Blog

Covidové vakcíny a rakovina

Tomáš Fürst

Více než před rokem jsem na Blogosvětě psal o japonské studii, která sledovala riziko úmrtí na různé druhy rakoviny v japonské populaci. Zatímco v roce 2020 nebylo toto riziko větší než v předpandemických letech, bezprostředně po třech velkých vlnách očkování proti covidu toto riziko signifikantně vzrostlo u mnoha různých typů rakovin. Šlo o observační studii, která nemůže přinést důkaz kauzality, nalezená asociace a časová souvislost je však natolik zajímavá, že v každém případě může (a musí) vést k vyslovení hypotézy, že očkování tento nárůst způsobilo. Přesně to autoři udělali a na konci článku pečlivě rozebrali možné mechanismy, kterými by mRNA vakcíny mohly způsobovat rakovinu. Taky vysvětlili, proč byl růst mortality pravděpodobněji způsoben mRNA vakcínami než covidem samotným či nedostupností zdravotní péče během lockdownů.

Moje zmínka o této studii neušla pozornosti kolegy Krupky v Deníku, který mě od vrchnosti zřejmě „dostal na starost“ a neúnavně uvádí na pravou míru různé moje dezinformace (čti „pravdivé informace, které se vrchnosti nehodí“). Krupka v roztomile pomateném článku píše, že nalezená asociace neprokazuje žádnou souvislost (neboli asociaci) a že turborakoviny stejně neexistují.

Mimochodem, Krupkův dosud nejlepší dehonestační kousek proti mé maličkosti je tento, kde vehementně tvrdí, že nikdy neexistovala žádná cenzura ohledně názorů na původ viru a kdo tvrdí opak (tedy Fürst), je dezinformátor. Doufám, že v Deníku budou stateční a tento skvost investigativní žurnalistiky tam nechají viset i poté, kdy se největší sociální sítě před kongresovou vyšetřovaní komisí k rozsáhlé cenzuře přiznaly a slíbily, že už to nikdy neudělají. Alternativou  je zachovat se jako Zdravotnický deník, který nedávno (poté, co Donald Trump prohlásil, že užívání paracetamolu v těhotenství může souviset s autismem) panicky schoval několik let starý článek, který tvrdil totéž.

Ale zpět k rakovině. V mezičase se covidovému establishmentu podařilo japonskou studii stáhnout. Zatímco cenzura ze sociálních sítí zmizela, v odborných žurnálech jí neustále přibývá. Bývaly doby, kdy se stahovaly studie, které byly prokázaně zfalšované. Dnes se stahují studie, které jsou nepohodlné, zatímco prokázaně zfalšované studie visí, sbírají citace (a jejich autoři granty). Na to si vzpomeňte, až vám zas někdo bude tvrdit něco o vědeckém konsensu. To jen abyste věděli, jak takový konsensus vzniká.

Japonská studie tedy z „vědeckého záznamu“ zmizela, ale rakovina po covidových vakcínách ze světa nezmizela. Naopak. Nedávno se objevila nová studie, která přináší o mnoho závažnější evidenci. Na kohortě 8.4 milionů lidí v Jižní Koreji studovali autoři riziko rozvoje mnoha různých rakovin po covidovém očkování. Článek je bohužel natolik stručný, že z něj nejde úplně poznat, jakým způsobem se autoři vypořádali s různými formami zkreslení v datech (tzv. „adjustment for confounders“), což je v případě observačních studií zásadní metodický problém. Výsledky tak nemusí být úplně spolehlivé, stejně jako v případě všemožných studií, které naopak účinnost vakcín prokazují. Pokud bychom však výsledky vzali za bernou minci, ukazují, že u očkované populace je riziko rozvoje mnoha různých typů rakoviny významně vyšší než u populace neočkované. Dle obrázku 1 se zvýšené riziko týká rakoviny štítné žlázy, žaludku, tlustého střeva, plic, prsu a prostaty. U žádného typu rakoviny není riziko po očkování statisticky významně nižší než u neočkované populace. Zvýšené riziko rozvoje rakoviny bylo nalezeno u všech věkových kategorií, u obou pohlaví a u všech typů studovaných vakcín (mRNA, cDNA i jejich kombinace).

Než zas začne kolega Krupka něco psát, nechť si prosím ujasní, že jde opět o observační studii, tedy že její závěry nelze interpretovat kauzálně. Nalezena byla souvislost neboli asociace. Můžeme říct, že studie prokázala asociaci očkování a vyššího rizika výskytu rakoviny u vybrané jihokorejské populace. Nemůžeme říct, že studie prokázala, že očkování zvyšuje riziko rakoviny. Je tohle, prosím, jasné i v Deníku? To, jestli je nalezená souvislost kauzální, by se mělo urychleně stát předmětem celosvětového vyšetřování. Těžko najít důležitější otázku.

Celá věc má ještě jeden zajímavý aspekt. Z našich předchozích prací víme, že proti covidu se nechali očkovat především lidé, kteří nebyli na smrtelné posteli a obecně se více starali o své zdraví. Tento naprosto proti-intuitivní výsledek – takzvaný efekt zdravého očkovaného, neboli Healthy Vaccinee Effect – jsme mnohokrát rozebírali na stránkách SMIS (například zde, zde, tady nebo tady). Zájemci se mohou podívat i na naše recenzované odborné publikace tady, tady nebo tady. Bohužel tuhle zásadní informaci dosud téměř nikdo nepochopil, a tak se všichni nadále nechají oblbovat nesmyslnými čísly o zázračné účinnosti vakcín, která v observačních studiích vychází právě proto, že jejich autoři nechápou efekt zdravého očkovaného, který je zodpovědný za dominantní část „ochranného účinku vakcín“. Jinak řečeno, všeobecně hlásaná zázračná účinnost vakcín je do velké míry – a možná dokonce zcela – optickou iluzí způsobenou nesprávnou interpretací observačních dat.

