Blog - Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků

Zvýrazněno

Opomenuté aspekty hodnocení nejnovějších trendů ve vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Ondřej Vencálek

V uplynulých přibližně dvou týdnech proběhla čilá debata o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti v České republice v posledních letech. Zkusím nejprve tuto debatu krátce rekapitulovat a poté poukázat na některé zatím opomíjené aspekty této problematiky. Zejména se zaměřím na hodnocení roku 2021 jako roku s (výrazně) zvýšenou plodností, po níž by bylo možné očekávat pokles („návrat k průměru“). Zjistíme totiž, že plodnost nebyla zvýšená až tak výrazně, jak se může na první pohled zdát. Překvapivě důležitou roli totiž hraje skutečnost, že v roce 2021 proběhlo sčítání lidu.

Rekapitulace únorové debaty o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Debatu o vývoji počtu narozených dětí (a potažmo plodnosti) v ČR odstartoval článek Tomáše Fürsta z 6. února 2023, v němž se autor pozastavuje nad „skokovým desetiprocentním poklesem počtu narozených dětí“ v roce 2022 oproti roku 2021. Dále upozorňuje na „velmi dramatický pokles počtu narozených dětí i v mnoha jiných zemích“ a zamýšlí se nad možnými příčinami poklesu. Ty je podle Fürsta „třeba hledat v něčem, co nastalo na jaře roku 2021“. Možnou souvislost nachází v časové koincidenci s počátkem očkování: „Data z ostatních zemí ukazují přesně stejnou časovou souvislost – pokles porodnosti nastává asi devět měsíců po začátku očkování věkové kohorty rodičů.“ Zcela správně upozorňuje, že může jít o souběh čistě náhodný, zároveň však nenachází evidenci pro jiné vysvětlení pozorovaných změn a vybízí proto k důkladnému zkoumání příčin poklesu počtu narozených dětí.

Reakcí na výše uvedený článek byl text Petra Koubského z 15. února 2023 v Deníku N. Koubský v něm zcela správně poukazuje na zjevnou slabinu Fürstovy úvahy, která spočívá v práci s absolutními počty narozených dětí bez zohlednění četnosti a věkové struktury populace žen v reprodukčním věku (15 až 49 let). Tvrdí, že „pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Článek je shrnut tvrzením, že „K vysvětlení [současných] populačních trendů postačují známé a prozkoumané faktory, žádný nový se neprojevuje“. Svá tvrzení dokládá vývojem jednoho z demografy používaných ukazatelů plodnosti („intenzity rození dětí“), tzv. úhrnné plodnosti. K této míře se v následujícím textu budeme opakovaně vracet.

Třetí text publikovaný na stránkách skupiny SMIS je datován 17. února 2023 a má formu rozhovoru imunoložky Zuzany Krátké s demografkou Klárou Hulíkovou Tesárkovou. Ta zopakovala potřebu pracovat nikoliv přímo s počty narozených dětí, ale s mírami plodnosti, které zohledňují počet a věkové složení populace žen v reprodukčním věku: „Pro možné analýzy souvislostí mezi plodností a jakýmikoli možnými faktory je zcela nutné pracovat s intenzitami očištěnými od strukturálních vlivů, protože struktura populace a počty žen jsou zde jednoznačně rušivým faktorem zkreslujícím celé vyznění tématu.“ Pokles počtu narozených dětí Hulíková Tesárková vysvětluje strukturální změnou populace, která je „logickou, plně předvídatelnou a hlavní příčinou pozorovaného poklesu.“ O roku 2021, kdy „došlo nejen v ČR, ale i v jiných evropských státech ke zvýšení úrovně plodnosti, tedy kdy se zvýšil průměrný počet živě narozených dětí na ženu“, hovoří jako o výjimečném. Uvádí: „Pokud by nedošlo k výjimečnosti roku 2021, tak i v něm by nastal další pokles počtu živě narozených dětí o několik tisíc (mezi roky 2019 a 2020 byl pokles o více než 2 tisíce) a pokračující pokles v roce 2022 by nebyl tak mimořádně působící.“

Zatím poslední text zveřejnil na stránkách skupiny SMIS 19. února 2023 Arnošt Komárek. V tomto textu vypočítává meziroční změnu počtu narozených pro jednotlivé měsíce a dochází k závěru, že „S ohledem na bezprecedentní skokovou změnu v porodnosti pozorovanou z měsíce na měsíc (po očištění o sezónnost) se však důvodně domnívám, že ji nelze vysvětlit běžným demografickým vývojem, ale musí jím být nějaká téměř jednorázová událost.“

Proč je rozumné pracovat spíše s mírami plodnosti než přímo s počty narozených

Počet narozených dětí za určité období (např. daný kalendářní rok) na určitém území (např. v daném státě) je zásadním způsobem ovlivňován počtem obyvatel žijícím v daném čase na tomto území. Podstatné je rovněž věkové složení obyvatelstva – počet narozených dětí je těsněji spjat s počtem žen v reprodukčním věku (15-49 let) než s celkovým počtem žen, respektive celkovým počtem obyvatel. Vztáhneme-li počet narozených dětí k počtu žen v reprodukčním věku, získáme míru plodnosti, tedy ukazatel, který vypovídá o „intenzitě“, s jakou ženy v dané (časově a prostorově určené) populaci rodí děti. Demografové používají různé míry plodnosti, přičemž společné těmto mírám je to, že počty narozených dětí vztahují k počtům obyvatel, typicky při zohlednění věku těchto obyvatel.

Jednou z nejčastěji používaných měr plodnosti je tzv. úhrnná plodnost, která představuje „průměrný počet živě narozených dětí, které by se narodily jedné ženě za předpokladu, že by míry plodnosti podle věku zaznamenané ve sledovaném kalendářním roce zůstaly během jejího reprodukčního věku (15–49 let) neměnné.“, viz Metodické poznámky k Demografické příručce ČR 2021. Úhrnná plodnost se vypočítává jako součet věkově specifických měr plodnosti.

Co má vliv na to, s jakou intenzitou se děti rodí? Co ovlivňuje plodnost? Odpovědi hledáme jednak v prostorovém srovnání měr plodnosti (v daném čase), ale také hodnocením vývoje měr plodnosti na daném území v čase.

Vývoj úhrnné plodnosti v ČR od 90. let 20. století

Zaměříme-li se vývoj plodnosti v České republice od 90. let 20. století, budeme pozorovat její nárůst až k rekordně vysokým hodnotám z roku 2021. V tiskové zprávě Českého statistického úřadu (ČSÚ) ze dne 15. prosince 2022 se uvádí: „Díky nárůstu intenzity plodnosti v posledních jedenácti letech se Česko v roce 2021 zařadilo k zemím s nejvyšší úrovní úhrnné plodnosti v Evropě. Průměrný počet dětí na jednu ženu u nás dosáhl 1,83 a byl nejvyšší od roku 1992.“ Tuto zprávu převzala ČTK [1] a nejsledovanější veřejnoprávní [2, 3, 4] i komerční média [5, 6, 7]. Česká televize ke zprávě připojila také graf vývoje úhrnné plodnosti.

Obrázek 1: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011-2021. Data: ČSÚ; graf formátován dle [2].

Z tohoto grafu je dobře patrné, že v roce 2021 došlo k značně velkému zvýšení úhrnné plodnosti. Zatímco ve čtyřech předešlých letech byly hodnoty stabilní (1,69 v roce 2017 a 1,71 v následujících třech letech), v roce 2021 byla hodnota úhrnné plodnosti 1,83. Ponechme nyní stranou skutečnost, že díky omezení hodnot vykreslených na svislé ose (1,3 až 1,9 dětí na ženu) se změny hodnoty zdají „dramatičtější“, než kdyby svislá osa začínala hodnotou nula. Meziroční nárůst z hodnoty 1,71 na hodnotu 1,83, tj. nárůst o cca 7 %, je v posledních 10 letech největší a budí tudíž pozornost. Co je jeho příčinou? Než se pustíme do spekulací, podívejme se do dat trochu blíže.

Vývoj počtu narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku („záhada mizejících žen“)

Pro výpočet úhrnné plodnosti jsou zásadní údaje o počtu živě narozených dětí, věku jejich matek a počtu žen v daném věku. Potřebné údaje najdeme v Demografické příručce, kterou každoročně publikuje ČSÚ. V současné době je k dispozici demografická příručka za rok 2021, která byla publikována 31.1.2023.

Jak se dá očekávat, k výpočtu „intenzity rození dětí“ je třeba znát především počty narozených dětí. Celkové počty narozených dětí můžeme zjistit hned z několika různých tabulek demografické příručky, např. z tabulky 1-5a Přirozený pohyb obyvatel na území Česka v letech 1919–2021 (absolutní údaje). Tyto počty jsou znázorněny na obrázku 2.

Počty (živě) narozených se v posledních několika letech (od roku 2015) pohybují v rozmezí 110 až 115 tisíc. Meziroční změny počtu narozených v těchto letech nepřekračují 2 procenta (v letech 2015 až 2021 představují postupně +0,8, +1,7, +1,5, -0,3, -1,6, -1,8 a +1,4 procent).

Obrázek 2: Vývoj počtu živě narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku v letech 1951 – 2021. Data: ČSÚ.

Zabývejme se nyní počtem žen v reprodukčním věku. Vyjdeme z tabulky 1-11 Ženy ve věku 15–49 let podle jednotek věku v letech 1920–2021 (stav k 1. 7.), kde pro jednotlivé roky nalezneme i celkový počet žen ve věku 15-49 let. A zde nás čeká možná velké překvapení. Jak je patrné z obrázku 2 (povšimněme si prudkého poklesu červené čáry na jejím konci), mezi roky 2020 a 2021 došlo k největšímu poklesu počtu žen v reprodukčním věku za období od roku 1951.

Počet žen v reprodukčním věku uváděný v datech ČSÚ poklesl mezi roky 2020 a 2021 o 83 471, tj. přibližně o 3,5 %. Nejde přitom jen o rozdíl mezi nejstarší generací 49letých, která v roce 2020 čítala 73 617 (a která už se v roce 2021 nezapočítává, protože přesáhla vymezené věkové rozmezí), a nejmladší generací 15letých, která v roce 2021 čítala 51 023 žen. Pokud by byly všechny ostatní věkové skupiny stabilní, představovala by tato generační obměna úbytek o velikosti 73 617 – 51 023 = 22 594. Navíc by šlo o úbytek v „okrajových“ věkových skupinách, kde je plodnost dosti nízká, a na úhrnnou porodnost by tato samotná změna měla jen omezený vliv. Jenže došlo (alespoň formálně) k výraznému „úbytku“ žen i ve většině dalších věkových kohort. V každé z věkových skupin 31 až 39 let šlo o pokles o 4 až 5 procent. Opět zdůrazněme, že nejde o efekt různě populačně silných ročníků, neboť zde srovnáváme ve dvou po sobě jdoucích letech velikost „stejné“ skupiny. K výrazné změně došlo například ve skupině 30letých žen (k 1.7.2020) čítající 68 414 žen. Tato skupina tvoří „základ“ skupiny 31letých žen v roce následujícím (k 31.7.2021), v něm však skupina 31letých čítá jen 65 419 žen. Za rok se tedy někde „ztratilo“ jen v této věkové skupině téměř 3 tisíce žen, tj. skoro 4,4 %. Celkově se skupina 15-48 letých z roku 2020 za rok zmenšila o 60 877 žen, tj. o téměř 2,6 %.

