Blog

Zvýrazněno

Opomenuté aspekty hodnocení nejnovějších trendů ve vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Ondřej Vencálek

V uplynulých přibližně dvou týdnech proběhla čilá debata o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti v České republice v posledních letech. Zkusím nejprve tuto debatu krátce rekapitulovat a poté poukázat na některé zatím opomíjené aspekty této problematiky. Zejména se zaměřím na hodnocení roku 2021 jako roku s (výrazně) zvýšenou plodností, po níž by bylo možné očekávat pokles („návrat k průměru“). Zjistíme totiž, že plodnost nebyla zvýšená až tak výrazně, jak se může na první pohled zdát. Překvapivě důležitou roli totiž hraje skutečnost, že v roce 2021 proběhlo sčítání lidu. 

Rekapitulace únorové debaty o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Debatu o vývoji počtu narozených dětí (a potažmo plodnosti) v ČR odstartoval článek Tomáše Fürsta z 6. února 2023, v němž se autor pozastavuje nad „skokovým desetiprocentním poklesem počtu narozených dětí“ v roce 2022 oproti roku 2021. Dále upozorňuje na „velmi dramatický pokles počtu narozených dětí i v mnoha jiných zemích“ a zamýšlí se nad možnými příčinami poklesu. Ty je podle Fürsta „třeba hledat v něčem, co nastalo na jaře roku 2021“. Možnou souvislost nachází v časové koincidenci s počátkem očkování: „Data z ostatních zemí ukazují přesně stejnou časovou souvislost – pokles porodnosti nastává asi devět měsíců po začátku očkování věkové kohorty rodičů.“ Zcela správně upozorňuje, že může jít o souběh čistě náhodný, zároveň však nenachází evidenci pro jiné vysvětlení pozorovaných změn a vybízí proto k důkladnému zkoumání příčin poklesu počtu narozených dětí.

Reakcí na výše uvedený článek byl text Petra Koubského z 15. února 2023 v Deníku N. Koubský v něm zcela správně poukazuje na zjevnou slabinu Fürstovy úvahy, která spočívá v práci s absolutními počty narozených dětí bez zohlednění četnosti a věkové struktury populace žen v reprodukčním věku (15 až 49 let). Tvrdí, že „pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Článek je shrnut tvrzením, že „K vysvětlení [současných] populačních trendů postačují známé a prozkoumané faktory, žádný nový se neprojevuje“. Svá tvrzení dokládá vývojem jednoho z demografy používaných ukazatelů plodnosti („intenzity rození dětí“), tzv. úhrnné plodnosti. K této míře se v následujícím textu budeme opakovaně vracet.

Třetí text publikovaný na stránkách skupiny SMIS je datován 17. února 2023 a má formu rozhovoru imunoložky Zuzany Krátké s demografkou Klárou Hulíkovou Tesárkovou. Ta zopakovala potřebu pracovat nikoliv přímo s počty narozených dětí, ale s mírami plodnosti, které zohledňují počet a věkové složení populace žen v reprodukčním věku: „Pro možné analýzy souvislostí mezi plodností a jakýmikoli možnými faktory je zcela nutné pracovat s intenzitami očištěnými od strukturálních vlivů, protože struktura populace a počty žen jsou zde jednoznačně rušivým faktorem zkreslujícím celé vyznění tématu.“ Pokles počtu narozených dětí Hulíková Tesárková vysvětluje strukturální změnou populace, která je „logickou, plně předvídatelnou a hlavní příčinou pozorovaného poklesu.“ O roku 2021, kdy „došlo nejen v ČR, ale i v jiných evropských státech ke zvýšení úrovně plodnosti, tedy kdy se zvýšil průměrný počet živě narozených dětí na ženu“, hovoří jako o výjimečném. Uvádí: „Pokud by nedošlo k výjimečnosti roku 2021, tak i v něm by nastal další pokles počtu živě narozených dětí o několik tisíc (mezi roky 2019 a 2020 byl pokles o více než 2 tisíce) a pokračující pokles v roce 2022 by nebyl tak mimořádně působící.“      

Zatím poslední text zveřejnil na stránkách skupiny SMIS 19. února 2023 Arnošt Komárek. V tomto textu vypočítává meziroční změnu počtu narozených pro jednotlivé měsíce a dochází k závěru, že „S ohledem na bezprecedentní skokovou změnu v porodnosti pozorovanou z měsíce na měsíc (po očištění o sezónnost) se však důvodně domnívám, že ji nelze vysvětlit běžným demografickým vývojem, ale musí jím být nějaká téměř jednorázová událost.“

Proč je rozumné pracovat spíše s mírami plodnosti než přímo s počty narozených

Počet narozených dětí za určité období (např. daný kalendářní rok) na určitém území (např. v daném státě) je zásadním způsobem ovlivňován počtem obyvatel žijícím v daném čase na tomto území. Podstatné je rovněž věkové složení obyvatelstva – počet narozených dětí je těsněji spjat s počtem žen v reprodukčním věku (15-49 let) než s celkovým počtem žen, respektive celkovým počtem obyvatel. Vztáhneme-li počet narozených dětí k počtu žen v reprodukčním věku, získáme míru plodnosti, tedy ukazatel, který vypovídá o „intenzitě“, s jakou ženy v dané (časově a prostorově určené) populaci rodí děti. Demografové používají různé míry plodnosti, přičemž společné těmto mírám je to, že počty narozených dětí vztahují k počtům obyvatel, typicky při zohlednění věku těchto obyvatel.

Jednou z nejčastěji používaných měr plodnosti je tzv. úhrnná plodnost, která představuje „průměrný počet živě narozených dětí, které by se narodily jedné ženě za předpokladu, že by míry plodnosti podle věku zaznamenané ve sledovaném kalendářním roce zůstaly během jejího reprodukčního věku (15–49 let) neměnné.“, viz Metodické poznámky k Demografické příručce ČR 2021. Úhrnná plodnost se vypočítává jako součet věkově specifických měr plodnosti.

Co má vliv na to, s jakou intenzitou se děti rodí? Co ovlivňuje plodnost? Odpovědi hledáme jednak v prostorovém srovnání měr plodnosti (v daném čase), ale také hodnocením vývoje měr plodnosti na daném území v čase.

 Vývoj úhrnné plodnosti v ČR od 90. let 20. století

Zaměříme-li se vývoj plodnosti v České republice od 90. let 20. století, budeme pozorovat její nárůst až k rekordně vysokým hodnotám z roku 2021. V tiskové zprávě Českého statistického úřadu (ČSÚ) ze dne 15. prosince 2022 se uvádí: „Díky nárůstu intenzity plodnosti v posledních jedenácti letech se Česko v roce 2021 zařadilo k zemím s nejvyšší úrovní úhrnné plodnosti v Evropě. Průměrný počet dětí na jednu ženu u nás dosáhl 1,83 a byl nejvyšší od roku 1992.“ Tuto zprávu převzala ČTK [1] a nejsledovanější veřejnoprávní [2, 3, 4] i komerční média [5, 6, 7]. Česká televize ke zprávě připojila také graf vývoje úhrnné plodnosti.

Obrázek 1: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011-2021. Data: ČSÚ; graf formátován dle [2].

Z tohoto grafu je dobře patrné, že v roce 2021 došlo k značně velkému zvýšení úhrnné plodnosti. Zatímco ve čtyřech předešlých letech byly hodnoty stabilní (1,69 v roce 2017 a 1,71 v následujících třech letech), v roce 2021 byla hodnota úhrnné plodnosti 1,83. Ponechme nyní stranou skutečnost, že díky omezení hodnot vykreslených na svislé ose (1,3 až 1,9 dětí na ženu) se změny hodnoty zdají „dramatičtější“, než kdyby svislá osa začínala hodnotou nula. Meziroční nárůst z hodnoty 1,71 na hodnotu 1,83, tj. nárůst o cca 7 %, je v posledních 10 letech největší a budí tudíž pozornost. Co je jeho příčinou? Než se pustíme do spekulací, podívejme se do dat trochu blíže.

Vývoj počtu narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku („záhada mizejících žen“)

Pro výpočet úhrnné plodnosti jsou zásadní údaje o počtu živě narozených dětí, věku jejich matek a počtu žen v daném věku. Potřebné údaje najdeme v Demografické příručce, kterou každoročně publikuje ČSÚ. V současné době je k dispozici demografická příručka za rok 2021, která byla publikována 31.1.2023.

Jak se dá očekávat, k výpočtu „intenzity rození dětí“ je třeba znát především počty narozených dětí. Celkové počty narozených dětí můžeme zjistit hned z několika různých tabulek demografické příručky, např. z tabulky 1-5a Přirozený pohyb obyvatel na území Česka v letech 1919–2021 (absolutní údaje). Tyto počty jsou znázorněny na obrázku 2.

Počty (živě) narozených se v posledních několika letech (od roku 2015) pohybují v rozmezí 110 až 115 tisíc. Meziroční změny počtu narozených v těchto letech nepřekračují 2 procenta (v letech 2015 až 2021 představují postupně +0,8, +1,7, +1,5, -0,3, -1,6, -1,8 a +1,4 procent).

Obrázek 2: Vývoj počtu živě narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku v letech 1951 – 2021. Data: ČSÚ.

Zabývejme se nyní počtem žen v reprodukčním věku. Vyjdeme z tabulky 1-11 Ženy ve věku 15–49 let podle jednotek věku v letech 1920–2021 (stav k 1. 7.), kde pro jednotlivé roky nalezneme i celkový počet žen ve věku 15-49 let. A zde nás čeká možná velké překvapení. Jak je patrné z obrázku 2 (povšimněme si prudkého poklesu červené čáry na jejím konci), mezi roky 2020 a 2021 došlo k největšímu poklesu počtu žen v reprodukčním věku za období od roku 1951.

Počet žen v reprodukčním věku uváděný v datech ČSÚ poklesl mezi roky 2020 a 2021 o 83 471, tj. přibližně o 3,5 %. Nejde přitom jen o rozdíl mezi nejstarší generací 49letých, která v roce 2020 čítala 73 617 (a která už se v roce 2021 nezapočítává, protože přesáhla vymezené věkové rozmezí), a nejmladší generací 15letých, která v roce 2021 čítala 51 023 žen. Pokud by byly všechny ostatní věkové skupiny stabilní, představovala by tato generační obměna úbytek o velikosti 73 617 – 51 023 = 22 594. Navíc by šlo o úbytek v „okrajových“ věkových skupinách, kde je plodnost dosti nízká, a na úhrnnou porodnost by tato samotná změna měla jen omezený vliv. Jenže došlo (alespoň formálně) k výraznému „úbytku“ žen i ve většině dalších věkových kohort. V každé z věkových skupin 31 až 39 let šlo o pokles o 4 až 5 procent. Opět zdůrazněme, že nejde o efekt různě populačně silných ročníků, neboť zde srovnáváme ve dvou po sobě jdoucích letech velikost „stejné“ skupiny. K výrazné změně došlo například ve skupině 30letých žen (k 1.7.2020) čítající 68 414 žen. Tato skupina tvoří „základ“ skupiny 31letých žen v roce následujícím (k 31.7.2021), v něm však skupina 31letých čítá jen 65 419 žen. Za rok se tedy někde „ztratilo“ jen v této věkové skupině téměř 3 tisíce žen, tj. skoro 4,4 %. Celkově se skupina 15-48 letých z roku 2020 za rok zmenšila o 60 877 žen, tj. o téměř 2,6 %.

Počet žen v reprodukčním věku a sčítání lidu („rozluštění záhady mizejících žen“)

Výše uvedený „úbytek“ počtu žen v reprodukčním věku samozřejmě v žádném případě nepředstavuje skutečný úbytek, ale je dán tím, že v roce 2021 proběhlo v ČR sčítání lidu, domů a bytů. Počty žen v jednotlivých věkových skupinách jsou totiž ve skutečnosti jen odhadovány. V roce 2021 došlo k bezprecedentní úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, jak je vidět z obrázků 3 a 4.

Obrázek 3: Meziroční procentuální změna počtu žen v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 3 je patrné, že k takto dramatickému „poklesu“ počtu žen v reprodukčním věku předtím nikdy nedošlo. Pokles o více než jedno procento byl zaznamenán ještě v letech dvou předešlých sčítání lidu, tj. v letech 2001 (o 1,0 %) a 2011 (o 1,4 %). O to více vynikne mimořádnost poklesu v roce 2021 (o 3,5 %).

Meziroční změna počtu žen v reprodukčním věku pozorovatelná na obrázku 3 je z velké části dána nestejnou velikostí nastupující generace (15letých žen) a skupiny, která reprodukční věk opouští (49 let). Nejde však jen o tuto změnu. Vlivem přeshraniční migrace a (v malé míře) také úmrtnosti se mění také velikost skupiny žen, které žijí v České republice a zůstávají v reprodukčním věku (věk 15-48 let, v následném roce 16-49 let). Velikost těchto změn je zachycen na obrázku 4.

Obrázek 4: Meziroční procentuální změna v četnosti skupiny žen, které zůstávají v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 4 je patrné, že odhady počtu žen v reprodukčním věku se výrazně upravovaly prakticky při každém sčítání lidu, a to směrem dolů (počet zjištěný sčítáním byl vždy menší, než byl odhad v předchozím roce). Největší korekce byla provedena při sčítání 2021. Po odhlédnutí od přirozeného stárnutí populace šlo o přibližně 2,6% „pokles“ (opravu). Druhá největší oprava (z roku 1970) byla poloviční (o 1,3 %).   

Za povšimnutí stojí také skutečnost, že v období mezi posledními sčítáními (2012 až 2020) byly prováděny „aktualizace“ odhadu počtu žen v reprodukčním věku vždy směrem nahoru, a to až o 0,5 % ve všech třech letech před sčítáním. Celkově se tak za roky 2012 až 2020 skupina žen v reprodukčním věku „zvětšila“ o 56 079 osob, aby byla následně v roce 2021 o 60 877 osob „zmenšena“.

