Blog

Pan profesor Hořejší se opět mýlí

Vladimír Čížek, Zuzana Krátká, Tomáš Fürst, Václav Fejt

Dne 20. března v Lidových novinách vyšla zkrácená verze tohoto textu, ve kterém jsme reagovali na článek profesora Václava Hořejšího „Někteří se z covidu fakt nepoučili. Očkování ve skutečnosti snižuje šíření nákazy. “, který publikoval v Lidových novinách dne 6. března 2024 a delší verze jeho článku vyšla také v březnovém čísle časopisu Tempus Medicorum pod názvem „Začalo to před čtyřmi lety…“.

https://1url.cz/ZuYdw

Vážená redakce,
dne 6. března 2024 publikoval prof. Václav Hořejší ve svém blogu na webu lidovky.cz ostrou reakci na zamyšlení Thomase Kulidakise „Z covidu jsme se nepoučili. Masivní propad důvěry občanů ve stát odstartoval před čtyřmi lety“, které vyšlo v Lidových novinách o čtyři dny dříve. Profesor Hořejší je dlouhodobým zastáncem vládních protiepidemických opatření, podporovatelem vakcinace a bojovníkem proti šíření dezinformací (tedy lépe řečeno proti odborníkům šířícím názory, které byly v rozporu s vládním narativem). Nepřekvapilo nás, že kritizuje názory Thomase Kulidakise a nesouhlasí s tím, že novinář zpochybňuje přístup vládních odborníků ke covidu. Pro pana profesora je ostrá nesouhlasná reakce typická a v minulosti jsme podobné reakce opakovaně zažili i my. Smutnou skutečností je, že je to právě pan profesor, kdo si není vědom toho, že řada tvrzení, která byla dříve zařazena mezi tzv. dezinformace, se v průběhu let ukázala jako správná. Dovolili jsme si proto pět tvrzení profesora Hořejšího uvést na pravou míru.

Tvrzení první: „Problémem bylo hlavně riziko zahlcení nemocnic pacienty s těžkým průběhem. Proto bylo nutno aplikovat opatření (lockdowny )“.

Pan profesor zapomněl zmínit to, co již dnes víme. Lockdowny u tohoto typu onemocnění nefungovaly, nefungují a fungovat nebudou.

V USA bylo zjištěno, že dřívější zavedení lockdownů nijak neovlivnilo nadměrnou úmrtnost. (1) Další metaanalýza dospěla k závěru, že lockdowny měly jen malé nebo žádné účinky na veřejné zdraví, ale tam, kde byly přijaty, způsobily obrovské ekonomické a sociální náklady. V důsledku toho jsou politiky lockdownů neopodstatněné a měly by být jako nástroj pandemické politiky odmítnuty. (2) Údaje o škodách, způsobených neadekvátními opatřeními, byly přitom známy již v roce 2020, takže politici ani nemohou tvrdit, že o rizicích nevěděli. (3) Tři bývalí zastánci lockdownů se už veřejně omluvili s tím, že se zmýlili spíše kvůli „skupinovému myšlení a „šíření strachu“ než kvůli nedokonalým informacím. (4) Lockdowny přispěly k narušení psychiky lidí a jejich dopad je dlouhodobý. Jak ukazuje průzkum vědců z Národního ústavu duševního zdraví, od roku 2020 stoupá počet pacientů s duševními chorobami, a lékaři současnou situaci zejména mezi mládeží označují za „horší než tragickou“. (5)

Tvrzení druhé: „Není také pravda, že očkování nesnižuje riziko nákazy.“

Vakcína proti covidu nebyla nikdy v klinických studiích farmaceutických firem zkoumána na snížení přenosu infekce. Po pár letech opačných tvrzení to přiznala i výkonná ředitelka firmy Pfizer Janine Small. (6) Čeští matematici zjistili z dat ÚZISu, že počet nákaz byl ve skupině očkovaných osob už několik měsíců po očkování stejný nebo vyšší než ve skupině neočkované. (7) Známá clevelandská studie u 51 tisíc zdravotníků ukázala, že čím více dávek vakcíny zdravotníci měli, tím vyšší počet nakažených osob se v dané skupině objevil. (8)

Tvrzení třetí: „Průměrná smrtnost Covid-19 byla 0,8%“.

Není smrtnost jako smrtnost. Pan profesor má zřejmě na mysli parametr CFR (case fatality rate). Jde o podíl zemřelých na covid mezi odhalenými případy. Toto číslo nepočítá s případy onemocnění, na něž se testovacími metodami nepřišlo (9). Naproti tomu IFR (infection fatality rate), tedy celková smrtnost, měří proporci zemřelých na covid mezi všemi infikovanými. Závisí jen na vlastnostech samotné nemoci a stavu společnosti, ve které se šíří, nikoli na kvalitě testovacích postupů. Ke stanovení IFR je třeba provést séroprevalenční studie, takže na přesná data se muselo nějakou dobu počkat. Podle rozsáhlé práce, porovnávající výsledky 40 séroprevalenčních studií z 38 zemí, vyšlo IFR na 0,034% pro populaci ve věku 0-59 let a 0,095% pro populaci 0-69 let. (10)

Tvrzení čtvrté: „Nesprávné je i zpochybňování významu roušek (používají je například snad chirurgové zbytečně?)“.

Rozsáhlá práce publikovaná v Cochrane Database (celosvětově uznávané autoritě vědeckého výzkumu) neprokázala snížení počtu virových infekcí při použití roušek. (11) Naopak, ukázalo se, že roušky mohou mít významné nežádoucí účinky. (12) SÚKL navíc již v dubnu 2022 upozornil, že nanomateriály z roušek pronikají do organismu dýchacími cestami, a že neznáme důsledky jejich dlouhodobějšího působení. (13) Pan profesor použil poněkud zvláštní argument, když spojil plošné celodenní nošení roušek (tak jsme k němu byli nuceni za covidu) s používáním roušek u chirurgů. Tedy dvě nesrovnatelné situace. Ať chirurgové nosí operační ústenky, ať návštěvy na infekčních odděleních nosí roušky. Ale z roušek se v době covidu stal symbol a politici se předháněli v absurdních nařízeních. Vzpomeňme povinné nošení roušek v prázdném lesoparku. Přitom existovaly i předcovidové metaanalýzy CDC (14) i WHO (15), které neprokázaly účinnost roušek při přenosu respiračních onemocnění.

Tvrzení páté: „Nepravdivé je též tvrzení odpůrců protiepidemických opatření, že ve Švédsku žádné lockodowny nebyly, a přitom tam počet obětí epidemie nebyl o nic vyšší než jinde“.

Pan profesor pravděpodobně nezná analýzu Cato institutu (16), v níž se praví:
„Nyní víme více. Zdá se pravděpodobné, že Švédsko si vedlo mnohem lépe než jiné země, pokud jde o ekonomiku, vzdělání, duševní zdraví a domácí násilí, a přesto se vymanilo z pandemie s menším počtem úmrtí než v téměř kterékoli jiné evropské zemi, a o polovinu méně než v USA – zemi, kde prezident i hlavní noviny opakovaně používaly Švédsko jako varovný příběh. Závěr je pro ostatní vlády nepříjemný. Nebylo to Švédsko, kdo se zapojil do lehkomyslného, ​​bezprecedentního pandemického experimentu, ale zbytek světa. Tento experiment nedopadl dobře ve srovnání s jednou zemí, která manuál (míněn standardní pandemický plán) nevyhodila. Miliony lidí byly zbaveny své svobody bez zjevného přínosu pro veřejné zdraví. Toto je ponaučení pro další katastrofu – ať už je jakákoli a kdykoli udeří.“ 

V rozboru tvrzení a dojmů pana profesora by se dalo pokračovat, ale je to zbytečné. Profesor Václav Hořejší neváhal už v minulosti dehonestovat kritiky protiepidemických opatření a vakcinace a nyní podobným nevybíravým způsobem osočuje renomovaného novináře. Vkládá mu do úst například tvrzení, že „popírá samu existenci smrtelně nebezpečných infekčních onemocnění“, ale o tom se pan Kulidakis vůbec nezmínil.

