Zuzana Krátká
Dnes jsme byli předvoláni k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k projednání exekuce proti České televizi. Poté, co jsme vloni v červenci vyhráli soud, měla ČT povinnost v pořadu Newsroom zveřejnit omluvu. Měla tím napravit svůj prohřešek, že se reportáží publikovanou v prosinci 2021 „neoprávněně hrubě dotkla dobrého jména, profesní i osobní cti“ tím, že mě „propojila s dezinformačními a antivaxerskými komunitami“.
Klíčovou pasáží v rozsudku bylo toto:„Ačkoli žalobkyně vstoupila se svými názory do veřejného prostoru, nebylo prokázáno, že by se jednalo o dezinformace nebo výmysly. Naopak šlo o názory otevřené, hodnotící jednotlivá fakta a ponechávající prostor pro zodpovězení některých otázek v budoucnu. Naproti tomu reportáž měla vyznění odsuzující, odstrašující od určitých informačních zdrojů, mezi něž byla žalobkyně neprávem zařazena. Žalovaná ani nedala žalobkyni prostor k vyjádření. Toto pochybení nelze bagatelizovat jen proto, že v reportáži zazněly i kritické názory, jak to učinil soud I. stupně. Jedná se tedy o nepřiměřené hodnocení, které nemá oporu v objektivní skutečnosti. Sdělení žalované je takového charakteru, že mohlo způsobit poškození profesní cti a pověsti žalobkyně. Újma žalobkyně, způsobená žalovanou, proto zaslouží soudní ochranu.” Děkuji tímto ještě jednou soudcům Městského soudu v Praze za tato milá slova.
Reportáž o mně sice z onoho dílu Newsroom zmizela, ČT zaplatila náklady na soudní řízení a 20 tisíc korun k tomu, ale omluva se redakci hodně nevyvedla.
Vedení České televize zveřejnění soudem nařízené omluvy pojalo jako akci „hlavně nenápadně“. Zatímco ona „ostudyplná reportáž“ v délce několik minut byla odvysílána v samém úvodu pořadu v dobách covidového temna, omluvu umístil tým publicistiky na samý závěr prázdninové lite verze pořadu, která byla vysílána v jiném čase a v podstatě jen obsahovala starší díly podcastu Background, který s publicistickým pořadem Newsroom má jen velmi málo společného. Navíc byla omluva zobrazena až po jeho ukončení pořadu redaktorkou.
Reakcí z naší strany byl nejprve dopis bývalému řediteli Součkovi, na který mi však neodpověděl a ozvalo se jen právní oddělení ČT. Další můj dopis putoval na Radu ČT, která se za mě sice postavila, ale ani ta pana ředitele nedonutila ke změně postoje. Blíže o tom jsme psali zde. Takže nakonec jsme se s JUDr. Tomášem Nielsenem rozhodli vymáhat omluvu exekucí. To se České televizi nelíbilo, a tak podala návrh na zastavení exekuce a až do dneška jsme čekali na projednání u soudu.
Za ty tři roky soudních jednání jsem si už zvykla na to, že u soudu mám mlčet, nejsem-li tázána. Je to pak ale takové jednání „o mně beze mě“. A při mém temperamentu nebylo vždy příjemné být jen za posluchače. Dnes to bylo relativně krátké, ze strany soudkyně dobře připravené, bez dusné atmosféry, a už po necelé hodince jsme odcházeli s informací, že je projednáno a „usnesení obdržíme do datové schránky“. Takže snad jsme na konci naší cesty.
Překvapivě už dnes, i bez vysloveného závěru, cítím velkou úlevu. To uspokojení pramení z toho, že jsem měla možnost – hlavně díky Tomášovi Nielsenovi a přátelům z institutu Pro Libertate – udělat maximum pro to, aby byl ten, kdo mi / nám ublížil, donucen napravit škodu, kterou způsobil svou špatnou novinářskou prací. Ať to dopadne tak, že vyhrajeme, nebo i když prohrajeme, bojovali jsem až úplně do konce. Víc se dělat nedalo. A to je fajn pocit.
