Blog

Další velká datová sada ÚZIS zveřejněna

Tomáš Fürst, Vít Karásek, Arnošt Komárek, Robert Straka

Po dlouhé době jsme se dočkali další velké datové sady z ÚZISu. Na první pohled to vypadá jako svatý grál, protože popis polí naznačuje, že data obsahují na úrovni jednotlivců informace o pětiletce narození, pohlaví, kalendářních týdnech všech covidových vakcín, kalendářním týdnu úmrtí a příčině úmrtí (covid/necovid). Navíc data obsahují informace o testech a covidových hospitalizacích. Takovou datovou sadu dosud (pro nás zcela nepochopitelně) nezveřejnila žádná země na světě.

Při podrobnějším pohledu ovšem data vzbuzují mnoho pochybností.

  1. Soubor obsahuje 12 597 668 řádků, což je podezřele mnoho. I když jsou vyloučeny druhé, třetí a další infekce, které jsou v popisu dat označeny jako duplicity, zůstane tam 12 125 969 řádků, což je pořád moc. Tolik lidí v ČR není, ani když se započítají všichni mrtví od roku 2020.
  2. Soubor neobsahuje (anonymizovaný) identifikátor člověka, nejde tedy spárovat řádky, které patří stejnému člověku. Nejde proto propojit údaj o očkování s údajem o úmrtí a jeho příčinou. Proto také nelze zjistit, jaké duplicity jsou důvodem předchozího bodu.
  3. Při zkoumání sloupce „DatumUmrtiLPZ” zjistíme, že čísla tam uvedená přibližně odpovídají průběhu úmrtí dle ČSÚ. Až do konce roku 2022 nepřesahuje rozdíl v týdenních počtech úmrtí oproti ČSÚ jedno procento, ovšem ve druhé polovině roku 2024 už roste k desítkám procent. Údaje o úmrtích jsou tedy použitelné maximálně do konce roku 2023. Nicméně i rozdíly oproti ČSÚ ve statistikách týdnů let 2020–2023 jsou podezřelé a neměly by tam být.
  4. Daleko větší problém však je, že celkem 1 556 198 řádků souboru neobsahuje žádné údaje (krom DCCI=0), tedy ani údaje o narození ani o pohlaví. Podobně pak máme 63 606 řádků které obsahují pouze datum úmrtí, znovu bez údajů o narození a pohlaví. Podstatná část těchto úmrtí nastala v roce 2020 a při srovnání s daty od ČSU je zřejmé, že k těmto úmrtím skutečně došlo. Tato úmrtí nejen že nelze spárovat s příčinou úmrtí, ale nejde je ani přiřadit k dané věkové skupině a pohlaví. Není tedy možné vypočítat žádnou míru úmrtnosti, protože ta je vždy dramaticky závislá na věku a pohlaví.

Tato datová sada je tedy pro analýzu bezcenná. Její zkoumání přitom již stálo několik statistiků hodiny času. O výše popsaných problémech budeme ÚZIS prostřednictvím žadatele informovat a požádáme o zveřejnění dat ve stejném formátu jako zde s tím, že rozhodné období bude prodlouženo minimálně do konce roku 2023 a bude přidán sloupec, zda bylo úmrtí způsobeno covidem či nikoliv.

Slon uprostřed porodního sálu

aneb ještě dvě, tři interpelace a možná i profesor politologie pochopí demografické ukazatele

Zveřejněno 3.11.2024 na Blogosvětě

Tomáš Fürst

Ve čtvrtek 31. října 2024 pokračovaly interpelace v  Poslanecké sněmovně a pan poslanec Vladimír Zlínský měl další šanci pokusit se premiérovi vysvětlit, že propad v úhrnné plodnosti českých žen, který nastal asi rok po začátku očkování experimentální genovou vakcínou, je skutečně alarmující. Pan poslanec ukázal graf vývoje úhrnné plodnosti, který jsme uveřejnili na stránkách sdružení SMIS a pro jistotu jej znova přetiskuji níže.

Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011–2023. Data: ČSÚ, zpracoval: Arnošt Komárek

Pan poslanec taky premiérovi velmi správně vysvětlil, že úhrnná plodnost je ukazatel, který je očištěný od počtu žen v populaci a jejich věkové struktury.

Úhrnná plodnost může být interpretována jako průměrný počet dětí, který se narodí jedné ženě během jejího života (za předpokladu, že by všechny věkově specifické míry plodnosti zůstaly na dnešních hodnotách a že by se tato žena dožila konce svého reprodukčního období).

Úhrnná plodnost nezávisí na velikosti populace (je tedy srovnatelná pro malé i velké země). Kdybychom každému člověku v České republice teď hned vytvořili devět identických dvojčat (a tím populaci zdesetinásobili), úhrnná plodnost by se nezměnila, protože desetkrát větší počet dětí by se vydělil desetkrát větším počtem žen.

Úhrnná plodnost je také očištěna od věkové struktury obyvatel. Kdybychom teď hned vyrobili všem dvacetiletým ženám v České republice jejich identické dvojče, populace by sice výrazně omládla, ale úhrnná plodnost by se nezměnila, protože dvojnásobný počet dětí dvacetiletých matek by se vydělil dvojnásobným počtem dvacetiletých žen. Úhrnná plodnost je prostým součtem plodností patnáctiletých, šestnáctiletých, … až devětačtyřicetiletých žen.

Dramatický pokles úhrnné plodnosti v České republice, který začal v lednu 2022, tedy odráží skutečný pokles schopnosti či ochoty českých žen pořídit si dítě. Odečteme-li devět měsíců, zjistíme, že příčina tohoto poklesu musela začít působit někdy kolem dubna 2021.

Premiér ve své odpovědi bohužel opět ukázal, že nerozumí ani základním demografickým ukazatelům. Jádrem jeho sdělení bylo tvrzení, že „ … to, co pan Fürst nevzal v úvahu, je počet osob v reprodukčním věku“.  Jak je vidět výše, úhrnná plodnost nezávisí na počtu žen v populaci a její věkové struktuře. Ze strany premiéra jde tedy o ukázkovou malinformaci – neměl by plukovník Foltýn na premiéra nepřetržitě dohlížet?