Počet žen v reprodukčním věku a sčítání lidu („rozluštění záhady mizejících žen“)

Výše uvedený „úbytek“ počtu žen v reprodukčním věku samozřejmě v žádném případě nepředstavuje skutečný úbytek, ale je dán tím, že v roce 2021 proběhlo v ČR sčítání lidu, domů a bytů. Počty žen v jednotlivých věkových skupinách jsou totiž ve skutečnosti jen odhadovány. V roce 2021 došlo k bezprecedentní úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, jak je vidět z obrázků 3 a 4.

Obrázek 3: Meziroční procentuální změna počtu žen v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 3 je patrné, že k takto dramatickému „poklesu“ počtu žen v reprodukčním věku předtím nikdy nedošlo. Pokles o více než jedno procento byl zaznamenán ještě v letech dvou předešlých sčítání lidu, tj. v letech 2001 (o 1,0 %) a 2011 (o 1,4 %). O to více vynikne mimořádnost poklesu v roce 2021 (o 3,5 %).

Meziroční změna počtu žen v reprodukčním věku pozorovatelná na obrázku 3 je z velké části dána nestejnou velikostí nastupující generace (15letých žen) a skupiny, která reprodukční věk opouští (49 let). Nejde však jen o tuto změnu. Vlivem přeshraniční migrace a (v malé míře) také úmrtnosti se mění také velikost skupiny žen, které žijí v České republice a zůstávají v reprodukčním věku (věk 15-48 let, v následném roce 16-49 let). Velikost těchto změn je zachycen na obrázku 4.

Obrázek 4: Meziroční procentuální změna v četnosti skupiny žen, které zůstávají v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 4 je patrné, že odhady počtu žen v reprodukčním věku se výrazně upravovaly prakticky při každém sčítání lidu, a to směrem dolů (počet zjištěný sčítáním byl vždy menší, než byl odhad v předchozím roce). Největší korekce byla provedena při sčítání 2021. Po odhlédnutí od přirozeného stárnutí populace šlo o přibližně 2,6% „pokles“ (opravu). Druhá největší oprava (z roku 1970) byla poloviční (o 1,3 %).

Za povšimnutí stojí také skutečnost, že v období mezi posledními sčítáními (2012 až 2020) byly prováděny „aktualizace“ odhadu počtu žen v reprodukčním věku vždy směrem nahoru, a to až o 0,5 % ve všech třech letech před sčítáním. Celkově se tak za roky 2012 až 2020 skupina žen v reprodukčním věku „zvětšila“ o 56 079 osob, aby byla následně v roce 2021 o 60 877 osob „zmenšena“.

Změna plodnosti mezi roky 2020 a 2021

Z výše uvedeného vyplývá, že k velkému zvýšení úhrnné plodnosti mezi roky 2020 a 2021 došlo zřejmě do značné míry díky „aktualizaci“ (snížení) odhadu počtu žen v reprodukčním věku.

Jak moc se tato skoková změna promítla do výpočtu úhrnné plodnosti? Záleží na tom, jak se postavíme k velké diskrepanci v odhadech velikosti věkových kohort před a po sčítání lidu 2021. Skokovou změnu (emigrace či úmrtí desítek tisíc žen v této skupině během jediného roku) nepovažuji za věrohodné vysvětlení.

Věřím, že výsledky ze sčítání lidu jsou nejlepšími dostupnými odhady pro rok 2021 a skutečná hodnota úhrnné plodnosti se tedy v roce 2021 opravdu pohybovala kolem hodnoty 1,83. Při vyloučení výše uvedené reálné skokové změny to ale znamená, že v letech bezprostředně předcházejících byl odhad počtu žen v reprodukčním věku mírně nadhodnocen, a úhrnná plodnost tedy byla mírně podhodnocena.

Vzhledem k výše uvedené „bilanci“ za roky 2012 až 2020, kdy bylo ke skupině žen v reprodukčním věku postupně přičteno přibližně 56 tisíc osob a následně bylo v roce 2021 přibližně 61 tisíc osob odečteno, se jeví jako rozumné počítat s nulovou bilancí za roky 2012 až 2020 a jednotlivé skupiny nechat „stárnout“, ale nijak je nezvětšovat ani nezmenšovat. Skok v roce 2021 v počtu žen v reprodukčním věku pak nebude tak dramatický.

Takto odhadnuté počty žen v reprodukčním věku následně použijeme k standardnímu výpočtu úhrnné plodnosti za roky 2011 až 2021. K výpočtu dále použijeme údaje o počtu živě narozených dětí podle věku matky, které v Demografických ročenkách ČR publikuje pravidelně ČSÚ. Konkrétně vycházíme z tabulek D.04 Živě narození podle věku matky, legitimity a pořadí narození.

Výsledný odhad vývoje úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 je zobrazen na obrázku 5 zeleně, červená linka ukazuje původní, oficiálně publikované hodnoty.

Obrázek 5: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 dle oficiálních údajů ČSÚ (červeně) a po přepočtu na základě údajů ze sčítání lidu 2021 (zeleně). Data: ČSÚ.

Je třeba si uvědomit, že oficiálně uváděné hodnoty úhrnné plodnosti byly publikovány postupně v jednotlivých letech mezi sčítáními lidu, kdy statistici upravovali odhady počtu žen v reprodukčním věku. Při posledním sčítání lidu (2021) se však ukázalo, že tyto odhady byly značně nadhodnocené a skutečná úhrnná plodnost byla tudíž zřejmě větší, než bylo oficiálně publikováno.

To znamená, že oproti roku 2020, v němž byla oficiálně uváděna úhrnná plodnost 1,71 dítěte na ženu, opravdu došlo v roce 2021 ke zvýšení úhrnné plodnosti, ale změna ve skutečnosti nebyla tak dramatická, jak by se z oficiálních dat (uvádějících hodnotu 1,83 za rok 2021) mohlo zdát.

Jak postupovat při hodnocení dat za rok 2022 – „průměrná“ hodnota může být dosti matoucí pojem

Při hodnocení nejnovějších dat je třeba si uvědomit, že oficiálně publikované hodnoty úhrnné plodnosti před rokem 2021 na jedné straně a její hodnoty z roku 2021 a dalších let na straně druhé jsou (resp. budou) obtížně srovnatelné, protože v roce 2021 došlo k bezprecedentně velké úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, přičemž z těchto aktuálních hodnot budou zřejmě vycházet i odhady v letech následujících.

Nejnovější čísla o počtu narozených dětí jsou měsíční údaje za první tři čtvrtletí (tedy leden až září) roku 2022. Ty jsou k dispozici od 12. 12. 2022 na stránce ČSÚ v tabulce Tab. 1 Počet a pohyb obyvatel České republiky v letech 1992–2022: absolutní údaje (roční, čtvrtletní, měsíční). Měsíční počty za celý rok 2022 by měly být publikovány přibližně za měsíc, přesněji 21. března 2023, detailnější data o věku matek narozených dětí pak v říjnu 2023, kdy vyjde Demografická ročenka ČR – 2022.

Data publikovaná ČSÚ jsou přebírána do mezinárodní databáze Human Fertility Database. Nejnovější měsíční počty narozených v ní najdeme v sekci Short-Term Fertility Fluctuations v tabulce pro ČR obsahující neupravená zdrojová data Crude data. Počty živě narozených dětí pak slouží k odhadu úhrnné plodnosti. Jelikož počet narozených dětí závisí mj. na ročním období (jsou měsíce, kdy se pravidelně rodí dětí více), jsou k dispozici i odhady měsíčních hodnot úhrnné plodnosti očištěné od tohoto vlivu, které lépe slouží k posuzování dlouhodobých trendů. Pokud by se naplnil odhad, který na základě měsíčních odhadů úhrnné plodnosti publikovaných na stránkách Human Fertility Database uvádí ve svém článku Koubský, tedy pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, šlo by pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Proč si to myslím? Ať už vyjdeme z oficiálně publikovaných (neaktualizovaných) odhadů úhrnné plodnosti, nebo z aktualizovaných hodnot, jde o poměrně zásadní změnu trendu ve vývoji úhrnné plodnosti. Ta od roku 2011 až do roku 2021 rostla. V roce 2022 pak zřejmě došlo k poklesu, a to ne zcela zanedbatelnému. Ilustrujeme tuto změnu na obrázku 6.

Obrázek 6: Úhrnná plodnost v ČR 2011-2021 (přepočítané hodnoty) a predikce pro rok 2022. Hodnoty na základě dat ČSÚ za roky 2011-2021 spočítal O. Vencálek, predikce na rok 2022 je odhadem na základě měsíčních dat Human Fertility Database.

V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Pokud bychom připustili, že tato hodnota byla mimořádně vysoká, bylo by možno v následujícím roce (2022) očekávat mírný pokles (princip „návratu k průměru“). Zde jsme však ukázali, že nárůst úhrnné plodnosti v roce 2021 extrémní nebyl. Možná, že expertně můžeme mírný pokles v roce 2022 předjímat (zejména, když už průběžná data tuto „predikci“ potvrzují), těžko by však někdo z dat do roku 2021 predikoval pokles o více než několik setin (modely, které po sérii rostoucích hodnot „predikují“ výraznější pokles vznikají často až poté, co k poklesu opravdu došlo).

Pro úplnost dodejme, že hodnota 1,65 je pouze „predikcí“ a není zcela zřejmé, nakolik je tato predikce ovlivněna skokovou změnou odhadu počtu žen v reprodukčním věku v roce 2021. Dokonce i hodnoty měsíční úhrnné plodnosti za měsíce, pro něž už jsou počty narozených známy (byť jde o předběžné údaje), jsou totiž netriviálními odhady. Jejich autoři při jejich výpočtu nepočítají s detailními daty propojujícími počty narozených dětí s věkem jejich matek, jak je uvedeno na str. 7 v metodologické poznámce k těmto datům.

