Blog – 2. stránka – Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků

Jak jsem umazal Laboratorní Plášť

Tomáš Fürst

Kdesi v hlubinách internetu žije cosi, co si říká Líný Laborato r ní Plášť. Před nedávnem si svůj plášť ušpinil o náš preprint, ve kterém ukazujeme, že ženám očkovaným proti covidu se rodí podezřele málo dětí. Kolega Líný Plášť k našemu textu napsal jakousi podivuhodně mimoběžnou anonymní „recenzi“. Jeho text ochotně přejalo několik známých vakcinačních roztleskávačů, kteří použijí cokoliv, jen aby se nemuseli začít vážně zabývat daty.

Rozhodl jsem se využít této příležitosti, abych ukázal, jak daleko od reality je třeba odejít, aby se nad podezřele nízkou plodností očkovaných žen dalo povýšeně mávnout rukou. Černě ponechávám celý původní text Líného Pláště, moje odpovědi jsou červeně.

Minulý měsíc byl publikován preprint, který naznačuje spojitost očkování proti COVID-19 s poklesem porodnosti.

Líný Plášť uvádí link na starou verzi, kde byla chyba. Verze po opravě je zde.

Jedním z hlavních autorů je matematik Tomáš Fürst, člen Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS). Šest editorů vědeckých časopisů si příspěvek přečetlo a odmítlo ho ještě před zahájením recenzního řízení. SMIS a jeho stoupenci to interpretovali jako cenzuru a pokus o potlačení nepohodlných pravd.

Ve skutečnosti toto odmítnutí nebylo cenzurou, ale odráželo rychlou a oprávněnou reakci na zásadní vědecké nedostatky.

Nikdo z editorů nám žádné zásadní nedostatky nevytkl.

Tato rychlost není arogancí, ale profesionálním tříděním. Editoři ročně zpracovávají stovky rukopisů a jsou vyškoleni k tomu, aby okamžitě odhalili základní metodologické chyby. Ty chyby, které ve výše uvedeném preprintu našli, jsou chybami tak elementárními, že se jich každý začínající výzkumník naučí vyvarovat již v prvním roce studia.

Jak může Líný Plášť vědět, že editoři nějaké chyby našli? Nikdo z nich na žádnou nepoukázal.

Za prvé, chybí inferenční statistika. Autoři porovnávají četnosti pomocí sloupcových grafů, očkované ženy versus neočkované, ale nikdy netestují, zda se rozdíl mohl objevit náhodou. Obrázek neprokazuje statistickou signifikanci (p-hodnotu). Bez ní může být „efekt“ pouhým šumem. Představte si, že hodíte mincí desetkrát a sedmkrát padne orel. Znamená to, že mince je cinknutá? Můžete očekávat pět orlů a pět lvů, ale malé odchylky jsou normální. Abychom mohli rozhodnout, zda je výsledek smysluplný, nebo jde jen o náhodnou odchylku, musíme použít základní statistiku. Nemůžete se jen tak podívat na graf a prohlásit, že jste objevili něco nového.

V nové verzi žádné sloupcové grafy nejsou. Inferenční statistika se typicky využívá, pokud chceme zobecnit pozorování z nějakého vzorku (sample) na nějaký celek (přesně jak kolega Líný Plášť píše – když chceme zobecnit pozorování z 10 hodů mince na potenciální další hody). My ovšem pracujeme s daty celé populace a na žádnou jinou, větší populaci je zobecnit nechceme. Není tedy jasné, jaké hypotézy by kolega Plášť chtěl testovat jaké p-hodnoty počítat.

Za druhé, ekologický klam („ecological fallacy“). Porody byly spočítány u tisíců žen rozdělených do dvou velkých skupin. Vyvozování závěrů o individuální biologii z průměrů skupin je klasická chyba, která může dokonce zvrátit skutečný směr statistické souvislosti. Běžným příkladem je tvrzení, že země s vyšší spotřebou čokolády získávají více Nobelových cen. Ačkoli je to pravda na úrovni populace, neříká to nic o tom, zda konzumace čokolády zvyšuje pravděpodobnost, že jednotlivec získá ocenění. Podobně spojování průměrné porodnosti s očkováním bez analýzy jednotlivců vede k zavádějícím závěrům.

V závěru studie píšeme doslova: „These hypothesis-generating and preliminary results call for further studies of the influence of COVID-19 vaccination on human fecundability and fertility.” Nikde netvrdíme, že jsme ukázali, že očkování snižuje plodnost. Líný kolega Plášť bojuje s vlastní představou o našem textu, nikoliv s našim textem.

Za třetí, expozice je odhadovaná, nikoli měřená. Tým „odhadl“, kdo byl očkován před početím, odečtením dávek podaných během těhotenství. Jenže jakákoli nesprávná klasifikace se zde přímo promítá do výsledku.

Ve verzi 1, kterou autor cituje, byla chyba, která byla odstraněna. Verze 2 tuto chybu neobsahuje a ukazuje i horní a dolní odhady počtu žen, které byly očkované před početím. Závěry však zůstávají stejné.

Tyto tři problémy samy o sobě neznamenají, že výsledek studie je nesprávný. Možná skutečně existuje statisticky významný rozdíl v porodnosti mezi očkovanými a neočkovanými ženami. Možná je počet nesprávných klasifikací minimální a výsledek nijak nezkreslují. Možná je populace tak homogenní, že ekologické chyby a matoucí proměnné závěr příliš neovlivňují. Ale to jsou všechno jen domněnky. A ve vědeckých publikacích stačí takovéto nedostatky k zamítnutí studie ještě dříve, než se cokoliv z toho bude testovat.

A to jsme se ještě nedostali k nejvýznamnějšímu problému: ke kauzalitě.

Znovu opakuji, že v celém textu nikde netvrdíme, že jsme prokázali kauzální vliv očkování na plodnost. Prokázat kauzalitu z observačních retrospektivních dat je téměř nemožné. Znovu cituji conclusions článku: „These hypothesis-generating and preliminary results call for further studies of the influence of COVID-19 vaccination on human fecundability and fertility.”

Analýza nebere v úvahu několik možných matoucích proměnných. Věk matky, socioekonomický status (příjem a vzdělání), užívání antikoncepce a to, zda bylo těhotenství plánované, jsou všechny faktory spojené jak s očkováním proti COVID-19, tak s plodností. Tyto proměnné jsou klasickými matoucími proměnnými, tedy třetím faktorem, který může zkreslit zdánlivý vztah mezi expozicí a výsledkem. Pokud nejsou změřeny a kontrolovány, nelze žádnou pozorovanou souvislost interpretovat jako kauzální. Jejich opomenutí nemá vliv pouze na statistickou přesnost, ale vnáší do studie systematické zkreslení, které může zamaskovat korelaci jako kauzalitu. Autoři uznávají omezení spočívající v tom, že nemají k dispozici údaje na úrovni jednotlivců, ale pouhé uznání tohoto omezení nemůže zaujatost neutralizovat. Bez dalších dat, analýz citlivosti nebo změn v designu studie, které by odstranily tyto možné matoucí souvislosti, překračuje kauzální jazyk studie to, co mohou její důkazy podložit.