Premiér se prý mezitím podíval na můj článek a jeho kritiku z pera Petra Koubského na stránkách deníku N. Bohužel se ale podíval na špatný článek a zřejmě je vůbec se čtením našich příspěvků na SMIS dosti výrazně pozadu. Petr Koubský se v únoru 2023 pustil do polemiky s mým článkem z konce roku 2022, který dnes visí na InFaktech zde. Koubský se tehdy snažil tvrdit, že pozorovaný pokles počtu narozených dětí je plně vysvětlen změnou v počtu žen a jejich věkové struktuře. Že to není pravda jsme si mezitím mnohokrát vyjasnili (například zde nebo zde a taky tady). Koubského jsem na jeho omyl osobně upozornil emailem, ale z jeho odpovědi jsem pochopil, že pravdivost svých textů nepovažuje za jejich podstatný atribut.

Situace s počtem dětí v naší zemi se ovšem mezitím zdramatizovala natolik, že ji lze pochopit i zcela bez znalosti jakýchkoliv demografických ukazatelů. V letech 2021, 2022 a 2023 se u nás narodilo asi 112 tisíc, 101 tisíc a 91 tisíc dětí. Za tyto tři roky tedy klesl počet narozených dětí o 19 procent. Přitom počet žen ve věku 18–39 let v české populaci dokonce mírně rostl, v letech 2021, 2022 a 2023 jich bylo 1 283 tisíc, 1 326 tisíc a 1 344 tisíc. Z těchto čísel by snad mohl pochopit i profesor politologie, že problém není v tom, že by „pan Fürst“ neuměl počítat ženy.

Profesor politologie Fiala zakončil svoji odpověď v parlamentu slovy „…ty Fürstovy výpočty, které prostě nedokazují, nedokazují souvislost mezi očkováním a porodností.“ Možná je v politologii zvykem přidat argumentu váhu tím, že se zopakuje. V reálném světě ale tohle kouzlo nefunguje. Data ukazují, že očkování proti covidu s porodností souvisí, a to velmi silně.

Neočkovaným ženám se v roce 2023 narodilo asi 114 dětí na tisíc neočkovaných žen ve věku 18–39 let. Očkovaným ženám se narodilo pouze asi 42 dětí na tisíc očkovaných žen ve věku 18–39 let. Nejsou na to potřeba ani „Fürstovy výpočty“, stačí se na data prostě podívat.

Otázka je, jaká část této souvislosti je kauzální povahy. Ve veřejném prostoru opakovaně vyslovuji hypotézu, že část této souvislosti skutečně kauzální je, tedy že očkování proti covidu experimentální genetickou vakcínou skutečně způsobilo část poklesu plodnosti českých žen. Ještě jinak řečeno – kdyby ženy v plodném věku očkovány nebyly, dětí by se narodilo více.

Nevím, jestli tato hypotéza platí, tvrdím však, že by měla být zkoumána, protože je plausibilní (viz například zde). S touto hypotézou bych rád naložil tak, jak se s hypotézami nakládat má – konfrontoval bych ji s podrobnými daty. Data jsou však pečlivě uzamčena v ÚZISu a místo diskuse nad daty slyšíme donekonečna omílané jalové řeči o stárnutí populace a válce na Ukrajině, která začala asi rok po příčině zlomu plodnosti.

Na výsledku testu této hypotézy závisí budoucnost celé západní civilizace – i profesora doktora premiéra.

Propad porodnosti: oprava omylů předsedy vlády ČR

Tomáš Fürst, Zuzana Krátká, Roman Kovařík, Vít Karásek, Arnošt Komárek

Dramatický propad počtu dětí narozených v České republice pokračuje již třetím rokem. Dokonce i mainstreamová média přiznávají, že jde o problém, odborníci jsou zaskočeni a nedokáží určit příčinu. Předseda vlády České republiky problém přehlíží, bagatelizuje možné příčiny a současně své postoje opírá o několik mylných vyjádření.

V České republice bylo dle posledního sčítání lidu v roce 2021 celkem asi 1 296 000 žen ve věku 18–39 let. Tento počet se za poslední dva roky nijak dramaticky nezměnil. Z tohoto počtu bylo žen očkovaných aspoň jednou dávkou vakcíny proti covidu do konce roku 2022 přibližně 875 tisíc (což je asi 68 % příslušné populace) a neočkovaných bylo přibližně 421 tisíc (32 % populace) [1].

Dle dat ÚZISu se v této věkové skupině v roce 2023 odehrálo celkem 84 525 porodů, z toho 36 326 porodů u žen očkovaných aspoň jednou dávkou vakcíny proti covidu před datem porodu (43 %) a 48 199 porodů u žen neočkovaných (57 %). Aby se nám to dále lépe počítalo, budeme předpokládat, že jeden porod znamená jedno narozené dítě, (relativně řídké) vícečetné porody pro jednoduchost zanedbáme.

Neočkovaným ženám se tedy v roce 2023 narodilo asi 114 dětí na tisíc neočkovaných žen ve věku 18–39 let. Očkovaným ženám se narodilo pouze asi 42 dětí na tisíc očkovaných žen ve věku 18–39 let.

Podobné (ne)poměry jsme viděli již dříve. Z dat ÚZIS, která po značném úsilí vydoloval Roman Kovařík a senátorka Jitka Chalánková, vyplynulo, že od začátku roku 2021 byla (o případné další vlivy neočištěná) pravděpodobnost, že očkovaná žena ve věku 18–39 let počne dítě, několikanásobně nižší než pravděpodobnost, že počne žena neočkovaná. V článku Komu chybí děti jsme v lednu tohoto roku napsali:

„S plným vědomím závažnosti následujících řádků však prohlašujeme, že výše uvedené analýzy ukazují ve prospěch hypotézy, že očkování proti covidu má příčinnou souvislost s poklesem plodnosti českých žen. V racionální společnosti by toto zjištění mělo vést k otevření datových souborů nezbytných pro detailní analýzu tohoto problému. Do té doby, než bude prodiskutován a bude stanoveno, jakou měrou se vakcinace na podporodnosti podílela, by mělo dojít k zrušení doporučení očkovat proti covidu ženy v plodném věku.“

Je pravděpodobné a jsme si toho plně vědomi, že část uvedeného efektu je dána nějakým typem výběrového zkreslení, tedy že se nechaly očkovat zrovna ty ženy, které by i bez očkování měly nižší plodnost. Kdyby se totiž očkovaným ženám také rodilo 114 dětí na tisíc žen, měli bychom v roce 2023 celkem téměř 150 tisíc dětí, což je mnohem víc než kdykoliv dříve od roku 1990.

