Zuzana Krátká
Náš spor s Českou televizí začal v prosinci 2021. V šokující reportáži uvedené v pořadu Newsroom ze mne, zkušené imunoložky, udělala redaktorka během minuty „šiřitelku nebezpečných výmyslů“ a představitelku antivaxerské a dezinformační scény. Chyběla mi jen aluminiová čepička a magnet na rameni. Mohl za to můj rozhovor o vakcinaci publikovaný v Parlamentních listech a zveřejněný na webu Zdravého fóra, ve kterém jsem už tehdy předpověděla, že možná ani tři dávky mRNA nebudou chránit před covidem. Chápu, že se redaktorka, pokud ten rozhovor vůbec dočetla, notně vyděsila.
My jsme se proti dehonestacím v pořadu Newsroom ohradili a požadovali jsme od ředitele ČT omluvu a stažení oné části pořadu. Vedení ČT však na reportáži trvalo, a tak jsme se rozhodli domoci se omluvy soudní cestou. Trvalo to téměř 2,5 roku než se nám s mým advokátem Tomášem Nielsenem podařilo uspět u Městského soudu. Ten uložil ČT povinnost, že se musí omluvit, zaplatit soudní náklady a symbolickou částku za újmu a že musí stáhnout onu dehonestující část pořadu z webu ČT. Tím to mohlo skončit, jenže ČT se jaksi přiznat chybu nechtělo.
Její „omluva / neomluva“ byla odvysílána poněkud skrytě v pořadu vysílaném 18. srpna 2024 a to až po rozloučení redaktorky s diváky v poslední minutě prázdninové verze pořadu Newsroom. Místo smíru tím vyhlásili pokračování boje. Následovala další stížnost řediteli ČT a Radě České televize, která mi sice dala za pravdu, že omluva byla špatná, ale dosáhnout lepší nedokázala. Tak jsem se rozhodla vymoci si omluvu exekucí. V článku „Dnes jsme se s Českou televizí setkali u exekučního soudu“ je průběh stání v květnu 2025 popsán docela podrobně.
Na vyjádření soudu jsem čekala dalších osm měsíců. Až minulý týden jsme obdrželi 14 stránkové usnesení soudu, který shledal, že ČT s odřenýma ušima splnila všechny požadavky na omluvu a exekuci proto soud zastavil. Paní soudkyně nám ale v mnohém dala zapravdu. O výsledku soudu, ale hlavně o jeho doporučeních, jsem proto obratem informovala i Radu ČT. Ta může práci ČT kontrolovat a může žádat zlepšení. Dopis je uveden níže a uvidíme, jak to dopadne. Kéž bych byla poslední, na koho si ČT arogantně troufla, a první, kdo se jí neleknul.
Vážení členové Rady České televize,
obracím se na vás jako na členy orgánu, do jehož působnosti patří mj. dohled nad plněním úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání a kontrola naplňování zásad vyplývajících z Kodexu České televize. Chtěla bych vás požádat o přezkum způsobu, jímž Česká televize dodnes reaguje na chyby, jichž se dopouští v rámci své činnosti a které představují (často i soudem potvrzený) zásah do práva na ochranu osobnosti člověka.
Jistě znáte případ, kdy jsem byla Českou televizí dehonestována (viz např. váš dopis ze dne 20. 7. 2022, č. j. CT144687/21), o němž soud pravomocně rozhodl tak, že mi dal za pravdu a uložil ČT povinnost se mi omluvit. Česká televize omluvu zveřejnila, ovšem způsobem, který byl zcela v rozporu se zásadou přiměřenosti, spravedlnosti a korektnosti. Forma omluvy nebyla způsobilá v žádném případě kompenzovat újmu, která mi onou dehonestací vznikla. Z toho, jak byla omluva provedena, byla naopak zjevná snaha vyhnout se přijetí odpovědnosti za důsledek prokazatelně špatné práce redaktorů České televize.
Proto jsem požádala tehdejšího generálního ředitele Jana Součka o zjednání nápravy a, když jsem neobdržela žádnou reakci, požádala jsem o výkon rozhodnutí. Soud v exekučním řízení, vedeném pod sp. zn. 72 EXE 2391/2024, nakonec sice rozhodl v můj neprospěch, formuloval však některé myšlenky, které by, podle mého názoru, neměly zůstat bez odezvy. Měly by se stát určitým vodítkem alespoň pro řešení podobných případů do budoucnosti, tím spíš, že jsou i v souladu s vámi formulovaným názorem v níže citovaném dopise.
Pro připomenutí:
V pořadu Newsroom dne 5. prosince 2021 jsem byla uvedena ve spojitosti s antivaxerskými a dezinformačními spolky. S tímto spojením (a s dalšími pomlouvačnými nálepkami) jsem zcela zásadně nesouhlasila a požadovala jsem po řediteli ČT, Petru Dvořákovi, omluvu a stažení předmětné části pořadu. O problému jsem informovala i vaši radu. Jelikož k omluvě nedošlo, celý spor jsem následně řešila soudní cestou. Po více než 2,5letém soudním řízení byl můj požadavek shledán oprávněným a Městský soud v Praze nařídil dne 4. července 2024 České televizi odstranit dotčenou část ze záznamu pořadu, zveřejnit omluvu a uhradit mi symbolickou částkou nemajetkovou újmu i náklady řízení.
ČT inkriminovanou část pořadu odstranila a uhradila i finanční náhradu. Způsob, jímž mi v pořadu Background ČT24 (jakási letní verze pořadu Newsroom) dne 18. srpna 2024 poskytla omluvu, byl však skutečně absurdní. Omluva byla zveřejněna pouze v textové podobě, po skončení pořadu, poté, kdy se moderátorka rozloučila s diváky, těsně před závěrečnou znělkou, navíc v pořadu, který je jen modifikovanou „prázdninovou verzí“, tedy nikoliv v rámci tradičního pořadu Newsroom.
