Blog

Zvýrazněno

Opomenuté aspekty hodnocení nejnovějších trendů ve vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Ondřej Vencálek

V uplynulých přibližně dvou týdnech proběhla čilá debata o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti v České republice v posledních letech. Zkusím nejprve tuto debatu krátce rekapitulovat a poté poukázat na některé zatím opomíjené aspekty této problematiky. Zejména se zaměřím na hodnocení roku 2021 jako roku s (výrazně) zvýšenou plodností, po níž by bylo možné očekávat pokles („návrat k průměru“). Zjistíme totiž, že plodnost nebyla zvýšená až tak výrazně, jak se může na první pohled zdát. Překvapivě důležitou roli totiž hraje skutečnost, že v roce 2021 proběhlo sčítání lidu. 

Rekapitulace únorové debaty o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Debatu o vývoji počtu narozených dětí (a potažmo plodnosti) v ČR odstartoval článek Tomáše Fürsta z 6. února 2023, v němž se autor pozastavuje nad „skokovým desetiprocentním poklesem počtu narozených dětí“ v roce 2022 oproti roku 2021. Dále upozorňuje na „velmi dramatický pokles počtu narozených dětí i v mnoha jiných zemích“ a zamýšlí se nad možnými příčinami poklesu. Ty je podle Fürsta „třeba hledat v něčem, co nastalo na jaře roku 2021“. Možnou souvislost nachází v časové koincidenci s počátkem očkování: „Data z ostatních zemí ukazují přesně stejnou časovou souvislost – pokles porodnosti nastává asi devět měsíců po začátku očkování věkové kohorty rodičů.“ Zcela správně upozorňuje, že může jít o souběh čistě náhodný, zároveň však nenachází evidenci pro jiné vysvětlení pozorovaných změn a vybízí proto k důkladnému zkoumání příčin poklesu počtu narozených dětí.

Reakcí na výše uvedený článek byl text Petra Koubského z 15. února 2023 v Deníku N. Koubský v něm zcela správně poukazuje na zjevnou slabinu Fürstovy úvahy, která spočívá v práci s absolutními počty narozených dětí bez zohlednění četnosti a věkové struktury populace žen v reprodukčním věku (15 až 49 let). Tvrdí, že „pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Článek je shrnut tvrzením, že „K vysvětlení [současných] populačních trendů postačují známé a prozkoumané faktory, žádný nový se neprojevuje“. Svá tvrzení dokládá vývojem jednoho z demografy používaných ukazatelů plodnosti („intenzity rození dětí“), tzv. úhrnné plodnosti. K této míře se v následujícím textu budeme opakovaně vracet.

Třetí text publikovaný na stránkách skupiny SMIS je datován 17. února 2023 a má formu rozhovoru imunoložky Zuzany Krátké s demografkou Klárou Hulíkovou Tesárkovou. Ta zopakovala potřebu pracovat nikoliv přímo s počty narozených dětí, ale s mírami plodnosti, které zohledňují počet a věkové složení populace žen v reprodukčním věku: „Pro možné analýzy souvislostí mezi plodností a jakýmikoli možnými faktory je zcela nutné pracovat s intenzitami očištěnými od strukturálních vlivů, protože struktura populace a počty žen jsou zde jednoznačně rušivým faktorem zkreslujícím celé vyznění tématu.“ Pokles počtu narozených dětí Hulíková Tesárková vysvětluje strukturální změnou populace, která je „logickou, plně předvídatelnou a hlavní příčinou pozorovaného poklesu.“ O roku 2021, kdy „došlo nejen v ČR, ale i v jiných evropských státech ke zvýšení úrovně plodnosti, tedy kdy se zvýšil průměrný počet živě narozených dětí na ženu“, hovoří jako o výjimečném. Uvádí: „Pokud by nedošlo k výjimečnosti roku 2021, tak i v něm by nastal další pokles počtu živě narozených dětí o několik tisíc (mezi roky 2019 a 2020 byl pokles o více než 2 tisíce) a pokračující pokles v roce 2022 by nebyl tak mimořádně působící.“      

Zatím poslední text zveřejnil na stránkách skupiny SMIS 19. února 2023 Arnošt Komárek. V tomto textu vypočítává meziroční změnu počtu narozených pro jednotlivé měsíce a dochází k závěru, že „S ohledem na bezprecedentní skokovou změnu v porodnosti pozorovanou z měsíce na měsíc (po očištění o sezónnost) se však důvodně domnívám, že ji nelze vysvětlit běžným demografickým vývojem, ale musí jím být nějaká téměř jednorázová událost.“

Proč je rozumné pracovat spíše s mírami plodnosti než přímo s počty narozených

Počet narozených dětí za určité období (např. daný kalendářní rok) na určitém území (např. v daném státě) je zásadním způsobem ovlivňován počtem obyvatel žijícím v daném čase na tomto území. Podstatné je rovněž věkové složení obyvatelstva – počet narozených dětí je těsněji spjat s počtem žen v reprodukčním věku (15-49 let) než s celkovým počtem žen, respektive celkovým počtem obyvatel. Vztáhneme-li počet narozených dětí k počtu žen v reprodukčním věku, získáme míru plodnosti, tedy ukazatel, který vypovídá o „intenzitě“, s jakou ženy v dané (časově a prostorově určené) populaci rodí děti. Demografové používají různé míry plodnosti, přičemž společné těmto mírám je to, že počty narozených dětí vztahují k počtům obyvatel, typicky při zohlednění věku těchto obyvatel.

Jednou z nejčastěji používaných měr plodnosti je tzv. úhrnná plodnost, která představuje „průměrný počet živě narozených dětí, které by se narodily jedné ženě za předpokladu, že by míry plodnosti podle věku zaznamenané ve sledovaném kalendářním roce zůstaly během jejího reprodukčního věku (15–49 let) neměnné.“, viz Metodické poznámky k Demografické příručce ČR 2021. Úhrnná plodnost se vypočítává jako součet věkově specifických měr plodnosti.

Co má vliv na to, s jakou intenzitou se děti rodí? Co ovlivňuje plodnost? Odpovědi hledáme jednak v prostorovém srovnání měr plodnosti (v daném čase), ale také hodnocením vývoje měr plodnosti na daném území v čase.

 Vývoj úhrnné plodnosti v ČR od 90. let 20. století

Zaměříme-li se vývoj plodnosti v České republice od 90. let 20. století, budeme pozorovat její nárůst až k rekordně vysokým hodnotám z roku 2021. V tiskové zprávě Českého statistického úřadu (ČSÚ) ze dne 15. prosince 2022 se uvádí: „Díky nárůstu intenzity plodnosti v posledních jedenácti letech se Česko v roce 2021 zařadilo k zemím s nejvyšší úrovní úhrnné plodnosti v Evropě. Průměrný počet dětí na jednu ženu u nás dosáhl 1,83 a byl nejvyšší od roku 1992.“ Tuto zprávu převzala ČTK [1] a nejsledovanější veřejnoprávní [2, 3, 4] i komerční média [5, 6, 7]. Česká televize ke zprávě připojila také graf vývoje úhrnné plodnosti.

Obrázek 1: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011-2021. Data: ČSÚ; graf formátován dle [2].

Z tohoto grafu je dobře patrné, že v roce 2021 došlo k značně velkému zvýšení úhrnné plodnosti. Zatímco ve čtyřech předešlých letech byly hodnoty stabilní (1,69 v roce 2017 a 1,71 v následujících třech letech), v roce 2021 byla hodnota úhrnné plodnosti 1,83. Ponechme nyní stranou skutečnost, že díky omezení hodnot vykreslených na svislé ose (1,3 až 1,9 dětí na ženu) se změny hodnoty zdají „dramatičtější“, než kdyby svislá osa začínala hodnotou nula. Meziroční nárůst z hodnoty 1,71 na hodnotu 1,83, tj. nárůst o cca 7 %, je v posledních 10 letech největší a budí tudíž pozornost. Co je jeho příčinou? Než se pustíme do spekulací, podívejme se do dat trochu blíže.

Vývoj počtu narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku („záhada mizejících žen“)

Pro výpočet úhrnné plodnosti jsou zásadní údaje o počtu živě narozených dětí, věku jejich matek a počtu žen v daném věku. Potřebné údaje najdeme v Demografické příručce, kterou každoročně publikuje ČSÚ. V současné době je k dispozici demografická příručka za rok 2021, která byla publikována 31.1.2023.

Jak se dá očekávat, k výpočtu „intenzity rození dětí“ je třeba znát především počty narozených dětí. Celkové počty narozených dětí můžeme zjistit hned z několika různých tabulek demografické příručky, např. z tabulky 1-5a Přirozený pohyb obyvatel na území Česka v letech 1919–2021 (absolutní údaje). Tyto počty jsou znázorněny na obrázku 2.

Počty (živě) narozených se v posledních několika letech (od roku 2015) pohybují v rozmezí 110 až 115 tisíc. Meziroční změny počtu narozených v těchto letech nepřekračují 2 procenta (v letech 2015 až 2021 představují postupně +0,8, +1,7, +1,5, -0,3, -1,6, -1,8 a +1,4 procent).

Obrázek 2: Vývoj počtu živě narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku v letech 1951 – 2021. Data: ČSÚ.

Zabývejme se nyní počtem žen v reprodukčním věku. Vyjdeme z tabulky 1-11 Ženy ve věku 15–49 let podle jednotek věku v letech 1920–2021 (stav k 1. 7.), kde pro jednotlivé roky nalezneme i celkový počet žen ve věku 15-49 let. A zde nás čeká možná velké překvapení. Jak je patrné z obrázku 2 (povšimněme si prudkého poklesu červené čáry na jejím konci), mezi roky 2020 a 2021 došlo k největšímu poklesu počtu žen v reprodukčním věku za období od roku 1951.

Počet žen v reprodukčním věku uváděný v datech ČSÚ poklesl mezi roky 2020 a 2021 o 83 471, tj. přibližně o 3,5 %. Nejde přitom jen o rozdíl mezi nejstarší generací 49letých, která v roce 2020 čítala 73 617 (a která už se v roce 2021 nezapočítává, protože přesáhla vymezené věkové rozmezí), a nejmladší generací 15letých, která v roce 2021 čítala 51 023 žen. Pokud by byly všechny ostatní věkové skupiny stabilní, představovala by tato generační obměna úbytek o velikosti 73 617 – 51 023 = 22 594. Navíc by šlo o úbytek v „okrajových“ věkových skupinách, kde je plodnost dosti nízká, a na úhrnnou porodnost by tato samotná změna měla jen omezený vliv. Jenže došlo (alespoň formálně) k výraznému „úbytku“ žen i ve většině dalších věkových kohort. V každé z věkových skupin 31 až 39 let šlo o pokles o 4 až 5 procent. Opět zdůrazněme, že nejde o efekt různě populačně silných ročníků, neboť zde srovnáváme ve dvou po sobě jdoucích letech velikost „stejné“ skupiny. K výrazné změně došlo například ve skupině 30letých žen (k 1.7.2020) čítající 68 414 žen. Tato skupina tvoří „základ“ skupiny 31letých žen v roce následujícím (k 31.7.2021), v něm však skupina 31letých čítá jen 65 419 žen. Za rok se tedy někde „ztratilo“ jen v této věkové skupině téměř 3 tisíce žen, tj. skoro 4,4 %. Celkově se skupina 15-48 letých z roku 2020 za rok zmenšila o 60 877 žen, tj. o téměř 2,6 %.

