Zuzana Krátká
Více jak rok a půl upozorňujeme na fakt, že imunita získaná proděláním infekce má dlouhodobý ochranný účinek a že lidé, kteří onemocnění prodělali, nepotřebují očkování. I imunita získaná po infekci se postupně snižuje a její ochranný účinek závisí jak na intenzitě prodělané infekce, tak na době, která od infekce uběhla, jak popisovali autoři už ve studii Goldberga a kol., přesto je tato ochrana dlouhodobější než po očkování. To jak intenzivní bude další souboj s koronavirem, závisí na mnoha faktorech – např. na tom, jak podobné jsou si viry, se kterými jsme se setkali při prvním a druhém kontaktu, zda jsme zdraví a všechny složky naší imunity bezchybně fungují, či zda máme nějaký imunodeficit – ať již vrozený (nižší produkci IgA, horší funkci komplementu) nebo způsobený třeba užívanou medikací (např. imunosupresivními léky). Nicméně ještě za našich studií na VŠ platilo pravidlo, že opakované infekce vedou k upevnění imunity a zpravidla, že při opakované infekci dochází k lehčímu klinickému průběhu. Vzpomeňte si na děti ve školkách – první dva roky stůňou hodně, pak už je jejich imunita natrénovaná a nemocí ubyde.
Pojem hybridní imunita, který zavedli odborníci vakcinologové v souvislosti s očkováním na covid-19, znamenal „zvýšení imunity po prodělání infekce pomocí očkování“. Nikdy v minulosti jsme tento postup nepoužívali, právě naopak. Kdo prodělal nemoc, ten se neočkoval. Později bylo hybridní imunitou označována i imunita získaná po očkování a následné infekci. Nejde však o stejný jev jako v prvním případě. Vývoj imunitní odpovědi po očkování a po infekci je jiný. A organismu reaguje jinak, pokud už něco umí. A záleží velmi moc na tom, co umí. To dobře chápe imunolog. Vakcinologové však byli přesvědčení na základě zjištění vysokých hladin protilátek po očkování osob po infekci, že hybridní imunita poskytuje nejlepší ochranu. Otázkou je, jak dlouho je účinnější hybridní imunita než imunita po infekci. Toto je velmi důležité vědět, jelikož každé očkování znamená současně i riziko vzniku nežádoucích účinků a je tedy vždy potřeba zvažovat, zda má či nemá očkování pro člověka imunního po infekci další významný přínos.
Odpověď nám poskytl článek katarských autorů Altarawneh a kol „Effects of Previous Infection and Vaccination on Symptomatic Omicron Infections“.
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/35704396/
Katarští vědci v červencovém čísle časopisu NEJM publikovali výsledky studie, která sledovala výskyt koronavirové infekce u osob s dříve prodělanou infekcí, osob očkovaných dvěma a třemi dávkami vakcíny BNT162b2 (Pfizer–BioNTech) nebo mRNA-1273 (Moderna) a u osob, které prodělaly infekci a pak byly očkovány, tedy měly hybridní imunitu.
Sledování výskytu infekcí u sledovaných skupin probíhalo v období od 23. prosince 2021 do 21. února 2022, kdy v Kataru probíhala vlna infekcí způsobená mutací omikron. Studie se zúčastnily desetitisíce osob v každé ze sledovaných skupin. Jak sami autoři uvádějí, limitem studie byl nižší věkový průměr účastníků, respektive nižší počet seniorů .
Vakcína BNT162b2 (Pfizer–BioNTech) – účinnost proti viru omikron BA.2:
1) u skupiny po infekci byla 46,1 % (95% interval spolehlivosti [CI], 39,5 až 51,9).
2) u skupiny se dvěma dávkami vakcíny (aplikovanými před více než 6 měsíci) – žádná ochrana byla – 1,1 %; (95% CI, −7,1 až 4,6),.
3) u skupiny se třemi dávkami (aplikovanými před <45 dny) byla 52,2 % (95% CI, 48,1 až 55,9).
4) u skupiny s předchozí infekcí a dvěma dávkami vakcíny byla 55,1 % (95% CI, 50,9 až 58,9)
5) u skupiny s předchozí infekcí a třemi dávkami vakcíny byla 77,3 % (95% CI, 72,4 až 81,4).
Pro mutaci ominkron BA.1 byla účinnost vakcíny BNT162b2 (Pfizer–BioNTech) obdobná jako pro mutaci omikron BA.2 (tu uvádím konkrétně, jelikož ji autoři uvádějí v abstraktu). Podobné výsledky byly zjištěny také po očkování vakcínou Moderna
Předchozí infekce jinou variantou viru než omikronem byla spojena s přibližně 50% sníženým rizikem infekce.
U lidí, kteří dostali dvě dávky vakcíny, už nebyla v době studie žádná ochrana proti infekci (v té době byli 8 měsíců od očkování).
Přeočkování třetí dávkou vakcíny vedlo k stimulaci imunity, a tím k přibližně 60% snížení rizika infekce. Efekt byl relativně vysoký, také proto, že většina osob ve sledovaném souboru obdržela třetí dávku maximálně před 45 dny.
Výskyt infekcí u osob s hybridní imunitou po infekci a dvoudávkové vakcinaci byl stejný jako u osob, které pouze prodělaly covid-19 v minulosti a očkovaní nebyli. Ochrana byla přibližně 50 %. Z výše uvedeného nulového efektu dvou dávek očkování je tedy zřejmé, že tyto lidi s předpokládanou hybridní imunitou chránila už jen imunita původní získaná po infekci.
Přeočkováním osob s hybridní imunitou se znovu aktivovala původní imunita a tak došlo k nárůstu odolnosti. Proto logicky nejvyšší účinnost byla pozorována u lidí po nemoci se třemi dávkami očkování (navíc nedávno očkovanými). Tato ochrana byla přibližně 80 %.
Všechny typy imunity vykazovaly silnou ochranu před hospitalizací a úmrtím souvisejícím s Covid-19 s účinností více než 70 %. To naznačuje, že jakákoli forma předchozí imunity, ať už vyvolaná předchozí infekcí nebo očkováním, je spojena se silnou a trvalou ochranou proti hospitalizaci a úmrtí souvisejícími s Covid-19.
Autoři článku upozorňují na velmi dobrou účinnost hybridní imunity po třech dávkách očkování. Z mého pohledu imunologa bude zajímavé sledovat další osud této skupiny. Je třeba se zaměřit na to, jak rychle bude účinnost klesat. Současně mi chybí informace o tom, jaké byly nežádoucí účinky vakcinace u těchto osob. Dle mého názoru je třeba vždy pečlivě zvážit přínos a rizika vakcinace u každé osoby, která již infekcí prošla. Jejich imunita může být dostatečná a je posilována opakovaným kontaktem s virem, ke kterému v běžném životě dochází. Publikací o tom, jaká je imunita opakovaně nemocných osob, je zatím nedostatek.