Blog

Dalibor Štys, Laboratoř experimentálních komplexních systémů, Ústav komplexních systémů, FROV, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Bývalý ministr školství prof. Dalibor Štys patří k našim pravidelným čtenářům a velmi aktivním komentátorům našeho facebookového kanálu. Dnes vám přinášíme jeho mimořádně zajímavý a důležitý text,ve kterém propojuje dvě témata: Dobu covidovou a Akademická mafie na českých univerzitách. Je nám ctí a potěšením jeho příspěvek otisknout a doufáme, že se stane inspirací pro další naše aktivní čtenáře, aby pouze nečekali, s čím přijdeme my, ale občas také přiložili ruku k dílu a nějaký původní text nám nabídli. Až se doba otočí a hříchy doby covidové budou pojmenovány a potrestány budete moci říct, že jste byli - s Daliborem Štysem - u toho!   Tomáš Fürst 

Druhý týden v srpnu mi kolega Michael Fischer z vídeňské Allgemeine Krankenhaus říkal, abych udělal pěkný obrázek, jak se aktivovaný lymfocyt váže na kmenovou buňku z placenty očkované pacientky, protože covid je už over a je třeba dokončit publikaci. Vzápětí jsme zaznamenali Andreje Babiše v peřinách, jak svým klasickým plačtivým a vyčítavým hlasem sděluje: „Mám covid, a to jsem třikrát očkovaný. Ani ta příroda mne nemá ráda!“ A covidový černokněžník plukovník Prymula mu na to vzkázal: „To je tím, že nemáš dvě dávky našeho nového elixíru“. No, nebudu psát o nejvyšších mlynářích, to bych se zapletl (pozn. reviewer mne stejně donutil napsat, že tím myslím Boha a jeho mlýny).

Samozřejmě si myslím, že cesta ven je. Jinak bych to nepsal. Byla uvolněna kompletní data ÚZIS o očkování a úmrtích. Opět jsme v něčem pozitivním první. Vivat Čečija. Můžeme vyhrát. Ale to až na konec. Vydržte prosím, bude to dlouhé.

Celosvětová akce covid-19 nás zasáhla v optimistické fázi našich dějin. V roce 2019 reálné mzdy rostly, hypotéky měly úrokové sazby pod 2 %, nepůjčte si. Česká národní banka dokonce platila ostatním bankám za to, že si u ní ukládaly peníze, a přesto se státní rozpočet blížil vyrovnanosti. Pamatujete? Sice se média všeobecně snažila najít každou drobnou skvrnku na tehdejším vedení státu, ale kdo měl rozum, ten si užíval prosperity.

V akademické sféře řádila aféra Olomouc, kde jeden doktorand porušil zákon mlčení a prozradil, že v datech publikovaných v Journal of American Chemical Society byly vymazány signály klíčových sloučenin. A laboratoř viníků, místo aby sklopila uši a svedla vše na člověka, který už v ní stejně nepracoval, začala kolem sebe nepochopitelně kopat. A ještě nepochopitelněji se aktérům olomoucké falzifikační aféry dostalo podpory od mnohých politicky vlivných vědců, které jsem znal a jichž jsem si svým způsobem vážil.

Moje vina – Mea culpa. Preference různých vědních politiků, u nichž je vědecká integrita pod rozlišovací schopností, byla neočekávaným důsledkem systému, který jsme nastavili s Tomášem Hrudou (který je dnes hlavním poradcem premiéra Fialy) za mého pobytu na ministerstvu školství. Museli jsme tehdy podle požadavku Evropské komise zavést takzvané Národní programy udržitelnosti, z nichž se financovaly nově budované výzkumné infrastruktury, které tehdy rostly všude za hranicí Prahy jako houby po dešti. Jedním typem těchto infrastruktur byla i velká Evropská centra excelence a my jsme tehdy pro ně program udržitelnosti (NPU II) nastavili jako „matching funds“, doplňkové prostředky k penězům získaným v mezinárodních projektech. To prakticky znamenalo, že 40 % prostředků musí příjemci dotace získat ze zahraničních grantů (zejména rámcových programů EU), přičemž nejprestižnější projekty European Research Council (ERC) byly bonifikované. Jenže – ony neexistovaly, a neexistují dodnes, žádné „domácí“ projekty rámcových programů EU nebo „domácí“ projekty ERC. Tedy takové projekty, které by vycházely z originálních českých vědeckých myšlenek rozvinutých v domácích laboratořích a široce čtených a diskutovaných na mezinárodních fórech. Něco takového jsme měli naposled před druhou světovou válkou, a to pohříchu na německých univerzitách. Právě to jsme chtěli změnit.