Počet žen v reprodukčním věku a sčítání lidu („rozluštění záhady mizejících žen“)

Výše uvedený „úbytek“ počtu žen v reprodukčním věku samozřejmě v žádném případě nepředstavuje skutečný úbytek, ale je dán tím, že v roce 2021 proběhlo v ČR sčítání lidu, domů a bytů. Počty žen v jednotlivých věkových skupinách jsou totiž ve skutečnosti jen odhadovány. V roce 2021 došlo k bezprecedentní úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, jak je vidět z obrázků 3 a 4.

Obrázek 3: Meziroční procentuální změna počtu žen v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 3 je patrné, že k takto dramatickému „poklesu“ počtu žen v reprodukčním věku předtím nikdy nedošlo. Pokles o více než jedno procento byl zaznamenán ještě v letech dvou předešlých sčítání lidu, tj. v letech 2001 (o 1,0 %) a 2011 (o 1,4 %). O to více vynikne mimořádnost poklesu v roce 2021 (o 3,5 %).

Meziroční změna počtu žen v reprodukčním věku pozorovatelná na obrázku 3 je z velké části dána nestejnou velikostí nastupující generace (15letých žen) a skupiny, která reprodukční věk opouští (49 let). Nejde však jen o tuto změnu. Vlivem přeshraniční migrace a (v malé míře) také úmrtnosti se mění také velikost skupiny žen, které žijí v České republice a zůstávají v reprodukčním věku (věk 15-48 let, v následném roce 16-49 let). Velikost těchto změn je zachycen na obrázku 4.

Obrázek 4: Meziroční procentuální změna v četnosti skupiny žen, které zůstávají v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 4 je patrné, že odhady počtu žen v reprodukčním věku se výrazně upravovaly prakticky při každém sčítání lidu, a to směrem dolů (počet zjištěný sčítáním byl vždy menší, než byl odhad v předchozím roce). Největší korekce byla provedena při sčítání 2021. Po odhlédnutí od přirozeného stárnutí populace šlo o přibližně 2,6% „pokles“ (opravu). Druhá největší oprava (z roku 1970) byla poloviční (o 1,3 %).   

Za povšimnutí stojí také skutečnost, že v období mezi posledními sčítáními (2012 až 2020) byly prováděny „aktualizace“ odhadu počtu žen v reprodukčním věku vždy směrem nahoru, a to až o 0,5 % ve všech třech letech před sčítáním. Celkově se tak za roky 2012 až 2020 skupina žen v reprodukčním věku „zvětšila“ o 56 079 osob, aby byla následně v roce 2021 o 60 877 osob „zmenšena“.

Změna plodnosti mezi roky 2020 a 2021

Z výše uvedeného vyplývá, že k velkému zvýšení úhrnné plodnosti mezi roky 2020 a 2021 došlo zřejmě do značné míry díky „aktualizaci“ (snížení) odhadu počtu žen v reprodukčním věku.

Jak moc se tato skoková změna promítla do výpočtu úhrnné plodnosti? Záleží na tom, jak se postavíme k velké diskrepanci v odhadech velikosti věkových kohort před a po sčítání lidu 2021. Skokovou změnu (emigrace či úmrtí desítek tisíc žen v této skupině během jediného roku) nepovažuji za věrohodné vysvětlení.

Věřím, že výsledky ze sčítání lidu jsou nejlepšími dostupnými odhady pro rok 2021 a skutečná hodnota úhrnné plodnosti se tedy v roce 2021 opravdu pohybovala kolem hodnoty 1,83. Při vyloučení výše uvedené reálné skokové změny to ale znamená, že v letech bezprostředně předcházejících byl odhad počtu žen v reprodukčním věku mírně nadhodnocen, a úhrnná plodnost tedy byla mírně podhodnocena.

Vzhledem k výše uvedené „bilanci“ za roky 2012 až 2020, kdy bylo ke skupině žen v reprodukčním věku postupně přičteno přibližně 56 tisíc osob a následně bylo v roce 2021 přibližně 61 tisíc osob odečteno, se jeví jako rozumné počítat s nulovou bilancí za roky 2012 až 2020 a jednotlivé skupiny nechat „stárnout“, ale nijak je nezvětšovat ani nezmenšovat. Skok v roce 2021 v počtu žen v reprodukčním věku pak nebude tak dramatický. 

Takto odhadnuté počty žen v reprodukčním věku následně použijeme k standardnímu výpočtu úhrnné plodnosti za roky 2011 až 2021. K výpočtu dále použijeme údaje o počtu živě narozených dětí podle věku matky, které v Demografických ročenkách ČR publikuje pravidelně ČSÚ. Konkrétně vycházíme z tabulek D.04 Živě narození podle věku matky, legitimity a pořadí narození.

Výsledný odhad vývoje úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 je zobrazen na obrázku 5 zeleně, červená linka ukazuje původní, oficiálně publikované hodnoty.

Obrázek 5: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 dle oficiálních údajů ČSÚ (červeně) a po přepočtu na základě údajů ze sčítání lidu 2021 (zeleně). Data: ČSÚ.

Je třeba si uvědomit, že oficiálně uváděné hodnoty úhrnné plodnosti byly publikovány postupně v jednotlivých letech mezi sčítáními lidu, kdy statistici upravovali odhady počtu žen v reprodukčním věku. Při posledním sčítání lidu (2021) se však ukázalo, že tyto odhady byly značně nadhodnocené a skutečná úhrnná plodnost byla tudíž zřejmě větší, než bylo oficiálně publikováno.

To znamená, že oproti roku 2020, v němž byla oficiálně uváděna úhrnná plodnost 1,71 dítěte na ženu, opravdu došlo v roce 2021 ke zvýšení úhrnné plodnosti, ale změna ve skutečnosti nebyla tak dramatická, jak by se z oficiálních dat (uvádějících hodnotu 1,83 za rok 2021) mohlo zdát. 

Jak postupovat při hodnocení dat za rok 2022 – „průměrná“ hodnota může být dosti matoucí pojem

Při hodnocení nejnovějších dat je třeba si uvědomit, že oficiálně publikované hodnoty úhrnné plodnosti před rokem 2021 na jedné straně a její hodnoty z roku 2021 a dalších let na straně druhé jsou (resp. budou) obtížně srovnatelné, protože v roce 2021 došlo k bezprecedentně velké úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, přičemž z těchto aktuálních hodnot budou zřejmě vycházet i odhady v letech následujících. 

Nejnovější čísla o počtu narozených dětí jsou měsíční údaje za první tři čtvrtletí (tedy leden až září) roku 2022. Ty jsou k dispozici od 12. 12. 2022 na stránce ČSÚ v tabulce Tab. 1 Počet a pohyb obyvatel České republiky v letech 1992–2022: absolutní údaje (roční, čtvrtletní, měsíční). Měsíční počty za celý rok 2022 by měly být publikovány přibližně za měsíc, přesněji 21. března 2023, detailnější data o věku matek narozených dětí pak v říjnu 2023, kdy vyjde Demografická ročenka ČR – 2022.

Data publikovaná ČSÚ jsou přebírána do mezinárodní databáze Human Fertility Database. Nejnovější měsíční počty narozených v ní najdeme v sekci Short-Term Fertility Fluctuations v tabulce pro ČR obsahující neupravená zdrojová data Crude data. Počty živě narozených dětí pak slouží k odhadu úhrnné plodnosti. Jelikož počet narozených dětí závisí mj. na ročním období (jsou měsíce, kdy se pravidelně rodí dětí více), jsou k dispozici i odhady měsíčních hodnot úhrnné plodnosti očištěné od tohoto vlivu, které lépe slouží k posuzování dlouhodobých trendů.  Pokud by se naplnil odhad, který na základě měsíčních odhadů úhrnné plodnosti publikovaných na stránkách Human Fertility Database uvádí ve svém článku Koubský, tedy pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, šlo by pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Proč si to myslím? Ať už vyjdeme z oficiálně publikovaných (neaktualizovaných) odhadů úhrnné plodnosti, nebo z aktualizovaných hodnot, jde o poměrně zásadní změnu trendu ve vývoji úhrnné plodnosti. Ta od roku 2011 až do roku 2021 rostla. V roce 2022 pak zřejmě došlo k poklesu, a to ne zcela zanedbatelnému. Ilustrujeme tuto změnu na obrázku 6.

Obrázek 6: Úhrnná plodnost v ČR 2011-2021 (přepočítané hodnoty) a predikce pro rok 2022. Hodnoty na základě dat ČSÚ za roky 2011-2021 spočítal O. Vencálek, predikce na rok 2022 je odhadem na základě měsíčních dat Human Fertility Database.

V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Pokud bychom připustili, že tato hodnota byla mimořádně vysoká, bylo by možno v následujícím roce (2022) očekávat mírný pokles (princip „návratu k průměru“). Zde jsme však ukázali, že nárůst úhrnné plodnosti v roce 2021 extrémní nebyl. Možná, že expertně můžeme mírný pokles v roce 2022 předjímat (zejména, když už průběžná data tuto „predikci“ potvrzují), těžko by však někdo z dat do roku 2021 predikoval pokles o více než několik setin (modely, které po sérii rostoucích hodnot „predikují“ výraznější pokles vznikají často až poté, co k poklesu opravdu došlo).  

Pro úplnost dodejme, že hodnota 1,65 je pouze „predikcí“ a není zcela zřejmé, nakolik je tato predikce ovlivněna skokovou změnou odhadu počtu žen v reprodukčním věku v roce 2021. Dokonce i hodnoty měsíční úhrnné plodnosti za měsíce, pro něž už jsou počty narozených známy (byť jde o předběžné údaje), jsou totiž netriviálními odhady. Jejich autoři při jejich výpočtu nepočítají s detailními daty propojujícími počty narozených dětí s věkem jejich matek, jak je uvedeno na str. 7 v metodologické poznámce k těmto datům. 

