Arnošt Komárek
Ačkoliv se o současné epidemii mluví jako o epidemii neočkovaných, z dat, která jsou dostupná, vyplývá, že v nemocnicích se stále ve větším počtu objevují lidé očkovaní, u kterých došlo k vyvanutí imunity, a to i na jednotkách intenzivní péče, tedy s těžkým průběhem onemocnění COVID-19. Hlavním problémem, na který dlouhodobě upozorňujeme, je fakt, že očkovaní lidé se stávají skrytými přenašeči infekce, na které nepřijdeme dříve než až ve chvíli, kdy symptomaticky onemocní. Naopak neočkovaní lidé bývají testovaní častěji z „preventivních důvodů“ a jsou tedy odchyceni dříve. Neočkovaní jsou již natolik omezení ve svých aktivitách, že už často raději nikam moc nechodí a čekají, až to vládu přestane bavit. A očkovaní lidé spoléhající na svou odolnost nevěnují pozornost tomu, že mohou být nemocní a roznášejí epidemii po světě s požehnáním odborníků MZdr a hlavní hygieničky.
Na JIP končí samozřejmě ve větším počtu stále lidé neočkovaní, kteří ještě infekci neprodělali. Jde však v průměru o osoby starší 60 let, a až na úplné výjimky zde nejsou mladší lidé natož děti. Co je velmi důležité, je fakt, že mezi hospitalizovanými na JIP takřka chybí lidé po již jednou prodělané infekci a to bez ohledu na věk i očkování! Ti mají imunitu tak kvalitní, že opakovaně vážně neonemocní. Velmi rychle však stoupají počty hospitalizovaných očkovaných (i na JIP), kterým vyvanula imunita.
V článku jsou uvedené informace o tom, co nám říkají dostupná data ÚZIS a jaké informace nám chybí, abychom uměli lépe předcházet zahlcení zdravotnického systému. To je v současnosti naším nejdůležitějším úkolem, který potřebujeme řešit.