívali se, jestli se relativní počet AE daného typu po vakcínách od Pfizeru nějak zásadně liší od počtu AE po vakcínách od Moderny. A protože obě vakcíny byly podobné svinstvo, zcela nepřekvapivě jim vyšlo, že počty AE po obou vakcínách jsou přibližně stejné (to jest ohromné). Informaci vyhodnotili jako „no signal“ a doporučili očkovat všechno, co má ruce a nohy, protože vakcíny jsou přece „safe and effective“.

Obrázek 2 Porovnání dvou systémů detekce AE (převzato z BMJ odsud). Levý zobrazil algoritmus blbý, vpravo ještě blbější. Červená barva signalizuje, že daný typ AE je podezřele vysoký, zelená barva ukazuje na „safe and effective“.

Tento postup byl natolik absurdní, že autorka toho blbého vzorečku – doktorka Ana Szarfman – opakovaně šéfy v CDC varovala, že vzoreček, který používají, je ještě blbější než ten její, a dokonce jim i správně vysvětlila, proč neukazuje správné informace. Šéfové to vyřešili standardním způsobem – zakázali jí data pomocí blbého vzorečku analyzovat a nadále používali pouze ten blbější.

Teď je tedy celá věc vyšetřována americkým Senátem a publikována v jednom z časopisů „velké pětky“. Co na to naši skuteční odborníci, kteří nám pět let vtloukali do hlav, že musíme věřit regulačním orgánům? Kde je Jeník Cemper, když ho potřebujeme? Kdy bude v České televizi speciální vysílání s Danielem Stachem věnované tomuto největšímu fuckupu v dějinách veřejného zdravotnictví?

Na závěr si neodpustím dodat: My jsme vám říkali, že jsme vám to říkali. Lidu je to jedno. Lid to tak chtěl, tak to tak měl a dokud se nepoučíme, bude to tak mít.

Včasné izraelské varování před myokarditidami světové zdravotnické agentury ignorovaly

Zuzana Krátká

První případy těžkých zdravotních problémů a úmrtí u osob očkovaných mRNA vakcínami se objevily už v klinických studiích výrobců vakcín, ale významně ji přibylo po zahájení očkování v Izraeli.  Izraelští autoři Yaffa Shir-Raz a Yaakov Ophir v článku „Inside the Safety Record Behind Israel’s Early Myocarditis Warning to Global Health Authorities“ popisují velmi váhavou reakci odborníků světových zdravotnických agentur (CDC a EMA) na informace o výskytu vysokého počtu myokarditid, o kterých je izraelské ministerstvo zdravotnictví záhy po spuštění vakcinační kampaně informovalo. Americká veřejnost byla o výskytu myokarditid a perikarditid v souvislosti s vakcinací informována až koncem května 2021, téměř tři týdny poté, co byla spuštěna vakcinace mladistvých a téměř tři měsíce poté, co americké úřady dostaly varování z Izraele.

Zdroj : https://www.excli.de/excli/article/view/9596

Izraelské ministerstvo zdravotnictví již 28. února 2021 informovalo Evropskou lékovou agenturu o tom, že vyšetřuje „bezpečnostní signál myokarditidy/perimyokarditidy u mladší populace (16–30 let)“ a že již obdrželo hlášení o přibližně 40 případech. O tři dny později Dr. Roee Singer, zástupce ředitele epidemiologie na izraelském ministerstvu zdravotnictví, napsal přímo CDC: „Krátce po očkování vakcínou Pfizer proti COVID-19 pozorujeme u mladých jedinců velký počet případů myokarditidy a perikarditidy. Rádi bychom tuto problematiku prodiskutovali s příslušným odborníkem z CDC.“ V tuto chvíli měly obě významné zdravotnické agentury začít jednat.

Data, která byla součástí farmakovigilanční zprávy izraelského ministerstva zdravotnictví, byla zveřejněna v publikaci „Real-time pharmacovigilance and cardiac risk communication during the COVID-19 vaccination campaign in Israel“. Grafický abstrakt, který článek obsahuje, je uveden na obrázku. Informace jsou šokující, když si uvědomíme, kolik životů by rychlejší postup zodpovědných odborníků mohla zachránit. 

Podle autorů studie, již 25. března 2021 záznam obsahoval 157 hlášení o hospitalizaci a 46 hlášení o úmrtích. Šedesát pět z těchto hlášení se týkalo myokarditidy nebo perikarditidy.

V konečné verzi datové sady (poslední sledování jsou zapsána v květnu 2022) se myokarditida nebo perikarditida objevila ve 250 z 531 hospitalizačních hlášení, což je téměř polovina případů. U pacientů mladších 30 let se objevila ve 151 z 211 hlášení, tedy u více než 70 % hospitalizací mladých osob. Žádný jiný důvod onemocnění než je reakce na vakcinaci mělo 99 ze 151 pacientů mladších 30 let s myokarditidou nebo perikarditidou , tedy téměř dvě třetiny.

Soubor také obsahoval 67 unikátních úmrtí. Devět úmrtí se týkalo osob mladších 50 let, ve dvou případech byla důvodem myokarditida. Jednou z nich byla 22letá žena, u které se po druhé dávce rozvinula fulminantní myokarditida a kardiogenní šok, načež zemřela.

Reakce agentur na přibývající doklady o závažném zdravotním riziku, byla velmi pomalá. V publikaci je zveřejněn časový sled reakcí odpovědných úřadů. Signál myokarditidy CDC doporučilo dále sledovat v amerických systémech pro monitorování bezpečnosti a teprve koncem června 2021 doporučilo, aby byly myokarditida a perikarditida zahrnuty do informovaných souhlasů s tím, že v případě výskytu bušení srdce, bolesti na hrudi či dušnosti vakcinovaný vyhledá lékařskou pomoc. 

Jako velmi diskutabilní a nepřesné je vnímání myokarditidy resp. perikarditidy jako zdravotních komplikací, které jsou vzácné, probíhají relativně mírnou formou a zdraví osob ovlivňují pouze dočasně. Autoři článku na Brownstone Institutu uvádějí přehled několika studií o frekvenci výskytu poškození srdce u vakcinovaných a o době potřebné k zotavení z tohoto onemocnění.  

Zastánci vakcinace tvrdili, že k myokarditidám dochází i po infekci SARS-CoV-2 a že Covid-19 představuje větší riziko z hlediska srdečních onemocnění. Opak je pravdou. Velká izraelská studie zahrnující zhruba 800 000 neočkovaných lidí nezjistila žádný nárůst postakutní myokarditidy nebo perikarditidy po infekci SARS-CoV-2. Pozdější britská studie zahrnující více než milion dětí a dospívajících nezjistila žádná úmrtí související s Covidem, sedm hospitalizací na jednotkách intenzivní péče souvisejících s Covidem a myokarditidou resp. perikarditidou zjistila pouze u očkovaných skupin.  Podrobnější informace najdete přímo ve zdrojovém článku.

Osvěta o rizicích myokarditid v Česku

Myokarditidy se nevyhýbaly ani očkovaným v Česku. Na stránkách SMIS jsme se tématu věnovali opakovaně a již v srpnu 2021 Tomáš Fürst s Lucií Houfkovou předložili risk benefit analýzu očkování mladých mužů po prodělané infekci. Zjistili, že  riziko hospitalizace mladého muže z důvodu reinfekce je nižší než riziko hospitalizace z důvodu myokarditidy po očkování. Jejich článek končí jasným sdělením: „Vyzýváme  Státní zdravotní ústav a Ministerstvo zdravotnictví, aby takovou analýzu neprodleně zpracovali a v souladu s pravidly Evidence Based Medicine a s etickými a bezpečnostními požadavky upustili od nátlaku na očkování v situacích, kdy pro daného jedince není benefit očkování nad riziky jednoznačně prokázán.“ Místo toho ministr Vojtěch na podzim 2021 usiloval o zavedení povinného očkování zdravotníků, vojáků, policistů a složek integrovaného záchranného systému.