Změna plodnosti mezi roky 2020 a 2021

Z výše uvedeného vyplývá, že k velkému zvýšení úhrnné plodnosti mezi roky 2020 a 2021 došlo zřejmě do značné míry díky „aktualizaci“ (snížení) odhadu počtu žen v reprodukčním věku.

Jak moc se tato skoková změna promítla do výpočtu úhrnné plodnosti? Záleží na tom, jak se postavíme k velké diskrepanci v odhadech velikosti věkových kohort před a po sčítání lidu 2021. Skokovou změnu (emigrace či úmrtí desítek tisíc žen v této skupině během jediného roku) nepovažuji za věrohodné vysvětlení.

Věřím, že výsledky ze sčítání lidu jsou nejlepšími dostupnými odhady pro rok 2021 a skutečná hodnota úhrnné plodnosti se tedy v roce 2021 opravdu pohybovala kolem hodnoty 1,83. Při vyloučení výše uvedené reálné skokové změny to ale znamená, že v letech bezprostředně předcházejících byl odhad počtu žen v reprodukčním věku mírně nadhodnocen, a úhrnná plodnost tedy byla mírně podhodnocena.

Vzhledem k výše uvedené „bilanci“ za roky 2012 až 2020, kdy bylo ke skupině žen v reprodukčním věku postupně přičteno přibližně 56 tisíc osob a následně bylo v roce 2021 přibližně 61 tisíc osob odečteno, se jeví jako rozumné počítat s nulovou bilancí za roky 2012 až 2020 a jednotlivé skupiny nechat „stárnout“, ale nijak je nezvětšovat ani nezmenšovat. Skok v roce 2021 v počtu žen v reprodukčním věku pak nebude tak dramatický. 

Takto odhadnuté počty žen v reprodukčním věku následně použijeme k standardnímu výpočtu úhrnné plodnosti za roky 2011 až 2021. K výpočtu dále použijeme údaje o počtu živě narozených dětí podle věku matky, které v Demografických ročenkách ČR publikuje pravidelně ČSÚ. Konkrétně vycházíme z tabulek D.04 Živě narození podle věku matky, legitimity a pořadí narození.

Výsledný odhad vývoje úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 je zobrazen na obrázku 5 zeleně, červená linka ukazuje původní, oficiálně publikované hodnoty.

Obrázek 5: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 dle oficiálních údajů ČSÚ (červeně) a po přepočtu na základě údajů ze sčítání lidu 2021 (zeleně). Data: ČSÚ.

Je třeba si uvědomit, že oficiálně uváděné hodnoty úhrnné plodnosti byly publikovány postupně v jednotlivých letech mezi sčítáními lidu, kdy statistici upravovali odhady počtu žen v reprodukčním věku. Při posledním sčítání lidu (2021) se však ukázalo, že tyto odhady byly značně nadhodnocené a skutečná úhrnná plodnost byla tudíž zřejmě větší, než bylo oficiálně publikováno.

To znamená, že oproti roku 2020, v němž byla oficiálně uváděna úhrnná plodnost 1,71 dítěte na ženu, opravdu došlo v roce 2021 ke zvýšení úhrnné plodnosti, ale změna ve skutečnosti nebyla tak dramatická, jak by se z oficiálních dat (uvádějících hodnotu 1,83 za rok 2021) mohlo zdát. 

Jak postupovat při hodnocení dat za rok 2022 – „průměrná“ hodnota může být dosti matoucí pojem

Při hodnocení nejnovějších dat je třeba si uvědomit, že oficiálně publikované hodnoty úhrnné plodnosti před rokem 2021 na jedné straně a její hodnoty z roku 2021 a dalších let na straně druhé jsou (resp. budou) obtížně srovnatelné, protože v roce 2021 došlo k bezprecedentně velké úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, přičemž z těchto aktuálních hodnot budou zřejmě vycházet i odhady v letech následujících. 

Nejnovější čísla o počtu narozených dětí jsou měsíční údaje za první tři čtvrtletí (tedy leden až září) roku 2022. Ty jsou k dispozici od 12. 12. 2022 na stránce ČSÚ v tabulce Tab. 1 Počet a pohyb obyvatel České republiky v letech 1992–2022: absolutní údaje (roční, čtvrtletní, měsíční). Měsíční počty za celý rok 2022 by měly být publikovány přibližně za měsíc, přesněji 21. března 2023, detailnější data o věku matek narozených dětí pak v říjnu 2023, kdy vyjde Demografická ročenka ČR – 2022.

Data publikovaná ČSÚ jsou přebírána do mezinárodní databáze Human Fertility Database. Nejnovější měsíční počty narozených v ní najdeme v sekci Short-Term Fertility Fluctuations v tabulce pro ČR obsahující neupravená zdrojová data Crude data. Počty živě narozených dětí pak slouží k odhadu úhrnné plodnosti. Jelikož počet narozených dětí závisí mj. na ročním období (jsou měsíce, kdy se pravidelně rodí dětí více), jsou k dispozici i odhady měsíčních hodnot úhrnné plodnosti očištěné od tohoto vlivu, které lépe slouží k posuzování dlouhodobých trendů.  Pokud by se naplnil odhad, který na základě měsíčních odhadů úhrnné plodnosti publikovaných na stránkách Human Fertility Database uvádí ve svém článku Koubský, tedy pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, šlo by pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Proč si to myslím? Ať už vyjdeme z oficiálně publikovaných (neaktualizovaných) odhadů úhrnné plodnosti, nebo z aktualizovaných hodnot, jde o poměrně zásadní změnu trendu ve vývoji úhrnné plodnosti. Ta od roku 2011 až do roku 2021 rostla. V roce 2022 pak zřejmě došlo k poklesu, a to ne zcela zanedbatelnému. Ilustrujeme tuto změnu na obrázku 6.

Obrázek 6: Úhrnná plodnost v ČR 2011-2021 (přepočítané hodnoty) a predikce pro rok 2022. Hodnoty na základě dat ČSÚ za roky 2011-2021 spočítal O. Vencálek, predikce na rok 2022 je odhadem na základě měsíčních dat Human Fertility Database.

V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Pokud bychom připustili, že tato hodnota byla mimořádně vysoká, bylo by možno v následujícím roce (2022) očekávat mírný pokles (princip „návratu k průměru“). Zde jsme však ukázali, že nárůst úhrnné plodnosti v roce 2021 extrémní nebyl. Možná, že expertně můžeme mírný pokles v roce 2022 předjímat (zejména, když už průběžná data tuto „predikci“ potvrzují), těžko by však někdo z dat do roku 2021 predikoval pokles o více než několik setin (modely, které po sérii rostoucích hodnot „predikují“ výraznější pokles vznikají často až poté, co k poklesu opravdu došlo).  

Pro úplnost dodejme, že hodnota 1,65 je pouze „predikcí“ a není zcela zřejmé, nakolik je tato predikce ovlivněna skokovou změnou odhadu počtu žen v reprodukčním věku v roce 2021. Dokonce i hodnoty měsíční úhrnné plodnosti za měsíce, pro něž už jsou počty narozených známy (byť jde o předběžné údaje), jsou totiž netriviálními odhady. Jejich autoři při jejich výpočtu nepočítají s detailními daty propojujícími počty narozených dětí s věkem jejich matek, jak je uvedeno na str. 7 v metodologické poznámce k těmto datům. 

Za pozornost stojí ještě jedna poněkud nečekaná nesnáz. Jde o interpretaci pojmu „průměrná hodnota“. Ve svém výše citovaném článku Petr Koubský uvádí: „Každopádně lze konstatovat, že rok 2022 není z hlediska úhrnné plodnosti nijak výjimečný, v rámci uplynulého desetiletí se jeví jako průměrný.“ Pokud se na zjištěné hodnoty úhrnné plodnosti pohybující se v rozmezí 1,43 až 1,83 budeme dívat bez jejich časového uspořádání, pak dojdeme k závěru, že hodnota 1,65 je „průměrná“. Zde ale hodnotíme vývoj úhrnné plodnosti v čase. Pokud by šlo o ustálený proces, který osciluje kolem jakési „průměrné hodnoty“, i v tom případě by pojmenování hodnoty 1,65 jako „průměrná hodnota“ bylo v pořádku. Zde však o ustálený proces nejde. Těžko budeme hledat někoho, kdo by trend v letech 2011 až 2021 označil za „konstantní“. Spíše se shodneme na tom, že byl rostoucí. V situaci, kdy pozorujeme rostoucí trend a následný pokles z nejvyšší dosažené hodnoty na hodnotu „průměrnou“, je závěr „Rok 2022 […] byl z hlediska úhrnné plodnosti průměrný.“ zavádějící.

Ze stejného důvodu považuji v Koubského článku za matoucí graf znázorňující krátkodobé fluktuace plodnosti v Česku. I zde je totiž opominuta časová posloupnost zjištěných hodnot. Jen velmi pozorný čtenář si všimne, že „podprůměrné hodnoty“ byly zjištěny převážně v první části sledovaného období, zatímco ty nadprůměrné v části druhé, po níž následuje již zmiňovaný „průměrný rok 2022“.

Koubský na základě toho, že hodnoty úhrnné plodnosti v roce 2022 byly průměrné, vyvozuje tyto závěry: „Nic nenasvědčuje, že by se během něj [roku 2022] projevovaly atypické efekty snižující plodnost. Pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Ve své analýze jsem ukázal, že pokud v roce 2022 došlo k poklesu úhrnné plodnosti na hodnotu 1,65 (či podobně nízkou), je třeba nebrat tento pokles na lehkou váhu, ale pátrat po jeho příčinách.

Stojí za to zopakovat, že úhrnná plodnost je charakteristika intenzity rození dětí a je konstruována tak, aby se na ní neprojevovaly strukturní změny v populaci, tedy aby se „odfiltroval“ vliv měnícího se počtu a věkové struktury žen v reprodukčním věku, kteréžto faktory jsou bezesporu hlavními determinantami počtu narozených dětí. Jestliže tedy dochází ke změně trendu ve vývoji tohoto ukazatele (např. mění-li se trend z rostoucího na klesající), je potřeba takovémuto jevu věnovat pozornost. To platí zejména, pokud se potvrdí, že tato změna je výrazná.   

Závěr

Svým příspěvkem jsem měl ambici upozornit zejména na následující aspekty hodnocení nejnovějších údajů o počtu narozených dětí a jeho determinantách:

  1. V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Ukázali jsme, že v roce 2021 došlo k méně extrémní odchylce ve vývoji úhrnné plodnosti, než by se mohlo z oficiálních dat zdát. Změna, ke které došlo v oficiálně publikovaných odhadech úhrnné plodnosti mezi lety 2020 a 2021, je do značné míry dána bezprecedentně velkou opravou odhadu počtu žen v reprodukčním věku po proběhlém sčítání lidu.
  2. Pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, jak bylo predikováno z měsíčních dat Human Fertility Database, šlo by o pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Jde o výraznou změnu trendu, jejíž příčiny by měly být odhaleny.
  3. K hodnocení vývoje úhrnné plodnosti je třeba přistupovat jako k hodnocení trendu a jeho změn, nikoliv jako k hodnocení ustáleného procesu. Označení hodnoty jako „průměrné“ může být při takovéto analýze silně matoucí.

Akce Covid: Proč se to stalo a optimistická cesta ven. Aneb už nikdo zbytečně umírat nemusí.

Dalibor Štys, Laboratoř experimentálních komplexních systémů, Ústav komplexních systémů, FROV, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Bývalý ministr školství prof. Dalibor Štys patří k našim pravidelným čtenářům a velmi aktivním komentátorům našeho facebookového kanálu. Dnes vám přinášíme jeho mimořádně zajímavý a důležitý text,ve kterém propojuje dvě témata: Dobu covidovou a Akademická mafie na českých univerzitách. Je nám ctí a potěšením jeho příspěvek otisknout a doufáme, že se stane inspirací pro další naše aktivní čtenáře, aby pouze nečekali, s čím přijdeme my, ale občas také přiložili ruku k dílu a nějaký původní text nám nabídli. Až se doba otočí a hříchy doby covidové budou pojmenovány a potrestány budete moci říct, že jste byli - s Daliborem Štysem - u toho!   Tomáš Fürst

Druhý týden v srpnu mi kolega Michael Fischer z vídeňské Allgemeine Krankenhaus říkal, abych udělal pěkný obrázek, jak se aktivovaný lymfocyt váže na kmenovou buňku z placenty očkované pacientky, protože covid je už over a je třeba dokončit publikaci. Vzápětí jsme zaznamenali Andreje Babiše v peřinách, jak svým klasickým plačtivým a vyčítavým hlasem sděluje: „Mám covid, a to jsem třikrát očkovaný. Ani ta příroda mne nemá ráda!“ A covidový černokněžník plukovník Prymula mu na to vzkázal: „To je tím, že nemáš dvě dávky našeho nového elixíru“. No, nebudu psát o nejvyšších mlynářích, to bych se zapletl (pozn. reviewer mne stejně donutil napsat, že tím myslím Boha a jeho mlýny).

Samozřejmě si myslím, že cesta ven je. Jinak bych to nepsal. Byla uvolněna kompletní data ÚZIS o očkování a úmrtích. Opět jsme v něčem pozitivním první. Vivat Čečija. Můžeme vyhrát. Ale to až na konec. Vydržte prosím, bude to dlouhé.