Za pozornost stojí ještě jedna poněkud nečekaná nesnáz. Jde o interpretaci pojmu „průměrná hodnota“. Ve svém výše citovaném článku Petr Koubský uvádí: „Každopádně lze konstatovat, že rok 2022 není z hlediska úhrnné plodnosti nijak výjimečný, v rámci uplynulého desetiletí se jeví jako průměrný.“ Pokud se na zjištěné hodnoty úhrnné plodnosti pohybující se v rozmezí 1,43 až 1,83 budeme dívat bez jejich časového uspořádání, pak dojdeme k závěru, že hodnota 1,65 je „průměrná“. Zde ale hodnotíme vývoj úhrnné plodnosti v čase. Pokud by šlo o ustálený proces, který osciluje kolem jakési „průměrné hodnoty“, i v tom případě by pojmenování hodnoty 1,65 jako „průměrná hodnota“ bylo v pořádku. Zde však o ustálený proces nejde. Těžko budeme hledat někoho, kdo by trend v letech 2011 až 2021 označil za „konstantní“. Spíše se shodneme na tom, že byl rostoucí. V situaci, kdy pozorujeme rostoucí trend a následný pokles z nejvyšší dosažené hodnoty na hodnotu „průměrnou“, je závěr „Rok 2022 […] byl z hlediska úhrnné plodnosti průměrný.“ zavádějící.

Ze stejného důvodu považuji v Koubského článku za matoucí graf znázorňující krátkodobé fluktuace plodnosti v Česku. I zde je totiž opominuta časová posloupnost zjištěných hodnot. Jen velmi pozorný čtenář si všimne, že „podprůměrné hodnoty“ byly zjištěny převážně v první části sledovaného období, zatímco ty nadprůměrné v části druhé, po níž následuje již zmiňovaný „průměrný rok 2022“.

Koubský na základě toho, že hodnoty úhrnné plodnosti v roce 2022 byly průměrné, vyvozuje tyto závěry: „Nic nenasvědčuje, že by se během něj [roku 2022] projevovaly atypické efekty snižující plodnost. Pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Ve své analýze jsem ukázal, že pokud v roce 2022 došlo k poklesu úhrnné plodnosti na hodnotu 1,65 (či podobně nízkou), je třeba nebrat tento pokles na lehkou váhu, ale pátrat po jeho příčinách.

Stojí za to zopakovat, že úhrnná plodnost je charakteristika intenzity rození dětí a je konstruována tak, aby se na ní neprojevovaly strukturní změny v populaci, tedy aby se „odfiltroval“ vliv měnícího se počtu a věkové struktury žen v reprodukčním věku, kteréžto faktory jsou bezesporu hlavními determinantami počtu narozených dětí. Jestliže tedy dochází ke změně trendu ve vývoji tohoto ukazatele (např. mění-li se trend z rostoucího na klesající), je potřeba takovémuto jevu věnovat pozornost. To platí zejména, pokud se potvrdí, že tato změna je výrazná.   

Závěr

Svým příspěvkem jsem měl ambici upozornit zejména na následující aspekty hodnocení nejnovějších údajů o počtu narozených dětí a jeho determinantách:

  1. V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Ukázali jsme, že v roce 2021 došlo k méně extrémní odchylce ve vývoji úhrnné plodnosti, než by se mohlo z oficiálních dat zdát. Změna, ke které došlo v oficiálně publikovaných odhadech úhrnné plodnosti mezi lety 2020 a 2021, je do značné míry dána bezprecedentně velkou opravou odhadu počtu žen v reprodukčním věku po proběhlém sčítání lidu.
  2. Pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, jak bylo predikováno z měsíčních dat Human Fertility Database, šlo by o pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Jde o výraznou změnu trendu, jejíž příčiny by měly být odhaleny.
  3. K hodnocení vývoje úhrnné plodnosti je třeba přistupovat jako k hodnocení trendu a jeho změn, nikoliv jako k hodnocení ustáleného procesu. Označení hodnoty jako „průměrné“ může být při takovéto analýze silně matoucí.

Postřehy z 52. konference České demografické společnosti

Ondřej Vencálek

Výrazný meziroční pokles v počtu (živě) narozených dětí v České republice, který nastal v roce 2022, s sebou přináší řadu otázek týkajících se příčin tohoto poklesu. Zájem o tyto otázky mě vedl k účasti na letošní konferenci České demografické společnosti.

Připomeňme, že celkový počet živě narozených dětí za rok 2022 byl 99 834, což představuje pokles o 10,70 % oproti roku 2021, kdy se narodilo 111 973 dětí.

Ve svém příspěvku nazvaném Hodnocení nejnovějších trendů ve vývoji počtu narozených dětí a plodnosti v České republice jsem shrnul své postřehy publikované na ve třech příspěvcích v období února až března 2023 na webu smis-lab.

Průzkum ohledně dalšího vývoje počtu narozených dětí

V závěru svého příspěvku jsem položil účastníkům demografické konference (tedy převážně demografům) následující otázku: Jaká bude (procentuální) meziroční změna v počtu narozených dětí za rok 2023 oproti roku 2022? Dotázaní mohli odpovídat po načtení QR kódu, který je nasměroval na online dotazník na webu survio.com.

Otázku zodpovědělo celkem 35 dotázaných, z nichž 10 uvedlo, že jejich odpověď je expertním názorem na tuto otázku. Výsledky shrnuje následující tabulka a graf.

Většina respondentů (20 z 35, tedy 57 %) očekává další pokles v počtu narozených dětí. Nemalá část (15 z 35, tedy 43 %) však očekává růst. Mezi těmi, kteří svou odpověď označili za expertní, je očekávání dalšího poklesu o něco výraznější (7 z 10, tedy 70 %). Výrazná většina očekává změnu ne větší než 3 %, ať už na jednu či druhou stranu – větší změnu očekává jen 6 z 35 respondentů, přičemž 3 očekávají výraznější pokles a 3 výraznější nárůst.

Dovolím si k těmto výsledkům přidat krátký komentář. Při zachování úhrnné plodnosti z předchozího roku lze očekávat pokles počtu narozených v důsledku změny ve struktuře a četnosti populace žen v reprodukčním věku. Např. pro rok 2022 byl takto očekáván pokles o 2-3 %. Otázkou ovšem je, jak hodnotit plodnost roku 2022, jelikož ta byla po letech, kdy se pohybovala na úrovni mezi 1,7 a 1,83 nečekaně nízká (kolem 1,66). Část tohoto poklesu by mohla být vysvětlena tím, že „Ženy, které by možná měly dítě až v roce 2022, ho měly již v roce 2021.“ Pokud by tato hypotéza o změně časování platila, bylo by možno očekávat, že v roce 2023 bude úhrnná plodnost vyšší než v roce 2022, což by vedlo k částečnému či dokonce úplnému vykompenzování výše popsaného efektu změny v populaci žen v reprodukčním věku. Pokud však hypotéza o změně časování neplatí, došlo v roce 2022 k snížení počtu narozených dětí, jehož příčiny nejsou dostatečně objasněny. V tom případě je otázkou, zda faktory způsobující pokles z roku 2022 se projeví i na počtech narozených v roce 2023, tedy zda přetrvávají.

Schopnost predikovat budoucí vývoj úzce souvisí s naším porozuměním vývoje sledované veličiny (v tomto případě počtu narozených dětí) v minulosti. Predikce v předkovidovém období byly poměrně stálé a úspěšné. Poměrně velká názorová variabilita v odpovědích na otázku ohledně budoucího vývoje svědčí nejen o celkem velké nejistotě ohledně budoucnosti, ale také ohledně vývoje v nedávné minulosti (v době „kovidové“).

Další příspěvky týkající se plodnosti

Zájemcům o problematiku vývoje plodnosti doporučuji prezentaci Kryštofa Zemana Krátkodobé změny plodnosti ve vyspělých zemích a v ČR během a po koronavirové pandemii. Na snímku 12 této prezentace je velmi zajímavý graf porovnávající vývoj úhrnné plodnosti v posledních třech letech v mnoha převážně Evropských zemích. Jako referenční je brán rok 2020. Nejprve se podívejme, co se dělo bezprostředně před obdobím, kdy naše životy začala ovlivňovat pandemie nemoci covid-19. Úhrnná plodnost ve většině sledovaných zemí v roce 2020 oproti roku 2019 poklesla. Nárůst byl zaznamenán jen ve Finsku a Maďarsku, Česká republika s víceméně nezměněnou plodností patřila spíše ke světlým výjimkám. Velikost poklesu byla většinou do 10 %, více to bylo jen v případě Izraele a Litvy. V roce 2021 došlo u většiny zemí k nárůstu úhrnné plodnosti, ten byl však s výjimkou Portugalska a Španělska u všech zemí vystřídán poklesem v roce 2022. Zdaleka nejdramatičtější pokles v úhrnné plodnosti zaznamenala ve sledovaném období Litva. 

K. Zeman – Krátkodobé změny plodnosti ve vyspělých zemích a v ČR během a po koronavirové pandemii, 52. konference ČDS 2023

Při odhadu úhrnné plodnosti nejde jen o počet narozených dětí, ale také o počet žen v reprodukčním věku (plodnost je jakýmsi přepočtem počtu dětí na jednu ženu). Ve svém prvním příspěvku týkajícím se vývoje počtu narozených dětí a plodnosti jsem upozorňoval na velký výkyv v odhadu velikosti populace při sčítání 2021, který vysvětluje část „peaku“ úhrnné plodnosti v roce 2021. Z tohoto pohledu byl zajímavý příspěvek Roberta Šandy z Českého statistického úřadu (ČSÚ) nazvaný Vymezení obyvatelstva Česka ve sčítání 2021 – Jak vznikl pokles o 200 tisíc.

Pro hodnocení plodnosti je rovněž důležitý příspěvek Terezie Štyglerové a Michaely Němečkové z ČSÚ  Odraz války na Ukrajině v demografické statistice Česka. V něm zmiňují diskusi probíhající od léta 2022 týkající se toho, jak zahrnovat do statistik osoby přišlé na území ČR v souvislosti s válkou na Ukrajině. Při nezapočítání této populace byl za rok 2022 počet živě narozených dětí 99,8 tisíc. Pokud ovšem zahrneme i tuto populaci, což se zřejmě bude dít, bude narozených o 1,4 tisíce více, tedy asi 100,2 tisíc. Co se týče úhrnné plodnosti, její odhad bude nižší, neboť narozených dětí je sice započteno více, ovšem rovněž je započteno více žen v reprodukčním věku (viz snímek 17).

T. Štyglerová, M. Němečková – Odraz války na Ukrajině v demografické statistice Česka, 52. konference ČDS 2023

Dokud víme, jak moc (málo) jsou celkové počty narozených dětí a odhadu úhrnné plodnosti ovlivněny příchodem uprchlíků z Ukrajiny, je snadné tento vliv číselně vyjádřit. Z prezentace však vyplývá (viz snímek 5), že „Ve statistických datech není a nebude příznak/kategorie ‘uprchlík z Ukrajiny‘.“ To další úvahy o vývoji plodnosti poněkud znesnadní.

Something

Tomáš Fürst

Před nedávnem se objevila ve veřejném prostoru zajímavá studie z pera německých kolegů. Abych ušetřil fakt-čekistům pár kliků, hlásím, že studie je peer-reviewed a žurnál Cureus je od roku 2022 součástí Springer Nature.