Náš dík zaslouží ti čeští lékaři, kteří se proti tomu postavili vědomi si rizik, která představuje třeba právě prodělání myokardie. Věděli o nich jak od vlastních pacientů, tak z odborných publikací. Na internetu lze dohledat celou řadu článků a prezentací kardioložky MUDr. Jany Gandalovičové, která byla od počátku hlasitým kritikem vakcinace mladých lidí: „Pokud máme vakcíny, u kterých je přiznaný nežádoucí účinek myokarditid, který je výrazně vyšší u mladších lidí, hlavně mužů, ve věkové kategorii 16 až 29 let, tak to ve mně vyvolává velké obavy. Dá se předpokládat, že většina postvakcinačních myokarditid probíhá inaparentně, to znamená, že většina lidí o tom ani neví. Vlastně až za deset let se projeví dilatační kardiomyopatie. Tedy mladí lidé kolem 40 let mohou přicházet se srdečním selháním a my nevíme, proč se tak děje. U 60 procent případů se předpokládá postvirová etiologie. Ve mně toto vyvolává velkou obavu, proto jsem se rozhodla, že se budu angažovat, protože pro mladé zdravé lidi, kteří nemají komorbidity, je covid opravdu benigní záležitostí. Při vakcinaci může dojít k vytáhnutí »černého Petra«. U mě povinná vakcinace mladých zdravých lidí, jako jsou vojáci či hasiči, vyvolává otázku, koho tím ochráníme. Pro mě to nedává smysl. I očkovaní totiž mohou infekci přenášet a onemocnět…“

Za připomenutí stojí i kdysi velmi sdílený článek sportovní lékařky a kardioložky MUDr. Hany Štefaničové: „Závažnější klinické obtíže většinou korelovaly s tím, že sportovec po vakcinaci nepřerušil trénink a i mírné subjektivní problémy nedával do souvislosti s očkováním a pokračoval i v intenzivnější přípravě, někdy i v závodech. To lze sportovcům těžko vyčítat, protože málokdo předpokládá, že dušnost, či tlaky na hrudníku, které se objeví s odstupem třech týdnů po podané vakcíně by mohly mít tuto souvislost. Kdykoli v minulosti přeci jakékoli očkování znamenalo v zásadě pouze maximálně jednodenní bolestivost v místě vpichu.
Výrobci vakcín na takto rizikové chování neupozorňují a před jeho důsledky nevarují – ani běžnou populaci, ani sportovce, ani trenéry. Po několika těchto zkušenostech jsme našim klientům začali doporučovat delší klidový režim, přerušení tréninku a případné přehodnocení druhé dávky vakcíny.
Nikdo ze sportovců, se kterými jsem se setkala, nespadal do rizikové skupiny pro těžký průběh Covid-19 a většina z nich se dala očkovat nikoli ze zdravotních důvodů, ale z důvodu kolektivní zodpovědnosti (která se bohužel ukazuje jako zcela lichá) či z důvodu nekomplikovaného cestování a možnosti účasti například na zahraničních závodech. I pokud zrelativizujeme závažnější postvakcinační komplikace, i týden trvající febrilní stavy a dvouměsíční vyřazení z tréninku mi nepřipadají jako normální reakce na vakcínu.“

Děkujeme všem lékařům, kteří nedůvěřovali doporučením světových zdravotnických agentur a včas varovali před zdravotními riziky souvisejícími s vakcinací.

Zrcadlový sál efektu zdravých očkovaných

Tomáš Fürst

Čtenáři Brownstone Institutu se dnes dočkali nového článku, ve kterém se vracíme k datům, která byla poprvé zveřejněna na webu SMIS v roce 2023 v sérii nazvané Znamení slunce.

A Hall of Mirrors of the Healthy Vaccinee Effect

Pro připomenutí se jednalo o tyto články.

Znamení slunce aneb observační studie a selection bias
Znamení slunce útočí
Znamení slunce aneb rady pro tápající

Chvíli nám to trvalo, než jsme tuto sérii přepracovali s Robertem Strakou, Jaroslavem Janoškem a Tadeášem Fryčákem do impaktované publikace. Jak je v Orwellovském světě akademických žurnálů zvykem, v této odborné publikaci jsme museli různě myšlenkově kličkovat, rozostřovat formulace a občas i stahovat kalhoty před každým myšlenkově hlubším úsekem. Publikaci k tisku „gatekeepers“ (dříve známí jako oponenti) pustili až tehdy, když jsme z ní téměř úplně odstranili hlavní sdělení: že všechny odhady účinnosti a bezpečnosti vakcín, které jsou založeny na observačních datech – tedy úplně všechny od roku 2021 – jsou zásadně nadhodnocené.

https://www.frontiersin.org/journals/applied-mathematics-and-statistics/articles/10.3389/fams.2026.1841713/full

Tak jsme pro jistotu napsali text ještě jednou a pořádně na Brownstone Institute. V této verzi je to úplně přesně tak, jak to vidíme. https://brownstone.org/articles/a-hall-of-mirrors-of-the-healthy-vaccinee-effect/

Das war genug. Němci tlumí vakcinaci proti covidu.

Zuzana Krátká

Němci už prohlédli a začínají omezovat očkování proti covidu. Odborníci ze Stálé očkovací komise (STIKO) z Robert Koch Institutu významně mění dosud platná doporučení. Usnesli se, konečně, že většina dospělé populace má imunitu a vůči těžkému průběhu nemoci je odolná. Očkovat se už nemusejí ani těhotné ženy bez základních onemocnění nebo komplikací spojených s těhotenstvím.

https://1url.cz/Ze4I7

V nové zprávě STIKO, která vyšla 9. července 2026, se píše, že:

  • Většina dospělé populace má imunitu proti SARS-Cov-2, převažuje tzv. hybridní imunita (tj. ta, která je získaná kombinací imunity po vakcinaci a imunity po prodělané infekci).
  • Odolné jsou i těhotné ženy. V graviditě je riziko těžšího průběhu covidu stejně nízké jako u (negravidní) běžné populace.
  • Populace je odolná proti vážnému průběhu covidu. Počty evidovaných případů covidu, stejně jako počty hospitalizací s covidem, dlouhodobě klesají. Hospitalizace a úmrtí v souvislosti s COVID-19 se týkají především osob ve věku 75 let a starších.
  • Sezóna covidu typicky začíná na konci prázdnin, tedy případné očkování u rizikových osob je třeba podávat koncem léta. STIKO připouští, že imunita po vakcinaci je krátkodobá.

STIKO očkování nezrušilo zcela, ale ponechalo je pro osoby se zdravotním rizikem. Konkrétně v doporučení uvádí:

  • Osoby ve věku ≥75 let
  • Obyvatele zařízení dlouhodobé péče a také osoby se zvýšeným rizikem závažného onemocnění pobývající v zařízeních sociální péče a podpory integrace
  • Osoby ve věku ≥6 měsíců se zvýšeným rizikem závažného onemocnění COVID-19 v důsledku základního zdravotního stavu
  • Těhotné ženy (od druhého trimestru) se zvýšeným zdravotním rizikem v důsledku základního zdravotního stavu nebo komplikací souvisejících s těhotenstvím (např. gestační diabetes, hypertenze)

Mezi základní onemocnění spojená se zvýšeným rizikem závažného průběhu onemocnění COVID-19 patří dle STIKO:

  • Chronická onemocnění dýchacích cest (např. chronická obstrukční plicní nemoc [CHOPN])
  • Chronická onemocnění srdce a cév, jater a ledvin
  • Diabetes mellitus a jiná metabolická onemocnění
  • Obezita (BMI ≥30)
  • Poruchy CNS (např. chronická neurologická onemocnění, demence či mentální postižení, psychiatrická onemocnění nebo cerebrovaskulární onemocnění)
  • Vrozená nebo získaná imunodeficience (např. infekce HIV, chronická zánětlivá onemocnění vyžadující významnou imunosupresivní léčbu, stav po transplantaci orgánu)
  • Zhoubná nádorová onemocnění
  • Dlouhodobé následky onemocnění COVID-19 (např. long COVID nebo post-covidový syndrom)
  • Syndromová onemocnění (např. trizomie 21)

STIKO dále považuje za přínosné, aby se očkovali lidé, kteří o rizikové skupiny pacientů, resp. o osoby bez imunity proti SARS-CoV-2 A, pečují. Jmenuje konkrétně tyto osoby:

  • Zaměstnanci zařízení dlouhodobé péče s přímým kontaktem s hospitalizovanými pacienty
  • Zdravotnický personál se zvýšeným profesním rizikem infekce SARS-CoV-2 (např. zaměstnanci na pohotovosti, jednotkách intenzivní péče atd.)
  • Zdravotnický personál pečující o vysoce rizikové pacienty
  • Členové rodin a osoby, které jsou v blízkém kontaktu s osobami, u nichž chybí imunita proti covidu a nereagují na vakcinaci (z důvodu imunosuprese nebo selhávání imunity)

Co se očkování týče, tak mezi potvrzenou infekcí SARS-CoV-2 a očkováním proti COVID-19 by měl být dodržován odstup alespoň šesti měsíců. A podobně šest měsíců doporučuje při opakované vakcinaci osob bez imunity.  