Pan profesor může nesouhlasit, může být zděšen kritickými názory, ale nic neudělá s tím, že přibývá lidí, kteří požadují zhodnocení covidové doby. Pevně věříme, že analýza uplynulé doby bude provedena dříve, než se setkáme s podobně složitou situací. Určité doporučení nabízí nová práce švédských ekonomů (17):

„V budoucích pandemiích by se tvůrci politik měli spoléhat na empirické důkazy spíše než panikařit a přijímat extrémní opatření. I když se zdálo, že tvůrci politik jednali rychle a rozhodně, uspěchaná implementace přísných omezení v letech 2020/21 pravděpodobně způsobila více škody než užitku.“

MUDr. Vladimír Čížek, lékař
RNDr. Zuzana Krátká, Ph.D., imunoložka
RNDr. Tomáš Fürst, Ph.D., matematik
MVDr. Václav Fejt, mikrobiolog                                                              

Poznámka autorů:
Toto je původní verze našeho článku. Akceptovali jsme přání šéfredaktora, abychom zkrátili článek na 4800 znaků včetně mezer, protože stejný prostor dostal i pan profesor Hořejší. To je fér. K publikaci jsme zaslali zkrácenou a lehce upravenou verzi.

Seznam literatury:

  1. Agrawal V et al: The Impact of the COVID-19 Pandemic and Policy Responses on Excess Mortality, National Bureau of Economic Research, Working Paper 28930, revision date September 2022
    https://www.nber.org/papers/w28930

2. Herby J et al: A literature review and meta-analysis of the effects of lockdowns on Covid-19 mortality, Studies on Applied Economics, SAE No200, Jan 2022
https://sites.krieger.jhu.edu/iae/files/2022/01/A-Literature-Review-and-Meta-Analysis-of-the-Effects-of-Lockdowns-on-COVID-19-Mortality.pdf

3. Bavli I et al: Harms of public health interventions against covid-19 must not be ignored, BMJ 2020; 371:m4074, 02 November 2020
https://www.bmj.com/content/371/bmj.m4074

4. Spence K: Tři odborníci obhajovali lockdowny. Nyní říkají, že se mýlili, EpochTimes, 9.12.23
https://www.epochtimes.cz/2023/12/09/tito-odbornici-obhajovali-lockdowny-nyni-rikaji-ze-se-mylili/

5. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-pribyva-mladych-s-invalidnim-duchodem-kvuli-psychice-247071

6. https://www.dailywire.com/news/scandalous-pfizer-exec-tells-eu-lawmaker-covid-jab-was-never-tested-to-show-it-blocked-transmission

7. https://denik.to/ochranily-nove-vakciny-lidi-pred-covidem-uzis-falsuje-data/

8. Shrestha NK et al: Effectiveness of the Coronavirus Disease 2019 Bivalent Vaccine, Open Forum Infectious Disease, Volume 10, Issue 6, June 2023
https://academic.oup.com/ofid/article/10/6/ofad209/7131292?login=false&fbclid=%0BIwAR1Cy_WYbfaD9brFJELA9aah35qvJRjOmbKdgeiNDHQ7SqNfElqarv6V4Nc

9. https://www.dzurnal.cz/index.php/2021/03/15/jiri-x-dolezal-a-soudnost-vaclava-klause-starsiho/

10. Pezzullo AM et al: Age-stratified infection fatality rate of COVID-19 in the non-elderly population, Environ Res. 2023 Jan 1; 216:114655
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC9613797/

11. Jefferson T et al: Physical interventions to interrupt or reduce the spread of respirátory viruses, Cochrane Database of Systematic Reviews, 30 January 2023
https://www.cochranelibrary.com/cdsr/doi/10.1002/14651858.CD006207.pub6/full

12. Kisielinski K et al: Possible toxicity of chronic carbon dioxide exposure associated with face mask use, particularly in pregnant women, children and adolescents – A scoping review, Cell Press, Heliyon 9 (2023) e14117
https://www.cell.com/heliyon/pdf/S2405-8440(23)01324-5.pdf

13.https://web.archive.org/web/20220404092821/https://www.sukl.cz/informace-sukl-pro-vyrobce-ustenek?highlightWords=z%C3%A1chyt+vir%C5%AF

14. Xiao J et al: Nonpharmaceutical Measures for Pandemic Influenza in Nonhealthcare Settings- Personal Protective and Environmental Measures, EID Journal, Volume 26, Nr 5, May 2020
https://wwwnc.cdc.gov/eid/article/26/5/19-0994_article

15. Non-pharmaceutical public health measures for mitigating the risk and impact of epidemic and pandemic influenza, WHO https://iris.who.int/bitstream/handle/10665/329439/WHO-WHE-IHM-GIP-2019.1-eng.pdf?sequence=1&isAllowed=y  (tabulka 7, strana 31)

16. Norberg J: Sweden during the pandemic, Cato Institute, August 29, 2023, Policy analysis 959
https://www.cato.org/policy-analysis/sweden-during-pandemic

17. Andersson FNG, Jonung L: The Covid-19 lesson from Sweden: Don´t lock down, Economic Affairs, 11 Feb 2024
https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/ecaf.12611

Kondicionály mimo kondici

Tomáš Fürst

V poslední době čím dál častěji slýchám povzdech: „Týden po očkování jsem dostal covid a žádná legrace to teda nebyla. Když si představím, jak hrozný by to bylo, kdybych nebyl očkovaný “. Některé mé přátele dráždí tato logika k zuřivosti, já se usmívám a namítám, že je to znak úplné kapitulace zastánců vakcinace: Když všechna skutečná data ukazují na opačnou stranu, nezbývá věřícím než vršit kondicionály a uchýlit se k „datům“ imaginárním.

Vědeckou inkarnací výše uvedeného lidového povzdechu jsou publikace, ve kterých jejich autoři počítají, kolik „mrtvých bylo zachráněno“ globální vakcinační kampaní. Mistry světa v tomto fantazírování jsou kolegové z Imperial College London, kteří nedávno spočítali, že nebýt očkování, zemřelo by na světě asi o 20 milionů lidí více.

My Češi ale nejsme s kondicionály pozadu. U nás vyniká zejména studie Kláry Hulíkové, která nám servíruje hypotetický svět bez covidových vakcín, ve kterém by v českých zemích zemřelo s covidem o 15 tisíc lidí více. Zajímavé je, že poslední věta závěru publikace se najednou od všech kondicionálů emancipuje a hlásá „Článek ukazuje, že očkování proti covidu zachraňuje životy“. Jistě, ovšem jen v imaginárním světě kolegyně Hulíkové.

Všechny tyto fantazie jsou totiž založeny na explicitním předpokladu, že covidová mortalita ve skupině očkovaných – kdyby nebyli očkovaní – by byla stejná jako pozorovaná covidová mortalita ve skupině neočkovaných. Prosím přečtěte si předchozí větu ještě jednou. Potom se podívejte na článek Jarka Jánoška, který to na SMIS nedávno vysvětloval.

Výše uvedený předpoklad neplatí. Již na konci roku 2021 (!) jsme získali data ze Všeobecné zdravotní pojišťovny, která jasně ukazovala, že neočkovaní umírají ze všech příčin násobně více než očkovaní, a to i v dobách, kdy žádná vlna covidu není. To samozřejmě nemůže být vlivem vakcíny, protože ani nejzarytější covidisté netvrdí, že by vakcína proti covidu chránila například před úmrtím na rakovinu ledvin. Napsali jsme o tom sérii článků na SMIS, ve kterých jsme vysvětlovali, že se jedná o takzvaný Healthy Vaccinee Effect, který vzniká tím, že lidé blízko smrti se neočkují. Očkovaná kohorta je tak mnohem zdravější než ta neočkovaná – důkazem je zásadní rozdíl v necovidové mortalitě mezi oběma skupinami. A protože je očkovaná kohorta mnohem zdravější než neočkovaná, rozdíl v covidové mortalitě mezi oběma skupinami nemůže být interpretován jako důkaz účinnosti vakcín. I kdyby byla vakcína čistým placebem, neočkovaní by umírali mnohem více než očkovaní lidé – jak na covid, tak na cokoliv jiného. Tato myšlenka se bohužel ukázala být příliš složitou pro uši různých profesorů, doktorů a docentů, kteří byli o účinnosti vakcín dopředu přesvědčeni a nedovedli si představit, že by pozorované rozdíly v mortalitě očkovaných a neočkovaných mohly mít jiný důvod.

Jakmile se objevila studie kolegyně Hulíkové – která je celá založená pouze na tomto omylu – ihned jsme do časopisu napsali a požadovali jsme uvedení na pravou míru. Napsali jsme také autorům článku. Časopisu i autorům jsme poskytli zcela jasný důkaz, že předpoklady, na kterých je článek založen, neplatí. Důkaz představují ona data VZP, která ukazují, že i v měsících, kdy s covidem neumíral téměř nikdo, byla mortalita neočkovaných v každé věkové kategorii nejméně dvakrát větší než mortalita očkovaných. Důkaz je to naprosto nesporný, veškerá data jsou veřejně k dispozici a VZP pojišťuje více než polovinu českého obyvatelstva, takže nejde o nějakou náhodnou statistickou anomálii.

Časopis Scientific Reports – vydávaný Nature Publishing Group – se nás snažil nějak odbýt. Opakovaně nám psali, že to musíme napřed řešit s autory. Řešili jsme. Autoři nám neodpovídali buďto vůbec nebo zcela mimoběžně. Nakonec nám po mnoha měsících (!) z časopisu bez jakéhokoliv vysvětlení napsali, že naši odpověď nemohou otisknout.

My jsme však pokoj nedali a podařilo se nám zprávu o Healthy Vaccinee Effect prosadit jako odpověď na jiný článek do téměř neznámého (ale impaktovaného) časopisu Polish Archives of Internal Medicine. Oznamujeme tedy, že solidní důkaz existence efektu zdravého očkovaného je nově součástí oficiálně publikovaného záznamu.

To je o něco větší zpráva, než se může zdát. Jde totiž o to, že veškeré radostné zvěsti (latinsky evangelia) o účinnosti covidových vakcín, které jsme do omrzení poslední tři roky museli poslouchat od covidistického establishmentu, jsou založeny pouze na observačních studiích. Poslední prospektivní randomizované studie proběhly v roce 2020, kdy ještě nikdo neměl imunitu po prodělání covidu a kdy ještě cirkuloval wuhanský virus, proti kterému byla vakcína vyvinuta. Od začátku vakcinační kampaně odvozujeme všechny pověry o účinnosti vakcín výhradně z observačních studií. A partička partyzánů ze SMIS právě do oficiálního publikačního záznamu prosadila důkaz, že všechny observační studie jsou zatíženy ohromným zkreslením, které znemožňuje jakýkoliv rozumný odhad účinnosti provést.

Tedy nejen, že je fantazie Kláry Hulíkové fundamentálně špatně a o světě bez covidových vakcín neříká vůbec nic. Všechny studie, které odvozují účinnost vakcín z observačních dat a neberou přitom v úvahu Healthy Vaccinee Effect – a to jsou všechny, o kterých vím – jsou taky fundamentálně špatně. Zhluboka se nadechněte a přečtěte si, co z toho plyne: O skutečné účinnosti jakékoliv z covidových vakcín proti jakémukoliv endpointu (infekce, těžký průběh, hospitalizace, úmrtí) nevíme od začátku vakcinační kampaně vůbec nic. Důkaz tohoto tvrzení je prozatím ukryt v nenápadném polském časopise.

Efekt zdravého očkovaného aneb co studie o účinnosti covidových vakcín neberou v úvahu

Jaroslav Janošek

V těchto dnech vyšel v anglickojazyčném impaktovaném časopise náš článek o tzv. Efektu zdravého očkovaného (Healthy Vaccinee Effect, HVE). Pro šťouraly – jedná se o časopis s impact factorem (číslo používané jako jedno z hlavních kritérií vědecké kvality) 4,8, což vůbec není špatné, přestože se jedná o polský časopis.

Článek vychází v podstatě z dva roky starých příspěvků Tomáše Fürsta zpracovaných na základě dat Všeobecné zdravotní pojišťovny (zde). Nad těmito daty a možnými vysvětleními jsme diskutovali dlouho, ale nakonec jsme se shodli, že největší roli hraje právě Healthy Vaccinee Effect. Naši pravidelní čtenáři už vědí, o co se jedná (například na základě nahrávky, kterou Tomáš Fürst připravil pro seminář v Poslanecké Sněmovně), ale pokusím se to vysvětlit i pro ty, kteří se s tímto termínem ještě nesetkali.

Jeden obrázek níže řekne více než tisíc slov. Graf níže uvedený ukazuje úmrtnost přepočtenou na 100 000 obyvatel s daným vakcinačním statusem v jednotlivých barevně odlišených věkových skupinách a srovnává úmrtnost v očkované a neočkované skupině v prvních měsících roku 2021, kdy řádila pandemie, s úmrtností v létě 2021, kdy se na covid prakticky neumíralo (za celé období červenec až září zemřelo s pozitivním PCR testem pouze 160 pacientů z cca 17 000 zemřelých ve zdrojových datech VZP z daného období).

Graf ukazuje, že v každém období umírali očkovaní v jednotlivých věkových kategoriích přibližně dvakrát méně než neočkovaní. To na první pohled samozřejmě nepřekvapí v době, kdy řádil covid. Ale proč očkovaní umírají dvakrát méně než neočkovaní i v létě, když není COVID? Byla snad vakcína, jak to se svou typickou dávkou sarkasmu nazval Tomáš Fürst, elixírem mládí?

Kdepak, vysvětlení je mnohem prozaičtější – a konečně se dostáváme k tomu, co je to efekt zdravého očkovaného. Řečeno lapidárně, lidé, kteří se nechali očkovat, byli obecně ZDRAVĚJŠÍ než ti, kteří se očkovat nenechali. Proto v době, kdy nebyl covid, lidé v neočkované skupině umírali více.

Už slyším křik a skřípění zubů: To není možné, na začátku očkování se přece přednostně v každé skupině očkovali ti nejzranitelnější v domovech s pečovatelskou službou a podobných zařízeních! Ano, to je pravda, ale tam se jednalo o relativně malé počty ve srovnání s cca 2,5 miliony lidí, kteří tvoří studijní skupinu ve věku 50+. Mnohem více bylo těch, kteří byli například tak vážně nemocní, že si nemohli pro vakcínu dojít, nebo se poté, co viděli souseda, kterému bylo po vakcíně zle, báli, že takové zhoršení zdravotního stavu by už nezvládli… Nebo to prostě byli Frantové Bůčkařové, kteří si u cigarety a piva bouchli do stolu a řekli si „já jsem pořádný stopadesátikilový chlap, mě nějaký virus neohrozí“, zatímco ti, kdo o své zdraví příkladně dbali, se šli poctivě naočkovat. Krásně je to vidět, když se podíváte na očkované sedmdesátníky v původním Tomášově článku. Uvidíte tam, že jakmile v březnu začalo masové očkování sedmdesátníků, úmrtnost v této skupině výrazně klesla a zůstala potom nízko (hluboce pod dlouhodobým průměrem), zatímco v neočkované skupině se naopak až do konce držela vysoko nad dlouhodobým průměrem – tedy i tehdy, když covid nezabíjel. A prakticky totéž vidíme i u šedesátníků (s tím, že zlom, tedy zahájení masového očkování, přichází u této skupiny o měsíc později).

Co to tedy všechno  znamená? Že observační studie, tedy ty, kde se nedělili jednotlivci mezi skupiny na základě losu, ale kde se jednoduše vzala úmrtnost očkovaných na covid a porovnala se s covidovou úmrtností neočkovaných, dávají zavádějící výsledky, protože srovnávají populace, které mají od začátku různý zdravotní stav. A pokud mám dvě skupiny lidí, z nichž v jedné je mnohem více těch, kteří stojí u hrany propasti než v té druhé, při zemětřesení spadne do propasti přirozeně mnohem více těch, kteří stojí na hraně, než těch, kteří od ní stojí několik metrů.