Studie v celku není ničím překvapivá, s německou metodologickou pečlivostí přináší přehled celkové nadúmrtnosti (excess mortality) v Německu v letech 2020–2022. Kdo sleduje Our World in Data, tak dobře ví, že přibližně od poloviny roku 2021 záhadně roste celkový počet úmrtí v mnoha západních zemích, a to napříč věkovými kategoriemi, včetně kategorie mladých lidí, kteří covidovou mortalitou téměř nebyli zasaženi. Celou katastrofu obestírá povinné mlčení v mainstreamových sdělovacích prostředcích, takže mnoho lidí vůbec neví, že v Evropě (a mnoha dalších „západních“ zemích) probíhá největší vlna nevysvětlitelných úmrtí v moderních dějinách této civilisace.

Publikace, kterou zde komentuju, přináší detailní rozbor, jak se tato katastrofa odvíjela u našich západních sousedů. Míra nadúmrtí v Německu dosáhla za poslední tři roky svého maxima v prosinci roku 2022. Ano, čtete správně – německá nadúmrtí koncem roku 2022 překonala veškeré vlny epidemie z předchozích dvou let. Vrchol v prosinci 2022 dosáhl hodnoty kolem 30% – to znamená, že v Německu umíralo asi o třetinu více lidí, než by bylo lze očekávat na základě dat z předchozích let. Dle owd víme, že covid z této záplavy nadměrných úmrtí vysvětluje pouhý zlomek. Podrobný průběh míry nadúmrtí v jednotlivých věkových kategoriích je zobrazen níže (obrázek jsem si vypůjčil z komentované publikace):

https://www.cureus.com/articles/149410-estimation-of-excess-mortality-in-germany-during-2020-2022#!/

Nejzajímavější na celé studii je asi předposlední věta abstraktu, kterou pro její půvab odcituju celou a přesně: „These findings indicate that something must have happened in spring 2021 that led to a sudden and sustained increase in mortality, although no such effects on mortality had been observed during the early COVID-19 pandemic so far.“

Takže something. Už dlouho mi ale vrtá hlavou, že v naší zemi something úřaduje o poznání méně než u našich západních sousedů. Čím to je? Jedna možnost je, že jsme u nás během covidu nechali zemřít tolik lidí, že something už nemá kde brát. Taky je možné, že jsme při vykazování různých velmi dobrovolných safe&effective opatření používali více kreativity, než by naše spoluobčany v západních zemích vůbec kdy napadlo. Nebo jsme měli štěstí a někdo nechal kamion vezoucí something dlouho stát na rozpáleném odpočívadle …

Tak buďte zdraví a veselí a dávejte pozor, ať se vám something nestane.

Statistické dny 2023 – Diskrétní modely a diskrétní informace

přednáška Lucii Houfkové s úvodem Zuzany Krátké

RNDr. Lucia Houfková je autorkou velmi známé facebookové stránky Covid zápisky, na které od jara 2020 sdílí své postřehy tématice covidu. Pro nás byla obrovským zdrojem informací, jelikož sledovala značný počet zahraničních zdrojů včetně těch německy píšících. Několik jejích matematických modelů nám pomáhalo sledovat průběh epidemie a předvídat vývoj v následujících několika týdnech. Stala se respektovanou členkou NIZP a byla v poměrně častém kontaktu s ředitelem ÚZIS Duškem a jeho skupinou matematiků. Je pravdou, že si dokázala uchovat chladný nadhled a pro nás byla často „ďáblovým advokátem“.

Ve své přednášce se Lucka vrací k počátkům pandemie, k prvním matematickým modelům, k zarážejícím nedomyšlenostem expertů v čele země… Mnoho věcí ji překvapilo a tak se na facebooku začala ptát… Hromadu peněz stály lockdowny, ale problém se jen časově posunul. Podobně drahé a nepřínosné bylo plošné testování či nesmyslné uzavírání okresů. Není divu, že si Covid zápisky v průběhu doby vyfasovaly několik zablokování. Pravda a zvědavost nebyly v kurzu… Zavzpomínat spolu s Luckou můžete zde:

https://drive.google.com/file/d/12372lr98-GOOoG7N2ZWj_9eB1owq2c2_/view?usp=sharing

Diskrétní model epidemie a diskrétní informace
Lucia Houfková


Na začátku epidemie nikdo z nás nevěděl, co nás čeká, a hodně lidí věřilo tomu, že 14 dní zůstaneme doma a vše bude opět ok. Během této doby jsem se vrátila k diskrétním modelům časových řad, kde jsem už během března 2020 měla silné podezření, že tehdy zmiňované zplošťování křivky bude záležitost let a že po lockdownu přijde zase růst. Jenže se o tom nemluvilo a já hledala chybu v modelu.

Chyba byla ale v časové ose oficiálně prezentovaných grafů, které diskrétně neukazovaly, co přijde po zrušení lockdownu, diskrétně neukazovaly, jak dlouho lockdown musí trvat a diskrétně zanedbávaly náklady lockdownu a to nejen finanční, ale i osobní na promarněném čase života zejména dětí
a mladých lidí, u kterých riziko spojené s onemocněním covid bylo nízké. Vše se počítalo pouze na úmrtí v daném čase. Nežití kvůli lockdownu bylo zanedbáno stejně jako se zanedbala současná hodnota nákladů spojených s „posunutím“ epidemie do budoucna a nezohledňovalo se ani riziko toho, jaké očkování a kdy a jestli vůbec se v dostatečném množství povede vyrobit.


Díky velkému nasazení finančního a lidského kapitálu se povedlo v rekordně krátké době dostat na trh očkování, které se po krátkém testování velmi rychle nasadilo a nestandardně se doporučovalo/nutilo bez zohlednění individuálních benefitů a rizik. Klinické testy vakcín byly po 5 měsících na žádost výrobců vakcín předčasně ukončeny těsně předtím, než výrobci zveřejnili informace o rychlém mizení účinku vakcín, čehož si museli všimnout už dříve…. Mnoho informací zůstalo diskrétních, nebo se raději nezjišťovaly vůbec. Jiné informace zase sociální sítě začaly diskrétně mazat a omezovat dosah, aby se nemohly šířit mezi lidmi. Některé informace si cestu našly samy, jiné už nejspíš zjistit nepůjde.

Statistické dny 2023 – covidové ohlédnutí se SMIS

Zuzana Krátká

Využila jsem příležitosti „retro přednášky“, abych připomněla, proč a jak vzniklo SMIS (Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků) a ukázala, jak se z nenápadné skupiny zdravotníků a vědců stala respektovaná skupina hlavních představitelů kritiků vládních proticovidových opatření.

Cesta dobou covidovou po boku statistiků (a právníků)
Zuzana Krátká (Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků – SMIS)

https://drive.google.com/file/d/18FRwhawPiEX19xx8zq69Jwsj2vNkIEi5/view?usp=sharing


Měla jsem to štěstí, že na cestu covidovou dobou jsem se vydala po boku matematiků a statistiků vyzbrojených nadhledem a odvahou. Domnívám se, že klíčové pro nás ve SMIS bylo zorientovat se v neznámém terénu, zvolit vhodnou strategii a spolehnout se na znalosti z oborů imunologie, virologie a epidemiologie. Zpětně mi přijde, že obor vakcinologie (který je prezentován jako vítěz a hrdina) byl možná jediným, jehož učení dostalo na frak, a uvidíme v budoucnosti, jestli covid a vakcinace mRNA vakcínami, nebude začátek jeho konce.

Oproti většinové společnosti, která poslouchala jen informace předkládané experty FDA, CDC a EMA, my jsme naše poznání založili na vlastních „průzkumných vrtech“, které jsme porovnávali s velkými zahraničními publikacemi. Byla jsem překvapená, jak dobře nám naše „vrty“ posloužily, a hlavně, jak se díky nim dařilo zvolit správný směr, tedy vybrat si mezi stovkami vědeckých publikací s protichůdnými závěry ty správné… Jihočeská studie séroprevalence (na 2000 lidech) nám potvrdila mortalitu, havlíčkobrodská studie séroprevalence u studentů (196 studentů) byla svými výsledky velmi blízko Prosecu (30 000 účastníků), břevnická studie seniorů (provedená na 21 staroušcích) zase potvrdila dlouhodobost protilátek a zachytila vliv reinfekcí. Ani jeden z našich vrtů nás nezklamal a nesvedl z cesty…
Druhé poučení je, že „švec se má držet svého kopyta“. Úspěch našeho týmu spočíval v tom, že si experti různých oborů byli vzájemně oporou a inspirací. Velmi rychle jsem si odpustila jakékoliv komentování statistických dat, raději jsem požádala matematiky o analýzu kvality statistických výstupů z publikovaných studií. Také matematici si imunologii nechali raději vysvětlit od nás, aby něco nepochopili špatně. Vypadá to jako triviálnost, ale bohužel v posledních letech vidím snahu lékařů i přírodovědců data spočítat svépomocí – vždyť je stačí jen „nasypat do Statistiky“ a ono to velmi rychle samo spočítá „signifikanci“. Jenže zdravotníci až na výjimky vůbec statistice nerozumí a nechápou rozdíly mezi různými testy, nechápou podstatu normálního rozložení, závislostí mezi proměnnými a důsledky různých bias. A co je smutné, neumí ani číst informace z grafů. Takže ve finále to skončí tím, že si v publikacích přečtou abstrakt, maximálně diskusi, a akceptují nekriticky jakoukoliv větu, kterou pochopí. Na detailní porovnání dat v tabulkách v Supplementu už nemají trpělivost.
Jak z toho ven? Psát publikace tak jednoduše, aby je pochopil žák gymnázia. Používat grafické vizualizace, které mnohdy lépe ukáží vztahy mezi proměnnými než nicneříkající krabicové grafy. A používat selský rozum raději než vše nutně zjednodušující metaanalýzy. Život je jednoduchý…a úspěch tkví v detailu.

Konec prezentace byl věnován našemu boji proti cenzuře a útokům na vědeckou diskusi. Máme za sebou velmi těžké období, kdy nás mnoho kolegů v médiích označovalo za dezinformátory a naše oponentní názory označovali za lži. Čas ukázal, že jsme se nemýlili a že se z dezinformací stala pravda. Ta už ale nikoho nezajímá a nic neváží. S právníkem České televize jsme se sešli u soudu, jelikož jsme po ČT chtěli omluvu za to, že nás (Zdravé fórum, Tomáše Nielsena a mne) označila v prosinci 2021 za dezinformátory. Zatím je naše klání neúspěšné. Druhým významným bojem bylo vystoupení proti povinnému očkování v lednu 2022. Nedokázali jsme tiše mlčet a aktivně jsme bojovali za zrušení nesmyslného povinného očkování zdravotníků, policistů, hasičů, vojáků… To se na štěstí povedlo, ale za minutu dvanáct. Od té doby uplynulo cca 15 měsíců. Pandemie skončila. Ale pro to, abychom se z ní, jako společnost, poučili, bude zapotřebí ještě spousta práce a diskusí.

