Zuzana Krátká
Když jsme na počátku léta s JUDr. Tomášem Nielsenem vyhráli při odvolacím řízení u Městského soudu žalobu s Českou televizí, bylo to překvapení pro nás i pro ně. Tušili jsme, že šokované vedení redakce pořadu Newsroom 24 udělá maximum pro ututlání této ostudy naší veřejnoprávní televize, ale realita předčila naše očekávání.
Soudci odvolacího soudu si (na rozdíl od toho předchozího) přečetli článek v Parlamentních listech, který redaktorka v pořadu Newsroom označila za snůšku nebezpečných výmyslů, a zhodnotili ho v rozsudku takto: „Ačkoli žalobkyně vstoupila se svými názory do veřejného prostoru, nebylo prokázáno, že by se jednalo o dezinformace nebo výmysly. Naopak šlo o názory otevřené, hodnotící jednotlivá fakta a ponechávající prostor pro zodpovězení některých otázek v budoucnu. Naproti tomu reportáž měla vyznění odsuzující, odstrašující od určitých informačních zdrojů, mezi něž byla žalobkyně neprávem zařazena.“ Sankce pro ČT nebyla nijak závratná – od soudu dostala nařízeno, aby se v pořadu Newsroom 24 omluvila, aby zaplatila soudní náklady a k tomu symbolickou částku za újmu, a aby stáhla onu dehonestující část pořadu z webu ČT. Text požadované omluvy byl už v průběhu předchozího řízení zkrácen na minimum a byl součástí rozsudku.
Zajímavá scéna se odehrála u odvolacího soudního řízení, když právník České televize JUDr. Jan Beneš ještě se soudci licitoval o tom, do kolika dní v prázdninovém provozu ČT zvládne omluvu do příslušného pořadu zapracovat. Z toho jsme my (a zřejmě i soud) nabyli dojmu, že Česká televize bere případ vážně a pokud nám dá soud za pravdu, že zveřejní omluvu skutečně korektně, k čemuž potřebuje nějaký čas. V žalobě jsme neřešili detailní scénář omluvy, tedy to, jakým způsobem a ve které minutě k omluvě dojde. To podle mě není úkolem osoby, kterou médium pomluvilo (nejsem televizní dramaturg ani režisér). Omluva má být hlavně podle práva cestou k nápravě újmy, kterou člověku médium způsobilo, a podle toho by měla také vypadat. A pak – nesoudili jsme se přece s bulvárem, ale s veřejnoprávní televizí…
Akce „Hlavně nenápadně“
Po obdržení písemného rozsudku jsme tušili, že to nejzajímavější teprve přijde. S napětím jsme čekali na to, jak to proběhne, a nutno říci, že naše nejdivočejší představy byly překonány. Ubožejší už být ani nemohlo. Omluva byla odvysílána až po faktickém ukončení pořadu Newsroom (18. 8. 2024), bez vysvětlení divákům, čeho se text týkal, a bez namluveného komentáře, pouze v textové podobě. Omluva ani omylem nesplnila účel, který podle zákona měla splnit. O nějaké satisfakci nemůže být ani řeč.
Na způsob omluvy jsem v dopise pro jistotu upozornila generálního ředitele Mgr. Součka. Doufala jsem, že mi odpoví a že se dozvím jeho postoj k celé záležitosti. On televizi tenkrát neřídil, tedy hypoteticky mohl mít zájem na tom, aby se chování redakce změnilo k lepšímu. Odpověď od něj jsem nedostala, ale ozvalo se právní oddělení a opět nám známý právník JUDr. J. Beneš. Podle jeho vyjádření vše proběhlo v naprostém pořádku. „Omluva byla zveřejněna zcela v souladu s rozsudkem Městského soudu… Vaše námitky nepovažujeme za důvodné.“
Kopii dopisu panu řediteli jsem zaslala na vědomí také Radě České televize. Ta obdržela i reakci právního oddělení. Na svém zasedání dne 18.9.20924 projednala a z textu obdržené odpovědi vyplynulo, že mi do značné míry dala za pravdu: „… ačkoliv z hlediska práva zřejmě došlo k naplnění rozsudkem daných požadavků, nebyla zvolená forma rozsudkem dané omluvy dostatečná, tj. v souladu se skutečným účelem nařízené satisfakce.“ Současně v dopise uvádí: „V návaznosti na to Rada ČT doporučí generálnímu řediteli, aby v budoucnu v podobných případech dbala Česká televize na adekvátní a důstojné formy zveřejněných omluv.“ Obdobnou odpověď obdržel i pan ředitel. Děkuji těm členům Rady, kteří se mě zastali, a také panu předsedovi Rady ČT Mgr. Novákovi, který je pod dopisem podepsán. Tato slova jsou, doufejme, příslibem pro ty, kteří budou poškozeni novináři ČT v budoucnosti.
Další kolo s neústupnou ČT je před námi
Česká televize neprohrává. Česká televize neměla ani dříve potřebu se komukoliv za cokoliv korektně omlouvat. Zřejmě to neumí a patrně ani nemá ve svých směrnicích popsáno, kdo a jak se má v případě soudní prohry postiženým lidem omluvit. A co je ještě horší, a nevím, zda si to uvědomila Rada ČT, Česká televize necítí potřebu seznámit své diváky s tím, že lhala a že soud potvrdil, že informace, které v minulosti o někom zveřejnila, byly nepravdivé. Právní oddělení ČT si vůbec nepřipouští, že po první prohře může dojít k dalším a že ta ostuda může být ještě horší. V našem případě se totiž vedou od počátku dvě řízení. Po prvním, prohraném, ČT odmítla návrh na smírné řešení druhého řízení, tedy žaloby Zdravého fóra a Tomáše Nielsena jako fyzické osoby. Pokud by na smír ČT přistoupila, měla by klid. Místo toho budou soudní klání pokračovat.
Budeme dál pracovat na tom, aby právo nezůstalo jen formálním nástrojem, ale aby skutečně chránilo lidi před pomluvami. A aby na omluvu nedošlo až ve chvíli, kdy zhasnou světla reflektorů.