Celosvětová akce covid-19 nás zasáhla v optimistické fázi našich dějin. V roce 2019 reálné mzdy rostly, hypotéky měly úrokové sazby pod 2 %, nepůjčte si. Česká národní banka dokonce platila ostatním bankám za to, že si u ní ukládaly peníze, a přesto se státní rozpočet blížil vyrovnanosti. Pamatujete? Sice se média všeobecně snažila najít každou drobnou skvrnku na tehdejším vedení státu, ale kdo měl rozum, ten si užíval prosperity.

V akademické sféře řádila aféra Olomouc, kde jeden doktorand porušil zákon mlčení a prozradil, že v datech publikovaných v Journal of American Chemical Society byly vymazány signály klíčových sloučenin. A laboratoř viníků, místo aby sklopila uši a svedla vše na člověka, který už v ní stejně nepracoval, začala kolem sebe nepochopitelně kopat. A ještě nepochopitelněji se aktérům olomoucké falzifikační aféry dostalo podpory od mnohých politicky vlivných vědců, které jsem znal a jichž jsem si svým způsobem vážil.

Moje vina – Mea culpa. Preference různých vědních politiků, u nichž je vědecká integrita pod rozlišovací schopností, byla neočekávaným důsledkem systému, který jsme nastavili s Tomášem Hrudou (který je dnes hlavním poradcem premiéra Fialy) za mého pobytu na ministerstvu školství. Museli jsme tehdy podle požadavku Evropské komise zavést takzvané Národní programy udržitelnosti, z nichž se financovaly nově budované výzkumné infrastruktury, které tehdy rostly všude za hranicí Prahy jako houby po dešti. Jedním typem těchto infrastruktur byla i velká Evropská centra excelence a my jsme tehdy pro ně program udržitelnosti (NPU II) nastavili jako „matching funds“, doplňkové prostředky k penězům získaným v mezinárodních projektech. To prakticky znamenalo, že 40 % prostředků musí příjemci dotace získat ze zahraničních grantů (zejména rámcových programů EU), přičemž nejprestižnější projekty European Research Council (ERC) byly bonifikované. Jenže – ony neexistovaly, a neexistují dodnes, žádné „domácí“ projekty rámcových programů EU nebo „domácí“ projekty ERC. Tedy takové projekty, které by vycházely z originálních českých vědeckých myšlenek rozvinutých v domácích laboratořích a široce čtených a diskutovaných na mezinárodních fórech. Něco takového jsme měli naposled před druhou světovou válkou, a to pohříchu na německých univerzitách. Právě to jsme chtěli změnit.

Realita byla ovšem taková, že ve všech projektech Rámcových programů, které kdokoliv v České republice byl schopen v čase vymezeném Národnímu programu udržitelnosti získat, byli Češi pouze členové konsorcií vedených zahraničními laboratořemi nebo se jednalo o projekty lidí s dvojí afiliací, kteří si přijeli domů odpočinout po náročné práci v Británii nebo USA. Jinak řečeno, abyste splnili podmínky NPU II, museli jste nabrat zaměstnance, kteří se v mezinárodní vědecké politice pohybovali, nikoliv domácí originální myslitele. Ti, co přišli, jsou často lidé, kteří umějí „dodávat data“ bez nějaké hluboké kritiky jejich získávání. Namísto původně plánovaného vybudování vědecké značky kvality „Made in Czechia“ jsme tedy podstatu české vědy ještě oslabili. Neočekávané důsledky jsou vždycky ty nejvýznamnější.

Pracovišti podpořenými z NPU II byly i výše kritizované olomoucké laboratoře. A proč se jich všichni excelentní vědci zastávali? I oni museli, z podstaty věci, mít podobné máslo na hlavě. Nejjasněji se to pak ukázalo při odstoupení nositele grantu ERC a předního publikátora Vojtěcha Adama z pozice rektora Mendelovy univerzity poté, co se ukázalo, že má zmanipulované výsledky ve více než 20 publikacích. Vojtěch Adam byl navíc spoluautorem publikací prezidentské kandidátky Danuše Nerudové. Diví se ještě někdo, že omerta mezi excelentními vědci funguje?

Do toho přišel covid. Medicína je nejakademičtější z aplikovaných disciplín. Profesoři rozhodují, co je lege artis a co ne, a tím se musí řídit každý běžný lékař v poslední vesnické ordinaci. Covid byl pro excelentní vědce v oboru medicíny živou vodou. Naskytla se příležitost umlčet drzé „průměrné“ vědce zpochybňující jejich experimentální a statistické postupy při tvorbě a analýze dat. Navíc to na jaře 2020 vypadalo, že covid není až tak vražedná nemoc a že celá pandemie je spíše akademická hra. Tak co si nehrát a nenechat si za to zaplatit? Proběhla studie Preval řízená docentem Hajdúchem z Univerzity Palackého, která byla zaměřena hlavně na to, aby se spotřebovaly nakoupené čínské protilátkové testy. Jakékoliv náznaky, že něco je přece jen špatně, hlavně nárůsty průměrných záchytů v PCR testech a nárůsty úmrtí ze srpna 2020, byly buď ignorovány, nebo zveřejněny až po dvou měsících. Alternativní studie byly zesměšňovány.

A výsledek se dostavil – ze země „best in covid“ se stala v listopadu a prosinci 2020 země s největším počtem nadúmrtí v Evropě. Po jaře 2020, které se dalo brát jako „oddech“ po hektické době do roku 2019, jsme najednou byli konfrontováni s naprostým amatérismem veřejné správy podporované převažující neexistencí sebereflexe akademické obce, která z „neexistence covidu“ vyplývající z akce Preval lehce přeskočila do vymýšlení sebevětších omezení a strašení mrazáky s mrtvolami na ulicích. Jak se jeví z dat o očkováních a úmrtích, všechny další akce byly jen ještě horší. Za sebe považuji za nejhorší posílání nakažených očkovaných do práce. To už jde za další vládou antibabišovské koalice. Jinými slovy, ani jedna z úřadujících vlád neukázala schopnost racionálního rozhodování na základě experimentálních dat.

Není divu, že jsme upadli do celonárodní deprese, z níž se nemůžeme vzpamatovat. Lidé, díky nimž v roce 2019 země prosperovala, jsou také o pět let starší, vesměs očkovaní, často šli do předčasného důchodu a čekají, jaké zdravotní problémy se u nich projeví. Naděje něco změnit taky není – kdo racionální by po téhle akci volil znova Babiše nebo Fialu? Jinými slovy, kolik racionálních lidí se mezi námi vyskytuje, nám říká statistika všech voleb od té doby.

Ale objevil se člověk, který by měl být prohlášen za svatého, protože uvolnil data ÚZIS o očkování a úmrtí v době covidu. Máme je zveřejněna jako první na světě! A můžeme vytvářet a oponovat metodiky, jak z nich těžit. Jakmile je máme, můžou se uplatňovat na všechny podobné datové série, a protože zpívající právník Adam Vojtěch (nezaměňovat s vědeckým spoluautorem prezidentské kandidátky) jako ministr zdravotnictví v době předcovidového klidu prosadil e-recept, máme podobná data pro všechny léky a jejich kombinace. Už nikdo zbytečně umírat nemusí, stačí napojit Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) na data ÚZIS a „projet“ všechny podobné vztahy. Budeme objektivně vědět, jaké léky co skutečně léčí, jaké testy jak fungovaly a co kdy použít. Profesoři se budou moci věnovat výuce nových lékařů…

Tedy, ehm, v roce 2015 jsme byli kolegy z Complexity Science Hubu z Vídně pozváni do podobného projektu rakousko-českého. My z něj vycouvali, protože bylo jasné, že nejsme schopni data zajistit, a oni potřebná data také nikdy nezískali. Proto si myslím, že v celé šíři může uspět jen státní instituce.

Ještě zbývá otázka, kdo byl ten člověk, který má být svatořečen. Dala by se data v tomto rozsahu zpracovat, kdyby o všem nevěděl ředitel ÚZIS Dušek? Jestli to byl on, kdo rozhodl o zveřejnění dat, a pokud bude i nadále spolupracovat na podobných analýzách, jeho mnohokrát ztracená karma se tisíckrát napraví.

Reakce na „omluvu za poškození cti“ od redakce pořadu Newsroom

Zuzana Krátká

Text omluvy pozorný divák na okamžik zahlédne na samém závěru pořadu Newsroom, který byl odvysílán v neděli 18. srpna 2024 v nočních hodinách. Text je velmi stručný a byl součástí rozsudku Městského soudu. V něm se řešil obsah textu a kdy nejpozději bude uvedený (dokonce jsme museli původní text omluvy výrazně zkracovat), nikoliv forma omluvy (tedy scénář zveřejnění). Redakce tedy zasunula její zobrazení nejdál, kam to jen šlo. Byla uvedena až po tom, co hlasatelka popřála divákům dobrou noc a po grafickém předělu, za kterým už měly být jen titulky. Takto s omluvou v textové podobě, bez toho, že by byla přečtena a bez toho, že by bylo její zařazení do pořadu vysvětleno, má být podle České televize celá kauza skončena. Rozhodnutí soudu bylo učiněno za dost. Žádná další písemná omluva od vedení redakce ani od ředitele ČT mi nedorazila. Tiskové oddělení nesdělilo nic o výsledku soudu ČT se mnou, Tomášem Nielsenem a Zdravým fórem veřejnosti a odmítlo dokonce poskytnout vyjádření i tázajícím se novinářům z jiných médií. Rozhodli jsme se tedy v celé záležitosti pokračovat a svůj nesouhlas s postupem ČT jsem dnes formou dopisu zaslala řediteli České televize a na vědomí i Radě ČT. Dopis uvádím v celém znění i zde, na stránkách SMIS. Děkuji za podporu všem, které tato kauza stále ještě zajímá. Za svobodu slova a ochranu vědecké diskuse je třeba bojovat.  Jinak o ni nadobro přijdeme.
Může jít o obrázek text

27.8.2024

Vážený pane řediteli,

obracím se na Vás ve věci nedávného rozsudku Městského soudu v Praze, který nařídil České televizi zveřejnit omluvu mé osobě kvůli nepravdivým a difamačním informacím uvedeným v pořadu Newsroom 24 vysílaném dne 5. prosince 2021.

V tomto pořadu (v čase cca 9 min.) byl mezi dezinformační weby zařazen web spolku Zdravé fórum, a to v souvislosti s článkem, jehož jsem byla autorkou. Daný článek, který se týkal očkování proti onemocnění covid-19, byl redaktorkou prezentován jako důkaz toho, že Zdravé fórum je antivaxerskou a dezinformační komunitou, která šíří nebezpečné výmysly o tom, že třetí dávka očkování je zbytečná. Jak vyplynulo z pořadu i z následného soudního řízení, nikdo z redakce Newsroom 24 si předmětný článek nepřečetl. V tomto článku totiž nic podobného nezaznělo. Poukazovala jsem v něm, na základě svých odborných znalostí, na limity vakcinace proti covidu a své názory jsem měla podložené odbornými publikacemi i studiemi, které jsme tehdy prezentovali na odborných konferencích imunologům. To nakonec konstatoval i soud, když v rozsudku doslova uvedl: „Ačkoli žalobkyně vstoupila se svými názory do veřejného prostoru, nebylo prokázáno, že by se jednalo o dezinformace nebo výmysly. Naopak šlo o názory otevřené, hodnotící jednotlivá fakta a ponechávající prostor pro zodpovězení některých otázek v budoucnu. Naproti tomu reportáž měla vyznění odsuzující, odstrašující od určitých informačních zdrojů, mezi něž byla žalobkyně neprávem zařazena.“

Po více než 2,5-letém řízení nám tedy dal soud za pravdu a nařídil ČT zveřejnit omluvu, dále pak nařídil odstranit inkriminované části z pořadu umístěného na webových stránkách ČT a nahradit symbolickou částkou nemajetkovou újmu i náklady řízení.

S ohledem na to jsem předpokládala, že 1) v pořadu Newsroom 24 bude omluva uvedena alespoň krátkou informací o tom, čeho se věc týká, jelikož diváci o této kauze nebyli informováni a netušili, o čem se vedl spor, 2) omluva bude nahlas přečtena někým, kdo se na původním pořadu podílel (a tak i potvrdí to, že omluva je míněna vážně), 3) omluva zazní v rámci pořadu, v jeho první polovině (stejně jako byla vysílána dehonestační reportáž), 4) ČT bude na webových stránkách o rozsudku veřejnost informovat. Jako projev lidské slušnosti, která by měla být u novinářů veřejnoprávního média samozřejmostí, jsem očekávala, že obdržím také e-mail či dopis s omluvou od vedoucího redakce, která mne reportáží poškodila, a to osobně i profesně. Nic z toho se nestalo.

Redakce publicistiky evidentně odmítla přijmout fakt, že její reportáž vážně poškodila pověst imunoložce, která do té doby mohla své vědecké názory prezentovat v tisku i na vědeckých akcích, byť se lišily od tvrzení Ministerstva zdravotnictví a jeho expertů.

Poté, co soud o věci pravomocně rozhodl, jsem předpokládala, že vedení České televize přezkoumá, jak k předmětnému závažnému pochybení došlo, kdo inicioval vznik části pořadu, jejímž cílem bylo zdiskreditovat Zdravé fórum a mou osobu, a že vedení ČT učiní maximum pro to, aby veřejnost mohla věřit tomu, že podobná pochybení bere vážně.

Místo informace o soudu a o tom, jak se s tím ČT vypořádá, nastalo hrobové ticho. Ano, původní reportáž byla zkrácena, přisouzená náhrada byla uhrazena, ale způsob, jímž byla omluva zveřejněna dne 18. 8. 2024, považuji za výsměch mně osobně i veřejnosti jako takové.

Omluva byla totiž odvysílána až po faktickém ukončení pořadu, bez jakéhokoliv vysvětlení a pouze v textové formě. Diváci už v té době pozornost sdělení nevěnovali, jelikož už jim redaktorka popřála dobrou noc a před omluvu byl vložen i grafický předěl. Ani na webu ČT, ani na sociálních sítích České televize nebyla zveřejněna žádná zpráva o rozsudku a nápravě.