Proto jsem dne 27. srpna 2024 zaslala stížnost na způsob omluvy řediteli ČT Janu Součkovi i vaší radě. Pan ředitel předal celou záležitost k řešení právnímu oddělení, podle něhož ČT splnila svou povinnost. Vy jste moji stížnost (e285/24) projednali (usnesení č. 194/10/24) a ve své odpovědi jste uvedli: „… ačkoliv z hlediska práva zřejmě došlo k naplnění rozsudkem daných požadavků, nebyla zvolená forma rozsudkem dané omluvy dostatečná, tj. v souladu se skutečným účelem nařízené satisfakce.“ Pro mne se, bohužel, už nic nezměnilo. Určitou nadějí mohl být snad závěr vaší rady o tom, že: „V návaznosti na to Rada ČT doporučí generálnímu řediteli, aby v budoucnu v podobných případech dbala Česká televize na adekvátní a důstojné formy zveřejněných omluv.“
K překvapení právního oddělení jsem podala návrh na exekuci „za účelem splnění nepeněžité povinnosti“. Vyrozumění o zahájení exekuce a výzvu ke splnění povinnosti obdržela ČT dne 25. října 2024. O problému byla námi informována i veřejnost formou tiskové zprávy. Ve svém návrhu jsem zejména upozorňovala na to, že Česká televize, jejíž pochybení a zásah do mých osobnostních práv byly soudem potvrzeny, nezjednala nápravu způsobem, který by bylo možné považovat za korektní, za souladný s principy, jimiž je ČT vázána: „Omluva představuje hlavní nástroj odčinění nemajetkové újmy způsobené osobě na jejím právu na ochranu osobnosti, proto nelze omluvu vnímat pouze formalisticky, ale je nutné ji posuzovat i z hlediska formy či rozsahu. Zároveň je potřeba trvat na tom, aby omluva způsobem svého provedení byla alespoň stejně účinná jako samotný škodlivý výrok, vůči němuž směřuje. Po poškozeném totiž nelze požadovat, aby specifikoval způsob zveřejnění omluvy do míry detailu jakéhosi scénáře či dramaturgického návrhu.“
Řízení o exekuci bylo nedávno zastaveno. Česká televize se mi znovu, korektnější formou, omlouvat nemusí. Soud došel k závěru, že omluva již byla zveřejněna v rámci pořadu Newsroom dne 18. srpna 2024 a text omluvy odpovídá tomu, co bylo požadováno v žalobě. Ve 14stránkovém usnesení detailně rozebírá všechny naše námitky. Právní oddělení ČT má příslušné rozhodnutí k dispozici, nejsem si ale jistá tím, že samo proaktivně bude o výsledku informovat Radu ČT.
Domnívám se, že Rada ČT by měla vědět hlavně o tom, jak soud zhodnotil formu omluvy: „Shora zmíněné nicméně neznamená, že by předmětná omluva povinné nemohla být provedena lépe. Povinné nepochybně nic nebránilo v tom, aby diváky před zobrazením omluvy na obrazovce informovala o tom, že bude uveřejňovat omluvu. Takové jednání by naplnění smyslu a účelu omluvy jednoznačně zvýšilo. Stejně tak si lze představit, že by omluva byla do vysílání pořadu vhodněji zařazena (například na jeho začátku), jelikož i to by více naplňovalo její smysl a účel. Konečně pak povinná mohla nad rámec jí uložené povinnosti omluvu uveřejnit nejen v textové podobě, ale také ji přečíst, jako tomu ostatně učinila ve věci Pavla Tykače. V jeho věci byla povinné uložena povinnost pouze omluvu přečíst, ale ne ji uveřejnit v textové podobě (v té části byla žaloba zamítnuta). K tomuto postupu zřejmě přispěla i stížnost oprávněné adresovaná generálnímu řediteli České televize a následné doporučení Rady České televize. I když si tedy lze představit lepší provedení předmětné omluvy, nelze z toho dovozovat, že by již uveřejněná omluva nebyla provedena řádně.“
S ohledem na shora uvedené vás žádám, abyste v mezích vaší působnosti učinili veškeré možné kroky směřující k tomu, aby vedení ČT zavedlo a zaručilo mechanismy, které by do budoucna vyloučily možnost opakování podobně neférové formy omluvy jiným, podobně poškozeným, osobám. Považuji za skandální, aby v případě, kdy redakce veřejnoprávní televize učiní podobnou chybu a poškodí osobnostní práva jiné osoby (což se jistě může stát), neposkytla ČT poškozenému satisfakci na úrovni, která by byla nejen formálně, ale i eticky v pořádku. Právě veřejnoprávní média by měla být příkladem korektnosti, pokud chceme, aby byla vnímána jako etalon profesionální novinářské práce.
V případě vašeho zájmu vám poskytnu jakékoliv další informace a dokumenty k uvedené věci. Budu ráda, pokud na tento dopis obdržím vaši odpověď, ale ocením ještě více, pokud tento můj případ povede k tomu, že Česká televize alespoň do budoucna bude přistupovat k nápravě svých chyb zodpovědněji, než tak činila dosud. Rolí České televize by zcela jistě měla být i určitá forma kultivace společnosti založená na starořímské zásadě exempla trahunt.
Jelikož se domnívám, že obsah tohoto dopisu může vyvolat společenskou diskusi, je koncipován jako „otevřený dopis“ a bude zveřejněn na webu www.smis-lab.cz.
S pozdravem
RNDr. Zuzana Krátká, PhD.
místopředsedkyně SMIS (Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků)