Zuzana Krátká
Nedávno na stránkách InFakta zveřejnil Tomáš Fürst článek, ve kterém rozebírá významný pokles počtu dětí narozených v roce 2022. Zatím jsou k dispozici data Českého statistického úřadu od ledna do září 2022. Za tu dobu se narodilo 77 tisíc dětí, přičemž se za stejnou dobu v posledních letech rodilo průměrně kolem 86 tisíc dětí. Z dat vyplývá, že k významnému poklesu počtu narozených dětí došlo už v lednu 2022, což nás zarazilo. Článek vyvolal velkou diskusi a jednou z relevantních námitek bylo opomenutí změny věkové struktury. Maminkami se v současnosti stávají ženy narozené v populačně slabých devadesátých letech. Obrátila jsem se proto na paní doktorku Kláru Hulíkovou Tesárkovou z Katedry demografie a geodemografie Přírodovědecké fakulty UK Praha, abych s ní demografické příčiny poklesu porodnosti probrala.
Paní doktorko, jaký máte názor na výrazný pokles počtu narozených dětí v roce 2022?
Klesající počet živě narozených dětí je samozřejmě realita. Nicméně počet živě narozených dětí je v základním pohledu dán dvěma faktory – počtem a věkovou strukturou potenciálních rodiček na jedné straně a intenzitou plodnosti (tedy intenzitou, s jakou ženy rodí děti) na straně druhé. Bez ohledu na tyto složky nelze korektně vývoj počtu živě narozených hodnotit ani jakkoli interpretovat ve vztahu k jiným potenciálním vlivům, což se bohužel ve zmíněném článku děje.
V případě roku 2022, kde jsou zatím dostupná jen předběžná data od ledna do září, došlo k zásadnímu poklesu počtu potenciálních rodiček. Jejich počet a struktura se pochopitelně vyvíjela již dříve, nicméně právě v posledních letech se tyto změny začaly projevovat výrazněji. Důvodem je to, že v minulých letech byly početně slabší generace potenciálních rodiček v relativně nízkém věku, třeba okolo 20 let, kdy intenzita plodnosti je nižší a tyto mladé ženy méně ovlivňovaly celkovou plodnost a počty narozených dětí. V posledních letech se však početně velmi slabé generace žen narozené především okolo poloviny a ve druhé polovině 90. let 20. století dostaly do věku, kdy je u nich intenzita plodnosti největší, proto se také vliv této strukturální změny populace zásadně promítá do počtů narozených dětí a je také logickou, plně předvídatelnou a hlavní příčinou pozorovaného poklesu. Počet živě narozených dětí klesal již v roce 2018 proti předchozímu roku, a pak i ve všech letech následujících. Nejde tedy o žádnou náhlou změnu trendu. Výjimkou byl rok 2021, kdy došlo nejen v ČR, ale i v jiných evropských státech ke zvýšení úrovně plodnosti, tedy kdy se zvýšil průměrný počet živě narozených dětí na ženu. Kromě roku 2021 probíhal pokles počtu živě narozených dětí navzdory růstu intenzity plodnosti – tedy v průměru ženy rodily více dětí, ale žen v reprodukčním věku bylo méně, proto i počty narozených nemohly růst.
Pokud by nedošlo k výjimečnosti roku 2021, tak i v něm by nastal další pokles počtu živě narozených dětí o několik tisíc (mezi roky 2019 a 2020 byl pokles o více než 2 tisíce) a pokračující pokles v roce 2022 by nebyl tak mimořádně působící. V letošním roce je tedy pokles nápadným v kontrastu s rokem předchozím, ale z dlouhodobého pohledu se nevymyká nastolenému trendu, který je očekávatelný vzhledem k vývoji populace potenciálních matek.
Jak se mění věkové složení generace současných matek?
Vím, že může znít neuvěřitelně, že by pokles počtu živě narozených dětí mohl být způsoben jen tím, že potenciální matky o rok zestárly, nicméně ten efekt je skutečně silný. Jen ve věku 27 let meziročně poklesl počet žen o téměř 10 %. Ve věku 26 let jde o pokles počtu žen o téměř 7 %, ve věku 28 let o cca 5 %. Lze velmi snadno spočítat, že i kdyby nadále přetrvávala intenzita plodnosti z roku 2021 (která byla spíše mimořádně zvýšená), počty živě narozených by i tak velmi rychle klesaly. V roce 2022 se k těmto populačním změnám navíc přidal i zatím se rýsující pokles intenzity plodnosti, ovšem ani na něm zatím není nic zcela překvapivého. Odborníci úroveň v roce 2021 považovali za spíše překvapivě vysokou a dlouhodobě neudržitelnou. Navíc byla z velké části podpořena intenzitou rození v pořadí druhých dětí. Ale potenciál rození dětí vyšších pořadí není nevyčerpatelný a čekal se tedy spíše pokles.
Jaké jsou další vyhlídky z pohledu demografů?
