Customize Consent Preferences

We use cookies to help you navigate efficiently and perform certain functions. You will find detailed information about all cookies under each consent category below.

The cookies that are categorized as "Necessary" are stored on your browser as they are essential for enabling the basic functionalities of the site. ... 

Always Active

Necessary cookies are required to enable the basic features of this site, such as providing secure log-in or adjusting your consent preferences. These cookies do not store any personally identifiable data.

No cookies to display.

Functional cookies help perform certain functionalities like sharing the content of the website on social media platforms, collecting feedback, and other third-party features.

No cookies to display.

Analytical cookies are used to understand how visitors interact with the website. These cookies help provide information on metrics such as the number of visitors, bounce rate, traffic source, etc.

No cookies to display.

Performance cookies are used to understand and analyse the key performance indexes of the website which helps in delivering a better user experience for the visitors.

No cookies to display.

Advertisement cookies are used to provide visitors with customised advertisements based on the pages you visited previously and to analyse the effectiveness of the ad campaigns.

No cookies to display.

Blog

Zvýrazněno

Opomenuté aspekty hodnocení nejnovějších trendů ve vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Ondřej Vencálek

V uplynulých přibližně dvou týdnech proběhla čilá debata o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti v České republice v posledních letech. Zkusím nejprve tuto debatu krátce rekapitulovat a poté poukázat na některé zatím opomíjené aspekty této problematiky. Zejména se zaměřím na hodnocení roku 2021 jako roku s (výrazně) zvýšenou plodností, po níž by bylo možné očekávat pokles („návrat k průměru“). Zjistíme totiž, že plodnost nebyla zvýšená až tak výrazně, jak se může na první pohled zdát. Překvapivě důležitou roli totiž hraje skutečnost, že v roce 2021 proběhlo sčítání lidu. 

Rekapitulace únorové debaty o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Debatu o vývoji počtu narozených dětí (a potažmo plodnosti) v ČR odstartoval článek Tomáše Fürsta z 6. února 2023, v němž se autor pozastavuje nad „skokovým desetiprocentním poklesem počtu narozených dětí“ v roce 2022 oproti roku 2021. Dále upozorňuje na „velmi dramatický pokles počtu narozených dětí i v mnoha jiných zemích“ a zamýšlí se nad možnými příčinami poklesu. Ty je podle Fürsta „třeba hledat v něčem, co nastalo na jaře roku 2021“. Možnou souvislost nachází v časové koincidenci s počátkem očkování: „Data z ostatních zemí ukazují přesně stejnou časovou souvislost – pokles porodnosti nastává asi devět měsíců po začátku očkování věkové kohorty rodičů.“ Zcela správně upozorňuje, že může jít o souběh čistě náhodný, zároveň však nenachází evidenci pro jiné vysvětlení pozorovaných změn a vybízí proto k důkladnému zkoumání příčin poklesu počtu narozených dětí.

Reakcí na výše uvedený článek byl text Petra Koubského z 15. února 2023 v Deníku N. Koubský v něm zcela správně poukazuje na zjevnou slabinu Fürstovy úvahy, která spočívá v práci s absolutními počty narozených dětí bez zohlednění četnosti a věkové struktury populace žen v reprodukčním věku (15 až 49 let). Tvrdí, že „pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Článek je shrnut tvrzením, že „K vysvětlení [současných] populačních trendů postačují známé a prozkoumané faktory, žádný nový se neprojevuje“. Svá tvrzení dokládá vývojem jednoho z demografy používaných ukazatelů plodnosti („intenzity rození dětí“), tzv. úhrnné plodnosti. K této míře se v následujícím textu budeme opakovaně vracet.

Třetí text publikovaný na stránkách skupiny SMIS je datován 17. února 2023 a má formu rozhovoru imunoložky Zuzany Krátké s demografkou Klárou Hulíkovou Tesárkovou. Ta zopakovala potřebu pracovat nikoliv přímo s počty narozených dětí, ale s mírami plodnosti, které zohledňují počet a věkové složení populace žen v reprodukčním věku: „Pro možné analýzy souvislostí mezi plodností a jakýmikoli možnými faktory je zcela nutné pracovat s intenzitami očištěnými od strukturálních vlivů, protože struktura populace a počty žen jsou zde jednoznačně rušivým faktorem zkreslujícím celé vyznění tématu.“ Pokles počtu narozených dětí Hulíková Tesárková vysvětluje strukturální změnou populace, která je „logickou, plně předvídatelnou a hlavní příčinou pozorovaného poklesu.“ O roku 2021, kdy „došlo nejen v ČR, ale i v jiných evropských státech ke zvýšení úrovně plodnosti, tedy kdy se zvýšil průměrný počet živě narozených dětí na ženu“, hovoří jako o výjimečném. Uvádí: „Pokud by nedošlo k výjimečnosti roku 2021, tak i v něm by nastal další pokles počtu živě narozených dětí o několik tisíc (mezi roky 2019 a 2020 byl pokles o více než 2 tisíce) a pokračující pokles v roce 2022 by nebyl tak mimořádně působící.“      

Zatím poslední text zveřejnil na stránkách skupiny SMIS 19. února 2023 Arnošt Komárek. V tomto textu vypočítává meziroční změnu počtu narozených pro jednotlivé měsíce a dochází k závěru, že „S ohledem na bezprecedentní skokovou změnu v porodnosti pozorovanou z měsíce na měsíc (po očištění o sezónnost) se však důvodně domnívám, že ji nelze vysvětlit běžným demografickým vývojem, ale musí jím být nějaká téměř jednorázová událost.“

Proč je rozumné pracovat spíše s mírami plodnosti než přímo s počty narozených

Počet narozených dětí za určité období (např. daný kalendářní rok) na určitém území (např. v daném státě) je zásadním způsobem ovlivňován počtem obyvatel žijícím v daném čase na tomto území. Podstatné je rovněž věkové složení obyvatelstva – počet narozených dětí je těsněji spjat s počtem žen v reprodukčním věku (15-49 let) než s celkovým počtem žen, respektive celkovým počtem obyvatel. Vztáhneme-li počet narozených dětí k počtu žen v reprodukčním věku, získáme míru plodnosti, tedy ukazatel, který vypovídá o „intenzitě“, s jakou ženy v dané (časově a prostorově určené) populaci rodí děti. Demografové používají různé míry plodnosti, přičemž společné těmto mírám je to, že počty narozených dětí vztahují k počtům obyvatel, typicky při zohlednění věku těchto obyvatel.

Jednou z nejčastěji používaných měr plodnosti je tzv. úhrnná plodnost, která představuje „průměrný počet živě narozených dětí, které by se narodily jedné ženě za předpokladu, že by míry plodnosti podle věku zaznamenané ve sledovaném kalendářním roce zůstaly během jejího reprodukčního věku (15–49 let) neměnné.“, viz Metodické poznámky k Demografické příručce ČR 2021. Úhrnná plodnost se vypočítává jako součet věkově specifických měr plodnosti.

Co má vliv na to, s jakou intenzitou se děti rodí? Co ovlivňuje plodnost? Odpovědi hledáme jednak v prostorovém srovnání měr plodnosti (v daném čase), ale také hodnocením vývoje měr plodnosti na daném území v čase.

 Vývoj úhrnné plodnosti v ČR od 90. let 20. století

Zaměříme-li se vývoj plodnosti v České republice od 90. let 20. století, budeme pozorovat její nárůst až k rekordně vysokým hodnotám z roku 2021. V tiskové zprávě Českého statistického úřadu (ČSÚ) ze dne 15. prosince 2022 se uvádí: „Díky nárůstu intenzity plodnosti v posledních jedenácti letech se Česko v roce 2021 zařadilo k zemím s nejvyšší úrovní úhrnné plodnosti v Evropě. Průměrný počet dětí na jednu ženu u nás dosáhl 1,83 a byl nejvyšší od roku 1992.“ Tuto zprávu převzala ČTK [1] a nejsledovanější veřejnoprávní [2, 3, 4] i komerční média [5, 6, 7]. Česká televize ke zprávě připojila také graf vývoje úhrnné plodnosti.

Obrázek 1: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011-2021. Data: ČSÚ; graf formátován dle [2].

Z tohoto grafu je dobře patrné, že v roce 2021 došlo k značně velkému zvýšení úhrnné plodnosti. Zatímco ve čtyřech předešlých letech byly hodnoty stabilní (1,69 v roce 2017 a 1,71 v následujících třech letech), v roce 2021 byla hodnota úhrnné plodnosti 1,83. Ponechme nyní stranou skutečnost, že díky omezení hodnot vykreslených na svislé ose (1,3 až 1,9 dětí na ženu) se změny hodnoty zdají „dramatičtější“, než kdyby svislá osa začínala hodnotou nula. Meziroční nárůst z hodnoty 1,71 na hodnotu 1,83, tj. nárůst o cca 7 %, je v posledních 10 letech největší a budí tudíž pozornost. Co je jeho příčinou? Než se pustíme do spekulací, podívejme se do dat trochu blíže.