Co na to Česká vakcinologická společnost? Zatím nic.

Naši vakcinologové se zatím k žádným změnám nechystají. Ve svých již velmi zastaralých doporučeních – to poslední je ze září 2024 – trvají na vakcinaci „zejména rizikových osob“, ale nebrání se vakcinaci kohokoliv, kdo bude mít zájem. Z jejich doporučení zaujme:

  • Očkování by mělo být umožněno všem osobám, včetně dětí, pro které je očkovací látka schválena Evropskou komisí a Evropskou lékovou agenturou (EMA) a které nemají žádnou kontraindikaci.
  • Vakcinace se doporučuje také osobám, které onemocnění prodělaly.
  • Vakcinace se doporučuje osobám s chronickým onemocněním.
  • Očkování se doporučuje všem těhotným ženám. Očkovat je možné v kterémkoli stadiu gravidity.

Čeští vakcinologové uvádí vakcinaci proti covidu i v Národní očkovací strategii, a to zejména v souvislosti s očkováním (všech) zdravotníků a zaměstnanců sociálních služeb, důchodců starších 65 let, nemocných osob a těhotných žen. Je uvedeno i jako doporučené u dětí.

 Je s podivem, jak stále přetrvává víra v to, že očkování proti respiračnímu viru, který má krátkou inkubační dobu, chrání před šířením infekce. Slizniční imunita, chránící dotyčného před nákazou (resp. přispívající k neutralizaci virových částic, a tím snižování šíření infekce) vzniká až po prodělání nákazy, nikoliv na základě injekčně podané vakcíny.

Vítáme, že odborníci německého STIKO upustili od potřeby pokračovat ve vakcinaci zdravých osob. Dle našeho názoru by se dalo zajít v omezování toho, pro koho je vhodná vakcína (neřkuli mRNA vakcína), ještě mnohem dál, ale i tato změna je krokem správným směrem.   

Blbý a blbější

Tomáš Fürst

Tento článek vyšel 28.června 2026 na Blogosvětě.

Američtí „vědci“ soutěží s českými „novináři“ o Darwinovu cenu na poli výzkumu nežádoucích účinků covidových „vakcín“.

Nedávno se v jámě objevila studie „Vakcína proti COVID-19 a závažné nežádoucí kardiovaskulární události u amerických veteránů v letech 2024-2025“, která tvrdí, že covidové vakcíny zázračně chrání před infarkty a jinými závažnými kardiovaskulárními událostmi. Vakcinační roztleskávači převlečení za novináře nás o této studii samozřejmě nezapomněli informovat.

Tři autoři – s afiliacemi k celkem sedmi různým institucím v americkém Missouri – si ve výsledkové sekci ještě dávají pozor na jazyk a opatrně píšou o nalezené asociaci mezi očkováním proti covidu a kardiovaskulárními událostmi. V poslední větě abstraktu – tedy té jediné, kterou lékaři, politici a novináři čtou – už ale drze tvrdí, že zásadní snížení rizika kardiovaskulárních událostí naznačuje, že vakcína chrání před těmito událostmi skrze jakýsi tajemný mechanismus „skryté zátěže nedetekovaného koronaviru a jeho následků“. Přesně tento nesmyslný závěr samozřejmě přejali čeští intervjuci do svého perexu: „vliv [vakcíny] může sahat mnohem dál: dokonce až k prevenci závažných kardiovaskulárních onemocnění.“ No tak určitě:)

Pravidelným čtenářům se omlouvám, ale musím zopakovat příklad, který v našem hnutí užíváme už dlouho na (marné) vzdělávání profesorů, doktorů a docentů v kauzální inferenci: Když dáte dětem na základní škole test z matematiky (ve všech osmi ročnících stejný), tak vám vyjde velmi silná korelace mezi výsledkem testu a číslem boty testovaného. Výsledek testu je velmi silně asociován s velikostí boty. Jasně, čím starší dítě, tím lépe umí počítat a tím má větší nohu. Ale každý (krom profesorů epidemiologie a klimatologů) chápe, že nemá cenu všem dětem pořídit o číslo větší boty a doufat, že to způsobí nárůst jejich matematické gramotnosti. Tohle je ve zkratce rozdíl mezi korelací a kauzalitou. Kauzální vztah se dá použít k řízení systému (šlápnu na brzdu, auto zpomalí). Nekauzální korelace (výsledky z testu a číslo boty) k řízení systému použít nejde.

Co teda slovutní epidemiologové z Missouri v datech našli? Skutečně covidové „vakcíny“ chrání proti infarktům? Nebo je to tak, že lidé, kteří se nechali očkovat, mají z nějakého důvodu také méně infarktů? Autoři jsou naštěstí tak „chytří“, že nám sami předložili důkaz, že druhá možnost je správně. Stačí se podívat na graf pečlivě ukrytý v Supplementu na straně 14 (viz jeho kopie níže). Z obrázku je jasné, že očkovaní jsou zdravější než neočkovaní, takže není divu, že mají taky méně infarktů. Podrobnější rozbor si přečtěte na substacku Vinaye Prasada, kde vysvětluje, že křivky celkové mortality se od sebe oddělují už desátý den po očkování. Ani zatvrzelí covidisté se nikdy nesnažili tvrdit, že tyhle „vakcíny“ chrání proti necovidovým úmrtím, a už vůbec ne tak rychle – od desátého dne po aplikaci. Níže uvedený graf tedy jasně ukazuje, že „výsledek“ studie je čistý artefakt toho, že obě skupiny nejsou srovnatelné.

Obrázek převzat z Miao a kol.: „2024-2025 COVID-19 Vaccine and Major Adverse Cardiovascular Events Among US Veterans“ odkaz: https://1url.cz/YedlS

Takže si račte vybrat jakýkoliv endpoint, který je asociován s úmrtím – infarkty, mozkové příhody, plicní selhání, diabetes, Alzheimer a tak dále – a skoro vždy vám v observačních datech vyjde, že covidové „vakcíny“ před tímto endpointem „chrání“. Není třeba vysvětlovat, že tato „ochrana“ je zcela fiktivní. Kdyby byla skutečná, musela by celková mortalita ve všech očkovaných zemích po roce 2021 prudce klesnout. Ve skutečnosti však v mnoha očkovaných zemích zásadně vzrostla.

Studie z Missouri je však zajímavější než většina pitomostí, které se o zázračné účinnosti covidových „vakcín“ tisknou: Autoři zkoumali velmi specifický soubor – americké válečné veterány – mezi nimiž bylo přes 90 % mužů. Do studie bylo zahrnuto asi 350 tisíc osob očkovaných proti covidu a chřipce ve stejný den a 690 tisíc osob očkovaných pouze proti chřipce. Vyřazeno bylo 175 tisíc lidí, kteří proti chřipce očkovaní nebyli. Tento design autoři zvolili právě proto, aby se vyhnuli Healthy Vaccinee Effectu (HVE) o kterém píšeme už dlouho, ale marně (například tady a tady, případně toť a ještě hen a tu taky). Tento efekt způsobuje, že „vakcíny“ proti covidu zdánlivě činí své příjemce téměř nesmrtelnými – necovidová mortalita očkovaných je v observačních datech násobně nižší než necovidová mortalita neočkovaných. Tento jev je způsoben jednak tím, že umírající se neočkují, ale také tím, že mezi očkovanými je více těch, kdo se o své zdraví starají.

Autoři se HVE pokusili porazit tím, že ve studii nesrovnávají neočkované s očkovanými, ale očkované s očkovanými. Obě skupiny jsou očkované proti chřipce, ale jedna skupina je očkovaná navíc i proti covidu. To vůbec není špatný nápad, ale dle výše uvedeného grafu celkové mortality se HVE stejně odstranit nepodařilo. Kde je chyba? Těžko říct (data nejsou veřejně dostupná), ale možná je zrada v tom, že autoři v průběhu času z kontrolní skupiny (očkované pouze proti chřipce) odebírali ty, kteří se nechali doočkovat proti covidu. Tím z kontrolní skupiny postupně odstraňovali ty zdravější (kteří si došli pro další tečku), čímž opět pustili HVE na scénu. Sice se i tohle pokusili opravit pomocí statistického triku jménem inverse probability weighting, ale – jak vidíme z grafu výše – neúspěšně.