Celý efekt ale nemůže být vysvětlen pouze pomocí výběrového zkreslení, protože i úhrnná plodnost českých žen – tedy ukazatel očištěný od velikosti a věkové struktury populace – začala v lednu 2022 prudce klesat a tento pokles se dosud nezastavil. Již dříve jsme upozorňovali, že tento pokles začal rok po zahájení používání mRNA vakcín proti covid-19. Navíc tento pokles lze pozorovat v téměř všech silně proočkovaných zemích, zatímco zemím, kde se očkovalo méně, se pokles vyhýbá. Uplynul téměř rok a jak mezi odbornou zdravotnickou veřejností, tak u politické reprezentace panuje hrobové ticho.

Ve čtvrtek 24. října 2024 však konfrontoval poslanec Vladimír Zlínský s těmito znepokojivými statistikami předsedu vlády České republiky Petra Fialu v rámci pravidelných interpelací. Svoji interpelaci podpořil grafem, který jsme zveřejnili v článku Komu chybí děti. Premiér ve své odpovědi problém možné souvislosti covidového očkování s poklesem plodnosti bagatelizoval a další prověřování této hypotézy bez dalšího a s využitím chybných argumentů odmítnul:

„Máme problém s porodností. Je zde trend, který je negativní, který je dlouhodobý, a to, že ten trend je dlouhodobý, tak ukazuje, že souvislost s covidem nebo očkováním proti covidu je rozhodně věc, která by v jakékoliv kritické analýze nebo vědeckém zkoumání obstát nemohla. Ten trend se dá doložit třeba v roce 2018, kdy žádné očkování proti covidu nebylo.“

Níže přetiskujeme graf vývoje úhrnné plodnosti z článku předsedy České statistické společnosti Ondřeje Vencálka, aktualizovaný o údaje za roky 2022-23, který ukazuje, že slova premiéra Fialy jsou v přímém protikladu k realitě. Od roku 2011 úhrnná plodnost (Total Fertility Rate, [2]) českých žen zvolna rostla až do roku 2021, kdy byla dokonce rekordní. Propadat se začala až s počátkem roku 2022 – přibližně 9 měsíců po začátku očkování fertilní kohorty covidovými vakcínami.

Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011–2023. Data: ČSÚ, zpracoval: Arnošt Komárek

Panu premiérovi též připomínáme, že ani porodnost, o které mluvil, v České republice v posledních přibližně 10 letech před rokem 2022 žádné dlouhodobé výrazně negativní trendy nevykazovala. Na grafu níže jsou zobrazeny měsíční relativní meziroční změny v počtu narozených dětí. Po krátkodobém významnějším propadu v roce 2011 se počet narozených dětí v ČR stabilizoval (tj. nevykazoval významné ani negativní ani pozitivní trendy) na v průměru 111 tisících dětech za rok a zůstal stabilní až do roku 2021. Zlomový pokles v počtu narozených dětí nastal až v lednu 2022, od kdy se již téměř tři roky každý měsíc rodí o přibližně 10 % dětí méně, než tomu bylo ve stejném měsíci roku předchozího. V absolutních číslech klesají strmě počty narozených dětí za roky 2021-2023: 111 793, 101 299 a 91 149. Pro letošní rok, pro který jsou k dispozici zatím pouze předběžná data za první pololetí, se odhaduje narození přibližně 82 000 dětí, tj. za pouhé 3 roky se narodí o čtvrtinu méně dětí než v roce 2021.

Relativní meziroční změny v počtu narozených dětí v ČR v jednotlivých měsících za období 2001–2024 (červen). Data: ČSÚ, zpracoval: Arnošt Komárek

V poněkud zoufalé snaze vzdělat veřejnost v otázkách kauzality jsme mezitím na stránkách SMIS publikovali dva texty. V prvním díle vysvětlujeme, jak a proč se v historii veřejného zdravotnictví nakonec prokázalo, že kouření skutečně způsobuje rakovinu plic (a proč to trvalo 50 let). Ve druhém díle potom aplikujeme stejný postup na souvislost mezi použitím covidových vakcín a poklesem úhrnné plodnosti, abychom zjistili, že kritérií kauzality je i v tomto případě splněno nebezpečně mnoho.

V této chvíli znovu konstatujeme, že z dat ÚZISu je již bezpečně prokázáno, že pokles počtu narozených dětí s očkovacím statusem matek souvisí, a to velmi silně. Otázkou zůstává, jaká část této souvislosti je příčinná. Pokud chce kdokoliv, včetně profesora politologie a předsedy vlády České republiky v jedné osobě, tvrdit, že příčinná souvislost neexistuje, měl by k tomu mít nějaká data. Data zatím zveřejněná ukazují opačným směrem.

Nejvíce překvapivý na celém problému je však fakt, že ani po téměř třech letech od počátku dramatického propadu úhrnné plodnosti nemáme k dispozici data, která by umožnila problém přesněji studovat. Zdá se, že kromě nás, sdružení SMIS, se o příčiny poklesu porodnosti nikdo vážně nezajímá. Již mnoho měsíců požadujeme od ÚZISu příslušnou datovou sadu, zatím však stále nemáme nic. Proto znovu veřejně a důrazně žádáme ÚZIS, aby poskytl následující data:

Pro každou věkovou kohortu žen (15leté, 16leté, …, 50leté), pro každý měsíc (leden 2020 – prosinec 2023), pro každý vakcinační status (první, druhá a další dle dávek vakcíny před početím a během těhotenství) chceme vědět, kolik se narodilo ženám v České republice dětí (prvních v pořadí, druhých v pořadí, …). ÚZIS tato data prokazatelně má a odmítá je poskytnout.

