Tomáš Fürst, Zuzana Krátká, Petr Šourek a Jaroslav Janošek
Před nějakou dobou oblétla svět dánská studie, ve které autoři ukázali, že covidové vakcíny firmy Pfizer v Dánsku vykazovaly podivuhodný bezpečnostní profil. O této fascinující studii – a neuvěřitelné persekuci, které byli její autoři vystaveni – jsme podrobně referovali v článku Fuck-up století aneb Pfizer tóže kaput.
Samozřejmě nám to nedalo a pokusili jsme se zjistit, jak to bylo u nás. Požádali jsme tedy Státní ústav pro kontrolu léčiv (SUKL) o podobná data, s jakými pracovali dánští autoři. Výsledkem je tento článek, který se nám nedávno podařilo prosadit do impaktovaného časopisu European Journal of Clinical Investigation. Naše zjištění jsou ještě o něco explozivnější než závěry dánských kolegů a níže vás jimi provedeme. Abychom ušetřili různým samozvaným fakt-čekistům čas a žluč, předesíláme, že „podezření na nežádoucí účinek“ překládáme jakožto „adverse event“ a zkracujeme AE. Nebudeme tedy mluvit o prokázaných vedlejších účincích, ale jen o nahlášených podezřeních.
Od začátku očkovací kampaně do začátku léta 2023 obdržel SUKL celkem 14 386 hlášení o podezření na nežádoucí účinek (AE) některé z covidových vakcín. To je číslo, které daleko převyšuje počty hlášených AE u všech ostatních léčiv dohromady v normálních letech.
Je neuvěřitelné, že se SUKL neobtěžoval dohledat šarže u téměř poloviny hlášených AE. Dokonce i v případě úmrtí po covidové vakcíně, kterých bylo nahlášeno celkem 216, jich SUKL ke konkrétní šarži vakcíny přiřadil pouze 99. Dle našeho názoru představuje tento fakt závažné porušení povinnosti SUKLu kontrolovat a vyhodnocovat bezpečnost vakcín, zejména vzhledem k tomu, že informace o šarži vakcíny je triviálně dostupná v datech UZISu. Co kdyby všech těch 117 úmrtí, u kterých SUKL šarži nedohledal, bylo po jedné jediné šarži vakcíny? Jak by SUKL poznal, že se jedná o smrtelné ohrožení české populace a že je třeba urychleně zasáhnout, což je jeho zákonná povinnost?
Samotný fakt, že bylo nahlášeno pouze 216 úmrtí po vakcíně, je také zajímavý, protože z dat UZISu víme, že do týdne po nějaké dávce některé z covidových vakcín zemřelo v ČR celkem 1688 lidí. Domníváme se, že úmrtí je poměrně závažná nežádoucí událost a v případě experimentální vakcíny by mělo být samozřejmé, že každé úmrtí, ke kterému dojde do týdne od vakcíny, bude do SUKLu nahlášeno. I kdyby ke všem 216 nahlášeným úmrtím došlo do týdne od vakcíny (což z dat nevíme), stále by to bylo necelých 13% ze všech případů. U méně závažných AE bude podhlášenost patrně ještě mnohem větší. To je znepokojující zjištění.
Celkem devět konkrétních šarží se objevilo jak v Dánsku, tak u nás. Počty AE u těchto šarží spolu velmi dobře korelují. Šarže, které měly hodně AE v Dánsku, měly hodně AE i u nás a naopak. To výrazně posiluje hypotézu, že jednotlivé šarže se od sebe skutečně něčím liší, a že se nejedná pouze o fluktuaci v „reporting patterns“.
Nejzajímavější je ovšem vztah mezi velikostí a typem šarže, datem jejího uvolnění na český trh a počtem hlášených AE u očkovaných touto šarží. Prohlédněte si prosím pozorně obrázek níže. Vakcíny jsou rozděleny do tří panelů. Horní panel zobrazuje produkty firmy Pfizer, střední panel produkty Moderny a spodní panel všechny ostatní. Každý barevný puntík odpovídá jedné šarži vakcín. Barevně jsou odlišené jednotlivé typy vakcín. Velikost puntíku znázorňuje počet dávek, které daná šarže obsahovala (pozor, škála je logaritmická). Na horizontální ose je datum uvolnění dané šarže na český trh a na vertikální ose je počet hlášení AE na tisíc dávek dané šarže. Všimněte si, že spodní panel má jiné měřítko na svislé ose, protože produkty firmy AstraZeneca vykazovaly skutečně velké množství AE (také byly později velmi tiše staženy z trhu.
Nejvýraznější rys výše uvedeného grafu je dramatický a (kromě Moderny) téměř monotónní pokles počtu hlášení AE s datem uvolnění dané šarže. Šarže, které byly uvolněny na jaře 2021, vykazovaly mnohem vyšší množství AE než šarže uvolněné v roce 2022. V tomto smyslu tedy naše zjištění velmi dobře odpovídají dánské studii. Dánští autoři v odpovědi na všechny námitky uvádějí, že dánská obdoba SUKLu potvrdila stejný trend, tedy že všechny nejproblémovější šarže byly i v Dánsku vyočkovány na počátku epidemie.
Co může být důvodem tohoto zajímavého poklesu?
První hypotéza je, že vysoký počet AE je důsledkem toho, že se na jaře 2021 očkovalo do probíhající epidemie, navíc byla v té době přednostně očkována především nejzranitelnější populace. Proti této hypotéze ovšem mluví fakt, že při očkování boostery do podzimní vlny epidemie (včetně nejzranitelnější populace) se nic podobného ani náznakem nezopakovalo.
Dále by někoho mohlo napadnout, že šarže z jara 2021 se vyočkovaly téměř celé (protože byl tehdy vakcín nedostatek), zatímco později bylo vakcín dost a spíše se vyhazovaly. Pozdější šarže tak nebyly vyočkovány celé, a pokud tedy dělíme počet AE počtem dávek v šarži (a nikoliv počtem skutečně vyočkovaných dávek), můžeme dostat tento podivný pokles. Tato hypotéza je ale téměř vyloučena, protože větší část podivuhodného poklesu se odehrává ještě během první poloviny roku 2021, kdy byl vakcín nedostatek, tedy šarže byly vyočkovány téměř celé.
Další možností je měnící se ochota lidí nežádoucí události reportovat. Jenže v tomto případě to bylo spíše naopak. Zatímco ohlásit AE na jaře 2021 byl téměř akt občanské neposlušnosti, později – když narůstal nátlak, aby se nechali očkovat lidé, kteří se očkovat nechtěli – by motivace lidí AE nahlásit spíše rostla. Výše uvedený graf však ukazuje opačnou závislost.
Zbývá poslední možnost, která je ze všech nejvíce znepokojující. Možná byl spěch farmaceutických firem takový, že neměli úplně dobře zvládnutý výrobní proces. Už jsme jednou psali o tom, že technologie výroby vakcín se zásadně změnila mezi registrační studií a začátkem očkovací kampaně. Zopakujeme to ještě jednou: Vakcína, na kterou dostal Pfizer EUA a jejíž účinnost a bezpečnost je popsána v registrační studii, se nevyrábí stejně jako vakcína, která vám byla aplikována do ramene. Je možné, že začátek masivní výroby vakcín novým procesem nebyl dobře zvládnutý a úvodní šarže zkrátka nebyly v pořádku. Exploze hlášení AE ve farmakovigilančních databázích ihned po začátku vakcinační kampaně mohla způsobit drobné vlnky paniky a přinutit výrobce provést nějaké změny ve výrobním procesu.
Tato poslední hypotéza je velmi znepokojivá, protože by vrhala velmi nepříjemné světlo na regulátory v mnoha zemích a mohla by mít dramatické právní důsledky pro výrobce. Dobře si ovšem vzpomínáme, jak velký odpor vyvíjel establishment proti jakýmkoliv pokusům o laboratorní analýzu obsahu vakcín. Jaroslav Turánek by mohl vyprávět. Proti hypotéze o nezvládnutém výrobním procesu však mluví fakt, že počet hlášení monotónně klesal u vakcín téměř všech výrobců – jako by snad spolupracovali a sdělovali si poznatky. To by bylo v podmínkách standardního konkurenčního boje velmi neobvyklé. Jiné hypotézy, které by vysvětlovaly pozorovaná data, nás však nenapadají.
Jedno je jisté. O této datové sadě toho ještě hodně uslyšíte.
Již druhý celodenní seminář zabývající se společenskými restrikcemi v období pandemie a zdravotními dopady očkování proti covidu se konal 3. června 2024 v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky pod záštitou MUDr. Vladimíra Zlínského. Na semináři vystoupili jak hosté pana poslance MUDr. Zlínského, tak odborníci pozvaní sdruženími SMIS a Iniciativou 21, které se na organizaci spolupodílely. Videozáznamy všech přednášek jsou k dispozici na stránkách Nadačního fondu Svědomí národa. Zde jsou videozáznamy doplněny o stručné obsahy prezentací a v některých případech i powerpointovými prezentacemi.
V tomto prvním díle jsou uvedeny stručné obsahy přednášek ze zdravotního bloku, jejichž společným tématem byly nežádoucí účinky mRNA vakcinace proti covidu na zdraví lidí.
Jana Gandalovičová – Je možná analýza nežádoucích účinků mRNA vakcínami?
„Ráda bych upozornila, že kvůli tomu, jakým způsobem proběhly schvalující studie pro jednotlivé věkové kategorie, nemáme žádnou představu o střednědobých a dlouhodobých nežádoucích účincích mRNA vakcín. Tím, že se budeme tvářit, že nejsou, a budeme pokračovat v rétorice safe and effective, popřípadě budeme svalovat potíže pacientů na long covid a budeme je vyzývat k dalším kolům očkování, nepřestanou jejich zdravotní problémy existovat.“
Již od počátku schvalování klinických studií mRNA vakcín se diskutovala celá řada kontroverzních kroků a pochybení. Schvalování FDA bylo extrémně uspíšeno, mnohá klíčová data chyběla.Preparát neprošel řádným testováním, celé zkoušení, které většinou trvá roky, bylo ukončeno za necelý rok. Výrobci deklarovali 95% účinnost Comirnaty, ale ta byla stanovena na velmi nízkém počtu pacientů. V každém z dvou ramen studie s Comirnaty pro dospělé bylo kolem 18 tisíc osob. Covidem se nakazilo v době studie pouze 8 lidí ve vakcinované skupině a 162 lidí v nevakcinované skupině. Po velmi krátké době – pouhých 2 měsících – byla studie odslepena a velká část neočkovaných osob byla naočkována. Tím jsme přišli o kontrolní soubor.
Ve skupině 12-15-letých dětí se vyskytla v očkované skupině dívka, u které po druhé dávce došlo k závažným reakcím, pro které byla do 24 hod hospitalizována. Dosud je paralyzována, upoutána na invalidní vozík, neschopná polykat, s řadou dalších zdravotních omezení. Ve zprávě pro FDA firma Pfizer popsala její potíže jen jako „funkční bolest břicha “ a vakcína následně byla schválena k použití i pro děti.
