Zuzana Krátká
V loňském roce se v České republice narodilo pouze 84,3 tisíc dětí a ani letos si nepolepšíme. Podle výsledků za první čtvrtletí tohoto roku, kdy se narodilo cca 18 tisíc dětí, můžeme očekávat cca 73 tisíc dětí Takový úbytek děti má výrazný dopad na provoz porodnic. Na štěstí v posledních letech přibylo mnoho ukrajinských žen a nelze si nevšimnout, že ty děti mají v mladším věku než Češky. Jak velký podíl na české porodnosti mají české ženy a kolik se narodilo dětí cizinkám? Poptali jsme se na to v Českém statistickém úřadě.
V rozhovoru s gynekolem a porodníkem prof. Michalem Márou z pražského Apolináře, publikovaného na Echo Prime, mj. zaznělo: „Kdyby tu ve velkém nerodily ženy z Ukrajiny a my jako velké perinatologické centrum nebyly centrem pro všemožné patologie z celé republiky, tak by i u nás porody klesly dramaticky. Takto u nás sice klesly mírně, ale co vím od primářů, kolegů napříč republikou, stává se z toho festival podbízení se klientele. Všichni se bojí, aby nepřišli o porody, které provozy finančně drží a myslím si, že to logicky do budoucna musí vyústit v to, že se počet porodnic bude snižovat.“ Tedy každá rodička se počítá a je otázkou, kolik ukrajinských žen v posledních letech v ČR porodilo dítě.
Podíváme-li se na veřejně dostupná data Českého statistického úřadu, pak v roce 2023 bylo v ČR evidovaných 342 tisíc žen v plodném věku (15-49 let) cizí státní příslušnosti, z toho bylo 252 tisíc cizinek s přechodným pobytem (Tabulka 1-8. Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a věku k 31. 12. 2023). Nejvíc bylo v ČR v roce 2023 evidováno Ukrajinek (celkem 310 tisíc žen, ale není v dostupných tabulkách ČSÚ uvedeno, kolik bylo cizinek dané státní příslušnosti v plodném věku, data jsou dostupná na vyžádání), pak Slovenek (58 tisíc), Vietnamek (31 tisíc), Rusek (23 tisíc) a Rumunek (7 tisíc). Nejvíc dětí se narodilo Ukrajinkám (4,3 tisíc), Slovenkám (931), Vietnamkám (688), Ruskám (242) a Rumunkám (137) (Tabulka 1-4. Cizinci podle státní příslušnosti – stav k 31. 12.).
Data z roku 2024 ještě zveřejněna nejsou, ale je možné o ně ČSÚ požádat. Mgr. Němečková z ČSÚ mi zaslala požadovaná data a v e-mailu podotkla, že: „V posledních dvou letech se do obyvatelstva ČR narodilo ročně zhruba 5 tisíc dětí, jejichž matka měla státní občanství Ukrajiny. Odhadujeme, že mezi osoby s dočasnou ochranou se řadilo zhruba 2,4 tisíce narozených v roce 2023 a 2,8 tisíce narozených v roce 2024.“
Na dotaz, jestli jsou ukrajinské maminky mladší než české, jsem se dozvěděla, že: „Ukrajinské ženy rodí v mladším věku než české (v průměru cca o dva roky). Jejich plodnost je však výrazně nižší – pod 1,0 dítěte na jednu ženu. Přítomnost žen s dočasnou ochranou v obyvatelstvu tím mírně snižuje celkovou úroveň plodnosti obyvatelstva ČR.“
Obdržená data o počtech narozených dětí Češkám, Ukrajinkám a ostatním cizinkám jsou uvedena v grafu. Je evidentní, že podíl cizinek mezi rodičkami rok od roku stoupá. Zatímco v roce 2021 bylo cizí státní příslušnosti 7,4 % rodiček, v roce 2024 to bylo už 12,6 %, přičemž přibližně polovina cizinek pocházela z Ukrajiny.
Státní občanství dítěte je odvozováno od státního občanství rodičů. Pokud má alespoň jeden z rodičů české, pak má i dítě státní občanství české. Pokud mají oba rodiče cizí státní občanství, pak státní občanství dítěte odpovídá státnímu občanství matky. Podle dat ČSÚ se v ČR v loňském roce narodilo 7,7 tisíc dětí s cizí státní příslušností (tedy logicky zbylé necelé 3 tisíce dětí narozených cizinkám měly české občanství od českého tatínka).
V poslední tiskové zprávě SYRI RNDr. Jitka Slabá tvrdí: „V reprodukčním věku jsou početně slabší ročníky z první poloviny 90. let. Situace se ale bude ještě zhoršovat, protože počet žen narozených v druhé polovině 90. let je ještě nižší.“ To je sice pravda, ale zapomněla dodat, že v letech 2022-23 přišly do ČR statisíce Ukrajinek, které tento početní výpadek nahradily a poměrně významně navyšují každý rok počty narozených dětí. Takže problém není v tom, že Češek je málo, ale že Češky rodí málo. Propad plodnosti je vyšší, než demografové očekávali, a už sami přiznávají, že to nejsou schopní rozumně vysvětlit. Podle Slabé svou roli hrají jak materiální důvody, kdy si rodiny další dítě nemohou dovolit, tak partnerské. „Zdá se, že dochází ke změnám v partnerském chování, které mají ve výsledku vliv na počet narozených dětí.“ (Zdravotní důvody v tom samozřejmě nejsou, ty dlouhodobě popírá.) Jenže Slabá nedokáže vysvětlit ani to, proč v neradostné materiální a bytové situaci, které musí čelit jak Češky, tak cizinky, to od mateřství Češky odrazuje víc než cizinky. Jsou snad na tom Ukrajinci přece jenom finančně lépe než mladé české páry? Máme v SYRI udělanou takovou analýzu, která by to porovnala? Nebo není problém spíše v nastavení životních priorit Ukrajinek, které se nebojí mít děti v mladším věku na rozdíl od Češek?
Propad plodnosti gynekolog Michal Mára přisuzuje tomu, že přicházejí na kliniky asistované reprodukce ženy na samé hranici plodnosti, často bez partnera a nebo s různými zdravotními problémy. „Jsme svědky epidemie děložních myomů a epidemie nemoci, které se říká endometrióza. Často mají ženy obě dvě. Jedná se o nemoci, které nemají zcela jasný příčinný faktor. Ale víme z mnoha studií i z empirie, že čím je žena blíže menopauze, tedy padesátému roku věku, tím jsou ty nemoci častější, častěji se vrací a do značné míry limitují jejich plodnost.“ A opravdu je mají jen ženy starší? Nenarostl tento problém náhle i u mladých žen?
Pokud se česká mladá generace bude vyhýbat zakládání rodiny, pak je to velký společenský problém a je na čase ho brát vážně. Ukrajinkám se děti rodí a je otázkou, proč. Čekáme stále na to, až se konečně otevře debata i nad tím, od kdy a proč se zhoršuje zdravotní stav žen, které děti chtějí. A tato diskuse musí být otevřená a měla být podložena daty, nikoliv dojmy.