Statistické dny 2023 – covidové ohlédnutí se členy České statistické společnosti – díl první

Zuzana Krátká

Právě uplynulý víkend jsme se zúčastnili odborného setkání tzv. Statistických dnů, které pořádala Česká statistická společnost v penzionu Mítkov kousek za Chocní, v krásném prostředí na břehu Tiché Orlice. V programu byly zahrnuty přednášky hned tří členů SMIS – Arnošta Komárka, Tomáše Fürsta, Zuzky Krátké a autorky Covid-zápisků Lucie Houfkové. Silné zastoupení „antivaxerů a dezinformátorů“ dávalo tušit, že půjde o prezentace, které budou pro publikum plné nových informací. Naše přednášky jsme pojaly jako retrospektivu událostí uplynulých tří let a nutno říci, že tento historický průzkum byl i pro nás zajímavý, i když poměrně bolestný. V první přednášce Arnošt popsal kromě jiného intenzivní, ale neúspěšnou, snahu členů České statistické společnosti pomoci vládě s analýzou dat, přípravou klinických studií i s modelováním. Ale nebyl zájem, „expertní místa“ si rozebrali ti, co přišli dřív. Druhá zde sdílená přednáška Tomáše Fürsta se týká covidového desatera, tedy deseti bodů, na kterých už bychom se v současnosti mohli být schopní shodnout s protistranou. Už nejde o dezinformace, ale potvrzená tvrzení. Pokud bychom dokázali uzavírat některé kapitoly, pak bychom postupně začali s uzdravováním společnosti.

Arnošt Komárek – Pan(dem)ické milníky podle statistika z Karlína

https://www.karlin.mff.cuni.cz/~komarek/Komarek-StatDny.pdf

Jak se vyvíjela pandemie onemocnění covid-19, vyvíjely se též přístupy a možnosti jednotlivých aktérů k „boji“ s ní. Zjednodušeně lze říci, že jaro 2020 a boj s první fakticky nevlnou covidu (mluvíme-li o českých zemích) řídila exponenciála pána z pojišťovny, který přišel, a potom už nepřišel ve spojení s červeným svetrem pána, který byl a už není ministrem. Po letní pauze a „vítězství“ nad covidem přišlo čekání na spásnou vakcínu zpestřené zlatým věkem tzv. matematických modelů kmene náčelníka Stolová hora, behaviorálního ekonoma a příležitostného dramatika či matematika z Oxfordu. Hlavním cílem tohoto období bylo pomocí pečlivých matematických výpočtů vybalancovat seznam sortimentu a služeb, jenž je povoleno prodávat či nabízet, správně nastavit normu na výšku stropů a v závěru též správně nastavit systém rotací školních dětí, který minimalizuje přenos viru mezi covidem neohroženými školáky a současně maximalizuje přenos viru směrem do seniorní ohrožené populace. Vyvrcholením této éry (během které nám virus poprvé významněji zmutoval z původní wuchanské varianty do varianty britské, korektně zvané alfa) byla blokáda okresních hranic a nutnost při sportu dělat kolečka, čímž se dodrželo nařízení blbečka. Úplné úzávěře průmyslu, kterou jedna z tzv. odborných skupin považovala za bezpodmínečně nutnou, jsme byli jenom o prsa ušetřeni. Mezitím dochází ke dvěma významným změnám ve vybavení bojovníků s pandemií: (1) testy na stopy po přítomnosti viru SARS-CoV-2 se stávají široce dostupnými, (2) na trh je uvedena nová genová terapie, jenž se měla stát prevencí onemocnění covid-19, prý snad i prevencí nakažení virem SARS-CoV-2. Z čistě obchodních důvodů se tato terapie začíná nazývat vakcinací. Záměna pojmu „(někdy v minulosti) nakažený“ za pojem „nakažlivý“, ignorace zavedených laboratorních postupů, základů imunologie a téměř 300 let starého matematicko-pravděpodobnostního vzorce dává postupně vzniknout konceptu „bezinfekčnosti“ a obchodu s propustkami (nebo odpustky?). V průběhu léta 2021 probíhá marný „boj o protilátky“ spolu s nesmyslným hledáním jejich „protektivní hladiny“. A to vše v době, kdy nejenom základy imunologie platné do roku 2020, ale i v ČR dostupná data jasně ukazují, že nejde o hladinu, ale o předchozí přežité setkání s virem. Z věhlasných matematických modelářů se průběžně stávají zkušení biostatistici, kteří i nadále znásilňují observační data, nyní navíc i Sira Davida Coxe, místo efektů opatření nyní hodnotí účinnost tzv. vakcín. S podzimem 2021 přichází na scénu mutace delta, tisíce dětí uzavíraných nezákonně, mnohdy opakovaně a hlavně úplně zbytečně v domácím vězení. Heslem doby se stává SPOLU více testovat, lépe trasovat, více očkovat. Mění se vláda, nikoliv však přístup ani osoby a obsazení na postech řídících důstojníků štábu boje s pandemií. Přichází omikron, poslanecký boj o pandemický zákon, bez kterého prý nelze pandemii v žádném případě porazit, ale po jeho podpisu prezidentem Zemanem (21.2.2022) pandemie v českých zemích zcela nečekaně již 24. února 2022 končí. Nebo nekončí? Cílem příspěvku je pokus o shrnutí dějů doby minulé (v obecné společnosti o to zatím není zájem) a poskytnutí základu pro následnou diskuzi nad covidovými ozvěnami.


Tomáš Fürst (PřF UP Olomouc, SMIS) – Covidové desatero

https://drive.google.com/file/d/1SbBu2VT_weFB6dC9Cqy3Fj9FoZf6sqRU/view?usp=sharing


Covidová response bude nakonec mít tři fáze:

  1. Dočasná ztráta soudnosti
  2. Velké Covidové Ticho
  3. Wiedergutmachung
    Dnes stojíme na přelomu druhé a třetí fáze. Kapitáni covidové response a mainstreamová média se momentálně usilovně snaží předstírat, že covid už není téma, vše je za námi, nějaké chyby se možná udělaly, ale jinak jsme vše společně zvládli. Jenže mnohé bývalé konspirační teorie, dis- a misinformace se mezitím ukázaly býti pravdivé a zpod hladiny se zvolna vynořuje ledovec lidí postižených lockdowny, uzávěry škol, cenzurou, persekucí a zejména experimentální mRNA genovou terapií. Velké Covidové Ticho je tedy jen dočasné a v následujícím období bude třeba, abychom zjistili příčiny této
    dočasné globální ztráty soudnosti a vyvodili z ní nějaké poučení. K tomu se ovšem musíme shodnout na několika základních faktech ohledně koronaviru a covidu, abychom vykolíkovali prostor, ve kterém lze vést racionální a daty podloženou debatu. Ve své přednášce se pokusím zapíchnout deset takových
    kolíků.

	


	





	

		
		
„Informujte transparentně o rizicích vakcinace proti covid,“ žádá   Joseph Ladapo, šéflékař Floridy, vedení CDC a FDA
	


	
	
	

		

 Zuzana Krátká





Na stránkách Mainstreamu se můžete dočíst informace o komunikaci floridského šéflékaře Josepha Ladapa s federálními úřady CDC a FDA, jejíž cílem je získat detailnější informace o skutečné bezpečnosti vakcín proti covidu-19.  Text dopisu, který Joseph Ladapo odeslal Robertovi Califfovi, šéfovi FDA, a Rochelle Walensky , právě končící ředitelce CDC, zde citujeme se svolením Mainstreamu, který dopis přeložil, a současně text doplnil o informace o tom, jakou roli hraje očkování proti covidu v současné americké politice.   





Paní doktorko Walensky, pane doktore Califfe,





vaše přetrvávající rozhodnutí ignorovat četná rizika spojená s mRNA vakcínami proti covid 19 a vaše snaha zmanipulovat veřejnost tak, aby si myslela, že jsou zcela neškodné, mají za následek hluboký propad důvěry v americké zdravotnictví. Od chvíle, kdy federální vláda USA spustila Operaci Warp Speed, na kterou navázala investicí 5 miliard dolarů do Projektu NextGen, tlačila bez ustání nedodělanou vakcínu do paží Američanů prakticky bez ohledu na vážné zdravotní následky.





Nereagovat na vážné globální důsledky nebezpečí covid-19 jistě nešlo, ale dva roky, kdy jste kolektivně popírali, že přirozená imunita získaná infekcí nabízí srovnatelnou, ne-li lepší ochranu proti covid-19 než vakcíny, a kdy jste nutili posilující dávky mRNA covid vakcín mladým a zdravým lidem, přičemž jste dlouho odmítali uznat riziko zánětu srdečního svalu po vakcinaci, zasely hlubokou nedůvěru Američanů k aparátu veřejného zdraví.





Data jsou jednoznačná: od začátku očkování proti covid-19, zaznamenal systém, kam se hlásí nežádoucí účinky vakcín (VAERS), nárůst hlášení o 1 700%, přičemž život ohrožujících stavů přibylo o 4 400%. Všimá si toho už dlouho spousta lidí. Zlehčovat tak výrazný nárůst jako optický klam, který vzniká jen tím, jak do systému lidé nežádoucí účinky hlásí, je zatvrzelé popírání vědeckých důkazů o tom, že vakcíny jsou rizikové a hrubě neodpovídají bezpečnostním standardům. Ani se tím nevysvětlí, proč tak nepoměrně narostlo množství hlášených stavů ohrožujících život očkovaných mRNA vakcínami.





Jak ukazují vlastní data amerického Centra zvládání nemocí a jejich prevence (CDC), procento lidí, kteří se po mRNA vakcinaci dostávají do neschopnosti, vysoce převyšuje procento stejně vážných následků všech ostaních vakcín. Čerstvý článek v časopise Lancet (Rosenblum H. et al. Lancet 2022) hovoří o tom, že až jedna třetina lidí ve dnech následujících po mRNA vakcinaci “není schopna provádět běžné denní aktivity, je práce neschopná nebo musela vyhledat lékařské ošetření.”





To potvrzuje článek Fraiman J. et al. Vaccine 2022, který rovněž konstatoval zvýšené a naší pozornosti hodné riziko vážných nežádoucích účinků po každé jedné z 550 mRNA vakcinací. A vy jistě dobře víte, že to je u vakcíny neobyčejně vysoké riziko. Pro srovnání u vakcíny proti chřipce je mnohem nižší (Lusignan S. Lancet Regional Health – Europe 2021). Když tedy tvrdíte, že vážné nežádoucí účinky mRNA vakcinace jako ty výše zmíněné jsou řídké, zatímco data z klinických studií Pfizeru a Moderny jasně říkají, že řídké nejsou, sloužíte za otřesný příklad deziformační kampaně.