Celá řada studií se pokoušela rozdílnost populací nějakým způsobem postihnout (určování komorbidit, různých skórovacích systémů zdravotního stavu, socioekonomického statusu apod.), ale to situaci, bohužel, nezachrání, protože parametr „něco si myslím“ nepostihnou. Naopak, jak mi kdysi řekl jeden statistik – „dejte mi padesát parametrů, které můžu a nemusím vzít v úvahu, a pak mi dejte vědět, jaký chcete výsledek. Já už potom zařídím, aby to vyšlo tak, jak chcete“…

Závěrem mi dovolte dvě poznámky. Náš článek je Letter to editor, který jsme zaslali jako reakci na jeden z oněch observačních článků prezentujících „obrovskou“ účinnost vakcín. To je méně uznávaná publikace než plnohodnotný článek – ale nebojte se, i ty přijdou. Nicméně průlom vidím už v tom, že v redakci tohoto časopisu nebují cenzura tak jako v jiných.

Druhá poznámka je takový malý kvíz. Autoři původní studie ve své odpovědi upozornili, že se jim nezdá logické, že v zimních měsících v našem grafu je mortalita neočkovaných padesátníků až sedmdesátníků stejná, jako v letních měsících. Na první pohled je to zvláštní, protože víme, že v zimní vlně epidemie lidí umíralo mnohem více. Tato otázka nicméně naznačuje, že autoři původní studie nepochopili význam HVE, protože kdyby jej pochopili, neptali by se.

Vy, milí čtenáři, už jste po přečtení tohoto článku vyzbrojeni znalostmi, spousta je toho vidět v Tomášově starém článku a zde najdete i data, ze kterých jsme vycházeli pro článek. Pochopíte, jaký je důvod této zdánlivé nesrovnalosti, lépe než polští odborníci? Napište nám na facebook, Zuzka Krátká nám vaše reakce přepošle 🙂

Tak nám zcenzurovali Kirsche

Tomáš Fürst

A kterýho, paní Müllerová? Já znám dva. Jednoho, co prej vymyslel optickou myš a druhýho, vo kterým wikipédie píše, že šíří henty dezinformace. Toho prvního by byla škoda!*

Před nedávnem jsem vás na stránkách SMIS informoval, že došlo k tektonickému zlomu v litosférických deskách éry covidové, protože impaktovaný časopis Cureus vydavatelství Springer otiskl článek „COVID-19 mRNA Vaccines: Lessons Learned from the Registrational Trials and Global Vaccination Campaign“. Článek jsem podrobně rozebral a upozornil, že jeho publikací se dostávají do oficiálního vědeckého záznamu sice pravdivá, leč covidistickému establishmentu mimořádně nepohodlná fakta o mRNA vakcínách.

Establishment zřejmě zpanikařil, protože si uvědomil, že na některých závěrech článku (mRNA produkty nebyly řádně testované, spadají do kategorie „gene therapy“, jejich rizika převyšují benefit) by bylo možné založit kolektivní žaloby, čehož se americké farmaceutické firmy bojí jako čert kříže. Jde totiž o to, že dle zákona přijatého Kongresem v roce 1986 výrobci vakcín v USA neodpovídají za žádné škody, které svými produkty způsobí. Zákon se ovšem týká pouze vakcín, a žádných dalších produktů, je tedy nesmírně důležité nedopustit ani stín pochybností, že mRNA produkty skutečně vakcínami jsou. Pozorní čtenáři SMIS si jistě dávno všimli, že CDC muselo potichu změnit definici vakcíny, aby se do ní mRNA produkty vešly. Do původní definice se totiž nevešly ani náhodou a výrobci by za ně odpovědnost nesli. Nová definice je naopak široká od Šumavy k Tatrám, takže se do ní vejde i studená sprcha či procházka na sluníčku.

Zřetelné vlnky paniky establishmentu vyústily ve zcela bezprecedentní krok: Časopis článek proti vůli autorů stáhnul. Na první pohled to není až tak nestandardní krok – stažených článků existují desítky tisíc – to je však poněkud matoucí údaj. Před začátkem covidismu se totiž články stahovaly téměř výhradně z důvodů jejich nelegitimity: Falšování výsledků, nedeklarované střety zájmů, kupčení s autorstvím, podvody v peer-review, a tak dále. Nenechte se zmást tím, že i zfalšované články bývají stahovány s velmi neutrální retrakční formulací – je to totiž ostuda jak pro autory, tak pro časopis a ani jedna strana nemá motivaci tuto ostudu veřejně deklarovat. Navíc by to mohlo mít nepříjemné právní a finanční důsledky. Prohlédnete-li si tedy databázi Retraction Watch, velmi zřídkakdy najdete oficiálně deklarováno, že důvodem stažení je nelegitimita výsledků.

Faktem ale je, že články, u nichž se ukázalo, že jsou sice zcela legitimní, ale jejich závěry jsou chybné – a takových je ve vědě samozřejmě drtivá většina – se rozhodně nikdy nestahovaly. Naopak, sloužily jako podklad k diskusi, jiní autoři na ně psali odpovědi a tato cenná diskuse zůstala v publikovaném záznamu. Jinak bychom museli například stáhnout všechny fyzikální články před objevem kvantové mechaniky. A už v žádném případě se nikdy nestahovaly články, se kterými pouze establishment nesouhlasil!

V případě výše citovaného článku v Cureus se kritikům nepodařilo najít žádné relevantní faktické výhrady, takže prostě napsali autorům email, který obsahoval až úsměvně obecná tvrzení, například:

„Článek obsahuje tvrzení, že mRNA vakcíny neprošly adekvátním testováním účinnosti a bezpečnosti, což časopis považuje za nesprávné.“

Nebo:

„Článek nesprávně tvrdí, že spike protein produkovaný covidovými vakcínami přetrvává v organismu a způsobuje nežádoucí účinky.“

Všimněte si, že v prvním citátu časopis přiznává, že prostě pouze nesouhlasí se závěrem autorů, aniž by se obtěžoval doložit proč. Druhý citát je ještě komičtější, protože citované tvrzení je triviálně pravdivé a doložené desítkami studií, které jsou v původním článku citované. Redaktoři se zřejmě za „důvody“ uvedené v emailu autorům styděli natolik, že je ani nepřetiskli v oficiální retrakční formulaci. Ta obsahuje pouze vágní slovní mlhu formulovanou v bezpečném pasivu, že prý „závěry článku jsou považovány za nevěrohodné kvůli pochybnostem o validitě některých citovaných zdrojů a dezinterpretaci citovaných zdrojů a dostupných dat“. Kdo si chce přečíst pečlivou dvanáctistrannou odpověď (poněkud podrážděných) autorů na výše uvedená vágní obvinění, může se podívat sem.

Stažením publikace se jedno z největších světových vydavatelství otevřeně přihlásilo k cenzuře politicky nepohodlných výsledků. Tento bezprecedentní krok má dva zajímavé bezprostřední důsledky:

  1. Popularita článku nesmírně vzrostla, dnes už o něm v akademickém světě ví úplně každý a počet jeho přečtení a uložení o mnoho řádů převýšil průměr časopisu. Lepší reklamu si autoři těžko mohli představit.
  2. Otevřené přiznání cenzury nesmírně poškodilo prestiž Springeru a slušní vědci začnou ještě intenzivněji hledat cesty, jak co nejdřív vymanit vědu ze smrtícího objetí velkých vydavatelských domů.

Mnohem důležitější je však nezamýšlený důsledek, který toto rozhodnutí bude mít: Pojem „vědeckého konsensu“ je navždy v troskách. Vědecký konsensus totiž sestává ze závěrů článků publikovaných velkými vydavatelskými domy. A teď první velké vydavatelství otevřeně přiznalo cenzuru z důvodu prostého nesouhlasu se závěry článku. To znamená, že „vědecký konsensus“ je utvářen politikou vydavatelství. Mnoho lidí si to myslelo už dlouho, teď jsme se ale zcela nečekaně dočkali oficiálního přiznání ze strany Springeru.

Co to bude znamenat pro celou stavbu Evidence Based Medicine? Můžeme se při léčbě pacientů nadále spoléhat na publikovaný záznam, když už víme, že publikace, se kterými establishment nesouhlasí, jsou z něj vyřazeny? Kolik dávných Pandořiných skříněk, které byly dodnes bezpečně uzavřeny „vědeckým konsensem“ bude muset být znovu otevřeno?