Mimochodem, nedávno vyšla fascinující studie autorů z Kataru, která ukazuje, že efekt zdravého očkovaného je natolik silný, že z observačních dat prakticky nejde odstranit ani pečlivým matchingem. Autoři této studie vytvořili na celé populaci Kataru dvě kohorty (očkovanou a neočkovanou), kde se pokusili naprosto přesně vyrovnat všechny potenciální „confounders“. Tedy ke každému očkovanému našli v populaci neočkovaného dvojníka, který se s ním shodoval v pohlaví, věku, národnosti, socio-ekonomickém statutu, všech aspektech prodělání covidu a všech podstatných komorbiditách. Přesto jim vyšlo, že v prvních 6 měsících po očkování je necovidová mortalita očkované populace asi o 60 % nižší než v neočkované populaci ve stejné době. To nemůže být efekt vakcín (covidové vakcíny při nejlepší vůli nechrání proti úmrtím, která nesouvisí s covidem), je to právě manifestace efektu zdravého očkovaného.

A jak to souvisí s korejskou studií? Korejští autoři zjistili, že i po pečlivé adjustaci vychází riziko rozvoje rakoviny vyšší u očkovaných. Katarská studie nám říká, že i po pečlivé adjustaci je očkovaná kohorta (alespoň v prvním půl roce) pořád mnohem zdravější než ta neočkovaná. U očkované populace bychom tedy měli logicky očekávat méně rakoviny než u neočkované. Korejská realita je však přesně opačná. Situace je tedy patrně ještě horší, než to na první pohled vypadá.

Co na to český covidový establishment? Jedno ramínko, druhé ramínko. Sejdeme se v Norimberku.

Jak povinné je povinné očkování?

Vladana Vališová

Před několika dny vyšel článek Tomáše Fürsta s názvem Na Floridě zapíchli očkování, v jehož závěru nás vyzval, abychom se odvážili říct nahlas, že naše vyhláška o povinném očkování je protiústavní, čímž ukážeme světu, že ve skutečnosti je ČR první zemí, v níž není žádné očkování povinné. První už  asi nebudeme, jen v Evropě je očkování nepovinné ve více než polovině zemí, ale uvažovat o tom, jestli bychom k zásahu do integrity jednotlivce nemohli přistupovat méně paternalisticky, to bychom jistě měli. Už jen proto, že zájmy a blaho lidské bytosti jsou nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy, jak se uvádí v čl. 2 Úmluvy o biomedicíně, který stanoví princip, jenž by měl být základem pro posuzování všech situací v bioetice, kde se střetávají zájmy jednotlivce s šíršími zájmy společnosti. Na žádost Tomáše Fürsta tedy předkládám stručný komentář k jeho výzvě a pro ty, které problematika povinného očkování opravdu zajímá, připomínám pořady Angeliky Bazalové v divadle Kámen.

Pravidlu, že povinnosti mohou být stanoveny jen zákonem, se říká výhrada zákona a obecně je stanovena v čl. 4 odst. 1 Listiny („Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.“) a v čl. 4 odst. 2 Listiny („Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod  upraveny pouze zákonem.“). Co se týče zásahu do integrity, ten je upraven v čl. 7 odst. 1 Listiny, který zní přesně takto: „Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.“ 

Zákonná úprava u nás zahrnuje pouze obecná ustanovení o povinném očkování a až podzákonná právní úprava (tzv. očkovací vyhláška) stanoví zákonné povinnosti skutečný obsah. Ústavní soud však bohužel neshledal, že by v daném případě došlo k porušení výhrady zákona a stanovení očkovací povinnosti by zasahovalo do práva jednotlivce takovým způsobem, aby jej bylo nutné zrušit. 

K otázce „oprávněnosti“ očkovací povinnosti v ČR se pak vyjadřoval i Evropský soud pro lidská práva (ESLP), a to konkrétně ve věci Vavřička a ostatní vs. ČR. ESLP se zabýval především otázkou, zda nedošlo k porušení čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Článek 8 Úmluvy v prvním odstavci říká: „Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.“ a ve druhém odstavci: „Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.“. Podle ESLP je pojem „zákon“ třeba vnímat ve smyslu „materiálním“, a nikoli „formálním“; podstatné je, že se jedná o psané právo. A jak dodal, ústavnost takovéto úpravy byla posouzena a potvrzena jak naším Nejvyšším správním soudem, tak naším Ústavním soudem, proto byl ESLP přesvědčen, že namítaný zásah v posuzovaných případech Vavřička a ostatní v souladu se zákonem ve smyslu čl. 8 odst. 2 Úmluvy byl.

Ačkoli obecně chovám úctu k rozhodnutí vysokých soudů, v tomto případě mi posouzení otázky, zda nedošlo k porušení čl. 8 Úmluvy, připadá přinejmenším „odfláknuté“. Výhrada zákona, naprosto jasně vyjádřená v našich ústavních normách, má sloužit jako garance, že klíčové oblasti života nebudou upravovány bez řádného a transparentního legislativního procesu, protože vydání vyhlášky je v rukou pouze ministra příslušného resortu a mohlo by se stát předmětem zvůle. O tom, jak snadné bylo zavést povinnost očkování proti covidu-19, jsme se mohli všichni přesvědčit v prosinci 2021 – ve sdělovacích prostředcích povinnost ministr Vojtěch avizoval 3.12. a vyhláška s účinností den po vyhlášení byla vyhlášena 7.12. – bez široké odborné diskuse a bez souhlasu Parlamentu. Takže já si myslím, že i obsah očkovací povinnosti by měl být stanoven zákonem, nikoli pouze vyhláškou.

I kdyby ale byla celá slavná očkovací vyhláška převedena do zákonné podoby, zůstává další otázka, a to otázka nezbytnosti povinného očkování, protože „nezbytnost“ je podmínkou danou v čl. 8 Úmluvy.