Vývoj počtu narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku („záhada mizejících žen“)

Pro výpočet úhrnné plodnosti jsou zásadní údaje o počtu živě narozených dětí, věku jejich matek a počtu žen v daném věku. Potřebné údaje najdeme v Demografické příručce, kterou každoročně publikuje ČSÚ. V současné době je k dispozici demografická příručka za rok 2021, která byla publikována 31.1.2023.

Jak se dá očekávat, k výpočtu „intenzity rození dětí“ je třeba znát především počty narozených dětí. Celkové počty narozených dětí můžeme zjistit hned z několika různých tabulek demografické příručky, např. z tabulky 1-5a Přirozený pohyb obyvatel na území Česka v letech 1919–2021 (absolutní údaje). Tyto počty jsou znázorněny na obrázku 2.

Počty (živě) narozených se v posledních několika letech (od roku 2015) pohybují v rozmezí 110 až 115 tisíc. Meziroční změny počtu narozených v těchto letech nepřekračují 2 procenta (v letech 2015 až 2021 představují postupně +0,8, +1,7, +1,5, -0,3, -1,6, -1,8 a +1,4 procent).

Obrázek 2: Vývoj počtu živě narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku v letech 1951 – 2021. Data: ČSÚ.

Zabývejme se nyní počtem žen v reprodukčním věku. Vyjdeme z tabulky 1-11 Ženy ve věku 15–49 let podle jednotek věku v letech 1920–2021 (stav k 1. 7.), kde pro jednotlivé roky nalezneme i celkový počet žen ve věku 15-49 let. A zde nás čeká možná velké překvapení. Jak je patrné z obrázku 2 (povšimněme si prudkého poklesu červené čáry na jejím konci), mezi roky 2020 a 2021 došlo k největšímu poklesu počtu žen v reprodukčním věku za období od roku 1951.

Počet žen v reprodukčním věku uváděný v datech ČSÚ poklesl mezi roky 2020 a 2021 o 83 471, tj. přibližně o 3,5 %. Nejde přitom jen o rozdíl mezi nejstarší generací 49letých, která v roce 2020 čítala 73 617 (a která už se v roce 2021 nezapočítává, protože přesáhla vymezené věkové rozmezí), a nejmladší generací 15letých, která v roce 2021 čítala 51 023 žen. Pokud by byly všechny ostatní věkové skupiny stabilní, představovala by tato generační obměna úbytek o velikosti 73 617 – 51 023 = 22 594. Navíc by šlo o úbytek v „okrajových“ věkových skupinách, kde je plodnost dosti nízká, a na úhrnnou porodnost by tato samotná změna měla jen omezený vliv. Jenže došlo (alespoň formálně) k výraznému „úbytku“ žen i ve většině dalších věkových kohort. V každé z věkových skupin 31 až 39 let šlo o pokles o 4 až 5 procent. Opět zdůrazněme, že nejde o efekt různě populačně silných ročníků, neboť zde srovnáváme ve dvou po sobě jdoucích letech velikost „stejné“ skupiny. K výrazné změně došlo například ve skupině 30letých žen (k 1.7.2020) čítající 68 414 žen. Tato skupina tvoří „základ“ skupiny 31letých žen v roce následujícím (k 31.7.2021), v něm však skupina 31letých čítá jen 65 419 žen. Za rok se tedy někde „ztratilo“ jen v této věkové skupině téměř 3 tisíce žen, tj. skoro 4,4 %. Celkově se skupina 15-48 letých z roku 2020 za rok zmenšila o 60 877 žen, tj. o téměř 2,6 %.

Počet žen v reprodukčním věku a sčítání lidu („rozluštění záhady mizejících žen“)

Výše uvedený „úbytek“ počtu žen v reprodukčním věku samozřejmě v žádném případě nepředstavuje skutečný úbytek, ale je dán tím, že v roce 2021 proběhlo v ČR sčítání lidu, domů a bytů. Počty žen v jednotlivých věkových skupinách jsou totiž ve skutečnosti jen odhadovány. V roce 2021 došlo k bezprecedentní úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, jak je vidět z obrázků 3 a 4.

Obrázek 3: Meziroční procentuální změna počtu žen v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 3 je patrné, že k takto dramatickému „poklesu“ počtu žen v reprodukčním věku předtím nikdy nedošlo. Pokles o více než jedno procento byl zaznamenán ještě v letech dvou předešlých sčítání lidu, tj. v letech 2001 (o 1,0 %) a 2011 (o 1,4 %). O to více vynikne mimořádnost poklesu v roce 2021 (o 3,5 %).

Meziroční změna počtu žen v reprodukčním věku pozorovatelná na obrázku 3 je z velké části dána nestejnou velikostí nastupující generace (15letých žen) a skupiny, která reprodukční věk opouští (49 let). Nejde však jen o tuto změnu. Vlivem přeshraniční migrace a (v malé míře) také úmrtnosti se mění také velikost skupiny žen, které žijí v České republice a zůstávají v reprodukčním věku (věk 15-48 let, v následném roce 16-49 let). Velikost těchto změn je zachycen na obrázku 4.

Obrázek 4: Meziroční procentuální změna v četnosti skupiny žen, které zůstávají v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 4 je patrné, že odhady počtu žen v reprodukčním věku se výrazně upravovaly prakticky při každém sčítání lidu, a to směrem dolů (počet zjištěný sčítáním byl vždy menší, než byl odhad v předchozím roce). Největší korekce byla provedena při sčítání 2021. Po odhlédnutí od přirozeného stárnutí populace šlo o přibližně 2,6% „pokles“ (opravu). Druhá největší oprava (z roku 1970) byla poloviční (o 1,3 %).   

Za povšimnutí stojí také skutečnost, že v období mezi posledními sčítáními (2012 až 2020) byly prováděny „aktualizace“ odhadu počtu žen v reprodukčním věku vždy směrem nahoru, a to až o 0,5 % ve všech třech letech před sčítáním. Celkově se tak za roky 2012 až 2020 skupina žen v reprodukčním věku „zvětšila“ o 56 079 osob, aby byla následně v roce 2021 o 60 877 osob „zmenšena“.

Změna plodnosti mezi roky 2020 a 2021

Z výše uvedeného vyplývá, že k velkému zvýšení úhrnné plodnosti mezi roky 2020 a 2021 došlo zřejmě do značné míry díky „aktualizaci“ (snížení) odhadu počtu žen v reprodukčním věku.

Jak moc se tato skoková změna promítla do výpočtu úhrnné plodnosti? Záleží na tom, jak se postavíme k velké diskrepanci v odhadech velikosti věkových kohort před a po sčítání lidu 2021. Skokovou změnu (emigrace či úmrtí desítek tisíc žen v této skupině během jediného roku) nepovažuji za věrohodné vysvětlení.

Věřím, že výsledky ze sčítání lidu jsou nejlepšími dostupnými odhady pro rok 2021 a skutečná hodnota úhrnné plodnosti se tedy v roce 2021 opravdu pohybovala kolem hodnoty 1,83. Při vyloučení výše uvedené reálné skokové změny to ale znamená, že v letech bezprostředně předcházejících byl odhad počtu žen v reprodukčním věku mírně nadhodnocen, a úhrnná plodnost tedy byla mírně podhodnocena.

Vzhledem k výše uvedené „bilanci“ za roky 2012 až 2020, kdy bylo ke skupině žen v reprodukčním věku postupně přičteno přibližně 56 tisíc osob a následně bylo v roce 2021 přibližně 61 tisíc osob odečteno, se jeví jako rozumné počítat s nulovou bilancí za roky 2012 až 2020 a jednotlivé skupiny nechat „stárnout“, ale nijak je nezvětšovat ani nezmenšovat. Skok v roce 2021 v počtu žen v reprodukčním věku pak nebude tak dramatický. 

Takto odhadnuté počty žen v reprodukčním věku následně použijeme k standardnímu výpočtu úhrnné plodnosti za roky 2011 až 2021. K výpočtu dále použijeme údaje o počtu živě narozených dětí podle věku matky, které v Demografických ročenkách ČR publikuje pravidelně ČSÚ. Konkrétně vycházíme z tabulek D.04 Živě narození podle věku matky, legitimity a pořadí narození.

Výsledný odhad vývoje úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 je zobrazen na obrázku 5 zeleně, červená linka ukazuje původní, oficiálně publikované hodnoty.