Problém propadu plodnosti, resp. porodnosti, nezmizí tím, že se o něm bude povinně mlčet. V prvním pololetí roku 2024 se narodilo pouze 41,6 tisíc dětí, což je opět o 10 % méně než ve stejném období v loňském roce (46,1 tisíce). Už i odborníci sdružení ve státem financovaném institutu SYRI se diví a přiznávají, že takto strmý pokles nečekali. Daty podložené validní vysvětlení však nenabídli.

[1] Data z https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/api/v2/covid-19 ze záložky Očkování a položky COVID-19: Demografický přehled vykázaných očkování v čase.

[2] Úhrnná plodnost je počet dětí, který by se narodil jedné ženě během jejího života, pokud by všechny věkově specifické míry plodnosti zůstaly na dnešních hodnotách a pokud by se tato žena dožila konce svého reprodukčního období.

Zpívat se smí

Tomáš Fürst

Dějiny zřejmě směřují k nějaké diskontinuitě, neboť se poslední dobou děje tolik věcí, že už je nestíhám ani sledovat, natož pochopit či dokonce převyprávět pro naše příznivce.

Dnes jsem chtěl napsat, že došlo k menší revoluci, protože BBC uveřejnila článek o člověku, kterému covidová vakcína zničila život. Článek je sice stále plný oficiálních keců o tom, jak jsou závažné zdravotní následky mRNA vakcín nesmírně vzácné a jak jsou mRNA vakcíny ze všech nejlepší (evidence samozřejmě žádná, pouze citát jakéhosi profesora doktora docenta), ale základní linie je jasná: Pan Larry Lowe má zničený život kvůli vakcíně, nejde o náhodnou shodu okolností a BBC se nijak nesnaží tvrdit, že je Larry lhář, dezinformátor a antivaxer. Myslíte, že se někdy dočkáme podobné reportáže v České televizi?

Než jsem ale sedl k počítači, zaznamenal jsem něco ještě důležitějšího. Napřed ale trocha kontextu: Druhá nejlepší univerzita na světě – Stanford – nedávno vyhodila svého prezidenta, protože se ukázalo, že jeho články obsahují zfalšovaná data. Co mi to jenom připomíná? Aha, Radka Zbořila – vedoucího výzkumného centra na olomoucké Univerzitě Palackého – jehož práce taky obsahují zfalšovaná data. Na rozdíl od Stanfordu se však olomoucká univerzita se Zbořilem nerozloučila, naopak, pečlivě plní všechna jeho přání, vyplácí mu půl milionu měsíčně ve mzdě, a ještě ho laskavě nechá pracovat na konkurenční univerzitě. Inu, to je rozdíl mezi provinční českou univerzitou, placenou z peněz daňových poplatníků, a soukromou americkou institucí, která si nemůže dovolit přijít o reputaci a tím i o peníze studentů a podporovatelů.

Ale zpět k tomu, co se na Stanfordu stalo. Novým rektorem se stal mladý ekonom Jonathan Levin a před týdnem se odhodlal k nesmírně důležitému, odvážnému a zcela průlomovému kroku. Na půdě Stanfordu uvedl konferenci, kterou zorganizoval nejproslulejší covidový disident Spojených států amerických – Jay Bhattacharya – a na kterou pozval úplně zakázané lidi jako je John Ioannidis nebo Anders Tegnell. Záznam z konference zatím stále visí v TyTroubě – s povinným disclaimerem, že nejvíc nejpravdivější informace o vakcínách jsou z WHO – a rozhodně stojí za to poslechnout si aspoň závěrečné Ioannidisovo vystoupení. Vypadá to, že po pěti letech konečně začíná skutečná veřejná debata o globální ztrátě soudnosti a jejích příčinách. Myslíte, že Univerzita Karlova někdy uspořádá covidovou konferenci, na kterou pozve Hanu Zelenou, Vojtěcha Thona a Jiřího Berana?

A nakonec ještě jedna novinka. Největší šiřitel covidových dezinformací v České kotlině – server Seznam.cz –  konečně vyhodil šéfredaktora svých „zpráv“ Jakuba Ungera. Zároveň zřejmě přestal cenzurovat všechny odkazy na stránky našeho sdružení SMIS, což systematicky dělal mnoho let. Takže zpívat už se zase smí.

Zemětřesení v redakci Seznamu proběhlo asi týden poté, co sdružení SMIS odhalilo, že zpravodajství tohoto českého internetového giganta je určeno převážně pro skot. Za tu šťáru z UOHS ale fakt nemůžeme a rozhodně se nedomníváme, že by Seznam.cz měl na šíření covidových dezinformací monopol.

Kotlár! aneb zpráva, která není určena pro skot

Tomáš Fürst

Pověřenec slovenské vlády pro vyšetřování zločinů covidismu, Peter Kotlár, vystoupil 2. října 2024 na fascinující tiskové konferenci se zprávou o své činnosti. Záznam jste si mohli poslechnout zde, jenže – než jsem stihl tuto zprávu dopsat – tak samozřejmě z TyTrouby zmizel. Po menším úsilí jsem jej našel na Rumble, schovaný tady, už i s titulkem „legendární tiskovka“.

A taky, že jo. Kotlárova tiskovka je nářez. Něco takového jsme z oficiálních míst v žádné zemi „západního civilizačního okruhu“ ještě nikdy neslyšeli. Shrnuto jednou větou – je to přesný opak oficiálního covidového narativu. Peter Kotlár doporučuje slovenské vládě odmítnout pandemickou úmluvu WHO a okamžitě zastavit používání mRNA produktů, dokud nebude prokázáno, že jsou účinné a že jsou bezpečné.