Studie neobsahuje žádný kauzální jazyk. Naopak, cituji z diskuse: „While the strength of our study is its nationwide unselected sample of fertile women, the observed association between decreased SC rates and COVID-19 vaccination is, of course, not proof of a causal relationship between vaccination and fecundability.” Líný Laboratorní Plášť zřejmě polemizuje se svojí představou o tom, co je v článku napsáno, nikoliv se skutečným textem.

A konečně, silná kauzální tvrzení bez kauzálního mostu. Spekulace jsou v pořádku, ale uvádět je jako fakta už ne. Jazyk článku se však opakovaně přiklání k jednostranným závěrům, které naznačují kauzální souvislosti, které nemohou být podloženy daty. Autoři například zmiňují studie in vitro, ve kterých expozice spike proteinu mohla ovlivnit vaječníkové buňky. Tyto poznatky jsou sice zajímavé, ale pocházejí z vysoce umělých laboratorních podmínek a nemají přímý vliv na porodnost v celonárodních populacích. Naznačovat něco jiného je skok, který by žádný zkušený vědec neměl učinit bez podstatných důkazů.

Viz výše.

S těmito pěti problémy nemuseli editoři ani čekat na posudky recenzentů, aby dospěli k závěru, že závěry studie nemají oporu v datech.

Závěry studie popisují přesně to, co je v datech: „We conclude that at least from June 2021, SC rates in the Czech Republic for women vaccinated against COVID-19 before SC were substantially lower than for those who were unvaccinated before SC.”

Co místo toho zjistily robustní studie

Níže jsou uvedeny čtyři příklady výzkumů, které se řídí pravidly epidemiologie. Tyto studie buď používají data na úrovni jednotlivců, nebo se opírají o rigorózní metaanalytickou syntézu, zohledňují matoucí proměnné a uvádějí statistickou nejistotu. To je důležité, protože autoři stojící za českým preprintem, zejména na svých sociálních sítích, opakovaně tvrdili, že nikdo vážně nezkoumá zjevný pokles porodnosti. To prostě není pravda. Uvedené studie se touto otázkou zabývají a používají metody, které se vyhýbají výše popsaným hlavním úskalím. Ignorovat takové robustní důkazy a trvat na tom, že se tomuto tématu nevěnuje pozornost, je přinejlepším zavádějící. Seriózní věda znamená zabývat se všemi daty, nejen fragmenty, které zapadají do zvoleného narativu.

Kohortová studie severoamerických párů (Wesselink et al., 2022): Vědci sledovali 2 126 párů aktivně se snažících o početí, prospektivně zaznamenávali stav očkování a analyzovali dobu do otěhotnění cyklus po cyklu. Mnohorozměrné modely neprokázaly žádný rozdíl v plodnosti očkovaných žen nebo mužů; pokud něco, pak to, že nedávná infekce SARS-CoV-2 – a nikoli očkování – krátkodobě snížila plodnost mužů.

Studie je založena na dobrovolném dotazníkovém šetření na internetu, kterého se zúčastnilo asi tisíc lidí, kteří „self-identified as women“:) Vskutku “robustní” studie.

Norský registr potratů (Magnus et al., 2021): Pomocí národních propojených zdravotních záznamů vědci porovnali více než 18 000 potratů v prvním trimestru s probíhajícími těhotenstvími. Po úpravě o věk a kalendářní čas nebyly očkované ženy vystaveny vyššímu riziku potratu (poměr šancí ~0,9). Velké množství dat, jednoznačná souvislost proměnných, jasný výsledek.

Naše studie se potratů nijak netýká a k potratům se nijak nevyjadřuje. Sledujeme úspěšná početí (tedy početí, která vedou k porodu živého dítěte), která se s potraty samozřejmě přímo vylučují. Není jasné, jestli „recenzent“ vůbec pochopil, co ve studii sledujeme.

Globální metaanalýza 40 studií (Fernández-García et al., 2024): Tento systematický přehled zahrnoval více než 150 000 těhotenství. Očkování snížilo závažný průběh COVID-19 u matek, nemělo žádné nepříznivé účinky na počet početí, potratů nebo mrtvých porodů a mírně zlepšilo některé neonatální výsledky. Když desítky datových souborů ukazují stejným směrem, je těžké ignorovat váhu takových důkazů.

Tato studie se týká téměř výhradně těhotných žen, zatímco my se zaměřujeme na ženy, které ještě těhotné nejsou (sledujeme totiž úspěšná početí). Líný Plášť výše cituje, že „[očkování] nemělo žádné nepříznivé účinky na počet početí“. Tento výsledek jsem v jím citované práci nenašel, slova „conception“, „fertility“ či „fecundability“ se ve studii vůbec neobjevují, Tabulka 1 ani Tabulka 2 nikde neobsahují informace o schopnosti otěhotnět. Autor zřejmě nečetl ani naši práci, ani výše zmíněnou metastudii.

Metaanalýza asistované reprodukce (Chamani et al., 2024): Pro lidi podstupující IVF, což je ideální prostředí pro zkoumání vajíček, embryí a implantace, vědci zkombinovali data z jedenácti studií. Ovariální odpověď, kvalita embryí a míra klinických těhotenství byly u očkovaných a neočkovaných pacientek identické. To je asi nejsilnější kontrolovaný zátěžový test plodnosti, jakého lze dosáhnout.

Naše práce se asistované reprodukce nijak podstatně netýká. Z celkového počtu dětí narozených v ČR, se díky asistované reprodukci narodí asi 5 tisíc dětí ročně, to je něco přes pět procent. Asistovaná reprodukce se od přirozeného početí liší v mnoha aspektech.

Závěrečné poselství

Efektní grafy na sociálních sítích nejsou důkazem narušení reprodukce v souvislosti s očkováním, jako je snížená plodnost, potraty nebo narušení menstruačního cyklu, zejména pokud analýza opomíjí základní kapitoly všech epidemiologických příruček. Přesto právě tento druh materiálů může veřejnost uvádět v omyl. Když jsou jí předloženy přesvědčivé grafy a vědecky znějící jazyk, mohou být i vzdělaní laici snadno oklamáni těmi, kteří buď lehkomyslně nakládají s daty, nebo úmyslně poskytují jejich zavádějící výklad.

Ve skutečnosti, když vědci shromažďují data na úrovni jednotlivců, přesně měří expozici a kontrolují zjevné matoucí proměnné, alarmující signály týkající se neplodnosti zmizí.

Jak to může autor vědět? Má snad přístup k datům o expozici (tedy k datům, kdo se snažil o početí a kdo nikoliv) na úrovni jednotlivců? Výše uvedené tvrzení je čirá spekulace bez jakékoliv evidence, tedy pravý opak vědeckého přístupu.