Obrázek 5: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 dle oficiálních údajů ČSÚ (červeně) a po přepočtu na základě údajů ze sčítání lidu 2021 (zeleně). Data: ČSÚ.

Je třeba si uvědomit, že oficiálně uváděné hodnoty úhrnné plodnosti byly publikovány postupně v jednotlivých letech mezi sčítáními lidu, kdy statistici upravovali odhady počtu žen v reprodukčním věku. Při posledním sčítání lidu (2021) se však ukázalo, že tyto odhady byly značně nadhodnocené a skutečná úhrnná plodnost byla tudíž zřejmě větší, než bylo oficiálně publikováno.

To znamená, že oproti roku 2020, v němž byla oficiálně uváděna úhrnná plodnost 1,71 dítěte na ženu, opravdu došlo v roce 2021 ke zvýšení úhrnné plodnosti, ale změna ve skutečnosti nebyla tak dramatická, jak by se z oficiálních dat (uvádějících hodnotu 1,83 za rok 2021) mohlo zdát

Jak postupovat při hodnocení dat za rok 2022 – „průměrná“ hodnota může být dosti matoucí pojem

Při hodnocení nejnovějších dat je třeba si uvědomit, že oficiálně publikované hodnoty úhrnné plodnosti před rokem 2021 na jedné straně a její hodnoty z roku 2021 a dalších let na straně druhé jsou (resp. budou) obtížně srovnatelné, protože v roce 2021 došlo k bezprecedentně velké úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, přičemž z těchto aktuálních hodnot budou zřejmě vycházet i odhady v letech následujících. 

Nejnovější čísla o počtu narozených dětí jsou měsíční údaje za první tři čtvrtletí (tedy leden až září) roku 2022. Ty jsou k dispozici od 12. 12. 2022 na stránce ČSÚ v tabulce Tab. 1 Počet a pohyb obyvatel České republiky v letech 1992–2022: absolutní údaje (roční, čtvrtletní, měsíční). Měsíční počty za celý rok 2022 by měly být publikovány přibližně za měsíc, přesněji 21. března 2023, detailnější data o věku matek narozených dětí pak v říjnu 2023, kdy vyjde Demografická ročenka ČR – 2022.

Data publikovaná ČSÚ jsou přebírána do mezinárodní databáze Human Fertility Database. Nejnovější měsíční počty narozených v ní najdeme v sekci Short-Term Fertility Fluctuations v tabulce pro ČR obsahující neupravená zdrojová data Crude data. Počty živě narozených dětí pak slouží k odhadu úhrnné plodnosti. Jelikož počet narozených dětí závisí mj. na ročním období (jsou měsíce, kdy se pravidelně rodí dětí více), jsou k dispozici i odhady měsíčních hodnot úhrnné plodnosti očištěné od tohoto vlivu, které lépe slouží k posuzování dlouhodobých trendů.  Pokud by se naplnil odhad, který na základě měsíčních odhadů úhrnné plodnosti publikovaných na stránkách Human Fertility Database uvádí ve svém článku Koubský, tedy pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, šlo by pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Proč si to myslím? Ať už vyjdeme z oficiálně publikovaných (neaktualizovaných) odhadů úhrnné plodnosti, nebo z aktualizovaných hodnot, jde o poměrně zásadní změnu trendu ve vývoji úhrnné plodnosti. Ta od roku 2011 až do roku 2021 rostla. V roce 2022 pak zřejmě došlo k poklesu, a to ne zcela zanedbatelnému. Ilustrujeme tuto změnu na obrázku 6.

Obrázek 6: Úhrnná plodnost v ČR 2011-2021 (přepočítané hodnoty) a predikce pro rok 2022. Hodnoty na základě dat ČSÚ za roky 2011-2021 spočítal O. Vencálek, predikce na rok 2022 je odhadem na základě měsíčních dat Human Fertility Database.

V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Pokud bychom připustili, že tato hodnota byla mimořádně vysoká, bylo by možno v následujícím roce (2022) očekávat mírný pokles (princip „návratu k průměru“). Zde jsme však ukázali, že nárůst úhrnné plodnosti v roce 2021 extrémní nebyl. Možná, že expertně můžeme mírný pokles v roce 2022 předjímat (zejména, když už průběžná data tuto „predikci“ potvrzují), těžko by však někdo z dat do roku 2021 predikoval pokles o více než několik setin (modely, které po sérii rostoucích hodnot „predikují“ výraznější pokles vznikají často až poté, co k poklesu opravdu došlo).  

Pro úplnost dodejme, že hodnota 1,65 je pouze „predikcí“ a není zcela zřejmé, nakolik je tato predikce ovlivněna skokovou změnou odhadu počtu žen v reprodukčním věku v roce 2021. Dokonce i hodnoty měsíční úhrnné plodnosti za měsíce, pro něž už jsou počty narozených známy (byť jde o předběžné údaje), jsou totiž netriviálními odhady. Jejich autoři při jejich výpočtu nepočítají s detailními daty propojujícími počty narozených dětí s věkem jejich matek, jak je uvedeno na str. 7 v metodologické poznámce k těmto datům. 

Za pozornost stojí ještě jedna poněkud nečekaná nesnáz. Jde o interpretaci pojmu „průměrná hodnota“. Ve svém výše citovaném článku Petr Koubský uvádí: „Každopádně lze konstatovat, že rok 2022 není z hlediska úhrnné plodnosti nijak výjimečný, v rámci uplynulého desetiletí se jeví jako průměrný.“ Pokud se na zjištěné hodnoty úhrnné plodnosti pohybující se v rozmezí 1,43 až 1,83 budeme dívat bez jejich časového uspořádání, pak dojdeme k závěru, že hodnota 1,65 je „průměrná“. Zde ale hodnotíme vývoj úhrnné plodnosti v čase. Pokud by šlo o ustálený proces, který osciluje kolem jakési „průměrné hodnoty“, i v tom případě by pojmenování hodnoty 1,65 jako „průměrná hodnota“ bylo v pořádku. Zde však o ustálený proces nejde. Těžko budeme hledat někoho, kdo by trend v letech 2011 až 2021 označil za „konstantní“. Spíše se shodneme na tom, že byl rostoucí. V situaci, kdy pozorujeme rostoucí trend a následný pokles z nejvyšší dosažené hodnoty na hodnotu „průměrnou“, je závěr „Rok 2022 […] byl z hlediska úhrnné plodnosti průměrný.“ zavádějící.

Ze stejného důvodu považuji v Koubského článku za matoucí graf znázorňující krátkodobé fluktuace plodnosti v Česku. I zde je totiž opominuta časová posloupnost zjištěných hodnot. Jen velmi pozorný čtenář si všimne, že „podprůměrné hodnoty“ byly zjištěny převážně v první části sledovaného období, zatímco ty nadprůměrné v části druhé, po níž následuje již zmiňovaný „průměrný rok 2022“.

Koubský na základě toho, že hodnoty úhrnné plodnosti v roce 2022 byly průměrné, vyvozuje tyto závěry: „Nic nenasvědčuje, že by se během něj [roku 2022] projevovaly atypické efekty snižující plodnost. Pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Ve své analýze jsem ukázal, že pokud v roce 2022 došlo k poklesu úhrnné plodnosti na hodnotu 1,65 (či podobně nízkou), je třeba nebrat tento pokles na lehkou váhu, ale pátrat po jeho příčinách.

Stojí za to zopakovat, že úhrnná plodnost je charakteristika intenzity rození dětí a je konstruována tak, aby se na ní neprojevovaly strukturní změny v populaci, tedy aby se „odfiltroval“ vliv měnícího se počtu a věkové struktury žen v reprodukčním věku, kteréžto faktory jsou bezesporu hlavními determinantami počtu narozených dětí. Jestliže tedy dochází ke změně trendu ve vývoji tohoto ukazatele (např. mění-li se trend z rostoucího na klesající), je potřeba takovémuto jevu věnovat pozornost. To platí zejména, pokud se potvrdí, že tato změna je výrazná.   

Závěr

Svým příspěvkem jsem měl ambici upozornit zejména na následující aspekty hodnocení nejnovějších údajů o počtu narozených dětí a jeho determinantách:

  1. V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Ukázali jsme, že v roce 2021 došlo k méně extrémní odchylce ve vývoji úhrnné plodnosti, než by se mohlo z oficiálních dat zdát. Změna, ke které došlo v oficiálně publikovaných odhadech úhrnné plodnosti mezi lety 2020 a 2021, je do značné míry dána bezprecedentně velkou opravou odhadu počtu žen v reprodukčním věku po proběhlém sčítání lidu.
  2. Pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, jak bylo predikováno z měsíčních dat Human Fertility Database, šlo by o pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Jde o výraznou změnu trendu, jejíž příčiny by měly být odhaleny.
  3. K hodnocení vývoje úhrnné plodnosti je třeba přistupovat jako k hodnocení trendu a jeho změn, nikoliv jako k hodnocení ustáleného procesu. Označení hodnoty jako „průměrné“ může být při takovéto analýze silně matoucí.