Redakce tak zvolila alibistický postup, jímž nedošlo k naplnění účelu omluvy, natož pak k projevu jakékoliv reálné lítosti nad tím, co se stalo.

Upozorňuji, že jsem požadavek omluvy u soudu specifikovala co do obsahu, nikoliv formy, zejména proto, že jsem naivně věřila, že Česká televize se v případě, že se prokáže její pochybení, nesníží k laciným praktikám. Očekávala jsem, že uzná závažnou chybu, kterou poškodila mou profesní čest a kterou způsobili pracovníci ČT zcela neprofesionálním postupem – nepřečetli si kritizovaný článek, nedali mi prostor se vyjádřit, zkrátka zveřejnili nepodložené pomluvy zcela v rozporu se závaznými pravidly ČT, formulovanými zejména v jejím kodexu. Věřila jsem rovněž, že Česká televize, jako médium veřejné služby, je tím, kdo by měl jít příkladem při respektování zásad práva, formulovaných i právní jurisprudencí (zejména pak tzv. zásadu přiměřenosti omluvy).

Postup redakce při zpracování omluvy považuji za hluboce neprofesionální a lidsky ubohý tím víc, že se týká redakce veřejnoprávní televize. Před tím, než s mým právním zástupcem učiníme kroky k přezkumu toho, zda Česká televize tímto postupem postupovala v souladu s právem (v souladu se základy morálky a etiky nesporně nepostupovala), Vás chci požádat o názor na tuto věc a poskytnout Vám prostor k vyjádření, případně k řešení situace. Nemohu totiž vyloučit, že o situaci nejste podrobněji informován.

Závěrem Vás chci informovat, že tuto komunikaci považuji za otevřenou. Kopii zasílám na vědomí Radě České televize a zveřejním ji na webu a facebooku našeho Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS).

Předem děkuji za zvážení shora uvedeného i za případnou reakci.

RNDr. Zuzana Krátká, PhD.

Celková úmrtnost českých obyvatel dle vakcinačního statusu: nejstarší ročníky

Tomáš Fűrst

V předchozím článku jsme vám prozradili, že se panu Stanislavu Veselému podařilo vymámit z ÚZISu skutečně dlouhá data, která obsahují vše potřebné k tomu, abychom konečně mohli spočítat vývoj celkové úmrtnosti obyvatel České republiky v letech 2020–2022 v závislosti na tom, kolik vakcín proti covidu si nechali píchnout. Data obsahují mnoho zajímavých příběhů a my vám je budeme přinášet postupně od nejstarších obyvatel po ty nejmladší. Samotná datová sada je ke stažení zde a její podrobný popis je v úvodu tohoto článku.

Znovu připomínáme, že nemáme informaci o příčině úmrtí, veškeré příběhy se tedy budou týkat celkové mortality (all-cause mortality, ACM). Ve veřejném prostoru se od začátku epidemie objevují různé pokusy vyčíslit úmrtnost různých skupin lidí a většinou to dopadne špatně. Ono to totiž není tak jednoduché, jak se může zdát, a nejde to moc dobře udělat v Excelu. Problém je, že skupiny očkovaných první, druhou až x-tou dávkou se nám neustále mění pod rukama a není možné vzít jejich velikost k nějakému pevnému datu. Když vezmete velikost skupiny očkovaných na začátku měsíce, jejich mortalitu v daném měsíci nadhodnotíte, protože jich během toho měsíce může podstatně přibýt. Když ale vezmete jejich počet ke konci daného měsíce, mortalitu ze stejného důvodu (někdy velmi výrazně) podhodnotíte. Pojďme si tedy ujasnit, jak se celková mortalita počítá. 

Především je třeba se zaměřit na poměrně úzkou věkovou kohortu, protože je zavádějící sledovat mortalitu skupiny obsahující dvacetileté i osmdesátileté. My budeme sledovat skupiny obyvatel narozených v dané pětiletce, například 1940–1944. Výjimku uděláme jen u těch nejstarších (v tomto článku), kde vezmeme všechny narozené do roku 1930 dohromady, protože už jich mezi námi zase tolik není. Pro každého člověka budeme sledovat jeho vakcinační status každý den mezi 1. lednem 2020 a 31. prosincem 2022. Protože máme přesná data vakcinace, bereme člověka jako očkovaného hned ode dne vakcíny, a nikoliv až po 14 dnech, jak se to občas za covidu dělalo. U těch, kteří zemřeli, zaznamenáme, s jakým vakcinačním statusem se tak stalo. Například mortalitu lidí očkovaných první dávkou spočítáme tak, že vezmeme počet lidí (z dané věkové kohorty), kteří zemřeli po první dávce nějaké covidové vakcíny (ale nikoliv po druhé, třetí, …) a tohle číslo vydělíme počtem člověko-dnů, kteří lidé této věkové kohorty strávili se statutem „po první dávce“. Výsledek vynásobíme 365.25, čímž mortalitu převedeme na počet mrtvých na jeden člověko-rok, a dále vynásobíme tisícem, abychom převedli na standardní jednotku – počet zemřelých na 1000 člověko-let. 

Tento výpočet provedeme pro všechny měsíce let 2020—2022, pro všechny věkové kohorty a pro všechny vakcinační statusy, které pro účely této prezentace uvažujeme takto: neočkovaní, očkovaní první dávkou, očkovaní druhou dávkou, očkovaní třetí nebo vyšší dávkou. Je možné dále dělit očkované na čerstvě (do 28 dnů od dané dávky) a dříve (déle než 28 dnů od dané dávky) očkované. Tohle dělení je nesmírně zajímavé, ale grafy jsou potom už natolik komplikované a obtížně čitelné, že je zde nebudeme prezentovat. Také je možné dále dělit mortalitu dle pohlaví, což je také zajímavé a fajnšmekři se díky dokonalé spolupráci Elišky Princové mohou na výsledek podívat na konci článku.

Obrázek níže ukazuje celkovou mortalitu lidí narozených před rokem 1930. U tohoto obrázku podrobně popíšeme všechny tři panely, abychom to u dalších věkových kohort již nemuseli opakovat.

Celková mortalita osob narozených do roku 1930

Všechny tři panely mají společnou časovou osu, která sestává z měsíců mezi lednem 2020 a prosincem 2022. Svislé přerušované čáry označují začátky let, jednotlivé měsíce jsou číslovány.

Horní panel ukazuje vývoj počtu očkovaných různými dávkami. Pro každý měsíc zobrazujeme, kolik člověkolet v něm strávili lidé narození před rokem 1930 s daným vakcinačním statusem. Na začátku roku 2020 byli všichni pochopitelně neočkovaní, na konci roku 2022 jich byly skoro dvě třetiny očkovány třemi a více dávkami, skoro třetina zůstala neočkovaná a zbytek měl jednu či dvě dávky vakcíny. Všimněte si, že počet neočkovaných byl u těchto nejstarších obyvatel i na konci roku 2022 nečekaně vysoký – v této věkové kohortě ke konci 2022 žilo ještě skoro 28 tisíc lidí a z nich asi 30 procent zcela neočkovaných. Podíl neočkovaných během roku 2022 dokonce mírně roste. Zřetelný pokles hodnot v horním panelu ukazuje, že za tři sledované roky více než polovina lidí narozených do roku 1930 zemřela. Mírný nárůst z února na březen není způsoben zmrtvýchvstáním, ale rozdílnou délkou jednotlivých měsíců vedoucí k tomu, že počet odžitých dní (a tedy i člověko-let) se v březnu oproti únoru prakticky o 10 % navýší. 

Prostřední panel je ten nejdůležitější. Ukazuje celkovou mortalitu lidí narozených před rokem 1930 v jednotlivých měsících dle jejich vakcinačního statutu. Kategorie, kde bylo daný měsíc méně než 5 úmrtí, nejsou zobrazeny. Spodní panel obsahuje stejnou informaci jako prostřední, jen je mortalita vztažena k mortalitě neočkovaných pro jednodušší vizuální srovnání. Mortalita očkovaných v daném měsíci je ve spodním panelu jednoduše vydělena mortalitou neočkovaných v tom samém měsíci, všechny červené sloupečky na spodním panelu mají tedy velikost rovnou jedné. Chytřejší kolegové mi říkali, že červené sloupečky ve spodním panelu nenesou žádnou informaci a že je mám odstranit. Mají pravdu, ale já jsem je tam nechal. 

Svislé barevné pruhy naznačují první velkou vlnu covidu od listopadu 2020 do dubna 2021 (levý červený pruh), období covidového klidu v létě 2021 (zelený pruh), kdy byl počet úmrtí s covidem zanedbatelný, a druhou velkou vlnu covidových úmrtí mezi listopadem 2021 a březnem 2022 (pravý červený pruh).

Jaké příběhy jsou napsány ve výše uvedeném grafu?

  • Do konce roku 2020 nebyl očkován téměř nikdo, vidíme tedy jen červené sloupečky. Od ledna 2021 již umírali i očkovaní první dávkou (modré sloupečky), ale jejich mortalita byla zpočátku o něco nižší než mortalita neočkovaných. To je pravděpodobně náš starý známý známý Healthy Vaccinee Effect (HVE), který je způsoben (z velké části) tím, že očividně umírající lidé se neočkují. Může to být ovšem i skutečný ochranný efekt vakcíny, protože v této věkové kohortě se začátkem roku 2021 na covid umíralo hodně. Ovšem ani skalní fanoušci vakcín nikdy netvrdili, že by vakcína chránila okamžitě po první dávce, spíše tedy sázíme na HVE. 
  • Zajímavé je, že mortalita očkovaných druhou dávkou v únoru a březnu 2021 je ještě nižší než u očkovaných první dávkou. Vysvětlení je podobné: Koho zradilo zdraví po první dávce (ať už kvůli první dávce nebo náhodou), pravděpodobně již si pro druhou dávku nešel. Kohorta očkovaných prvních dávkou se tak rozdělila na ty relativně zdravější, kteří dostali druhou dávku, a relativně méně zdravé, kteří zůstali s první dávkou, což je další projev HVE.
  • Toto vysvětlení je konsistentní s tím, jak vystřelí mortalita očkovaných pouze první dávkou v letních měsících roku 2021. Nemyslím si, že by byla správná interpretace, že jde hlavně o „vakcinační mortalitu“ (ačkoliv nějaká úmrtí vakcína pravděpodobně způsobila). Spíše je to tak, že ve skupině s první dávkou skutečně zůstali jen ti, kteří na tom byli tak špatně, že druhou dávku dostat nemohli. A protože na tom byli špatně, je jejich mortalita vysoká.
  • Zajímavé ovšem je, že od podzimní vlny covidu 2021 až do konce roku 2022 umírali očkovaní první i druhou dávkou podstatně více než neočkovaní. Mortalita očkovaných třetí (a vyšší) dávkou opět vždy začíná na nižších číslech než mortalita těch s předchozí dávkou (zřejmě opět HVE), ale ke konci období již byla systematicky vyšší než mortalita neočkovaných. Toto pozorování se nedá úplně jednoduše skloubit s oficiální covidovou story o tom, jak vakcíny zachraňovaly životy. 

Tož včíl mudrujte. Výše uvedený graf vzbudil tolik diskusí i mezi autorem tohoto textu a jeho oponenty, že si diskusi o tom, co to celé může znamenat, necháme až na příště. V jednom z následujících textů vám také přineseme zprávu o vývoji celkové mortality u dalších věkových kohort. 

Celková úmrtí – ženy narozené do  roku 1930

Celková úmrtí – muži narození do roku 1930

Past na 46 milionů Britů aneb kde je zakopán OSEL?

Tomáš Fűrst

Vakcinační roztleskávači mají nový hit. Studii z Velké Británie, která na zdravotních záznamech téměř 46 milionů obyvatel Spojeného království ukazuje, jak očkování proti covidu významně snižuje incidenci kardiovaskulárních a trombotických událostí. Poslední věta abstraktu (jediná, kterou novináři čtou) hlásá, že závěry studie podporují široké použití covidových vakcín v příštích epidemiích. Ach bože.

Studii už zevrubně okomentoval slavný kalifornský epidemiolog Vinay Prasad a uděláte dobře, pokud si jeho hodnocení poslechnete. V českých luzích a hájích se tématu chopil Josef Pazdera na OSLU, kde aktivisticky píše, že diskuse končí, 46 milionů lidí je 46 milionů lidí, statistika je neúprosná a antivaxeři prohráli: Počet infarktů, mrtvic a trombotických příhod byl u očkovaných výrazně nižší než u neočkovaných. Tak to prý vypadá, „když se přestanou zveličovat jednotlivosti a vše se nechá na strohé matematice z opravdu velkého souboru dat.”

Pilní čtenáři platformy SMIS už samozřejmě tuší, kde je v této studii zakopán OSEL. Jde opět o Healthy Vaccinee Effect (HVE), který nemilosrdně ničí všechny observační studie účinnosti a bezpečnosti covidových vakcín. O tomto fascinujícím problému píšeme opakovaně a neustále zdůrazňujeme, že tento všemi přehlížený efekt zcela invaliduje veškerá tvrzení o účinnosti a bezpečnosti covidových vakcín, která se na nás za poslední čtyři roky valí z oficiálních míst.

Tak to zkusíme ještě jednou tak, aby to pochopil i OSEL: Paní Brownová byla objednaná na první dávku covidové vakcíny na pátek, ale v úterý dostala infarkt. Takže na očkování samozřejmě nešla, protože měla v pátek úplně jiné starosti. Přispěla tedy jednou „kardiovaskulární událostí“ do kohorty neočkovaných a vychýlila poměr takových událostí na stranu neočkovaných. Kdyby infarkt nedostala, na očkování by šla a přispěla by čárkou “bez infarktu” straně očkovaných. Kolik asi takových missis Brownových bylo?

