Hana Zelená
Hantaviry dostaly svůj název od korejské řeky Hantan, kde je korejský virolog Ho Wang Lee v r. 1976 identifikoval u myšice temnopásé (Apodemus agrarius). Hantaviry způsobily během korejské války onemocnění hemoragickou horečkou s renálním syndromem u více než 3 tisíc vojáků, ale v té době (50. léta 20. století) ještě nebyl znám jako původce této nemoci.
Později byly hantaviry objevené i na americkém a evropském kontinentě. První americký hantavirus dostal jméno Sin Nombre (bezejmenný). Americké hantaviry vyvolávají jiné klinické příznaky než jeho asijští a evropští příbuzní, a sice hantavirový plicní syndrom, který je velmi závažný a zahubil až 50 % nemocných osob. Dnes je hantavirů známo již několik desítek a stále přibývají další.
Případy nákazy lidí od zvířat jsou vzácné, ale zato mnohdy smrtelné. Ve většině případů nedochází k přenosu mezi lidmi. Výjimkou je nákaza virem Andes, který se vyskytuje Jižní Americe, především v Argentině a v Chile. První menší outbreak (=více případů spolu souvisejících) byl zjištěn v roce 1996 v Chile a větší outbreak byl zaznamenán v roce 2018 v Argentině. Tento druhý je zdokumentován v článku: “Super-Spreaders” and Person-to-Person Transmission of Andes Virus in Argentina | New England Journal of Medicine
Při něm od listopadu 2018 do února 2019 onemocnělo 34 osob a z nich 11 zemřelo. Původ infekce byl v městečku Epuyén na jihu Argentiny, kde se konala oslava, které se zúčastnilo cca 100 osob. Tato událost byla pozoruhodná především tím, že se vyskytly případy nákazy nejen u osob, které se zúčastnily oslavy, ale došlo k dalším přenosům.
První pacient (index case) se nakazil zřejmě od nějakého hlodavce, sám dokázal nakazit 5 dalších osob, z nichž dva pacienti nakazili další, a takto se případy řetězily až do 4. přenosu (viz obrázek z publikace). Jeden z pacientů dokázal nakazit dokonce 10 dalších lidí. Po zavedení izolace nemocných se již dále nemoc v komunitě nešířila.
Za celou dobu, co je tento virus znám, se kromě událostí v Chile a Argentině, zjistila nákaza Andes u cca 1000 případů. Došlo i k ojedinělým případům importu nemoci do USA i do Evropy, ale žádný další outbreak se nekonal.
Současná událost na lodi Hondius je daná poněkud atypickou souhrou nešťastných okolností. Tuto extrémně vzácnou infekci na palubu přinesl nebohý ornitolog. Infekční virus si na lodi (v prostředí s velkou koncentrací lidí na malém prostoru) našel zcela ideální podmínky k šíření. Jelikož má infekce dlouhou inkubační dobu (v outbreaku z Epuyén byla 9 až 40 dní), logicky se stále ještě mohou vyskytnout nové případy (příznaky nemoci se objevují po uplynutí inkubační doby). K dnešnímu dni se jedná o 8 potvrzených případů, 2 pravděpodobné a 1 neprůkazný. Tři nemocní již zemřeli. Dle dosavadních informací zatím nejsou potvrzené případy u jiných osob, než které cestovaly na lodi. Tedy zatím (ke 13.5.2026) nebyl laboratorně potvrzen žádný sekundární přenos.
O tom, zda pacienti infekci přežijí, rozhoduje včasná a kvalitní zdravotní péče s podporou životních funkcí. Lidé na palubě lodě bohužel tuto péči nemohli dostat, a zřejmě stejně dopadli i nemocní z argentinské vesnice. Repatriovaní nemocní z lodi jsou v současné době v nejlepších evropských nemocnicích, kde jim jistě bude poskytnuta maximální léčba. Pasažéři a jejich kontakty jsou v karanténě, což by mělo, dle předchozích zkušeností, dalšímu šíření zabránit.
Mnozí možná namítnou – je zde ale těch 20 či 40 pasažérů, kteří loď opustili na Sv. Heleně a zmizeli neznámo kam. To je jistě nemilé, měli by být 6 týdnů v karanténě a místo toho se courají kdovíkde. Pro uklidnění jsou zde ale dvě podstatné okolnosti. Tím, že opustili loď předčasně, významným způsobem zkrátili dobu a intenzitu kontaktu s nemocnými, a tudíž významně snížili i pravděpodobnost, že se sami infekcí nakazí. A za druhé, člověk infikovaný virem Andes je pro své okolí nakažlivý jen v případě klinických příznaků. A jelikož takový pasažér si je dobře vědom faktu, že se plavil na lodi s hantavirem, ve vlastním zájmu by v případě nemoci vyhledal lékařskou pomoc. Není pravděpodobné, že by infekci šířil jako bezpříznakový jedinec.