Svět podle Konvalinky

Tomáš Fürst

Profesor doktor Jan Konvalinka je jeden z nejmocnějších mužů v české vědě. Je to ředitel Ústavu organické chemie a biochemie – asi nejslavnější části české Akademie věd – bývalý prorektor University Karlovy a mediálně známá tvář české vědy. Před nedávnem se na něj obrátil jeden náš kolega s dotazem, co tento slovutný odborník říká na právě vyšlou studii o plodnosti českých žen.

Kolega Konvalinka odpověděl z oficiální adresy UOCHB, takže se domnívám, že jeho odpověď lze interpretovat jako stanovisko ústavu Akademie věd. Kolega Konvalinka píše (cituji doslovně):

“Ta “studie” je blábol od desinformátorů ze společnosti SMIS. Pokles porodnosti je opravdu reálný, ale začal už před covidem, a je stejný v zemích, které očkovaly málo stejně jako v zemích, které očkovaly hodně. Jinými slovy, s očkováním proti covidu nesouvisí. Mně by naopak zajímalo, co vede Vás k tomu, že takhle ochotně přijímáte konspirační bláboly. Jste opuštěnej? Zklamanej? Nešťastnej? Soucítím s Vámi, ale tyhle bláboly Vám fakt nepomůžou.”

Pojďme se tedy podívat, jak se tento kapitán české vědy trefil do skutečnosti.

  1. Porodnost je ukazatel, který měří počet narozených dětí na tisíc obyvatel. Porodnost v České republice více méně stagnovala až do roku 2021 (včetně), od roku 2022 nastal prudký pokles, který se dodnes nezastavil. Porodnost ovšem není úplně dobře srovnatelná mezi jednotlivými roky, protože se mění věková struktura populace žen. Pro meziroční srovnání se více hodí ukazatel úhrnné plodnosti (Total Fertility Rate, TFR). Tento ukazatel od roku 2010 setrvale rostl až do roku 2021 včetně, kdy dokonce dosáhl rekordní úrovně 1.83. V roce 2022 následoval prudký pád na 1.62, v roce 2023 další pád na 1.45 a v roce 2024 další pád na 1.37. V tomto bodě tedy kolega Konvalinka říká přesný opak toho, co je pravda. Faktem je, že úhrnná plodnost před epidemií rostla a začala klesat asi tak 9 měsíců po plošném očkování plodné kohorty experimentální genovou vakcínou.
  2. Dle dat z Human Fertility Database došlo k podivnému propadu plodnosti na začátku roku 2022 ve většině zemí EU. Na stránce Our World in Data si můžete cvičně naklikat různé země a podívat se. Tak například všechny státy střední a severní Evropy zaznamenaly ostrý zlom v TFR směrem dolů v roce 2022. U žádné z afrických zemí, které jsem vyzkoušel, není v roce 2022 žádná známka zlomu. V tomto bodě je tedy Konvalinka minimálně na mimoběžce s realitou.
  3. Výrok „s očkováním proti covidu nesouvisí “ (myšlena je zde porodnost, případně plodnost) je samozřejmě triviálně nepravdivý, stačí se podívat na oficiální údaje českého UZISu (podrobnosti zde). Skutečnost je přesně opačná. Plodnost s vakcinačním statutem matky souvisí, a to velmi podstatně. Očkované matky mají dle dat UZISu asi o třetinu méně dětí, než by odpovídalo jejich podílu v populaci a než by odpovídalo plodnosti celé populace před epidemií. To samozřejmě není důkaz, že vakcíny snižují plodnost, je to ale důkaz, že plodnost s očkováním proti covidu souvisí. V tomto bodě je tedy Konvalinkův výrok přesným opakem reality.

Člověk by očekával, že se vědecký velikán formátu Jana Konvalinky bude snažit přijít problému záhadného poklesu plodnosti na kloub. Místo toho však naivně popírá realitu, dehonestuje autory studie a vysmívá se tazateli.

S takovým ředitelem musí být radost bádat!

Devět otázek, které nesmí být zodpovězeny. Ve veřejném zájmu.

Zuzana Krátká

Vakcinace těhotných žen mRNA vakcínami byla umožněna jen krátce poté, co se začaly vakcíny v nouzovém režimu dostávat na trh. Jelikož se o bezpečnosti covidových vakcín nevědělo téměř nic, očekávala společnost, že kontrolní úřady udělají maximum pro kvalitní sběr farmakovigilančních dat a že budou rychle reagovat v případě zjištění nežádoucích účinků vakcinace na ženy či novorozence. Bohužel, opak byl pravdou.

Randomizovaná, placebem kontrolovaná klinická studie Pfizeru, ve které byl sledován zdravotní stav těhotných žen očkovaných Comirnaty ve druhém či třetím trimestru, započala v únoru 2021, ale dosud nejsou k dispozici všechna požadovaná data. Studie měla původně zahrnovat čtyři tisíce těhotných žen, nakonec jich bylo sledováno jen asi 350. Ani čtyři roky po zahájení této studie a tři roky po ukončení náboru neznáme výsledky od všech těhotných a všech dětí do studie zahrnutých. Podrobně se jí věnujeme v článku zveřejněném na webu SMIS. Proto čekáme na další kvalitní data od regulačních úřadů.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky vakcinace proti covidu u těhotných žen či jejich dětí byla sbírána do různých farmakovigilačních monitorovacích systémů. Ve Velké Británii za sledování bezpečnosti léčiv zodpovídá MHRA (Medicines & Healthcare Products Regulatory Agency). K nahlašování podezření na nežádoucí účinky jí slouží systém Yellow cards. Na svém webu MHRA uvádí: „Reporting má velký význam. Vaše „žlutá karta“ hraje klíčovou roli v ochraně ostatních. Vaše zkušenosti mohou zajistit, aby všechny zdravotnické produkty mohly i nadále pozitivně ovlivňovat životy lidí, a může pomoci co nejdříve identifikovat nové bezpečnostní problémy.“ K monitoringu nežádoucích účinků po vakcinaci proti covidu použila MHRA dokonce systém aktivního hlášení nazvaný Yellow Card Vaccine Monitor (YCVM). Do něj se zájemci nahlašovali ještě před očkováním a podezření na nežádoucí účinky zaznamenávali v dopředu daných intervalech. Veřejnost očekávala, že takto rychleji a přesněji získá MHRA informace o četnosti nežádoucích účinků a možných rizicích dlouhodobých zdravotních následků. Činnost systému YCVM byla ukončena v prosinci 2022. Bohužel výstupů z tohoto monitoringu se na veřejnost dostalo velmi málo. Nicméně v listopadu 2022 ředitelka MHRA sdělila, že v systému YCVM byly evidovány mj. dva tisíce těhotných žen.

Expertku v oblasti farmakovigilance, paní Cheryl Graingerovou, toto zaujalo a chtěla zjistit podrobnější informace o hlášeních podaných těhotnými ženami. Prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím položila MHRA devět otázek, ale MHRA na ně odpovědět odmítla s tím, že budou časem publikovány. K vytvoření publikace se však MHRA neměla a Cheryl se rozhodla bojovat o tyto důležité informace dál. Podrobně její snahy monitoroval Norman Fenton zde.

Seznam otázek Charyl Graingerové položené MHRA:

  1. Jak byly těhotné ženy sledovány, jak často se hlásily a jak dlouho byly sledovány?
  2. Kdy byly očkovány, v kterém trimestru a jak často byly očkovány a jakou vakcínou?
  3. U jakého procenta z 2000 těhotenství došlo k: a) potratu? b) porodu mrtvého dítěte? c) spontánnímu potratu?
  4. U jakého procenta z 2000 těhotenství, která skončila porodem, se děti narodily a) donošeně? b) předčasně?
  5. Byly zjištěny nějaké vrozené vady?
  6. Jaké závažné nežádoucí vedlejší účinky byly zjištěny u: a) matky? b) dítěte?
  7. Jaké méně závažné nežádoucí vedlejší účinky byly zjištěny u: a) matky? b) dítěte?
  8. Byly nějaké ženy sledovány během kojení? a) Byly zaznamenány nějaké nežádoucí účinky? b) Jakékoli zbarvení mateřského mléka, paréza, potlačení laktace, bolest?
  9. Ovlivnila tato kohorta 2000 těhotných žen analýzu rizik/přínosů v těhotenství provedenou MHRA?