Podstatou výše uvedené historky je, že výskyt sledované události (v tomto případě infarktu) je důvodem pro rozhodnutí, zda se podrobit intervenci (v tomto případě očkování). Není tedy divu, že u očkovaných je takových událostí výrazně méně.

Ve skutečnosti je věc ještě komplikovanější a dramatičtější. Není totiž potřeba, aby paní Brownová hned dostala infarkt. Ono stačí, že žije někde v chaloupce u jezera (Loch Ness), sotva dojde na záchod a nemá žádné příbuzné, kteří by ji do vakcinačního centra dovezli. Takových missis Brownových je bohužel svět plný a ony všechny zůstanou trčet v kohortě neočkovaných. A vzhledem ke svému chatrnému zdraví – které je důvodem, proč zůstaly neočkované – mají mnohem větší pravděpodobnost různých nepěkných endpointů (včetně infarktu, mrtvic a žilních embolií).

Kdo nevěří, ať se podívá sem, jak vakcína v létě 2021 (kdy u nás covid skoro nebyl) nádherně „chránila“ před úmrtím z jakékoliv příčiny. Hotový elixír mládí.

Dá se vůbec nějak poznat, do jaké míry jsou výsledky studie zkreslené efektem zdravého očkovaného? Ale samozřejmě. Stačí se podívat, jak se mezi očkovanými a neočkovanými liší například míra zranění v dopravních nehodách či počty úmrtí na rakovinu plic. Prostě jak se obě skupiny liší v událostech, proti kterým covidová vakcína z principu chránit nemůže. O tom však tým britských kouzelníků v Nature Communications pečlivě mlčí.

Vakcinační roztleskávače včetně kolegy Pazdery tedy musíme opět zklamat. Narazili jen na další z dlouhé řady politicky korektních, ale zcela bezcenných báchorek založených na fundamentálním nepochopení observačních dat. Za normálních časů by tyhle řeči nemohly projít oponentním řízení v odborném žurnále. Časy však již několik let normální nejsou. OSEL aby to vzal.

Když udělám chybu, je to třeba říct…

Jaroslav Janošek, Tomáš Fürst a Arnošt Komárek

Tvrzení v nadpisu je něco, co jsme od zodpovědných činitelů dlouho neslyšeli. To ale neznamená, že bychom heslo doktora Plzáka „Zatloukat, zatloukat, zatloukat!“ považovali za správné i ve vědě, proto zatloukat nebudeme a chybu přiznáme.

V článku „Lekce z covidové logiky“ i v podcastu Angeliky Bazalové jsme mluvili o registrační studii Astry Zenecy, v níž je následující tabulka:

End point values AZD1222 Placebo
Počet lidí ve skupině 21587 10793
Podezření na závažný vedlejší účinek 621 136

Na základě této tabulky to vypadá, že závažné vedlejší účinky jsou po vakcíně asi pětkrát častější než v placebo skupině a této iluzi jsme podlehli i my. Proč iluzi? Protože navzdory této prezentaci dat je v další části protokolu napsáno, že skupiny, resp. jednotliví účastníci studie nebyli sledováni stejně dlouho. Je tam též uveden počet člověkolet v jednotlivých skupinách. Ten je opět přibližně pětkrát vyšší ve vakcinované skupině než ve skupině, která dostala placebo. Jinými slovy, většina lidí, kteří dostali placebo, se časem naočkovala, a zmizela tak ze sledovací skupiny. Počet nežádoucích účinků se tak nedá jednoduše vztahovat na počet lidí ve skupině. Řádné srovnání obou skupin by bylo možné na základě dat obsahujících navíc informaci o okamžicích (časech) nežádoucích účinků u jednotlivých účastníků a též informaci o délce sledování každého z nich. Taková data v tuto chvíli bohužel nejsou veřejně dostupná.

Škoda, že informace o různých dobách sledování jednotlivých účastníků nebyla uvedena přímo v dané tabulce, bylo by to méně matoucí. Přesto jsme si toho měli všimnout. Proto se za naši zavádějící interpretaci omlouváme a uvádíme zde naši chybu na pravou míru.

Skutečně dlouhá data po skutečně dlouhé době aneb Vivat Čečija

Tomáš Fürst

Po několika letech našeho marného volání po zveřejnění podrobných covidových dat došlo k malému zázraku. Pan Stanislav Veselý dostal na základě své žádosti dle Zákona o svobodném přístupu k informacím z ÚZISu kompletní sadu českých anonymizovaných covidových dat. Sada obsahuje přes 11 milionů řádků (pro každého obyvatele ČR jeden řádek plus pár set tisíc již zemřelých). U každého jednotlivce známe:

  • Rok narození a pohlaví (přesné datum narození není sděleno kvůli anonymizaci)
  • Přesné datum případného úmrtí z jakékoliv příčiny (příčiny úmrtí neznáme), pokud k úmrtí došlo mezi 1. lednem 2020 a 31. prosincem 2022.
  • Přesná data všech covidových očkování, typ látky a čísla šarží všech covidových vakcín.

Celá datová sada je ke stažení zde a stále nemohu uvěřit, že ji skutečně máme.

Než jsme se ve SMIS dostali k tomu, abychom se na data pořádně podívali, všiml si jich Steve Kirsch a podrobil je analýze, která několikrát obletěla svět a vzbudila mnoho zajímavých ohlasů, například od Claire Craig, Jessicy Rose či Joela Smalleyho. Nedávno se o našich datech dokonce mluvilo i u Johna Campbella, ovšem s takovou výslovností, že to vypadalo, že data uvolnil sám Ramzan Kadyrov.

Steve Kirsch se podíval na počty lidí, kteří zemřeli první, druhý, třetí … den od vakcinace druhou dávkou v jednotlivých věkových kohortách. Potom srovnal, jestli je relativní počet těchto zemřelých podobný pro ty, kteří dostali vakcíny Comirnaty firmy Pfizer, a pro ty, kteří dostali vakcínu od Moderny. Zjistil, že příjemci Moderny umírali ve všech věkových kohortách systematicky více než příjemci Comirnaty. A s přímočarostí sobě vlastní prohlásil, že je to důkaz toho, že Moderna zvyšuje celkovou mortalitu o 50 procent.

Od té doby se u nás na mejlu dveře inbox netrhne a všichni se nás ptají, co si o tom myslíme. Dovoluji si tedy odpovědět takto hromadně.

  1. Je skvělé, že ÚZIS tuto datovou sadu zveřejnil. Pokud je mi známo, jsme jediná země na světě, která takto podrobná data zveřejnila. Věčná sláva patří panu Veselému a opatrný palec nahoru ÚZISu. Zahraniční komentátoři se ptají, jak je možné, že jenom „Čečija“ má takto rozumnou a transparentní veřejnou správu. Nevylučuju, že svatý Eukleides – nebo kdo tam nahoře sčítá hříchy datových analytiků – odpustí ÚZISu za tento epochální počin jejich drobné přešlapy v minulosti.

Jedním z hlavních poučení z globální ztráty soudnosti (aka covidové pandemie) by mělo být, že v jednadvacátém století se máme řídit správným usuzováním z dat, nikoliv „konsensem“, který si „experti“ vycucají z palců za zavřenými dveřmi. K tomu je ale třeba, aby kvalitní data byla veřejně k dispozici. Dnes je tedy „Čečija“ globálním leaderem v transparenci covidových dat. Steve Kirsch a ostatní prominentní bojovníci proti covidismu nám dělají v tomto směru obrovskou a skvělou reklamu. Doufejme, že exempla trahunt.

  1. Dle mého názoru je hlavním a nejdůležitějším zjištěním, které lze z těchto velkých dat odvodit, masivní Healthy Vaccinee Effect (HVE), který je našim čtenářům důvěrně znám. Tento efekt je způsoben tím, že nikdo soudný neočkuje lidi, kteří jsou evidentně na samém konci života. To způsobí, že celková – nikoliv pouze covidová – mortalita neočkovaných je násobně vyšší než mortalita očkovaných. Tohle platí v každé věkové kohortě a platí to i v době, kdy se covidová úmrtí prakticky vůbec nevyskytovala. A protože ani skalní covidisté netvrdí, že by vakcína proti covidu chránila také před úmrtím na rakovinu či infarkt, je jasné, že tento efekt je způsoben odlišnou charakteristikou očkované a neočkované populace.

Pro ukázku přikládám tento graf, který sleduje vývoj celkové mortality v kohortě obyvatel ČR narozených mezi roky 1945 a 1950. Všimněte si, jak dramaticky se liší úmrtnost neočkovaných (spodní graf, červené sloupečky) a úmrtnost dvakrát očkovaných (spodní graf, zelené sloupečky) v létě 2021, kdy u nás téměř žádná covidová mortalita nebyla (tedy v zeleně zvýrazněném období).

Grafy pro ostatní věkové kohorty postupně zveřejníme také.

Opakovaně zdůrazňuji, že takto masivní HVE zcela invaliduje veškerá tvrzení o účinnosti a bezpečnosti covidových vakcín, která se na nás za poslední čtyři roky valila z oficiálních míst. Nejsem si vědom ani jedné studie, která by se pokusila skutečnou účinnost vakcín odhadnout po započítání HVE. Na tomto místě veřejně slibuji, že sdružení SMIS se o takový odhad pokusí.

Tomuto mimořádně zajímavému a nesmírně důležitému aspektu dat se Steve Kirsch ve své analýze nevěnuje, čímž dle mého názoru promeškal skvělou příležitost. Nevadí, iniciativu převezmeme my.

  1. Steve Kirsch tvrdí, že jeho analýza dokazuje, že mRNA vakcína firmy Moderna není bezpečná a zvyšuje celkovou mortalitu o 50 %. My ve sdružení SMIS jsme opatrnější při práci se slovy. Dle mého názoru by mělo být slovo důkaz používáno v matematice (kde lze například dokázat, že číslo 2 je jediné sudé prvočíslo), ale v přírodních vědách bychom měli mluvit o tom, jestli pozorovaná data poskytují evidenci pro nebo proti nějakému tvrzení. Jak známo od kolegy Poppera, v experimentálních vědách nelze žádnou hypotézu dokázat.

Dle mého názoru Stevova analýza skutečně poskytuje evidenci ve prospěch hypotézy, že covidové vakcíny firmy Moderna jsou ještě méně bezpečné než vakcíny firmy Pfizer. Nemyslím si ovšem, že je evidence natolik silná, abychom ji mohli – byť kolokviálně – nazvat důkazem. Je totiž možné, že se příjemci obou typů vakcín od sebe lišili i jinými charakteristikami, než je věk a pohlaví (což jsou jediné dvě, které v datech máme). Například by stačilo, aby byla Moderna více dostupná na venkově než ve městech, a pozorovaný rozdíl by to vysvětlovalo taky.

Dle mého názoru je rozdíl v povakcinační mortalitě příjemců obou typů vakcín zajímavým pozorováním, nikoliv důkazem.

Rozhodně jsem však rád, že se díky této analýze Steva Kirsche na česká data začne dívat mnoho analytiků z různých koutů světa a snad konečně dojde k tomu, po čem už čtyři roky voláme – ke svobodné a necenzurované debatě nad analýzou a interpretací veřejně dostupných dat.

Kéž by tomu tak bylo od začátku.

Seminář „Analýza proticovidových opatření“ v Poslanecké sněmovně – sekce právnická

Zuzana Krátká

Závěrečný třetí díl přednášek z Poslanecké sněmovny obsahuje dvě prezentace s právní tématikou. Seminář proběhl 3. června 2024 v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky pod záštitou MUDr. Vladimíra Zlínského. Lékař MUDr. Vladimír Čížek ve své přednášce zhodnotil výsledný návrh Mezinárodní zdravotnické smlouvy, která byla přijata na shromáždění Světové zdravotnické organizace v Ženevě.  Tématem přednášky právníka JUDr. Tomáše Nielsena byl návrat do doby covidové a doklady o nerespektování právního systému v České republice v době pandemie. Videozáznamy přednášek jsou k dispozici na webu  Nadačního fondu Svědomí národa. Na stránkách SMIS jsou ještě videa doplněny o stručné obsahy a powerpointové prezentace.

První část přednášek se zdravotnickou tématikou najdete zde a druhou část zde.

Vladimír Čížek – Pandemická smlouva WHO a IHR – ďábel se skrývá v detailu

Powerpointová prezentace: https://1url.cz/q1wvG obsahuje detailní informace k jednotlivým bodům…

„Pandemická smlouva a zejména IHR mají v sobě skryté nebezpečné nástroje, které mohou dát neomezenou moc marxistovi v čele WHO. Jednání WHA se sice podle posledních zpráv zadrhla. V textu je stále příliš mnoho vět, na nichž není shoda, nicméně další kolo je naplánováno už na září 2024. A oni se jednoho dne dohodnou. Naše nynější vláda dala české delegaci v podstatě bianco šek ke schválení. Je proto nutno jen doufat, že z příštích voleb vzejde vláda, která od pandemické dohody a IHR ustoupí, nebo že tyto dohody neprojdou schválením českého parlamentu a senátu.„

Dva důležité dokumenty – Mezinárodní zdravotní předpisy (IHR) a Pandemická smlouva – byly od 27.5.2024 projednávány na půdě WHO. Českou skupinu odborníků vedl vrchní ředitel pro legislativu a právo ministerstva zdravotnictví Radek Policar. Úkolem české delegace bylo nic nerozporovat (s výjimkou eventuálního placení poplatků) a znění dokumentů za ČR přijmout.