Holt, vyhodíte HVE dveřmi, vrátí se vám oknem. Naše věrné čtenáře by to nemělo překvapovat. Již dříve jsme psali o katarské studii, jejíž autoři si sáhli až na samé dno svých statistických možností, aby odstranili HVE z observačních dat. Udělali to nejlépe, jak mohli – a přesto jim půl roku po očkování pořád vycházelo, že „vakcína“ chrání z více než 65% i proti necovidovým úmrtím. Kanadští autoři nám pro změnu ukázali, že covidová „vakcína“ chrání před účastí v dopravních nehodách. A to se taky pokusili pečlivě kontrolovat na všechny údaje, které v databázi měli.

Pět let po covidu je na oficiální vědu skutečně velmi smutný pohled. Kdysi prestižní vědecké žurnály jsou plné zfalšovaných a zfušovaných kravin a oficiální média tyhle kraviny nekriticky lejou do veřejného prostoru. Těžko v dnešním světě soudit, kdo je blbý a kdo blbější.

Chřipkové žížalky

Tomáš Fürst

Vzpomínáte si na článek Chřipková datová rozcvička, ve kterém jsme zpracovali do grafů data o proočkovanosti seniorů proti chřipce a jejich chřipkové mortalitě?

Z veřejně dostupných dat Eurostatu moje kolegyně Broňa Panzarová získala jak procento seniorské populace očkované proti chřipce, tak počet úmrtí na chřipku na 100 tisíc osob starších 65 let. Grafy, jako je ten níže na Obrázku 1 pro rok 2023, připravila pro roky 2011–2023 a všechny evropské státy, u kterých byla data dostupná.

Obrázek 1. Procento seniorní populace očkované v roce 2023 proti chřipce (modré body, levá osa) a chřipková mortalita seniorů v daném roce (červené body, pravá osa).

Jenže jste si stěžovali, že je těch obrázků moc. A že není jasné, jak se ta čísla mění meziročně, protože každý rok je zobrazen na samostatném grafu. Proto jsem naši datovou kouzelnici Broňu požádal, aby pro vás nachystala ještě lepší obrázek.

V grafu na Obrázku 2 najdete několik barevných žížalek. Každá žížalka odpovídá jedné zemi. Žížalka začíná hvězdičkou v roce 2011. Každý bod na žížalce odpovídá jednomu roku, na ose x je procento seniorní populace daný rok naočkované chřipkovou vakcínou a na ose y je chřipková mortalita seniorní populace v daném roce. Na konci žížalky (data za rok 2023) je popisek, ke které zemi trajektorie patří.

Obrázek 2. (Ne)závislost chřipkové mortality seniorní populace na procentu seniorní populace očkované proti chřipce. Každá barva odpovídá jedné zemi. Hvězdička označuje rok 2011 (začátek barevné trajektorie), u konce trajektorie je napsán název země.

Všechna pozorování a závěry, které jsme napsali do předchozího textu, zůstávají relevantní a uděláte nejlépe, když si je znovu přečtete.

Při pohledu na tento graf bychom snad jen dodali, že za nesmírných nákladů pro veřejné zdravotní pojištění, navzdory usilovné snaze vakcinačních roztleskávačů převlečených za novináře a proti lepšímu mínění profesorů, doktorů a docentů – si chřipka každý rok dělá, co chce.

Fürst po bitvě generálem

Tomáš Fürst

Václav Hořejší se zase jednou neudržel a poslal mi email, ve kterém se chlubí, že je nejcitovanější český imunolog. Tak jsem mu napsal, milý Václave, byl bych radši, kdybyste měl méně citací, ale více pravdy během covidu. Rozvinula se z toho zajímavá výměna invektiv, ve které mě Václav vyzval, abych – když jsem teda tak chytrej – napsal, jak bych v covidové pandemii postupoval já. Vznikl z toho článek, který byl s velkým zájmem publikován na Blogosvětě. A protože jde o docela podrobný rozbor, uložíme si ho raději i u nás ve SMIS knihovničce, aby se nám neztratil…

Takže, milý Václave, takto:

  1. Zkraje roku 2020 bych nevyhodil z okna všechny pandemické plány a nevyhodil z práce hlavní hygieničku. Vyhodit těsně před bitvou generála i všechny plány je triviální chyba, kterou bych neudělal.
  2. Dlouho před epidemií bych četl chytré knihy o dějinách a těm klukům z rozvědky, co by mi chodili na krizový štáb věšet bulíky na nos, bych věřil tak každé páté slovo. Už před epidemií mi toho napovídali: o vraždě JFK, o 9/11, o zbraních hromadného ničení v Iráku …
  3. Poznal bych, že Marián Hajdúch totálně zk**il studii Preval, takže bych už na jaře 2020 pochopil, že celá tahle partička neví, o čem mluví, a poslouchat je nás dovede do pekel. Četl bych Ioannidise a Krátkou. Hajdúcha a zbytek těch profesorů, doktorů a docentů podepsaných na Prevalu bych zapsal na blacklist („nedávat žádné granty“) a udělal bych seroprevalenční studii znova a pořádně.
  4. Přečetl bych si na wikipedii, co je to sensitivita a specificita testu a okamžitě bych zarazil PCR testování zdravých lidí, protože bych pochopil, že se beznadějně utopíme v moři falešných positivit. Vůbec bych nezačal s testováním, dokud bych si nezměřil sensitivitu a specificitu všech používaných testů (PCR, všechny možné antigeny, …). Každý měsíc bych udělal jedno kolo slepého okružního testu všech laboratoří a nemilosrdně bych přestal platit ty, které nesplní standard. Prostě bych tupě převzal systém akreditace laboratoří. Četl bych Fürsta, a ne Hořejšího.
  5. Nedovolil bych zprznit jazyk, kterým o epidemii mluvíme, protože to je vždy první krok k totalitě. Nemocný je ten, kdo má příznaky, a ne ten, komu nějaký čínský papírek ukáže falešně positivní výsledek (ať si tom WHO myslí, co chce). Vakcína je látka, která chrání proti konkrétní nemoci, a ne nějaký přípravek, který „něco dělá s imunitou“ (ať si o tom CDC říká, co chce). Bezinfekčnost není lejstro o očkování nebo o negativním výsledku nějakého testu. Na každé tiskovce bych tato slova používat správně a neuctivě bych skákal do řeči každé novinářské hyeně, která by jazyk prznila tak, aby to vyhovovalo její agendě.
  6. Než bych přistoupil na různé hořejší rady, že mám zavřít školy, obchody, divadla či fabriky, tak bych si to vyzkoušel v malých pilotních studiích. Myslí si nějaký profesor, že uzávěra škol je dobrý nápad? OK, pojďme v jednom okresním městě vybrat jedno velké gymnázium, které má v každém ročníku dvě paralelky. Jednu třídu pošleme domů a druhou necháme chodit do školy. Za 14 dnů bude jasno, jestli to má nějaký efekt na šíření nákazy.
  7. Stejné malé, rychlé a levné studie bych požadoval na každý nápad, se kterým by někdo přišel: Roušky, lockdowny, rotace ve školách, rozestupy a tak dále a tak dále. U každého takového opatření bych chápal, že je o mnoho řádů levnější to napřed vyzkoušet v malém měřítku, než do toho hned nahnat celou republiku a pak se roky hádat, jestli to pomohlo nebo uškodilo. Měl bych víc sebevědomí a míň bych kopíroval německé nápady. In God we trust, everyone else bring data.
  8. Jediné opatření, které bych byl ochoten plošně vyhlásit, by bylo „Prosím nechoďte nemocní mezi lidi“. Klidně bych dočasně zjednodušil nemocenské – kdo je nemocný, zůstává s plným platem doma. Než by to lidi začali zneužívat, byla by vlna pryč a zase bych to zrušil.
  9. Kdyby mi někdo přinesl nějaký matematický model, hnal bych ho svinským krokem ze Strakovky, protože vím, kolik škody na světě tihle šarlatáni s počítačem už nadělali. Kdyby nedali pokoj, přibral bych pár lidí, kteří tomu rozumějí, aby modely oponovali.
  10. Držel bych si vojáky co nejdál od těla a pojal bych zásadní podezření, kdyby po mně chtěli povolení sbírat data o telefonních hovorech nebo platebních kartách všech obyvatel. Kdyby nějaký ministr předal řízení svého resortu zlotřilému plukovníkovi, okamžitě bych ho vyhodil.
  11. Přestal bych s nesmyslným trasováním ve chvíli, kdy došlo ke komunitnímu šíření nemoci.
  12. Duškovi na ÚZISu bych vysvětlil, že jsou placení za to, aby data co nejlépe sbírali a v anonymizované podobě zveřejňovali, a ne aby si hráli s modely, kterým nerozumějí. Kdyby to nepochopil, tak bych ho vyměnil.
  13. Ihned bych zakročil proti cenzuře. Všem bych připomněl, že v ústavě je napsáno, že cenzura je nepřípustná, a tím to hasne. Podvodníky ze Semantic Vision a další vykutálené fakt-čekisty bych za velkého řvaní vyhodil ze dveří. Vůbec bych si hlídal, abych měl ke každému doporučení relevantní oponenturu. Groupthink je sviňa.
  14. Nedovolil bych lékařům zavřít ordinace a nechal bych je, ať jsou v léčbě kreativní. Ať zkouší všechno, co by mohlo proti covidu fungovat, a podporoval bych svobodnou a otevřenou diskusi. Klidně bych jim zaplatil ze státní kasy svobodné diskusní fórum a slíbil bych mimořádnou finanční odměnu každému, kdo přijde s protokolem, který covid léčí (stačilo se podívat do zahraničí). A kdyby měli lékaři v čele samosprávných a odborných společností úplné pitomce, kteří by všechno tohle sabotovali, slíbil bych, že po konci epidemie změním zákon tak, aby byl výkon lékařské profese maximálně svobodný. Chápal bych, že výrobci vakcín za žádnou cenu nesmějí dopustit, aby se objevil „lék na covid“ (podle amerického zákona by totiž potom pro své vakcíny nemohli dostat Emergency Use Authorization). Ale usoudil bych, že to jejich problém, a ne můj.
  15. V Hořejšího Základech imunologie bych si nastudoval zejména kapitoly o imunitní paměti a slizniční imunitě. Na několika pilotních pracovištích bych si nechal hlídat imunitu lidí, kteří již covid prodělali. Pečlivou analýzou dat bych už na konci roku 2020 zjistil, že imunita rekonvalescentů je velmi silná, reinfekce přicházejí až po dlouhé době a jsou vždy mírnější než první nemoc, takže rekonvalescenty nemusím otravovat s očkováním a dalšími opatřeními.
  16. Aspoň bych si přečetl, co podepisuju ve smlouvě s Fujzrem ohledně „vakcín“, protože vím, že mám co do činění s partičkou prvotřídních šarlatánů, kteří už zaplatili miliardy dolarů na pokutách za klamání zákazníků.
  17. Z každé do republiky dodané šarže „vakcín“ bych náhodně vybral pár lahviček a nechal je proměřit ve dvou akreditovaných laboratořích. Kdyby se výsledky neshodovaly, nechal bych je přeměřit třetí laboratoří. O testování bych si nechal poradit od někoho, kdo tomu rozumí. Pokud by v laboratořích našli nějakou složku, která nemá ve „vakcíně“ co pohledávat, očkování bych okamžitě zastavil.
  18. Nařídil bych SÚKLu, aby pečlivě sledoval počet hlášených podezření na nežádoucí účinky nových „vakcín“. Připomněl bych lékařům, že mají povinnost všechna podezření hlásit a zavedl bych úhradový kód na hlášení, aby nebrblali, že je to zdržuje od práce. Nařídil bych pitvat každého pod 70 let, kdo zemřel do měsíce od jakékoliv dávky covidové „vakcíny“.
  19. Každý měsíc bych tahle data vyhodnocoval a někdy kolem března 2021 bych očkování proti covidu plošně zastavil, protože bych zjistil, že všechny kontrolky ve farmakovigilančních systémech blikají červeně. Nečekal bych, až to za čtyři roky vyšetřování amerického senátu potvrdí.
  20. Ke covidovým „vakcínám“ bych se choval mnohem obezřetněji než k běžnému očkování. Nedoporučoval bych očkování během epidemických vln, neočkoval bych ty, kteří covid prodělali. Přečetl bych si registrační studie „vakcín“ (nebo se zeptal ve SMIS, kde je číst umějí a rozumějí tomu) a zvýšeným hlasem bych prohlásil, že ze sebe nenechám dělat blbce. Ani by mě nenapadlo přiblížit se s vakcínou k těhotným či dětem (ať si NEJM píše, co chce). Dospělým lidem bych doporučil, ať se stran očkování poradí se svým lékařem. V žádném případě bych neuvažoval o povinném očkování jakékoliv skupiny obyvatel.
  21. Důsledně bych potíral střety zájmů. Nedovolil bych lidem spojeným s výhradním dovozcem očkovacích látek, aby mluvili do očkování. Nedovolil bych lidem, kteří vydělávají na PCR testování, aby jakkoliv mluvili do testování.

A v den pětiletého výročí začátků epidemie bych založil Ústav pro vyšetřování zločinů covidismu a zadal bych mu, ať začne ve spolupráci s podobnými organizacemi v zahraničí rozplétat, co a proč se vlastně stalo. Speciálním zákonem bych mu udělil rozsáhlé pravomoci stran přístupu k datům a možnosti předvolávat a vyslýchat svědky.

Teda vlastně nezaložil. Protože kdybych to řídil já se svým týmem – dle výše uvedených zásad – měli bychom mnohem méně covidových úmrtí, neměli bychom desetitisíce lidí poškozených „vakcínami“, neměli bychom rozložené školství, zdravotnictví a ekonomiku a neměli bychom latentní občanskou válku ve společnosti.

Jen nejcitovanější profesor imunologie by v médiích povykoval, že jsem vrah. Nikdo by ho ale neposlouchal, protože bychom měli nejmíň mrtvých na počet obyvatel v Evropě.

Vakcinaci si pomlouvat nenecháme

Zuzana Krátká

Vakcinace je asi jediné téma, které v posledních letech spolehlivě spojuje vládní i opoziční politické strany. Po covidové pandemii si očkování chrání o to silněji, že v tom vakcinačním šílenství táhla pětikoalice s ANO za jeden provaz.

Národní očkovací strategie (NOS) vznikla za Válka a byla schválena na úplně posledním zasedání pětikoaliční vlády. Současná vláda ji převzala jako dokument, o kterém se nepochybuje. Smůlou pro establishment bylo, že si v průběhu příprav veřejnost NOSu všimla a začala dokument velmi hlasitě kritizovat. Významnou roli hrála i Petice za transparentnost a svobodu volby v souvislosti s Národní očkovací strategií, kterou do dnešního dne podepsalo přes 43 tisíc osob. Téma se dlouhou dobu diskutovalo v médiích, takže premiér Babiš usoudil, že je nebezpečné nechat vývoj kolem NOSu bez dozoru. Svolal tedy schůzku, na kterou pozval zastánce i kritiky strategie. Očití svědkové vyprávějí, že Babiš zřejmě na tomto setkání viděl dokument v celé kráse poprvé a vůbec z něj nebyl nadšený. Jedním škrtem pera ze strategie hned na místě odebral 100 miliónů korun na propagaci očkování, čímž udělal zastáncům NOSu velkou čáru přes rozpočet – bez rozsáhlé mediální kampaně se jim totiž udat víc vakcín nepovede. V dalších týdnech se proto Vojtěch a jeho vakcinologové mohli strhat, aby potřebnost a neměnnost NOS uhájili. Ne že by jim tak šlo o kolektivní imunitu, ale velmi pravděpodobně již bylo rozběhnuto hodně projektů na NOS navázaných. Kolik peněz bude v dalších letech potřeba, odkud je vezmou a jaké akce se v rámci NOS se budou odehrávat, to by měly definovat dva dokumenty – Akční plán a Komunikační plán – které má Vojtěch předložit vládě do konce června.