Eurostat ve většině zemí s velkou mírou proočkovanosti registruje velké procento nadúmrtí, narůstá počet lidí s nádorovým onemocněním, kardiovaskulárními onemocněními, hlavně se srdečním selháním, autoimunitních chorob, neurologických postižení, klesá porodnost… Nemůže tu být souvislost s vakcinací mRNA vakcínami? Už jen položení otázky je hodnoceno jako konspirace. Bohužel, v lékařských zprávách mnohdy údaj o proběhlém očkování chybí, a tak hledat možnou spojitost je téměř nemožné.
Aktivní sledování možných nežádoucích účinků trvalo jen pouhé 2 měsíce, než kontrolní skupina, která měla být sledována několik let, byla zrušena a lidé naočkováni. Další zdroje hlášení jako např. americký VAERS jsou již jen pasivním typem hlášení, kde je známá velká podhlášenost možných nežádoucích účinků (uvádí se, že se hlásí pouhých cca 5 %). V prezentaci jsou uvedeny výsledky postmarketingového farmakovigilančního sledování firmou Pfizer, které FDA poskytla ke zveřejnění až po soudním nařízení v listopadu 2021. Nahlášeno do něj bylo po 2,5 měsících vakcinace od udělení souhlasu k nouzovému použití mimo jiné 1223 mrtvých a přes 25 tisíc nežádoucích účinků nervového systému. Normálně by tyto výsledky diskvalifikovaly další používání vakcíny. Další informace poskytl stát Izrael – zaměstnanci ministerstva zdravotnictví se dotazovali na nežádoucí účinky pacientů telefonicky a desítky procent osob jim hlásily problémy. Závažný byl nález 4,5 % osob s neurologickými problémy a 9,6 % žen, které měly problémy s menstruací. Časté bylo zhoršení chronických zdravotních problémů.
V říjnu 2022 byla poskytnuta data ze CDC V-safe systému, který shromažďoval data z mobilní aplikace. Z takto nasbíraných informací vyplynulo, že 7,7 % očkovaných osob po vakcinaci vyhledalo lékařskou pomoc či bylo hospitalizováno. 25 % uživatelů zůstalo po vakcinaci doma neschopných pracovních či studijních povinností. Fraiman a kol přehodnotili výsledky klinických studií a zjistili, že přibližně 1 člověk z 800 očkovaných vykazoval vážný nežádoucí účinek.
Změna postoje k vakcinaci byla nejzásadnější ve státu Florida. J. Ladapo (Surgeon General – „ministr zdravotnictví“) v březnu 2022 nedoporučil očkování dětí ve věku 5-17 let proti covidu, poté v říjnu 2022 nedoporučil očkování mužů ve věku 19-39 let kvůli riziku myokarditid, nepovolil očkování dětem mladším 5 let, později v říjnu 2023 nedoporučil očkování ani lidem mladším 65 let. Řada zemí již od plošného očkování proti Covid 19 upustila, některé evropské země nedoporučují očkování dětem a lidem mladším 65 let. Mnohé země včetně ČR ale očkují dál. Otázek je mnoho, k nalezení odpovědi na ně je nutná analýza dat a vědecký dialog.
Viktor Baroš – Selhání úředníků MZČR. Politika a tabu vítězí nad lidskostí a zodpovědností.
„Náš materiál z minulého semináře byl ze sociálních sítí smazán pro nevhodný obsah a až poté, co jsme se odvolali, se jej podařilo vrátit. Minulý seminář byl úspěšný a lidé začali o tématu hovořit. Diskutovalo se, zda sem do Poslanecké sněmovny patří emotivní příběhy lidí poškozených vakcínou. Podle mého názoru sem patří. Nemuseli byste je poslouchat zde, kdyby ti lidé našli pomoc, ale musíme o tom mluvit a musíme hledat cesty, jak lidem pomoci. Novináře prosím, začněte o tom psát aspoň teď a pořádně.“
Ve videu je natočený příběh Karla Mrkvy, u kterého došlo k rozvinutí neurologického onemocnění, které bylo postupem času diagnostikováno jako amyotrofická laterální skleróza (ALS). Obtížná byla nejen diagnostika, dostupnost zdravotnické a rehabilitační péče, ale příliš dlouho čekal také na schválení finanční pomoci, důchodu, příspěvků. Byl finančně závislý na rodině. V květnu 2024 zemřel, bez přiznání plného důchodu, bez potřebných pomůcek, které by mu pomohly lépe fungovat v normálním životě. Neuroložka Dr. Chlupová ve videu hovoří o neochotě lékařů spojovat zdravotní problémy s vakcinací, do lékařských zpráv se podezření na aktivaci očkováním nepíše. Paní doktorka se setkala s různými typy poškození po vakcinaci, případně po průlomové infekci –polyneuropatií, Guillain Barré syndromem (GB), ALS. Lékaři se bojí říci, že je to z očkování. „My si přejeme, aby se vytvořila centra, která by řešila postvakcinační syndrom a long covid. Místa, kde by obě skupiny pacientů nalezly pomoc.“ Ve videu vystupuje i zdravotní sestřička Lenka Šťastná, která byla očkována, přestože se léčila s různými alergiemi. Popisuje velké zdravotní problémy, které měla po druhé dávce vakcíny zvracení, pocení, otok jazyka, krku, otok uzlin, prsou, problémy se srdcem, horečku. Později se objevily záškuby hlavou, křeče rukou a nohou, neepileptické záchvaty. Očkování bylo u ní zřejmým spouštěčem nemoci. Kardioložka J. Gandalovičová video uzavírá: „Těch lidí je tolik, že někdy ztrácím energii a nevím, jak jim pomoci. Mají polymorfní problémy – neurologické, revmatologické, gastroenterologické, srdeční… Většinou obejdou mnoho doktorů a skončí na psychiatrii. Jsou nechaní bez pomoci a v dlouhodobých neschopenkách. Dokud to nepojmenujeme, nezaložíme nějaké centrum, nezačneme to studovat, tak se nepohneme.“
Jaroslava Chlupová – Poruchy nervového systému jako nejčastěji hlášené nežádoucí účinky mRNA vakcín
„Není mi jedno, že lékaři mlčí. Je třeba očkování zastavit. Zjistit, co mají lidé v sobě a co mají v sobě ty vakcíny.“
Opakované antigenní stimulace vakcinací neposílí imunitu, ale destabilizují ji. Lidé v poslední době opakovaně podléhají různým infekcím. Pan Mrkva, pacient z videa Nadačního fondu Svědomí národa, zemřel s diagnózou ALS v květnu 2024. Naštěstí náhle, protože se u něj jednalo už o velmi těžký zdravotní stav. Nejen v jeho případě jsme narazili na zoufalou pomalost poskytnutí pomoci. Sociální dávky pro tyto nemocné jsou schvalovány velmi pomalu a k pacientům se dostávají pozdě. Stejně tak pomůcky. Polohovací postel dostal až v den, kdy zemřel.
Neurologické poruchy patří ve světě k nejčastěji hlášeným podezřením na nežádoucí účinky mRNA vakcín. Guillainův – Barrého syndrom /GB/ je imunitně zpostředkovaná akutní polyneuropatie. Jedná se o vážnou neurologickou poruchu, která se projevuje rychle se rozvíjející svalovou slabostí, která může postihnout i dechové svaly a vyvolat dechovou nedostatečnost. Vyžaduje urgentní diagnostiku a léčbu. U mnoha pacientů se objevily různé druhy polyneuropatií s postižením senzitivních i motorických vláken. V mnoha případech jsou postižena tenká vlákna. U pacientů s tímto postižením se objevují velmi intenzivní neuralgické bolesti končetin i trupu záchvatovitého charakteru. Tento problém se týká ve velké míře lidí produktivního věku, aktivně sportujících. Léčba těchto bolestivých stavů je obtížná. Hledá se vhodná léčba těchto problémů, které se však pacienti mnohdy nedočkají. Končí v centrech pro léčbu bolesti nebo u psychiatrů.
V ordinaci mám pacienty s atypicky rychle progredující neurodegenerací mozku s projevy poruchy paměti, poruchami chování /demencí/, Parkinsonským syndromem, posturální nestabilitou. Pozoruji rozvoj rychlé neurodegenerace u kognitivně zdravých, aktivních seniorů. Problém vidím v tom, že lékaři odmítají vnímat souvislost mezi nárůstem různorodých zdravotních problémů v populaci a mRNA vakcinací. Hovoří se o tzv. long covidu, zdravotních problémech po proběhlé covidové infekci. Bohužel chybí informace, zda byli pacienti s touto diagnózou očkováni mRNA vakcínou, a kolik dávek obdrželi. Problematikou long covidu se zabývá specializované pracoviště FN Hradce Králové. Dotazovala jsem se zde, kolik z jejich pacientů má long covid po průlomové infekci po očkování. Odpověď jsem nedostala. Ve své praxi jsem se setkala pouze se třemi neočkovanými pacienty s projevy long covidu. Ostatní pacienti s obtížemi tohoto typu měli 2 až 3 dávky vakcíny.
Ján Lakota – Onkologická onemocnění po očkování proti covidu
„Onkologická onemocnění v poslední době zasahují mladé osoby, atypická je vysoká biologická aktivita maligního nádorového procesu, velmi rychlý růst nádoru, přítomnost metastází u nádorů, které normálně metastáze nemají. Pacienti chodí po několika týdnech obtíží, přesto nezřídka už v době diagnostiky jsou prakticky nevyléčitelně nemocní. Závažný je fakt, že se často objevuje úplná nebo částečná rezistence vůči terapii. „
Ze závažných kazuistik jsem se setkal s nádorem tlustého střeva už i s metastázami v kostech, játrech a plicích u osoby staré 24 let. Jiná pacientka (56 let) s nádorem močového měchýře byla sice diagnostikovaná včas, ale přes nasazenou léčbu do 8 měsíců umřela. Obdobně žena (40 let) s nádorem prsu, diagnostikovaná včas a adekvátně léčená po 3 měsících umřela.
Atypický průběh těchto nádorových onemocnění má pravděpodobně souvislost s tím, že selhávají mechanismy imunitního dozoru podobně jako tomu bylo v minulosti u neléčených HIV pozitivních osob. První případy rychlé progrese nádorů se objevovaly u očkovaných osob již v prvních měsících po zahájení očkovací kampaně. Dříve se myslelo, že jde o zanedbané pacienty (v době lockdownů byla nízká možnost onkologické péče), ale není tomu tak. Vakcinace mohla zafungovat na genové úrovni (mohlo dojít k aktivaci onkogenů, ke změně epigenetických modifikací DNA), což mohlo vést k stimulaci maligního nádoru do agresivnějšího typu či k tvorbě metastází v atypických místech pro daný nádor. Ve své prezentaci jsem vycházel z vlastních pozorování i z informací od mých kolegů. Domnívám se, že je nezbytné systematicky sbírat data o těchto pacientech a ta zveřejnit a analyzovat. A že je třeba pečlivě analyzovat složení vakcín, charakterizovat podíl mRNA, DNA, proteinů a dalších látek ve vakcínách a zkoumat možný vliv těchto složek na aktivaci nádorových onemocnění.