Realita byla ovšem taková, že ve všech projektech Rámcových programů, které kdokoliv v České republice byl schopen v čase vymezeném Národnímu programu udržitelnosti získat, byli Češi pouze členové konsorcií vedených zahraničními laboratořemi nebo se jednalo o projekty lidí s dvojí afiliací, kteří si přijeli domů odpočinout po náročné práci v Británii nebo USA. Jinak řečeno, abyste splnili podmínky NPU II, museli jste nabrat zaměstnance, kteří se v mezinárodní vědecké politice pohybovali, nikoliv domácí originální myslitele. Ti, co přišli, jsou často lidé, kteří umějí „dodávat data“ bez nějaké hluboké kritiky jejich získávání. Namísto původně plánovaného vybudování vědecké značky kvality „Made in Czechia“ jsme tedy podstatu české vědy ještě oslabili. Neočekávané důsledky jsou vždycky ty nejvýznamnější.

Pracovišti podpořenými z NPU II byly i výše kritizované olomoucké laboratoře. A proč se jich všichni excelentní vědci zastávali? I oni museli, z podstaty věci, mít podobné máslo na hlavě. Nejjasněji se to pak ukázalo při odstoupení nositele grantu ERC a předního publikátora Vojtěcha Adama z pozice rektora Mendelovy univerzity poté, co se ukázalo, že má zmanipulované výsledky ve více než 20 publikacích. Vojtěch Adam byl navíc spoluautorem publikací prezidentské kandidátky Danuše Nerudové. Diví se ještě někdo, že omerta mezi excelentními vědci funguje?

Do toho přišel covid. Medicína je nejakademičtější z aplikovaných disciplín. Profesoři rozhodují, co je lege artis a co ne, a tím se musí řídit každý běžný lékař v poslední vesnické ordinaci. Covid byl pro excelentní vědce v oboru medicíny živou vodou. Naskytla se příležitost umlčet drzé „průměrné“ vědce zpochybňující jejich experimentální a statistické postupy při tvorbě a analýze dat. Navíc to na jaře 2020 vypadalo, že covid není až tak vražedná nemoc a že celá pandemie je spíše akademická hra. Tak co si nehrát a nenechat si za to zaplatit? Proběhla studie Preval řízená docentem Hajdúchem z Univerzity Palackého, která byla zaměřena hlavně na to, aby se spotřebovaly nakoupené čínské protilátkové testy. Jakékoliv náznaky, že něco je přece jen špatně, hlavně nárůsty průměrných záchytů v PCR testech a nárůsty úmrtí ze srpna 2020, byly buď ignorovány, nebo zveřejněny až po dvou měsících. Alternativní studie byly zesměšňovány.

A výsledek se dostavil – ze země „best in covid“ se stala v listopadu a prosinci 2020 země s největším počtem nadúmrtí v Evropě. Po jaře 2020, které se dalo brát jako „oddech“ po hektické době do roku 2019, jsme najednou byli konfrontováni s naprostým amatérismem veřejné správy podporované převažující neexistencí sebereflexe akademické obce, která z „neexistence covidu“ vyplývající z akce Preval lehce přeskočila do vymýšlení sebevětších omezení a strašení mrazáky s mrtvolami na ulicích. Jak se jeví z dat o očkováních a úmrtích, všechny další akce byly jen ještě horší. Za sebe považuji za nejhorší posílání nakažených očkovaných do práce. To už jde za další vládou antibabišovské koalice. Jinými slovy, ani jedna z úřadujících vlád neukázala schopnost racionálního rozhodování na základě experimentálních dat.

Není divu, že jsme upadli do celonárodní deprese, z níž se nemůžeme vzpamatovat. Lidé, díky nimž v roce 2019 země prosperovala, jsou také o pět let starší, vesměs očkovaní, často šli do předčasného důchodu a čekají, jaké zdravotní problémy se u nich projeví. Naděje něco změnit taky není – kdo racionální by po téhle akci volil znova Babiše nebo Fialu? Jinými slovy, kolik racionálních lidí se mezi námi vyskytuje, nám říká statistika všech voleb od té doby.