K dispozici máme i kompletní RNA sekvenci viru Andes izolovanou u jednoho z prvních nemocných, který byl hospitalizován ve Švýcarsku. Byla zjištěna velmi vysoká genetická shoda se sekvencemi virů z outbreaku z Epuyenu, změny odpovídají obvyklé přirozené mutační rychlosti za období 8 let. Tedy výsledky sekvenace svědčí pro přírodní původ viru detekovaného na lodi.
Ve stínu zážitků z covidové doby se objevují v současné situaci různé názory od popírání existence virů až po teorie o biologické zbrani a uměle vytvořenému viru k vyhubení lidstva. Pochopitelné jsou i obavy lidí – ať už z další smrtící pandemie nebo z opakování restrikcí a různých protiepidemických opatření, která jsme zažili v době covidové. Realita je, jak už to bývá, někde uprostřed. Jde o vážnou nemoc, která je ale velmi vzácná a její masové rozšíření v populaci je krajně nepravděpodobné. Karanténní opatření, která jsou nyní velmi rozumně u cestujících z lodě a jejich kontaktů uplatňovány, jsou zcela odůvodněná. Cílem je zabránit dalšímu šíření nákazy, ke kterému došlo při posledním outbreaku v Argentině.
Pravděpodobnost globálního rozšíření viru Andes je extrémně nízká, nikoliv však nulová. Situaci je třeba sledovat, nemocné izolovat a léčit, a speciální protiepidemická opatření je třeba zavádět pouze v mezích, které nenapáchají více škody než užitku. Nutno uznat, že příslušné instituce a autority konají opatření prozatím velmi rozumně.
Neodpustím si jen malou poznámku na závěr. O hantavirech víme již poměrně dlouho, víme, že můžou být smrtelné, víme, že je máme i v Česku (vloni mělo nákazu 11 osob), víme, že v Americe je virus Andes, který se dokáže přenášet mezi lidmi. Dodnes hantaviry a infekce, které způsobují, zůstávaly bez většího zájmu médií, veřejnosti a dokonce i lékařů. Nezbývá než věřit, že událost na lodi Hondius přispěje k většímu povědomí o tom, že tyto viry existují a pacienti s hantavirovou infekcí budou včas a řádně léčeni.
Pro zájemce o problematiku hantavirů a jejich výskyt v Česku, níže uvádím několik našich publikací z NRL pro arboviry při ZÚ se sídlem v Ostravě.
Infekce hantavirem během pobytu v horské chatě na severním Slovensku (publikováno v roce 2011): https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/21264871/
Tato studie popisuje případy dvou českých pacientů s těžkým průběhem HFRS, kteří se nakazili během svého pobytu v horské chatě na severním Slovensku. Tito dva pacienti v kombinaci s třetím případem pozorovaným ve stejném roce v nedaleké vesnici v České republice naznačují, že tento region ve střední Evropě musí být považován za endemický pro HFRS.
Genetická detekce viru Dobrava/Bělehrad u českého pacienta s hemoragickou horečkou s renálním syndromem: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/19832712/
V létě roku 2008 byl v České republice na jednotce intenzivní péče pro děti hospitalizován patnáctiletý chlapec. Laboratorní diagnóza hantavirové infekce byla stanovena sérologickými a molekulárními metodami. Sekvenční a fylogenetické analýzy ukázaly, že kauzativním kmenem byl virus Dobrava/Bělehrad, který je geneticky bližší kmenům asociovaným s hlodavci Apodemus flavicollis.
Hantavirus způsobující smrtelnou hemoragickou horečku v České republice: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/28948811
V České republice byl hlášen výskyt pěti druhů hantavirů (Dobrava/Bělehrad, Puumala, Tula, Seewis a Asikkala), přičemž první tři z nich způsobují lidská onemocnění. Přestože průběh hantavirových infekcí může být velmi závažný, povědomí o těchto onemocněních je nízké, a to i mezi zdravotnickými pracovníky, a hantavirus se při diagnóze často nezohledňuje. Je popsána kazuistika pacienta, u kterého se rozvinula hantavirová hemoragická horečka s renálním syndromem (HFRS) s fatálním koncem. Pacient se prezentoval s typickými klinickými příznaky, ale správná diagnóza byla stanovena až při pitvě.
Molekulární epidemiologie hantavirů v České republice. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC6810203/
V letech 2008–2018 jsme sbírali vzorky od hlodavců a pacientů v celé České republice a charakterizovali izoláty hantavirů. U pacientů jsme detekovali ortohantaviry Dobrava-Belgrade a Puumala a u hlodavců ortohantaviry Dobrava-Belgrade, Tula a Seewis. Lepší znalosti ekoepidemiologie hantavirů zlepší povědomí lékařů a zlepší výsledky léčby pacientů.
Infekce hantavirem Tula u imunokompromitovaného hostitele, Česká republika. https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC3837639/
Uvádíme molekulární důkaz přítomnosti hantaviru Tula jako etiologického agens plicně-renálního syndromu u imunokompromitovaného pacienta. Akutní hantavirová infekce byla potvrzena pomocí sérologických a molekulárních metod.