Rád bych zdůraznil, že na všechny tyto otázky jsme mohli dávno znát odpovědi, jen kdybyste po výrobcích vakcín žádali, aby provedli náležité klinické testy a jejich výsledky vám řádně předložili. I když Projekt NextGen byl už schválen novou vládou, musím se bohužel obávat, že budete stejné chyby opakovat a nutit Američanům nedozkoušené léky bez toho, že byste pečlivě zvážili jejich přínosy a rizika.





Protože jste se zavázali transparentně informovat o rizicích a přínosech nových léčiv, žádám vás, abyste veřejně:





    

  1. informovali, proč jste nepožadovali, aby před schválením  posilujících dávek mRNA vakcín (včetně těch nových bivalentních) byly provedeny randomizované klinické studie,
    2. 




  2. vysvětlili, proč nežádoucí účinky, které se v monitorovacím systému amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léků (FDA) objevily v roce 2021, nebyly vědecky publikovány dřív než v prosinci 2022 (Hui-Lee Wong et al. Vaccine 2023),
    3. 




  3. informovali nás, jak si vaše úřady (FDA a CDC) vyložily thajskou studii, která ukázala 3% výskyt poškození myocardu vakcínou u chlapců, a švýcarskou studii, která rovněž ukázala 3% výskyt poškození myokardu u dospělých, kteří dostali bivalentní posilující dávku (Mansanguan S, Tropical Medicine and Infectious Disease 2022; NCT05438472),
    4. 




  4. vysvětlili, proč byl termín, kdy měl Pfizer dodat výsledky své studie klinicky nepozorovatelné myokarditidy, odsunut až na prosinec 2022, třebaže CDC mezitím doporučovala vakcínu milionům mladých lidí, a pak byl posunut ještě jednou na červen 2023,
    5. 




  5. informovali nás o výsledcích vámi provedených analýz toho, jaký poměr nežádoucích účinků je hlášen do systému VAERS,
    6. 




  6. vysvětlili, proč 26 z 31 publikovaných studií, které užívají systém hlášení nežádoucích účinků V-Safe, pracují pouze s příznaky během sedmi dní po vakcinaci, i když se obecně uznává, že vážnější následky se objevují teprve po uplynutí této doby,
    7. 




  7. zveřejnili čísla o nežádoucích účincích, které sami očkovaní nahlásili do aplikace V-Safe, že podle nich souvisí za období 12 měsíců s vakcínou proti covid 19,
    8. 




  8. vysvětlili nám, proč jsou kolonky v aplikaci V-Safe, kam může pacient hlásit své potíže, omezeny na jen ty, které váš úřad (CDC) považuje za lehké, a proč v nabídce aplikace chybí vážné nežádoucí následky jako například srdeční selhání, zánět srdečního svalu, pásový opar apod.
    9. 




  9. předložte počty dospívajících, kteří zemřeli několik dnů po druhé dávce nebo posilující dávce mRNA covid-19 vakcíny (Gill J. et al. Archives Pathology and Laboratory Medicine 2022),
    10. 




  10. vysvětlete, proč jste veřejně neinformovali o studiích, které ukazovaly pravděpodobně zvýšené riziko infekce covid-19 čtyři až šest měsíců po obdržení mRNA covid-19 vakcín (Chemaitelly H. Lancet Infectious Disease 2023; Altarawneh H.N. New England Journal of Medicine 2022; Lin D.Y. New England Journal of Medicine 2022),
    11. 




  11. vysvětlete, proč jste nepožadovali, aby Pfizer předložil výsledky své randomizované studie těhotných žen (NCT04754594), která byla dokončena v červenci 2022,
    12. 




  12. okomentujte studie, které po mRNA covid vakcinaci ukazují zvýšené riziko POTS, neboli syndromu posturální ortostatické tachykardie (Kwan AC et al. Nature Cardiovascular Research 2022).
    13. 






Vaše úřady jsou hlavními šiřiteli nedůvěry v očkování – Florida šíří pravdu. Naší povinností je poskytnout každému člověku všechny informace, které máme k dispozici, aby se mohl sám co nejlépe rozhodnou o svém zdraví. Váš netranspartentní přístup naopak poškozuje dobré jméno vědy u Američanů.





Já, obyvatelé Floridy i celý svět čekáme na vaši odpověď.





S pozdravem





Joseph A. Ladapo, MD, PhD
Šéflékař státu Florida













 






	


	





	

		
		
Je větší riziko úmrtí po vakcinaci na covid než po vakcinaci proti chřipce?
	


	
	
	

		

Zuzana Krátká , Tomáš Fürst 





Už od února 2021 tvrdíme, že VAERS se plní nepřijatelným množstvím nahlášených podezření na nežádoucí účinky po covidových vakcínách. Covidisté nás buď ignorují nebo informace mažou či zakazují. Když už se někdo s námi pustil do diskuse, snažil se tvrdit, že hlášení je tolik, protože covidových vakcín bylo aplikováno mnohem víc než jakýchkoliv jiných. Jak ukazuje obrázek níže, není to pravda.





Odpověď na tuto otázku hledala Jessica Rose a výsledkem jejího bádání je níže uvedený graf. Data pro něj dohledala ze tří zdrojů: 





    

  1. Počet dávek očkování proti různým nemocem v USA pochází z dat z National Vaccine Injury Compensation Program (VICP). Jde o období od 1.1.2006 do 31.12.2021. Zahrnuty jsou vakcíny proti 32 typům nemocí.
    2. 




  2. Počet podaných dávek vakcín proti covid v USA pochází ze stránek CDC 
    3. 




  3. Počet hlášení podezření na nežádoucí účinky vakcinace dohledala na stránkách VAERS
    4. 
















Na grafu jsou uvedené celkové počty podaných dávek proti různým nemocem a počet úmrtí na milion dávek dané vakcíny





Červeně je vykreslen počet hlášených úmrtí na milion distribuovaných dávek, který byl vypočten jako poměr počtu hlášených úmrtí a počtu dávek podaných pro konkrétní vakcínu krát 1 milion. Příslušná osa y je uvedena vlevo.





Modře je vykreslen počet podaných dávek. Pro ne-covidové vakcíny jde o data za 16 leté období (2006-2021). Pro covidové vakcíny jde o období dlouhé 2,5 roku (2020-2023). Příslušná osa y je uvedena vpravo.





Nejvyšší modrý sloupec patří očkování proti chřipce (influenza), nejvyšší červený sloupec očkování proti covidu.





Závěry:





    

  1. Za 16 let bylo v USA podáno neskutečných 2,23 miliard vakcín proti chřipce. Po očkování proti chřipce bylo hlášeno  771 úmrtí.  Za 2,5 roku bylo v USA podáno 982 miliónů dávek vakcíny proti covidu. Po  očkování proti covidu bylo hlášeno  17 509 úmrtí.
    2. 




  2. U chřipky bylo hlášeno 0,3 úmrtí na milion dávek a u covidu 35,6 úmrtí na milion dávek.
    3. 




  3. Počet hlášených podezření na úmrtí za rok – průměrně 48 po očkování proti chřipce a 7 004 po očkování proti covidu.
    4. 






Pokud by po vakcínách proti covidu bylo stejné riziko úmrtí jako po vakcínách proti chřipce, pak bychom viděli  na jedno hlášení podezření úmrtí po vakcíně na chřipku 2,8 hlášení podezření na úmrtí po vakcíně na covid.  





Ve skutečnosti v USA na jedno nahlášené podezření na úmrtí po očkování na chřipku připadá 146 hlášení podezření na úmrtí po očkování na covid. 





Takže jak je to s tou bezpečností?

	


	





	

		
		
Covid a znepokojivá fakta, která mnozí vědci nechtějí slyšet
	


	
	
	

		

Zuzana Krátká





Profesor Robert Clancy patří k předním světovým odborníkům, kteří se zabývají slizniční imunitou. Patří k zakládajícím členům Společnosti pro slizniční imunologii (SMI – Society for Mucosal Immunology) a je zakládajícím členem australské College of Pathology. 















O článku prof. Roberta Clancyho „Covid and the disturbing facts my fellow-scientists don’t want to hear“ se prof. Vojtěch Thon zmiňuje ve své přednášce, která zazněla v dubnu na odborném setkání v Praze. Vidění významu slizniční imunity v patogenezi respiračních onemocnění mají jako experti ve stejném oboru totožné. A stejný je i jejich skeptický postoj k vakcinační terapii mRNA vakcínami proti covidu-19. Oba experti upozorňují na fakt, že pouze po prodělání infekce se nastavuje funkční a správně regulovaná imunita. Jinak se imunita aktivuje po opakovaném očkování.  Pokud se do organismu dostane příliš velké množství antigenu, což se děje v případě časté opakované vakcinace mRNA vakcínou a případné infekce, dochází k stimulaci imunosupresivní imunitní odpovědi a aktivaci regulačních T lymfocytů. Jde o přirozenou reakci, kterou se organismus brání tomu, aby nereagoval destruktivní imunitní reakcí na přítomnost vysokého množství neškodného antigenu. Pokud ale podobnou strategii použije v případě virové infekce, dojde k protrahovaným a těžkým infekcím. Velmi dobře je tento princip popsán v tomto rozhovoru.





Další riziko spatřuje v samotných mRNA vakcínách. Po jejich aplikaci se tvoří nekontrolované množství spike proteinu. A další problém je v tom, že mRNA nezůstává v místě vpichu, ale šíří se organismem, přičemž není možné jakkoliv  regulovat, v kterých lokalitách se spike protein vytvoří a kde se exprimovaný na povrchu somatických buněk aktivuje imunitní systém. Nejčastěji se vyskytují na povrchu endotelových buněk (a dochází k postižení cév) a v buňkách parenchymatózních orgánů, jako jsou játra, slezina, nadledviny a další. Akumulace takové prozánětlivé reakce ve vaječnících nebo ve varlatech může vést k poruchám plodnosti. O tom, že k tomu dochází, svědčí jak studie na potkanech sledující biodistribuci, které byly součástí klinické studie Pfizer, tak i počty hlášení potratů uvedených v rámci preklinických dat. 





Distribuce mRNA lipidickými nanopartikulemi umožňuje import mRNA do jakékoliv buňky, protože lipidická membrána nanočástic splývá bez problémů s  buněčnou membránou. Produkce spike proteinu není ani časově regulovaná a jak se postupně ukázalo, spike protein se netvoří jen několik dní, ale jeho produkce může trvat týdny až měsíce. Expresí spike proteinu se „tělu vlastní“ buňky stávají pro imunitu „cizími“, a tím se zvyšuje riziko rozvoje autoimunitních chorob. Alarmující jsou nálezy spike proteinu v tkáňových lézích v biopsiích myokardu u osob, které byly pitvány po náhlých úmrtích. Vyšší pozornost odborníků a další výzkum vyžadují také nálezy uložených amyloidů v nervové tkáni. 