ESLP v citovaném rozhodnutí uvádí, že zásah se za „nezbytný v demokratické společnosti“ k dosažení legitimního cíle považuje tehdy, reaguje-li na „naléhavou společenskou potřebu“ a zejména je-li sledovanému legitimnímu cíli přiměřený a jsou-li důvody uplatněné vnitrostátními orgány k jeho ospravedlnění „ relevantní a dostatečné“, přičemž záležitosti zdravotní politiky obecně spadají do prostoru pro uvážení vnitrostátních orgánů. A v tom je problém. Naše vláda v těchto věcech předložila odborné materiály, které vyjadřují konzistentní názor příslušných zdravotnických institucí ČR (především České vakcinologické společnosti a České pediatrické společnosti, které mimochodem nemají právní subjektivitu, hlavního hygienika, který zdůrazňoval potřebu tzv. kolektivní imunity, a dále např. Národní imunizační komise, jež je složena ze zástupců ministerstva a  vědeckých společností s příslušnou odborností – viz výše), že očkování dětí by mělo v této zemi zůstat zakotveno jako právní povinnost, a kladou důraz na ohrožení indivi­duálního i veřejného zdraví plynoucí z možného poklesu proočkovanosti, pokud by očkování bylo pouze dobrovolné. ESLP pak konstatoval, že ve světle těchto vyjádření a jednoznačného postoje zastávaného odbornými institucemi pro očkování lze říci, že povinná vakcinace v České republice představuje reakci vnitrostátních orgánů na naléhavou sociální potřebu chránit individuální i veřejné zdraví proti příslušným nemocem a zvrátit klesající trend proočkovanosti dětí.

A tady vidím další „nedotažení“ argumentace ESLP. „Nezbytnost“ je objektivní kategorií, není to otázka politické volby té které země, natož vlády té které země, jako v případě ČR (připomínám, že u nás o tom, proti které nemoci bude očkování povinné, rozhoduje ministr zdravotnictví vyhláškou). Je zcela zásadně důležité nezaměňovat pojem „nezbytné“ s pojmy „užitečné“, „rozumné“, nebo „žádoucí“ (blíže viz např. tento rozsudek ESLP). Mám zato, že když ESLP akceptoval ve věci Vavřička a ostatní vs. ČR tvrzení vlády ČR o nezbytnosti povinného očkování v ČR, pozapomněl na to, že „nezbytné“ zjednodušeně řečeno znamená, že „to jinak nejde“.

Tvrzeným účelem příslušné právní úpravy je ochrana proti nemocem, které mohou znamenat riziko závažné újmy na zdraví. To se týká jak osob, které příslušné očkování podstoupí, tak těch, které očkovány být nemohou, a stávají se tak zranitelnými a musejí se v otázce ochrany proti příslušným infekčním nemocem spoléhat na vysokou proočkovanost celé společnosti. Ponechme pro tento moment stranou otázku, zda současné vakcíny chrání proti onemocnění jak jednotlivce, tak celou společnost (otázka legitimního cíle), a zda jsou dostatečně bezpečné; to je problém k řešení především odborníky z oblasti imunologie a infekčního lékařství, pravděpodobně i za přispění matematiků a jiných odborníků, kteří pomohou vidět celý kontext daného problému.

Já bych vyšla z toho, že v zemích Evropy je zavedeno různorodé spektrum strategií očkování, od těch čistě doporučujících přes systémy s jedním nebo více druhy povinného očkování až po ty, v nichž je plné očkování dětí a očkování určitých skupin dospělých stanoveno jako právní povinnost, přičemž asi tak v polovině evropských zemí očkovací povinnost zavedena není. Je možné, aby v ČR existovala naléhavá potřeba chránit individuální i veřejné zdraví proti příslušným nemocem, a v jiných evropských zemích nikoli? Mám zato, že v evropském regionu jsou si lidé dost podobní a jsou i podobně ohroženi nemocemi. Při úvaze, zda je třeba zasáhnout do lidských práv, je třeba se vždy zamyslet nad tím, zda neexistuje jiný, mírnější a zároveň efektivní prostředek k dosažení cíle. Pokud cca polovina evropských států zvládá chránit zdraví svých obyvatel bez povinného očkování, vyvolává to pochybnost, zda je povinné očkování v ČR opravdu „nezbytné“, a podle mého názoru, jestliže jiné demokratické státy zvládají chránit zdraví svých obyvatel bez povinného očkování, nelze tvrdit, že očkovací povinnost je jediným, a tedy nezbytným prostředkem k ochraně zdraví.

Teď ještě malá poznámka k tomu, proč by nás mělo zajímat, co říká nějaká úmluva. Podle čl. 10 naší Ústavy jsou mezinárodní smlouvy, jimiž je Česká republika vázána, součástí právního řádu, a stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva. I podmínku „nezbytnosti“ danou v čl. 8 Úmluvy je tedy třeba brát vážně.

Pak je tu ještě jedna „maličkost“, a to otázka proporcionality zásahu. ESLP ve věci Vavřička a ostatní vs. ČR s odkazem na obiter dictum uvedené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 19/14 ze dne 27. ledna 2015 v obecné rovině podotýká, že dostupnost odškodnění za újmu na zdraví je pro celkové posouzení systému povinného očkování relevantní. Spolek Rozalio od přijetí tzv. odškodňovacího zákona upozorňuje na to, že tento tzv. odškodňovací zákon (a později tzv. Lex covid) sice formálně odškodnění umožňuje, prakticky se však nebude možno odškodnění domoci, což je v rozporu s čl. 24 Úmluvy o biomedicíně. Otázkou odškodňování újmy na zdraví způsobené povinným očkováním se ESLP v dané věci nezabýval jen proto, že žádný z účastníků netvrdil, že by neexistence odškodňovacího mechanismu byla důvodem, proč odmítl očkování. Tvrdit, že očkovací povinnost potřebujeme k ochraně zdraví obyvatel, ale odvracet se od těch, kteří mají v důsledku povinného očkování zdravotní problémy, je nejen nemorální, ale i nespravedlivé a odporuje principu proporcionality, jenž je třeba naplnit, pokud chceme zasahovat do individuálních práv.

Já tedy s Tomášem Fürstem souhlasím, i podle mého názoru je očkovací vyhláška protiústavní. Zašla bych však ještě dále – za protiústavní považuji celou současnou očkovací povinnost zavedenou v ČR.

¡Viva la libertad, carajo!

Na Floridě zapíchli očkování

Tomáš Fürst

Už je tomu rok a půl, co jsme vás informovali, jak je důležité míti Floridu. Tehdy jsme referovali o velké porotě, kterou guvernér Ron DeSantis složil, aby vyšetřila zločiny covidismu. Na Floridu jsme se vrátili ještě jednou, skoro přesně před rokem, abychom vám představili hlavního hygienika tohoto státu, Josepha Ladapa. A do třetice jsme se k tomuto výjimečnému muži vrátili nedávno, kdy jsme podrobně rozebírali jeho skvělý článek, který prezentuje prozatím nejsilnější důkaz, že mRNA vakcíny zabily statisíce lidí.

A teď přichází Joseph Ladapo s dalším převratným sdělením: Ohlásil, že Florida přechází k systému plně dobrovolného očkování.

„Kdo jsem já, jako vláda nebo kdokoli jiný [..], abych vám říkal, co si máte vpravit do těla? Co si mají vaše děti vpravit do těla? Na to nemám právo. Vaše tělo je dar od Boha. Co si do těla vpravíte, je věcí vašeho vztahu ke svému tělu a k vašemu Bohu.“

Tak pravil Joseph Ladapo.

V Americe se nepoužívá pojem „povinná očkování“, spíše se mluví o tzv. „CDC schedule“, neboli „rozvrhu předepsaném CDC“. Všechny americké státy umožňují svým občanům odmítnout očkování z důvodů náboženského přesvědčení. Florida se zřejmě stane prvním státem, kde se očkovací logika postaví z hlavy na nohy: Nebude třeba žádat o výjimku z předepsaných očkování, ale bude třeba aktivně o očkování požádat.

U nás se ve veřejném prostoru stále hovoří o „povinném očkování“. Lidé zasvěcení – mezi které čtenáři tohoto fóra jistě patří – však vědí, že povinné očkování u nás vlastně možná zas až tak povinné není. Seznam „povinných“ vakcín je totiž stanoven pouhou vyhláškou, což je dle mého názoru protiústavní, neboť takto hrubý zásah do tělesné integrity by musel být dán zákonem.

Ústavní soud se této třaskavé záležitosti již jednou věnoval a ve stanovisku, které rozsahem spíše připomíná knihu, uvedl, že je to vlastně tak, že samotná povinnost je daná zákonem (takže je to košer), akorát ten seznam očkovacích látek je upřesněn vyhláškou. Soudkyně Kateřina Šimáčková tehdy k rozhodnutí připojila své disentní stanovisko, ve kterém argumentuje jako my: Vyhláška je málo.

Mně, jako právnímu laikovi, se v rozsudku nejvíc líbí tato věta: „Povinné očkování proti infekčním nemocem je evidentně opatřením v demokratické společnosti nezbytným pro ochranu veřejné bezpečnosti, zdraví a práv a svobod druhých.“ A je to. Proč se vlastně dělají všechny ty drahé klinické studie, když je očkování evidentně nezbytné?

Právní aspekt celé věci je natolik zajímavý, že jsem poprosil odbornici na slovo vzatou – Vladanu Vališovou – aby k tento můj laický pohled uvedla na pravou míru. Její reakci vám přineseme v následujícím článku.

Máme tedy skvělou možnost sebrat odvahu a ukázat Josephu Ladapovi – a celému světu – že první zemí, kde žádné očkování není povinné, je ve skutečnosti už dlouho Česká republika! Stačí říct nahlas, že vyhláška o povinném očkování je protiústavní, a kletba zmizí.

¡Viva la libertad, carajo!

SMIS má dalšího spojence

Tomáš Fürst

Více než čtyři roky všude říkáme, že rozhodování ve věcech veřejného zdraví musí být založeno na racionálním hodnocení dat. A že k tomu především musí být ta data dostupná. Roky se přetahujeme s ÚZISem, zdravotními pojišťovnami, SÚKLem, ministerstvem o různé datové sady. Kdykoliv se nám z nich nějakou datovou sadu podaří vymámit, zjistíme fascinující věci, které typicky zásadně změní oficiální covidový narativ. Někdy dokonce obrátí „konspirační teorii“ v „konspirační fakt“.

  • Jen si vzpomeňte na data zdravotních pojišťoven, ze kterých jsme pochopili a české veřejnosti vysvětlili Healthy Vaccinee Effect, který zcela rozmetal oficiální řeči o zázračné účinnosti mRNA vakcín.
  • Nebo naše přetahovaná o data ohledně porodů očkovaných žen, která dokázala, že ženám očkovaným proti covidu se rodí podezřele málo dětí.
  • Dále článek o kreativním účetnictví ÚZISu, kde data zrají jako víno a mrtví se ex-post přesouvají z kolonky do kolonky tak dlouho, až je vrchnost spokojena.
  • Či historka o tom, jak ÚZIS manipuloval s daty o nákazách ve školách tak mohutně, až jsme ho překřtili na Ústav pro Zkreslování Informací a Statistiky.
  • A co data SÚKLu ohledně znepokojujících rozdílů mezi jednotlivými šaržemi covidových vakcín?

A tak dále a tak dále. Kdybychom měli shrnout naši pozici ohledně účinnosti a bezpečnosti covidových vakcín, mohli bychom napsat třeba tohle:

„Je velmi důležité, aby farmaceutické společnosti doložily úspěch svých různých léků proti Covidu. Mnoho lidí si myslí, že jsou zázrakem, který zachránil miliony životů. Jiní s tím nesouhlasí! Vzhledem k tomu, že CDC se kvůli této otázce právě trhá na kusy, chci odpověď a chci ji TEĎ.“

Místo nás to ovšem napsal jistý Donald J Trump, toho času nájemník v Bílém domě. Blahopřejeme. Sami bychom to neřekli lépe. A pak dodal:

„Pfizer a další společnosti mi ukázali čísla, která jsou mimořádná, ale zdá se, že tyto výsledky nikdy neukazují veřejnosti. Proč ne??? Jdou na další „lov“ a nechají v tom všechny, včetně Bobbyho Kennedyho a CDC, kteří se můžou přetrhnout, aby zjistili, jestli to byl úspěch nebo neúspěch. Ukazují mi SKVĚLÁ čísla a výsledky, ale zdá se, že je neukazují mnoha dalším. Chci, aby je ukázali TEĎ, ukázali je CDC a veřejnosti, a aby tento NEPOŘÁDEK uklidili, ať už tak či onak!!! Doufám, že OPERACE WARP SPEED byla tak SKVĚLÁ, jak mnozí říkají. Pokud ne, chceme to vědět a chceme vědět proč???„

V našem sdružení SMIS obecně užíváme méně velkých písmen a diakritiky, ale jinak nemůžeme souhlasit více. Těšíme se, že zanedlouho se budeme moci se stejnou radostí přihlásit k podobným slovům českého prezidenta, který se „odpudivou lidskou bytostí“ v Bílém domě inspiruje a zřídí komisi pro vyšetřování zločinů covidismu.

Vakcíny adsorbované na hliník a chronicky nemocný zdravotnický establishment

Tomáš Fürst, Zuzana Krátká

Dánská studie Andersson et al., nazvaná „Aluminum-adsorbed vaccines and chronic diseases in childhood.“, která vyšla v půlce července v časopise Annals of Internal Medicine vyvolala značný rozruch. Nejprve o ní referovala veřejnoprávní média. Zastánci vakcinace ji ihned využili jako důkaz bezpečnosti očkování a objevila se např. na webu ČT. Kritici se raději důkladně podívali na data, aby analýzu zkontrolovali. K dnešnímu dni je pod článkem 21 komentářů s velmi závažnými, převážně kritickými, připomínkami k obsahu publikace. Vyšly mnohé další a velmi citovaná je ta, kterou napsali Tomáš Fürst společně s Vibeke Maniche zveřejněná na stránkách Brownstone Institutu. V jejich článku Adsorbed Vaccines and Chronic Diseases of the Medical Establishment jsou podrobně popsána nejzávažnější pochybení, kterých se autoři dánské studie dopustili.

Předně – a naprosto neuvěřitelně- byla datová sada, kterou autoři zveřejnili společně s publikací, o několik dní později změněna. Původně měla datová sada uvedeno 2.3 tisíc neurologických událostí, nová sada jich má více než 5 tisíc! Tato výrazná změna dat zásadně mění i intervaly spolehlivosti, a publikované závěry studie jsou špatné.

Velmi diskutabilní je i vyřazení mnoha dětí ze sledování.

Nejzávažnější informací je fakt, že u neurovývojových nemocí, a zejména u autismu (tabulka 11), byl zjištěn statisticky významný nárůst výskytu mezi dětmi s vyšší expozicí hliníku. Tedy čísla jsou v přímém rozporu se závěrem článku.

Uvidíme, jaká bude konečná reakce redakce na stoupající počet kritických ohlasů, které obdržela od vědců z celého světa. Dle našeho názoru je publikace dalším dokladem nemocné vědy a nejen, že neposílí důvěru v očkování, ale povede jen k dalšímu prohloubení nedůvěry ve vědecké a zdravotnické instituce.

Zrcadlo z Erisedu

Tomáš Fürst

„Říká se, že 21. století je stoletím dat. Takže pokud Alice tvrdí, že vakcíny proti covidu zachránily miliony životů, ale Bob tvrdí, že vakcíny miliony lidí zabily, mělo by být snadné rozhodnout, kdo má pravdu. Stačí si sehnat data.“ – takto začíná článek The Mirror of Erised: The True Efficacy of Covid Vaccines pro Brownstone Institute, ve kterém Tomáš popisuje obsah vědecké publikace „The Mirror of Erised: a retrospective population-wide study of Czech all-cause mortality data by COVID-19 vaccination status“, jejímiž autory jsou Ondřej Vencálek, Tomáš Fürst, Elizabeth Princová a Jana Fürstová.

Oficiální data získaná od vládní agentury na základě žádosti dle zákona o svobodném přístupu k informacím jsou k dispozici ke stažení a analýze pro všechny. Obsahují více než 11 milionů řádků – jeden řádek pro každého českého obyvatele, který žil k 1. lednu 2020 nebo se narodil mezi 1. lednem 2020 a 31. prosincem 2022. Pro každou osobu obsahuje datový řádek rok narození, pohlaví, přesné datum úmrtí z jakékoli příčiny (pokud jedinec zemřel během tří sledovaných let) a přesná data, typy a dokonce i čísla šarží všech vakcín proti Covidu, které byly dané osobě podány. Příčina úmrtí bohužel není uvedena. Pokud je nám známo, jedná se o jediný oficiálně zveřejněný soubor údajů, který propojuje úmrtnost ze všech příčin se statusem proočkovanosti proti Covidu na úrovni jednotlivců v měřítku celé země. 

Pro každou věkovou kohortu jsme vytiskli grafy a ocitli jsme se v Zrcadle z Erisedu. Čísla vyprávějí mnoho fascinujících příběhů, které jsou k dispozici v publikaci a jejím dodatku. Zde je jen na ukázku zobrazení věkové kohorty nejstarších žen.

Obrázek. Vývoj míry úmrtnosti ze všech příčin (ACM) v kohortě žen narozených v letech 1940 až 1949; Česká republika, 2020–2022. Horní panel ukazuje relativní složení populace podle očkovacího statusu. Prostřední panel ukazuje míru ACM podle očkovacího statusu pro každý měsíc mezi lednem 2020 a prosincem 2022, průměrnou míru ACM bez ohledu na očkovací status (černá čára) a očekávanou míru ACM (zelený rámeček). Spodní panel ukazuje míry ACM v poměru k míře ACM neočkovaných. Očkovací status je barevně kódován takto: Neočkovaní – červeně; osoby po jedné dávce jakékoli vakcíny proti Covid-19 – tmavě modře; osoby po dvou dávkách jakékoli vakcíny proti Covid-19 – modře; osoby po třech nebo více dávkách – světle modře. Upozorňujeme, že hromadné očkování pro tuto skupinu začalo 1. března 2021; před tímto datem vakcínu dostávaly pouze nejzranitelnější osoby označené pro přednostní očkování.

V Zrcadle z Erisedu je k vidění mnoho obrazů. Je třeba však stále opakovat, že skutečnou hodnotu účinnosti vakcíny lze odvodit pouze z prospektivních randomizovaných studií. V těchto studiích HVE (healthy vaccine effect) nepředstavuje problém, protože si lidé nemohou vybrat, kdo vakcínu dostane a kdo placebo. Poslední prospektivní randomizované studie vakcín proti Covidu však skončily začátkem roku 2021. Navíc v nich byla použita jiná vakcína (vyrobená procesem 1) a vakcína cílila na infekci původním (wuhanským) kmenem viru, který v době hromadného očkování z velké části vymizel. Od zavedení vakcíny byla veškerá tvrzení o účinnosti vakcíny založena na observačních studiích a nezohledňovala velký vliv HVE.

Podrobné informace a mnoho dalších grafů je k dispozici v publikaci:

Vencalek, O., Furst, T., Princova, E. et al. The Mirror of Erised: a retrospective population-wide study of Czech all-cause mortality data by COVID-19 vaccination status. BMC Public Health 25, 2427 (2025). https://doi.org/10.1186/s12889-025-23619-x

Zprávy z jiné planety

Tomáš Fűrst

Od nástupu Roberta Kennedyho do čela amerického ministerstva zdravotnictví se dějou věci. RFK byl na tuto svoji životní roli dobře připraven a na klíčová místa amerického veřejného zdravotnictví poměrně rychle rozestavil tým, který je zárukou, že změna režimu ve veřejném zdravotnictví Spojených států amerických už je nezvratná. I kdyby se samotnému Kennedymu přihodilo to, co se Kennedyům stává.

Prozatím nejdramatičtější akcí Roberta Kennedyho bylo vyhození všech 17 zkompromitovaných členů Poradní komise pro očkování (Advisory Committee on Immunization Practices). Je příznačné, že 8 z těchto 17 členů bylo narychlo jmenováno těsně před koncem Bidenova mandátu v lednu 2025 (kdo si myslí, že Biden tuší, že něco jako ACIP existuje, ať zvedne ruku). ACIP byl proslulý tím, že téměř všichni jeho členové byli ve střetu zájmů a že vždy doporučil každou vakcínu, kterou posuzoval.

Místo vyhozených vakcinačních roztleskávačů jmenoval RFK osm nových členů, mezi kterými nechybí:

• spoluautor Barringtonské deklarace, harvardský epidemiolog Martin Kulldorf (kterého Harvard vyhodil z práce, protože se odmítl nechat očkovat),

• spoluvynálezce mRNA technologie a jeden z jejích nejhlasitějších kritiků Robert Malone

• a statistik z MIT Retsef Levi, kterého naši čtenáři dobře znají.

A právě Retsef Levi včera oznámil, že ACIP provede naprosto zásadní revizi účinnosti a bezpečnosti covidových vakcín. Seznam položek, které hodlá ACIP prověřit, se čte trochu jako průvodce archivem stránek SMIS:

• personalizovaná a věkově stratifikovaná risk-benefit a cost-benefit analýza jednotlivých covidových vakcín

• kritická revize existující evidence účinnosti a bezpečnosti těchto vakcín

• identifikace „slepých míst“ v porozumění mRNA vakcínám, zejména co se týče farmakokinetiky a biodistribuce (tedy způsobu, jak se lipidové částice s mRNA a spike protein šíří a odbourává v organismu) a produkce spike proteinu (tedy kolik, kde a jak dlouho jej tělo produkuje)

• vyšetření kontaminace vakcín zbytky bakteriální DNA a endotoxiny (což jsou zbytky buněčných stěn bakterií z výrobního procesu mRNA)

• vyšetření produkce protilátek typu IgG4 (což jsou protilátky, které nepodporují pro-zánětlivou reakci vedoucí k eliminaci viru, ale vedou k nastavení tolerance organismu vůči viru), problematiky immune imprinting (při něm se očkováním osoby navodí tvorba protilátek proti starším variantám spike proteinu, které ale nejen, že už nefungují na nové verze viru, ale navíc je jejich produkce kontraproduktivní a imunitní reakce při infekci je ve výsledku u očkovaných méně efektivní než u neočkovaných) a možnosti, že mutace viru jsou ve skutečnosti způsobovány plošnou vakcinací

• vyšetření souvislosti covidových vakcín s nadměrnými úmrtími, hospitalizacemi a zdravotním postižením

• vyšetření kardiovaskulárních, trombotických, neurologických, autoimunitních a jiných vážných nežádoucích účinků covidových vakcín

• vyšetření dlouhodobých účinků vakcinace

• srovnání odlišných přístupů k vakcinaci v různých státech celého světa

• vyšetření bezpečnosti covidových vakcín během těhotenství

Pět let po začátku největší katastrofy veřejného zdravotnictví v dějinách západní civilizace – plošné aplikace experimentální genové terapie, která byla obyvatelstvu vnucena pod lživou marketingovou zkratkou „safe and effective vaccines“ – začíná konečně svítat. Bohužel zatím pouze za Atlantikem. Pokud se v USA nestane něco naprosto dramatického, je velká šance, že se v horizontu měsíců až let dozvíme úplnou a celou pravdu.

Až konečně vznikne komise pro vyšetřování zločinů covidismu i u nás, bude aspoň na co navazovat.

Environmentální žal na Seznamu

Tomáš Fürst

Moje oblíbené dezinformační médium – Seznam.cz – podniklo další zoufalý pokus o odvedení pozornosti od skutečných důvodů klesající plodnosti českých žen.

Objevil se na něm text, který už v perexu tvrdí, že „mezi příčinami bezdětnosti bývá zmiňována i klimatická krize.“ Ještě že má čeština ten trpný rod.

Text obsahuje úryvku z rozhovoru se dvěma ženami – jednou studentkou enviromentálních studií a jednou pracovnicí neziskové organizace. Obě se rozhodly nemít děti, neboť trpí environmentálním žalem, který nám autorka článku vysvětluje takto: „Enviromentální žal se vyznačuje hlubokým smutkem ze způsobených ztrát změnou klimatu.“

Pak se ještě objeví třetí žena, která původně děti nechtěla, ale potom spadla na hlavu, rozmyslela si to a dítě si pořídila.  

V závěru textu nechybí citace našeho oblíbeného špičkového vědeckého centra SYRI. Po mnoha odstavcích textu, které popisují souvislost mezi environmentálním žalem a klesající plodností, však celý článek najednou končí větou: „Pokles porodnosti představuje komplexnější téma, ve kterém klima nehraje zásadně dominantní roli, ale když nebudou řešeny další systémové nedostatky, může se z klimatické krize stát právě ona příslovečná poslední kapka.“

Pod článkem je ještě poznámka kurzívou: „Text vznikl v univerzitním kurzu Žurnalistika zaměřená na změnu klimatu Katedry žurnalistiky a mediálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, s níž redakce Seznam Zpráv spolupracuje.“

Takže můžete být v klidu. Již dnes je jasné, že další generace novinářů – vzdělávaná za vaše peníze na Alma Mater vašeho profesora doktora premiéra – dosáhne stejného mistrovství, jakou dnes předvádí tým Seznam Zprávy. Blahopřejeme.

Zachraňují Ukrajinky české porodnice?

Zuzana Krátká

V loňském roce se v České republice narodilo pouze 84,3 tisíc dětí a ani letos si nepolepšíme. Podle výsledků za první čtvrtletí tohoto roku, kdy se narodilo cca 18 tisíc dětí, můžeme očekávat cca 73 tisíc dětí Takový úbytek děti má výrazný dopad na provoz porodnic. Na štěstí v posledních letech přibylo mnoho ukrajinských žen a nelze si nevšimnout, že ty děti mají v mladším věku než Češky. Jak velký podíl na české porodnosti mají české ženy a kolik se narodilo dětí cizinkám? Poptali jsme se na to v Českém statistickém úřadě.

V rozhovoru s gynekolem a porodníkem prof. Michalem Márou z pražského Apolináře, publikovaného na Echo Prime, mj. zaznělo:  „Kdyby tu ve velkém nerodily ženy z Ukrajiny a my jako velké perinatologické centrum nebyly centrem pro všemožné patologie z celé republiky, tak by i u nás porody klesly dramaticky. Takto u nás sice klesly mírně, ale co vím od primářů, kolegů napříč republikou, stává se z toho festival podbízení se klientele. Všichni se bojí, aby nepřišli o porody, které provozy finančně drží a myslím si, že to logicky do budoucna musí vyústit v to, že se počet porodnic bude snižovat.“ Tedy každá rodička se počítá a je otázkou, kolik ukrajinských žen v posledních letech v ČR porodilo dítě.

Podíváme-li se na veřejně dostupná data Českého statistického úřadu, pak v roce 2023 bylo v ČR evidovaných 342 tisíc žen v plodném věku (15-49 let) cizí státní příslušnosti, z toho bylo 252 tisíc cizinek s přechodným pobytem (Tabulka 1-8. Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a věku k 31. 12. 2023). Nejvíc bylo v ČR v roce 2023 evidováno Ukrajinek (celkem 310 tisíc žen, ale není v dostupných tabulkách ČSÚ uvedeno, kolik bylo cizinek dané státní příslušnosti v plodném věku, data jsou dostupná na vyžádání), pak Slovenek (58 tisíc), Vietnamek (31 tisíc), Rusek (23 tisíc) a Rumunek (7 tisíc). Nejvíc dětí se narodilo Ukrajinkám (4,3 tisíc), Slovenkám (931), Vietnamkám (688), Ruskám (242) a Rumunkám (137) (Tabulka 1-4. Cizinci podle státní příslušnosti – stav k 31. 12.).