Vakcíny proti COVID-19 zůstávají bezpečné a účinné při ochraně dospělých, včetně těch, kteří plánují rodinu, před skutečnými riziky samotného viru.

Bez dat z prospektivních randomizovaných studií (která pro současné varianty viru a vakcín neexistují) jsou tato tvrzení o účinnosti a bezpečnosti očkování příkladem přesně toho, proti čemu údajně Líný Plášť bojuje: Zavádějících kauzálních tvrzení na základě observačních dat (v lepším případě) či ideologie a zbožných přání (v horším případě).

Jak vidno, na laboratorním plášti kolegy Líného nezůstala nit suchá. Co kdyby si vakcinační roztleskávači pro příště odpustili podobné povýšené, naivní a veskrze ideologické literární útvary a vrátili se k vědecké metodě? Ta spočívá v popisu světa skrze měřená data a ve formulaci hypotéz, které jsou experimentálně falsifikovatelné. Tak, jak to děláme my.

Konec boosterů: Změna režimu v USA přináší první ovoce

Tomáš Fürst

Nový ředitel FDA, Marty Makary, a ještě novější šéf sekce regulace léků FDA, Vinay Prasad, uveřejnili článek, ve kterém oznamují, že vláda Spojených států amerických nebude nadále doporučovat covidové boostery zdravé populaci do 65 let. Dále ohlašují, že výrobci covidových vakcín budou muset pro příště vždy znovu dokazovat účinnost a bezpečnost svých „updatovaných“ boosterů (alespoň pro zdravou populaci) pomocí prospektivních randomizovaných studií s klinicky relevantním endpointem.

Význam této zprávy není možné přecenit. Farmaceutické firmy si totiž u předchozího režimu prolobbovaly, že v případě mRNA platformy nebude nutné procházet vždy znova a znova kolečkem klinického testování. Platforma se jednou schválí – což proběhlo v nouzovém režimu za velmi podivných okolností během covidu – a potom už se bude podle potřeby ve „vakcínách“ jen vyměňovat příslušný mRNA řetězec. Firmy budou sekat „vakcíny“ jako Baťa cvičky – proti nemocem skutečným i fiktivním – a nikdo se nebude ptát, jestli jsou účinné či bezpečné. S tímto megašvindlem je tedy naštěstí konec a každý update covidových „vakcín“ (a samozřejmě každá nová mRNA „vakcína“) bude muset projít řádným klinickým testováním. Pánové Prasad a Makary navíc v článku velmi přesně popisují, jaký typ studie bude FDA požadovat. Můžete se se mnou vsadit, že žádnou takovou studii pro mRNA boostery už neuvidíme, protože všichni dopředu vědí, jak by dopadla.

20.květen 2025 se zapíše do dějin jako začátek konce vakcinačního běsnění ve Spojených státech. Jsou extremisté – jako například autor tohoto textu – kteří se domnívají, že tento krok nejde dost daleko a že je třeba urychleně stáhnout všechny současné mRNA produkty z trhu. Uznávám však, že nějak se začít musí. Pevně doufám, že co nejdřív bude následovat zákaz současných mRNA produktů pro děti a těhotné ženy. (Ano, už to bude zákaz pro těhotné ženy, nikoliv pro těhotné osoby).

Také doufám, že stejný standard, jaký FDA právě nastavila pro covidové boostery, co nejdříve nařídí i pro běžné dětské vakcíny. Pravý převrat v poválečné medicíně totiž nastane teprve až uvidíme aspoň jednu prospektivní, randomizovanou, skutečným placebem kontrolovanou a dvojitě zaslepenou studii účinnosti a bezpečnosti jakékoliv z mnoha dětských vakcín, které dnes povinně pícháme do milionů dětí po celém světě.

A nejlepší na tom celém je, že tento přelomový článek vyšel v rudém právu vakcinačních roztleskávačů – New Englad Journal of Medicine. Upřímně se bavím při představě kyselých xichtů, které redaktoři tohoto žurnálu dělali, když jim došlo, že článek šéfa FDA skutečně odmítnout nelze. Jestlipak si troufli aspoň na „minor revision“.

Svět podle Konvalinky

Tomáš Fürst

Profesor doktor Jan Konvalinka je jeden z nejmocnějších mužů v české vědě. Je to ředitel Ústavu organické chemie a biochemie – asi nejslavnější části české Akademie věd – bývalý prorektor University Karlovy a mediálně známá tvář české vědy. Před nedávnem se na něj obrátil jeden náš kolega s dotazem, co tento slovutný odborník říká na právě vyšlou studii o plodnosti českých žen.

Kolega Konvalinka odpověděl z oficiální adresy UOCHB, takže se domnívám, že jeho odpověď lze interpretovat jako stanovisko ústavu Akademie věd. Kolega Konvalinka píše (cituji doslovně):

“Ta “studie” je blábol od desinformátorů ze společnosti SMIS. Pokles porodnosti je opravdu reálný, ale začal už před covidem, a je stejný v zemích, které očkovaly málo stejně jako v zemích, které očkovaly hodně. Jinými slovy, s očkováním proti covidu nesouvisí. Mně by naopak zajímalo, co vede Vás k tomu, že takhle ochotně přijímáte konspirační bláboly. Jste opuštěnej? Zklamanej? Nešťastnej? Soucítím s Vámi, ale tyhle bláboly Vám fakt nepomůžou.”

Pojďme se tedy podívat, jak se tento kapitán české vědy trefil do skutečnosti.

Porodnost je ukazatel, který měří počet narozených dětí na tisíc obyvatel. Porodnost v České republice více méně stagnovala až do roku 2021 (včetně), od roku 2022 nastal prudký pokles, který se dodnes nezastavil. Porodnost ovšem není úplně dobře srovnatelná mezi jednotlivými roky, protože se mění věková struktura populace žen. Pro meziroční srovnání se více hodí ukazatel úhrnné plodnosti (Total Fertility Rate, TFR). Tento ukazatel od roku 2010 setrvale rostl až do roku 2021 včetně, kdy dokonce dosáhl rekordní úrovně 1.83. V roce 2022 následoval prudký pád na 1.62, v roce 2023 další pád na 1.45 a v roce 2024 další pád na 1.37. V tomto bodě tedy kolega Konvalinka říká přesný opak toho, co je pravda. Faktem je, že úhrnná plodnost před epidemií rostla a začala klesat asi tak 9 měsíců po plošném očkování plodné kohorty experimentální genovou vakcínou.
Dle dat z Human Fertility Database došlo k podivnému propadu plodnosti na začátku roku 2022 ve většině zemí EU. Na stránce Our World in Data si můžete cvičně naklikat různé země a podívat se. Tak například všechny státy střední a severní Evropy zaznamenaly ostrý zlom v TFR směrem dolů v roce 2022. U žádné z afrických zemí, které jsem vyzkoušel, není v roce 2022 žádná známka zlomu. V tomto bodě je tedy Konvalinka minimálně na mimoběžce s realitou.
Výrok „s očkováním proti covidu nesouvisí “ (myšlena je zde porodnost, případně plodnost) je samozřejmě triviálně nepravdivý, stačí se podívat na oficiální údaje českého UZISu (podrobnosti zde). Skutečnost je přesně opačná. Plodnost s vakcinačním statutem matky souvisí, a to velmi podstatně. Očkované matky mají dle dat UZISu asi o třetinu méně dětí, než by odpovídalo jejich podílu v populaci a než by odpovídalo plodnosti celé populace před epidemií. To samozřejmě není důkaz, že vakcíny snižují plodnost, je to ale důkaz, že plodnost s očkováním proti covidu souvisí. V tomto bodě je tedy Konvalinkův výrok přesným opakem reality.