Odborné instituce ve většině světa stále mlčí a komerční zájmy převažují nad zdravotnickými. Několik států zastavilo mladých osob – nově například Švýcarsko. V Dánsku se  již před delší dobou zastavilo očkování osob mladších 50 let. V mnoha dalších státech se ustoupilo od očkování dětí. Je překvapivě obtížné nahradit narativ poháněný komerčními zájmy vědou. Ale změna pohledu je nezbytná.





Místo odborné diskuse pokračuje dehonestace oponentů





Mezitím se v České republice vede velká dehonestační bitva, ve které se představitelé pro-vakcinační strategie snaží své kritiky, kteří upozorňují na nutnost vyhodnocení profitu a rizika očkování u každého jednotlivce, profesně ohrozit a zdiskreditovat, a to jak u laické veřejnosti, tak i ve vědeckých kruzích. Zde shrnuté důkazy a znepokojivá fakta, o kterých nechtějí slyšet, označují za dezinformace a bagatelizují nežádoucí účinky a rizika očkování na zdraví osob, které se již s infekcí setkaly a jsou chráněné slizniční imunitou. Prof. Vojtěch Thon, členové SMIS i další odborníci čelí kritice nejen v tisku, rozhlasu či na stránkách sociálních sítí a nemají prostor se k tomu vyjádřit. V případě prof. Thona již došlo i na profesní ohrožení na půdě Masarykovy univerzity kvůli jeho článku vydanému v Mladé frontě. SMIS pro změnu rozhořčilo vakcinology svým článkem, který byl jako Dopis redakci zveřejněn v aktuálním čísle Časopisu lékařů českých. V něm vyzdvihlo význam slizniční imunity a poděkovalo redakci za dlouhodobou podporu a zveřejňování příspěvků o vývoji imunity proti SARS-CoV-2 po prodělané infekci. Kritizováno je i odborné setkání „Poškození dětí a mladé generace“ pořádané Inovací republiky v Praze, kde jsme hovořili o vakcinaci, rozvoji závažných nežádoucích účinků u lidí po nadbytečném podání vakcín a význam správného lékařského postupu při očkování, ale diskutovala se i další opatření týkající se doby covidové pandemie. Obsahově velmi podobný byl i program Mezinárodního summitu o covidu III , který se konal na půdě Evropského parlamentu v minulých dnech. 















Chtěli bychom požádat vás, čtenáře, o podporu. Domníváme se, že je třeba o těchto problémech veřejně mluvit a je nutné bezodkladně zahájit odbornou vědeckou diskusi zejména na téma přínosů a rizik očkování proti covidu. Potřebujeme provést důkladnou retrospektivní analýzu dat, především pak,  individualizovat, pro koho je (a byla) vakcinace vhodná a pro koho nikoliv, a to v souladu s principy medicíny založené na důkazech. O dalším osudu vakcinace mRNA vakcínami musí rozhodovat lékaři různých odborností a ne jen úzké vedení České vakcinologické společnosti, která odmítá akceptovat námitky kritiků.

	


	





	

		
		
Ohlédnutí za dubnovým odborným setkáním – přednáška Vojtěcha Thona
	


	
	
	

		

Zuzana Krátká, Vojtěch Thon





Mnoho vědeckých informací, které jsme se minulé tři roky marně snažili šířit do světa, je natolik zjevně pravdivých, že jim musí už i mainstreamová média dopřát prostoru. Inspiraci mohou sbírat na odborných diskusních večerech, které se čas od času konají na Novotného lávce. Dne 13. dubna 2023 jsme se sešli s dvanácti odborníky a Robinem Čumpelíkem, který celý večer organizoval, a spojovacím tématem přednášek bylo POŠKOZENÍ DĚTÍ A MLADÉ GENERACE. Na SMIS z tohoto večera zveřejníme jak videa, tak slidy a odkazy na publikace, aby se případní zájemci mohli s přednáškami detailněji seznámit.





Úvodní přednáška patřila panu profesorovi Vojtěchovi Thonovi, který se v ní zaměřil na význam slizniční imunity v patogenezi covidu.













 Znovu zopakoval to, co víme už dávno, že je to infekce, nikoliv očkování, co nastavuje imunitu na sliznicích a až s jejím nastavením získáváme kvalitní ochranu před vážným průběhem onemocnění covid-19. Očkování mělo být určeno  pro rizikové osoby, které ještě infekci neprodělaly. Očkovat děti, mladé lidi a osoby po prodělané infekci bylo a je rizikové.  Technologie mRNA má velkou slabinu v tom, že neznáme konkrétní dávku proteinu, kterým očkujeme. Jeho množství závisí na tom, kolik si ho ten který člověk sám vytvoří, navíc se netvoří pouze v místě vpichu, ale kdekoliv, kam se mRNA roznese. Buňky, které prezentují daný protein na svém povrchu jsou následně cílem útoku imunitního systému. Proto je tolik podezření na nežádoucí účinky. V přednášce zaznívá i upozornění na studii u potkanů, kterým byla aplikována „vakcína“ sestávající se z lipidických nanopartikulí obsahujících signální molekuly a tato se ve velmi krátkém čase rozesela cévním systémem do mnoha životně důležitých orgánů, ve kterých by se (pokud by experimentálně podaná látka obsahovala mRNA pro spike protein) spike protein mohl začít tvořit. Po očkování se může rozvíjet patologická imunologická reakce na různých místech těla, což prof. Thon pozoruje i u svých pacientů. V přednášce je krátce zmíněna i studie PROSECO, jejíž výsledky potvrdily vysokou séroprevalenci v ČR. Již na podzim 2021 téměř všichni lidé ve studii měli protilátky buď po infekci nebo po očkování. Zároveň jsme z dat ÚZIS věděli, že ti, kdo prodělali infekci, neměli riziko hospitalizace při reinfekci, tedy nepotřebovali očkování. Přesto byli lidé nuceni k očkování a byla zavedena nesmyslná restriktivní opatření ve školách i ve společnosti. Věděli jsme, že očkovaní lidé šíří virus. Základem boje proti šíření epidemie proto měla být podle prof Thona správná prevence a léčba. Na závěr každé přednášky měla zaznít otázka na politiky či vládní experty. Vojtěch Thon se ptá:  „Kdy sdělí odpovědní činitelé státu skutečnost, že chrání slizniční imunita?“





https://drive.google.com/file/d/1i0Z-wqHk7As1YAhGO_46fuDwU3zPJjxB/view?usp=share_link





 

	


	





	

		
		
Všeho moc škodí aneb nepřišli jsme kvůli hybridní imunitě o děti?
	


	
	
	

		

Zuzana Krátká





V roce 2022 se narodilo 99,8 tisíc dětí, tedy o 12 tisíc méně dětí než v roce 2021. Podle mainstreamových novinářů a demografů jde o trend, který je nepřekvapil a který souvisí s tím, že dochází ke generační obměně skupiny plodných žen. Argumentují tím, že ubývají početně silné ročníky žen v reprodukčním věku, tedy máme logicky nejen méně maminek, ale i dětí. Statistik Ondřej Vencálek ve svém příspěvku poukázal na dvě zásadní věci, které v tomto vysvětlení nesedí.





Stárnutí populace vysvětluje jen asi čtvrtinu skutečně pozorovaného poklesu počtu dětí narozených v roce 2022. Musí zde působit ještě nějaký další a významnější trend. Někteří demografové tento trend spatřují v tzv. „návratu k průměru“ a tvrdí, že po roce 2021, kdy byla plodnost českých žen rekordní, se čísla vracejí do normálu (lapidárně řečeno, maminky si děti „porodily o rok dřív“). Ovšem s tímto vysvětlením je problém. Demografové totiž v roce 2021 po celonárodním sčítání lidu (tzv. censu) upravili odhad počtu žen v plodném věku. Počet dětí narozených v roce 2021 tedy najednou dělili mnohem menším počtem žen (meziročně statistikům „zmizelo“ 80 tisíc žen v plodném věku), čímž vznikl zub zvýšené plodnosti v roce 2021. Tento rok tak byl opravdu výjimečný, protože nedošlo k poklesu, který by odpovídal změně struktury populace žen, ale k mírnému přírůstku. Zároveň se projevil efekt sčítání lidu. Zajímavé je, že nikomu nepřišlo divné, že se „rekordní plodnost“ nepromítla do výrazného zvýšení absolutního počtu narozených dětí (111,8 tisíc živě narozených v roce 2021 bylo více než 110,2 tisíc v roce 2020, ale méně než 112,2 dětí narozených v roce 2019).  Faktem tedy je, že v roce 2022 se narodilo o 10,7 % méně dětí než v roce předešlém a tento efekt nelze uspokojivě vysvětlit ani změnou demografické struktury, ani efektem „návratu k průměru“ (byť oba tyto faktory se jistě na celkové výši poklesu projevily).  





Graf znázorňuje vývoj meziroční změny počtu živě narozených od roku 2010 do roku 2022. Porovnáván je vždy daný měsíc se stejným měsícem předchozího roku a toto srovnání (% změny) je znázorněno modrými body. Červené vodorovné úsečky pak znázorňují meziroční srovnání celkových počtů – daný rok je vždy porovnán s rokem předchozím. O. Vencálek dle dat ČSÚ.





Naše pozornost by se měla upřít na dvě podezřelé skutečnosti: 1) Pokles nastal velmi rychle téměř z měsíce na měsíc (mezi prosincem 2021 a lednem 2022) a stejné problémy hlásí i celá řada jiných států např. Německo, Francie, Slovensko, Polsko, skandinávské země, jak zmínil i na semináři demografické společnosti dr. Sobotka. Hledáme-li možnou společnou příčinu, zjistíme, že na jaře 2021 (tedy cca 6–7 měsíců před začátkem propadu) v nich začalo masivní očkování mladých osob proti covidu-19, a předcházela mu vlna, během které se nakazila velká část mladé populace.





Jak očkování, tak infekce silně stimulují imunitní systém, což může mít negativní vliv na plodnost žen i mužů. Vím, že oficiální narativ zní, že očkování je bezpečné a efektivní a že nemá negativní vliv na plodnost. Přesto se zde pokusím vysvětlit, proč se domnívám, že za poklesem počtu narozených dětí by mohla být (doufejme jen dočasná) neplodnost neznámého procenta mladých lidí způsobená kombinací očkování a prodělané infekce. Pro pochopení možných souvislostí je třeba si nejprve vysvětlit, jak funguje imunita během početí a těhotenství.





Imunita při početí a v těhotenství





Úkolů má imunitní systém těhotné ženy mnoho a často protichůdných. Tím hlavním je navodit toleranci organismu matky k plodu a udržet ji po celou dobu gravidity. Vyvíjející se plod představuje pro imunitu matky antigenně cizí tkáň a imunita těhotné ženy se musí nastavit tak, aby plod tolerovala (neodhojila ho). Kromě toho musí imunita zajistit ochranu plodu a matky před infekcí, a ještě z počátku těhotenství napomáhat správnému vývoji placenty. Většinu času je imunitní systém nastaven do módu „tolerance“, ke konci těhotenství se naopak imunita překlápí do „prozánětlivého módu“. Jeho cílem je ukončení těhotenství a vyvolání porodu. K tomu však nesmí dojít příliš brzy, aby nedošlo k předčasnému porodu či ke zdravotním komplikacím jako je např. preeklampsie.  Vše musí být dokonale načasováno a synchronizováno.





Problematikou imunity v těhotenství a při početí se zabývá obor nazvaný reprodukční imunologie. Lékaři s touto specializací léčí ženy, které potrácejí nebo kterým se nedaří otěhotnět – ani spontánně, ani s pomocí asistované reprodukce. Pomocí imunomodulačních léků se lékaři snaží harmonizovat imunitu v děložní tkáni tak, aby se snížila produkce prozánětlivých mediátorů (mezi které patří cytokiny IFN-gama, TNF-alfa). Díky tomu se podpoří uchycení embrya a dojde k těhotenství. Nejde jen o začátek gravidity. Pokud se naruší imunologická rovnováha v třetím trimestru, lékaři opět pomocí imunomodulační léčby se snaží snížit riziko předčasných porodů. Imunologickou léčbu někdy potřebují i ženy, které mají autoimunitní onemocnění související s neplodností (např. autoimunitní onemocnění štítné žlázy, celiakii, antifosfolipidový syndrom atd.) nebo ženy s onkologickým onemocněním. Cílem lékařů je u nich pomocí vhodné medikace předejít problémům v dalším těhotenství.





Imunita po infekci nebo po očkování proti covid-19





V metaanalýze „SARS-CoV-2, fertility and assisted reproduction“, která vyšla nedávno a vznikla s podporou expertů ESHRE (European Society of Human Reproduction and Embryology), byl sledován vliv infekce SARS-CoV-2 a očkování proti covid-19 na celou řadu parametrů popisujících plodnost žen. Zahrnuto bylo 148 publikací vydaných od počátku pandemie do října 2022. Tato metaanalýza neodhalila žádný zásadní negativní efekt očkování ani prodělaného onemocnění covid-19 na parametry spojené s fertilitou či s asistovanou reprodukcí. Přesto autoři publikace upozorňují, že je nutné nadále studovat možný dlouhodobý efekt prodělaného onemocnění nebo vakcinace na plodnost a základní výsledky, ale i cíle dalšího výzkumu jsou popsány na obrázku.





Vliv infekce SARS-COV-2 o očkování proti covid-19 na plodnost žen
z publikace Ata a kol. 2023, https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/36374645/
ART (assisted reproduction technology – metody asistované reprodukce)





Je důležité vědět, že očkování bylo Českou vakcinologickou společností doporučováno těhotným ženám v jakémkoliv trimestru a bylo akceptováno i gynekology, nicméně v doporučení uvedeném např. na stránkách Sekce asistované reprodukce České gynekologicko- porodnické společnosti ČLS JEP se uvádí, že „rozhodnutí o očkování proti covid-19 v těhotenství je osobní a individuální volbou těhotné ženy. Očkování proti covid-19 v těhotenství je vhodné zejména u žen s vyšším rizikem nákazy.“ Jak moc se doporučení  očkovat těhotné ženy skutečně dodržovalo, to je těžké bez dat určit.





Informační temno





V souvislosti s těhotenstvím, očkováním a covidem-19 panuje ze strany ÚZIS i SÚKLu absolutní informační temno. Z dat ÚZIS víme pouze, kolik žen v plodném věku bylo naočkovaných. V grafu jsou vyneseny jednotlivé týdny od ledna 2021 do konce roku 2022 a v nich počty očkovaných a neočkovaných žen z celkového počtu přibližně 1,4 miliónu žen v plodném věku (18-40 let). Žlutě jsou znázorněny neočkované ženy, šedě ženy s jednou dávkou, červeně se dvěma dávkami a modře se třemi dávkami. Na konci roku 2022 tvořily dvakrát očkované ženy polovinu a třikrát očkované další čtvrtinu plodných žen. Neočkovaných plodných žen je přibližně čtvrtina.





Počty očkovaných a neočkovaných žen proti covidu ve věku 18-40 let. Očkování jednou dávkou jsou znázornění šedě, dvěma dávkami červeně, třemi modře a neočkované ženy jsou žlutě.  





Nevíme však další důležité informace:





    

  • Kolik žen otěhotnělo po očkování proti covid-19.
    • 




  • Nemáme porovnání toho, kolik neočkovaných žen prodělalo infekci covid-19 v průběhu těhotenství a s jakým výsledkem (tedy kolik neočkovaných s infekcí porodilo zdravé dítě a kolik z nich potratilo či mělo jiné zdravotní komplikace), a naopak kolik očkovaných žen prodělalo infekci covid-19 v průběhu těhotenství a s jakým výsledkem (tedy kolik očkovaných s infekcí porodilo zdravé dítě a kolik z nich potratilo či mělo zdravotní komplikace).
    • 




  • Kolik bylo nahlášeno podezření na nežádoucí účinky očkování proti covid-19 u žen před nebo v průběhu těhotenství a mohlo souviset s poruchami reprodukce. 
    • 






Je třeba si uvědomit, že vakcína měla ochránit těhotné ženy před těžkým průběhem covid-19, ale nechránila před infekcí koronavirem. Většina studií potvrzujících bezpečnost vakcinace nesledovala těhotenství u žen, které prodělaly obě situace – tedy infekci i očkování. Tento problém byl významný zejména v roce 2022, tedy po příchodu omikronu, proti kterému imunita očkované ženy nechránila, což, jak si ukážeme, mohlo být kritickým faktorem. Uvědomme si, že místo jedné infekce tak mnoho žen během jednoho roku obdrželo tři dávky vakcíny a k tomu prodělaly infekci. Získaly sice takzvanou hybridní imunitu, ale neohrozila jejich schopnost otěhotnět?





Riziko hybridní imunity





Domnívám se, že klíčovou informaci přinesla práce „Prior SARS-CoV-2 infection enhances and reshapes spike protein–specific memory induced by vaccination“, která porovnává imunitu po infekci, po očkování a po kombinaci prodělaného onemocnění a očkování (tzv. hybridní imunitu). Autoři této práce potvrdili, že lidé s hybridní imunitou mají nejvyšší tvorbu protilátek proti S proteinu a nejvíc paměťových T a B lymfocytů. Laicky řečeno – pokud lidé prodělají pouze infekci koronavirem, mají nejnižší hodnoty celkových / sérových protilátek a nejnižší počty aktivovaných T lymfocytů produkujících prozánětlivý cytokin IFN-gama. Dosáhnou na pomyslný první úroveň. Vyšší hladiny protilátek a vyšší počty T lymfocytů se tvoří po očkování dvěma dávkami mRNA vakcíny. Základním očkováním dosáhnou na druhou úroveň. Na pomyslném vrcholu pak jsou lidé s hybridní imunitou, tedy naočkovaní po infekci. U nich byly zjištěny velmi vysoké hladiny protilátek a také velmi vysoké počty T lymfocytů. Z pohledu autorů jde o ideální stav, jelikož je organismus skvěle vyzbrojen proti infekci. Prostě čím vyšší je imunita, tím lepší je ochrana. Vše je dobře vidět na grafech v publikaci.





Je však nutné si uvědomit, že nejde o množství protilátek a aktivovaných buněk, ale ochranu mají lidé pro prodělané infekci lepší díky vytvořené slizniční imunitě a také celková (sérová) imunita je kvalitativně zcela jinde než ta vytvořená po očkování. Autoři publikace nevěnovali pozornost ani čtvrté skupině. Zcela přirozeně specifickou imunitu znovu aktivujeme a zdokonalujeme proděláním další infekce, tzv. reinfekcí, k níž dochází zpravidla po kontaktu s odlišnou variantou (mutací) koronaviru. Stojí za připomenutí skutečnost, která je odbornou veřejností již akceptována – imunita, která vznikla po prodělání první infekce, chrání před vážným průběhem reinfekce.





Ale vraťme se k těhotenství. Jak už je uvedeno výše, pro zdárné těhotenství potřebujeme v děloze imunologickou rovnováhu. Z výše uvedeného vyplývá, že u žen s hybridní imunitou může nastat problém, pokud mají imunitu nastavenou „na nejvyšší úrovni“ a pokud se v prostředí dělohy či vaječníků vyskytnou „koronavirové antigeny“ – tedy S protein vakcinačního nebo virového původu. V tom případě má imunitní systém důvod k nastartování prozánětlivé imunitní reakce. Jak je popsáno výše, prozánětlivé prostředí mj. charakterizované vysokou tvorbou IFN-gama a vysokou hladinou protilátek, představuje nepříznivý faktor pro zdárné uchycení embrya a ohrožená může být  i placenta. Tato situace může přetrvávat několik týdnů až měsíců po očkování či infekci, dokud se imunitní systém neuklidní. Víme, že nežádoucím účinkem vakcinace je intenzivní menstruační krvácení. Uvědomme si, že stejně intenzivním krvácením se klinicky může projevit i časný potrat. 





Závěr





Pro fyziologické těhotenství je nezbytná imunologická rovnováha v oblasti dělohy. Očkování a prodělaná infekce mohou tuto rovnováhu významně narušit. Na světě se narodily statisíce dětí očkovaným ženám a statisíce dětí ženám, které prodělaly covi-19d. Nemáme k dispozici data o tom, jak časté byly u českých gravidních žen komplikace po prodělané infekci či po očkování. To by mohla pomoci objasnit analýza tzv. řádkových dat z ÚZIS. 





V České republice i v mnoha dalších zemích se problémy s poklesem počtu narozených dětí objevily až poté, co se začalo masivně očkovat, ale tento pokles nenastal přesně za devět měsíců po zahájení očkování plodné kohorty. Je možné, že nějakou roli hrála už vlna covidových infekcí na přelomu let 2020 a 2021 a pak očkováním navozená hybridní imunita. To, že nebyl ve vakcinačním doporučení brán zřetel na fakt, že žena už může být imunní po prodělané infekci, mohlo hrát významnou roli zejména v první polovině roku 2021 (v době očkování po vlně infekcí). Naopak očkování boosterem na podzim a v zimě 2021 probíhalo za situace vysoké virové nálože v prostředí.





Protože se stále rodí děti  (v ČR se narodilo skoro 100 tisíc za rok 2022), je jasné, že zde není kauzalita ve smyslu „očkování vždy způsobuje neplodnost“. Otázka tedy je, pokud takovýto mechanismus u nějaké části populace (a to nejen žen, ale i mužů) neplodnost způsobil, tak u jak velké části. Pozorovaná data o poklesu počtu narozených dětí v mnoha zemích jsou s touto hypotézou kompatibilní. Jedná se o naprosto validní hypotézu, kterou je třeba dále zkoumat. Jedná se o problém příliš důležitý na to, abychom o něm nemluvili.