Nedávný článek „Does the healthy vaccinee bias rule them all? Association of COVID-19 vaccination status and all-cause mortality from an analysis of data from 2.2 million individual health records„, který nám vyšel v časopise International Journal of Infectious Diseases, byl, jak se dalo očekávat, velmi rychle napaden členy Iniciativy Sníh. Tento článek poukazoval na fakt, že celková úmrtnost neočkovaných je přibližně dvakrát větší než úmrtnost očkovaných jak v době, kdy tady byl covid, tak i v době, kdy tady nebyl covid. Vysvětlujeme toefektem zdravého očkovaného (HVE) – tedy tím, že obecně se ve vyšších věkových kategoriích očkovali zdravější lidé (neboli, pokud logiku otočíme, lidé, kteří měli k smrti blíže, se očkovali méně ). Pokud se tento efekt zanedbá, významně to zkreslí deklarované účinnosti vakcíny.
Dva Letters to Editor z dílny Iniciativy Sníh bojují proti HVE
Stačilo však, aby nás doktor Hel v dopisu editorovi nazval antivaxery a přístup redakce se zásadním způsobem změnil (mimo jiné odmítli otisknout naše reakce na tyto dopisy, přestože vyvracejí námitky, dokud „neodvoláme naše tvrzení o tom, že HVE je jediným věrohodným vysvětlením pozorovaného vzorce”). Nezbývám, než abychom alespoň pro českou kotlinu reagovali zde, na stránkách SMIS.
V prvním dopisu editorovi, který sdružení Sníh poslalo, doktor Jedlička z Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni tvrdí, že jsme opomenuli další zkreslení, která mohou tento výsledek přinést. Jedno z nich je tzv. bias by indication (tedy fakt, že na počátku byli očkování především ti nejzranitelnější). To je samozřejmě pravda, ale tento problém by způsoboval opačné vychýlení (tedy očkovaní by umírali více). A skutečně, jak jsme ukázali již dříve i na datech z VZP a jak bylo vidět i na současných datech z dalších pojišťoven, tento efekt opravdu existuje a projevuje se přesně opačně než HVE – tedy nemůže vysvětlit pozorovaný vzorec vyšší úmrtnosti neočkovaných. V každém případě počty takto očkovaných byly malé a v okamžiku, kdy začalo masové očkování kterékoliv z věkových kohort, daný efekt byl převálcován HVE. Pokud máme tedy tři nezávislé datové sady, které dohromady zachycují přes 70 % populace a všechny ukazují stejný vzorec, je to ještě silnější evidence, než pokud bychom měli jen jednu velkou.
Druhou výtkou, se kterou doktor Jedlička přišel, bylo zkreslení, která nazval „High risk for death„, tedy „zkreslení vysokého rizika úmrtí“. Definoval jej tak, že lidé, kteří byli v závažném stavu v nemocnicích, nebyli očkováni. To je samozřejmě pravda – ale to pan doktor přesně popsal jednu z nejdůležitějších složek HVE. Ještě jednou – nejedná se o jiné zkreslení, jedná se o zásadní část HVE (tedy ti, kdo měli k smrti blíže, se očkovali méně, což přesně odpovídá definici HVE). Nezapomínejme totiž, že všichni neočkovaní byli v nemocnici testováni na přítomnost viru, ať už se do nemocnice dostali z jakýchkoliv důvodů. V době, kdy epidemie vrcholila, pak byla koncentrace virů v nemocničním prostředí tak vysoká, že bylo velmi běžné, že lidé umírající v nemocnicích z jiných příčin zemřeli jako PCR pozitivní, zatímco očkovaní testovaní nebyli, což vedlo právě k nadhodnocení počtu umírajících PCR pozitivních neočkovaných ve studiích účinnosti vakcinace.
Pokud to tedy shrneme, Dr. Jedlička správně poukázal na to, že různých zkreslení ve studiích účinnosti vakcín je více, nicméně přejmenováním HVE na HRD tento efekt nezmizí a nezmění se. Říkejme mu, jak chceme, důležité je, co je jeho důsledkem.
Druhý dopis Dr. Šmída, kde je korespondujícím autorem Dr. Hel, pak poukazoval na to, že vyšší mortalita neočkovaných v době, kdy tady nebyl covid, je způsobena dlouhodobými následky prodělání covidu. To je samozřejmě validní hypotéza, také jsme ji měli mezi hypotézami v našem původním článku Elixír mládí. Nicméně ani toto vysvětlení neobstojí. Vyžádali jsme si od ÚZIS data o úmrtnosti neočkovaných, kteří dříve prodělali a neprodělali covid, v létě 2021 (tedy v době, kdy tady žádný covid nebyl) – za poskytnutí těchto dat ÚZISu děkujeme. Kdyby byla pravda to, co tvrdí dr. Šmíd a kolektiv, úmrtnost prodělavších by musela být několikanásobně vyšší, abychom dostali neustále se opakující vzorec, kdy neočkovaní umírají celkově mnohem více než očkovaní. Víte, jaký je výsledek? Přesně opačný. Neočkovaní, kteří covid prodělali, umírají v létě 2021, když není covid, několikanásobně méně často než ti, kteří jej neprodělali. Je to i logické – lidé, kteří na tom byli zdravotně nejhůře a dostali covid, s velkou pravděpodobností na něj zemřeli a v následném období bez covidu tedy již neumírali. Tolik k dalšímu zkreslení, které jsme údajně nebrali v úvahu (přestože další argumenty, proč toto zkreslení nemůže být důvodem, jsme již uváděli v původním článku. Navíc není možné, aby postcovidové následky byly důvodem pro fakt, že bezprostředně po očkování klesá úmrtnost na minimum).
Posledním údajným hřebíčkem do rakve pro HVE měl být Deyo-Charlsonův komorbiditní index – a tady to začíná být zajímavé. Tento index (zkráceně DCCI) je v podstatě sumářem různých komorbidit, které pacienti mají (např. diabetes, prodělaný infarkt, mrtvice, nádorové onemocnění apod.). Šmíd a kol. získali data z ÚZISu za leden 2022 a demonstrovali na nich, že očkovaná skupina byla naopak celkově nemocnější než neočkovaní, což podle nich je nevyvratitelný důkaz o tom, že HVE neexistuje. To je nesmírně zajímavé za předpokladu, že a) ÚZIS má správná data o diagnózách (což nedokážu posoudit, vím jen to, že zdravotní pojišťovny nás varovaly, že diagnózy zadávané lékaři jsou velmi nespolehlivý údaj) a b) DCCI je dobrý prediktor úmrtí v celé populaci (obvykle se totiž používá pro predikci úmrtí v rámci nějaké kohorty již nemocné jinou chorobou). Nic z toho nevíme, autoři ani nezveřejnili svá zdrojová data.
Co víc – dělat závěry pouze na základě údaje za jeden měsíc, a to ještě dlouho po zahájení očkování, je naprosto zcestné a manipulativní. Lidé, kteří se nenechali očkovat v prvních měsících vakcinace pro jejich věkovou skupinu, protože byli v terminálních stádiích nemocí, mezitím „stihli zemřít“. Konec konců i v datech, která jsme zaslali v naší odpovědi, bylo vidět, že úmrtnost v obou skupinách (očkovaných a neočkovaných) se směrem k říjnu 2021 srovnávala, nůžky se znovu rozevřely až s nástupem další vlny covidu. Zajímala by mě také odpověď na následující otázku: pokud (jak tvrdí Šmíd a spol.) ti neočkovaní byli zdravější a zároveň víme, že následky covidu je nezabíjely, proč tedy umírali v necovidovém období dvakrát více? Má pro to Sdružení Sníh jiné vysvětlení?
Chtěl bych tady ještě upozornit na jednu důležitou věc: Náš článek nedokazuje, že vakcíny nemají žádnou efektivitu – ukazuje ale, že výpočet efektivity vakcín bez toho, aby se zohlednil HVE, dává výrazně nadhodnocené výsledky. Ukazuje, že celková úmrtnost očkovaných je výrazně nižší než neočkovaných i v době, kdy žádný covid nebyl, ukazuje, že úmrtnost lidí bezprostředně po vakcinaci je vždy minimální, a ukazuje, že tento vzorec lze beze zbytku vysvětlit pomocí HVE (nebo, pokud jste doktor Jedlička, můžete tomu říkat HRD, to na tom nic nezmění). Žádné zdůvodnění nabízené členy iniciativy Sníh tento vzorec nevysvětluje – preferenční vakcinace nejzranitelnějších se týkala malého množství lidí, a navíc působila opačným směrem, tedy proti pozorovanému vzorci. Vysvětlení o postcovidových následcích také neobstojí, protože ti, kdo prodělali (a přežili) covid dříve, umírali několikrát méně než ti, kteří jej neprodělali. Ve finále tedy stále platí, že jediným věrohodným vysvětlením pozorovaného vzorce je HVE.
Autoři jsou antivaxeři, smažte je
Co je to však platné – jakmile do odborného časopisu napíše někdo editorovi, že článek napsali antivaxeři, končí diskuse. Navzdory tomu, že nikdo z autorů druhého letteru do něj nevyplnil informace o střetu zájmů (což by samo o sobě mělo být důvodem k odmítnutí jejich článku). Navzdory tomu, že zatímco my jsme poskytli všechna surová data, z nichž článek vycházel, a nabídli i surová data pro vyvrácení hypotéz v dopisech editorovi zaslanými sdružením Sníh, zatímco Šmíd a spol. pouze vyprodukovali grafy za jeden irelevantní měsíc bez popisu metod a poskytnutí zdrojových dat. Navzdory tomu, že jsme zaslali naši reakci, kde jsme všechna obvinění dokázali na základě nových analýz a dat, tato reakce nebyla a nebude publikována, „pokud neodvoláme větu, že HVE je jediným věrohodným vysvětlením pozorovaného vzorce“. A může se stát i to, že „pokud neodvoláme“, náš článek bude stažen. Tolik k objektivitě vědecké literatury v oblasti covidových vakcín.
Jak potom máme vědecké literatuře věřit, když s fakty zachází tímto způsobem?
V Hradci Králové se na konci května konal XXVI. ročník Hradeckých virologických dnů. Jedním z témat konference byly „Virové infekce v těhotenství a dětském věku“. Konference se účastnili dva členové SMIS – jednak Hanka Zelená přednáškou o flavivirech v těhotenství a laktaci, a pak Václav Fejt, který oprášil výsledky ze studie výskytu protilátek proti SARS-COV-2 u středoškoláků v červnu 2021 před zavedením očkování. Abstrakt uvádíme níže. Domníváme se, že je velmi potřebné tyto zkušenosti z epidemie covidu odborníkům připomínat a důsledně je prodiskutovat. Jen tak dojde k poučení z doby covidové aspoň mezi odborníky.
Středoškoláci a COVID-19.Přináší studie po třech letech nové otazníky?