A co to bude znamenat pro kult oteplovačů globální změny klimatu? Veškerá jeho kritika byla vždy smetena ze stolu poukazem na „konsensus vědců“. Teď tedy víme, jak takový konsensus vzniká. Nepohodlné závěry jsou z něj prostě odstraněny.

Před několika lety jsem s mírnou nadsázkou prohlásil, že covidismus je darem od pánaboha/přírody**, který nám má umožnit prohlédnout podvod stran „vědeckého konsensu“, a tím se vyhnout vyhynutí následkem implementace pomatených cílů globálních oteplovačů. Takovou míru podpory od Springeru jsem ale nečekal.

—————————————————

* Abych nekazil znalcům zážitek, vysvětluju až zde, pod čarou, že se samozřejmě jedná o jednoho a téhož dobrého vojáka Steva Kirsche, kterého aktivističtí editoři wikipedie přes noc přeřadili z kategorie “oslavovaný podnikatel a vynálezce” do kategorie “misinformation super-spreader”.

** Nehodící se škrtněte.

Kouřová clona

Tomáš Fürst

V angličtině existuje zajímavý pojem „limited hangout“. Je to taktika, která se používá, když se oficiální narativ stane – vzhledem k faktům již na veřejnost uniklým – dále neudržitelným. V takové chvíli oficiální místa dobrovolně zveřejní část nepříjemné evidence (pokud možno zavádějícím způsobem), aby se odvedla pozornost od jiné části ještě nepříjemnější evidence. Je to něco mezi kouřovou clonou a cimrmanovským krokem stranou.

Ukázkovým příkladem je nová studie publikovaná v časopise Vaccines v lednu 2024. Studie má 35 autorů a analyzuje podezření na nežádoucí účinky covidových vakcín na vzorku téměř 100 milionů očkovaných lidí. Velikost vzorku naznačuje, že by studie mohla poskytnout poměrně definitivní odpovědi. Studie sleduje celkem třináct nežádoucích událostí hodných speciální pozornosti (Adverse Events of Special Interest, AESI) a porovnává jejich četnost 42 dnů po očkování s jejich výskytem ve srovnatelné populaci před očkováním. To je docela riskantní strategie, protože reálně hrozí, že vyjde najevo pravda.

A taky že ano. U perikarditidy a myokarditidy studie potvrzuje několikanásobné zvýšení výskytu těchto dvou AESI po obou mRNA vakcínách (Pfizer a Moderna) i po vakcíně Astra Zeneca (viz Tabulka 5 v článku). A zvýšené riziko vychází i u některých dalších AESI (viz Tabulka 4), rozhodně však ne u všech. Je pravda, že všechny tyto nežádoucí účinky jsou – alespoň podle této studie – stále poměrně vzácné, ale trhlina v oficiálním narativu je přesto patrná. Smyslem tohoto mého článku není převyprávět obsah publikace do češtiny – prosím podívejte se na originál sami – spíše se chci zamyslet nad některými méně zjevnými souvislostmi.

Překvapivé je, že studie vůbec nezmiňuje mantru „Safe&Effective“ a také se nesnaží tvrdit, že benefit vakcín převyšuje jejich rizika. To je rozhodně významný posun směrem od fantazie k realitě. Těžko označit nějaký produkt slovem „bezpečný“, pokud například několikanásobně zvyšuje riziko vážného srdečního onemocnění.

Domnívám se ovšem, že realita je dramaticky horší, než se nás citovaná studie snaží přesvědčit. Čtenáři poučenému orgiemi lhaní mainstreamových vědců a žurnálů během covidu se totiž při četbě studie rozbliká hned několik červených kontrolek:
1. Data nejsou zveřejněna s půvabnou výmluvou, že autoři nemají povolení k jejich zveřejnění. Nelze tedy nijak ověřit žádná z tvrzení v publikaci. Nemohli je ověřit ani oponenti ani redaktoři a nemohou je ověřit ani čtenáři. V době všeobecného lhaní o čemkoliv, co s covidem souvisí, to velmi významně snižuje důvěryhodnost výsledků.

2. Mezi sponzory studie patří především CDC, různá ministerstva a několik farmaceutických společností. Vzhledem k totální ztrátě soudnosti, kterou CDC během covidu prošlo, je to velké varování.

3. Je třeba dobře hledat, abyste našli zdroje, ze kterých autoři vyčetli počty nežádoucích událostí po očkování v jednotlivých zemích. Pochvíli pátrání narazíte na Tabulku 1 v Supplementu a v ní se dočtete, že zdrojem údajů o AESI byly oficiální záznamy o hospitalizovaných pacientech. Riziko AESI před očkováním bylo založeno na datech z let 2015–2019. Tehdy ještě nepanovala žádná hysterie a je možné předpokládat, že tato čísla budou odpovídat realitě. Jakmile však vypuklo vakcinační šílenství, bylo v mnoha zemích téměř nemožné vyslovit nahlas diagnózu myokarditida, perikarditida či Bell’s palsy u člověka, který byl krátce po očkování. A pokud už takový člověk skončil v nemocnici, psalo se do papírů všechno možné (například long covid), jen ne něco, co mohlo zavánět nežádoucím účinkem vakcín. Jen si vzpomeňte, že to není tak dávno, kdy byly jakékoliv zmínky o nežádoucích účincích covidových vakcín plošně označovány za dezinformace a lékařům za ně hrozil přísný postih. Je tedy téměř jisté, že počty AESI po očkování v datech o hospitalizacích jsou dramaticky podhodnocené, a to zejména v zemích, kde covidová ztráta soudnosti probíhala nejzuřivěji – Kanadě, Austrálii, Novém Zélandu či Skotsku. A světe div se – právě z těchto zemí citovaná studie čerpá data.

4. Nežádoucí události byly sledovány jen 42 dnů po očkování. Jakékoliv události, které nastaly později, nebyly započítány. To je další důvod se domnívat, že v článku vypočtená rizika jsou velice podhodnocená.

Výše uvedené body dávají tušit, co bylo zřejmě hlavním smyslem této obří studie. Poté, co se mantra Safe&Effective stala neudržitelnou, bylo asi žádoucí zakotvit diskusi o prevalenci nežádoucích účinků co možná nejníže. Proti studii na 100 miliónech lidí (jejíž data nejsou veřejně přístupná) se totiž jen velmi těžko argumentuje. Covidisté tedy opustí bunkr s označením „Safe“ a velmi potichu se přesunou do palebné pozice „Nežádoucí účinky jsou poměrně vzácné“.

Bude zase pár měsíců trvat, než budou muset opustit i tuto pozici. Poté očekávám, že se mnozí převlečou do civilu a zmizí v davu, takže za pár let už nepůjde najít nikoho, kdo by veřejně hájil nezákonný, nevědecký a nemorální nátlak na „očkování“ experimentální genovou terapií, jejíž závažné nežádoucí účinky zvolna pronikají do širšího povědomí veřejnosti.

Jak je důležité míti Floridu

Tomáš Fürst

Dne 13. prosince 2022 vyzval guvernér Floridy, Ron DeSantis, k sestavení takzvané Velké poroty (Grand Jury) za účelem vyšetření zločinů covidismu. Velká porota je orgánem floridského Nejvyššího soudu a v tomto případě jí bylo zadáno „vyšetřit zločiny, které byly na Floridě spojeny s vývojem, propagací a distribucí vakcín proti covid-19“. Porota byla složena 26. června 2023 a dne 2. února 2024 vydala první průběžné stanovisko, které si můžete přečíst zde.

Porota během uplynulého půl roku vyslechla mnoho svědků z mnoha různých oborů. Zajímavé je, že ze strany CDC, FDA a Armády Spojených států se žádné spolupráce nedočkala, svědci z těchto institucí odmítli přijít a floridský Nejvyšší soud nemá pravomoc je nechat předvést.

Porota za půl roku prošla cestu, která je čtenářům SMIS a jiných „alternativních“ médií dobře známá a není ji třeba dlouze popisovat. Populace, která však dosud mimo „mainstreamová“ média nezabrousila, si ovšem bude při četbě stanoviska připadat jako v Jiříkově vidění: Všechno, co se u nás stále oficiálně nazývá dezinformacemi, je tam pěkně na jednom místě, srozumitelně vysvětlené a popsané – a na konci opatřené kulatým razítkem a podpisy nejvyššího soudu státu Florida. Ne že by kulatá razítka měla nějaký vliv na vědeckou pravdu, mají však velký vliv na to, kdo půjde do vězení, a kdo ne.

Dokument není příliš dlouhý (30 stran textu) a je psaný čtivým a laikům srozumitelným jazykem. Nejlépe tedy uděláte, když si jej celý přečtete sami. Kdyby se ale někomu nechtělo, zde je velmi stručný přehled témat, kterým se porota věnovala.

1. Přesný význam termínů „efficacy“ and „effectivity“. V češtině na to bohužel nemáme dobrý překlad a oba termíny překládáme velmi matoucím způsobem jakožto „účinnost“. Porota správně konstatuje, že „efficacy“ se týká účinnosti vakcíny (či jiné intervence) v klinické studii, zatímco „effectiveness“ se týká celkové rozumnosti rozšířit tuto intervenci z klinické studie na (nějakou) populaci. Tohle je dosti důležité, protože klíčovým bodem, který bude porota posuzovat, je míra nepravdivosti reklamního sloganu „Safe&Effective”.

2. Riziko spojené s nákazou, hospitalizací a úmrtím na covid. Zde dochází porota k závěru, že covid významně ohrožoval jen starší a/nebo nemocné lidi. Tuto linii u nás propagoval Jiří Beran a na mezinárodním poli například (zuřivě cenzurovaná) The Great Barrington Declaration.

3. Problémy s vykazováním. Stejně jako u nás, i ve Spojených státech existovalo mnoho pohnutek, proč nemocnice vykazovaly covidové hospitalizace i covidová úmrtí, která ve skutečnosti neměla s covidem nic společného. Oficiální statistiky jsou tedy do značné míry zavádějící.

4. Lockdowny. V tomto bodě porota dochází k závěru, že „naše společnost není organizovaná tak, aby snesla dlouhodobé lockdowny.“ Porota konstatuje, že i pokud lockdowny přinesly nějaký benefit – k čemuž není dostatek důkazů – mnohé jejich nepříznivé důsledky nad benefity vysoko převážily. Abych citoval přesně: Lockdowns were not worth the price.

5. Roušky. Porota se správně pozastavuje nad tím, že ve vědeckém záznamu téměř úplně chyběly prospektivní randomizované studie a drastická doporučení CDC byla založena na veskrze špatně provedených observačních studiích. Potom poukazuje na dnes již proslulou studii Cochranovské společnosti, která v případě roušek (chirurgických či jiných) dochází k závěru, že jejich nošení má pravděpodobně malý či žádný vliv na šíření infekcí. O této studii jsem psal zde a vysloužil jsme si za to na své alma mater salvu ad hominem útoků. Floridská porota se – stejně jako my – upřímně diví, proč úřady nezadaly ani jednu prospektivní randomizovanou studii, která by otázku účinnosti roušek jednoduše rozsekla během několika týdnů.

Tolik tedy ve velké zkratce Florida Grand Jury. Je dobré připomenout, že vyšetřování zločinů covidismu probíhá v mnoha zemích. Já jsem si vědom více či méně oficiálních pokusů v USA (Jižní Karolína, Arizona, sněmovna, senát, Texas, Florida), Kanadě, Evropském parlamentu, Velké Británii, Austrálii, Německu, Rumunsku, Chorvatsku, Slovensku a jistě jsem na mnohá vyšetřování zapomněl či si jich vůbec nejsem vědom. Hledání na googlu (dosti nepřekvapivě) nepomůže.

V České republice zatím proběhl jeden seminář v senátu a druhý ve sněmovně – oba charakterizované téměř naprostým nezájmem poslanců a senátorů, obrovským zájmem veřejnosti a zuřivými útoky covidistického establishmentu, který (marně) žádal o zákaz obou akcí snad až u papeže.

Ovšem ve všech těchto zemích je vyšetřování typicky v rukou opozičních poslanců a dotyčné státy dělají, co mohou, aby organizátory zdiskreditovaly a výsledky vyšetřování zametly pod koberec. Pouze Florida ustavila orgán, za kterým stojí velmi populární guvernér celou silou svého mandátu. (Ještě v Texasu probíhá pokus o stíhání farmaceutických firem, za kterým stojí generální prokurátor Ken Paxton, tedy oficiální představitel státní moci). Proto je tak důležité pečlivě sledovat, jak tohle vyšetřování probíhá. Zatím dobrý.

Mnoho lidí se mě ptá, proč už se na covid nevykašlem. Je to za námi, možná se udělaly nějaké chyby, ale proč se k tomu vracet, nějak jsme to přežili, tak o tom přestaňme mluvit a vzájemně se trýznit. Na to já odpovídám, že já pokoj nedám. Máme k tomu dva důvody.

1. Jsem napůl učitel a napůl výzkumník. Během covidismu se ukázalo, že západní věda je skrz naskrz prohnilá. Jakmile se objekt vědeckého zkoumání ocitl v centru pozornosti politiků, moji vědečtí kolegové se začali předhánět v tom, kdo bude víc lhát, aby se zalíbil politikům a médiím. Vědci a lékaři během covidu zničili svoji prestiž, pověst i disciplínu a je nutné to napravit. Bez pojmenování příčin se to nepodaří.

2. Během covidu se v západních společnostech rozmohl takový nešvar: Politici vyhlásí nějakou lež a média ji začnou zcela nekriticky papouškovat. Kdokoliv si dovolí vyslovit nesouhlas s onou lží, je okamžitě politiky označen za dezinformátora a média proti němu spustí zuřivou, útočnou dehonestační kampaň. V takové atmosféře se nedá řešit žádná důležitá otázka. Jen se podívejte, jak po covidu dopadla veřejná „diskuse“ o míře našeho zapojení do ukrajinské války. Jen se podívejte, jak probíhá „vyšetřování“ útoku na FF. V takové společnosti nelze dlouhodobě fungovat a tento režim se musí změnit. Toho ovšem nelze dosáhnout bez pojmenování a vyřešení počátku a příčiny celého neštěstí – covidismu.

Poslušně hlásím, že SMIS pokoj nedá a bude vás i nadále poctivě a pravdivě informovat o tom, jak probíhá vyšetřování zločinů covidismu v okolních zemích. Zároveň doufám, že poměry u nás se co nejdříve změní natolik, aby mohl být ustaven český úřad pro vyšetřování zločinů covidismu. Koneckonců Ústav pro studium totalitních režimů už máme – možná bude stačit jen zřídit pobočku. Na Floridě?

Ríša nečte Nature

Tomáš Fürst

Britský ministerský předseda Rishi Sunak před týdnem řečnil v parlamentu a prohlásil: „Let me be unequivocal […]: Covid vaccines are safe”. Kdo chce slyšet na vlastní uši, nechť poskočí v tomto videu na minutu 1:36. Znalci progresivního newspeaku mohou být překvapeni, kam se poděla druhá část zaklínadla. Má se přece říkat „Safe&Effective“! Ujištění ministerského předsedy bylo každopádně přivítáno hlasitými projevy souhlasu z obou stran sálu.

Možná si ale měl Ríša napřed přečíst článek v časopisu Nature Drug Discovery, který se jmenuje „Strategies to reduce the risks of mRNA drug and vaccine toxicity“. Na článku není pozoruhodné to, že přiznává, co čtenáři SMIS vědí již od léta 2021 – totiž že mRNA vakcíny jsou toxické. Není na něm pozoruhodné ani to, že vyšel v Nature – i vakcinační roztleskáváči mají své slabé chvilky. Šokující je afiliace hned tří ze čtyř autorů: Moderna, Inc., Cambridge, Massachusetts. Tedy tři ze čtyř autorů jsou zaměstnanci farmaceutického gigantu, který mRNA vakcíny vyrábí a vydělal na nich za poslední roky asi 36 miliard dolarů.

Článek se pochopitelně vůbec nezmiňuje o těch nejdůležitějších problémech mRNA covidových vakcín: časově a prostorově nekontrolovatelné distribuci toxického spike proteinu, možné genotoxicitě, produkci aberantních proteinů, či DNA kontaminaci při výrobě. O covidových vakcínách se totiž v článku mluví překvapivě málo. I tak se v něm ale můžete hned v abstraktu dočíst větu: „However, avoiding unacceptable toxicity with mRNA drugs and vaccines presents challenges.”