Ale objevil se člověk, který by měl být prohlášen za svatého, protože uvolnil data ÚZIS o očkování a úmrtí v době covidu. Máme je zveřejněna jako první na světě! A můžeme vytvářet a oponovat metodiky, jak z nich těžit. Jakmile je máme, můžou se uplatňovat na všechny podobné datové série, a protože zpívající právník Adam Vojtěch (nezaměňovat s vědeckým spoluautorem prezidentské kandidátky) jako ministr zdravotnictví v době předcovidového klidu prosadil e-recept, máme podobná data pro všechny léky a jejich kombinace. Už nikdo zbytečně umírat nemusí, stačí napojit Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) na data ÚZIS a „projet“ všechny podobné vztahy. Budeme objektivně vědět, jaké léky co skutečně léčí, jaké testy jak fungovaly a co kdy použít. Profesoři se budou moci věnovat výuce nových lékařů…

Tedy, ehm, v roce 2015 jsme byli kolegy z Complexity Science Hubu z Vídně pozváni do podobného projektu rakousko-českého. My z něj vycouvali, protože bylo jasné, že nejsme schopni data zajistit, a oni potřebná data také nikdy nezískali. Proto si myslím, že v celé šíři může uspět jen státní instituce.

Ještě zbývá otázka, kdo byl ten člověk, který má být svatořečen. Dala by se data v tomto rozsahu zpracovat, kdyby o všem nevěděl ředitel ÚZIS Dušek? Jestli to byl on, kdo rozhodl o zveřejnění dat, a pokud bude i nadále spolupracovat na podobných analýzách, jeho mnohokrát ztracená karma se tisíckrát napraví.

Tomáš Fűrst

V předchozím článku jsme vám prozradili, že se panu Stanislavu Veselému podařilo vymámit z ÚZISu skutečně dlouhá data, která obsahují vše potřebné k tomu, abychom konečně mohli spočítat vývoj celkové úmrtnosti obyvatel České republiky v letech 2020–2022 v závislosti na tom, kolik vakcín proti covidu si nechali píchnout. Data obsahují mnoho zajímavých příběhů a my vám je budeme přinášet postupně od nejstarších obyvatel po ty nejmladší. Samotná datová sada je ke stažení zde a její podrobný popis je v úvodu tohoto článku.

Znovu připomínáme, že nemáme informaci o příčině úmrtí, veškeré příběhy se tedy budou týkat celkové mortality (all-cause mortality, ACM). Ve veřejném prostoru se od začátku epidemie objevují různé pokusy vyčíslit úmrtnost různých skupin lidí a většinou to dopadne špatně. Ono to totiž není tak jednoduché, jak se může zdát, a nejde to moc dobře udělat v Excelu. Problém je, že skupiny očkovaných první, druhou až x-tou dávkou se nám neustále mění pod rukama a není možné vzít jejich velikost k nějakému pevnému datu. Když vezmete velikost skupiny očkovaných na začátku měsíce, jejich mortalitu v daném měsíci nadhodnotíte, protože jich během toho měsíce může podstatně přibýt. Když ale vezmete jejich počet ke konci daného měsíce, mortalitu ze stejného důvodu (někdy velmi výrazně) podhodnotíte. Pojďme si tedy ujasnit, jak se celková mortalita počítá. 

Především je třeba se zaměřit na poměrně úzkou věkovou kohortu, protože je zavádějící sledovat mortalitu skupiny obsahující dvacetileté i osmdesátileté. My budeme sledovat skupiny obyvatel narozených v dané pětiletce, například 1940–1944. Výjimku uděláme jen u těch nejstarších (v tomto článku), kde vezmeme všechny narozené do roku 1930 dohromady, protože už jich mezi námi zase tolik není. Pro každého člověka budeme sledovat jeho vakcinační status každý den mezi 1. lednem 2020 a 31. prosincem 2022. Protože máme přesná data vakcinace, bereme člověka jako očkovaného hned ode dne vakcíny, a nikoliv až po 14 dnech, jak se to občas za covidu dělalo. U těch, kteří zemřeli, zaznamenáme, s jakým vakcinačním statusem se tak stalo. Například mortalitu lidí očkovaných první dávkou spočítáme tak, že vezmeme počet lidí (z dané věkové kohorty), kteří zemřeli po první dávce nějaké covidové vakcíny (ale nikoliv po druhé, třetí, …) a tohle číslo vydělíme počtem člověko-dnů, kteří lidé této věkové kohorty strávili se statutem „po první dávce“. Výsledek vynásobíme 365.25, čímž mortalitu převedeme na počet mrtvých na jeden člověko-rok, a dále vynásobíme tisícem, abychom převedli na standardní jednotku – počet zemřelých na 1000 člověko-let. 

Tento výpočet provedeme pro všechny měsíce let 2020—2022, pro všechny věkové kohorty a pro všechny vakcinační statusy, které pro účely této prezentace uvažujeme takto: neočkovaní, očkovaní první dávkou, očkovaní druhou dávkou, očkovaní třetí nebo vyšší dávkou. Je možné dále dělit očkované na čerstvě (do 28 dnů od dané dávky) a dříve (déle než 28 dnů od dané dávky) očkované. Tohle dělení je nesmírně zajímavé, ale grafy jsou potom už natolik komplikované a obtížně čitelné, že je zde nebudeme prezentovat. Také je možné dále dělit mortalitu dle pohlaví, což je také zajímavé a fajnšmekři se díky dokonalé spolupráci Elišky Princové mohou na výsledek podívat na konci článku.

Obrázek níže ukazuje celkovou mortalitu lidí narozených před rokem 1930. U tohoto obrázku podrobně popíšeme všechny tři panely, abychom to u dalších věkových kohort již nemuseli opakovat.

Všechny tři panely mají společnou časovou osu, která sestává z měsíců mezi lednem 2020 a prosincem 2022. Svislé přerušované čáry označují začátky let, jednotlivé měsíce jsou číslovány.

Horní panel ukazuje vývoj počtu očkovaných různými dávkami. Pro každý měsíc zobrazujeme, kolik člověkolet v něm strávili lidé narození před rokem 1930 s daným vakcinačním statusem. Na začátku roku 2020 byli všichni pochopitelně neočkovaní, na konci roku 2022 jich byly skoro dvě třetiny očkovány třemi a více dávkami, skoro třetina zůstala neočkovaná a zbytek měl jednu či dvě dávky vakcíny. Všimněte si, že počet neočkovaných byl u těchto nejstarších obyvatel i na konci roku 2022 nečekaně vysoký – v této věkové kohortě ke konci 2022 žilo ještě skoro 28 tisíc lidí a z nich asi 30 procent zcela neočkovaných. Podíl neočkovaných během roku 2022 dokonce mírně roste. Zřetelný pokles hodnot v horním panelu ukazuje, že za tři sledované roky více než polovina lidí narozených do roku 1930 zemřela. Mírný nárůst z února na březen není způsoben zmrtvýchvstáním, ale rozdílnou délkou jednotlivých měsíců vedoucí k tomu, že počet odžitých dní (a tedy i člověko-let) se v březnu oproti únoru prakticky o 10 % navýší. 

Prostřední panel je ten nejdůležitější. Ukazuje celkovou mortalitu lidí narozených před rokem 1930 v jednotlivých měsících dle jejich vakcinačního statutu. Kategorie, kde bylo daný měsíc méně než 5 úmrtí, nejsou zobrazeny. Spodní panel obsahuje stejnou informaci jako prostřední, jen je mortalita vztažena k mortalitě neočkovaných pro jednodušší vizuální srovnání. Mortalita očkovaných v daném měsíci je ve spodním panelu jednoduše vydělena mortalitou neočkovaných v tom samém měsíci, všechny červené sloupečky na spodním panelu mají tedy velikost rovnou jedné. Chytřejší kolegové mi říkali, že červené sloupečky ve spodním panelu nenesou žádnou informaci a že je mám odstranit. Mají pravdu, ale já jsem je tam nechal. 

Svislé barevné pruhy naznačují první velkou vlnu covidu od listopadu 2020 do dubna 2021 (levý červený pruh), období covidového klidu v létě 2021 (zelený pruh), kdy byl počet úmrtí s covidem zanedbatelný, a druhou velkou vlnu covidových úmrtí mezi listopadem 2021 a březnem 2022 (pravý červený pruh).

Jaké příběhy jsou napsány ve výše uvedeném grafu?