Souhrnně tedy můžeme říci, že zásadní a skutečně propastné změny ve věkové struktuře potenciálních matek vedou k tlaku na pokles počtu živě narozených dětí. Tento tlak byl však dosud částečně vyvažován růstem intenzity plodnosti. Od roku 2018 už ani růst intenzity plodnosti nemohl vyvážit vliv strukturálních změn a poklesu počtu žen ve věku vyšší plodnosti, a počty živě narozených začaly postupně klesat. Tento pokles byl narušen až mimořádným výkyvem v roce 2021, kdy však bylo zřejmé, že tak vysoká úroveň plodnosti nemůže přetrvat dlouhodobě za podmínek, v jakých se naše společnost nachází. Navíc je logické, že po roce mimořádného zvýšení plodnosti přijde spíše rok poklesu, neboť tento výkyv mohl být změnou časování. Ženy, které by možná měly dítě až v roce 2022, ho měly již v roce 2021. Tím došlo k růstu intenzity plodnosti v roce 2021, ale logicky na úkor roku 2022. To spolu s očekávaným poklesem intenzity plodnosti a zásadním poklesem počtu žen ve věku, kdy je plodnost žen největší, vedlo k výraznějšímu poklesu počtu živě narozených, který lze asi pro rok 2022 očekávat. Vzhledem k silnému strukturálnímu vlivu však nelze předpokládat, že by za poklesem počtu živě narozených byl nějaký další významně působící faktor, tím spíše, že zjevně jde o pokračování mnohem starších trendů. Navíc počty živě narozených dětí budou s poměrně velkou mírou jistoty klesat i nadále, právě vlivem poklesu počtu potenciálních rodiček a jejich stárnutím.
Pokles intenzity plodnosti bude samozřejmě podrobně analyzován, jako se ostatně děje každý rok, ale tuto analýzu je možné provést až tehdy, až bude statistika disponovat finálními a především detailními daty – je třeba znát intenzity plodnosti podle věku, ale také podle pořadí narozených dětí apod. Skutečně je tedy velmi předčasné něco v tomto ohledu soudit. Už jen zmíněný vliv počtu a struktury potenciálních matek však ukazuje, že tam je třeba hledat ten skutečně důležitý faktor pozorovaných změn.
Které parametry lépe popisují tyto procesy?
Vždy je vhodnější užívat raději ukazatele intenzity plodnosti než celkové počty živě narozených, protože počty událostí (absolutní počty případů) v sobě nesou mnoho silných vlivů. Pro možné analýzy souvislostí mezi plodností a jakýmikoli možnými faktory je zcela nutné pracovat s intenzitami očištěnými od strukturálních vlivů, protože struktura populace a počty žen jsou zde jednoznačně rušivým faktorem zkreslujícím celé vyznění tématu. To je tedy to, co se stalo ve zmíněném článku, a je tedy z tohoto pohledu značně zkreslujícím a z odborného demografického pohledu nekorektním a chybným.
Pokud jde o odhad populační struktury v budoucnu, tak ta je standardně publikována v rámci projekcí a prognóz Českým statistickým úřadem a je volně dostupná na jejich stránkách. Starší odhad může ztrácet na přesnosti, nicméně odhad počtu osob v mladém dospělém věku je v době po narození těchto osob již poměrně přesný.
Došlo někdy v minulosti k takto výraznému meziročnímu poklesu?
Již jsem zmínila pozvolné poklesy po roce 2018, významnější byl pokles např. v roce 2011 – o skoro 8,5 tisíc dětí, navíc v letech 2010 a 2009 byly také zaznamenány poklesy (o cca 1,2 tisíc dětí každý rok), zcela zásadní byly poklesy počtu živě narozených v letech 1994 a 1995. Celkově mezi roky 1991 a 1999 poklesl počet živě narozených o více než 41 tisíc a jen za dva roky, 1994 a 1995, šlo o pokles skoro 25 tisíc! V kontextu této hodnoty snad již není překvapivé, jak silně se tento propad promítá do počtů dnes žijících potenciálních rodiček a tedy do současných počtů živě narozených.
Mezi rokem 1974 a 1979 poklesl počet živě narozených o 22,1 tisíce, a pak dále mezi rokem 1979 a 1983 o dalších téměř 34,5 tisíc. Jen v roce 1980 byl zaznamenán meziroční pokles o 18,3 tisíc dětí. Meziroční poklesy o více než 10 tisíc pak nastaly i na konci 50. let nebo na počátku 30.let, a dalo by se pokračovat mnohem dále.
I zde je však korektnější sledovat vývoj intenzity plodnosti a ne počtů živě narozených, kde faktory a důvody jednotlivých poklesů a výkyvů se mohou značně lišit a liší. Podle předběžných odhadů se celková intenzita plodnosti (tzv. úhrnná plodnost) vrací na hodnoty dosahované cca před pěti či šesti roky, nejde tedy o nic mimořádného. Jak bylo uvedeno, meziroční poklesy počtu živě narozených jsme také zažili opakovaně větší, ani v tomto ohledu se neděje žádné velké překvapení.
A jak jsou na tom okolní státy? I tam došlo k významnému poklesu počtu narozených dětí v posledním roce.
V mnoha jiných státech Evropy je klesající trend plodnosti zaznamenáván již více let. Třeba právě skandinávské státy jsou toho příkladem. Opět však doporučuji sledovat spíše vývoj intenzit, tedy např. úhrnné plodnosti (total fertility rate). Je to čistější ukazatel vyjadřující intenzitu jako takovou, bez rušivých vlivů, které lze eliminovat. Absolutní počty narozených těch možných rušivých vlivů v sobě nesou mnoho a interpretace a srovnání (v prostoru, tj. mezi státy, ale i v čase v rámci jednoho státu) pak není korektní. Ve střední Evropě se hodně prosazují ty strukturální vlivy, jinde zase může převažovat efekt poklesu plodnosti, ale skutečně je ve většině států již dlouhodobější pokles a ten byl „jen“ přerušen výkyvem v roce 2021.
Děkujeme paní doktorce za to, že jsme měli možnost takto velmi rychle a odborně zkonzultovat situaci.