IHR se na první pohled jeví jako zajímavý text o nutnosti spolupráce států v případě epidemií, při podrobnějším prostudování však skrývá mnohá úskalí. Poslední verze IHR pochází z dubna 2024. Jednotlivé body, u kterých docházelo k významným změnám, jsou podrobně popsány v přednášce. Oproti předchozí revizi dokumentu (v níž byla řada neakceptovatelných formulací, vůči nimž se zvedla vlna odporu z mnoha států) nakonec zůstávají doporučení nezávazná, berou se v úvahu názory dotčeného státu. Přesto konečné rozhodnutí (např. o vyhlášení pandemie) činí ředitel WHO. Ten bohužel může jednat nejen na doporučení odborníků, ale i z vlastní vůle (proti doporučení), jak se ukázalo v případě vyhlášení epidemie opičích neštovic v loňském roce.

Za rizikové můžeme považovat znění článku 18, podle kterého je možné vyžadovat lékařské vyšetření, očkování, uvalení karantény na postiženou i podezřelou osobu. Článek 23 pak umožňuje nařízení vyšetření cestující osoby. A také, pokud dojde k „bezprostřednímu ohrožení veřejného zdraví“ (které není přesně definováno), může smluvní stát přinutit cestujícího, aby se podrobil lékařskému vyšetření, očkování či profylaxi a může cestujícího umístit do karantény či pod dohled zdravotních úřadů – to vše i bez jeho souhlasu. Článek 36 popisuje používání očkovacího certifikátu pro cesty do zahraničí. Tento bod nechala do IHR vložit Česká republika, která navrhovala digitální podobu certifikátu. Zatím je v něm zvažováno pouze očkování proti žluté zimnici, přesto se kritici smlouvy obávají možnosti zneužití pro očkování proti covidu či ptačí chřipce. Významně kritizovaná část věnovaná boji proti dezinformacím a zavedení cenzury je sice nyní v hlavním textu vynechána, ale nachází se v příloze.

Smlouva IHR byla členskými státy přijata, ale je možné ji odmítnout, pokud s ní daný stát nesouhlasí. V mnoha zemích se ozývají hlasy proti ní i proti Pandemické smlouvě, která zatím schválena nebyla. Oba dokumenty mohou vést ke zneužívání moci, omezování práv obyvatel suverénních států, opětovnému „vytestování epidemií“ a podporování zájmů farmabyznysu.

Tomáš Nielsen – Selhání soudní ochrany proti nezákonnosti v době covidu

„Během covidu jsme podali desítky žalob, trestních oznámení, vyzývali jsme zástupce vlády k jednání. Jedním z cílů bylo i to, získat zkušenosti o tom, v čem selhává soudní ochrana a co je třeba změnit. Pokud nějaké téma patří na půdu zákonodárce, je to téma posilování ochrany demokratického právního státu. A i když o to v tuto chvíli evidentně není ze strany vlády zájem, věřím, že i dnes je ve sněmovně řada těch, pro které je ochrana svobody a práv lidí, zejména dětí, zásadním úkolem. Musí ale vědět, jak to, o čem čtou v médiích a o čem jim vyprávějí jejich poradci, funguje ve skutečnosti. Protože realita je podle mě ještě horší, než si většina lidí myslí. Naše praktické zkušenosti ze soudních síní by mohly být pro mnoho zákonodárců inspirací. A mohu zaručit, že jsme připraveni jim v nápravě situace po odborné stránce i dále pomáhat.“

Powerpointová prezentace: https://1url.cz/e1wvR

Cílem mé prezentace je ukázat na našich praktických zkušenostech a konkrétního příkladech, jak v posledních letech selhává soudní ochrana práv člověka proti zneužívání státní moci. Začnu shrnutím – jak víme, podle Nejvyššího správního soudu bylo více než 70 mimořádných opatření nezákonných. Ovšem přes 50 z nich soud nestihl včas zrušit, pouze je formálně za nezákonná označil. Taková soudní ochrana nemůže být vnímána jako účinná. NSS například v polovině října 2021 došel k závěru, že testování dětí na letních táborech bylo nezákonné. Jak moc to dětem pomohlo?

Současná vláda a zákonodárci sice deklarují zájem chránit lidská práva a svobody, ale ve skutečnosti pracují na novelizaci zákonů tak, aby to, co soudy považovaly v minulosti za nezákonné, v budoucnu zákonné bylo. Politici se nesnaží se o to, aby byla více ochráněna práva osob, které se opatřeními cítí ohrožené a aby vymahatelnost práva byla rychlejší. Dělají vše proto, aby se základní práva mohla omezovat a aby se lidem vzala i poslední možnost soudní ochrany.

Je dobré si připomenout základní právní úpravu, o kterou by se soudy měly opírat. Listina základních práv a svobod v čl. 1 uvádí, že „základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.“ V čl. 4 pak říká, že „povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.“ A dále, že „omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro jaké byla stanovena. Každý má právo na svou ochranu.“ Během covidové doby jsme byli opakovaně svědky toho, kdy právě tyto základní principy byly opakovaně porušovány. A kdy ani Nejvyšší správní soud ani Ústavní soud nebyly ochotny přezkoumat opatření Ministerstva zdravotnictví po věcné stránce, kdy zcela ignorovaly námi opakovaně navrhované argumenty opřené o mezinárodní studie či o výslechy odborníků v oblasti imunologie, virologie apod.

Mám-li shrnout naše hlavní závěry, pak platí, že:

  • Nejvyšší správní soud nikdy neřešil, zda v době vydání mimořádných opatření byly splněny podmínky pro jeho vyhlášení – i když pro vyhlášení opatření je nutné splnit zákonem stanovené podmínky, soud se nikdy jejich splněním nezabýval. Rozhodoval na základě tzv. „notoriety“, tedy věci obecně známé, kterou není třeba dokazovat, a to v otázkách rizik onemocnění covid, zaplněnosti nemocnic, rozšíření viru apod. Ačkoliv jsme opakovaně navrhovali důkazy, které prokazovaly nepravdivost vládní doktríny. A ačkoliv nám i současnost postupně dává ve všem, co jsme tvrdili, za pravdu.
  • I když i nižší soudy v různých sporech ohledně práva dětí na vzdělání argumentovaly tím, že mimořádná opatření ohledně testování dětí ve školách přezkoumal Nejvyšší správní soud a shledal je v pořádku, pravdou je že NSS nikdy neřešil účinnost plošného testování dětí ve školách. Opět se pouze opíral o tzv. „notorietu“, ačkoliv jsme uváděli řadu argumentů o tom, že tento postup (jakož i další omezení práv dětí) je nezákonný, neúčinný a ve svých důsledcích může být spíše pro děti škodlivý. I to nám, bohužel, současnost potvrzuje.
  • Nejvyšší správní soud nekriticky přebíral argumentaci MZ, opřenou o bezvýznamné zahraniční články. Nikdy se nezabýval naší argumentací s tím, že není v jeho kompetenci věcně polemizovat o tom, co tvrdí MZ. Tím fakticky znemožnil jakoukoliv obranu lidských práv proti zneužívání ze strany státní moci.
  • Nejvyšší správní soud ignoroval jednu ze základních zásad soudního řízení, a to zásadu rovnosti stran. Svým opakovaným procesním postupem zcela zjevně zvýhodňoval MZ, coby odpůrce, na úkor fyzických i právnických osob, coby navrhovatelů.

Za zcela absurdní lze považovat například závěry Nejvyššího správního soudu o tom, že „pokud není mimořádné opatření zjevně iracionální, tak je zákonné“. To je výklad, který je zcela v rozporu s tzv. ústavním principem proporcionality, jakož i již citovaným čl. 4 odst. 4 Listiny.

NSS nikdy ani nezkoumal, zda byly splněny zákonné podmínky pro vydání mimořádných opatření, tedy podmínky pandemie. Ta byla v ČR vyhlášena v březnu 2020 a od té doby trvala bez ohledu na aktuální vývoj. Pokud v lednu 2021 byla epidemie v ČR, pak ale v září 2021 už bylo hospitalizovaných osob významně méně a Ministerstvo zdravotnictví by pro uplatnění mimořádných opatření mělo prokázat, že je k nim stále důvod, což se nestalo.

Bohužel, pomoc neposkytl ani Ústavní soud. Ten všechny naše ústavní stížnosti odmítl řešit. A to v zásadě s jedním argumentem: „I kdyby nakonec měla stěžovatelka pravdu, nejde o natolik „extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem a vyvozenými skutkovými či právními závěry“, aby byl dán důvod k zahájení řízení o ochraně ústavních práv stěžovatelky.“ Přestože jsme namítali nezákonnost mimořádných opatření, jejichž zásah do Listinou zaručených práv všech lidí, včetně těch nejmenších – našich dětí, byl evidentní.

Podobně postupovaly i orgány činné v trestním řízení. Všechna námi podaná trestní oznámení byla odložena. Včetně oznámení ohledně letňanské polní nemocnice, kde bylo zjevné, že stát za ni vynaložil obrovské náklady, ačkoliv od samého začátku věděl, že nebude mít kapacitu k tomu, ji otevřít a provozovat. Nebo oznámení na prof. Flégra, který se veřejně přiznal k tomu, že úmyslně šířil nadsazené informace o rizicích covidu, aby společnost vystrašil, a tím ochránil, který se tedy dle našeho názoru evidentně přiznal k úmyslnému šíření poplašné zprávy. Nejenže všechna oznámení byla odložena. Obvodní státní zástupce pro Prahu 2 se dokonce o členech našeho právního institutu vyjádřil v jednom ze svých přípisů takto: „Nejhlasitějšími odpůrci očkování jsou právě pravicoví extremisté včetně neonacistů“.

Co z toho pro nás plyne?

  • Je nezbytné zrevidovat princip „presumpce správnosti správního aktu“, tedy principu, že správní akty jsou zákonné, dokud soud nerozhodne jinak. Principu, který byl během covidové doby zneužíván. Spolu s tím je nutné zavést přísnou osobní odpovědnosti při zneužití tohoto principu.
  • Musíme zrevidovat věcnou příslušnost soudů pro přezkum mimořádných opatření.
  • Musíme zavést nové nástroje pro účinnou soudní ochranu před nezákonnými mimořádnými opatřeními i krizovými opatřeními vlády.
  • Je naprosto zásadní důsledně prosazovat základní zásadu demokratického právního státu „in dubio pro libertate“, tedy zásadu, že v pochybnostech nelze zavádět regulaci, že v pochybnostech je nezbytné ochránit individuální práva a svobody.
  • Považujeme za důležité navíc zpětně zrevidovat postupy soudů, soudců, orgánů činných v trestním řízení a dalších institucí a osob a vyvodit ze závěrů takové revize odpovědnost.

Seminář „Analýza proticovidových opatření“ v Poslanecké sněmovně – 2.část zdravotnické sekce

Zuzana Krátká

Druhý díl přednášek se zdravotní tématikou, které zazněly na semináři, který se konal 3. června 2024 v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky pod záštitou MUDr. Vladimíra Zlínského, je zaměřen na pokles porodnosti a na činnost SÚKLu při ověřování hlášení podezření na nežádoucí účinky po vakcinaci proti covidu. Videozáznamy těchto přednášek připravili novináři z  Nadačního fondu Svědomí národa. Na stránkách SMIS, jsou ještě doplněny o stručné obsahy a powerpointovými prezentacemi.

První část přednášek se zdravotnickou tématikou najdete zde.

Tomáš Fürst – Komu chybí děti

Nečekaný pokles počtu narozených dětí začal v lednu 2022. Očkování mladých lidí experimentální genovou vakcínou začalo přibližně o devět měsíců dříve, na jaře 2021 a mohlo mít vliv na plodnost párů. Po celý rok 2022 se rodilo méně dětí než v roce 2021.

Powerpointová prezentace: https://1url.cz/S1W6x

Celý text prezentace: https://1url.cz/g1W68

Oficiální místa se problém snažila vysvětlit tím, že v roce 2021 byla plodnost nečekaně vysoká, ženy si tedy děti „předrodily“. Jenže „rekordní plodnost“ roku 2021 byla do značné míry jen optická iluze daná tím, že ČSÚ po sčítání lidu  upravoval celkový počet obyvatel. Při sčítání lidu statistici zjistili, že žen v plodném věku u nás bylo v roce 2021  o 80 tisíc méně než bylo předpokládáno pro rok 2020. Rekordní plodnost roku 2021 byla tedy způsobena tím, že se počet dětí (velmi podobný jako v roce 2020) prostě vydělil mnohem menším počtem žen. Jde tedy o statistický artefakt – v roce 2021 nebyla plodnost abnormálně velká a hypotéza o „předrozených“ dětech není plausibilní.  Prudký pokles porodnosti nelze vysvětlit ani stárnutím populace, ani domněle rekordní plodností v roce 2021. Podobný pokles plodnosti byl zjištěn i na datech zdravotních pojišťoven, které přesně vědí, kolik a jak starých  maminek mezi jejich klientkami je.

Po dlouhém boji jsme získali z ÚZISu data o počtu žen, které porodily děti v letech 2020-2021 včetně jejich očkovacího statusu. Posunuli jsme data  o 9 měsíců a spočítali jsme počty úspěšně zahájených těhotenství v jednotlivých měsících roku 2021. Dohledali jsme, kolik bylo v daném měsíci očkovaných a neočkovaných žen v dané věkové kohortě. Z toho jsme vypočítali počet úspěšně zahájených těhotenství na 1000 žen v rámci očkované a v rámci neočkované populace. Zjistili jsme, že pravděpodobnost početí byla u očkovaných žen několikanásobně menší než u žen neočkovaných.

Pomocí Bradford Hillových kritérií jsme potvrdili, že mezi vakcinací proti covidu a poklesem porodnosti může být kauzální vztah. Naočkovali jsme stovky milionů mladých lidí po celém světě experimentální genovou vakcínou, jejíž účinnost a bezpečnost pro těhotné nebyla nikdy testována standardní randomizovanou studií. Zaznamenali jsme vysoké procento žen, které po této vakcíně reportují problémy s menstruací. Načež jsme zjistili, že asi devět měsíců po očkování fertilní kohorty začala klesat plodnost a tento pokles se dodnes nezastavil. Přesto se tomuto problému nikdo nevěnuje a samotné vyslovení této vysoce plausibilní hypotézy – že pokles plodnosti je důsledkem genetických vakcín – je v dnešním veřejném prostoru nemožné bez toho, aby byl člověk okamžitě označen za dezinformátora a šiřitele konspiračních teorií. Těžko půjde v budoucnu najít lepší ilustraci celkové ztráty soudnosti, které západní společnosti během covidové krize propadly.

„Na západ od nás už se zvolna začíná blýskat na lepší časy. Probíhá rozsáhlé vyšetřování zločinů covidismu v americkém kongresu, AstraZeneca po desítkách prokázaných úmrtí stáhla svoji vakcínu z trhu a o nevyhovujícím bezpečnostním profilu mRNA vakcín se už píše i v New York Times. Dříve či později dorazí tato vlna návratu rozumu i do českých zemí. Je nejvyšší čas ustanovit v českém parlamentu komisi pro vyšetřování zločinů covidismu a začít zvolna rozplétat tuto pohromu, kterou nebyla epidemie covidu, ale série různých „opatření“, se kterými česká exekutiva přišla v reakci na epidemii.“

Petr Šourek – Farmakoignorance

„Státní dozor nad bezpečností léčiv se během pandemie podvolil politickému tlaku. Covid vakcíny SÚKL nikdy nekontroloval jako ostatní běžná léčiva. Ze SÚKLu se stalo koště na zametání stop. Základní pojmy farmakovigilance byly zneužity k matení veřejnosti. Běžní lidé dnes dávno vědí, že očkovací kampaň nebyla ani úspěšná, ani se neobešla bez zdravotních následků. Slyšeli o tom, i když se o tom oficiálně mlčí. Situace se v tomto ohledu stabilizovala. Lidé si zvykli, že se o některých věcech nemluví, a vědí o kterých a proč.“

V této přednášce se budu věnovat problematice evidence nežádoucích účinků a práci SÚKLu, který u covid vakcín nepracoval takovým způsobem, aby odhalil nebezpečné šarže a zastavil jejich užívání. Věřili jsme, že SÚKL za nás a pro nás vakcíny hlídá. A že mají-li úředníci podezření, že produkt vyvolal nežádoucí účinky, že spěšně provádějí opatření, aby nebyli ohrožení další lidé. Mysleli jsme si, že SÚKL (jak je k tomu pověřen lékovým zákonem) u lidí, kteří zemřeli po očkování, zjišťuje, jakou šarží byli očkováni, případ šetří, a dokud se podezření nevyloučí, pozastaví používání dané šarže. Jenže nic takového se nestalo ani jednou a to budí podezření, které se musí prošetřit.

Šarže vakcíny expirují do půl roku. Co udělal SÚKL, když měl nahlášeno podezření na začátku životnosti šarže? Snažil se číslo šarže nedozvědět, aby ji nemusel pozastavit na principu předběžné opatrnosti.  

 Tělocvikář z Plzeňska zemřel krátce po třetí dávce vakcínou Moderna. Patolog případ nahlásil. Příbuzná zemřelého vzápětí dodala čísla šarží. SÚKL se tvářil, že číslo nemá, nezastavil její distribuci a daná šarže se používala v ČR dalších 5 měsíců.

Z dat SÚKLu, která jsme si vyžádali podle zákona o svobodném přístupu k informacím, jsme zjistili, že čím závažnější hlášení byla, tím nižší byla ochota úředníků dohledávat šarži vakcíny, která je vyvolala. SÚKL udělal maximum pro to, aby nemusel zastavit žádnou šarži.

Podívejme se teď na šarži, která byla už těsně před expirací. 16tiletý golfista byl převezen na JIP s těžkou myokarditidou po očkování šarží, která byla už 5 měsíců v oběhu a na niž SÚKL obdržel na 50 hlášení, z nich mnoho na kardiologické nežádoucí účinky. Krátce před expirací stejné šarže byla očkována také 14 letá dívka z Brna, která ochrnula a skončila na vozíku. Šarže měla hlášeno také mnoho neuroligických komplikací. Tito dva mladí lidé tak byli očkováni šarží, která měl SÚKL dávno pozastavit. Jsou to přímé oběti farmakoignorance SÚKLu.

Proč se tak SÚKL choval? Státní očkovací kampaň řídilo Ministerstvo zdravotnictví, kterému je SÚKL sám podřízen. SÚKL umí kontrolně vystupovat proti soukromým subjektům, ale svého nadřízeného stejně kontrolovat neumí. Úředníci nechtěli přijít o své židle, a tak se tlaku vlády podvolili a umetali cestu očkovací kampani, dokonce z ní odklízeli mrtvé a zraněné tak, aby kampaň mohla plnou parou pokračovat. SÚKL není nezávislý a v případě vládních kampaní nehlídá kvalitu vakcín pro naše bezpečí.

Znepokojující rozdíly mezi šaržemi covidových vakcín

Tomáš Fürst, Zuzana Krátká, Petr Šourek a Jaroslav Janošek

Před nějakou dobou oblétla svět  dánská studie, ve které autoři ukázali, že covidové vakcíny firmy Pfizer v Dánsku vykazovaly podivuhodný bezpečnostní profil. O této fascinující studii – a neuvěřitelné persekuci, které byli její autoři vystaveni – jsme podrobně referovali v článku Fuck-up století aneb Pfizer tóže kaput.

Samozřejmě nám to nedalo a pokusili jsme se zjistit, jak to bylo u nás. Požádali jsme tedy Státní ústav pro kontrolu léčiv (SUKL) o podobná data, s jakými pracovali dánští autoři. Výsledkem je tento článek, který se nám nedávno podařilo prosadit do impaktovaného časopisu European Journal of Clinical Investigation. Naše zjištění jsou ještě o něco explozivnější než závěry dánských kolegů a níže vás jimi provedeme. Abychom ušetřili různým samozvaným fakt-čekistům čas a žluč, předesíláme, že „podezření na nežádoucí účinek“ překládáme jakožto „adverse event“ a zkracujeme AE. Nebudeme tedy mluvit o prokázaných vedlejších účincích, ale jen o nahlášených podezřeních.

Od začátku očkovací kampaně do začátku léta 2023 obdržel SUKL celkem 14 386 hlášení o podezření na nežádoucí účinek (AE) některé z covidových vakcín. To je číslo, které daleko převyšuje počty hlášených AE u všech ostatních léčiv dohromady v normálních letech.

Je neuvěřitelné, že se SUKL neobtěžoval dohledat šarže u téměř poloviny hlášených AE. Dokonce i v případě úmrtí po covidové vakcíně, kterých bylo nahlášeno celkem 216, jich SUKL ke konkrétní šarži vakcíny přiřadil pouze 99. Dle našeho názoru představuje tento fakt závažné porušení povinnosti SUKLu kontrolovat a vyhodnocovat bezpečnost vakcín, zejména vzhledem k tomu, že informace o šarži vakcíny je triviálně dostupná v datech UZISu. Co kdyby všech těch 117 úmrtí, u kterých SUKL šarži nedohledal, bylo po jedné jediné šarži vakcíny? Jak by SUKL poznal, že se jedná o smrtelné ohrožení české populace a že je třeba urychleně zasáhnout, což je jeho zákonná povinnost?

Samotný fakt, že bylo nahlášeno pouze 216 úmrtí po vakcíně, je také zajímavý, protože z dat UZISu víme, že do týdne po nějaké dávce některé z covidových vakcín zemřelo v ČR celkem 1688 lidí. Domníváme se, že úmrtí je poměrně závažná nežádoucí událost a v případě experimentální vakcíny by mělo být samozřejmé, že každé úmrtí, ke kterému dojde do týdne od vakcíny, bude do SUKLu nahlášeno. I kdyby ke všem 216 nahlášeným úmrtím došlo do týdne od vakcíny (což z dat nevíme), stále by to bylo necelých 13% ze všech případů. U méně závažných AE bude podhlášenost patrně ještě mnohem větší. To je znepokojující zjištění.

Celkem devět konkrétních šarží se objevilo jak v Dánsku, tak u nás. Počty AE u těchto šarží spolu velmi dobře korelují. Šarže, které měly hodně AE v Dánsku, měly hodně AE i u nás a naopak. To výrazně posiluje hypotézu, že jednotlivé šarže se od sebe skutečně něčím liší, a že se nejedná pouze o fluktuaci v „reporting patterns“.

Nejzajímavější je ovšem vztah mezi velikostí a typem šarže, datem jejího uvolnění na český trh a počtem hlášených AE u očkovaných touto šarží. Prohlédněte si prosím pozorně obrázek níže. Vakcíny jsou rozděleny do tří panelů. Horní panel zobrazuje produkty firmy Pfizer, střední panel produkty Moderny a spodní panel všechny ostatní. Každý barevný puntík odpovídá jedné šarži vakcín. Barevně jsou odlišené jednotlivé typy vakcín. Velikost puntíku znázorňuje počet dávek, které daná šarže obsahovala (pozor, škála je logaritmická). Na horizontální ose je datum uvolnění dané šarže na český trh a na vertikální ose je počet hlášení AE na tisíc dávek dané šarže. Všimněte si, že spodní panel má jiné měřítko na svislé ose, protože produkty firmy AstraZeneca vykazovaly skutečně velké množství AE (také byly později velmi tiše staženy z trhu.

Nejvýraznější rys výše uvedeného grafu je dramatický a (kromě Moderny) téměř monotónní pokles počtu hlášení AE s datem uvolnění dané šarže. Šarže, které byly uvolněny na jaře 2021, vykazovaly mnohem vyšší množství AE než šarže uvolněné v roce 2022. V tomto smyslu tedy naše zjištění velmi dobře odpovídají dánské studii. Dánští autoři v odpovědi na všechny námitky uvádějí, že dánská obdoba SUKLu potvrdila stejný trend, tedy že všechny nejproblémovější šarže byly i v Dánsku vyočkovány na počátku epidemie.

Co může být důvodem tohoto zajímavého poklesu?

  1. První hypotéza je, že vysoký počet AE je důsledkem toho, že se na jaře 2021 očkovalo do probíhající epidemie, navíc byla v té době přednostně očkována především nejzranitelnější populace. Proti této hypotéze ovšem mluví fakt, že při očkování boostery do podzimní vlny epidemie (včetně nejzranitelnější populace) se nic podobného ani náznakem nezopakovalo.
  2. Dále by někoho mohlo napadnout, že šarže z jara 2021 se vyočkovaly téměř celé (protože byl tehdy vakcín nedostatek), zatímco později bylo vakcín dost a spíše se vyhazovaly. Pozdější šarže tak nebyly vyočkovány celé, a pokud tedy dělíme počet AE počtem dávek v šarži (a nikoliv počtem skutečně vyočkovaných dávek), můžeme dostat tento podivný pokles. Tato hypotéza je ale téměř vyloučena, protože větší část podivuhodného poklesu se odehrává ještě během první poloviny roku 2021, kdy byl vakcín nedostatek, tedy šarže byly vyočkovány téměř celé.
  3. Další možností je měnící se ochota lidí nežádoucí události reportovat. Jenže v tomto případě to bylo spíše naopak. Zatímco ohlásit AE na jaře 2021 byl téměř akt občanské neposlušnosti, později – když narůstal nátlak, aby se nechali očkovat lidé, kteří se očkovat nechtěli – by motivace lidí AE nahlásit spíše rostla. Výše uvedený graf však ukazuje opačnou závislost.
  4. Zbývá poslední možnost, která je ze všech nejvíce znepokojující. Možná byl spěch farmaceutických firem takový, že neměli úplně dobře zvládnutý výrobní proces. Už jsme jednou psali o tom, že technologie výroby vakcín se zásadně změnila mezi registrační studií a začátkem očkovací kampaně. Zopakujeme to ještě jednou: Vakcína, na kterou dostal Pfizer EUA a jejíž účinnost a bezpečnost je popsána v registrační studii, se nevyrábí stejně jako vakcína, která vám byla aplikována do ramene. Je možné, že začátek masivní výroby vakcín novým procesem nebyl dobře zvládnutý a úvodní šarže zkrátka nebyly v pořádku. Exploze hlášení AE ve farmakovigilančních databázích ihned po začátku vakcinační kampaně mohla způsobit drobné vlnky paniky a přinutit výrobce provést nějaké změny ve výrobním procesu.

Tato poslední hypotéza je velmi znepokojivá, protože by vrhala velmi nepříjemné světlo na regulátory v mnoha zemích a mohla by mít dramatické právní důsledky pro výrobce. Dobře si ovšem vzpomínáme, jak velký odpor vyvíjel establishment proti jakýmkoliv pokusům o laboratorní analýzu obsahu vakcín. Jaroslav Turánek by mohl vyprávět. Proti hypotéze o nezvládnutém výrobním procesu však mluví fakt, že počet hlášení monotónně klesal u vakcín téměř všech výrobců – jako by snad spolupracovali a sdělovali si poznatky. To by bylo v podmínkách standardního konkurenčního boje velmi neobvyklé. Jiné hypotézy, které by vysvětlovaly pozorovaná data, nás však nenapadají.

Jedno je jisté. O této datové sadě toho ještě hodně uslyšíte.

Seminář „Analýza proticovidových opatření“ v Poslanecké sněmovně – 1.část zdravotnické sekce

Zuzana Krátká

Již druhý celodenní seminář zabývající se společenskými restrikcemi v období pandemie a zdravotními dopady očkování proti covidu se konal 3. června 2024 v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky pod záštitou MUDr. Vladimíra Zlínského. Na semináři vystoupili jak hosté pana poslance MUDr. Zlínského, tak odborníci pozvaní sdruženími SMIS a Iniciativou 21, které se na organizaci spolupodílely. Videozáznamy všech přednášek jsou k dispozici na stránkách Nadačního fondu Svědomí národa. Zde jsou videozáznamy doplněny o stručné obsahy prezentací a v některých případech i powerpointovými prezentacemi.

V tomto prvním díle jsou uvedeny stručné obsahy přednášek ze zdravotního bloku, jejichž společným tématem byly nežádoucí účinky mRNA vakcinace proti covidu na zdraví lidí.

Jana Gandalovičová – Je možná analýza nežádoucích účinků mRNA vakcínami?

„Ráda bych upozornila, že kvůli tomu, jakým způsobem proběhly schvalující studie pro jednotlivé věkové kategorie, nemáme žádnou představu o střednědobých a dlouhodobých nežádoucích účincích mRNA vakcín. Tím, že se budeme tvářit, že nejsou, a budeme pokračovat v rétorice safe and effective, popřípadě budeme svalovat potíže pacientů na long covid a budeme je vyzývat k dalším kolům očkování, nepřestanou jejich zdravotní problémy existovat.“

powerpoint zde: https://1url.cz/Q1W6A

Již od počátku schvalování klinických studií mRNA vakcín se diskutovala celá řada kontroverzních kroků a pochybení. Schvalování FDA bylo extrémně uspíšeno, mnohá klíčová data chyběla.  Preparát neprošel řádným testováním, celé zkoušení, které většinou trvá roky, bylo ukončeno za necelý rok. Výrobci deklarovali 95% účinnost Comirnaty, ale ta byla stanovena na velmi nízkém počtu pacientů. V každém z dvou ramen studie s Comirnaty pro dospělé bylo kolem 18 tisíc osob. Covidem se nakazilo v době studie pouze 8 lidí ve vakcinované skupině a 162 lidí v nevakcinované skupině. Po velmi krátké době – pouhých 2 měsících – byla studie odslepena a velká část neočkovaných osob byla naočkována. Tím jsme přišli o kontrolní soubor.

Ve skupině 12-15-letých dětí se vyskytla v očkované skupině dívka, u které po druhé dávce došlo k závažným reakcím, pro které byla do 24 hod hospitalizována. Dosud je paralyzována, upoutána na invalidní vozík, neschopná polykat, s řadou dalších zdravotních omezení.  Ve zprávě pro FDA firma Pfizer popsala její potíže jen jako „funkční bolest břicha “ a vakcína následně byla schválena k použití i pro děti.

Eurostat ve většině zemí s velkou mírou proočkovanosti registruje velké procento nadúmrtí, narůstá počet lidí s nádorovým onemocněním, kardiovaskulárními onemocněními, hlavně se srdečním selháním, autoimunitních chorob, neurologických postižení, klesá porodnost… Nemůže tu být souvislost s vakcinací mRNA vakcínami? Už jen položení otázky je hodnoceno jako konspirace. Bohužel, v lékařských zprávách mnohdy údaj o proběhlém očkování chybí, a tak hledat možnou spojitost je téměř nemožné.

Aktivní sledování možných nežádoucích účinků trvalo jen pouhé 2 měsíce, než kontrolní skupina, která měla být sledována několik let, byla zrušena a lidé naočkováni. Další zdroje hlášení jako např. americký VAERS jsou již jen pasivním typem hlášení, kde je známá velká podhlášenost možných nežádoucích účinků (uvádí se, že se hlásí pouhých cca 5 %). V prezentaci jsou uvedeny výsledky postmarketingového farmakovigilančního sledování firmou Pfizer, které FDA poskytla ke zveřejnění až po soudním nařízení v listopadu 2021. Nahlášeno do něj bylo po 2,5 měsících vakcinace od udělení souhlasu k nouzovému použití mimo jiné 1223 mrtvých a přes 25 tisíc nežádoucích účinků nervového systému. Normálně by tyto výsledky diskvalifikovaly další používání vakcíny. Další informace poskytl stát Izrael – zaměstnanci ministerstva zdravotnictví se dotazovali na nežádoucí účinky pacientů telefonicky a desítky procent osob jim hlásily problémy. Závažný byl nález 4,5 % osob s neurologickými problémy a 9,6 % žen, které měly problémy s menstruací. Časté bylo zhoršení chronických zdravotních problémů.

V říjnu 2022 byla poskytnuta data ze CDC V-safe systému, který shromažďoval data z mobilní aplikace. Z takto nasbíraných informací vyplynulo, že 7,7 % očkovaných osob po vakcinaci vyhledalo lékařskou pomoc či bylo hospitalizováno. 25 % uživatelů zůstalo po vakcinaci doma neschopných pracovních či studijních povinností. Fraiman a kol přehodnotili výsledky klinických studií a zjistili, že přibližně 1 člověk z 800 očkovaných vykazoval vážný nežádoucí účinek.

Změna postoje k vakcinaci byla nejzásadnější ve státu Florida. J. Ladapo (Surgeon General – „ministr zdravotnictví“) v březnu 2022 nedoporučil očkování dětí ve věku 5-17 let proti covidu, poté v říjnu 2022 nedoporučil očkování mužů ve věku 19-39 let kvůli riziku myokarditid, nepovolil očkování dětem mladším 5 let, později v říjnu 2023 nedoporučil očkování ani lidem mladším 65 let. Řada zemí již od plošného očkování proti Covid 19 upustila, některé evropské země nedoporučují očkování dětem a lidem mladším 65 let. Mnohé země včetně ČR ale očkují dál. Otázek je mnoho, k nalezení odpovědi na ně je nutná analýza dat a vědecký dialog. 

Viktor Baroš – Selhání úředníků MZČR. Politika a tabu vítězí nad lidskostí a zodpovědností.  

„Náš materiál z minulého semináře byl ze sociálních sítí smazán pro nevhodný obsah a až poté, co jsme se odvolali, se jej podařilo vrátit. Minulý seminář byl úspěšný a lidé začali o tématu hovořit. Diskutovalo se, zda sem do Poslanecké sněmovny patří emotivní příběhy lidí poškozených vakcínou. Podle mého názoru sem patří. Nemuseli byste je poslouchat zde, kdyby ti lidé našli pomoc, ale musíme o tom mluvit a musíme hledat cesty, jak lidem pomoci. Novináře prosím, začněte o tom psát aspoň teď a pořádně.“

Ve videu je natočený příběh Karla Mrkvy, u kterého došlo k rozvinutí neurologického onemocnění, které bylo postupem času diagnostikováno jako amyotrofická laterální skleróza (ALS). Obtížná byla nejen diagnostika, dostupnost zdravotnické a rehabilitační péče, ale příliš dlouho čekal také na schválení finanční pomoci, důchodu, příspěvků. Byl finančně závislý na rodině. V květnu 2024 zemřel, bez přiznání plného důchodu, bez potřebných pomůcek, které by mu pomohly lépe fungovat v normálním životě. Neuroložka Dr. Chlupová ve videu hovoří o neochotě lékařů spojovat zdravotní problémy s vakcinací, do lékařských zpráv se podezření na aktivaci očkováním nepíše. Paní doktorka se setkala s různými typy poškození po vakcinaci, případně po průlomové infekci –polyneuropatií, Guillain Barré syndromem (GB), ALS. Lékaři se bojí říci, že je to z očkování. „My si přejeme, aby se vytvořila centra, která by řešila postvakcinační syndrom a long covid. Místa, kde by obě skupiny pacientů nalezly pomoc.“  Ve videu vystupuje i zdravotní sestřička Lenka Šťastná, která byla očkována, přestože se léčila s různými alergiemi. Popisuje velké zdravotní problémy, které měla po druhé dávce vakcíny zvracení, pocení, otok jazyka, krku, otok uzlin, prsou, problémy se srdcem, horečku. Později se objevily záškuby hlavou, křeče rukou a nohou, neepileptické záchvaty. Očkování bylo u ní zřejmým spouštěčem nemoci. Kardioložka J. Gandalovičová video uzavírá: „Těch lidí je tolik, že někdy ztrácím energii a nevím, jak jim pomoci. Mají polymorfní problémy – neurologické, revmatologické, gastroenterologické, srdeční… Většinou obejdou mnoho doktorů a skončí na psychiatrii. Jsou nechaní bez pomoci a v dlouhodobých neschopenkách. Dokud to nepojmenujeme, nezaložíme nějaké centrum, nezačneme to studovat, tak se nepohneme.“

Jaroslava Chlupová – Poruchy nervového systému jako nejčastěji hlášené nežádoucí účinky mRNA vakcín

„Není mi jedno, že lékaři mlčí. Je třeba očkování zastavit. Zjistit, co mají lidé v sobě a co mají v sobě ty vakcíny.“

Opakované antigenní stimulace vakcinací neposílí imunitu, ale destabilizují ji. Lidé v poslední době opakovaně podléhají různým infekcím. Pan Mrkva, pacient z videa Nadačního fondu Svědomí národa, zemřel s diagnózou ALS v květnu 2024. Naštěstí náhle, protože se u něj jednalo už o velmi těžký zdravotní stav. Nejen v jeho případě jsme narazili na zoufalou pomalost poskytnutí pomoci. Sociální dávky pro tyto nemocné jsou schvalovány velmi pomalu a k pacientům se dostávají pozdě. Stejně tak pomůcky. Polohovací postel dostal až v den, kdy zemřel.

Neurologické poruchy patří ve světě k nejčastěji hlášeným podezřením na nežádoucí účinky mRNA vakcín. Guillainův – Barrého syndrom /GB/ je imunitně zpostředkovaná akutní polyneuropatie. Jedná se o vážnou neurologickou poruchu, která se projevuje rychle se rozvíjející svalovou slabostí, která může postihnout i dechové svaly a vyvolat dechovou nedostatečnost. Vyžaduje urgentní diagnostiku a léčbu. U mnoha pacientů se objevily různé druhy polyneuropatií s postižením senzitivních i motorických vláken. V mnoha případech jsou postižena tenká vlákna. U pacientů s tímto postižením se objevují velmi intenzivní neuralgické bolesti končetin i trupu  záchvatovitého charakteru. Tento problém se týká ve velké míře lidí produktivního věku, aktivně sportujících. Léčba těchto bolestivých stavů je obtížná. Hledá se vhodná léčba těchto problémů, které se však pacienti mnohdy nedočkají. Končí v centrech pro léčbu bolesti nebo u psychiatrů.

V ordinaci mám pacienty s atypicky rychle progredující neurodegenerací mozku s projevy poruchy paměti, poruchami chování /demencí/, Parkinsonským syndromem, posturální nestabilitou. Pozoruji rozvoj rychlé neurodegenerace u kognitivně zdravých, aktivních seniorů. Problém vidím v tom, že lékaři odmítají vnímat souvislost mezi nárůstem různorodých zdravotních problémů v populaci a mRNA vakcinací. Hovoří se o tzv. long covidu, zdravotních problémech po proběhlé covidové infekci. Bohužel chybí informace, zda byli pacienti s touto diagnózou očkováni mRNA vakcínou, a kolik dávek obdrželi. Problematikou long covidu se zabývá specializované pracoviště FN Hradce Králové. Dotazovala jsem se zde, kolik z jejich pacientů má long covid po průlomové infekci po očkování. Odpověď jsem nedostala. Ve své praxi jsem se setkala pouze se třemi neočkovanými pacienty s projevy long covidu. Ostatní pacienti s obtížemi tohoto typu měli 2 až 3 dávky vakcíny. 

Ján Lakota – Onkologická onemocnění po očkování proti covidu

„Onkologická onemocnění v poslední době zasahují mladé osoby, atypická je vysoká biologická aktivita maligního nádorového procesu, velmi rychlý růst nádoru, přítomnost metastází u nádorů, které normálně metastáze nemají. Pacienti chodí po několika týdnech obtíží, přesto nezřídka už v době diagnostiky jsou prakticky nevyléčitelně nemocní. Závažný je fakt, že se často objevuje úplná nebo částečná rezistence vůči terapii. „

powerpoint zde: https://1url.cz/H1W6m

Ze závažných kazuistik jsem se setkal s nádorem tlustého střeva už i s metastázami v kostech, játrech a plicích u osoby staré 24 let. Jiná pacientka (56 let) s nádorem močového měchýře byla sice diagnostikovaná včas, ale přes nasazenou léčbu do 8 měsíců umřela. Obdobně žena (40 let) s nádorem prsu, diagnostikovaná včas a adekvátně léčená po 3 měsících umřela.

Atypický průběh těchto nádorových onemocnění má pravděpodobně souvislost s tím, že selhávají mechanismy imunitního dozoru podobně jako tomu bylo v minulosti u neléčených HIV pozitivních osob. První případy rychlé progrese nádorů se objevovaly u očkovaných osob již v prvních měsících po zahájení očkovací kampaně. Dříve se myslelo, že jde o zanedbané pacienty (v době lockdownů byla nízká možnost onkologické péče), ale není tomu tak. Vakcinace mohla zafungovat na genové úrovni (mohlo dojít k aktivaci onkogenů, ke změně epigenetických modifikací DNA), což mohlo vést k stimulaci maligního nádoru do agresivnějšího typu či k tvorbě metastází v atypických místech pro daný nádor. Ve své prezentaci jsem vycházel z vlastních  pozorování i z informací od mých kolegů. Domnívám se, že je nezbytné systematicky sbírat data o těchto pacientech a ta zveřejnit a analyzovat. A že je třeba pečlivě analyzovat složení vakcín, charakterizovat podíl mRNA, DNA, proteinů a dalších látek ve vakcínách a zkoumat možný vliv těchto složek na aktivaci nádorových onemocnění.