• Do konce roku 2020 nebyl očkován téměř nikdo, vidíme tedy jen červené sloupečky. Od ledna 2021 již umírali i očkovaní první dávkou (modré sloupečky), ale jejich mortalita byla zpočátku o něco nižší než mortalita neočkovaných. To je pravděpodobně náš starý známý známý Healthy Vaccinee Effect (HVE), který je způsoben (z velké části) tím, že očividně umírající lidé se neočkují. Může to být ovšem i skutečný ochranný efekt vakcíny, protože v této věkové kohortě se začátkem roku 2021 na covid umíralo hodně. Ovšem ani skalní fanoušci vakcín nikdy netvrdili, že by vakcína chránila okamžitě po první dávce, spíše tedy sázíme na HVE. 
• Zajímavé je, že mortalita očkovaných druhou dávkou v únoru a březnu 2021 je ještě nižší než u očkovaných první dávkou. Vysvětlení je podobné: Koho zradilo zdraví po první dávce (ať už kvůli první dávce nebo náhodou), pravděpodobně již si pro druhou dávku nešel. Kohorta očkovaných prvních dávkou se tak rozdělila na ty relativně zdravější, kteří dostali druhou dávku, a relativně méně zdravé, kteří zůstali s první dávkou, což je další projev HVE.
• Toto vysvětlení je konsistentní s tím, jak vystřelí mortalita očkovaných pouze první dávkou v letních měsících roku 2021. Nemyslím si, že by byla správná interpretace, že jde hlavně o „vakcinační mortalitu“ (ačkoliv nějaká úmrtí vakcína pravděpodobně způsobila). Spíše je to tak, že ve skupině s první dávkou skutečně zůstali jen ti, kteří na tom byli tak špatně, že druhou dávku dostat nemohli. A protože na tom byli špatně, je jejich mortalita vysoká.
• Zajímavé ovšem je, že od podzimní vlny covidu 2021 až do konce roku 2022 umírali očkovaní první i druhou dávkou podstatně více než neočkovaní. Mortalita očkovaných třetí (a vyšší) dávkou opět vždy začíná na nižších číslech než mortalita těch s předchozí dávkou (zřejmě opět HVE), ale ke konci období již byla systematicky vyšší než mortalita neočkovaných. Toto pozorování se nedá úplně jednoduše skloubit s oficiální covidovou story o tom, jak vakcíny zachraňovaly životy. 

Tož včíl mudrujte. Výše uvedený graf vzbudil tolik diskusí i mezi autorem tohoto textu a jeho oponenty, že si diskusi o tom, co to celé může znamenat, necháme až na příště. V jednom z následujících textů vám také přineseme zprávu o vývoji celkové mortality u dalších věkových kohort. 

Jaroslav Janošek, Tomáš Fürst a Arnošt Komárek

Tvrzení v nadpisu je něco, co jsme od zodpovědných činitelů dlouho neslyšeli. To ale neznamená, že bychom heslo doktora Plzáka „Zatloukat, zatloukat, zatloukat!“ považovali za správné i ve vědě, proto zatloukat nebudeme a chybu přiznáme.

V článku „Lekce z covidové logiky“ i v podcastu Angeliky Bazalové jsme mluvili o registrační studii Astry Zenecy, v níž je následující tabulka:

Na základě této tabulky to vypadá, že závažné vedlejší účinky jsou po vakcíně asi pětkrát častější než v placebo skupině a této iluzi jsme podlehli i my. Proč iluzi? Protože navzdory této prezentaci dat je v další části protokolu napsáno, že skupiny, resp. jednotliví účastníci studie nebyli sledováni stejně dlouho. Je tam též uveden počet člověkolet v jednotlivých skupinách. Ten je opět přibližně pětkrát vyšší ve vakcinované skupině než ve skupině, která dostala placebo. Jinými slovy, většina lidí, kteří dostali placebo, se časem naočkovala, a zmizela tak ze sledovací skupiny. Počet nežádoucích účinků se tak nedá jednoduše vztahovat na počet lidí ve skupině. Řádné srovnání obou skupin by bylo možné na základě dat obsahujících navíc informaci o okamžicích (časech) nežádoucích účinků u jednotlivých účastníků a též informaci o délce sledování každého z nich. Taková data v tuto chvíli bohužel nejsou veřejně dostupná.

Škoda, že informace o různých dobách sledování jednotlivých účastníků nebyla uvedena přímo v dané tabulce, bylo by to méně matoucí. Přesto jsme si toho měli všimnout. Proto se za naši zavádějící interpretaci omlouváme a uvádíme zde naši chybu na pravou míru.