Nakonec se zřejmě opět potvrdí, že zdaleka nejhloupějším segmentem společnosti jsou politici, kteří budou lhát o bezpečnosti mRNA vakcín ještě v době, když už i jejich výrobci začnou psát články o toxicitě těchto produktů. Ale nechtěl bych křivdit českým novinářům a fact-čekistům.

Zbývá otázka, proč by Moderna měla svým zaměstnancům dovolit takový článek publikovat. V tomto směru mohu nabídnout komentář Roberta Maloneho, který navrhuje hypotézu „limited hangout“, což znamená, že se zveřejní část nepříjemné evidence (pokud možno zavádějícím způsobem), aby se odvedla pozornost od jiné části ještě nepříjemnější evidence.

Takže tedy Safe&Effective. Tedy, vlastně Safe. Ale unequivocally.

Pohled do hlubin registračních studií mRNA vakcín

Tomáš Fürst

V článku „Tektonický zlom“ jsem popsal mimořádný význam publikace „COVID-19 mRNA Vaccines: Lessons Learned from the Registrational Trials and Global Vaccination Campaign“, která byla vržena jako tříštivý granát do vědeckého světa časopisem Cureus nakladatelství Springer. Pokud jste úvodní článek nečetli, pak s ním prosím začněte, ať se zde znova nezdržujeme vysvětlováním, jak fungují vědecké časopisy. Samozřejmě doporučuji přečíst si i originální článek, ale vzhledem k jeho rozsahu je to zábava na několik hodin.

Podívejme se tedy, jakou náloží je tento granát naplněn, a pojďme si připomenout fakta, která pravidelní čtenáři SMIS z tohoto třeskutého obsahu již znají. Co tedy skoro přesně čtyři roky po začátku covidového běsnění proniklo do „oficiálního vědeckého záznamu“ ohledně mRNA covidových vakcín? Následující body obsahují rychlé shrnutí některých odstavců citovaného článku, v hranatých závorkách jsou pak moje komentáře.

1. Bezpečnost vakcín nebyla testována dle dříve platných vědeckých standardů a regulátoři (FDA) dovolili výrobcům obejít mnoho důležitých kroků. [O tom jsme psali zde, zde a zde.]

2. Vakcíny na bázi mRNA skutečně spadají do kategorie „genová terapie“ a americké úřady musely narychlo změnit definici vakcíny, aby se do ní produkty firem Pfizer a Moderna vůbec vešly. [Tohle jsme vám prozradili už v létě 2022. Nejde o lingvistickou libůstku, ale závažnou změnu, protože v USA jsou farmaceutické firmy ze zákona vyvázány z jakékoliv odpovědnosti za škody, které způsobí vakcínami. Na jiné farmaceutické produkty se tento zákon nevztahuje.]

3. V registračních studiích se nikdy neprokázalo, že by vakcíny bránily přenosu infekce či jakkoliv snižovaly riziko hospitalizace či úmrtí s covidem. Ikonická účinnost 95 % byl „účetní trik“ způsobený tím, že mnoho lidí s podezřením na infekci vůbec nebylo testováno. Kdyby se do výpočtu zahrnuli, klesla by účinnost proti symptomatické infekci už v registrační studii na 19 % a vakcína by podle norem FDA nemohla být schválena. [SMIS tuto informaci čtenářům přinesl již lednu 2022, viz také zde.]

4. V registračních studiích byla záměrně zničena kontrolní skupina tím, že účastníkům v placebo skupině byla pár týdnů po skončení studie nabídnuta možnost očkovat se aktivní látkou. Většina účastníků toho využila a tím byla navždy zmařena možnost vyhodnotit dlouhodobé nežádoucí účinky vakcinace [U nás publikoval Emil Berta v lednu 2022.]

5. Nebezpečnost covidu byla systematicky přeceňována, ačkoliv pro mladší lidi byla smrtnost tohoto onemocnění od začátku epidemie srovnatelná s chřipkou. Děti nebyly infekcí ohroženy skoro vůbec a ani v kohortách do 70 let smrtnost nepřesahovala jedno procento. [Na platformě ECHO24 jsme o tom veřejnost informovali již v červnu 2021 v článku Tomáše Nielsena. S příchodem omikronu se situace zlepšila, což jsme popsali na SMIS. Na podzim 2022 kolega V. Čížek společně s celou řadou dalších odborníků o tom informoval osobně ministra Válka dopisem.]

6. Z registračních studií byly vyloučeny klíčové skupiny, především těhotné ženy, staří a nemocní lidé či imunokompromitovaní jedinci. Přitom právě těmto lidem byly později vakcíny vehementně „doporučovány“, ačkoliv z prospektivních studií nebylo známo nic o risk-benefit analýze v těchto skupinách. Tato praxe porušuje pravidla informovaného souhlasu a tím se ocitá v rozporu s Norimberským kodexem. [Psali jsme v mnoha textech, například zde. O problematice informovaného souhlasu a klamavé reklamy v očkovací kampani pojednávala Vladana Vališová již v roce 2021 v Advokátním deníku.]

7. Už v registračních studiích se ukázalo, že očkovaná skupina nevykazuje snížení celkové mortality. Ovšem brzy po uvedení na trh se začaly farmakovigilanční databáze plnit nevídaným množstvím podezření na nežádoucí účinky. Autoři článku doslova píšou:
Thus, applying these reasonable, conservative assumptions, the estimated harms of the COVID-19 mRNA vaccines greatly outweigh the rewards: for every life saved, there were nearly 14 times more deaths caused by the modified mRNA injections.

Výše uvedenou větu lze do češtiny přeložit takto: Při použití těchto rozumných a konzervativních předpokladů tedy odhadované riziko použití mRNA vakcín proti COVID-19 výrazně převažuje nad přínosem: Na každý zachráněný život připadá téměř 14krát více úmrtí způsobených injekcemi modifikované mRNA.

[Tohle tvrzení je v ostrém kontrastu s fantaziemi o milionech zachráněných životů, které stále šíří covidistický establishment. Již v srpnu 2021 jsme spočítali, že risk-benefit analýza vychází pro mladé rekonvalescenty v neprospěch očkování. O podivuhodně invertované risk-benefit analýze jsme psali např. zde.]

8. Je evidentní, že se v registračních studiích podvádělo (viz například článek v BMJ zde). V aktivní větvi registrační studie bylo podezřele mnoho úmrtí na kardiovaskulární příčiny. Na druhou stranu, celkově v obou ramenech studie celkem zemřelo podezřele málo lidí. To je divné, zejména  v souvislosti s velkým počtem účastníků studie, kteří byli z nejasných důvodů „ztraceni ze sledování“. Vyvstává podezření, že se záhadně ztráceli zejména ti, kteří v aktivní větvi nedopadli dobře. Z nejasných důvodů nejsou anonymizovaná data dodnes zveřejněna.

9. Když se zkombinují registrační studie Pfizeru a Moderny, vychází celkem 125 podezření na závažné nežádoucí účinky (SAE) na sto tisíc dávek vakcíny, tedy asi jedno podezření na 800 dávek. Tento nesmírně důležitý výpočet provedli Joseph Fraiman et al. již na podzim roku 2022. Oproti chřipkovým vakcínám je hlášeno 800 krát více podezření na AE související s autoimunitním onemocněním. Autoři rovněž upozorňují na zásadní podhlášenost podezření na AE ve všech farmakovigilančních systémech. [SMIS se tomuto tématu věnoval opakovaně (zde, zde a zde) a stal se za to terčem zuřivých útoků různých samozvaných fakt-čekistů. Úmrtí po chřipkových a covidových vakcínách jsme popisovali zde.]