Václav Fejt
České střední školy byly uzavřené od 14. října 2020 do 24. května 2021, s malou přestávkou před Vánoci. Infekce se přesto ke studentům dostala, nejčastěji od jejich rodičů, kteří se zpravidla nakazili v zaměstnání. Cílem této studie bylo zjistit pomocí vyšetření protilátek, kolik studentů gymnázia v Havlíčkově Brodě nákazu prodělalo. Soubor osob zahrnoval 196 studentů ve věku 15–19 let. Vyšetření IgG proti antigenu S (Abbott, Architect) bylo provedeno v červnu 2021, před zahájením vakcinace této věkové skupiny. Přítomnost protilátek byla prokázána u 90 ze 196 studentů (45,9 %). Pomocí dotazníků jsme zjišťovali, kolik z nich bylo se svou rodinou v karanténě a zjištěná data jsme ověřovali dalším šetřením (databáze laboratoře, doplňkový dotazník, osobní dotazování). Koronavirová infekce byla prokázána v 88 rodinách – u 61 (69,3 %) studentů, kteří byli v karanténě, byly zjištěny protilátky, zbylých 27 studentů nemělo protilátky, klinické příznaky, ani nebyli pozitivní v PCR. Studii jsme publikovali v červenci 2021 v Časopisu lékařů českých. (V. Fejt, Z. Krátká, H. Zelená, A. Komárek: Jaká je imunita středoškolských studentů vůči koronaviru? )
Navzdory přerušení prezenční výuky ve školách a s tím spojenému omezení kontaktů došlo k významnému promoření studentů koronavirovou infekcí. Polovina ze sledovaného souboru byla v červnu 2021 k onemocnění do značné míry odolná (měla protilátkami dokázaný postinfekční stav). Další část studentů se při kontaktu s nakaženým v rodině neinfikovala, nebyla nemocná ani nejevila protilátkovou odpověď. Tento stav lze vysvětlit různě a v plénu jej diskutujeme. Stav po překonaném onemocnění chránil dobře, což jsme publikovali v další studii (Krátká, Fejt, Kučera, Zelená, Fürst : Protilátky po prodělaném onemocnění covid-19 poskytuji dostatečnou a dlouhodobou ochranu před reinfekci).
Prokázali jsme, že středoškoláci netvořili skupinu významnou pro přenos onemocnění, k jejich promoření došlo mimo školy a v čase započaté vakcinace byla tato skupina již ve významné míře chráněná. (Nicméně se většinou dali očkovat z důvodu volného pohybu). Další sledování, dotazníková akce na nižších ročnících a obecný vývoj situace nám původní pozorování potvrdily. Tyto závěry i po třech letech platí.
Na stránkách českého ministerstva zdravotnictví stále visí tato perla z února 2021. Pro jistotu jsme si ji uložili, kdyby náhodou po vydání našeho textu záhadně zmizela (nebylo by to poprvé). Hned ve druhé větě nás ministerská perla informuje:
„Všechny registrované vakcíny jsou stejně účinné, pokud jde o jejich schopnost ochránit očkovaného před těžkým a smrtelným průběhem covid-19.“
https://1url.cz/r1rFz
Následuje povídání o tom, že též vakcína firmy Astra Zeneca je vynikající a její účinnost je rovných 100 %. Vakcinační kouzelník Roman Chlíbek se zřejmě učil u klasika – bo co není stopro to mě vždycky smoli – a hned přidává další skvost:
„Všechny tři schválené vakcíny, tedy vakcíny od společnosti Pfizer/BionTech, Moderna a AstraZeneca, dostupné na českém trhu jsou stejně bezpečné.“
V době vydání ministerské perly nebylo zcela zřejmé, na jakých podkladech Roman Chlíbek svoje vyjádření opírá (jistě měl již v té době k dispozici výsledky příslušných studií). Z perly též není zřejmé, jak kvantifikovat onu stejnou bezpečnost vakcín proti onemocnění covid-19. Jsme velice rádi, že alespoň na tuto otázku již odpověď známe! Nedávno se totiž bez povšimnutí médií objevil, na oficálním webu „The EU Clinical Trials Register“, výsledek registrační studie vakcíny firmy Astra Zeneca. A tam se můžeme dočíst zajímavé věci. V tabulce, která porovnává nežádoucí události (najděte si v textu „SAE“ neboli Serious Adverse Events) jsou tato čísla: Celkem 621 lidí z 21 587, kterým byla podána účinná látka, zaznamenalo život ohrožující nežádoucí událost. To jsou skoro tři procenta. Ve skupině s placebem to bylo 136 lidí z 10 793. Nad touto tabulkou je kouzelná formulace: „Pro tento endpoint nebyly provedeny žádné statistické analýzy“. Jaká škoda.
Ještě že máte sdružení SMIS, které pro vás statistické analýzy ochotně provede a poslušně hlásí, že relativní riziko život ohrožující nežádoucí události po podání vakcíny Astra Zeneca (v porovnání s jejím nepodáním) je 2,28, 95% konfidenční interval (1,90–2,74). Vzhledem k tomu, že jde o prospektivní randomizovanou studii, lze toto riziko interpretovat kauzálně. To jest, že covidová vakcína firmy Astra Zeneca zvyšuje riziko život ohrožující nežádoucí události na více než dvojnásobek.
Pro čtenáře méně kované v inferenční statistice nutno podotknout, že v případě řádně provedené klinické studie není nutné zkoumat u každé jednotlivé zaznamenané nežádoucí události příčinnou souvislost s vakcínou a též nikdo netvrdí, že všechny zaznamenané události mají příčinnou souvislost s vakcínou (tj. nelze interpretovat absolutní četnost výskytu těchto událostí v jednotlivých skupinách). Nicméně vzhledem k tomu, že u randomizované studie je vakcinační status jediná podstatná charakteristika, ve které se obě skupiny liší, je to právě tato charakteristika, které lze přičíst příčinný vliv na zjištěný rozdíl v četnosti výskytu nežádoucích účinků. Takto fungují dosud platná pravidla EBM – medicíny založené na důkazech.
Dle tvrzení Romana Chlíbka visícího na oficiální stránce Ministerstva zdravotnictví České republiky jsou všechny covidové vakcíny stejně bezpečné. To znamená že dle nezpochybnitelné autority, kterou předseda České vakcinologické společnosti a Národního institutu pro zvládání pandemie jistě je, i ostatní covidové vakcíny používané v České republice zvyšují riziko život ohrožujících nežádoucích událostí na více než dvojnásobek?
Jsme rádi, že to konečně víme a máme potvrzeno též autoritou a Ministerstvem zdravotnictví České republiky!
Pokud se nedokážeme poučit z chyb, ke kterým v nedávné minulosti došlo, pokud nezačneme napravovat důsledky špatných rozhodnutí, pokud budeme stále tvrdit, že je lepší na covid zapomenout, budeme velmi brzy čelit další podobné zkoušce. Proto je třeba společnost, politiky, novináře i zdravotníky probouzet a to nejde jinak, než že budeme pokračovat v diskusi. Organizace dalšího semináře na půdě Poslanecké sněmovny se opět ujal poslanec MUDr. V. Zlínský z SPD.
Před půlrokem se konal první seminář, proti němuž protestovala řada lidí a vzbudila tak pozornost jinak toto téma ignorujících médií. Pan poslanec si seminář prosadil a jak on, tak účastníci prokázali velkou odvahu, když na semináři vystoupili. Podrobnosti zde. Obsah semináře a odkazy na záznamy přednášek najdete zde.
Byla jsem zvědavá, zda pan poslanec zaznamenal aspoň zpětně nějakou pozitivní reakci u kolegů poslanců či ve společnosti. „S odstupem půl roku od posledního covidového semináře, musím bohužel konstatovat, že se nic podstatného nezměnilo. I mnozí někdejší odpůrci protikovidových opatření již ztrácí zájem tuto problematiku řešit, o veřejnosti ani nemluvě. Vesměs jsou všichni rádi, že doba pandemie skončila a mohou zase poměrně normálně žít, tak jak byli zvyklí před ní. To, že by se podobná situace za mnohem horších konsekvencí mohla opakovat, si nepřipouští ani největší pesimisté,“ říká MUDr. Zlínský, „Mé argumenty možná nejsou dostatečně přesvědčivé. Proto pořádám na toto téma další seminář na půdě Poslanecké sněmovny ČR, jako další pokus upozornit naše občany a odbornou veřejnost na toto důležité téma.“
Velmi aktuálním tématem těchto dní je WHO smlouva. Mnoho lidí se obává, že příště může být hůř, budou-li vedení WHO svěřeny nové pravomoci. Zazní na semináři také toto téma? „Odmítám myšlenku, že se budeme spoléhat na analýzy a opatření jiných států či nadnárodních organizace/ WHO/, aniž bychom to mohli jakýmkoli způsobem ovlivnit. Potom se může stát, že budeme ještě vzpomínat na benevolenci a logiku všech opatření za předchozí covidové pandemie. Bez patřičné analýzy chybných, přemrštěných a sebepoškozujích opatření nelze žádnými prostředky zajistit neopakování těchto chyb či nelze předejít konání poškozující společenský systém a zdraví obyvatel.„
Byli bychom rádi, pokud byste přišli odborníky podpořit přímo do Poslanecké sněmovny. Seminář se bude konat 3. června 2024 od 9:30 do 14:30 . A kdo přislíbil účast?
Program semináře „Analýza proticovidových opatření“
Panel první – společenské dopady doby pandemické
MUDr. Vladimír Zlínský – Je skutečně nutné poučení z krizového vývoje v době covidové pandemie nebo je vhodnější na vše zapomenout?
Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová – Doba tzv. covidová: Jak snadné bylo zneužití práva k vytváření bezpráví, a co by se proto mělo rychle stát?
doc. Ing. Miroslav Ševčík, CSc. – Covidismus- dopady pandemie strachu na ekonomiku ČR a cesta ke kolektivisticko- totalitnímu systému.
JUDr. Ondřej Dostál, Ph.D., LL.M. – Zákonnost nebo svévole? Dopad covidových restrikcí 2020-2022 na důvěru v právo a demokratickou politiku.
JUDr. Tomáš Nielsen – Selhání soudní ochrany proti nezákonnosti v době covidu.
MUDr. Vladimír Čížek – Pandemická smlouva WHO a IHR – ďábel se skrývá v detailu.
Mgr. Michaela Kubátová Špryňarová – Vliv covidových opatření na psychiku dětí v souvislosti se současným nastavením našeho školství.
Ing. Václav Fišer – Připravenost zdravotnictví – černá labuť bezpečnosti?
Panel druhý – zdravotní dopady očkování proti covidu
MUDr. Jana Gandalovičová – Je možná analýza nežádoucích účinků mRNA vakcín?
NFSN Viktor Baroš – Selhání úředníků MZČR. Politika a tabu vítězí nad lidskostí a zodpovědností.
MUDr. Jaroslava Chlupová – Poruchy nervového systému jako nejčastěji hlášené nežádoucí účinky mRNA vakcín.
MUDr. Ján Lakota, CSc. – Onkologická onemocnění po očkování proti covidu.
Mgr. Petr Šourek – Farmakoignorance
RNDr. Tomáš Fürst, Ph.D. – Komu chybí děti?
prof. RNDr. Jaroslav Turánek, DSc. – Mechanismy účinků mRNA vakcín na reprodukční orgány a plod.