Za pozornost stojí ještě jedna poněkud nečekaná nesnáz. Jde o interpretaci pojmu „průměrná hodnota“. Ve svém výše citovaném článku Petr Koubský uvádí: „Každopádně lze konstatovat, že rok 2022 není z hlediska úhrnné plodnosti nijak výjimečný, v rámci uplynulého desetiletí se jeví jako průměrný.“ Pokud se na zjištěné hodnoty úhrnné plodnosti pohybující se v rozmezí 1,43 až 1,83 budeme dívat bez jejich časového uspořádání, pak dojdeme k závěru, že hodnota 1,65 je „průměrná“. Zde ale hodnotíme vývoj úhrnné plodnosti v čase. Pokud by šlo o ustálený proces, který osciluje kolem jakési „průměrné hodnoty“, i v tom případě by pojmenování hodnoty 1,65 jako „průměrná hodnota“ bylo v pořádku. Zde však o ustálený proces nejde. Těžko budeme hledat někoho, kdo by trend v letech 2011 až 2021 označil za „konstantní“. Spíše se shodneme na tom, že byl rostoucí. V situaci, kdy pozorujeme rostoucí trend a následný pokles z nejvyšší dosažené hodnoty na hodnotu „průměrnou“, je závěr „Rok 2022 […] byl z hlediska úhrnné plodnosti průměrný.“ zavádějící.

Ze stejného důvodu považuji v Koubského článku za matoucí graf znázorňující krátkodobé fluktuace plodnosti v Česku. I zde je totiž opominuta časová posloupnost zjištěných hodnot. Jen velmi pozorný čtenář si všimne, že „podprůměrné hodnoty“ byly zjištěny převážně v první části sledovaného období, zatímco ty nadprůměrné v části druhé, po níž následuje již zmiňovaný „průměrný rok 2022“.

Koubský na základě toho, že hodnoty úhrnné plodnosti v roce 2022 byly průměrné, vyvozuje tyto závěry: „Nic nenasvědčuje, že by se během něj [roku 2022] projevovaly atypické efekty snižující plodnost. Pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Ve své analýze jsem ukázal, že pokud v roce 2022 došlo k poklesu úhrnné plodnosti na hodnotu 1,65 (či podobně nízkou), je třeba nebrat tento pokles na lehkou váhu, ale pátrat po jeho příčinách.

Stojí za to zopakovat, že úhrnná plodnost je charakteristika intenzity rození dětí a je konstruována tak, aby se na ní neprojevovaly strukturní změny v populaci, tedy aby se „odfiltroval“ vliv měnícího se počtu a věkové struktury žen v reprodukčním věku, kteréžto faktory jsou bezesporu hlavními determinantami počtu narozených dětí. Jestliže tedy dochází ke změně trendu ve vývoji tohoto ukazatele (např. mění-li se trend z rostoucího na klesající), je potřeba takovémuto jevu věnovat pozornost. To platí zejména, pokud se potvrdí, že tato změna je výrazná.

Závěr

Svým příspěvkem jsem měl ambici upozornit zejména na následující aspekty hodnocení nejnovějších údajů o počtu narozených dětí a jeho determinantách:

V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Ukázali jsme, že v roce 2021 došlo k méně extrémní odchylce ve vývoji úhrnné plodnosti, než by se mohlo z oficiálních dat zdát. Změna, ke které došlo v oficiálně publikovaných odhadech úhrnné plodnosti mezi lety 2020 a 2021, je do značné míry dána bezprecedentně velkou opravou odhadu počtu žen v reprodukčním věku po proběhlém sčítání lidu.
Pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, jak bylo predikováno z měsíčních dat Human Fertility Database, šlo by o pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Jde o výraznou změnu trendu, jejíž příčiny by měly být odhaleny.
K hodnocení vývoje úhrnné plodnosti je třeba přistupovat jako k hodnocení trendu a jeho změn, nikoliv jako k hodnocení ustáleného procesu. Označení hodnoty jako „průměrné“ může být při takovéto analýze silně matoucí.

Britská demokracie vstává z mrtvých

Tomáš Fürst

Britská demokracie se pyšně honosí osmisetletou tradicí. Ani to však nezabránilo poddaným Jeho Veličenstva, aby stejně jako obyvatelé ostatních západní zemí zcela propadli covidovému šílenství. Je však třeba si všimnout, že právě v Británii jsou vidět slibné záblesky návratu rozumu. Nelze to ilustrovat lépe než nedávným projevem poslance Andrew Bridgena v britském parlamentu. Nejlépe uděláte, když si poslechnete jeho projev sami, k vidění je zde přibližně od druhé minuty a trvá necelých dvacet minut.

Andrew Bridgen

Pokud nato však nemáte čas nebo náladu, níže velmi stručně shrnuji klíčové body jeho projevu:

Jsme svědky největšího lékařského skandálu v dějinách této země.
Nadměrná úmrtí v roce 2022 a 2023 jsou spojena s nedostatečně testovanou experimentální terapií nazývanou „vakcíny“ proti covidu.
Následující generace budou šokovány, jak jsme mohli tak dlouho ignorovat evidenci a perzekuovat ty, kteří ji přinášeli.
Úřady záměrně zatajují klíčová data, údaje o úmrtí dle vakcinačního statutu jsou sice k dispozici farmaceutickým společnostem, ale ne veřejnosti, což je skandál.
Účelově se změnila metodika výpočtu nadúmrtí tak, aby čísla nevypadala tak ohromně.
Během pandemie vláda rozšířila doporučení (guidelines), která odpírala nemocným známou a efektivní léčbu, a naopak doporučovala paliativní léčbu (end-of-life treatment), což zvýšilo šanci jejich úmrtí. Tato doporučení tiše zmizela z webových stránek, ačkoliv všechna ostatní historická doporučení tam jsou.
Každá nemoc a úmrtí po positivním PCR testu je automaticky přičtena covidu. Žádná nemoc či úmrtí po vakcíně se naopak do souvislosti nikdy dát nesmí. Oba tyto postupy jsou zcela nevědecké.
„Safe and effective“ byl marketingový slogan Thalidomidu. Po tomto skandálu byly přijaty zákony, aby se podobná katastrofa nemohla nikdy opakovat. S covidovými „vakcínami“ se ale zopakovala.
Dnes již víme, že covidové „vakcíny“ nebrání proti nákaze a přenosu infekce. Úřady to věděly již před začátkem vakcinační kampaně.
Také víme, že covidové „vakcíny“ nejsou bezpečné. Británie již vyplatila na odškodnění za újmu na zdraví po covidové „vakcíně“ více než za všechny ostatní vakcíny ve všech předchozích letech dohromady.
Australská data jsou unikátní, protože v Austrálii měli napřed vakcíny a až potom covid. Vlna nadúmrtí a onemocnění v Austrálii následovala vlnu očkování a předcházela vlnu covidu. Dodnes v Austrálii vládní představitelé tvrdí, že pro tato nadúmrtí neexistuje žádné vysvětlení.
Covidové vakcíny jsou nebezpečné již samotným designem. Spike protein je nejnebezpečnější část viru. Vakcína nezůstává ve svalu v rameni, ale spike protein je u mnoha lidí exprimován v mnoha různých tkáních po těle po dobu mnoha měsíců.
Vakcína je kontaminovaná DNA z výrobního procesu a nedávno vyšla publikace, která spojuje zvýšený výskyt rakoviny v Japonsku s covid vakcínami. Informace o této kontaminaci byly drze zatajeny regulačním orgánům i veřejnosti.
Evidence je jasná. Tyto vakcíny způsobují úmrtí a vážné zdravotní problémy. Tyto vakcíny nejsou účinné ani proti nákaze, ani přenosu infekce, ani proti těžkému průběhu, ani proti úmrtí. Přesto jsou stále označovány sloganem „safe and effective“.
Evidence byla dostatečná již před 18 měsíci, kdy Andrew Bridgen tohle téma v parlamentu poprvé otevřel, teď už je zcela jasná. Proto Andrew Bridgen vyzývá britský parlament, aby okamžitě zahájil vyšetřování účinnosti a bezpečnosti covidových vakcín a aby okamžitě zakázal používání mRNA terapie jak pro lidi tak pro zvířata.

Čtenářům SMIS nebude žádný z těchto bodů připadat překvapivý či nový. Důležité ale je, že tato slova znějí v jednom z nejstarších parlamentů světa (tudíž je také velmi obtížné je smazat z webu) a Andrew Bridgen již nehovoří před zcela prázdnou sněmovnou, ale jen před téměř zcela prázdnou sněmovnou.

Dříve či později zazní tahle slova i v českém parlamentu. Nakonec bude ustavena vyšetřovací komise, pravda bude zveřejněna a lidé zodpovědní za největší selhání medicíny v lidských dějinách budou dohnáni k odpovědnosti. Nevím, jak dlouho to bude trvat, ale jsem si jist, že se to stane.

Americký kongres i senát je totiž v procesu hledání ztracené soudnosti ještě o něco dále a je velká pravděpodobnost, že po listopadových volbách se o výsledky vyšetřování jeho komisí začne živě zajímat i exekutiva a justice. Británii nebude dlouho trvat, než se vydá cestou svých zaoceánských (poněkud zdivočelých) příbuzných.

Jak kdysi pravil Winston Churchill: Britové vždycky udělají tu správnou věc – poté co vyzkouší všechno ostatní.

Další zářez na pažbě

Tomáš Fürst

Globální ztráta soudnosti způsobená covidovou panikou postupně opadá a opět začíná být možné veřejně říkat pravdu. Předposledním místem, kde se pravda objeví, budou oficiální vědecké žurnály. Poslední pak samozřejmě budou mainstreamová média.

Naše sdružení SMIS poslední tři roky nashromáždilo mnoho více či méně důležité evidence, která nám a našim čtenářům umožňovala správně se orientovat v covidovém světě, zatemněném orgiemi oficiálního lhaní, mlžení, cenzury a hysterie.

Jedno z nejdůležitějších pozorování jsme učinili již koncem roku 2021, kdy jsme si na datech Všeobecné zdravotní pojišťovny všimli, že pojištěnci očkovaní proti covidu jsou podivuhodně nesmrtelní. V tomto článku jsme ukázali, že i během léta 2021, kdy u nás téměř žádná covidová úmrtí nebyla, umírali neočkovaní asi dvakrát více než stejně staří očkovaní. Naše tehdejší překvapení lze dobře vyčíst z článku Elixír mládí, kde jsme poctivě vypsali všechny možné hypotézy, čím to může být.