Celou svoji zprávu měl Kotlár slovenské vládě předložit 3. října 2024. Poté měla být zveřejněna na webové stránce jeho úřadu. Místy zacházel kolega Kotlár dál, než bychom si dovolili my na SMIS, proto jsme se na plné znění jeho zprávy docela těšili. Když jsem tento text začal psát, žádná zpráva na uváděné stránce ještě nebyla. Než jsem text dopsal, zmizela i samotná stránka: „Ľutujeme stránka sa nenašla.“ Za pár dnů možná zmizí i samotný Kotlár, s mizením mají Slováci zkušenosti… Vlado Clementis by mohol rozprávať.

Mezitím se můžeme bavit sledováním oficiálních hnojometů, které se rozjely téměř okamžitě. Seznam.cz nedávno vyhodil své dva dvorní trubače covidových dezinformací, takže se musel uchýlit k importu pomluv od „spolupracovnice ze Slovenska“. Spolupracovnice byla zřejmě výborně informovaná, neb se jí nepodařilo správně odcitovat ani jméno Petera Kotlára (plete si ho s Borisem a dodnes to v textu nikdo neopravil).

Její pomlouvačný článek je skoro tak mizerný, jako by ho psala redakce Seznamu sama. Kromě standardního žvanění o tom, jaký je Kotlár dezinformátor (tento pojem v textu zopakuje hned desetkrát, aby bylo jasno) obsahuje článek perly typu: „Bezpečnost vakcín přitom prokázaly všechny relevantní světové instituce.“ Samozřejmě bez jakéhokoliv zdroje či dokonce upřesnění, které že instituce by to mohly být. Nedávno vyšel moc pěkný článek o tom, jak se postupně měnil obraz mRNA vakcín ve vědeckých publikacích: Ještě v roce 2021 se všude povinně tvrdilo, že mRNA vakcíny nemají téměř žádné nežádoucí účinky, dnes už se čím dál častěji objevují články o jejich zcela nevyhovujícím bezpečnostním profilu. Kolegové v Seznamu riskují, že budou poslední, kdo zůstane na palubě Safe & Effective Titaniku.

Ještě lepší je potom věta, že Ivermectin je „lék určený především pro skot“. Kdyby autorka pomlouvačného pamfletu strávila půl minuty na internetu, zjistila by, že Ivermectin je lék zařazený na seznam „Essential medicines“, za jehož objev byla udělena Nobelova cena za lékařství a který byl v posledních desítkách let použit pro léčbu několika miliard lidí po celém světě.

Určené především pro skot je tedy spíše „zpravodajství“ na Seznamu. My z jiných taxonomických skupin si počkáme na Kotlárovu zprávu.

Česká televize se neomlouvá, Česká televize nechybuje

Zuzana Krátká

Když jsme na počátku léta s JUDr. Tomášem Nielsenem vyhráli při odvolacím řízení u Městského soudu žalobu s Českou televizí, bylo to překvapení pro nás i pro ně. Tušili jsme, že šokované vedení redakce pořadu Newsroom 24 udělá maximum pro ututlání této ostudy naší veřejnoprávní televize, ale realita předčila naše očekávání.

Soudci odvolacího soudu si (na rozdíl od toho předchozího) přečetli článek v Parlamentních listech, který redaktorka v pořadu Newsroom označila za snůšku nebezpečných výmyslů, a zhodnotili ho v rozsudku takto: „Ačkoli žalobkyně vstoupila se svými názory do veřejného prostoru, nebylo prokázáno, že by se jednalo o dezinformace nebo výmysly. Naopak šlo o názory otevřené, hodnotící jednotlivá fakta a ponechávající prostor pro zodpovězení některých otázek v budoucnu. Naproti tomu reportáž měla vyznění odsuzující, odstrašující od určitých informačních zdrojů, mezi něž byla žalobkyně neprávem zařazena.“ Sankce pro ČT nebyla nijak závratná – od soudu dostala nařízeno, aby se v pořadu Newsroom 24 omluvila, aby zaplatila soudní náklady a k tomu symbolickou částku za újmu, a aby stáhla onu dehonestující část pořadu z webu ČT. Text požadované omluvy byl už v průběhu předchozího řízení zkrácen na minimum a byl součástí rozsudku.

Zajímavá scéna se odehrála u odvolacího soudního řízení, když právník České televize JUDr. Jan Beneš ještě se soudci licitoval o tom, do kolika dní v prázdninovém provozu ČT zvládne omluvu do příslušného pořadu zapracovat. Z toho jsme my (a zřejmě i soud) nabyli dojmu, že Česká televize bere případ vážně a pokud nám dá soud za pravdu, že zveřejní omluvu skutečně korektně, k čemuž potřebuje nějaký čas. V žalobě jsme neřešili detailní scénář omluvy, tedy to, jakým způsobem a ve které minutě k omluvě dojde. To podle mě není úkolem osoby, kterou médium pomluvilo (nejsem televizní dramaturg ani režisér). Omluva má být hlavně podle práva cestou k nápravě újmy, kterou člověku médium způsobilo, a podle toho by měla také vypadat. A pak – nesoudili jsme se přece s bulvárem, ale s veřejnoprávní televizí…

Akce „Hlavně nenápadně“

Po obdržení písemného rozsudku jsme tušili, že to nejzajímavější teprve přijde. S napětím jsme čekali na to, jak to proběhne, a nutno říci, že naše nejdivočejší představy byly překonány. Ubožejší už být ani nemohlo. Omluva byla odvysílána až po faktickém ukončení pořadu Newsroom (18. 8. 2024), bez vysvětlení divákům, čeho se text týkal, a bez namluveného komentáře, pouze v textové podobě. Omluva ani omylem nesplnila účel, který podle zákona měla splnit.  O nějaké satisfakci nemůže být ani řeč.