Ve snaze získat odpovědi na své otázky tak podala Cheryl stížnost na ICO, Information Commissioner Office. V průběhu roku 2023 ICO potvrdila rozhodnutí MHRA nezveřejňovat odpovědi na položené otázky. V rozhodnutí stojí:

„… zveřejnění souhrnných dat a odpovědí na úzce zaměřené otázky izolovaně a bez úplné diskuse o metodách sběru dat a omezeních poskytnutých dat by mohlo vést k nesprávné interpretaci, což by mohlo následně vést k zbytečným obavám o bezpečnost očkování u zranitelné populace.“

Cheryl se proti rozhodnutí odvolala. V úsilí získat informace ji podpořil i známý expert na bayesovskou datovou analýzu emeritní profesor Norman Fenton. Doporučuji si přečíst jeho expertní zprávu, ve které objasňoval, proč je pro společnost potřebné získat odpovědi na položené otázky a také popsal, jaká je současná situace ohledně nutnosti očkování proti covidu. (Pozn. zajímavé jsou i různé dílčí informace získané od britských úřadů pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím o covidové realitě, která byla na hony vzdálená tomu, co se v době pandemie v médiích tradovalo.)  

Na konci roku 2024 mělo dojít k jednání před Tribunálem ICO. Těsně před tím (v listopadu 2024) MHRA část poznatků ze systému YCVM zveřejnila v preprintu s názvem Implementation and results of active vaccine safety monitoring during the COVID-19 pandemic in the UK. Publikace obsahovala informace nejen k těhotným ženám, ale ke všem sledovaným osobám. Její obsah je zmatečný a vyvolává spíše rozpaky z nedbalé práce autorů a mnoha chybějících dat.

První sezení Tribunálu proběhlo v prosinci loňského roku. Jelikož nebyl dostatek času k posouzení čerstvě vydané publikace, bylo další jednání svoláno na únor 2025. Norman Fenton byl požádán, aby se vyjádřil k tomu, zda je v publikaci možné najít odpovědi na položené otázky, jak tvrdil právník MHRA. 

Stručné analýzu najdete v blogu Normana Fentona zde. Bohužel pan profesor po pečlivém pročtení publikace zjistil, že zveřejněné informace nejsou tak kvalitní, aby bylo možné otázky zodpovědět. V systému YCVM bylo evidováno 2416 těhotných žen, ale MHRA neuvedla hlášení od všech. Nevíme, zda chybějící informace znamenají, že žádný nežádoucí účinek ženy neměly nebo zda jej nenahlásily. Nevíme ale ani to, zda ženy porodily zdravé dítě či nikoliv. Bez těchto základních informací lze těžko odpovědět na většinu z položených otázek.

Z poskytnutých informací je zřejmé, že MHRA neměla snahu sledovat ženy po celou dobu těhotenství. Medián jejich sledování byl pouze 72 dní (5–244 dní). U 762 žen (tj. u 30 % těhotných) dokonce nebyl uveden ani typ použité vakcíny. Není zřejmé, zda byly v systému zahrnuty nějaké ženy vakcinované před otěhotněním nebo jen ženy vakcinované během těhotenství. Bez znalosti informací o výsledcích porodu u všech nahlášených žen není možné určit podíl zdravých dětí a podíl dětí se zdravotními problémy.  Kromě chybějících dat je zde i problém s podhlášením. Podhodnoceny jsou např. počty spontánních potratů. Normálně by počtu těhotenství odpovídalo přibližně 100 potratů, zveřejněno však bylo pouze 19. V publikaci nejsou uvedené žádné děti s vrozenými vadami. Nejsou uvedené žádné předčasné porody, i když v dopisovaných komentářích byly prý nalezeny čtyři. Mnoho dalších záhad a nedostatků popisuje Cheryl ve svých článcích zde a zde.

Norman Fenton v závěru své expertní zprávy uvádí: „Preprint, který MHRA vypracovala, neposkytuje všechny informace požadované v původní žádosti dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Pokud chybějící údaje, které MHRA nadále odmítá zveřejnit, prokazují, že vakcíny jsou pro těhotné ženy bezpečné a že přínosy jejich užívání převažují nad riziky, pak je zjevně ve veřejném zájmu všechny tyto údaje okamžitě zveřejnit, aby se předešlo škodám plynoucím z váhání s očkováním. Naopak, pokud data prokáží, že bezpečnostní rizika vakcín pro těhotné ženy převažují nad jejich přínosy, pak je také zjevně ve veřejném zájmu tyto údaje okamžitě zveřejnit, aby se předešlo zbytečným škodám na těhotných ženách. Okamžité zveřejnění všech údajů je proto v každém případě výhodné rozhodnutí.“

Dne 21. března 2025 se konalo poslední sezení Tribunálu. Rozsudek, který čítá 25 stran, potvrzuje, že ze strany MHRA bylo správné data nevydat. Celý rozsudek je k dispozici zde. Soud rozhodnul ve prospěch MHRA a zdůvodnil to de facto politickým zájmem, kterým je podpora vakcinace a zabránění zmatení veřejnosti publikováním informací vytržených z kontextu. Rozhodnutí obsahuje i tuto kouzelnou větu:

„Tribunál se domnívá, že ze strany MHRA bylo rozumné informace pozdržet až do doby publikace a že veřejný zájem na pozdržení informací je větší než veřejný zájem na jejich okamžitém zveřejnění.“

Je tedy zřejmé, že zatím nenazrála doba na to, aby byla data MHRA zveřejněna. Cheryl Graingerová s Normanem Fentonem se proti rozhodnutí Tribunálu již neodvolali. Nad MHRA sice nevyhráli a data nezískali, je třeba jim ale za jejich úsilí poděkovat. Tato kauza otevře oči dalším lidem. Pro společnost je důležitý i jen ten prostý Tribunálem posvěcený fakt, že regulační úřad – odpovědný za dohled nad bezpečností vakcín – skrývá data o bezpečnosti vakcín v těhotenství před veřejností a soud konstatuje, že tak činí ve „veřejném zájmu“. Pokud chtěl Tribunál zabránit vzniku nedůvěry ve vakcinaci v těhotenství, svým rozhodnutím způsobil pravý opak. Poskytnul ženám další důvod, aby se v těhotenství vakcinaci vyhnuly.

Půl milionu oponentů aneb jak je dobré míti X

Tomáš Fürst

Před několika dny jsme uveřejnili preprint o počtu narozených dětí v ČR dle očkovacího statutu matky, o kterém píšeme zde. Na twitterovém účtu hlavní autorky Vibeke Manniche si zprávu o zveřejnění preprintu přečetlo přes půl milionu lidí. Závěr naší analýzy je mimořádně znepokojující:

Data ukazují, že očkovaným ženám se z nějakého důvodu rodí asi o třetinu méně dětí, než by odpovídalo jejich zastoupení v populaci.

Vzhledem k tomu, že jsme zveřejnili veškerá zdrojová data, každý se mohl podívat, jestli jsme někde neudělali nějakou chybu. Někteří z našich čtenářů se do kontroly pustili a zjistili, že jsme se skutečně jedné logické chyby dopustili. ÚZIS nám každý měsíc poskytl počet porodů matek, které byly očkovány aspoň jednou dávkou covidové vakcíny k datu porodu. Tomuto číslu říkejme A. Potom nám poskytl pro každý měsíc počet porodů matek, které byly očkovány alespoň jednou dávkou covidové vakcíny během těhotenství. Tomuto číslu říkejme B. Rozdíl A-B tedy udává, kolik matek muselo být očkováno aspoň jednou dávkou již před početím. Naše chyba spočívala v tom, že jsme tento dolní odhad počtu matek očkovaných před početím vzali jako skutečný počet matek očkovaných před početím. Ve skutečnosti se mohlo stát, že matka dostala například první dávku před početím a druhou po početí. Horní odhad počtu matek očkovaných před početím dostaneme tedy tak, že budeme předpokládat, že každá žena očkovaná během těhotenství dostala aspoň jednu dávku před početím.

Nově tedy pracujeme s dolním i horním odhadem počtu žen, které byly očkované před početím. To poněkud změní obrázek celé situace, zejména v roce 2021, kdy se ještě očkovalo hodně, takže horní a dolní odhad se od sebe dosti liší. Od roku 2022 dál se už tolik neočkovalo, takže horní a dolní odhad se postupně přibližují a chyba, kterou jsme udělali, přestává hrát podstatnou roli. Článek jsme opravili a novou verzi opět pověsili na preprintový server. Klíčový obrázek po opravě opět přetiskujeme zde (viz níže).