Sledovali jsme tuto horkou stopu a postupně se nám díky neúnavnému úsilí Angeliky Bazalové podařilo získat podrobná data ze dvou velkých českých zdravotních pojišťoven (VZP mezi nimi bohužel nebyla). Na těchto datech jsme nade vší pochybnost ukázali existenci takzvaného Healthy Vaccinee Effect (HVE), neboli efektu zdravých očkovaných. Ten vzniká tím, že se spíše očkují lidé v lepším zdravotním stavu. Lidé v horším zdravotním stavu zůstávají často neočkovaní, a proto není divu, že umírají daleko více, jak na covid, tak na cokoliv jiného. Očkovaná kohorta je tedy mnohem zdravější než ta neočkovaná – důkazem je zásadní rozdíl v necovidové mortalitě mezi oběma skupinami.

A protože je očkovaná kohorta mnohem zdravější než neočkovaná, rozdíl v covidové mortalitě mezi oběma skupinami nemůže být interpretován jako důkaz účinnosti vakcín. I kdyby byla vakcína čistým placebem, neočkovaní by umírali mnohem více než očkovaní – jak na covid, tak na cokoliv jiného. Tato myšlenka se bohužel ukázala být příliš složitou pro uši různých profesorů, doktorů a docentů, kteří byli o účinnosti vakcín dopředu přesvědčeni a nedovedli si představit, že by pozorované rozdíly v mortalitě očkovaných a neočkovaných mohly mít jiný důvod.

Naši analýzu dat České podnikatelské zdravotní pojišťovny a Oborové zdravotní pojišťovny se nám podařilo publikovat v poměrně prestižním časopise International Journal of Infection Diseases. Článek jsme nazvali „Does the healthy vaccinee bias rule them all? Association of COVID-19 vaccination status and all-cause mortality from an analysis of data from 2.2 million individual health records.“

Doposud byla taktika covidistů jednoduchá: Pomocí systému spřátelených editorů a anonymních peer-reviews zabránit publikaci výsledků, které nezapadají do oficiálního narativu, ve vědeckých žurnálech. A potom ignorovat texty na disidentských platformách (jako je SMIS či Substack) s tím, že „vědecká literatura nic takového nenaznačuje“. Od teď to budou mít o dost těžší, protože velmi solidní důkaz existence efektu zdravých očkovaných je publikován ve velmi solidním vědeckém časopise. V takových případech se zoufalý covidový establishment většinou uchyluje k dehonestačním kampaním proti autorům a nevybíravému nátlaku na časopis, aby článek stáhnul. Jsme zvědavi.

Důkaz existence masivního efektu zdravých očkovaných je o něco větší zpráva, než se může zdát. Jde totiž o to, že veškerá tvrzení o účinnosti covidových vakcín, které do omrzení posloucháme od covidistického establishmentu, jsou založena pouze na observačních studiích. Poslední prospektivní randomizované studie proběhly v roce 2020, kdy ještě nikdo neměl imunitu po prodělání covidu a kdy ještě cirkuloval wuhanský virus, proti kterému byla vakcína vyvinuta. Od začátku vakcinační kampaně odvozujeme všechny pověry o účinnosti vakcín výhradně z observačních studií. A oficiální publikační záznam se právě rozrostl o důkaz, že všechny observační studie jsou zatíženy ohromným zkreslením HVE, které znemožňuje provést jakýkoliv rozumný odhad účinnosti.

Poté, co jsme podrobili miliardy lidí na planetě opakované aplikaci experimentální genové terapie, hlásíme novou zprávu: O skutečné účinnosti jakékoliv z těchto covidových „vakcín“ proti jakémukoliv endpointu (infekce, těžký průběh, hospitalizace, úmrtí) nevíme od nástupu delta mutace vůbec nic. Medicína založená na důkazech má další zářez na pažbě.

Vesmír(ná) polemika o účinnosti očkování a počtu zachráněných životů

Zuzana Krátká

Počátkem března 2023 vyšla v časopise Vesmír reakce Tomáše Fürsta na prosincový rozhovor s demografkou Klárou Hulíkovou Tesárkovou. Tedy, abychom byli přesní – reakce vyšla na webu Vesmíru, ale v tištěné verzi zveřejněna nebyla.

„Rád bych zareagoval na slova spojená se studií ohledně účinnosti očkování. Jak paní kolegyně uvedla i v rozhovoru, vycházela z jednoduché úvahy – pokud známe počet zemřelých na covid u neočkovaných v jednotlivých věkových skupinách, můžeme vypočíst, kolik covidových úmrtí by mělo být dle věkové skladby mezi očkovanými. Podstatou tohoto výpočtu je předpoklad, že očkovaní by měli – bez vakcíny – stejnou covidovou mortalitu jako neočkovaní. Problémem této úvahy je však několik zkreslení...“ uvádí Tomáš Fürst a čtenáře Vesmíru s těmito zásadními zkresleními seznamuje ve své reakci. Nejzásadnějším z těchto zkreslení je čtenářům SMIS dobře známý efekt zdravého očkovaného – tedy to, že se obecně očkovali spíše lidé v lepším zdravotním stavu, jak jsme ukázali v předchozích článcích. Tímto se ovšem odhad demografů, že za poslední čtvrtletí roku 2021 zachránilo očkování proti covidu 15 tisíc životů, stal hodně odvážným tvrzením a bez patřičného vysvětlení šlo o nepravdivou informaci. Média ale tento údaj pečlivě předkládala čtenářům, neboť bylo nutné obyvatelstvo pozitivně motivovat k aplikaci dalších boosterů. Připomeňme si třeba rozhovor pro Prima CNN .

Autorky na výtky Tomáše Fürsta ve Vesmíru odpověděly, že „článek byl zaměřen jako prezentace možného metodického přístupu k hodnocení vlivu plného očkování na snížení úmrnosti”. Škoda, že v době, kdy svůj článek prezentovaly v médiích (kromě Primy CNN např. zde a zde) nemluvily o tom, že se jedná o „prezentaci metodického přístupu”, ale o tom, kolik životů očkování zachránilo a kolik let Čaši ztratili vinou epidemie covidu. Dále ve své odpovědi ve Vesmíru uvádějí, že jejich model “stejně jako každý jiný model, vychází z určitých předpokladů. Vždy lze jakékoli takové předpoklady považovat za zjednodušující… Lze připustit, že mezi neočkovanou a plně očkovanou populací existují behaviorální nebo jiné rozdíly, podle našich znalostí v době psaní článku však nebyly dostupné žádné relevantní studie, které by takové významné rozdíly v celkové úrovni úmrtnosti prokazovaly.“

V době studie možná žádné podobné informace ve vědeckých časopisech nebyly dostupné; autorky studie však přinejmenším od ledna 2023 o těchto výtkách věděly poté, co Tomáš Fürst s kolegy poslali do odborného časopisu, v němž článek prof. Dzúrové a Dr. Hulíkové-Tesárkové vyšel, jejich kritiku demonstrující na datech VZP, jak velkým systematickým zkreslením článek trpí. Obvyklá reakční doba přijetí nebo zamítnutí takového článku editorem je v řádu týdnů. Tato reakce však zůstávala bez odpovědi déle než rok, což jen ilustruje cenzuru panující v “renomovaných” vědeckých vydavatelstvích.

Správnou reakcí autorek na takovouto kritiku by bylo napsat “ano, naše studie vycházela ze špatných předpokladů a je tak zajímavým příkladem metodického přístupu, ale výsledky nejsou validní.” K takové míře sebereflexe nedošlo.

Máme zkušenosti s tím, jak kolegyně umí krásně (byť chybně) vysvětlit minulost. Kromě výše uvedené studie o tom, jak očkování zachránilo 15 tisíc životů (za pouhé tři měsíce) můžeme také připomenout hypotézu o „předrození dětí“ matkami v roce 2021, což společně s významnou mezigenerační obměnou skupiny plodných žen vedlo k desetiprocentnímu poklesu počtu narozených dětí, ke kterému náhle došlo v lednu 2022. Bohužel tajemství rekordní úhrnné plodnosti v roce 2021 prozradil statistik Ondřej Vencálek, když ukázal, že tento parametr byl zásadně ovlivněn sčítáním lidu, po němž se jmenovatel (obsahující počet žen v plodném věku) snížil o několik desítek tisíc potenciálních matek.

Kvalitní demografii a sebereflexi zdar!

Food and Drug Administration stahuje dezinformace o ivermectinu

Tomáš Fürst

Tato drobná zpráva by neměla uniknout vaší pozornosti. Dne 21. března 2024 došlo k dohodě mezi Food and Drug Administration (FDA) a právním zástupcem skupiny lékařů, sestávající mimo jiné z Paula Marika. Dohodu si můžete stáhnout v odkazu v tomto článku. Výměnou za stažení žaloby ze strany lékařů se FDA zavazuje, že odstraní ze svých oficiálních materiálů doporučení nepoužívat ivermectin pro léčbu či prevenci COVID-19 a smaže ze svých sociálních sítí pomlouvačnou kampaň proti ivermectinu, jejíž část jsem pro osvěžení paměti zkopírovat níže (ještě stále to tam je):

A je to. Po čtyřech letech usilovného lhaní ze strany nejmocnější americké agentury je najednou po všem. Zpívat se smí a teď mi řekni kde je.

Ono už je totiž jedno. Lživá kampaň proti ivermectinu (a jiným lékům) byla nezbytná, když farmabyznys a jeho obchodní oddělení (aka FDA) potřebovalo prosadit Emergency Use Authorization pro experimentální genovou terapii (aka mRNA vakcína). Kdyby se totiž tehdy nahlas řeklo, že na COVID existuje léčba, byla by EUA ze zákona nemožná. Takže léčba existovat nesměla. Teď už je to jedno, takže lhát dál se už nevyplatí.

„Nejste koně. Nejste krávy,“ musí varovat lékaři. Množí se otravy ivermektinem

https://1url.cz/Wunri

Umřelo pár milionů lidí, protože jim byla systematicky odpírána léčba? Přišly stovky obětavých doktorů o práci, protože porušovali doporučení FDA? Smazaly sociální sítě stovky tisíc důležitých příspěvků o tom, jak léčit COVID, protože byly v rozporu s doporučením FDA? No a co. Fujzr má svých sto miliard a může si koupit deset takových FDA na dalších sto let.

A lidem je všechno jedno. Zatím.

Nechoď Sezname se SYRI na led, mnohý případ známe …

Tomáš Fürst

Seznam.cz se pustil na tenký led a připomněl, že už dva roky za sebou u nás klesl počet živě narozených dětí asi o deset procent.

„Odbornice“ z institutu SYRI Jitka Slabá v rozhovoru říká, že vlastně není jasné, proč k tomu došlo. To je docela posun od minulosti, kdy české demografky bez uzardění tvrdily, že pokles je zcela vysvětlen změnami v demografickém složení populace a zejména tím, že rok 2021 byl z hlediska plodnosti rekordní. České ženy si tedy nějaké děti „předrodily“, a proto je v následujících letech pozorován pokles.