Na způsob omluvy jsem v dopise pro jistotu upozornila generálního ředitele Mgr. Součka. Doufala jsem, že mi odpoví a že se dozvím jeho postoj k celé záležitosti. On televizi tenkrát neřídil, tedy hypoteticky mohl mít zájem na tom, aby se chování redakce změnilo k lepšímu. Odpověď od něj jsem nedostala, ale ozvalo se právní oddělení a opět nám známý právník JUDr. J. Beneš. Podle jeho vyjádření vše proběhlo v naprostém pořádku. „Omluva byla zveřejněna zcela v souladu s rozsudkem Městského soudu… Vaše námitky nepovažujeme za důvodné.“

Kopii dopisu panu řediteli jsem zaslala na vědomí také Radě České televize. Ta obdržela i reakci právního oddělení. Na svém zasedání dne 18.9.20924 projednala a z textu obdržené  odpovědi vyplynulo, že mi do značné míry dala za pravdu: „… ačkoliv z hlediska práva zřejmě došlo k naplnění rozsudkem daných požadavků, nebyla zvolená forma rozsudkem dané omluvy dostatečná, tj. v souladu se skutečným účelem nařízené satisfakce.“ Současně v dopise uvádí: „V návaznosti na to Rada ČT doporučí generálnímu řediteli, aby v budoucnu v podobných případech dbala Česká televize na adekvátní a důstojné formy zveřejněných omluv.“ Obdobnou odpověď obdržel i pan ředitel. Děkuji těm členům Rady, kteří se mě  zastali, a také panu předsedovi Rady ČT Mgr. Novákovi, který je pod dopisem podepsán. Tato slova jsou, doufejme, příslibem pro ty, kteří budou poškozeni novináři ČT v budoucnosti.

Další kolo s neústupnou ČT je před námi

Česká televize neprohrává. Česká televize neměla ani dříve potřebu se komukoliv za cokoliv korektně omlouvat. Zřejmě to neumí a patrně ani nemá  ve svých směrnicích popsáno, kdo a jak se má v případě soudní prohry postiženým lidem omluvit. A co je ještě horší, a nevím, zda si to uvědomila Rada ČT, Česká televize necítí potřebu seznámit své diváky s tím, že lhala a že soud potvrdil, že informace, které v minulosti o někom zveřejnila, byly nepravdivé.  Právní oddělení ČT si vůbec nepřipouští, že po první prohře může dojít k dalším a že ta ostuda může být ještě horší. V našem případě se totiž vedou od počátku dvě řízení. Po prvním, prohraném, ČT odmítla návrh na smírné řešení druhého řízení, tedy žaloby Zdravého fóra a Tomáše Nielsena jako fyzické osoby. Pokud by na smír ČT přistoupila, měla by klid. Místo toho budou soudní klání pokračovat.

Budeme dál pracovat na tom, aby právo nezůstalo jen formálním nástrojem, ale aby skutečně chránilo lidi před pomluvami. A aby na omluvu nedošlo až ve chvíli, kdy zhasnou světla reflektorů.

Trust Bust

Tomáš Fürst

V časopise americké lékařské společnosti JAMA vyšla fascinující studie o tom, jak se americkému lékařskému establishmentu podařilo za čtyři epidemické roky prohospodařit skoro polovinu důvěry pacientů.

Data pocházejí z poměrně rozsáhlých a hlavně reprezentativních internetových průzkumů spokojenosti, kterých se účastnilo téměř půl milionu dospělých Američanů. Ještě v dubnu 2020 odpovídalo 71,5 % respondentů, že mají důvěru v lékaře a nemocnice. V lednu 2024 už jich bylo jen 40,1 %. Doporučuju vám si studii přečíst nebo aspoň proklikat obrázky, je to nesmírně zajímavé. Zkopíroval jsem jeden graf, který ukazuje, že situace je ve skutečnosti u mladších osob mnohem horší, protože důvěru ve zdravotníky zachraňují starší lidé.

Těžko bychom v historii hledali příklad, kdy došlo ke srovnatelně dramatickému propadu důvěry veřejnosti k takto důležitému segmentu společnosti. 

Data pro Českou republiku se mi najít nepodařilo, ale článek na Novinkách nedávno citoval průzkum společnosti STADA, že spokojenost Čechů se zdravotním systémem klesla mezi roky 2021 a 2024 z 83 % na 68 %. Ke článku je zábavně připojená čtenářská anketa, která se ptá „důvěřujete českému zdravotnictví“? Z 21 tisíc hlasujících čtenářů jich 85 % zaškrtlo „NE“.

Nevíte někdo, čím by to mohlo být?

Beru toho vlevo

Tomáš Fürst

Ministr zdravotnictví státu Florida, John Ladapo, vydal 12. září 2024 zbrusu nové doporučení ohledně mRNA vakcín proti covidu. Doporučení je naprosto fascinující a měli byste si ho přečíst celé. Kdo nemá čas nebo náladu, tady jsou klíčové body v češtině.

Ladapo píše, že dostupný booster nechrání před infekcí virovými kmeny, které v současnosti dominují. Dále připomíná, že nebyla a nejsou k dispozici žádná data, která by prokazovala, že booster chrání před hospitalizací či těžkým průběhem.

Proto doporučuje mRNA vakcíny proti covidu nepoužívat. Poskytovatelé zdravotní péče by měli lidem, kteří mají z covidu obavy, přednostně nabídnout jiné než mRNA vakcíny.

V další části dokumentu jsou vyjmenována rizika mRNA vakcín, kterých by si poskytovatelé zdravotní péče a pacienti měli být vědomi. Nechybí mezi nimi myokarditida, ortostatická tachykardie (POTS) a různá autoimunitní onemocnění. Ladapo také píše, že je možné, že mRNA vakcíny mají zápornou účinnost při ochraně před infekcí. Dokonce zmiňuje i riziko integrace části vakcíny do DNA, což může být dědičné.

To nejlepší ale přijde nakonec. Místo mRNA vakcín doporučuje ministr zdravotnictví státu Florida jako prevenci proti covidu fyzickou aktivitu, omezení konzumace ultra-zpracovaných potravin a radí trávit hodně času venku na floridském slunci, abychom si doplnili hladinu vitamínu D.

No nechtěli byste taky takového ministra? Beru toho vlevo.

Budou FDA a CDC vyšetřovat česká covidová data?