Seminář se bude konat 3. června 2024 od 9:30 do 14:30 v budově Poslanecké sněmovny, Sněmovní 1, 118 26 Praha 1, místnost č. J 205. Zájemci o místo v sále se musí přihlásit na e-mail bondarenkovav@psp.cz, aby jim byl umožněn vstup. Pro vstup do PS je nutné předložit občanský průkaz pro ověření totožnosti.
Tomáš Fürst, Zuzana Krátká, Arnošt Komárek, Vladimír Čížek
V předchozím článku jsme představili slavná Bradford-Hillova kritéria, která by měla být splněna, aby bylo možno interpretovat pozorovanou asociaci jako kauzální. Prosím přečtěte si nejprve první díl tohoto textu a znovu si uvědomte, že pokud tato kritéria zpochybníte, musíte začít pochybovat i o kauzálním vztahu mezi kouřením a rakovinou plic.
V tomto díle se podíváme na jinou zajímavou asociaci, než je ta mezi kouřením a rakovinou plic. V lednu 2022 došlo v naší zemi k nečekanému významnému propadu počtu narozených dětí. Později, v únoru 2023, napsal Tomáš Fürst na InFakta Markéty Dobiášové komentář, ve kterém vyslovil hypotézu, že by tento pokles mohl mít souvislost s intenzivním očkováním populace v plodném věku v roce 2021 novou mRNA vakcínou proti covidu. Tím notně vyděsil mediální sféru hlavního proudu, která tuto hypotézu okamžitě odmítla a obvinila autora ze záměrného šíření dezinformací. Čeští demografové pak navíc velmi rychle přišli s teorií, že celý pokles je vysvětlen (1) stárnutím populace a (2) rekordní fertilitou v roce 2021, při které si české ženy „předrodily“ děti, takže je pak logicky nemohly porodit o rok později.
Ondřej Vencálek, předseda České statistické společnosti, ukázal, že toto vysvětlení neobstojí. Všiml si totiž, že „rekordní plodnost“ roku 2021 je z velké části jen optická iluze vzniklá tím, že statistici ČSÚ upravili po sčítání lidu v roce 2021 svůj odhad počtu českých žen v plodném věku o více než 80 tisíc (3,5 %) směrem dolů, takže se při výpočtu plodnosti počet dětí najednou dělil mnohem menším počtem žen. Vzhledem k tomu, že meziročně samozřejmě 80 tisíc žen nikam nezmizelo, skokový nárůst plodnosti je pouhým statistickým artefaktem způsobeným opravou dat po aktuálním sčítání lidu. To je ostatně zřejmé i z toho, že počet narozených dětí se v roce 2021 nijak zvlášť neliší od předchozích let. Ondřej Vencálek dále ukázal, že celková míra plodnosti českých žen – ukazatel očištěný jak od počtu žen, tak od jejich věkové struktury – se skutečně v lednu 2022 propadl, a to z hodnoty 1.83 na 1.63, a od té doby dále klesá.
Zjištění, že krom počtu narozených dětí klesla i plodnost, což je ukazatel nezávislý na věkovém složení populace, tedy vyvrací námitku ohledně stárnutí populace. Teorie o „předrození” je pak vyvrácena tím, že údajná rekordní plodnost v roce 2021 byla z větší části jen statistickou iluzí.
Je tedy nejvyšší čas probudit ducha sira Austina Bradford Hilla a podívat se, jak si jeho kritéria stojí v otázce asociace mezi covidovými vakcínami a poklesem plodnosti českých žen. Projděme tedy jeho checklist z předchozího článku bod po bodu:
1. Velikost efektu: Čím silnější je asociace mezi dvěma proměnnými, tím pravděpodobnější je, že se jedná o kauzální efekt.
Prosím, podívejte se na tento článek a prohlédněte si graf.
Obrázek 1. Odhad počtu nově vzniklých úspěšných těhotenství žen ve věku 18–39 let dle očkovacího statutu matky v době početí. Počty jsou vztaženy na tisíc žen ve věku 18–39 let s daným očkovacím statutem v populaci. Přejato odsud.
Pokud jsou údaje, které jsme z ÚZISu po dlouhém boji obdrželi, správné, byla v první polovině roku 2021 schopnost očkovaných žen ve věku 18–39 let úspěšně otěhotnět až pětkrát menší než u neočkovaných žen ve stejné věkové kohortě. V prvních měsících však byly očkovány jen vybrané skupiny žen (zdravotnice, policistky, učitelky) a pro měsíce duben a květen byla data poskytnutá ÚZISem evidentně chybná (vysvětleno v článku). Poté, co se nechaly očkovat asi dvě třetiny této věkové skupiny, rozdíl byl stále téměř dvojnásobný. O velikosti efektu tedy nemůže být žádných pochyb (o datech ÚZISu samozřejmě ano).
2. Opakovatelnost: Pokud mnoho různých studií od různých autorů na různých místech potvrdí asociaci na různých souborech dat, je větší šance, že se jedná o kauzální efekt.
Dle Eurostatu nastal mezi roky 2021 a 2022 v celkové plodnosti pokles u všech z 27 sledovaných evropských zemí, s výjimkou Bulharska (které je shodou okolností jednou z nejméně proočkovaných zemí) a Portugalska. V mnoha zemích byl pokles navíc velmi výrazný (ČR, Dánsko, Německo, Estonsko, Irsko, Holandsko, Finsko, Švédsko, Island). Podrobná analýza prvního pololetí 2022 je uvedena v tomto dokumentu.
3. Specificita: Kauzalita je pravděpodobnější, pokud je asociace pozorovaná pro konkrétní předpoklad a konkrétní výsledek.
Zde není co řešit, předpoklad je velmi konkrétní – očkování ženy jednou z covidových vakcín – a výsledek je také velmi specifický: porod živého dítěte. Situaci mírně komplikuje fakt, že oplození je párová záležitost a nezdar může být způsoben jak neplodnou ženou, tak neplodným mužem. Vzhledem k tomu, že nemáme žádná data o otcích narozených dětí (tím méně o jejich očkovacím statutu), zaměřujeme se nyní jen na ženy.
4. Absence jiného mechanismu: Pokud se nenabízí jiné realistické vysvětlení, roste šance, že námi pozorovaná asociace je kauzální.
V úvodu tohoto textu jsme nabídli dvě oficiální hypotézy a ukázali jsme, že při bližším rozboru neobstály. Poté, co analýza Ondřeje Vencálka vešla ve známost, uchýlila se oficiální místa buďto k hlubokému mlčení nebo k nespecifickým řečem o válce na východě (která začala asi rok poté, co byly první děti narozené v roce 2022 počaté), inflaci a podobně.
Zarytí covidisté budou tvrdit, že za poklesem plodnosti může stát i vlna infekcí alfa mutací koronaviru, která u nás zuřila na jaře 2021. Jednak by ale museli vysvětlit, proč předchozí mutace žádný zjevný vliv na plodnost neměly, a navíc jsou země, kde 9 měsíců před začátkem poklesu plodnosti žádná velká vlna covidu nebyla.
Alternativní hypotézy pokoušející se vysvětlit propad porodnosti v lednu 2022 a její následný další pokles, tedy nejsou příliš věrohodné.
5. Časová souslednost: Pokud je asociace kauzální, musí důsledek následovat až po příčině.
Tento bod je nesmírně zajímavý. Děti narozené 1. ledna 2022 byly počaty kolem 10. dubna 2021, kdy ještě velká část fertilní kohorty očkovaná nebyla. Teprve koncem června bylo proočkováno 40 % českých žen ve věku 18–39 let, nicméně již v období od ledna do otevření očkování pro tuto kohortu byly očkovány desítky tisíc zdravotnic, policistek, učitelek a příslušnic dalších profesí v plodném věku. Přesto se na první pohled zdá vyloučené, aby očkování ovlivnilo porodnost již v lednu 2022. Je však téměř jisté, že fertilní kohorta obsahovala mnoho opatrných žen, které s plánovaným těhotenstvím odpovědně čekaly na dobu po vakcinaci. Proto je možné, že v tomto případě se efekt vakcín projevil – skrze vědomou snahu o nepočetí před očkováním – dříve, než by člověk očekával.
6. Závislost na dávce: U kauzálních vztahů obecně platí, že čím větší expozice, tím větší incidence následku.
V tomto bodě nemáme žádná data, protože jediný dataset, který ÚZIS uvolnil, neumožňuje sledovat pravděpodobnost početí v závislosti na počtu dávek vakcíny. Nejsme si vědomi ani žádných takových dat ve světě. Většina studií končí po aplikaci dvou dávek vakcíny. Situaci komplikuje i fakt, že vakcíny nechrání před nákazou, tedy nelze rozlišit efekt vakcinace či infekce.
7. Plausibilita: Pro kauzální interpretaci asociace by měl být znám mechanismus, který ji zprostředkovává.
Pasivní i aktivní farmakovigilanční systémy po celém světě zaznamenávaly velké množství hlášení ohledně poruch menstruačního cyklu žen očkovaných některou z covidových vakcín. Jednou z prvních informací byla zpráva o masivním hlášení problémů s menstruačním krácením v britských Žlutých stránkách, která byla zveřejněna v časopise BMJ v září 2021. Metaanalýza publikovaná v časopise Vaccines shrnuje výsledky celkem 14 studií, které sledovaly celkem přes 78 tisíc žen. Více než polovina žen reportovala nějaké problémy s menstruačním cyklem po některé z covidových vakcín.
Pokud nějaká intervence takto interferuje s menstruačním cyklem, je velmi pravděpodobné, že bude mít u postižených žen vliv na pravděpodobnost početí v následných menstruačních cyklech.
Dalším možným mechanismem je přehnaná stimulace imunity budoucí matky způsobená opakovaným očkováním či očkováním po prodělané nemoci. O tomto mechanismu jsme podrobně psali zde. Očkování může ovlivnit hladinu pohlavních hormonů i pozměnit složení lymfocytárních populací v endometriu. Jsou to právě imunitní buňky, které regulují procesy implantace embrya v endometriu (děložní výstelce) a placentace, či naopak procesy vedoucí k odloučení tkáně během menstruace, pokud k těhotenství nedojde.
Z proslulé japonské studie je známo, že v biodistribučních testech se spike protein z vakcíny kumuloval ve vaječnících a varlatech pokusných zvířat. Vzhledem k tomu, že jde o toxický prozánětlivý protein, může mít jeho přítomnost v pohlavních orgánech negativní vliv na fertilitu.
Detailní mechanismus není dobře popsán zejména kvůli cenzuře, která ve vědeckém světě v souvislosti s tímto tématem panuje.