Demografky zřejmě pilně studují texty SMIS, protože už pochopily (a v rozhovoru to kolegyně Slabá přiznává), že „rekordní plodnost“ roku 2021 byla optická iluze (řečeno jazykem SYRI – dezinformace) způsobená skokovým snížením odhadu počtu českých žen, který statistici učinili na základě sčítání lidu v roce 2020. Podrobně to vysvětloval Ondřej Vencálek zde. Již několikrát jsem projevil údiv nad tím, že profesorkám, doktorkám a docentkám demografie nebylo divné, že se „rekordní plodnost“ roku 2021 nijak neodrazila v počtu narozených dětí. Inu, logika je z hlediska moderní vědy zřejmě buržoazním přežitkem.

Mýtus rekordní plodnosti tedy padl (dejte někdo prosím vědět Kou b skému do Deníku N) a zbývají jen rozpačité řeči o složité ekonomické situaci a volání po podrobnějších datech. Poněkud mě mate, proč o podrobná data demografové nepožádají. Vždyť velikán, který si nechává říkat „šéf českých statistiků“ a který veškerá česká zdravotnická data střeží jako aligátor hnízdo, vyčnívá přímo na stránkách projektu SYRI v sekci „Socioekonomické nerovnosti ve zdraví“.

V této souvislosti také nelze nevzpomenout legendární rozhovor další protagonistky SYRI Jiřiny Kocourkové s representantkou domácí stáje SMIS, Zuzanou Krátkou, který proběhl na stránkách týdeníku ECHO24. Tam totiž Zuzana paní demografce prozradila tu smutnou pravdu o sčítání lidu, které způsobilo optickou iluzi „rekordní plodnosti“. Zuzana se taky ukázala jako mnohem lepší prognostička, protože počet dětí narozených za celý rok 2023 trefila již v červenci téměř přesně. Rozhovoru se tehdy účastnila i zcela zmatená poslankyně Němečková Cvrkvenjaš, která sice netušila, co za poklesem porodnosti stojí, ale byla si naprosto jistá, že očkování proti covidu to není.

My jsme ovšem podrobnější data z ÚZISu, po kterých všichni volají, získali a o jejich analýzu jsme se podělili ve dvou důležitých článcích Net Zero a Komu chybí děti. Na rozdíl od „odborníků“ v institutu SYRI jsme to nedělali za stovky milionů z kapes daňových poplatníků, ale ve svém volném čase a zadarmo.

A na co jsme přišli? Že děti, které nám od ledna 2022 chybí, jsou děti, které se z nějakého důvodu nenarodily matkám očkovaným proti covid-19. Neočkované matky byly na běžných číslech.

Takže děkujeme „odborníkům“ ze SYRI za jejich hluboký vhled do problematiky, serveru Seznam.cz za příkladnou novinářskou práci a doufáme, že nám obě instituce zachovají přízeň. Možná by průnik užitečných informací z našich textů do hlav novinářů na Seznamu usnadnilo, kdyby tento server konečně přestal blokovat všechny odkazy na stránky SMIS, kteří se zoufalí čtenáři jejich textů snaží umisťovat do komentářů v diskusi:

Pan profesor Hořejší se opět mýlí

Vladimír Čížek, Zuzana Krátká, Tomáš Fürst, Václav Fejt

Dne 20. března v Lidových novinách vyšla zkrácená verze tohoto textu, ve kterém jsme reagovali na článek profesora Václava Hořejšího „Někteří se z covidu fakt nepoučili. Očkování ve skutečnosti snižuje šíření nákazy. “, který publikoval v Lidových novinách dne 6. března 2024 a delší verze jeho článku vyšla také v březnovém čísle časopisu Tempus Medicorum pod názvem „Začalo to před čtyřmi lety…“.

https://1url.cz/ZuYdw

Vážená redakce,
dne 6. března 2024 publikoval prof. Václav Hořejší ve svém blogu na webu lidovky.cz ostrou reakci na zamyšlení Thomase Kulidakise „Z covidu jsme se nepoučili. Masivní propad důvěry občanů ve stát odstartoval před čtyřmi lety“, které vyšlo v Lidových novinách o čtyři dny dříve. Profesor Hořejší je dlouhodobým zastáncem vládních protiepidemických opatření, podporovatelem vakcinace a bojovníkem proti šíření dezinformací (tedy lépe řečeno proti odborníkům šířícím názory, které byly v rozporu s vládním narativem). Nepřekvapilo nás, že kritizuje názory Thomase Kulidakise a nesouhlasí s tím, že novinář zpochybňuje přístup vládních odborníků ke covidu. Pro pana profesora je ostrá nesouhlasná reakce typická a v minulosti jsme podobné reakce opakovaně zažili i my. Smutnou skutečností je, že je to právě pan profesor, kdo si není vědom toho, že řada tvrzení, která byla dříve zařazena mezi tzv. dezinformace, se v průběhu let ukázala jako správná. Dovolili jsme si proto pět tvrzení profesora Hořejšího uvést na pravou míru.

Tvrzení první: „Problémem bylo hlavně riziko zahlcení nemocnic pacienty s těžkým průběhem. Proto bylo nutno aplikovat opatření (lockdowny )“.

Pan profesor zapomněl zmínit to, co již dnes víme. Lockdowny u tohoto typu onemocnění nefungovaly, nefungují a fungovat nebudou.

V USA bylo zjištěno, že dřívější zavedení lockdownů nijak neovlivnilo nadměrnou úmrtnost. (1) Další metaanalýza dospěla k závěru, že lockdowny měly jen malé nebo žádné účinky na veřejné zdraví, ale tam, kde byly přijaty, způsobily obrovské ekonomické a sociální náklady. V důsledku toho jsou politiky lockdownů neopodstatněné a měly by být jako nástroj pandemické politiky odmítnuty. (2) Údaje o škodách, způsobených neadekvátními opatřeními, byly přitom známy již v roce 2020, takže politici ani nemohou tvrdit, že o rizicích nevěděli. (3) Tři bývalí zastánci lockdownů se už veřejně omluvili s tím, že se zmýlili spíše kvůli „skupinovému myšlení a „šíření strachu“ než kvůli nedokonalým informacím. (4) Lockdowny přispěly k narušení psychiky lidí a jejich dopad je dlouhodobý. Jak ukazuje průzkum vědců z Národního ústavu duševního zdraví, od roku 2020 stoupá počet pacientů s duševními chorobami, a lékaři současnou situaci zejména mezi mládeží označují za „horší než tragickou“. (5)

Tvrzení druhé: „Není také pravda, že očkování nesnižuje riziko nákazy.“

Vakcína proti covidu nebyla nikdy v klinických studiích farmaceutických firem zkoumána na snížení přenosu infekce. Po pár letech opačných tvrzení to přiznala i výkonná ředitelka firmy Pfizer Janine Small. (6) Čeští matematici zjistili z dat ÚZISu, že počet nákaz byl ve skupině očkovaných osob už několik měsíců po očkování stejný nebo vyšší než ve skupině neočkované. (7) Známá clevelandská studie u 51 tisíc zdravotníků ukázala, že čím více dávek vakcíny zdravotníci měli, tím vyšší počet nakažených osob se v dané skupině objevil. (8)

Tvrzení třetí: „Průměrná smrtnost Covid-19 byla 0,8%“.

Není smrtnost jako smrtnost. Pan profesor má zřejmě na mysli parametr CFR (case fatality rate). Jde o podíl zemřelých na covid mezi odhalenými případy. Toto číslo nepočítá s případy onemocnění, na něž se testovacími metodami nepřišlo (9). Naproti tomu IFR (infection fatality rate), tedy celková smrtnost, měří proporci zemřelých na covid mezi všemi infikovanými. Závisí jen na vlastnostech samotné nemoci a stavu společnosti, ve které se šíří, nikoli na kvalitě testovacích postupů. Ke stanovení IFR je třeba provést séroprevalenční studie, takže na přesná data se muselo nějakou dobu počkat. Podle rozsáhlé práce, porovnávající výsledky 40 séroprevalenčních studií z 38 zemí, vyšlo IFR na 0,034% pro populaci ve věku 0-59 let a 0,095% pro populaci 0-69 let. (10)

Tvrzení čtvrté: „Nesprávné je i zpochybňování významu roušek (používají je například snad chirurgové zbytečně?)“.

Rozsáhlá práce publikovaná v Cochrane Database (celosvětově uznávané autoritě vědeckého výzkumu) neprokázala snížení počtu virových infekcí při použití roušek. (11) Naopak, ukázalo se, že roušky mohou mít významné nežádoucí účinky. (12) SÚKL navíc již v dubnu 2022 upozornil, že nanomateriály z roušek pronikají do organismu dýchacími cestami, a že neznáme důsledky jejich dlouhodobějšího působení. (13) Pan profesor použil poněkud zvláštní argument, když spojil plošné celodenní nošení roušek (tak jsme k němu byli nuceni za covidu) s používáním roušek u chirurgů. Tedy dvě nesrovnatelné situace. Ať chirurgové nosí operační ústenky, ať návštěvy na infekčních odděleních nosí roušky. Ale z roušek se v době covidu stal symbol a politici se předháněli v absurdních nařízeních. Vzpomeňme povinné nošení roušek v prázdném lesoparku. Přitom existovaly i předcovidové metaanalýzy CDC (14) i WHO (15), které neprokázaly účinnost roušek při přenosu respiračních onemocnění.

Tvrzení páté: „Nepravdivé je též tvrzení odpůrců protiepidemických opatření, že ve Švédsku žádné lockodowny nebyly, a přitom tam počet obětí epidemie nebyl o nic vyšší než jinde“.

Pan profesor pravděpodobně nezná analýzu Cato institutu (16), v níž se praví:
„Nyní víme více. Zdá se pravděpodobné, že Švédsko si vedlo mnohem lépe než jiné země, pokud jde o ekonomiku, vzdělání, duševní zdraví a domácí násilí, a přesto se vymanilo z pandemie s menším počtem úmrtí než v téměř kterékoli jiné evropské zemi, a o polovinu méně než v USA – zemi, kde prezident i hlavní noviny opakovaně používaly Švédsko jako varovný příběh. Závěr je pro ostatní vlády nepříjemný. Nebylo to Švédsko, kdo se zapojil do lehkomyslného, bezprecedentního pandemického experimentu, ale zbytek světa. Tento experiment nedopadl dobře ve srovnání s jednou zemí, která manuál (míněn standardní pandemický plán) nevyhodila. Miliony lidí byly zbaveny své svobody bez zjevného přínosu pro veřejné zdraví. Toto je ponaučení pro další katastrofu – ať už je jakákoli a kdykoli udeří.“

V rozboru tvrzení a dojmů pana profesora by se dalo pokračovat, ale je to zbytečné. Profesor Václav Hořejší neváhal už v minulosti dehonestovat kritiky protiepidemických opatření a vakcinace a nyní podobným nevybíravým způsobem osočuje renomovaného novináře. Vkládá mu do úst například tvrzení, že „popírá samu existenci smrtelně nebezpečných infekčních onemocnění“, ale o tom se pan Kulidakis vůbec nezmínil.