Tomáš Fürst

Vypadá to, že „data z Čečija“ budou covidisty trápit ještě dlouho. Přečtěte si fascinující zprávu o tom, že americký senátor Ron Johnson píše americkému CDC a FDA a žádá je o vyšetřování na základě českých covidových dat.

“I urge you to review the official Czech government data on COVID-19 vaccines administered in the Czech Republic, and Mr. Kirsch’s and Dr. Craig’s analysis on the ACM [all-cause-mortality] of the Moderna and Pfizer COVID-19 vaccines,” píše Johnson.

Naráží tím na analýzu Steva Kirsche, která ukazuje, že po vakcíně od Moderny umíralo v českých zemích ve všech věkových kohortách systematicky více lidí než po vakcíně od Pfizeru.

My jsme tuto zajímavost komentovali zde a stále se domníváme, že Kirschovy argumenty nejsou tak neprůstřelné, jak si autor myslí. Každopádně jde však o mimořádně zajímavé pozorování a nikterak neuškodí, když si nad ním papaláši v CDC a FDA budou chvíli lámat hlavy. („Don’t hold your breath“, jak říkají Američané).

V každém případě však soudíme, že český ÚZIS na sebe může být hrdý, že se odhodlal k tak zásadnímu kroku a zveřejnil kompletní anonymizovaná data na individuální bázi. Panu Stanislavu Veselému, kterému se nějakým záhadným způsobem podařilo ÚZIS k tomuto epochálnímu kroku přimět, patří čestné místo v pantheonu světových bojovníků proti covidismu.

EXCLUSIVE: New Data Prompts Sen. Ron Johnson to Seek Answers on COVID-19 Vaccine Deaths

Akce Covid: Proč se to stalo a optimistická cesta ven. Aneb už nikdo zbytečně umírat nemusí.

Dalibor Štys, Laboratoř experimentálních komplexních systémů, Ústav komplexních systémů, FROV, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Bývalý ministr školství prof. Dalibor Štys patří k našim pravidelným čtenářům a velmi aktivním komentátorům našeho facebookového kanálu. Dnes vám přinášíme jeho mimořádně zajímavý a důležitý text,ve kterém propojuje dvě témata: Dobu covidovou a Akademická mafie na českých univerzitách. Je nám ctí a potěšením jeho příspěvek otisknout a doufáme, že se stane inspirací pro další naše aktivní čtenáře, aby pouze nečekali, s čím přijdeme my, ale občas také přiložili ruku k dílu a nějaký původní text nám nabídli. Až se doba otočí a hříchy doby covidové budou pojmenovány a potrestány budete moci říct, že jste byli - s Daliborem Štysem - u toho!   Tomáš Fürst

Druhý týden v srpnu mi kolega Michael Fischer z vídeňské Allgemeine Krankenhaus říkal, abych udělal pěkný obrázek, jak se aktivovaný lymfocyt váže na kmenovou buňku z placenty očkované pacientky, protože covid je už over a je třeba dokončit publikaci. Vzápětí jsme zaznamenali Andreje Babiše v peřinách, jak svým klasickým plačtivým a vyčítavým hlasem sděluje: „Mám covid, a to jsem třikrát očkovaný. Ani ta příroda mne nemá ráda!“ A covidový černokněžník plukovník Prymula mu na to vzkázal: „To je tím, že nemáš dvě dávky našeho nového elixíru“. No, nebudu psát o nejvyšších mlynářích, to bych se zapletl (pozn. reviewer mne stejně donutil napsat, že tím myslím Boha a jeho mlýny).

Samozřejmě si myslím, že cesta ven je. Jinak bych to nepsal. Byla uvolněna kompletní data ÚZIS o očkování a úmrtích. Opět jsme v něčem pozitivním první. Vivat Čečija. Můžeme vyhrát. Ale to až na konec. Vydržte prosím, bude to dlouhé.

Celosvětová akce covid-19 nás zasáhla v optimistické fázi našich dějin. V roce 2019 reálné mzdy rostly, hypotéky měly úrokové sazby pod 2 %, nepůjčte si. Česká národní banka dokonce platila ostatním bankám za to, že si u ní ukládaly peníze, a přesto se státní rozpočet blížil vyrovnanosti. Pamatujete? Sice se média všeobecně snažila najít každou drobnou skvrnku na tehdejším vedení státu, ale kdo měl rozum, ten si užíval prosperity.

V akademické sféře řádila aféra Olomouc, kde jeden doktorand porušil zákon mlčení a prozradil, že v datech publikovaných v Journal of American Chemical Society byly vymazány signály klíčových sloučenin. A laboratoř viníků, místo aby sklopila uši a svedla vše na člověka, který už v ní stejně nepracoval, začala kolem sebe nepochopitelně kopat. A ještě nepochopitelněji se aktérům olomoucké falzifikační aféry dostalo podpory od mnohých politicky vlivných vědců, které jsem znal a jichž jsem si svým způsobem vážil.

Moje vina – Mea culpa. Preference různých vědních politiků, u nichž je vědecká integrita pod rozlišovací schopností, byla neočekávaným důsledkem systému, který jsme nastavili s Tomášem Hrudou (který je dnes hlavním poradcem premiéra Fialy) za mého pobytu na ministerstvu školství. Museli jsme tehdy podle požadavku Evropské komise zavést takzvané Národní programy udržitelnosti, z nichž se financovaly nově budované výzkumné infrastruktury, které tehdy rostly všude za hranicí Prahy jako houby po dešti. Jedním typem těchto infrastruktur byla i velká Evropská centra excelence a my jsme tehdy pro ně program udržitelnosti (NPU II) nastavili jako „matching funds“, doplňkové prostředky k penězům získaným v mezinárodních projektech. To prakticky znamenalo, že 40 % prostředků musí příjemci dotace získat ze zahraničních grantů (zejména rámcových programů EU), přičemž nejprestižnější projekty European Research Council (ERC) byly bonifikované. Jenže – ony neexistovaly, a neexistují dodnes, žádné „domácí“ projekty rámcových programů EU nebo „domácí“ projekty ERC. Tedy takové projekty, které by vycházely z originálních českých vědeckých myšlenek rozvinutých v domácích laboratořích a široce čtených a diskutovaných na mezinárodních fórech. Něco takového jsme měli naposled před druhou světovou válkou, a to pohříchu na německých univerzitách. Právě to jsme chtěli změnit.