8. Koherence: Shoda mezi epidemiologickým pozorováním (v populaci) a laboratorním zkoumáním zvyšuje pravděpodobnost, že se jedná o kauzální asociaci. V případě početí můžeme „laboratorním zkoumáním“ rozumět in-vitro fertilizaci (IVF). V tomto bodě se odborná literatura kloní spíše k opačnému tvrzení, tedy, žeočkování nezpůsobuje neplodnost. V metaanalýze, která se věnovala efektu očkování proti covidu na schopnost početí a těhotenství, autoři v závěru uvádějí, že neexistuje žádný vědecký důkaz o jakékoli souvislosti mezi vakcínami COVID-19 a poruchou plodnosti u mužů nebo žen. Autoři bohužel „takticky opomenuli“ čtenářům sdělit, že sledovali pouze ženy léčené metodami asistované reprodukce a do své analýzy nezahrnuli žádné práce, ve kterých by se sledovalo spontánní početí. Podrobněji jsme se této vědecké mystifikaci věnovali v textu Lži a báchorky o plodnosti očkovaných žen. Metastudii navíc pro SMIS analyzoval J. Janošek a zjistil, že je provedena tak nekvalitně, že její závěry nelze brát vážně. V tomto bodě tedy konstatujeme, že neexistuje dostatek kvalitních podkladů pro posouzení, do jaké míry je plodnost ovlivněna očkováním proti covidu.
9. Experiment: Kdykoliv je to možné, experimentální evidence je vítanou podporou kauzální interpretace pozorované asociace.
Experiment právě probíhá. Po celém světě byly naočkovány stovky milionů žen ve fertilním věku experimentální vakcínou, o jejíž účinnosti a bezpečnosti bylo (a dodnes je) známo žalostně málo. V mnoha zemích byl následně zaznamenán zásadní (místy bezprecedentní) pokles celkové plodnosti.
Asociace mezi tímto poklesem a covidovými vakcínami splňuje sedm z devíti Bradford Hillových kritérií a u dvou zbývajících nemáme dostatek dat k rozhodnutí. Debata o kauzálním vztahu mezi kouřením a rakovinou plic trvala padesát let. Jestli v tomto případě nebudeme rychlejší, nebude už patrně komu výsledek debaty sdělit.
Tomáš Fürst, Arnošt Komárek, Zuzana Krátká, Jaroslav Janošek a Ondřej Vencálek
Před rokem 1900 byla rakovina plic tak vzácná, že ji běžný doktor viděl tak jednou za svoji kariéru. V roce 1990 již na ni umíral téměř jeden z tisíce amerických mužů ročně. Tento vrchol mortality nastal asi 20 let po vrcholu spotřeby cigaret. Dnes již nikdo nepochybuje o tom, že kouření cigaret způsobuje rakovinu plic. Ale cesta k tomuto kauzálnímu závěru byla mimořádně trnitá a trvala půl století. Hypotézu, že kouření způsobuje rakovinu plic, poprvé vyslovil jistý Isaac Adler, ale za všeobecně přijatou se tato hypotéza začala považovat až v roce 1964, kdy hlavní hygienik Spojených států amerických vydal zprávu, ve které tuto kauzální souvislost potvrzuje.
Proč to trvalo tak dlouho? Protože statistici dodnes mají pouze značně omezené možnosti, jak odlišit kauzalitu (tedy příčinnou souvislost) od korelace (asociace). Začněme jednoduchým příkladem: Když dáte dětem na základní škole test z matematiky (ve všech ročnících stejný), tak vám vyjde velmi silná korelace mezi výsledkem testu a číslem boty testovaného. Jasně, čím starší dítě, tím lépe umí počítat a tím má větší nohu. Ale každý (krom některých tzv. matematických modelářů či klimatologů) chápe, že nemá cenu všem dětem pořídit o číslo větší boty a doufat, že to způsobí nárůst jejich matematické gramotnosti. Tohle je ve zkratce rozdíl mezi korelací a kauzalitou. Kauzální vztah se dá použít k řízenísystému (stoupnu na brzdu, auto zpomalí). Nekauzální korelace (výsledky z testu a číslo boty) k řízení systému použít nejde.
A právě experiment je nejjistější cestou, jak odlišit kauzální korelaci od nekauzální – stačí si vyzkoušet, jestli lze pozorovanou asociaci využít k řízení systému. Dejte studentům o číslo větší boty a vyzkoušejte další test z matematiky. A bude jasno. Co když bude ale ten druhý test jednodušší a oni se vážně v průměru zlepší? Rozumnější nápad je proto rozdělit studenty náhodně na dvě skupiny, jedné vyměnit boty za větší, druhé nikoliv, a pak dát všem stejný test. Pokud se ti přezutí zlepší, ale nepřezutí nikoliv, odhalili jsme kauzální efekt. Tímto jsme vysvětlili princip prospektivní randomizované studie, která je dodnes zlatým standardem kauzální inference.
Jsou ovšem případy, kdy prospektivní randomizovanou studii provést nelze. Například v otázce vlivu oxidu uhličitého na teplotu planety. Kde vzít jiné planety, na kterých budeme držet CO2 na předindustriální hodnotě a pozorovat teplotu? A pak jsou případy, kdy by prospektivní studii sice udělat šlo, ale bylo by to neetické. Nemůžeme skupině lidí nařídit, aby dalších 20 let kouřili. V takových případech jsme odkázáni na studie observační, při kterých pozorujeme, jak se daří lidem, kteří se rozhodli kouřit, a jak těm, kteří se rozhodli nekouřit. Samozřejmě vypozorujeme velmi silnou asociaci mezi kouřením a rakovinou plic. A v té chvíli nastoupí různí vykukové (někdy placení tabákovým průmyslem, jindy jen přesvědčeni o neškodnosti svého zlozvyku), kteří budou do omrzení tvrdit, že chuť na cigarety a predispozice k rakovině plic jsou možná způsobeny nějakým genem, o kterém nevíme.
Na druhé straně myšlenkové barikády však stál jeden z velikánů vědy dvacátého století – samotný otec moderní prospektivní randomizované studie, sir Austin Bradford Hill. V šedesátých letech zahájil obrovskou prospektivní studii desítek tisíc amerických lékařů, která ukázala, že kouření je asociováno s 24násobně vyšším rizikem rozvoje rakoviny plic. Vykukové ale dál vedli svou o „genu pro kouření“. Během jednání komise amerického hlavního hygienika, která nakonec vydala autoritativní verdikt o kauzalitě, proto vznikl jistý „checklist“, který vstoupil do dějin jakožto Bradford Hillova kritéria. Jedná se seznam kritérií, která by měla být splněna, aby bylo možné prohlásit pozorovanou asociaci za kauzální. Tato kritéria nejsou založena na žádné hluboké teorii – ke každému lze najít protipříklad a ani splnění všech kauzalitu nezaručuje. V rámci observačních studií, kdy experiment není možný, se však jedná o sadu všeobecně uznávaných principů.
Tento slavný checklist má následující podobu: Aby bylo možno interpretovat pozorovanou asociaci jako kauzální, měly by být splněny následující podmínky:
Velikost efektu: Čím silnější je asociace mezi dvěma proměnnými, tím pravděpodobnější je, že se jedná o kauzální efekt. Například pozorovaná (pořadová) korelace mezi intenzitou sešlápnutí brzdy a snížením rychlosti auta je téměř dokonalá, což svědčí ve prospěch kauzality.
Opakovatelnost: Pokud mnoho různých studií od různých autorů na různých místech potvrdí asociaci na různých souborech dat, je větší šance, že se jedná o kauzální efekt. Například všechny možné kompasy na mnoha různých místech planety vytrvale ukazují na to samé místo. Na tom něco musí být!
Specificita: Kauzalita je pravděpodobnější, pokud je asociace pozorovaná pro konkrétní předpoklad (například „kouření“, nikoliv vágně určený „nezdravý životní styl“) a konkrétní výsledek (například „rakovina plic“, nikoliv „těžký život“).
Absence jiného mechanismu: Pokud se nenabízí jiné realistické vysvětlení, roste šance, že námi pozorovaná asociace je kauzální. Vzpomeňte na výše uvedený příklad s velikostí bot – zde je jiné vysvětlení nabíledni.
Časová souslednost: Pokud je asociace kauzální, musí důsledek následovat až po příčině.
Závislost na dávce: U kauzálních vztahů obecně platí, že čím větší expozice (například čím víc cigaret denně), tím větší incidence následku (tím častější rakovina plic). Efekt může být samozřejmě i opačný v případě protektivních prostředků (čím více vitaminu D, tím méně virových onemocnění).
Plausibilita: Pro kauzální interpretaci asociace by měl být znám mechanismus, který ji zprostředkovává. Například u oblíbené růžovky (aka ibuprofen) je známo, že protizánětlivé účinky jsou zprostředkovány reverzibilní inhibicí cyklo-oxygenázy.
Koherence: Shoda mezi epidemiologickým pozorováním (v populaci) a laboratorním zkoumáním zvyšuje pravděpodobnost, že se jedná o kauzální asociaci. Například snižuje-li heparin koagulaci krve u pacientů a zároveň ji snižuje u krve ve zkumavce, je větší šance, že efekt je kauzální.
Experiment: Kdykoliv je to možné, experimentální evidence je vítanou podporou kauzální interpretace pozorované asociace. Ovšem kouzlo Bradford-Hillových kritérií je právě v tom, že se aplikují na situace, kdy řádný experiment možný není.
Tolik tedy slavná Bradford-Hillova kritéria. Je pozoruhodné, že česká wikipedická stránka s tímto tématem neexistuje. Na rozdíl od zákona zachování hybnosti nejsou Bradford-Hillova kritéria žádným „tvrdým“ přírodním zákonem, v odborné komunitě však panuje poměrně široká shoda, že jejich naplnění významně zvyšuje pravděpodobnost, že pozorovaná asociace je kauzální. Ještě jinak řečeno: Pokud zpochybníte Bradford-Hillova kritéria, musíte začít pochybovat i o kauzálním vztahu mezi kouřením a rakovinou plic.
A proč tohle všechno píšeme? To vám prozradíme zanedlouho v druhém díle tohoto textu.
Rozmohl se nám tady takový nešvar: Tým výzkumníků sežene obrovský balík dat, udělá stovky analýz, použije sofistikované metody, získá nesmírně cenné a zajímavé výsledky – a napíše o tom článek, který tvrdí opak toho, co vyšlo.
Ukázkový příklad této intelektuální perverze doby covidové lze spatřit přímo v peleši lotrovské, aka Nature Medicine. Všechny kolonky zaškrtnuty, no posuďte sami:
Hvězdný tým autorů složených z významných britských univerzit (Oxford, Edinburgh, Glasgow, Nottingham).
Dlouhatánská publikace v Nature Medicine, impakt faktor 87.
Data celé britské populace, přes 20 milionů očkovaných vakcínou AstraZeneca, 12 milionů Pfizerem plus 2 miliony lidí s pozitivním PCR testem jako kontrolní skupina.
Inteligentní design: Autoři sledovali očkovanou populaci několik měsíců před vakcínou a 28 dnů po vakcíně a zaznamenávali počty hospitalizací kvůli různým neurologickým obtížím: demyelinizaci a záněty v mozku a nervových tkáních, Guillain-Barre syndrom, obrna lícního nervu (Bell’s palsy), myastenické poruchy a krvácení do mozku (dále jen neurologická postižení). Stejným způsobem sledovali kohortu 2 milionů lidí 28 dní před a 28 dní po pozitivním PCR testu na covid.