Člověk by očekával, že se vědecký velikán formátu Jana Konvalinky bude snažit přijít problému záhadného poklesu plodnosti na kloub. Místo toho však naivně popírá realitu, dehonestuje autory studie a vysmívá se tazateli.

S takovým ředitelem musí být radost bádat!

Devět otázek, které nesmí být zodpovězeny. Ve veřejném zájmu.

Zuzana Krátká

Vakcinace těhotných žen mRNA vakcínami byla umožněna jen krátce poté, co se začaly vakcíny v nouzovém režimu dostávat na trh. Jelikož se o bezpečnosti covidových vakcín nevědělo téměř nic, očekávala společnost, že kontrolní úřady udělají maximum pro kvalitní sběr farmakovigilančních dat a že budou rychle reagovat v případě zjištění nežádoucích účinků vakcinace na ženy či novorozence. Bohužel, opak byl pravdou.

Randomizovaná, placebem kontrolovaná klinická studie Pfizeru, ve které byl sledován zdravotní stav těhotných žen očkovaných Comirnaty ve druhém či třetím trimestru, započala v únoru 2021, ale dosud nejsou k dispozici všechna požadovaná data. Studie měla původně zahrnovat čtyři tisíce těhotných žen, nakonec jich bylo sledováno jen asi 350. Ani čtyři roky po zahájení této studie a tři roky po ukončení náboru neznáme výsledky od všech těhotných a všech dětí do studie zahrnutých. Podrobně se jí věnujeme v článku zveřejněném na webu SMIS. Proto čekáme na další kvalitní data od regulačních úřadů.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky vakcinace proti covidu u těhotných žen či jejich dětí byla sbírána do různých farmakovigilačních monitorovacích systémů. Ve Velké Británii za sledování bezpečnosti léčiv zodpovídá MHRA (Medicines & Healthcare Products Regulatory Agency). K nahlašování podezření na nežádoucí účinky jí slouží systém Yellow cards. Na svém webu MHRA uvádí: „Reporting má velký význam. Vaše „žlutá karta“ hraje klíčovou roli v ochraně ostatních. Vaše zkušenosti mohou zajistit, aby všechny zdravotnické produkty mohly i nadále pozitivně ovlivňovat životy lidí, a může pomoci co nejdříve identifikovat nové bezpečnostní problémy.“ K monitoringu nežádoucích účinků po vakcinaci proti covidu použila MHRA dokonce systém aktivního hlášení nazvaný Yellow Card Vaccine Monitor (YCVM). Do něj se zájemci nahlašovali ještě před očkováním a podezření na nežádoucí účinky zaznamenávali v dopředu daných intervalech. Veřejnost očekávala, že takto rychleji a přesněji získá MHRA informace o četnosti nežádoucích účinků a možných rizicích dlouhodobých zdravotních následků. Činnost systému YCVM byla ukončena v prosinci 2022. Bohužel výstupů z tohoto monitoringu se na veřejnost dostalo velmi málo. Nicméně v listopadu 2022 ředitelka MHRA sdělila, že v systému YCVM byly evidovány mj. dva tisíce těhotných žen.

Expertku v oblasti farmakovigilance, paní Cheryl Graingerovou, toto zaujalo a chtěla zjistit podrobnější informace o hlášeních podaných těhotnými ženami. Prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím položila MHRA devět otázek, ale MHRA na ně odpovědět odmítla s tím, že budou časem publikovány. K vytvoření publikace se však MHRA neměla a Cheryl se rozhodla bojovat o tyto důležité informace dál. Podrobně její snahy monitoroval Norman Fenton zde.

Seznam otázek Charyl Graingerové položené MHRA:

Jak byly těhotné ženy sledovány, jak často se hlásily a jak dlouho byly sledovány?
Kdy byly očkovány, v kterém trimestru a jak často byly očkovány a jakou vakcínou?
U jakého procenta z 2000 těhotenství došlo k: a) potratu? b) porodu mrtvého dítěte? c) spontánnímu potratu?
U jakého procenta z 2000 těhotenství, která skončila porodem, se děti narodily a) donošeně? b) předčasně?
Byly zjištěny nějaké vrozené vady?
Jaké závažné nežádoucí vedlejší účinky byly zjištěny u: a) matky? b) dítěte?
Jaké méně závažné nežádoucí vedlejší účinky byly zjištěny u: a) matky? b) dítěte?
Byly nějaké ženy sledovány během kojení? a) Byly zaznamenány nějaké nežádoucí účinky? b) Jakékoli zbarvení mateřského mléka, paréza, potlačení laktace, bolest?
Ovlivnila tato kohorta 2000 těhotných žen analýzu rizik/přínosů v těhotenství provedenou MHRA?

Ve snaze získat odpovědi na své otázky tak podala Cheryl stížnost na ICO, Information Commissioner Office. V průběhu roku 2023 ICO potvrdila rozhodnutí MHRA nezveřejňovat odpovědi na položené otázky. V rozhodnutí stojí:

„… zveřejnění souhrnných dat a odpovědí na úzce zaměřené otázky izolovaně a bez úplné diskuse o metodách sběru dat a omezeních poskytnutých dat by mohlo vést k nesprávné interpretaci, což by mohlo následně vést k zbytečným obavám o bezpečnost očkování u zranitelné populace.“

Cheryl se proti rozhodnutí odvolala. V úsilí získat informace ji podpořil i známý expert na bayesovskou datovou analýzu emeritní profesor Norman Fenton. Doporučuji si přečíst jeho expertní zprávu, ve které objasňoval, proč je pro společnost potřebné získat odpovědi na položené otázky a také popsal, jaká je současná situace ohledně nutnosti očkování proti covidu. (Pozn. zajímavé jsou i různé dílčí informace získané od britských úřadů pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím o covidové realitě, která byla na hony vzdálená tomu, co se v době pandemie v médiích tradovalo.)

Na konci roku 2024 mělo dojít k jednání před Tribunálem ICO. Těsně před tím (v listopadu 2024) MHRA část poznatků ze systému YCVM zveřejnila v preprintu s názvem Implementation and results of active vaccine safety monitoring during the COVID-19 pandemic in the UK. Publikace obsahovala informace nejen k těhotným ženám, ale ke všem sledovaným osobám. Její obsah je zmatečný a vyvolává spíše rozpaky z nedbalé práce autorů a mnoha chybějících dat.