10. Bylo prokázáno, že mRNA vakcíny obou firem (Pfizer i Moderna) jsou kontaminovány plasmidovou DNA a endotoxiny. Hrozí riziko, že tato DNA se inkorporuje do lidského genomu, což může způsobit mnoho neblahých důsledků, a navíc některé problémy mohou být dědičné. Příjemci vakcín o těchto skutečnostech nebyli informováni, jejich souhlas tedy logicky nebyl informovaný. [Tento slow motion train wreck jsem již pro české čtenáře vysvětloval zde a zde. Zásadní informace přinesl Mainstream Angeliky Bazalové]

Nelze v tomto krátkém přehledu vyjmenovat vše, čemu se článek věnuje, to bych jej musel přeložit celý. Článek má 38 stran psaných drobným písmem a obsahuje 293 referencí. V referencích této publikace se objevují všechny důležité články, kterých jsem si za poslední 4 roky vědom, a spousta dalších, o kterých jsem neměl ani tušení.

Krom výše uvedených deseti bodů se článek dále věnuje problematice IgG4 protilátek, hrozivému nárůstu „turborakovin“, slizniční imunitě, immune escape, evolučnímu tlaku vakcinace, který pravděpodobně vedl ke vzniku nových variant viru, a mnohým dalším důležitým tématům. Jedná se monumentální dílo, které by si měl přečíst každý, kdo dosud věřil oficiálnímu covidovému narativu. Znovu zde odcituju poslední větu závěru:

Given the well-documented SAEs and unacceptable harm-to-reward ratio, we urge governments to endorse and enforce a global moratorium on these modified mRNA products until all relevant questions pertaining to causality, residual DNA, and aberrant protein production are answered.

Vzhledem k dobře zdokumentovaným závažným nežádoucím účinkům a nepřijatelnému poměru rizika a benefitů vyzýváme vlády, aby vyhlásily a prosadily celosvětové moratorium na tyto produkty s modifikovanou mRNA, dokud nebudou zodpovězeny všechny relevantní otázky týkající se příčinné souvislosti, zbytkové DNA a produkce aberantních proteinů.

Samozvaní fakt-čekisté tímto článkem významně ztrácejí půdu pod nohama. Už nemůžou na naše analýzy a výpočty odpovídat, že „co není v impaktu, to neplatí“. Fakt-čekisté doufali, že strážci oficiálního covidového narativu podobnou publikaci do impaktovaného časopisu nikdy nepustí. Mýlili se.

Teď je řada na odborné veřejnosti a novinářích, aby se začali ptát zbývajících covidistů, jak je možné, že se jejich doporučení a stanoviska tak zásadně liší od vědeckých poznatků. Protože článek „Lessons Learned“ je od 24. ledna roku 2024 součástí oficiálního vědeckého záznamu. Tables have turned.

Děkujeme všem s námi spolupracujícím autorům publikací a analýz, kteří nepolevili v hledání pravdy o mRNA vakcinaci.

Tektonický zlom

Tomáš Fürst

V posledních letech se mediální sféra rozdělila na dva bloky. Na jedné straně stojí mainstreamová média, která zapomněla na svoji roli „hlídacího psa demokracie“ a v podivuhodné symbióze se státní mocí rozšiřují vládní propagandu a útočí na kohokoliv, kdo s ní nesouhlasí. Na druhé straně stojí média alternativní, která se více či méně šikovně snaží zaplnit vakuum, jež vzniklo tím, že mainstream rezignoval na svoji činnost. Média oficiální jsou typicky vlastněna nadnárodními korporacemi a více či méně dotována státy. V případě médií „veřejnoprávních“ jsou státem přímo financována (ať už tomu právníci říkají, jak chtějí). Média alternativní se protloukají, jak umějí.

Málokdo ale ví, že ve vědeckém světě to funguje úplně stejně. Existují oficiální vědecká média – takzvané impaktované časopisy – ve kterých se publikují články, jež jsou ve shodě s „vědeckým konsenzem“. Vědecký konsensus je pak definován jako to, co je publikováno v impaktovaných časopisech. Impaktované časopisy jsou typicky vydávány nějakým velkým nakladatelstvím (například Springer, Elsevier či Nature Publishing Group), které je součástí nějakého nadnárodního impéria. Tato impéria jsou futrována penězi daňových poplatníků, protože za publikaci článku v impaktovaných časopisech dnes autoři musejí platit. Peníze na tyhle poplatky tečou od států (skrze granty) k vydavatelským domům. A nejsou to malé peníze. Ročně vyjde asi 5 milionů „vědeckých článků“ a typická cena za publikaci jednoho článku se pohybuje v tisících eur. Tak si to račte vynásobit.

Výsledky, které nezapadají do „vědeckého konsensu“ se do impaktovaných časopisů moc často nedostanou a kolují vědeckým podsvětím na různých alternativních platformách typu Substack. To umožňuje politickému establishmentu nepohodlná fakta ignorovat s tím, že to přece nevyšlo v žádném impaktovaném žurnálu, takže to není věda.

Proto je nesmírně důležité, aby se v impaktovaných časopisech postupně začala objevovat pravda o době covidové. Nebude to jednoduché, protože v případě covidu postihla vědecký mainstream tak rozsáhlá ztráta soudnosti, že racionální pohled na mnohá témata doby covidové je dnes v mimořádně ostrém protikladu s „vědeckým konsensem“. I tak se však semtam objevila drobná trhlinka ve slonovině, ze která je věž vědeckého konsensu vystavěna. Například článek v British Medical Journal, který přinesl zprávu o falšování dat v registrační studii vakcín.

Minulý týden se však místo drobné trhlinky objevil rovnou tektonický zlom. Nějakým způsobem se do časopisu Cureus vydávaného Springerem podařilo prosadit článek COVID-19 mRNA Vaccines: Lessons Learned from the Registrational Trials and Global Vaccination Campaign. Už jen seznam autorů vzbudí u nás, kteří jsme covidovou ztrátu soudnosti sledovali, nevěřícný údiv: Jessica Rose a Peter McCullough. Špičkoví vědci, jejichž texty jsme poslední tři roky mohli číst jen na Substacku. Steve Kirsch – který se hrdě hlásí k tomu, že jej americká vláda označila za nejnebezpečnějšího šiřitele dezinformací o covidu.

Obsahu článku se budu věnovat v samostatném komentáři, protože je to na delší povídání. Jednou větou lze říct, že je v něm ohledně covidových vakcín potvrzeno a pečlivě zdokumentováno skoro všechno, co se dodnes v mainstreamu povinně nazývá dezinformacemi. V této chvíli jen zkopíruju poslední větu závěru: Given the well-documented SAEs and unacceptable harm-to-reward ratio, we urge governments to endorse and enforce a global moratorium on these modified mRNA products until all relevant questions pertaining to causality, residual DNA, and aberrant protein production are answered.“

Článek má za těch pět dnů, kdy na webu časopisu Cureus visí, celkem 135 000 přístupů. Když jsem kliknul náhodně na jiný článek publikovaný v ten samý den, našel jsem celkem 74 přístupů. Zřejmě je tedy po hlasu rozumu ve vědeckém světě docela velká poptávka. Je jen otázka času, kdy se tento tektonický zlom rozšíří ze světa vědeckých žurnálů i do médií obecných.

Dvacátý čtvrtý leden roku 2024 se zapíše nesmazatelným písmem do dějin doby covidové. Bude to den, kdy se „vědecký konsensus“ stran covidu začal hroutit.

Hin sa hukázalo

Tomáš Fürst

Pomalu nastal čas založit na našem webu novou rubriku. Pracovně ji s bratrem Kozinou nazýváme Hin sa hukázalo. Neboť v mnoha otázkách již nemusíme – jako za časů Lomikara – čekat na súdnú stolicu Boží, protože mezitím máme data. Jak pravil Michael Bloomberg: „In God we trust, everyone else bring data“.

Pamatujete na nejdůležitější graf na světě, kterým americké CDC zdůvodňovalo nutnost očkování? Tak ten byl zfalšovaný. Slavné americké ministerstvo zdravotnictví totiž počítalo mezi neočkované i mnohé očkované.

První, kdo si všiml, že úřady systematicky falšují vakcinační statuty lidí, byl britský matematik Norman Fenton a jeho kolegové. Report o švindlování v Británii z roku 2021 si můžete přečíst zde.

Potom jsme si všimli my, že český ÚZIS to dělá taky a informovali o tom čtenáře na webu SMIS.

Teď se tedy dozvídáme, že CDC falšovalo data úplně stejně. Výše citované twitterové vlákno viděl milion lidí. Myslíte, že to bude stačit k probuzení? A co ta súdná stolica?