Správně použité statistické metody a rozumně reportované výsledky ve formě Tabulky 3 v článku, která ukazuje riziko jednotlivých neurologických postižení v měsíci před a po vakcíně (či před a po pozitivním PCR testu).
Výsledky jsou nesmírně zajímavé a mohou být odečteny přímo z výsledkové Tabulky 3, případně Obrázku 2, který přikládáme:
Tečka vždy ukazuje odhad poměru počtu nových případů k baseline, „fousky“ rozmezí, ukazující nejistotu tohoto odhadu. První šedá „Star Wars stíhačka“ vždy ukazuje období měsíce před událostí (vakcinace nebo pozitivní test), černé pak ode dne, kdy k události došlo, dál.
Data ukazují, že u všech neurologických postižení je jejich incidence v měsíci po vakcíně někde významně, někde nevýznamně vyšší než v měsíci před vakcínou. V případě hemoragické mozkové mrtvice (krvácení do mozku) se dokonce incidence u očkovaných Pfizerem zvýší více než čtyřikrát (lze odečíst ze zmiňované tabulky). Vzhledem k velikosti vzorku je to nesmírně silná evidence závažných neurologických nežádoucích účinků obou covidových vakcín.
V případě pozitivního PCR testu je situace zcela opačná. Ve všech případech kromě GB syndromu a myastenických poruch je incidence v měsíci po pozitivním testu (s výjimkou dne diagnózy, k čemuž se dostaneme dále) nižší než v měsíci před pozitivním testem. To je drtivá evidence proti populární pověře, že „cokoliv dělá vakcína, covid dělá taky a mnohem víc“.
Je třeba zmínit i výrazný nárůst neurologických onemocnění v den diagnózy covidu oproti období 28 dnů před diagnózou covidu. To na první pohled vypadá strašidelně – nárůst je obrovský! Skalní zastánci očkování jásají – covid způsobuje závažné neurologické problémy, a je tedy třeba všechny preventivně naočkovat. Tento nárůst je ale ve skutečnosti téměř jistě způsoben tím, že kdykoliv byl někdo hospitalizován s jakýmkoliv problémem, automaticky byl testován na covid. Někteří takto automaticky testovaní pacienti přijímaní primárně kvůli neurologickým problémům pak byli v testu samozřejmě pozitivní, ať už virus s hospitalizací souvisel či nikoliv. Není tedy divu, že různé symptomy, díky kterým byli lidé hospitalizováni, jsou v den přijetí do nemocnice silně asociovány s pozitivním testem. V tomto případě je ovšem kauzalita spíše opačná: virus nezpůsobuje hospitalizaci, ale hospitalizace způsobuje testování. To vysvětluje i zdánlivě nelogický pokles neurologických potíží v měsíci po pozitivním testu (viz předchozí bod) – mnohé hospitalizace souvisely právě s oněmi neurologickými problémy (které do měsíce odezněly) a pozitivní PCR test byl nezamýšleným důsledkem hospitalizace.
To nejlepší pak přijde nakonec. Víte, jak autoři tento svůj fantastický výzkum shrnují v poslední větě abstraktu? „In summary, although we find an increased risk of neurological complications in those who received COVID-19 vaccines, the risk of these complications is greater following a positive SARS-CoV-2 test.“ Tedy „Výsledky můžeme shrnout tak, že přestože je riziko neurologických komplikací po vakcíně proti COVID-19 zvýšeno, po infekci je toto riziko větší“. Tedy větou, která tvrdí přesný opak všeho, co ukazují jejich data.
Jak k této fantastické interpretaci mohlo dojít? Jednoduše. Jako baseline – tedy úroveň neurologických problémů, která se v dané populaci vyskytují běžně –totiž autoři nezvolili období 28 dní před vakcínou nebo diagnózou covidu v dané skupině, ale období ještě dříve, a to pro všechny tři skupiny dohromady. Jinými slovy, baseline, která je v grafu znázorněna vodorovnou silnou čarou, je tvořena celou studovanou populací, nikoliv danou skupinou. A jak čtenáři už vědí díky našim článkům o healthy vaccinee effectu, tedy efektu zdravého očkovaného, neočkovaná populace je obecně nemocnější než očkovaná. To je dobře vidět i na šedých bodech popisujících výskyt hospitalizací s danými diagnózami měsíc před vakcínou nebo pozitivním testem. Ve skupině, která nebyla očkovaná, je tento výskyt výrazně nad společnou baseline ještě před pozitivním PCR testem. Naopak, ve skupině vakcinovaných je tento výskyt výrazně nižší než společná baseline už před vakcínou. Předpokládáme, že ani ti nejzarytější očko-optimisté nebudou tvrdit, že vakcína chrání před neurologickým poškozením ještě dříve, než je aplikována.
Díky tomuto triku tedy autoři srovnávají všechna data s baseline, která je u neočkovaných vyšší, než by měla být, a u očkovaných naopak nižší, než by měla být. Autoři tedy „nevidí“ nárůst výskytu neurologických diagnóz u očkovaných, protože tyto počty po vakcíně „sedí“ na baseline. Naopak ale vidí nárůst diagnóz po PCR testu, protože se jejich výskyt „vznáší“ nad baseline. Jenže takto vytvořená baseline je jen statistická fata morgána. Iluze, na kterou skočil celý vědecký svět.
Není to poprvé, co jsme tento typ nové dialektiky v covidových publikacích zaznamenali. A tak vám nabízíme naši oblíbenou konspirační teorii, proč k tomu dochází: Výzkumníci ve skutečnosti vědí, jak strašlivá je realita, ale zároveň chápou, že se to nesmí říkat nahlas, a už vůbec ne v Nature. Proto napíšou dva články. Jeden je psán tajným jazykem – takovým kódem Navajo doby covidové. V něm jsou počty pacientů a událostí, statistické metody a tabulky s čísly. V tom druhém článku jsou politicky korektní věty v abstraktech a závěrech a pěkné barevné obrázky. A tyhle dva články se potom přeloží přes sebe. Kdo umí kód Navajo, dozví se pravdu. Kdo jen hledá klacek na covidové disidenty, najde ho na konci abstraktu.
Američanům kód Navajo pomohl vyhrát druhou světovou válku. My se ale domníváme, že stránky vědeckých žurnálů by měly být pravým opakem vojenské komunikace ve válce: Veřejné a srozumitelné.
Ne že by tento vědecký jinotaj v podobě kódu Navajo na stránkách časopisu Nature nebyl intelektuálně zábavný, ale nemohli bychom prostě zase začít říkat pravdu?
Do březnového čísla lékařského časopisu Tempus Medicorum přispěl imunolog Václav Hořejší. Jeho poučení z doby covidové mělo zřejmě správně politicky (už méně odborně) vysvětlit lékařům kroky podniknuté v pandemické době, mělo označit viníky, kteří mohli za případné chyby, a také zastrašit ty lékaře, kteří by si snad dovolili tvrzení imunologa oponovat. Proti gustu žádný dišputát, ale když už jde o stránky lékařského časopisu, očekávali bychom, že bude článek obsahovat aktuální informace, odkazy na odbornou literaturu a méně emocí.
https://www.lkcr.cz/casopis-clk/211cs-2024-brezen
Je třeba si uvědomit, že časopis Tempus Medicorum dostane „zdarma“ každý lékař do své poštovní schránky. Potenciální dosah textů je tudíž značný, a tak nám stálo za to pokusit se ohradit vůči nepravdám zveřejněným v Hořejšího článku. Náš text, který uvádíme níže, obsahuje opačné názory. Podpořila ho i skupina lékařů a odborníků z přírodovědných oborů. Prostřednictvím senátorky MUDr. Jitky Chalánkové jsme ho zaslali do redakce časopisu (mailem ho obdržela 5. dubna) a doufali jsme, že s takovou podporou bude mít šanci na přijetí a když se zadaří, vyjde v dubnovém nebo nejpozději v květnovém čísle. To ticho, které nastalo, se dalo krájet. V dubnovém čísle jsme ho nenašli, a tak jsme se ozvali znovu. Milan Kubek zareagoval až po urgenci zaslané doporučeným dopisem. Odpověď datovanou 25. dubna dostal dr. Čížek poštou až 6. května, paní senátorce Chalánkové dr. Kubek neodpověděl vůbec.
A co nám Milan Kubek napsal?
Vážený pane doktore,
za redakční radu časopisu ČLK Tempus Medicorum odpovídám na Váš dopis ze dne 22. dubna 2024 ve věci publikování článku kolektivu autorů zaslaného paní senátorkou MUDr. Jitkou Chalánkovou reagující na článek pana prof. RNDr. Václava Hořejšího, CSc. týkající se pandemie Covid – 19 v časopisu České lékařské komory. Děkujeme za příspěvek, ale nebudeme jej publikovat. Tuto polemiku již dříve zveřejněnou v Lidových novinách ponecháme mimo periodikum ČLK. Komora je zastáncem medicíny založené na důkazech, účinnost protiepidemických opatření byla prokázána. Problém byl v tom, že tato opatření byla často v pozdějších vlnách pandemie přijímána opožděně.
S pozdravem MUDr. Milan Kubek, prezident ČLK
Šlo o politickou cenzuru. Vědecká správnost je až na posledním místě
Domníváme se, že Milan Kubek naši publikaci nečetl. Jinak by zjistil, že se nejedná o ten samý článek, který byl publikován o březnu v Lidových novinách, o kterém jsme psali zde, ale že jde o článek nový, reagující na další nepravdivá a politicky podbarvená tvrzení Václava Hořejšího.
Pan Kubek s vedením ČLK články, které publikuje v Tempus Medicorum (TM), nekonzultuje. Byl to on sám, kdo odmítnul náš článek publikovat. Naopak náš článek podpořili lékaři, kteří jsou řádnými členy ČLK. Vedení Komory nebylo informováno o žádosti paní senátorky (a lékařky) Jitky Chalánkové, která žádala redakci TM o publikaci naší reakce na Hořejšího článek. Vedení komory nemělo možnost vyslovit souhlas či nesouhlas s tímto textem. Ale možná se pod slovem „Komora“ neskrývá vedení Komory, ale Kubek sám. L’état, c’est moi.
Článek Václava Hořejšího neobsahuje jedinou publikací podloženou informaci, jedinou citaci, přesto je Kubkem považován za korektní a je v TM publikován. Naše reakce, která všechna tvrzení opírá o odborné citace, představám Kubka nevyhověla a publikována nebyla. O medicínu založenou na důkazech tu tedy nejde. Kubek vyžaduje správnou politickou linii. Pro tento druh myšlení se užívá označení Eminence Based Medicine.
Text naší odpovědi uvádíme níže v plném znění. Pokud se najde lékařské periodikum ochotné ho zveřejnit, budeme rádi. Domníváme se totiž, že lékaři mají právo na informace a cenzura do medicíny nepatří. Kontaktní adresa na autory je zuzana.kratka@smis-lab.cz nebo vcizek@volny.cz. Bohužel opět nastala doba, kdy je vědecké poznatky nutné šířit samizdatem.
A zde jest onen článek, který Kubek odmítnul do TM zařadit.