První sezení Tribunálu proběhlo v prosinci loňského roku. Jelikož nebyl dostatek času k posouzení čerstvě vydané publikace, bylo další jednání svoláno na únor 2025. Norman Fenton byl požádán, aby se vyjádřil k tomu, zda je v publikaci možné najít odpovědi na položené otázky, jak tvrdil právník MHRA.

Stručné analýzu najdete v blogu Normana Fentona zde. Bohužel pan profesor po pečlivém pročtení publikace zjistil, že zveřejněné informace nejsou tak kvalitní, aby bylo možné otázky zodpovědět. V systému YCVM bylo evidováno 2416 těhotných žen, ale MHRA neuvedla hlášení od všech. Nevíme, zda chybějící informace znamenají, že žádný nežádoucí účinek ženy neměly nebo zda jej nenahlásily. Nevíme ale ani to, zda ženy porodily zdravé dítě či nikoliv. Bez těchto základních informací lze těžko odpovědět na většinu z položených otázek.

Z poskytnutých informací je zřejmé, že MHRA neměla snahu sledovat ženy po celou dobu těhotenství. Medián jejich sledování byl pouze 72 dní (5–244 dní). U 762 žen (tj. u 30 % těhotných) dokonce nebyl uveden ani typ použité vakcíny. Není zřejmé, zda byly v systému zahrnuty nějaké ženy vakcinované před otěhotněním nebo jen ženy vakcinované během těhotenství. Bez znalosti informací o výsledcích porodu u všech nahlášených žen není možné určit podíl zdravých dětí a podíl dětí se zdravotními problémy. Kromě chybějících dat je zde i problém s podhlášením. Podhodnoceny jsou např. počty spontánních potratů. Normálně by počtu těhotenství odpovídalo přibližně 100 potratů, zveřejněno však bylo pouze 19. V publikaci nejsou uvedené žádné děti s vrozenými vadami. Nejsou uvedené žádné předčasné porody, i když v dopisovaných komentářích byly prý nalezeny čtyři. Mnoho dalších záhad a nedostatků popisuje Cheryl ve svých článcích zde a zde.

Norman Fenton v závěru své expertní zprávy uvádí: „Preprint, který MHRA vypracovala, neposkytuje všechny informace požadované v původní žádosti dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Pokud chybějící údaje, které MHRA nadále odmítá zveřejnit, prokazují, že vakcíny jsou pro těhotné ženy bezpečné a že přínosy jejich užívání převažují nad riziky, pak je zjevně ve veřejném zájmu všechny tyto údaje okamžitě zveřejnit, aby se předešlo škodám plynoucím z váhání s očkováním. Naopak, pokud data prokáží, že bezpečnostní rizika vakcín pro těhotné ženy převažují nad jejich přínosy, pak je také zjevně ve veřejném zájmu tyto údaje okamžitě zveřejnit, aby se předešlo zbytečným škodám na těhotných ženách. Okamžité zveřejnění všech údajů je proto v každém případě výhodné rozhodnutí.“

Dne 21. března 2025 se konalo poslední sezení Tribunálu. Rozsudek, který čítá 25 stran, potvrzuje, že ze strany MHRA bylo správné data nevydat. Celý rozsudek je k dispozici zde. Soud rozhodnul ve prospěch MHRA a zdůvodnil to de facto politickým zájmem, kterým je podpora vakcinace a zabránění zmatení veřejnosti publikováním informací vytržených z kontextu. Rozhodnutí obsahuje i tuto kouzelnou větu:

„Tribunál se domnívá, že ze strany MHRA bylo rozumné informace pozdržet až do doby publikace a že veřejný zájem na pozdržení informací je větší než veřejný zájem na jejich okamžitém zveřejnění.“

Je tedy zřejmé, že zatím nenazrála doba na to, aby byla data MHRA zveřejněna. Cheryl Graingerová s Normanem Fentonem se proti rozhodnutí Tribunálu již neodvolali. Nad MHRA sice nevyhráli a data nezískali, je třeba jim ale za jejich úsilí poděkovat. Tato kauza otevře oči dalším lidem. Pro společnost je důležitý i jen ten prostý Tribunálem posvěcený fakt, že regulační úřad – odpovědný za dohled nad bezpečností vakcín – skrývá data o bezpečnosti vakcín v těhotenství před veřejností a soud konstatuje, že tak činí ve „veřejném zájmu“. Pokud chtěl Tribunál zabránit vzniku nedůvěry ve vakcinaci v těhotenství, svým rozhodnutím způsobil pravý opak. Poskytnul ženám další důvod, aby se v těhotenství vakcinaci vyhnuly.

Půl milionu oponentů aneb jak je dobré míti X

Tomáš Fürst

Před několika dny jsme uveřejnili preprint o počtu narozených dětí v ČR dle očkovacího statutu matky, o kterém píšeme zde. Na twitterovém účtu hlavní autorky Vibeke Manniche si zprávu o zveřejnění preprintu přečetlo přes půl milionu lidí. Závěr naší analýzy je mimořádně znepokojující:

Data ukazují, že očkovaným ženám se z nějakého důvodu rodí asi o třetinu méně dětí, než by odpovídalo jejich zastoupení v populaci.

Vzhledem k tomu, že jsme zveřejnili veškerá zdrojová data, každý se mohl podívat, jestli jsme někde neudělali nějakou chybu. Někteří z našich čtenářů se do kontroly pustili a zjistili, že jsme se skutečně jedné logické chyby dopustili. ÚZIS nám každý měsíc poskytl počet porodů matek, které byly očkovány aspoň jednou dávkou covidové vakcíny k datu porodu. Tomuto číslu říkejme A. Potom nám poskytl pro každý měsíc počet porodů matek, které byly očkovány alespoň jednou dávkou covidové vakcíny během těhotenství. Tomuto číslu říkejme B. Rozdíl A-B tedy udává, kolik matek muselo být očkováno aspoň jednou dávkou již před početím. Naše chyba spočívala v tom, že jsme tento dolní odhad počtu matek očkovaných před početím vzali jako skutečný počet matek očkovaných před početím. Ve skutečnosti se mohlo stát, že matka dostala například první dávku před početím a druhou po početí. Horní odhad počtu matek očkovaných před početím dostaneme tedy tak, že budeme předpokládat, že každá žena očkovaná během těhotenství dostala aspoň jednu dávku před početím.

Nově tedy pracujeme s dolním i horním odhadem počtu žen, které byly očkované před početím. To poněkud změní obrázek celé situace, zejména v roce 2021, kdy se ještě očkovalo hodně, takže horní a dolní odhad se od sebe dosti liší. Od roku 2022 dál se už tolik neočkovalo, takže horní a dolní odhad se postupně přibližují a chyba, kterou jsme udělali, přestává hrát podstatnou roli. Článek jsme opravili a novou verzi opět pověsili na preprintový server. Klíčový obrázek po opravě opět přetiskujeme zde (viz níže).