Pan profesor může nesouhlasit, může být zděšen kritickými názory, ale nic neudělá s tím, že přibývá lidí, kteří požadují zhodnocení covidové doby. Pevně věříme, že analýza uplynulé doby bude provedena dříve, než se setkáme s podobně složitou situací. Určité doporučení nabízí nová práce švédských ekonomů (17):

„V budoucích pandemiích by se tvůrci politik měli spoléhat na empirické důkazy spíše než panikařit a přijímat extrémní opatření. I když se zdálo, že tvůrci politik jednali rychle a rozhodně, uspěchaná implementace přísných omezení v letech 2020/21 pravděpodobně způsobila více škody než užitku.“

MUDr. Vladimír Čížek, lékař
RNDr. Zuzana Krátká, Ph.D., imunoložka
RNDr. Tomáš Fürst, Ph.D., matematik
MVDr. Václav Fejt, mikrobiolog

Poznámka autorů:
Toto je původní verze našeho článku. Akceptovali jsme přání šéfredaktora, abychom zkrátili článek na 4800 znaků včetně mezer, protože stejný prostor dostal i pan profesor Hořejší. To je fér. K publikaci jsme zaslali zkrácenou a lehce upravenou verzi.

Seznam literatury:

Agrawal V et al: The Impact of the COVID-19 Pandemic and Policy Responses on Excess Mortality, National Bureau of Economic Research, Working Paper 28930, revision date September 2022
https://www.nber.org/papers/w28930

2. Herby J et al: A literature review and meta-analysis of the effects of lockdowns on Covid-19 mortality, Studies on Applied Economics, SAE No200, Jan 2022
https://sites.krieger.jhu.edu/iae/files/2022/01/A-Literature-Review-and-Meta-Analysis-of-the-Effects-of-Lockdowns-on-COVID-19-Mortality.pdf

3. Bavli I et al: Harms of public health interventions against covid-19 must not be ignored, BMJ 2020; 371:m4074, 02 November 2020
https://www.bmj.com/content/371/bmj.m4074

4. Spence K: Tři odborníci obhajovali lockdowny. Nyní říkají, že se mýlili, EpochTimes, 9.12.23
https://www.epochtimes.cz/2023/12/09/tito-odbornici-obhajovali-lockdowny-nyni-rikaji-ze-se-mylili/

5. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-pribyva-mladych-s-invalidnim-duchodem-kvuli-psychice-247071

6. https://www.dailywire.com/news/scandalous-pfizer-exec-tells-eu-lawmaker-covid-jab-was-never-tested-to-show-it-blocked-transmission

7. https://denik.to/ochranily-nove-vakciny-lidi-pred-covidem-uzis-falsuje-data/

8. Shrestha NK et al: Effectiveness of the Coronavirus Disease 2019 Bivalent Vaccine, Open Forum Infectious Disease, Volume 10, Issue 6, June 2023
https://academic.oup.com/ofid/article/10/6/ofad209/7131292?login=false&fbclid=%0BIwAR1Cy_WYbfaD9brFJELA9aah35qvJRjOmbKdgeiNDHQ7SqNfElqarv6V4Nc

9. https://www.dzurnal.cz/index.php/2021/03/15/jiri-x-dolezal-a-soudnost-vaclava-klause-starsiho/

10. Pezzullo AM et al: Age-stratified infection fatality rate of COVID-19 in the non-elderly population, Environ Res. 2023 Jan 1; 216:114655
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC9613797/

11. Jefferson T et al: Physical interventions to interrupt or reduce the spread of respirátory viruses, Cochrane Database of Systematic Reviews, 30 January 2023
https://www.cochranelibrary.com/cdsr/doi/10.1002/14651858.CD006207.pub6/full

12. Kisielinski K et al: Possible toxicity of chronic carbon dioxide exposure associated with face mask use, particularly in pregnant women, children and adolescents – A scoping review, Cell Press, Heliyon 9 (2023) e14117
https://www.cell.com/heliyon/pdf/S2405-8440(23)01324-5.pdf

13.https://web.archive.org/web/20220404092821/https://www.sukl.cz/informace-sukl-pro-vyrobce-ustenek?highlightWords=z%C3%A1chyt+vir%C5%AF

14. Xiao J et al: Nonpharmaceutical Measures for Pandemic Influenza in Nonhealthcare Settings- Personal Protective and Environmental Measures, EID Journal, Volume 26, Nr 5, May 2020
https://wwwnc.cdc.gov/eid/article/26/5/19-0994_article

15. Non-pharmaceutical public health measures for mitigating the risk and impact of epidemic and pandemic influenza, WHO https://iris.who.int/bitstream/handle/10665/329439/WHO-WHE-IHM-GIP-2019.1-eng.pdf?sequence=1&isAllowed=y (tabulka 7, strana 31)

16. Norberg J: Sweden during the pandemic, Cato Institute, August 29, 2023, Policy analysis 959
https://www.cato.org/policy-analysis/sweden-during-pandemic

17. Andersson FNG, Jonung L: The Covid-19 lesson from Sweden: Don´t lock down, Economic Affairs, 11 Feb 2024
https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/ecaf.12611

Kondicionály mimo kondici

Tomáš Fürst

V poslední době čím dál častěji slýchám povzdech: „Týden po očkování jsem dostal covid a žádná legrace to teda nebyla. Když si představím, jak hrozný by to bylo, kdybych nebyl očkovaný …“. Některé mé přátele dráždí tato logika k zuřivosti, já se usmívám a namítám, že je to znak úplné kapitulace zastánců vakcinace: Když všechna skutečná data ukazují na opačnou stranu, nezbývá věřícím než vršit kondicionály a uchýlit se k „datům“ imaginárním.

Vědeckou inkarnací výše uvedeného lidového povzdechu jsou publikace, ve kterých jejich autoři počítají, kolik „mrtvých bylo zachráněno“ globální vakcinační kampaní. Mistry světa v tomto fantazírování jsou kolegové z Imperial College London, kteří nedávno spočítali, že nebýt očkování, zemřelo by na světě asi o 20 milionů lidí více.

My Češi ale nejsme s kondicionály pozadu. U nás vyniká zejména studie Kláry Hulíkové, která nám servíruje hypotetický svět bez covidových vakcín, ve kterém by v českých zemích zemřelo s covidem o 15 tisíc lidí více. Zajímavé je, že poslední věta závěru publikace se najednou od všech kondicionálů emancipuje a hlásá „Článek ukazuje, že očkování proti covidu zachraňuje životy“. Jistě, ovšem jen v imaginárním světě kolegyně Hulíkové.

Všechny tyto fantazie jsou totiž založeny na explicitním předpokladu, že covidová mortalita ve skupině očkovaných – kdyby nebyli očkovaní – by byla stejná jako pozorovaná covidová mortalita ve skupině neočkovaných. Prosím přečtěte si předchozí větu ještě jednou. Potom se podívejte na článek Jarka Jánoška, který to na SMIS nedávno vysvětloval.

Výše uvedený předpoklad neplatí. Již na konci roku 2021 (!) jsme získali data ze Všeobecné zdravotní pojišťovny, která jasně ukazovala, že neočkovaní umírají ze všech příčin násobně více než očkovaní, a to i v dobách, kdy žádná vlna covidu není. To samozřejmě nemůže být vlivem vakcíny, protože ani nejzarytější covidisté netvrdí, že by vakcína proti covidu chránila například před úmrtím na rakovinu ledvin. Napsali jsme o tom sérii článků na SMIS, ve kterých jsme vysvětlovali, že se jedná o takzvaný Healthy Vaccinee Effect, který vzniká tím, že lidé blízko smrti se neočkují. Očkovaná kohorta je tak mnohem zdravější než ta neočkovaná – důkazem je zásadní rozdíl v necovidové mortalitě mezi oběma skupinami. A protože je očkovaná kohorta mnohem zdravější než neočkovaná, rozdíl v covidové mortalitě mezi oběma skupinami nemůže být interpretován jako důkaz účinnosti vakcín. I kdyby byla vakcína čistým placebem, neočkovaní by umírali mnohem více než očkovaní lidé – jak na covid, tak na cokoliv jiného. Tato myšlenka se bohužel ukázala být příliš složitou pro uši různých profesorů, doktorů a docentů, kteří byli o účinnosti vakcín dopředu přesvědčeni a nedovedli si představit, že by pozorované rozdíly v mortalitě očkovaných a neočkovaných mohly mít jiný důvod.

Jakmile se objevila studie kolegyně Hulíkové – která je celá založená pouze na tomto omylu – ihned jsme do časopisu napsali a požadovali jsme uvedení na pravou míru. Napsali jsme také autorům článku. Časopisu i autorům jsme poskytli zcela jasný důkaz, že předpoklady, na kterých je článek založen, neplatí. Důkaz představují ona data VZP, která ukazují, že i v měsících, kdy s covidem neumíral téměř nikdo, byla mortalita neočkovaných v každé věkové kategorii nejméně dvakrát větší než mortalita očkovaných. Důkaz je to naprosto nesporný, veškerá data jsou veřejně k dispozici a VZP pojišťuje více než polovinu českého obyvatelstva, takže nejde o nějakou náhodnou statistickou anomálii.

Časopis Scientific Reports – vydávaný Nature Publishing Group – se nás snažil nějak odbýt. Opakovaně nám psali, že to musíme napřed řešit s autory. Řešili jsme. Autoři nám neodpovídali buďto vůbec nebo zcela mimoběžně. Nakonec nám po mnoha měsících (!) z časopisu bez jakéhokoliv vysvětlení napsali, že naši odpověď nemohou otisknout.

My jsme však pokoj nedali a podařilo se nám zprávu o Healthy Vaccinee Effect prosadit jako odpověď na jiný článek do téměř neznámého (ale impaktovaného) časopisu Polish Archives of Internal Medicine. Oznamujeme tedy, že solidní důkaz existence efektu zdravého očkovaného je nově součástí oficiálně publikovaného záznamu.