Realita byla ovšem taková, že ve všech projektech Rámcových programů, které kdokoliv v České republice byl schopen v čase vymezeném Národnímu programu udržitelnosti získat, byli Češi pouze členové konsorcií vedených zahraničními laboratořemi nebo se jednalo o projekty lidí s dvojí afiliací, kteří si přijeli domů odpočinout po náročné práci v Británii nebo USA. Jinak řečeno, abyste splnili podmínky NPU II, museli jste nabrat zaměstnance, kteří se v mezinárodní vědecké politice pohybovali, nikoliv domácí originální myslitele. Ti, co přišli, jsou často lidé, kteří umějí „dodávat data“ bez nějaké hluboké kritiky jejich získávání. Namísto původně plánovaného vybudování vědecké značky kvality „Made in Czechia“ jsme tedy podstatu české vědy ještě oslabili. Neočekávané důsledky jsou vždycky ty nejvýznamnější.

Pracovišti podpořenými z NPU II byly i výše kritizované olomoucké laboratoře. A proč se jich všichni excelentní vědci zastávali? I oni museli, z podstaty věci, mít podobné máslo na hlavě. Nejjasněji se to pak ukázalo při odstoupení nositele grantu ERC a předního publikátora Vojtěcha Adama z pozice rektora Mendelovy univerzity poté, co se ukázalo, že má zmanipulované výsledky ve více než 20 publikacích. Vojtěch Adam byl navíc spoluautorem publikací prezidentské kandidátky Danuše Nerudové. Diví se ještě někdo, že omerta mezi excelentními vědci funguje?

Do toho přišel covid. Medicína je nejakademičtější z aplikovaných disciplín. Profesoři rozhodují, co je lege artis a co ne, a tím se musí řídit každý běžný lékař v poslední vesnické ordinaci. Covid byl pro excelentní vědce v oboru medicíny živou vodou. Naskytla se příležitost umlčet drzé „průměrné“ vědce zpochybňující jejich experimentální a statistické postupy při tvorbě a analýze dat. Navíc to na jaře 2020 vypadalo, že covid není až tak vražedná nemoc a že celá pandemie je spíše akademická hra. Tak co si nehrát a nenechat si za to zaplatit? Proběhla studie Preval řízená docentem Hajdúchem z Univerzity Palackého, která byla zaměřena hlavně na to, aby se spotřebovaly nakoupené čínské protilátkové testy. Jakékoliv náznaky, že něco je přece jen špatně, hlavně nárůsty průměrných záchytů v PCR testech a nárůsty úmrtí ze srpna 2020, byly buď ignorovány, nebo zveřejněny až po dvou měsících. Alternativní studie byly zesměšňovány.

A výsledek se dostavil – ze země „best in covid“ se stala v listopadu a prosinci 2020 země s největším počtem nadúmrtí v Evropě. Po jaře 2020, které se dalo brát jako „oddech“ po hektické době do roku 2019, jsme najednou byli konfrontováni s naprostým amatérismem veřejné správy podporované převažující neexistencí sebereflexe akademické obce, která z „neexistence covidu“ vyplývající z akce Preval lehce přeskočila do vymýšlení sebevětších omezení a strašení mrazáky s mrtvolami na ulicích. Jak se jeví z dat o očkováních a úmrtích, všechny další akce byly jen ještě horší. Za sebe považuji za nejhorší posílání nakažených očkovaných do práce. To už jde za další vládou antibabišovské koalice. Jinými slovy, ani jedna z úřadujících vlád neukázala schopnost racionálního rozhodování na základě experimentálních dat.

Není divu, že jsme upadli do celonárodní deprese, z níž se nemůžeme vzpamatovat. Lidé, díky nimž v roce 2019 země prosperovala, jsou také o pět let starší, vesměs očkovaní, často šli do předčasného důchodu a čekají, jaké zdravotní problémy se u nich projeví. Naděje něco změnit taky není – kdo racionální by po téhle akci volil znova Babiše nebo Fialu? Jinými slovy, kolik racionálních lidí se mezi námi vyskytuje, nám říká statistika všech voleb od té doby.

Ale objevil se člověk, který by měl být prohlášen za svatého, protože uvolnil data ÚZIS o očkování a úmrtí v době covidu. Máme je zveřejněna jako první na světě! A můžeme vytvářet a oponovat metodiky, jak z nich těžit. Jakmile je máme, můžou se uplatňovat na všechny podobné datové série, a protože zpívající právník Adam Vojtěch (nezaměňovat s vědeckým spoluautorem prezidentské kandidátky) jako ministr zdravotnictví v době předcovidového klidu prosadil e-recept, máme podobná data pro všechny léky a jejich kombinace. Už nikdo zbytečně umírat nemusí, stačí napojit Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) na data ÚZIS a „projet“ všechny podobné vztahy. Budeme objektivně vědět, jaké léky co skutečně léčí, jaké testy jak fungovaly a co kdy použít. Profesoři se budou moci věnovat výuce nových lékařů…

Tedy, ehm, v roce 2015 jsme byli kolegy z Complexity Science Hubu z Vídně pozváni do podobného projektu rakousko-českého. My z něj vycouvali, protože bylo jasné, že nejsme schopni data zajistit, a oni potřebná data také nikdy nezískali. Proto si myslím, že v celé šíři může uspět jen státní instituce.

Ještě zbývá otázka, kdo byl ten člověk, který má být svatořečen. Dala by se data v tomto rozsahu zpracovat, kdyby o všem nevěděl ředitel ÚZIS Dušek? Jestli to byl on, kdo rozhodl o zveřejnění dat, a pokud bude i nadále spolupracovat na podobných analýzách, jeho mnohokrát ztracená karma se tisíckrát napraví.