Vážená redakce, v březnovém čísle Tempus Medicorum jste otiskli článek prof. Václava Hořejšího „Začalo to před čtyřmi lety“. Obsahově velmi podobný text vyšel také na webu lidovky.cz jako ostrá reakce na zamyšlení novináře Thomase Kulidakise.
Profesor Hořejší je dlouhodobým zastáncem vládních protiepidemických opatření, podporovatelem vakcinace a bojovníkem proti šíření dezinformací (tedy lépe řečeno proti odborníkům šířícím názory, které byly v rozporu s vládním narativem). Nepřekvapilo nás, že u něj přetrvává potřeba obhajovat opatření, která byla prováděna za covidu a že nesouhlasí s jejich zpochybňováním. Smutnou skutečností je, že je to právě pan profesor, kdo si není vědom toho, že řada tvrzení, která byla dříve zařazena mezi tzv. dezinformace, se v průběhu let ukázala jako správná. Dovolili jsme si proto několik výroků profesora Hořejšího uvést na pravou míru.
Tvrzení první: „První případy se objevily již někdy v listopadu 2019 v čínském Wu-chanu (téměř jistě přenosem z netopýrů nebo jiných živočichů)“.
V současné době je výrazně pravděpodobnější teorie, že první případy se objevily již dříve – specifické protilátky proti novému koronaviru byly například objeveny už v září 2019 (1). Teorie o uměle upraveném viru a jeho úniku z laboratoře byla tvrdě popírána. Později už však nebylo možno narativ o přírodním původu viru udržet, a ode dne, kdy upravený virus připustil i Joe Biden, se o něm začalo mluvit veřejně a na povrch vyšly dřívější manipulace a cenzurní zásahy předních odborníků (2,3).
Tvrzení druhé: „Problémem bylo hlavně riziko zahlcení nemocnic pacienty s těžkým průběhem. Proto bylo nutno aplikovat opatření (lockdowny )“.
Pan profesor zapomněl zmínit to, co již dnes víme. Lockdowny u tohoto typu onemocnění nefungovaly, nefungují a fungovat nebudou.
V USA bylo zjištěno, že dřívější zavedení lockdownů nijak neovlivnilo nadměrnou úmrtnost. (4) Další metaanalýza dospěla k závěru, že lockdowny měly jen malé nebo žádné účinky na veřejné zdraví, ale tam, kde byly přijaty, způsobily obrovské ekonomické a sociální náklady. V důsledku toho jsou politiky lockdownů neopodstatněné a měly by být jako nástroj pandemické politiky odmítnuty. (5) Údaje o škodách, způsobených neadekvátními opatřeními, byly přitom známy již v roce 2020, takže politici ani nemohou tvrdit, že o rizicích nevěděli. (6) Tři bývalí zastánci lockdownů se už veřejně omluvili s tím, že se zmýlili spíše kvůli „skupinovému myšlení a „šíření strachu“ než kvůli nedokonalým informacím. (7) Lockdowny přispěly k narušení psychiky lidí a jejich dopad na společnost je dlouhodobý. Jak ukazuje průzkum vědců z Národního ústavu duševního zdraví, od roku 2020 stoupá počet pacientů s duševními chorobami, a lékaři současnou situaci zejména mezi mládeží označují za „horší než tragickou“. (8)
Tvrzení třetí: „Vláda tehdy (2020) moudře dala na varování pana Pavla Řeháka, který ji prostřednictvím jednoduché excelovské tabulky dokázal přesvědčit o nutnosti přijetí celoplošných opatření“.
Pavel Řehák je ředitelem pojišťovny a nemá medicínské, biostatistické, epidemiologické ani jiné relevantní vzdělání. Každý, kdo by jen trochu zapřemýšlel nad jeho excelovskou tabulkou, by dospěl k závěru, že podle jeho predikce by již 13. dubna 2020 bylo v ČR 15 miliónů nakažených. A koncem dubna by předpokládaný počet nakažených přesáhl počet lidí na celém světě. (9) Nebylo moudré těmto podkladům uvěřit a podle těchto varování se rozhodovat.
Tvrzení čtvrté: „Negativní roli … sehrálo i několik mediálně oblíbených, ale odborně v zásadě irelevantních lékařů“
Výzvu lékařů a odborníků ze srpna 2021, shrnující hlavní nedostatky přístupu ke Covidu-19, podepsalo přes třicet lékařů a specialistů různých odborností včetně virologů, epidemiologů, mikrobiologů, imunologů. (10) Řídili se při tom textem Velké Barringtonské deklarace, která měla v říjnu 2020 (kdy jsme prezentovali první petici v parlamentu) 849 540 podpisů (11), zatímco deklarace zastánců restrikcí, tzv. John Snow Memorandum, měla pouhých 6900 podpisů. (12)
Tvrzení páté: „Není také pravda, že očkování nesnižuje riziko nákazy.“
Vakcína proti covidu nebyla nikdy v klinických studiích farmaceutických firem zkoumána na snížení přenosu infekce. Po pár letech opačných tvrzení to přiznala i výkonná ředitelka firmy Pfizer Janine Small. (13) Čeští matematici zjistili z dat ÚZISu, že počet nákaz byl ve skupině očkovaných osob už několik měsíců po očkování stejný nebo vyšší než ve skupině neočkované. (14) Známá clevelandská studie u 51 tisíc zdravotníků ukázala, že čím více dávek vakcíny zdravotníci měli, tím vyšší počet nakažených osob se v dané skupině objevil. (15)
Tvrzení šesté: „Průměrná smrtnost Covid-19 byla 0,8%“.
Není smrtnost jako smrtnost. Pan profesor má zřejmě na mysli parametr CFR (case fatality rate). Jde o podíl zemřelých na covid mezi odhalenými případy. Toto číslo nepočítá s případy onemocnění, na něž se testovacími metodami nepřišlo (16). Naproti tomu IFR (infection fatality rate), tedy celková smrtnost, měří proporci zemřelých na covid mezi všemi infikovanými. Závisí jen na vlastnostech samotné nemoci a stavu společnosti, ve které se šíří, nikoli na kvalitě testovacích postupů. Ke stanovení IFR je třeba provést séroprevalenční studie, takže na přesná data se muselo nějakou dobu počkat. Podle rozsáhlé práce, porovnávající výsledky 40 séroprevalenčních studií z 38 zemí, vyšlo IFR na 0,034 % pro populaci ve věku 0-59 let a 0,095 % pro populaci 0-69 let. (17)
Tvrzení sedmé: „Nesprávné je i zpochybňování významu roušek (používají je například snad chirurgové zbytečně?)“.
Rozsáhlá práce publikovaná v Cochrane Database (celosvětově uznávané autoritě vědeckého výzkumu) neprokázala snížení počtu virových infekcí při použití roušek. (18) Naopak, ukázalo se, že roušky mohou mít významné nežádoucí účinky. (19) SÚKL navíc již v dubnu 2022 upozornil, že nanomateriály z roušek pronikají do organismu dýchacími cestami, a že neznáme důsledky jejich dlouhodobějšího působení. (20) Pan profesor použil poněkud zvláštní argument, když spojil plošné celodenní nošení roušek (tak jsme k němu byli nuceni za covidu) s používáním roušek u chirurgů. Tedy dvě nesrovnatelné situace. Ať chirurgové nosí operační ústenky, ať návštěvy na infekčních odděleních nosí roušky. Ale z roušek se v době covidu stal symbol a politici se předháněli v absurdních nařízeních. Vzpomeňme povinné nošení roušek v prázdném lesoparku. Přitom existovaly i předcovidové metaanalýzy CDC (21) i WHO (22), které neprokázaly účinnost roušek při přenosu respiračních onemocnění.
Tvrzení osmé: „Nepravdivé je též tvrzení odpůrců protiepidemických opatření, že ve Švédsku žádné lockodowny nebyly, a přitom tam počet obětí epidemie nebyl o nic vyšší než jinde“.
Pan profesor pravděpodobně nezná analýzu Cato institutu (23), v níž se praví: „Nyní víme více. Zdá se pravděpodobné, že Švédsko si vedlo mnohem lépe než jiné země, pokud jde o ekonomiku, vzdělání, duševní zdraví a domácí násilí, a přesto se vymanilo z pandemie s menším počtem úmrtí než v téměř kterékoli jiné evropské zemi, a o polovinu méně než v USA – zemi, kde prezident i hlavní noviny opakovaně používaly Švédsko jako varovný příběh. Závěr je pro ostatní vlády nepříjemný. Nebylo to Švédsko, kdo se zapojil do lehkomyslného, bezprecedentního pandemického experimentu, ale zbytek světa. Tento experiment nedopadl dobře ve srovnání s jednou zemí, která manuál (míněn standardní pandemický plán) nevyhodila. Miliony lidí byly zbaveny své svobody bez zjevného přínosu pro veřejné zdraví. Toto je ponaučení pro další katastrofu – ať už je jakákoli a kdykoli udeří.“
V rozboru tvrzení a dojmů pana profesora by se dalo pokračovat, ale je to zbytečné. Pan profesor může nesouhlasit, může být zděšen kritickými názory, ale nic neudělá s tím, že přibývá lidí (a věříme, že i mezi lékaři), kteří požadují zhodnocení covidové doby. Pevně věříme, že analýza uplynulé doby bude provedena dříve, než se setkáme s podobně složitou situací. Určité doporučení nabízí nová práce švédských ekonomů (24):
„V budoucích pandemiích by se tvůrci politik měli spoléhat na empirické důkazy spíše než panikařit a přijímat extrémní opatření. I když se zdálo, že tvůrci politik jednali rychle a rozhodně, uspěchaná implementace přísných omezení v letech 2020/21 pravděpodobně způsobila více škody než užitku.“
MUDr. Vladimír Čížek, lékař RNDr. Zuzana Krátká, Ph.D., imunoložka RNDr. Tomáš Fürst, Ph.D., matematik MVDr. Václav Fejt, mikrobiolog
prof. MUDr. Jiří Beran, CSc., vakcinolog a epidemiolog MUDr. Jan Brodníček, lékař MUDr. Jana Gandalovičová, lékařka doc. RNDr. Arnošt Komárek, Ph.D., biostatistik MUDr. Jana Králová, lékařka
Agrawal V et al: The Impact of the COVID-19 Pandemic and Policy Responses on Excess Mortality, National Bureau of Economic Research, Working Paper 28930, revision date September 2022 https://www.nber.org/papers/w28930
Bavli I et al: Harms of public health interventions against covid-19 must not be ignored, BMJ 2020; 371:m4074, 02 November 2020 https://www.bmj.com/content/371/bmj.m4074
Kisielinski K et al: Possible toxicity of chronic carbon dioxide exposure associated with face mask use, particularly in pregnant women, children and adolescents – A scoping review, Cell Press, Heliyon 9 (2023) e14117 https://www.cell.com/heliyon/pdf/S2405-8440(23)01324-5.pdf
Xiao J et al: Nonpharmaceutical Measures for Pandemic Influenza in Nonhealthcare Settings- Personal Protective and Environmental Measures, EID Journal, Volume 26, Nr 5, May 2020 https://wwwnc.cdc.gov/eid/article/26/5/19-0994_article