Otevřená komunikace znamená „ne abyste se s nimi bavili“

„Národní očkovací strategie ČR zahrnuje cílené vzdělávání veřejnosti o významu prevence prostřednictvím očkování a podporuje rozvoj zdravotní gramotnosti. Zároveň reaguje na důsledky infodemie, jako je šíření zavádějících nebo nepravdivých informací, které mohou snižovat důvěru v přínos a bezpečnost očkování a ohrožovat efektivitu očkovacích programů. Součástí přístupu je otevřená a srozumitelná komunikace, individuální přístup k potřebám různých skupin obyvatel a podpora dialogu mezi odborníky, zdravotnickými pracovníky a veřejností.“ Těmito slovy začíná kapitola „Informovanost a důvěra veřejnosti“ uvedená hned na osmé straně NOS. Ale již půlroku po jejím schválení je evidentní, že o vakcinaci se dialog vést nebude.

Politici a autoři NOSu se kritiků bojí, schovávají se před nimi, svá zasedání tají úplně nebo je svolávají na poslední chvíli. Nedávno jsme vás informovali o tom, jakým způsobem podporu NOSu vyslovili senátoři. O zasedání zdravotnického výboru, kde se NOS projednal poprvé, jsme se dozvěděli až ze zprávy jednoho účastníka na sociálních sítích. A jednání celého Senátu o vyslovení podpory, které proběhlo 27. května 2026, jsme zaznamenali jen náhodou. Bylo alespoň k dohledání ve videoarchívu, a po vyslechnutí jsme ho popsali v článku na SMIS.  Všichni přítomní senátoři byli samozřejmě pro jeho schválení usnesení – jedinou senátorkou, která se rozhodla závěry nepodpořit, byla JUDr. Daniela Kovářová (videozáznam vystoupení je zde). Moc jí za odvahu děkujeme. Dva senátoři se zdrželi hlasování. Kolegové senátoři paní senátorce Kovářové v diskusi řádně vycinkali, i když jim vlastně jen připomněla, že se jí s NOSem vracejí vzpomínky na covidovou pandemii, se kterou se společnost ještě nevypořádala. 

Sílu musíme přežít, kritikům ze SMIS se vyhnout

Ještě zajímavější hra na schovávanou se odehrála v Poslanecké sněmovně.  Výbor pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny PČR (VZ) řešil téma NOSu již 29. dubna 2026. Ta tajná nebyla, ale zase nebyla žádná šance, že by kdokoliv z kritiků dostal prostor v diskusi. Poskytli jsme tedy aspoň podklady panu poslanci Sílovi, byť i ten nakonec čerpal zejména ze svých vlastních zdrojů. Zmínil analýzu ekonomického přínosu vakcinace (oněch slavných hypoteticky ušetřených 27 miliard při 75% proočkovanosti populace proti chřipce). Tuto analýzu si prý zadala spočítat Hospodářská komora, ale onen dokument zatím nikdo neviděl. Dále Síla upozornil na potřebu odlišovat v analýzách potvrzenou chřipku od ARI (akutní respirační infekce) a ILI (chřipce podobné infekce). A třetím bodem bylo sledování neočkovaných. Autoři NOS plánují shromažďovat informace o tom, proč se lidé proti chřipce očkovat nechtějí, prostřednictvím signalizačního kódu chtějí evidovat dospělé odmítajících dobrovolné vakcíny, což může vést k diskriminaci těchto osob. Už nyní pojišťovny poskytují více výhod očkovaným pojištěncům než neočkovaným. Epidemiolog Roman Prymula a ministr Adam Vojtěch však jeho připomínky bagatelizovali a nebyl nikdo, kdo by jejich polopravdy usměrnil. Záznam diskuse je zde. Debata byla velmi nevyrovnaná – provakcinační poslanci v ní měli drtivou převahu. Předseda výboru Mašek nakonec diskusi uzavřel tím, že v blízké budoucnosti uspořádá další rozpravu Podvýbor pro veřejné zdravotnictví, prevenci, epidemiologii, vědu a výzkum. Na ni pozve profesora Duška a bude tam věnován větší prostor odborné diskusi. V usnesení z 29. dubna 2026 pouze vzal výbor na vědomí „informaci o aktuálním vývoji v oblasti prevence infekčních onemocnění a dostupných nástrojích ochrany veřejného zdraví“. O průběhu jednání se můžete dočíst třeba na EpochTimes.

Naše sdružení SMIS opakovaně nabízí své členy a spolupracovníky jako odborníky do diskusí o vakcinaci. I tentokrát jsme předsedu Maška požádali o možnost se schůzky účastnit: „Byli bychom rádi, pokud byste mohli na jednání zařadit prezentaci angiologa MUDr. V. Čížka o metodách hodnocení účinnosti vakcinace, prezentaci matematika RNDr. Tomáše Fürsta, PhD. týkající se analýz dat ÚZIS a advokátky JUDr. Vladany Vališové, LL.M. o problematice odškodňování osob poškozených negativními zdravotními důsledky vakcinace.“ 

Náš dopis společně s průvodním dopisem odeslala Vladana Vališová prostřednictvím datové schránky poslanci Maškovi dne 13. května 2026, odpověď jsme neobdrželi. Tak jsme ji urgovali mailem odeslaným 29. května, na který jsme dostali odpověď, že se „příští týden spojíme“. Spojení se nekonalo a ani na třetí mail (z 6. června) jsme od předsedy Maška odpověď nedostali.

Je zajímavé, že už když poprvé krátce odpovídal, věděl, na rozdíl od nás, že ono jednání podvýboru na téma NOS s Ladislavem Duškem a Barborou Mackovou proběhlo. Schůzka byla svolaná narychlo, konala se 26. května krátce po poledni před schůzí sněmovny. Prezentace kolegy Duška ani zápis z jednání k dispozici na webu není. Pozvánka byla zveřejněná na webu sněmovny až 28. května, tedy dva dny poté. Pan předseda Mašek tímto hrdě převzal styl práce své předchůdkyně MUDr. Němečkové Cvrkvenjaš.

O tom, jak jsme se s ní v období od podzimu 2024 do února 2025 snažili komunikovat jsme psali zde. Tehdy za otevření témata vakcinace proti covidu bojoval poslanec MUDr. Vladimír Zlínský.  Paní předsedkyně ho tehdy – v rámci snahy nepustit žádné kritiky na zdravotní výbor – odklonila směrem k uspořádání Kulatého stolu. Z členů zdravotního výboru se Kulatého stolu na chvíli zúčastnil prof. Špičák, jinak kromě poslance Zlínského na tomto odborném jednání nebyl žádný další poslanec.

Asi nepřekvapí, že mezi našimi současnými připomínkami k NOSu a tehdejšími závěry ke covidovému očkování je velký průnik (viz níže). Na Kulatém stole byli přítomní i zástupci ministerstva zdravotnictví a ředitel SÚKLu s dvěma kolegyněmi. Oba tyto týmy odešly před ukončením setkání s tím, že uvedené závěry podepisovat nebudou, že k tomu nemají mandát.  

NOS podpořili politici. Co na ní budou říkat lidé?

Prozatím se tedy vakcinační lobby podařilo za přísného utajení promanévrovat NOS senátem i sněmovnou. Žádný otevřený dialog s veřejností se nekoná, jde o jednostrannou propagaci „dobrovolné“ vakcinace. Po hořkých zkušenostech z doby covidové si neděláme valné naděje, že by se nějaký hlas rozumu ozval z řád odborných lékařských společností, ale stojí za to se ptát na názory lékařů v soukromí. Docela byste se divili, co si o ní myslí.

My ve sdružení SMIS – na rozdíl od autorů NOSu – žádné zásadní zvýšení proočkovanosti v nejbližších letech neočekáváme. Zajímavé bude sledovat, co si o NOSu bude myslet veřejnost. Jak říkal Mark Twain: „Můžete klamat mnoho lidí a často. Ale nemůžete klamat všechny a pořád.“

Diskuse o problémech vakcinace se na půdě Senátu zamítá. Odklepnuto.

Zuzana Krátká

Na 25.schůzi Senátu Parlamentu České republiky, která se konala 27.května 2026, se mj. jednalo o usnesení Zdravotnického výboru k Národní očkovací strategii. Jeho text přikládám.