Vzhledem k formátu, ve kterém nám ÚZIS data poskytl, nevíme přesně, kolik matek bylo očkováno před početím. Umíme ale spočítat horní a dolní odhad jejich počtu. Tyto odhady potom použijeme ke stanovení dolního a horního odhadu počtu úspěšně zahájených těhotenství na 1000 žen ve věku 18-39 let s daným vakcinačním statusem. Pro matky očkované před početím leží skutečnost někde v tmavě modré oblasti panelu B níže uvedeného grafu. Pro neočkované matky leží skutečnost ve světle modré oblasti.

Ženy očkované během těhotenství, které otěhotněly na začátku roku 2021, mohly být jen těžko očkované před početím, protože to byly vakcíny pro jejich věkovou kategorii dostupné pouze výjimečně. Je tedy pravděpodobné, že se realita v první polovině roku 2021 pohybovala velmi blízko dolního okraje tmavě modré plochy (a tedy horního okraje světle modré plochy, a tím tedy velmi blízko naší původní interpretaci dat, před touto opravou). V druhé polovině roku 2021 je však pravděpodobné, že některé ženy očkované během těhotenství skutečně dostaly první dávku ještě před početím, takže nemůžeme říct nic přesnějšího, než že realita druhé poloviny roku 2021 je někde uvnitř obarvených regionů grafu. V každém případě ÚZIS požádáme o upřesnění dat a vyjasnění jejich interpretace, takže se budete moci zanedlouho podívat, kde přesně v námi obarvených regionech skutečná data leží.

https://www.preprints.org/manuscript/202504.2487/v2

Podstatné závěry naší studie se nijak nezměnily:

Ženy očkované proti covidu počaly dramaticky méně dětí, než by odpovídalo jejich zlomku v populaci. Od poloviny roku 2021 je vidět, že křivka odpovídající matkám očkovaným před početím je podstatně níž (i s veškerou nejistotou) než křivka odpovídající ženám neočkovaným. Od začátku roku 2022, kdy se počty očkovaných stabilizovaly, se očkovaným ženám rodí asi o třetinu méně dětí, než by odpovídalo jejich zastoupení v populaci. Je to zároveň také asi o třetinu méně, než se rodilo ženám před epidemií. V tomto podstatném závěru tedy naše chyba nezpůsobila žádnou změnu.

Zajímavé ale je, že nárůst plodnosti neočkovaných v druhé polovině roku 2021 (světle modrý kopec) byl téměř jistě méně dramatický, než jsme si dříve mysleli (v původní interpretaci jsme totiž měli jen horní odhad světle modrého regionu). To je docela příznivá zpráva, protože si vzpomínám, že jsme na původní obrázek dlouho nevěřícně zírali a hledali vysvětlení pro takto dramatický nárůst plodnosti neočkovaných. Nicméně tento nárůst je zřetelný i po opravě, takže do jisté míry skutečně docházelo k tomu, že ženy, které chtěly v té době otěhotnět, se očkování vyhnuly.

Po ukončení intenzivní fáze očkování plodné kohorty se plodnost neočkovaných vrátila na úroveň plodnosti celé populace před pandemií. Plodnost očkovaných se ale ustálila na asi o třetinu nižší hodnotě. Zde už se tedy původní a nová verze této studie nijak neliší.

Našim čtenářům se za tuto chybu omlouváme a konstatujeme, že neformální peer-review na X funguje mnohem lépe než oficiální systém vědeckých žurnálů. Článek jsme během posledního půlroku nabídli postupně šesti prestižním vědeckým časopisům. Ve všech jsme byli odmítnuti bez recenze a bez zdůvodnění. Na twitteru jsme dostali stovky recenzí do týdne od zveřejnění preprintu a – jak vidíte – některé byly skutečně podstatné.

Inu, kdo nic nedělá, nic nezkazí.

Kdo je Casey Means?

Tomáš Fürst

Před třičtvrtě rokem jsem fascinovaně poslouchal interview Tuckera Carlsona se sourozenci Calley a Casey Means. Trvalo to dvě hodiny a já se nemohl odrhnout. Tehdy jsem si říkal, jak by bylo skvělé, kdyby se takoví lidé jednou dostali do pozic, ze kterých by mohli tím příšerným systémem aspoň trochu pootočit.

Byl konec léta 2024, Jay Bhattacharya byl označován za „bezvýznamného epidemilologa“, Marty Makary byl považován za výstředního antivaxera, Vinay Prasad byl ze všech stran cenzurovaný za kritiku roušek a lockdownů a Robert Kennedy kandidoval na presidenta za demokratickou stranu a CNN mu nadávala do konspirátorů.

Dnes, o necelý rok později, je Jay šéfem nejvlivnější zdravotní grantovky na světě, Marty vede FDA, Vinay šéfuje komisi, která rozhoduje o licencování vakcín a RFK je ministrem zdravotnictví v republikánské vládě Donalda Trumpa. A Casey Means byla právě nominována na pozici hlavní hygieničky Spojených států amerických.

Přejeme na druhou stranu Atlantiku hodně štěstí a sledujeme to s mírnou závistí a velkou nadějí. Kdy si myslíte, že si naši covidisté všimnou, že svět se začal otáčet na druhou stranu?

https://1url.cz/2JJLS

Jak se dělá konsensus. Aneb dlouho slibovaná publikace o propadu plodnosti českých žen je na světě. Tedy vlastně není.

Tomáš Fürst

Už dlouho našim věrným čtenářům slibujeme, že uveřejníme odborný článek s informacemi, na kterých bylo založeno mé vystoupení v poslanecké sněmovně, jehož záznam si můžete poslechnout zde. Máme totiž k dispozici unikátní data, která po jednotlivých měsících udávají počty narozených dětí s ohledem na vakcinační status matky. Získat tato data byla docela kovbojka, což popisujeme v článku Čtyři sady stačí, drahoušku. Leč podařilo se a hlavní zásluhu na tom má paní senátorka Jitka Chalánková. Je pozoruhodné, že z 281 členů parlamentu problém dramaticky a záhadně klesající plodnosti českých žen zaujal jen asi 5 zástupců lidu, zbytku je tento zdaleka nejdůležitější problém současné české společnosti srdečně ukradený.

Odborný článek jsme napsali na podzim 2024 v mezinárodní sestavě vedené paní Vibeke Manniche, kterou mnozí naši čtenáři znají ze slavné dánské studie o variabilitě šarží covidových vakcín. Dalším autorem je pan Jonathan Gilthorpe, který stojí za iniciativou NorthGroup, k níž jsme se před nedávnem také připojili.

Prudký a nevysvětlený propad plodnosti představuje nejdůležitější problém současné západní civilizace a my jsme v článku presentovali světově unikátní data. Neuměli jsme si proto představit, že by se zveřejněním článku mohl být nějaký problém. Jenže jsme narazili na neprodyšnou zeď cenzury. Článek jsme postupně poslali do šesti impaktovaných časopisů a v každém jsme byli obratem odmítnuti. Ani jeden časopis neposlal náš článek na recenzi. Takže až vám zase budou tvrdit něco o „vědeckém konsensu“, už budete vědět, jak takový konsensus vzniká.