Vzhledem k formátu, ve kterém nám ÚZIS data poskytl, nevíme přesně, kolik matek bylo očkováno před početím. Umíme ale spočítat horní a dolní odhad jejich počtu. Tyto odhady potom použijeme ke stanovení dolního a horního odhadu počtu úspěšně zahájených těhotenství na 1000 žen ve věku 18-39 let s daným vakcinačním statusem. Pro matky očkované před početím leží skutečnost někde v tmavě modré oblasti panelu B níže uvedeného grafu. Pro neočkované matky leží skutečnost ve světle modré oblasti.

Ženy očkované během těhotenství, které otěhotněly na začátku roku 2021, mohly být jen těžko očkované před početím, protože to byly vakcíny pro jejich věkovou kategorii dostupné pouze výjimečně. Je tedy pravděpodobné, že se realita v první polovině roku 2021 pohybovala velmi blízko dolního okraje tmavě modré plochy (a tedy horního okraje světle modré plochy, a tím tedy velmi blízko naší původní interpretaci dat, před touto opravou). V druhé polovině roku 2021 je však pravděpodobné, že některé ženy očkované během těhotenství skutečně dostaly první dávku ještě před početím, takže nemůžeme říct nic přesnějšího, než že realita druhé poloviny roku 2021 je někde uvnitř obarvených regionů grafu. V každém případě ÚZIS požádáme o upřesnění dat a vyjasnění jejich interpretace, takže se budete moci zanedlouho podívat, kde přesně v námi obarvených regionech skutečná data leží.

https://www.preprints.org/manuscript/202504.2487/v2

Podstatné závěry naší studie se nijak nezměnily:

Ženy očkované proti covidu počaly dramaticky méně dětí, než by odpovídalo jejich zlomku v populaci. Od poloviny roku 2021 je vidět, že křivka odpovídající matkám očkovaným před početím je podstatně níž (i s veškerou nejistotou) než křivka odpovídající ženám neočkovaným. Od začátku roku 2022, kdy se počty očkovaných stabilizovaly, se očkovaným ženám rodí asi o třetinu méně dětí, než by odpovídalo jejich zastoupení v populaci. Je to zároveň také asi o třetinu méně, než se rodilo ženám před epidemií. V tomto podstatném závěru tedy naše chyba nezpůsobila žádnou změnu.

Zajímavé ale je, že nárůst plodnosti neočkovaných v druhé polovině roku 2021 (světle modrý kopec) byl téměř jistě méně dramatický, než jsme si dříve mysleli (v původní interpretaci jsme totiž měli jen horní odhad světle modrého regionu). To je docela příznivá zpráva, protože si vzpomínám, že jsme na původní obrázek dlouho nevěřícně zírali a hledali vysvětlení pro takto dramatický nárůst plodnosti neočkovaných. Nicméně tento nárůst je zřetelný i po opravě, takže do jisté míry skutečně docházelo k tomu, že ženy, které chtěly v té době otěhotnět, se očkování vyhnuly.

Po ukončení intenzivní fáze očkování plodné kohorty se plodnost neočkovaných vrátila na úroveň plodnosti celé populace před pandemií. Plodnost očkovaných se ale ustálila na asi o třetinu nižší hodnotě. Zde už se tedy původní a nová verze této studie nijak neliší.

Našim čtenářům se za tuto chybu omlouváme a konstatujeme, že neformální peer-review na X funguje mnohem lépe než oficiální systém vědeckých žurnálů. Článek jsme během posledního půlroku nabídli postupně šesti prestižním vědeckým časopisům. Ve všech jsme byli odmítnuti bez recenze a bez zdůvodnění. Na twitteru jsme dostali stovky recenzí do týdne od zveřejnění preprintu a – jak vidíte – některé byly skutečně podstatné.

Inu, kdo nic nedělá, nic nezkazí.

Kdo je Casey Means?

Tomáš Fürst

Před třičtvrtě rokem jsem fascinovaně poslouchal interview Tuckera Carlsona se sourozenci Calley a Casey Means. Trvalo to dvě hodiny a já se nemohl odrhnout. Tehdy jsem si říkal, jak by bylo skvělé, kdyby se takoví lidé jednou dostali do pozic, ze kterých by mohli tím příšerným systémem aspoň trochu pootočit.

Byl konec léta 2024, Jay Bhattacharya byl označován za „bezvýznamného epidemilologa“, Marty Makary byl považován za výstředního antivaxera, Vinay Prasad byl ze všech stran cenzurovaný za kritiku roušek a lockdownů a Robert Kennedy kandidoval na presidenta za demokratickou stranu a CNN mu nadávala do konspirátorů.

Dnes, o necelý rok později, je Jay šéfem nejvlivnější zdravotní grantovky na světě, Marty vede FDA, Vinay šéfuje komisi, která rozhoduje o licencování vakcín a RFK je ministrem zdravotnictví v republikánské vládě Donalda Trumpa. A Casey Means byla právě nominována na pozici hlavní hygieničky Spojených států amerických.

Přejeme na druhou stranu Atlantiku hodně štěstí a sledujeme to s mírnou závistí a velkou nadějí. Kdy si myslíte, že si naši covidisté všimnou, že svět se začal otáčet na druhou stranu?

https://1url.cz/2JJLS

Jak se dělá konsensus. Aneb dlouho slibovaná publikace o propadu plodnosti českých žen je na světě. Tedy vlastně není.

Tomáš Fürst

Už dlouho našim věrným čtenářům slibujeme, že uveřejníme odborný článek s informacemi, na kterých bylo založeno mé vystoupení v poslanecké sněmovně, jehož záznam si můžete poslechnout zde. Máme totiž k dispozici unikátní data, která po jednotlivých měsících udávají počty narozených dětí s ohledem na vakcinační status matky. Získat tato data byla docela kovbojka, což popisujeme v článku Čtyři sady stačí, drahoušku. Leč podařilo se a hlavní zásluhu na tom má paní senátorka Jitka Chalánková. Je pozoruhodné, že z 281 členů parlamentu problém dramaticky a záhadně klesající plodnosti českých žen zaujal jen asi 5 zástupců lidu, zbytku je tento zdaleka nejdůležitější problém současné české společnosti srdečně ukradený.

Odborný článek jsme napsali na podzim 2024 v mezinárodní sestavě vedené paní Vibeke Manniche, kterou mnozí naši čtenáři znají ze slavné dánské studie o variabilitě šarží covidových vakcín. Dalším autorem je pan Jonathan Gilthorpe, který stojí za iniciativou NorthGroup, k níž jsme se před nedávnem také připojili.

Prudký a nevysvětlený propad plodnosti představuje nejdůležitější problém současné západní civilizace a my jsme v článku presentovali světově unikátní data. Neuměli jsme si proto představit, že by se zveřejněním článku mohl být nějaký problém. Jenže jsme narazili na neprodyšnou zeď cenzury. Článek jsme postupně poslali do šesti impaktovaných časopisů a v každém jsme byli obratem odmítnuti. Ani jeden časopis neposlal náš článek na recenzi. Takže až vám zase budou tvrdit něco o „vědeckém konsensu“, už budete vědět, jak takový konsensus vzniká.

Minulý týden nám došla trpělivost a článek jsme zveřejnili na preprintovém serveru. Už se těšíme na vyjádření slovutných profesorů, doktorů a docentů, že „to neplatí“, protože článek neprošel recenzním řízením. Inu, neprošel. Nikdo si na něj totiž netroufnul.

Hlavním výsledkem článku je graf, který pro větší pohodlí přetiskujeme níže a který zpřesňuje a rozšiřuje původní graf v článku Komu chybí děti. Kvalitativně se nic moc nezměnilo, ale teď už jsou data téměř jistě správně (blíže zde), a navíc popisují delší období.

https://www.preprints.org/manuscript/202504.2487/v1

Aby byl další text srozumitelný, dovolíme si použít pojem „úspěšné početí“, čímž myslíme takového početí, které vedlo (asi tak za devět měsíců) k narození dítěte. Horní panel obrázku ukazuje vývoj podílu žen ve věku 18-39 let, které byly ke konci měsíce očkované alespoň jednou dávkou jakékoliv covidové vakcíny. Spodní panel ukazuje počet úspěšných početí v daném měsíci na tisíc žen s daným vakcinačním statutem. Neočkované ženy jsou označeny bílou barvou, očkované (jakoukoliv dávkou jakékoliv vakcíny proti covidu před početím) tmavě šedou. Všechny ženy jsou označeny světle šedou, takže světle šedý sloupec je váženým průměrem tmavě šedého a bílého s tím, že váhy odpovídají podílu očkovaných a neočkovaných žen v populaci v daném měsíci.

Detaily metodiky si prosím přečtěte přímo v článku, ať zde nezdržujeme. Hlavní pozorování jsou tato.