Senátoři mistrně hrají hru na schovávanou. Opakovaně se o jejich schůzích na téma vakcinace dozvídáme ex post, většinou jen díky statusům politiků na sociálních sítích. Minimalizují tak riziko, že by museli diskutovat o rizicích vakcinace a toto citlivé téma tak prochází veškerým schvalováním, ať už ve výborech nebo v plénu, bez problémů. Málokterý politik si dovolí kritizovat vakcinaci. A už vůbec se do diskuse nepouští chvíli po nešťastném úmrtí neočkovaného chlapce na záškrt. I tento raritní případ byl senátory využitý v diskusi ve snaze ukázat nezbytnost podpořit Národní očkovací strategii a dát najevo „jednotnou frontu“. Paní senátorka Mračková Vildumetzová mohla aspoň „jako maminka“ apelovat na to, aby hygienické stanice častěji zahajovaly správní řízení za vymáhání pokut na rodičích neočkovaných dětí a pan senátor Zitterbart ji podpořil i s požadavkem, že děti přeci mají „právo na bezpečné dětství“. Jinými slovy je společnost musí chránit před nezodpovědností jejich rodičů…

Je fascinující, jak politici nedokáží rozlišovat přínos různých typů vakcinací a nejsou ochotní k jakékoliv kategorizaci očkování či k diskusi o sporném přínosu a vysokém riziku vakcinace u rizikových skupin dětí či dospělých. Největší emoce vyvolává vakcinace dětí, u které jakákoliv odchylka od očkovacího kalendáře je vnímána jako závažný prohřešek rodičů. Nikdo z politiků či médií se nezajímá o důvodu, proč se tak stalo. Odmítnutí děti očkovat je vnímáno doslova jako svatokrádež. A přitom obavy rodičů dětí poškozených vakcinací z dalších dávek jsou relevantním důvodem k opatrnosti a individuálnímu postupu, a není divu, že se rodiče brání tomu, aby se zdravotní problém neprojevil po očkování také u jejich sourozenců. Kdo se v dané, pro každého rodiče velmi složité, situaci neocitnul, ten jen zřídka jejich respekt z vakcinace pochopí.

Vakcinace je obecně považována za bezpečnou, ale to jen proto, že málokdo pátrá po četnosti závažných rizik. Asi byste byli překvapení informací, kolik bylo v minulých letech nahlášeno úmrtí v souvislosti s vakcinací. Před časem se na to zeptal spolek Rozalio SÚKLu. V odpovědi na dotaz podaný podle § 106/1999Sb. Zákona o svobodném přístupu k informacím, se uvádí, že mezi roky 2017-2025 došlo k úmrtí v šesti případech po vakcinaci hexavakcínou (která obsahuje i složku proti záškrtu). Tedy na jedno raritní úmrtí na záškrt v tomto roce máme šest podezření na úmrtí po vakcinaci v rozpětí 8 let.  Kromě podezření na úmrtí v souvislosti s hexavakcínou odpověď SÚKLu obsahuje dalších 17 hlášení podezření na úmrtí u dalších typů vakcín pro děti a dospělé a k tomu ještě  53 podezření na úmrtí u vakcín proti covidu. To není tak málo, aby se nad tím dalo mávnout rukou.

Jedinou senátorkou, která se rozhodla usnesení senátu k podpoře Národní očkovací strategie nepodpořit, byla JUDr. Daniela Kovářová ( videozáznam vystoupení je zde). Aniž by byla proti vakcinaci jako takové, vadilo jí na usnesení zejména to, že politici nejsou ochotní k reflexi chyb z doby covidové. „Mezi řádky cítím opět tu starou známou povýšenost nad jakoukoliv kritikou, i nad kritikou založenou na oprávněných pochybnostech. A snahu vyoutovat veřejnou diskusi o vážných věcech někam mezi pověry a šarlatánství, jakou jsme zažívali v době lockdownů.“ „Chybí mi stopa reflexe na dobu covidových restrikcí. Reflexe lží o tom, že očkovaný není nakažlivý a že neočkovaný je nebezpečnější svému okolí a je třeba mu odepřít normální život.“ Paní senátorka připomněla kolegům, že v jiných státech se již vedou otevřené diskuse o dopadech očkování, u nás nikoliv… Celé její vyjádření, za které děkujeme, je uvedeno níže. A i když bylo relativně smírné, přesto jej kolegové senátoři komentovali s nelibostí. Písemný záznam jednání a celou diskusi najdete zde.

Politici se vyhýbají diskusi s kritiky Národní očkovací strategie. Je evidentní, že ač apelují na „medicínu založenou na důkazech“, nejsou si schopní či ochotní ověřit si z jiných zdrojů jakékoliv informace, které jim vakcinologové či autoři NOS předloží. Umí jen papouškovat poskytnutá data a ještě k tomu je opakují špatně. Předkladatel usnesení, pan senátor T. Fiala, jehož řeč si můžete poslechnout zde, jen zmateně cituje „ekonomickou analýzu Ministra zdraví“, poukazuje na to, že „očkování není náklad, ale investice“ a slibuje oněch legendárních hypotetických „27 miliard korun ušetřených při 75% proočkovanosti na chřipku“.

Mimochodem tato hypoteticky uspořená částka se v dokumentech k NOS objevuje pravidelně, má však jeden zásadní problém, že nikdo neví, jak toto číslo bylo vypočítáno. Zeptáme se proto pana senátora Fialy, zda aspoň on četl onu analýzu Hospodářské komory, ve které by mělo mít původ. Byl by patrně první její čtenář, protože zatím ji nečetli ani na Ministerstvu zdravotnictví (viz níže odpověď MZČR na dotaz dle § 106/sb. 1999, kterou obdržel R. Kovařík), nedokáže ji předložit ani Hospodářská komora, ale ani odborné lékařské spolky, jak zjistila dotazy novinářka Angelika Bazalová. Průběh její investigace na téma „analýza HK o ušetřených 27 miliardách“ si můžete vyslechnout v záznamu z tiskové konference.

„Zdravotní výbor se snažil o vyvracení dezinpretací a dezinformací a doporučuje zlepšit proočkovanost. Nechci unavovat čísly, ale na závěr jedno číslo řeknu. Proti pneumokokům, což je smrtící choroba u seniorů, je očkování zdarma, přesto mají senioři nad 65 let proočkovanost pouhých 27 %. Proto žádám o podporu usnesení.“ Tím končí svou řeč senátor Fiala. Bereme rozhodnutí pana senátora zlepšit proočkovanost vážně. A pohlídáme si, zda se díky podpoře Zdravotního výboru Senátu proočkovanost proti pneumokokům u senioru zvýší. Co se očkování proti pneumokokům týče, tak je v NOS uvedeno, že cílem je mít v roce 2029 naočkováno 50 % seniorů. Ambiciózní plán. Už nyní se domníváme, že splněn nebude a naopak se situace zhorší.

Co říci na závěr? Politické strany nejeví žádnou vůli se zaobírat kritikou vakcinace, zejména tou týkající se bezpečnosti a efektivity. Faktem ale je, že jedna paní senátorka Kovářová a jeden poslanec Síla jsou příliš málo na to, aby se téma v Parlamentu či Senátu mohlo důrazněji probrat. Uvidíme, jak se bude situace se zájmem o očkování vyvíjet dál. Jedno je jisté – ÚZIS pečlivě sbírá data o každé podané vakcíně, a tak tento „průzkum očkovacích preferencí“ budeme mít alespoň možnost průběžně sledovat. Uvidíme, zda to, že politici stojí za NOS zvýší důvěru občanů v očkování nebo se naopak skepse prohloubí. Teď už je to jen na lidech…

Očkování proti žloutence vynucovat nejde, pane Fošume.

Zuzana Krátká, Vladana Vališová

V listopadu 2025, v době, kdy v Praze vrcholila vlna hepatitidy A, přišlo ministerstvo zdravotnictví s převratnou změnou postupu jak s nezkrotnou epidemií zatočit. Vakcinologové jim doporučili, aby profylakticky všechny, kdo se s nakaženým setkali a kteří nebyli v minulosti proti hepatitidě A očkovaní, rovnou naočkovali. A při té příležitosti, aby se na vyšetření protilátek, které by ukázalo na již rozbíhající infekci či dříve prodělané onemocnění, prostě vykašlali. Je to tak rychlejší, udají se vakcíny a „je to bezpečné“. V článku s názvem Žloutenku likviduje nové nařízení. Po kontaktu s nakaženým hned na očkování, který vyšel dne 16. 12. 2025, na iDNES.cz, zaznělo z úst ministerských úředníků mnoho nesmyslů a nezbylo, než se proti nim ohradit.