Minulý týden nám došla trpělivost a článek jsme zveřejnili na preprintovém serveru. Už se těšíme na vyjádření slovutných profesorů, doktorů a docentů, že „to neplatí“, protože článek neprošel recenzním řízením. Inu, neprošel. Nikdo si na něj totiž netroufnul.

Hlavním výsledkem článku je graf, který pro větší pohodlí přetiskujeme níže a který zpřesňuje a rozšiřuje původní graf v článku Komu chybí děti. Kvalitativně se nic moc nezměnilo, ale teď už jsou data téměř jistě správně (blíže zde), a navíc popisují delší období.

https://www.preprints.org/manuscript/202504.2487/v1

Aby byl další text srozumitelný, dovolíme si použít pojem „úspěšné početí“, čímž myslíme takového početí, které vedlo (asi tak za devět měsíců) k narození dítěte. Horní panel obrázku ukazuje vývoj podílu žen ve věku 18-39 let, které byly ke konci měsíce očkované alespoň jednou dávkou jakékoliv covidové vakcíny. Spodní panel ukazuje počet úspěšných početí v daném měsíci na tisíc žen s daným vakcinačním statutem. Neočkované ženy jsou označeny bílou barvou, očkované (jakoukoliv dávkou jakékoliv vakcíny proti covidu před početím) tmavě šedou. Všechny ženy jsou označeny světle šedou, takže světle šedý sloupec je váženým průměrem tmavě šedého a bílého s tím, že váhy odpovídají podílu očkovaných a neočkovaných žen v populaci v daném měsíci.

Detaily metodiky si prosím přečtěte přímo v článku, ať zde nezdržujeme. Hlavní pozorování jsou tato.

Ženy očkované proti covidu počaly dramaticky méně dětí, než by odpovídalo jejich zlomku v populaci. Jinak řečeno, asociace očkování a nízké plodnosti je statistický fakt, nikoliv nějaká spekulace či konspirační teorie. Tím je definitivně vyvrácena lež Petra Koubského v Deníku N, kterou se většina veřejnosti uklidňuje.
Nárůst plodnosti neočkovaných v druhé polovině roku 2021 je téměř jistě způsoben tzv. „indikačním vychýlením“: Ženy, které chtěly v té době otěhotnět, rozumně ignorovaly doporučení vakcinologů a očkování se vyhnuly. Úspěšná početí se tedy koncentrovala ve skupině neočkovaných, a naopak ve skupině očkovaných zůstaly ženy, které zrovna dítě mít nechtěly.
Tento „indication bias“ ovšem nebyl jediným mechanismem, který působil, protože úhrnná plodnost celé populace žen (bez ohledu na vakcinační status) na začátku roku 2022 prudce klesla, takže někdy na jaře 2021 muselo dojít ke skutečnému snížení celkového počtu početí, nejen k rozdělení žen na ty, které chtějí dítě a nechtějí vakcínu, a ty, které nechtějí dítě a chtějí vakcínu.
Po ukončení intenzivní fáze očkování plodné kohorty se plodnost neočkovaných vrátila na úroveň plodnosti celé populace před pandemií. Plodnost očkovaných se ale ustálila na asi o třetinu nižší hodnotě.

Výše uvedená data tedy ukazují, že celý prudký pokles plodnosti českých žen je vysvětlen tím, že očkovaným ženám se z nějakého důvodu rodí asi o třetinu méně dětí, než bychom očekávali. Neočkovaných žen se pokles plodnosti netýká.

Pokud se tedy budou profesorky, doktorky a docentky pokoušet vysvětlit pokles plodnosti nějakým faktorem X (válka na Ukrajině, drahé byty, „hodnotové přenastavení mladých lidí“, „chybějící protirozvodové bariéry“ atd. , viz článek kolegyně Jochové na Neviditelném psovi), budou muset vysvětlit, proč faktor X působí pouze na očkované a proč na ně začne působit asi tak v okamžiku očkování.

Já – ubohý učitel matematiky se simplexním myšlením – se spokojím s nejjednodušším vysvětlením, které je kompatibilní s daty (to nám ostatně radí princip Occamovy břitvy již mnoho staletí). A to vysvětlení je, že pokles plodnosti českých žen byl způsoben očkováním plodné populace experimentální genetickou vakcínou proti covidu. Představují výše uvedená data důkaz této domněnky? Nikoliv. Představují velmi silnou evidenci ve prospěch této domněnky? Rozhodně ano.

Vzhledem k tomu, že problém chybějících dětí se bude dále kumulovat a celá situace bude dále eskalovat, je jisté, že o výše uvedených datech ještě uslyšíte.

Kam se poděl vědecký konsensus?

Tomáš Fürst

V nedávném interview, jehož část je zachycena zde, říká o mRNA vakcínách Jay Bhattacharya, ředitel amerického National Institute of Health, toto:

Počet lidí, kteří se dnes nechávají očkovat mRNA vakcínami je velmi malý, což je zejména u dětí dobře.
U mRNA technologie nemáme pod kontrolou, kolik antigenu očkovaný organismus kvůli vakcíně vyprodukuje.
Rovněž biodistribuce antigenu není pod kontrolou. Není jasné, které tkáně budou antigen produkovat a jak dlouho.
Dokonce není zcela pod kontrolou ani to, jaký typ antigenu budou buňky produkovat, protože proces čtení mRNA instrukce a její „překlad“ do spike proteinu je zatížený chybami (frame shifting).

Jay Bhattacharya dále říká: Jak to tedy mohl regulátor schválit, když vlastně neví, kolik toho antigenu bude, ve kterých tkáních bude produkován, jak dlouho bude produkován a jaký antigen to vlastně bude? Jedna Nobelova cena už za mRNA technologii udělena byla. Bude to chtít ještě dvě nebo tři, než bude tato technologie zralá na použití.

John Campbell k tomu dodává, že odvěkým principem medicíny je dát správnému pacientovi správnou dávku správného léku ve správný čas. Současný způsob používání mRNA technologie je téměř pravým opakem tohoto principu.

Připomínáme, že sdružení SMIS českým čtenářům tato (a další) zjištění přineslo již v listopadu 2024 v článku s názvem Obludáriu-mRNA.

Srovnejte prosím výše citované vystoupení ředitele NIH s pozicí kapitánů české koronavirové response — Chlíbka, Kubka či Válka, kteří stále doporučují opakované plošné „očkování“ celé populace mRNA vakcínami, včetně očkování dětí od šesti měsíců věku a včetně očkování těhotných žen.

Nezačíná se nám ten „vědecký konsensus“ nějak drolit?