  1. Ženy očkované proti covidu počaly dramaticky méně dětí, než by odpovídalo jejich zlomku v populaci. Jinak řečeno, asociace očkování a nízké plodnosti je statistický fakt, nikoliv nějaká spekulace či konspirační teorie. Tím je definitivně vyvrácena lež Petra Koubského v Deníku N, kterou se většina veřejnosti uklidňuje.
  2. Nárůst plodnosti neočkovaných v druhé polovině roku 2021 je téměř jistě způsoben tzv. „indikačním vychýlením“: Ženy, které chtěly v té době otěhotnět, rozumně ignorovaly doporučení vakcinologů a očkování se vyhnuly. Úspěšná početí se tedy koncentrovala ve skupině neočkovaných, a naopak ve skupině očkovaných zůstaly ženy, které zrovna dítě mít nechtěly.
  3. Tento „indication bias“ ovšem nebyl jediným mechanismem, který působil, protože úhrnná plodnost celé populace žen (bez ohledu na vakcinační status) na začátku roku 2022 prudce klesla, takže někdy na jaře 2021 muselo dojít ke skutečnému snížení celkového počtu početí, nejen k rozdělení žen na ty, které chtějí dítě a nechtějí vakcínu, a ty, které nechtějí dítě a chtějí vakcínu.
  4. Po ukončení intenzivní fáze očkování plodné kohorty se plodnost neočkovaných vrátila na úroveň plodnosti celé populace před pandemií. Plodnost očkovaných se ale ustálila na asi o třetinu nižší hodnotě.

Výše uvedená data tedy ukazují, že celý prudký pokles plodnosti českých žen je vysvětlen tím, že očkovaným ženám se z nějakého důvodu rodí asi o třetinu méně dětí, než bychom očekávali. Neočkovaných žen se pokles plodnosti netýká.

Pokud se tedy budou profesorky, doktorky a docentky pokoušet vysvětlit pokles plodnosti nějakým faktorem X (válka na Ukrajině, drahé byty, „hodnotové přenastavení mladých lidí“, „chybějící protirozvodové bariéry“ atd. , viz článek kolegyně Jochové na Neviditelném psovi), budou muset vysvětlit, proč faktor X působí pouze na očkované a proč na ně začne působit asi tak v okamžiku očkování.

Já – ubohý učitel matematiky se simplexním myšlením – se spokojím s nejjednodušším vysvětlením, které je kompatibilní s daty (to nám ostatně radí princip Occamovy břitvy již mnoho staletí). A to vysvětlení je, že pokles plodnosti českých žen byl způsoben očkováním plodné populace experimentální genetickou vakcínou proti covidu. Představují výše uvedená data důkaz této domněnky? Nikoliv. Představují velmi silnou evidenci ve prospěch této domněnky? Rozhodně ano.

Vzhledem k tomu, že problém chybějících dětí se bude dále kumulovat a celá situace bude dále eskalovat, je jisté, že o výše uvedených datech ještě uslyšíte.

Kam se poděl vědecký konsensus?

Tomáš Fürst

V nedávném interview, jehož část je zachycena zde, říká o mRNA vakcínách Jay Bhattacharya, ředitel amerického National Institute of Health, toto:

  1. Počet lidí, kteří se dnes nechávají očkovat mRNA vakcínami je velmi malý, což je zejména u dětí dobře.
  2. U mRNA technologie nemáme pod kontrolou, kolik antigenu očkovaný organismus kvůli vakcíně vyprodukuje.
  3. Rovněž biodistribuce antigenu není pod kontrolou. Není jasné, které tkáně budou antigen produkovat a jak dlouho.
  4. Dokonce není zcela pod kontrolou ani to, jaký typ antigenu budou buňky produkovat, protože proces čtení mRNA instrukce a její „překlad“ do spike proteinu je zatížený chybami (frame shifting).

Jay Bhattacharya dále říká: Jak to tedy mohl regulátor schválit, když vlastně neví, kolik toho antigenu bude, ve kterých tkáních bude produkován, jak dlouho bude produkován a jaký antigen to vlastně bude? Jedna Nobelova cena už za mRNA technologii udělena byla. Bude to chtít ještě dvě nebo tři, než bude tato technologie zralá na použití.

John Campbell k tomu dodává, že odvěkým principem medicíny je dát správnému pacientovi správnou dávku správného léku ve správný čas. Současný způsob používání mRNA technologie je téměř pravým opakem tohoto principu.

Připomínáme, že sdružení SMIS českým čtenářům tato (a další) zjištění přineslo již v listopadu 2024 v článku s názvem Obludáriu-mRNA.

Srovnejte prosím výše citované vystoupení ředitele NIH s pozicí kapitánů české koronavirové response — Chlíbka, Kubka či Válka, kteří stále doporučují opakované plošné „očkování“ celé populace mRNA vakcínami, včetně očkování dětí od šesti měsíců věku a včetně očkování těhotných žen.

Nezačíná se nám ten „vědecký konsensus“ nějak drolit?

SMIS vítá na palubě důležitého spojence

Tomáš Fürst

Když jsme před pár lety s několika přáteli začali systematicky říkat pravdu o koronavirové pandemii, očekávali jsme, že se k nám brzy přidá mnoho lékařů, akademiků a vědců. Nestalo se tak. Český lékařský, akademický a vědecký establishment se stal – za mohutného přizvukování veřejnoprávních a mainstreamových médií – avantgardou covid fašismu a dodnes to nevypadá, že by se z této ztráty soudnosti vzpamatoval.

Místo toho jsme ale před Velikonocemi získali jiného nečekaného spojence: Bílý dům i s jeho oranžovým náčelníkem. Hlavní infomační stránka Bílého domu totiž dostala před nedávnem tuto podobu. Koho to nebaví číst, zde máte můj stručný výtah:

  1. Virus pravděpodobně pochází z laboratoře ve Wuhanu, kde omylem unikl při gain-of-function výzkumu, který byl spolufinancován americkými daňovými poplatníky. Anthony Fauci dotlačil tým prominentních virologů, aby sepsali Proximal Origin Paper, kde lživě tvrdí, že virus nemůže pocházet z laboratoře. Z vyšetřování v Kongresu dnes víme, že si autoři ve stejné době mezi sebou vyměňovali emaily, kde tvrdili pravý opak.
  2. Bidenova administrativa, Anthony Fauci, David Morens (Fauciho asistent), Peter Daszak (šéf EcoHealth Alliance), Adrew Cuomo (guvernér státu New York) a další nepravdivě vypovídali před Kongresem, tajili dokumenty, zdržovali a jinak systematicky mařili vyšetřování kongresové komise o původu viru.
  3. Nařízení udržovat dvoumetrové odstupy – na kterém bylo v Americe založeno uzavření škol a provozoven – nikdy nemělo žádný vědecký podklad. Při jednom z výslechů Anthony Fauci prohlásil, že toto doporučení „se prostě jen tak objevilo“.
  4. Dlouhodobé lockdowny způsobily nesmírné škody nejen americké ekonomice, ale také psychickému a fyzickému zdraví Američanů, zejména mladých lidí.
  5. Vláda lidem často podávala zavádějící informace a ve spolupráci s vlastníky největších sociálních sítí přímo cenzurovala nepohodlné názory.

Pod tímto textem je přiložena 557stránková zpráva vyšetřovací komise Kongresu, o kterém jsem v češtině referoval zde, a která obsahuje ještě mnoho dalších explozivních závěrů, kterým se v české kotlině televizi dodnes říká „dezinformace“.

Takže tohle bychom měli. Můj oblíbený dezolátní server ZeroHedge to shrnuje kouzelnou hláškou, o jejíž překlad se nebudu pokoušet:

Vindication? Perhaps. Satisfaction? Far fucking from it!

Jak jsem nenapsal článek o poklesu plodnosti na Neviditelného psa

Tomáš Fürst

Tak jsem si na Neviditelném psovi přečetl článek o propadu plodnosti českých žen. Chtěl jsem reagovat v diskusi, ale Pes po mně chtěl účet na iDnes. Tam jsem ale zřejmě na blacklistu, protože mi nikdy nepřišel registrační email (zkoušel jsem opakovaně). Napsal jsem tedy odpověď formou celého článku a nabídl jej Ondřeji Neffovi. Ten jej odmítl publikovat s tím, že ohřívat si na problému klesající porodnosti antivaxerskou polívčičku mu přijde scestné.

Takže, milí čtenáři, jako už mnohokrát, chcete-li se dozvědět pravdu, nezbývá vám, než si ji přečíst zde na stránkách sdružení SMIS. Je mi jasné, že vy, kteří čtete tento článek, už to všechno víte, ale po přečtení předchozího odstavce snad lépe chápete, proč to pořád všechno víte jenom vy – a nikdo jiný. Jestli je mezi vámi někdo, kdo ještě můžete psát na iDnes nebo na Psa, dejte jim to tam prosím do diskuse.