To je o něco větší zpráva, než se může zdát. Jde totiž o to, že veškeré radostné zvěsti (latinsky evangelia) o účinnosti covidových vakcín, které jsme do omrzení poslední tři roky museli poslouchat od covidistického establishmentu, jsou založeny pouze na observačních studiích. Poslední prospektivní randomizované studie proběhly v roce 2020, kdy ještě nikdo neměl imunitu po prodělání covidu a kdy ještě cirkuloval wuhanský virus, proti kterému byla vakcína vyvinuta. Od začátku vakcinační kampaně odvozujeme všechny pověry o účinnosti vakcín výhradně z observačních studií. A partička partyzánů ze SMIS právě do oficiálního publikačního záznamu prosadila důkaz, že všechny observační studie jsou zatíženy ohromným zkreslením, které znemožňuje jakýkoliv rozumný odhad účinnosti provést.

Tedy nejen, že je fantazie Kláry Hulíkové fundamentálně špatně a o světě bez covidových vakcín neříká vůbec nic. Všechny studie, které odvozují účinnost vakcín z observačních dat a neberou přitom v úvahu Healthy Vaccinee Effect – a to jsou všechny, o kterých vím – jsou taky fundamentálně špatně. Zhluboka se nadechněte a přečtěte si, co z toho plyne: O skutečné účinnosti jakékoliv z covidových vakcín proti jakémukoliv endpointu (infekce, těžký průběh, hospitalizace, úmrtí) nevíme od začátku vakcinační kampaně vůbec nic. Důkaz tohoto tvrzení je prozatím ukryt v nenápadném polském časopise.

Efekt zdravého očkovaného aneb co studie o účinnosti covidových vakcín neberou v úvahu

Jaroslav Janošek

V těchto dnech vyšel v anglickojazyčném impaktovaném časopise náš článek o tzv. Efektu zdravého očkovaného (Healthy Vaccinee Effect, HVE). Pro šťouraly – jedná se o časopis s impact factorem (číslo používané jako jedno z hlavních kritérií vědecké kvality) 4,8, což vůbec není špatné, přestože se jedná o polský časopis.

Článek vychází v podstatě z dva roky starých příspěvků Tomáše Fürsta zpracovaných na základě dat Všeobecné zdravotní pojišťovny (zde). Nad těmito daty a možnými vysvětleními jsme diskutovali dlouho, ale nakonec jsme se shodli, že největší roli hraje právě Healthy Vaccinee Effect. Naši pravidelní čtenáři už vědí, o co se jedná (například na základě nahrávky, kterou Tomáš Fürst připravil pro seminář v Poslanecké Sněmovně), ale pokusím se to vysvětlit i pro ty, kteří se s tímto termínem ještě nesetkali.

Jeden obrázek níže řekne více než tisíc slov. Graf níže uvedený ukazuje úmrtnost přepočtenou na 100 000 obyvatel s daným vakcinačním statusem v jednotlivých barevně odlišených věkových skupinách a srovnává úmrtnost v očkované a neočkované skupině v prvních měsících roku 2021, kdy řádila pandemie, s úmrtností v létě 2021, kdy se na covid prakticky neumíralo (za celé období červenec až září zemřelo s pozitivním PCR testem pouze 160 pacientů z cca 17 000 zemřelých ve zdrojových datech VZP z daného období).

Graf ukazuje, že v každém období umírali očkovaní v jednotlivých věkových kategoriích přibližně dvakrát méně než neočkovaní. To na první pohled samozřejmě nepřekvapí v době, kdy řádil covid. Ale proč očkovaní umírají dvakrát méně než neočkovaní i v létě, když není COVID? Byla snad vakcína, jak to se svou typickou dávkou sarkasmu nazval Tomáš Fürst, elixírem mládí?

Kdepak, vysvětlení je mnohem prozaičtější – a konečně se dostáváme k tomu, co je to efekt zdravého očkovaného. Řečeno lapidárně, lidé, kteří se nechali očkovat, byli obecně ZDRAVĚJŠÍ než ti, kteří se očkovat nenechali. Proto v době, kdy nebyl covid, lidé v neočkované skupině umírali více.

Už slyším křik a skřípění zubů: To není možné, na začátku očkování se přece přednostně v každé skupině očkovali ti nejzranitelnější v domovech s pečovatelskou službou a podobných zařízeních! Ano, to je pravda, ale tam se jednalo o relativně malé počty ve srovnání s cca 2,5 miliony lidí, kteří tvoří studijní skupinu ve věku 50+. Mnohem více bylo těch, kteří byli například tak vážně nemocní, že si nemohli pro vakcínu dojít, nebo se poté, co viděli souseda, kterému bylo po vakcíně zle, báli, že takové zhoršení zdravotního stavu by už nezvládli… Nebo to prostě byli Frantové Bůčkařové, kteří si u cigarety a piva bouchli do stolu a řekli si „já jsem pořádný stopadesátikilový chlap, mě nějaký virus neohrozí“, zatímco ti, kdo o své zdraví příkladně dbali, se šli poctivě naočkovat. Krásně je to vidět, když se podíváte na očkované sedmdesátníky v původním Tomášově článku. Uvidíte tam, že jakmile v březnu začalo masové očkování sedmdesátníků, úmrtnost v této skupině výrazně klesla a zůstala potom nízko (hluboce pod dlouhodobým průměrem), zatímco v neočkované skupině se naopak až do konce držela vysoko nad dlouhodobým průměrem – tedy i tehdy, když covid nezabíjel. A prakticky totéž vidíme i u šedesátníků (s tím, že zlom, tedy zahájení masového očkování, přichází u této skupiny o měsíc později).

Co to tedy všechno znamená? Že observační studie, tedy ty, kde se nedělili jednotlivci mezi skupiny na základě losu, ale kde se jednoduše vzala úmrtnost očkovaných na covid a porovnala se s covidovou úmrtností neočkovaných, dávají zavádějící výsledky, protože srovnávají populace, které mají od začátku různý zdravotní stav. A pokud mám dvě skupiny lidí, z nichž v jedné je mnohem více těch, kteří stojí u hrany propasti než v té druhé, při zemětřesení spadne do propasti přirozeně mnohem více těch, kteří stojí na hraně, než těch, kteří od ní stojí několik metrů.

Celá řada studií se pokoušela rozdílnost populací nějakým způsobem postihnout (určování komorbidit, různých skórovacích systémů zdravotního stavu, socioekonomického statusu apod.), ale to situaci, bohužel, nezachrání, protože parametr „něco si myslím“ nepostihnou. Naopak, jak mi kdysi řekl jeden statistik – „dejte mi padesát parametrů, které můžu a nemusím vzít v úvahu, a pak mi dejte vědět, jaký chcete výsledek. Já už potom zařídím, aby to vyšlo tak, jak chcete“…

Závěrem mi dovolte dvě poznámky. Náš článek je Letter to editor, který jsme zaslali jako reakci na jeden z oněch observačních článků prezentujících „obrovskou“ účinnost vakcín. To je méně uznávaná publikace než plnohodnotný článek – ale nebojte se, i ty přijdou. Nicméně průlom vidím už v tom, že v redakci tohoto časopisu nebují cenzura tak jako v jiných.

Druhá poznámka je takový malý kvíz. Autoři původní studie ve své odpovědi upozornili, že se jim nezdá logické, že v zimních měsících v našem grafu je mortalita neočkovaných padesátníků až sedmdesátníků stejná, jako v letních měsících. Na první pohled je to zvláštní, protože víme, že v zimní vlně epidemie lidí umíralo mnohem více. Tato otázka nicméně naznačuje, že autoři původní studie nepochopili význam HVE, protože kdyby jej pochopili, neptali by se.

Vy, milí čtenáři, už jste po přečtení tohoto článku vyzbrojeni znalostmi, spousta je toho vidět v Tomášově starém článku a zde najdete i data, ze kterých jsme vycházeli pro článek. Pochopíte, jaký je důvod této zdánlivé nesrovnalosti, lépe než polští odborníci? Napište nám na facebook, Zuzka Krátká nám vaše reakce přepošle 🙂

Tak nám zcenzurovali Kirsche

Tomáš Fürst

A kterýho, paní Müllerová? Já znám dva. Jednoho, co prej vymyslel optickou myš a druhýho, vo kterým wikipédie píše, že šíří henty dezinformace. Toho prvního by byla škoda!*

Před nedávnem jsem vás na stránkách SMIS informoval, že došlo k tektonickému zlomu v litosférických deskách éry covidové, protože impaktovaný časopis Cureus vydavatelství Springer otiskl článek „COVID-19 mRNA Vaccines: Lessons Learned from the Registrational Trials and Global Vaccination Campaign“. Článek jsem podrobně rozebral a upozornil, že jeho publikací se dostávají do oficiálního vědeckého záznamu sice pravdivá, leč covidistickému establishmentu mimořádně nepohodlná fakta o mRNA vakcínách.

Establishment zřejmě zpanikařil, protože si uvědomil, že na některých závěrech článku (mRNA produkty nebyly řádně testované, spadají do kategorie „gene therapy“, jejich rizika převyšují benefit) by bylo možné založit kolektivní žaloby, čehož se americké farmaceutické firmy bojí jako čert kříže. Jde totiž o to, že dle zákona přijatého Kongresem v roce 1986 výrobci vakcín v USA neodpovídají za žádné škody, které svými produkty způsobí. Zákon se ovšem týká pouze vakcín, a žádných dalších produktů, je tedy nesmírně důležité nedopustit ani stín pochybností, že mRNA produkty skutečně vakcínami jsou. Pozorní čtenáři SMIS si jistě dávno všimli, že CDC muselo potichu změnit definici vakcíny, aby se do ní mRNA produkty vešly. Do původní definice se totiž nevešly ani náhodou a výrobci by za ně odpovědnost nesli. Nová definice je naopak široká od Šumavy k Tatrám, takže se do ní vejde i studená sprcha či procházka na sluníčku.

Zřetelné vlnky paniky establishmentu vyústily ve zcela bezprecedentní krok: Časopis článek proti vůli autorů stáhnul. Na první pohled to není až tak nestandardní krok – stažených článků existují desítky tisíc – to je však poněkud matoucí údaj. Před začátkem covidismu se totiž články stahovaly téměř výhradně z důvodů jejich nelegitimity: Falšování výsledků, nedeklarované střety zájmů, kupčení s autorstvím, podvody v peer-review, a tak dále. Nenechte se zmást tím, že i zfalšované články bývají stahovány s velmi neutrální retrakční formulací – je to totiž ostuda jak pro autory, tak pro časopis a ani jedna strana nemá motivaci tuto ostudu veřejně deklarovat. Navíc by to mohlo mít nepříjemné právní a finanční důsledky. Prohlédnete-li si tedy databázi Retraction Watch, velmi zřídkakdy najdete oficiálně deklarováno, že důvodem stažení je nelegitimita výsledků.