SMIS vítá na palubě důležitého spojence

Tomáš Fürst

Když jsme před pár lety s několika přáteli začali systematicky říkat pravdu o koronavirové pandemii, očekávali jsme, že se k nám brzy přidá mnoho lékařů, akademiků a vědců. Nestalo se tak. Český lékařský, akademický a vědecký establishment se stal – za mohutného přizvukování veřejnoprávních a mainstreamových médií – avantgardou covid fašismu a dodnes to nevypadá, že by se z této ztráty soudnosti vzpamatoval.

Místo toho jsme ale před Velikonocemi získali jiného nečekaného spojence: Bílý dům i s jeho oranžovým náčelníkem. Hlavní infomační stránka Bílého domu totiž dostala před nedávnem tuto podobu. Koho to nebaví číst, zde máte můj stručný výtah:

Virus pravděpodobně pochází z laboratoře ve Wuhanu, kde omylem unikl při gain-of-function výzkumu, který byl spolufinancován americkými daňovými poplatníky. Anthony Fauci dotlačil tým prominentních virologů, aby sepsali Proximal Origin Paper, kde lživě tvrdí, že virus nemůže pocházet z laboratoře. Z vyšetřování v Kongresu dnes víme, že si autoři ve stejné době mezi sebou vyměňovali emaily, kde tvrdili pravý opak.
Bidenova administrativa, Anthony Fauci, David Morens (Fauciho asistent), Peter Daszak (šéf EcoHealth Alliance), Adrew Cuomo (guvernér státu New York) a další nepravdivě vypovídali před Kongresem, tajili dokumenty, zdržovali a jinak systematicky mařili vyšetřování kongresové komise o původu viru.
Nařízení udržovat dvoumetrové odstupy – na kterém bylo v Americe založeno uzavření škol a provozoven – nikdy nemělo žádný vědecký podklad. Při jednom z výslechů Anthony Fauci prohlásil, že toto doporučení „se prostě jen tak objevilo“.
Dlouhodobé lockdowny způsobily nesmírné škody nejen americké ekonomice, ale také psychickému a fyzickému zdraví Američanů, zejména mladých lidí.
Vláda lidem často podávala zavádějící informace a ve spolupráci s vlastníky největších sociálních sítí přímo cenzurovala nepohodlné názory.

Pod tímto textem je přiložena 557stránková zpráva vyšetřovací komise Kongresu, o kterém jsem v češtině referoval zde, a která obsahuje ještě mnoho dalších explozivních závěrů, kterým se v české ~~kotlině~~ televizi dodnes říká „dezinformace“.

Takže tohle bychom měli. Můj oblíbený dezolátní server ZeroHedge to shrnuje kouzelnou hláškou, o jejíž překlad se nebudu pokoušet:

Vindication? Perhaps. Satisfaction? Far fucking from it!

Jak jsem nenapsal článek o poklesu plodnosti na Neviditelného psa

Tomáš Fürst

Tak jsem si na Neviditelném psovi přečetl článek o propadu plodnosti českých žen. Chtěl jsem reagovat v diskusi, ale Pes po mně chtěl účet na iDnes. Tam jsem ale zřejmě na blacklistu, protože mi nikdy nepřišel registrační email (zkoušel jsem opakovaně). Napsal jsem tedy odpověď formou celého článku a nabídl jej Ondřeji Neffovi. Ten jej odmítl publikovat s tím, že ohřívat si na problému klesající porodnosti antivaxerskou polívčičku mu přijde scestné.

Takže, milí čtenáři, jako už mnohokrát, chcete-li se dozvědět pravdu, nezbývá vám, než si ji přečíst zde na stránkách sdružení SMIS. Je mi jasné, že vy, kteří čtete tento článek, už to všechno víte, ale po přečtení předchozího odstavce snad lépe chápete, proč to pořád všechno víte jenom vy – a nikdo jiný. Jestli je mezi vámi někdo, kdo ještě můžete psát na iDnes nebo na Psa, dejte jim to tam prosím do diskuse.

Text mé reakce, která nevyšla na Neviditelném psu, je níže.

Všechny aspekty diskutované v článku kolegyně Jochové se totiž pečlivě vyhýbají statistikám, které máme již delší dobu k dispozici. Prudký pokles plodnosti českých žen, který začal v lednu 2022 a dodnes se nezastavil, se týká pouze žen očkovaných proti covidu. Přečtěte si prosím detailní rozbor oficiálních statistik ÚZISu v článku na stránkách sdružení SMIS, či projděte si další články, na které odkazujeme ve čtrnáctibodovém seznamu zde. Klíčové údaje zopakuju v následujících dvou odstavcích.

Podívejme se na kohortu žen ve věku 18-39 let, ve které se rodí drtivá většina dětí. V České republice je takových žen asi 1.3 milionu a ke konci roku 2022 jich bylo asi 68 procent očkováno alespoň jednou dávkou nějaké vakcíny proti covidu.

Neočkovaným ženám se v roce 2023 narodilo asi 86 dětí na tisíc neočkovaných žen ve věku 18–39 let. Očkovaným ženám se narodilo pouze asi 55 dětí na tisíc očkovaných žen ve věku 18–39 let. Pro kontext dodávám, že v roce 2020 (před začátkem propadu plodnosti a před začátkem očkování) se v České republice narodilo asi 81 dětí na tisíc žen ve věku 18–39 let.

Pokud chcete podrobnější informace a data po jednotlivých měsících, prohlédněte si prosím podklady pro mé vystoupení v Poslanecké sněmovně nebo si to vystoupení přímo pusťte.

Je tedy statistickým faktem, že propad plodnosti se týká pouze žen očkovaných proti covidu, neočkované ženy jsou na stejných číslech jako před epidemií. Dále je statistickým faktem, že propad plodnosti začal v lednu 2022, tedy asi devět měsíců po začátku očkování plodné kohorty experimentální genovou vakcínou. Dále je statistickým faktem, že podobný propad plodnosti zaznamenaly téměř všechny země, které masivně očkovaly proti covidu. Znovu opakuju, že cituju jen oficiální data českého ÚZISu a oficiální evropská data dostupná na humanfertility.org.

Pokud tedy chcete pokles úhrnné plodnosti vysvětlit nějakým faktorem X (válka na východě, drahé byty, „hodnotové přenastavení mladých lidí“, „chybějící protirozvodové bariéry“ atd. atd., viz článek kolegyně Jochové) musíte vysvětlit, proč faktor X působí pouze na očkované a proč na ně začal působit asi tak v okamžiku očkování. Netvrdím, že je to vyloučené, domnívám se však, že „extraordinary claims require extraordinary evidence“. Je fascinující, že profesorky, doktorky a docentky demografie, které už několik let o propadu plodnosti „odborně“ diskutují na různých konferencích si zatím této do očí bijící souvislosti nevšimly (s výjimkou zcela absurdní práce, kterou komentujeme zde).

Čtenářům Neviditelného psa by mohlo být blízké tohle srovnání: Objektivně vzato máme víc důkazů, že propad plodnosti je způsoben covidovými vakcínami, než máme důkazů, že růst globální teploty je způsoben antropogenními emisemi kysličníku uhličitého.