Společně s Martinou Suchánkovou, předsedkyní spolku Rozalio, jsme 18.12.2025  poslali na ministerstvo zdravotnictví dopis s žádostí o vysvětlení:

  1. na základě jakých konkrétních zákonných ustanovení bude příslušná KHS vyžadovat povinnou vakcinaci osob, které byly v kontaktu s nakaženým pacientem
  2. jaký bude postup v případě osob, které již v minulosti byly proti hepatitidě A očkované nebo hepatitidu A v minulosti prodělaly. 
  3. jak se bude postupovat v případě osoby, která přišla do styku s hepatitidou A, ale není zdráva.

Dlouho jsme čekali na odpověď, ale nakonec jsme dostali dopis od Mgr. Fošuma, ředitele odboru ochrany veřejného zdraví Ministerstva zdravotnictví. V třístránkové zprávě rozebírá jak možnost nařídit mimořádné očkování, tak poněkud bezstarostně připomíná doporučení České vakcinologické společnosti ze září 2025:  „V této souvislosti je však nutné také zmínit stanovisko České vakcinologické společnosti ČLS JEP, kdy podání vakcíny proti VHA osobě, která neví, zda v minulosti prodělala VHA nebo byla očkována proti VHA, není rizikové“

Před několika dny odešla na ministerstvo naše společná odpověď. Shodneme se s Rozaliem v tom, že ministerské výmysly nelze nechat bez povšimnutí a je třeba se vymezit proti iracionalitě ministerských úředníků a jejich expertů z ČVS. I když se jim může zdát, že svět se s příchodem covidu změnil a každý musí chápat, že „vakcinace je nejlepší výdobytek medicíny“ a „vakcinace je základní formou prevence“, není tomu tak. Biologie funguje pořád stejně, právo také a přepisovat učebnice medicíny a sbírky zákonů rozhodně nehodláme jenom proto, aby si hygienici zjednodušili práci nebo aby se zvýšila spotřeba vakcín.

Mgr. Fošumovi jsme znovu připomněli, v jakém zákonném rámci se musí ministerstvo zdravotnictví resp. hygieny pohybovat. Opravdu nejde jen tak jednoduše vydat mimořádné opatření (to už jsme tu nejednou měli za covidu), aby se mohlo nařizovat očkování. Podrobně téma popsala Vladana Vališová i do článku Může hygienická stanice konkrétní fyzické osobě nařídit mimořádné očkování? zveřejněném v Advokátním deníku. Doporučuji, může se hodit.

Druhá půlka naší odpovědi se věnovala medicínským resp. biologickým otázkám. Ti z vás, které postihne jednání s Hygienou kvůli možné nákaze po kontaktu s pacientem s hepatitidou A, v dopise mohou najít cenné informace.

Pokud by hygienici nechtěli uznat imunitu u osoby, která má ochranné titry anti-HAV protilátek v séru, ale má i specifické IgM protilátky (tedy probíhá u něj infekce), pak platí, že: „Průkaz přítomnosti celkových protilátek anti-HAV v ochranných titrech plně je postačující (pro potvrzení imunity), a požadavek na negativitu specifických protilátek IgM nemá opodstatnění. Pacient s akutní nebo nedávno prodělanou hepatitidou A (což se prokazuje přítomností protilátek IgM) je buď již neinfekční nebo přestane být infekční během několika dní, rozhodně dříve, než by se projevil efekt vakcinace.“

A budou- li tvrdit, že očkovat lidi s protilátkami je bezpečné, pak buďte ostražití: „Stanovisko ČVS, že podání vakcíny osobě s neznámou historií nákazy není rizikové, není podloženo žádnou studií porovnávající nežádoucí reakce u osob s vysokou hladinou protilátek a osob s nulovou hladinou. Vyšší hladina protilátek může zvyšovat riziko nežádoucí reakce. Považujeme za nezodpovědné banalizovat možné zdravotní riziko při očkování osoby s imunitou proti VHA bez zohlednění zdravotního stavu dotyčné osoby. Zatímco tato osoba infekcí není ohrožená, vakcinace ji ohrozit může.“

Jako vždy se ministerstvo zdravotnictví v dopise zaštiťuje doporučeními ČVS, nicméně veřejnost, už i ta lékařská, si o nich myslí to své a vadí jí, že ČVS stále za svá doporučení nenese právní odpovědnost. „Připojujeme ještě dotaz na právní relevanci doporučení ČVS: Jakou právní váhu přikládá MZd doporučením ČVS, když se jedná o spolek bez právní subjektivity, který nenese žádnou právní odpovědnost za svá prohlášení?“

A v samotném závěru dopisu se už jen ujišťujeme, jak to tedy bude dál: „Ztotožňujeme se s právním závěrem, že platná právní úprava neumožňuje KHS ukládat jednotlivcům mimořádné očkování na základě § 64 ZOVZ ani vyhlášky č. 389/2023 Sb. Žádáme Vás o písemné vyjádření k výše uvedeným rozporům a o sdělení, zda MZd plánuje uvést své metodické pokyny do souladu se zákonem a aktuálními odbornými poznatky.“

Tolik k naší komunikaci s ministerstvem zdravotnictví. Děkujeme Rozaliu a všem, se kterými jsme mohli daný problém konzultovat. Je třeba si hlídat „odborná doporučení“, aby měla skutečně smysl.

Aktuální výskyt hepatitidy A aneb je třeba stále dodržovat „bojové podmínky“?

V ČR se stále ještě hepatitida A vyskytuje, i když počet nakažených dlouhodobě klesá. Pokud byste se dostali do kontaktu s nakaženým, pak se budete muset řídit těmito nařízeními: Co vás čeká v případě kontaktu s hepatitidou A . V prosinci avizovaný postup je stále ještě uveden v hlášeních SZÚ o výskytu infekce.  V poslední zprávě SZÚ o epidemii hepatitidy A z dubna 2026 se uvádí: „U neočkovaných a vnímavých kontaktů nemocného s VHA (tj. osob, které v minulosti onemocnění prokazatelně neprodělaly) se nařizuje lékařský dohled, u blízkých kontaktů postexpoziční očkování (Vyhláška č. 389/2023 Sb., o systému epidemiologické bdělosti pro vybraná infekční onemocnění), součástí opatření je  rovněž dodržování přísné osobní hygieny a hygienických návyků a zákaz činností, například zákaz návštěvy bazénu, sauny, posilovny, dětských táborů, u osob neočkovaných zákaz práce s nebalenými potravinami, atd. Postexpoziční očkování se zahajuje do 14 dnů od kontaktu s infikovaným/nemocným VHA, podává se jedna dávka vakcíny, která může zabránit rozvoji onemocnění nebo alespoň zmírnit jeho průběh; tuto dávku očkování hradí stát; u postexpozičně očkovaných kontaktů se lékařský dohled ukončuje za 28 dní po očkování.“

„Ideální ochranou před onemocněním je preventivní očkování; u kontaktů osob s prokázaným onemocněním hepatitidou A je důležité očkovat co nejdříve v rámci postexpoziční profylaxe; podle dopisu hlavní hygieničky se proto upouští od vyšetřování protilátek před očkováním kontaktů“ více viz odkaz zde.

Tento postup byl v prosinci zdůvodňován špatnou epidemiologickou situací, ale časově toto nařízení souvisí i s dodáním více než 120 tisíc dávek vakcín. To nejhorší v této vlně však už je za námi. „Za celý rok 2025 bylo evidováno celkem 3255 případů onemocnění, včetně 36 úmrtí v souvislosti s VHA. Počty vykázaných případů měly od 45. kalendářního týdne roku 2025 sestupnou tendenci“. A v letošním roce bylo od ledna do konce dubna 2026 evidováno 1078 případů včetně 6 úmrtí.

„Ze zkušenosti z předchozích let, kdy nárůst a následný pokles počtu případů VHA obvykle trval 3 roky, lze předpokládat během roku 2026 postupné snižování počtu hlášených případů onemocnění (utlumení epidemie). Ke zlepšení situace mohou přispět také lepší dostupnost očkovacích látek a ochota k očkování.“

Epidemie ustupuje. Na kolik bude těžké s hygieniky v případě potřeby o vakcinaci smlouvat, je opravdu těžké v tuto chvíli předjímat. Očkovat lidi s imunitou je ale podle našeho názoru zbytečné.

Zdroj:  https://szu.gov.cz/wp-content/uploads/2026/05/B15-VHA-zprava-2026_05_03_def.pdf