Rozhodně nejsem sama, komu Česká televize v posledních letech ublížila svou nekvalitní prací. Dochází k tomu mj. proto, že se poškození lidé nemohou či nechtějí bránit, a novinářům tak jejich útoky a lži jednoduše procházejí. S Tomášem Nielsenem jsme se rozhodli, že je na čase tuto praxi změnit. I z toho dnešního jednání právníka protistrany bylo zřejmé, že si vůbec neuvědomuje, jak moc selhala lidsky „jeho ČT“, konkrétně redakce publicistiky, i lidé, kteří stojí za Newsroomem. Svou vinu však nesou i oba bývalí ředitelé ČT. A též právní oddělení, které průšvihy novinářů ČT řeší. Neomlouvá je v mých očích, že „jen dělají svou práci“.
Paní soudkyně při jednání všechny doklady pečlivě zhlédla, nyní dle svého celý problém posoudí a uzavře. Jsme samozřejmě zvědaví na výsledek, ale ještě víc na její vyjádření. Doufám, že nebude posuzovat jen formální správnost, ale že se zaměří i na etický aspekt. Podle mého názoru nelze všechno lidské konání popsat pravidly. Zatím stále věřím, že lidé mají být vedeni k tomu, aby jednali čestně. Ne proto, že je to někde přesně popsáno, ale protože je to tak správně. V tomto případě se o omluvě se ctí hovořit opravdu nedá.
Tomáš právě na tento fakt v podkladech zaslaných k soudu upozorňuje: „Základní funkce omluvy ve věcech týkajících se ochrany osobnosti může být splněna pouze v případě, že je omluva přiměřená jednání, vůči kterému směřuje. Je přitom absurdní předpokládat, že by žalobce v podobných případech měl mít povinnost konkretizovat omluvu nad rámec toho, jak učinila oprávněná.“
Jedním z důvodů, proč jsme už dopředu nevolili podrobný „scénář omluvy“ bylo i to, že mnohdy se soud táhne roky a licitace protistran o znění omluvy se vede (podobně jako v našem případě) třeba až v posledních minutách soudního řízení. A v této situaci nemáte připravený podrobný scénář omluvy, jen její text. „Oprávněná je přesvědčena o tom, že není v silách člověka, který nemá zkušenosti s přípravou televizních pořadů a s televizním vysíláním, specifikovat způsob zveřejnění omluvy do takového detailu, aby si vysílatel (resp. provozovatel televizního vysílání) nebyl schopen najít cestu, jak se řádnému zveřejnění omluvy vyhnout. Právě proto je důležitý onen opakovaně zmiňovaný prvek přiměřenosti.“
Nevíme, za jak dlouho přijde usnesení od paní soudkyně. Ať to dopadne jakkoliv, chci poděkovat hlavně mému advokátovi a kamarádovi, JUDr. Tomášovi Nielsenovi, bez kterého bych nikdy svůj boj tak daleko nedotáhla.
Odpočívat po tomto boji nemůžeme. Máme před sebou další velký úkol. Chceme se pokusit zastavit ratifikaci Pandemické smlouvy WHO Českou republikou. Je to také docela velká výzva, ale jak víte, my se těžkých úkolů nebojíme. Jen v tomto případě potřebujeme i vaši pomoc – konkrétně prosíme o finanční podporu, abychom zaplatili práci lidem, kteří připraví kvalitní právní analýzu. SMIS také přiloží ruku k dílu v tom, čemu rozumí, ale toto je mnohem více parketa pro Tomáše Nielsena, právníky z ProLibertate a pro jejich kolegy. Takže není čas na zahálku a pokud nás v tomto boji finančně podpoříte a přispějete Pro Libertate na účet, budeme mít radost. A třeba se nám to podaří.
Číslo účtu Pro Libertate: FIO banka, 2803184316/2010