Faktem ale je, že články, u nichž se ukázalo, že jsou sice zcela legitimní, ale jejich závěry jsou chybné – a takových je ve vědě samozřejmě drtivá většina – se rozhodně nikdy nestahovaly. Naopak, sloužily jako podklad k diskusi, jiní autoři na ně psali odpovědi a tato cenná diskuse zůstala v publikovaném záznamu. Jinak bychom museli například stáhnout všechny fyzikální články před objevem kvantové mechaniky. A už v žádném případě se nikdy nestahovaly články, se kterými pouze establishment nesouhlasil!

V případě výše citovaného článku v Cureus se kritikům nepodařilo najít žádné relevantní faktické výhrady, takže prostě napsali autorům email, který obsahoval až úsměvně obecná tvrzení, například:

„Článek obsahuje tvrzení, že mRNA vakcíny neprošly adekvátním testováním účinnosti a bezpečnosti, což časopis považuje za nesprávné.“

Nebo:

„Článek nesprávně tvrdí, že spike protein produkovaný covidovými vakcínami přetrvává v organismu a způsobuje nežádoucí účinky.“

Všimněte si, že v prvním citátu časopis přiznává, že prostě pouze nesouhlasí se závěrem autorů, aniž by se obtěžoval doložit proč. Druhý citát je ještě komičtější, protože citované tvrzení je triviálně pravdivé a doložené desítkami studií, které jsou v původním článku citované. Redaktoři se zřejmě za „důvody“ uvedené v emailu autorům styděli natolik, že je ani nepřetiskli v oficiální retrakční formulaci. Ta obsahuje pouze vágní slovní mlhu formulovanou v bezpečném pasivu, že prý „závěry článku jsou považovány za nevěrohodné kvůli pochybnostem o validitě některých citovaných zdrojů a dezinterpretaci citovaných zdrojů a dostupných dat“. Kdo si chce přečíst pečlivou dvanáctistrannou odpověď (poněkud podrážděných) autorů na výše uvedená vágní obvinění, může se podívat sem.

Stažením publikace se jedno z největších světových vydavatelství otevřeně přihlásilo k cenzuře politicky nepohodlných výsledků. Tento bezprecedentní krok má dva zajímavé bezprostřední důsledky:

Popularita článku nesmírně vzrostla, dnes už o něm v akademickém světě ví úplně každý a počet jeho přečtení a uložení o mnoho řádů převýšil průměr časopisu. Lepší reklamu si autoři těžko mohli představit.
Otevřené přiznání cenzury nesmírně poškodilo prestiž Springeru a slušní vědci začnou ještě intenzivněji hledat cesty, jak co nejdřív vymanit vědu ze smrtícího objetí velkých vydavatelských domů.

Mnohem důležitější je však nezamýšlený důsledek, který toto rozhodnutí bude mít: Pojem „vědeckého konsensu“ je navždy v troskách. Vědecký konsensus totiž sestává ze závěrů článků publikovaných velkými vydavatelskými domy. A teď první velké vydavatelství otevřeně přiznalo cenzuru z důvodu prostého nesouhlasu se závěry článku. To znamená, že „vědecký konsensus“ je utvářen politikou vydavatelství. Mnoho lidí si to myslelo už dlouho, teď jsme se ale zcela nečekaně dočkali oficiálního přiznání ze strany Springeru.

Co to bude znamenat pro celou stavbu Evidence Based Medicine? Můžeme se při léčbě pacientů nadále spoléhat na publikovaný záznam, když už víme, že publikace, se kterými establishment nesouhlasí, jsou z něj vyřazeny? Kolik dávných Pandořiných skříněk, které byly dodnes bezpečně uzavřeny „vědeckým konsensem“ bude muset být znovu otevřeno?

A co to bude znamenat pro kult ~~oteplovačů~~ globální změny klimatu? Veškerá jeho kritika byla vždy smetena ze stolu poukazem na „konsensus vědců“. Teď tedy víme, jak takový konsensus vzniká. Nepohodlné závěry jsou z něj prostě odstraněny.

Před několika lety jsem s mírnou nadsázkou prohlásil, že covidismus je darem od pánaboha/přírody**, který nám má umožnit prohlédnout podvod stran „vědeckého konsensu“, a tím se vyhnout vyhynutí následkem implementace pomatených cílů globálních oteplovačů. Takovou míru podpory od Springeru jsem ale nečekal.

—————————————————

* Abych nekazil znalcům zážitek, vysvětluju až zde, pod čarou, že se samozřejmě jedná o jednoho a téhož dobrého vojáka Steva Kirsche, kterého aktivističtí editoři wikipedie přes noc přeřadili z kategorie “oslavovaný podnikatel a vynálezce” do kategorie “misinformation super-spreader”.

** Nehodící se škrtněte.

Kouřová clona

Tomáš Fürst

V angličtině existuje zajímavý pojem „limited hangout“. Je to taktika, která se používá, když se oficiální narativ stane – vzhledem k faktům již na veřejnost uniklým – dále neudržitelným. V takové chvíli oficiální místa dobrovolně zveřejní část nepříjemné evidence (pokud možno zavádějícím způsobem), aby se odvedla pozornost od jiné části ještě nepříjemnější evidence. Je to něco mezi kouřovou clonou a cimrmanovským krokem stranou.

Ukázkovým příkladem je nová studie publikovaná v časopise Vaccines v lednu 2024. Studie má 35 autorů a analyzuje podezření na nežádoucí účinky covidových vakcín na vzorku téměř 100 milionů očkovaných lidí. Velikost vzorku naznačuje, že by studie mohla poskytnout poměrně definitivní odpovědi. Studie sleduje celkem třináct nežádoucích událostí hodných speciální pozornosti (Adverse Events of Special Interest, AESI) a porovnává jejich četnost 42 dnů po očkování s jejich výskytem ve srovnatelné populaci před očkováním. To je docela riskantní strategie, protože reálně hrozí, že vyjde najevo pravda.

A taky že ano. U perikarditidy a myokarditidy studie potvrzuje několikanásobné zvýšení výskytu těchto dvou AESI po obou mRNA vakcínách (Pfizer a Moderna) i po vakcíně Astra Zeneca (viz Tabulka 5 v článku). A zvýšené riziko vychází i u některých dalších AESI (viz Tabulka 4), rozhodně však ne u všech. Je pravda, že všechny tyto nežádoucí účinky jsou – alespoň podle této studie – stále poměrně vzácné, ale trhlina v oficiálním narativu je přesto patrná. Smyslem tohoto mého článku není převyprávět obsah publikace do češtiny – prosím podívejte se na originál sami – spíše se chci zamyslet nad některými méně zjevnými souvislostmi.

Překvapivé je, že studie vůbec nezmiňuje mantru „Safe&Effective“ a také se nesnaží tvrdit, že benefit vakcín převyšuje jejich rizika. To je rozhodně významný posun směrem od fantazie k realitě. Těžko označit nějaký produkt slovem „bezpečný“, pokud například několikanásobně zvyšuje riziko vážného srdečního onemocnění.

Domnívám se ovšem, že realita je dramaticky horší, než se nás citovaná studie snaží přesvědčit. Čtenáři poučenému orgiemi lhaní mainstreamových vědců a žurnálů během covidu se totiž při četbě studie rozbliká hned několik červených kontrolek:
1. Data nejsou zveřejněna s půvabnou výmluvou, že autoři nemají povolení k jejich zveřejnění. Nelze tedy nijak ověřit žádná z tvrzení v publikaci. Nemohli je ověřit ani oponenti ani redaktoři a nemohou je ověřit ani čtenáři. V době všeobecného lhaní o čemkoliv, co s covidem souvisí, to velmi významně snižuje důvěryhodnost výsledků.

2. Mezi sponzory studie patří především CDC, různá ministerstva a několik farmaceutických společností. Vzhledem k totální ztrátě soudnosti, kterou CDC během covidu prošlo, je to velké varování.

3. Je třeba dobře hledat, abyste našli zdroje, ze kterých autoři vyčetli počty nežádoucích událostí po očkování v jednotlivých zemích. Pochvíli pátrání narazíte na Tabulku 1 v Supplementu a v ní se dočtete, že zdrojem údajů o AESI byly oficiální záznamy o hospitalizovaných pacientech. Riziko AESI před očkováním bylo založeno na datech z let 2015–2019. Tehdy ještě nepanovala žádná hysterie a je možné předpokládat, že tato čísla budou odpovídat realitě. Jakmile však vypuklo vakcinační šílenství, bylo v mnoha zemích téměř nemožné vyslovit nahlas diagnózu myokarditida, perikarditida či Bell’s palsy u člověka, který byl krátce po očkování. A pokud už takový člověk skončil v nemocnici, psalo se do papírů všechno možné (například long covid), jen ne něco, co mohlo zavánět nežádoucím účinkem vakcín. Jen si vzpomeňte, že to není tak dávno, kdy byly jakékoliv zmínky o nežádoucích účincích covidových vakcín plošně označovány za dezinformace a lékařům za ně hrozil přísný postih. Je tedy téměř jisté, že počty AESI po očkování v datech o hospitalizacích jsou dramaticky podhodnocené, a to zejména v zemích, kde covidová ztráta soudnosti probíhala nejzuřivěji – Kanadě, Austrálii, Novém Zélandu či Skotsku. A světe div se – právě z těchto zemí citovaná studie čerpá data.

4. Nežádoucí události byly sledovány jen 42 dnů po očkování. Jakékoliv události, které nastaly později, nebyly započítány. To je další důvod se domnívat, že v článku vypočtená rizika jsou velice podhodnocená.

Výše uvedené body dávají tušit, co bylo zřejmě hlavním smyslem této obří studie. Poté, co se mantra Safe&Effective stala neudržitelnou, bylo asi žádoucí zakotvit diskusi o prevalenci nežádoucích účinků co možná nejníže. Proti studii na 100 miliónech lidí (jejíž data nejsou veřejně přístupná) se totiž jen velmi těžko argumentuje. Covidisté tedy opustí bunkr s označením „Safe“ a velmi potichu se přesunou do palebné pozice „Nežádoucí účinky jsou poměrně vzácné“.

Bude zase pár měsíců trvat, než budou muset opustit i tuto pozici. Poté očekávám, že se mnozí převlečou do civilu a zmizí v davu, takže za pár let už nepůjde najít nikoho, kdo by veřejně hájil nezákonný, nevědecký a nemorální nátlak na „očkování“ experimentální genovou terapií, jejíž závažné nežádoucí účinky zvolna pronikají do širšího povědomí veřejnosti.