Text mé reakce, která nevyšla na Neviditelném psu, je níže.

Všechny aspekty diskutované v článku kolegyně Jochové se totiž pečlivě vyhýbají statistikám, které máme již delší dobu k dispozici. Prudký pokles plodnosti českých žen, který začal v lednu 2022 a dodnes se nezastavil, se týká pouze žen očkovaných proti covidu. Přečtěte si prosím detailní rozbor oficiálních statistik ÚZISu v článku na stránkách sdružení SMIS, či projděte si další články, na které odkazujeme ve čtrnáctibodovém seznamu zde. Klíčové údaje zopakuju v následujících dvou odstavcích.

Podívejme se na kohortu žen ve věku 18-39 let, ve které se rodí drtivá většina dětí. V České republice je takových žen asi 1.3 milionu a ke konci roku 2022 jich bylo asi 68 procent očkováno alespoň jednou dávkou nějaké vakcíny proti covidu.

Neočkovaným ženám se v roce 2023 narodilo asi 86 dětí na tisíc neočkovaných žen ve věku 18–39 let. Očkovaným ženám se narodilo pouze asi 55 dětí na tisíc očkovaných žen ve věku 18–39 let. Pro kontext dodávám, že v roce 2020 (před začátkem propadu plodnosti a před začátkem očkování) se v České republice narodilo asi 81 dětí na tisíc žen ve věku 18–39 let.

Pokud chcete podrobnější informace a data po jednotlivých měsících, prohlédněte si prosím podklady pro mé vystoupení v Poslanecké sněmovně nebo si to vystoupení přímo pusťte.

Je tedy statistickým faktem, že propad plodnosti se týká pouze žen očkovaných proti covidu, neočkované ženy jsou na stejných číslech jako před epidemií. Dále je statistickým faktem, že propad plodnosti začal v lednu 2022, tedy asi devět měsíců po začátku očkování plodné kohorty experimentální genovou vakcínou. Dále je statistickým faktem, že podobný propad plodnosti zaznamenaly téměř všechny země, které masivně očkovaly proti covidu. Znovu opakuju, že cituju jen oficiální data českého ÚZISu a oficiální evropská data dostupná na humanfertility.org.

Pokud tedy chcete pokles úhrnné plodnosti vysvětlit nějakým faktorem X (válka na východě, drahé byty, „hodnotové přenastavení mladých lidí“, „chybějící protirozvodové bariéry“ atd. atd., viz článek kolegyně Jochové) musíte vysvětlit, proč faktor X působí pouze na očkované a proč na ně začal působit asi tak v okamžiku očkování. Netvrdím, že je to vyloučené, domnívám se však, že „extraordinary claims require extraordinary evidence“. Je fascinující, že profesorky, doktorky a docentky demografie, které už několik let o propadu plodnosti „odborně“ diskutují na různých konferencích si zatím této do očí bijící souvislosti nevšimly (s výjimkou zcela absurdní práce, kterou komentujeme zde).

Čtenářům Neviditelného psa by mohlo být blízké tohle srovnání: Objektivně vzato máme víc důkazů, že propad plodnosti je způsoben covidovými vakcínami, než máme důkazů, že růst globální teploty je způsoben antropogenními emisemi kysličníku uhličitého.

Lampárna u Springerů

Tomáš Fürst

Před nedávnem jsme zde upozorňovali na dosti absurdní výplod českých „vědkyň“ z ústavu SYRI. Milé výzkumnice se v něm dojemně snaží „odvysvětlit“ nepříjemný fakt, že strmý propad plodnosti zaznamenaly v českých zemích pouze ženy očkované proti covidu. Neočkované ženy mají dětí pořád stejně.

Našim čtenářům jsme vysvětlili, že dámy – ověnčené mnoha akademickými tituly – přišly se zcela nesmyslným matematickým modelem, jehož předpoklady nejsou podepřeny žádnou empirickou evidencí. Model chybně implementovaly nebo implementovaný model zavádějícím způsobem popsaly. Výsledný dramatický rozpor mezi predikcí modelu a realitou zamaskovaly tím, že reálná data z posledních dvou let čtenářům prostě zatajily. Jejich výplod je tedy na hranici mezi nesmyslem a vědeckým podvodem.

Ne všichni však čtou stránky SMIS, proto jsme cítili potřebu celé nedorozumění uvést na pravou míru i na stránkách samotného časopisu Genus, kde se tento vědecký skvost objevil. Byli jsme však překvapeni, že tento časopis žádné reakce neuveřejňuje. Vědecký konsensus si ve Springeru zřejmě rozvracet nedají.

Napsali jsme tedy slušný email paní redaktorce a vysvětlili jí, že hrozí riziko, že by článek našich „vědkyň“ mohli jejich čtenáři vzít vážně, a tím být uvedeni v omyl. Připojili jsme pečlivé vysvětlení, které si můžete přečíst zde .

Asi za týden nám milá paní redaktorka odpověděla a v podpisu svého emailu nám sdělila svá zájmena (she/her/hers). Taky nám napsala, že byla dlouho nemocná. A že náš dopis přeposlala na příslušné oddělení. Poděkovali jsme jí, popřáli pevné zdraví a sdělili, že se těšíme na další kroky.

Od té doby uplynuly dva měsíce a nestalo se samozřejmě vůbec nic.

Zfušovaný/zfalšovaný článek visí na webu dál, planeta SYRI inkasuje od daňových poplatníků další miliony a mainstreamová media – pečlivě uvedena v omyl státem placenými „vědkyněmi“ – chrlí dezinformace o poklesu plodnosti.

A očkovaným ženám se dále rodí podezřele málo dětí…

Až najdete u Springrů lampárnu, běžte si tam stěžovat.


Těžký život cenzora na Seznamu

Tomáš Fürst

Blíží se den, kdy Český statistický úřad zveřejní data o počtu porodů a plodnosti českých žen v roce 2024. Naši čtenáři už vědí, že to bude zase masakr. Očekáváme, že se úhrnná plodnost v roce 2024 propadla na hodnotu 1.30 (v roce 2021 to bylo 1.83). Z předchozích dat UZISu máme potvrzeno, že dramatický propad plodnosti se týká pouze žen očkovaných proti COVID-19. Neočkované ženy žádný propad plodnosti nezaznamenaly.

Strážci jediné oficiální pravdy „NESOUVISÍ!“ začínají zvolna panikařit. Asi proto jsme v posledních dnech svědky jejich zvýšené aktivity v režimu „damage control“. Rudé právo covidistů – server Seznam.cz – přišel s tradičně manipulativním článkem o příčinách propadu plodnosti, ve kterém se snaží odvést jakoukoliv debatu co nejdál od dat směrem k povídačkám a spekulacím.

Jeden z našich pravidelných čtenářů se však nedal a v diskusi uvedl pár čísel a link na stránky SMIS. Cenzoři na Seznamu mu překvapivě příspěvek nesmazali, ale ihned k němu připojili pečlivě zavádějící „kontext“:

Zatímco kolega Krátký pečlivě a přesně cituje data (navíc oficiální data z ÚZISu), cenzoři na Seznamu se zmůžou jen na kecy o dezinformacích a citáty „odborníků“ z Iniciativy Sníh.

Až zase budou jiní „odborníci“ hledat důvody dramatického poklesu důvěry veřejnosti v oficiální média, může jim tato výměna sloužit jako exemplární příklad.

Mezitím za Atlantikem rychle přichází soumrak covidismu. Ministrem zdravotnictví se stal Robert Kennedy, který během celé epidemie vytrvale říkal pravdu – do našeho sdružení SMIS bychom ho hned vzali. Šéfem největší zdravotnické grantové agentury na světě (National Institute of Health) se stal Jay Bhattacharya – autor The Great Barrington Declaration, která říkala v podstatě to, co u nás hlásal pan profesor Jiří Beran. Deklaraci do češtiny přeložil náš kolega Petr Šourek a někteří členové SMIS patří k jejím úplně prvním hrdým signatářům. Šéfem Food and Drug Administration se stal zásadní kritik bezhlavého očkování proti covidu Marty Makary.

Takže tímto cenzory na Seznamu pěkně zdravím a hlásím, že to dělají zbytečně. Pravda o covidu se do českých zemí nakonec stejně dostane, byť by to mělo být zpoza Atlantiku. I kdyby se v Seznamu postavili na hlavu. Čím déle budou ze svých čtenářů dělat blbce, tím hůř se jim to pak bude vysvětlovat.