Data z roku 2024 ještě zveřejněna nejsou, ale je možné o ně ČSÚ požádat. Mgr. Němečková z ČSÚ mi zaslala požadovaná data a v e-mailu podotkla, že: „V posledních dvou letech se do obyvatelstva ČR narodilo ročně zhruba 5 tisíc dětí, jejichž matka měla státní občanství Ukrajiny. Odhadujeme, že mezi osoby s dočasnou ochranou se řadilo zhruba 2,4 tisíce narozených v roce 2023 a 2,8 tisíce narozených v roce 2024.“

Na dotaz, jestli jsou ukrajinské maminky mladší než české, jsem se dozvěděla, že: „Ukrajinské ženy rodí v mladším věku než české (v průměru cca o dva roky). Jejich plodnost je však výrazně nižší – pod 1,0 dítěte na jednu ženu. Přítomnost žen s dočasnou ochranou v obyvatelstvu tím mírně snižuje celkovou úroveň plodnosti obyvatelstva ČR.“  

Obdržená data o počtech narozených dětí Češkám, Ukrajinkám a ostatním cizinkám jsou uvedena v grafu. Je evidentní, že podíl cizinek mezi rodičkami rok od roku stoupá. Zatímco v roce 2021 bylo cizí státní příslušnosti 7,4 % rodiček, v roce 2024 to bylo už 12,6 %, přičemž přibližně polovina cizinek pocházela z Ukrajiny.

Státní občanství dítěte je odvozováno od státního občanství rodičů. Pokud má alespoň jeden z rodičů české, pak má i dítě státní občanství české. Pokud mají oba rodiče cizí státní občanství, pak státní občanství dítěte odpovídá státnímu občanství matky. Podle dat ČSÚ se v ČR v loňském roce narodilo 7,7 tisíc dětí s cizí státní příslušností (tedy logicky zbylé necelé 3 tisíce dětí narozených cizinkám měly české občanství od českého tatínka).

V poslední tiskové zprávě SYRI RNDr. Jitka Slabá tvrdí: „V reprodukčním věku jsou početně slabší ročníky z první poloviny 90. let. Situace se ale bude ještě zhoršovat, protože počet žen narozených v druhé polovině 90. let je ještě nižší.“ To je sice pravda, ale zapomněla dodat, že v letech 2022-23 přišly do ČR statisíce Ukrajinek, které tento početní výpadek nahradily a poměrně významně navyšují každý rok počty narozených dětí. Takže problém není v tom, že Češek je málo, ale že Češky rodí málo. Propad plodnosti je vyšší, než demografové očekávali, a už sami přiznávají, že to nejsou schopní rozumně vysvětlit. Podle Slabé svou roli hrají jak materiální důvody, kdy si rodiny další dítě nemohou dovolit, tak partnerské. „Zdá se, že dochází ke změnám v partnerském chování, které mají ve výsledku vliv na počet narozených dětí.“ (Zdravotní důvody v tom samozřejmě nejsou, ty dlouhodobě popírá.) Jenže Slabá nedokáže vysvětlit ani to, proč v neradostné materiální a bytové situaci, které musí čelit jak Češky, tak cizinky, to od mateřství Češky odrazuje víc než cizinky. Jsou snad na tom Ukrajinci přece jenom finančně lépe než mladé české páry? Máme v SYRI udělanou takovou analýzu, která by to porovnala? Nebo není problém spíše v nastavení životních priorit Ukrajinek, které se nebojí mít děti v mladším věku na rozdíl od Češek?

Propad plodnosti gynekolog Michal Mára přisuzuje tomu, že přicházejí na kliniky asistované reprodukce ženy na samé hranici plodnosti, často bez partnera a nebo s různými zdravotními problémy. „Jsme svědky epidemie děložních myomů a epidemie nemoci, které se říká endometrióza. Často mají ženy obě dvě. Jedná se o nemoci, které nemají zcela jasný příčinný faktor. Ale víme z mnoha studií i z empirie, že čím je žena blíže menopauze, tedy padesátému roku věku, tím jsou ty nemoci častější, častěji se vrací a do značné míry limitují jejich plodnost.“ A opravdu je mají jen ženy starší? Nenarostl tento problém náhle i u mladých žen?

Pokud se česká mladá generace bude vyhýbat zakládání rodiny, pak je to velký společenský problém a je na čase ho brát vážně. Ukrajinkám se děti rodí a je otázkou, proč. Čekáme stále na to, až se konečně otevře debata i nad tím, od kdy a proč se zhoršuje zdravotní stav žen, které děti chtějí. A tato diskuse musí být otevřená a měla být podložena daty, nikoliv dojmy.

Izraelská data ukázala vyšší počet časných abortů u očkovaných žen, než kolik bylo očekáváno

Zuzana Krátká

Očkování těhotných žen proti covidu bylo umožněno bez řádných klinických studií. V ČR se těhotné očkují od léta 2021, v prvním trimestru bylo očkování umožněno na základě doporučení České vakcinologické společnosti od září 2021. Vakcinologové povolili vakcinaci o jejíž bezpečnosti a důsledcích na těhotenství nevěděli vůbec nic. Jediná randomizovaná klinická studie Pfizeru, která byla započata v únoru 2021, byla zaměřena na vakcinaci ve třetím trimestr (do dnešního dne nebyla uzavřena). Žádná randomizovaná klinická studie nebyla zaměřena na vakcinaci v prvním trimestru. O to významnější jsou nová data poskytnutá v Izraeli.

Nová izraelská studie je zaměřena na analýzu počtu potratů v souvislosti s očkováním proti covidu v prvním trimestru těhotenství. Studie je zatím zveřejněná jako preprint na serveru medRxiv. Výzkumníci analyzovali elektronické zdravotní záznamy z Maccabi Healthcare Services, jedné ze čtyř organizací poskytujících zdravotní péči v Izraeli. Zaměřili se na 226 395 těhotenství, k nimž došlo mezi 1. březnem 2016 a 28. únorem 2022. Hlavní analýza se zabývala ztrátami plodu po první nebo třetí dávce vakcíny proti covidu. Ztráta plodu zahrnovala potrat, umělé přerušení těhotenství a narození mrtvého dítěte. Výzkumníci určili očekávaný počet ztrát plodu na základě modelu vycházejícího z dat před pandemií, a poté jej porovnali s počtem ztrát plodu v období po začátku osmého týdne těhotenství.

Autoři studie ukázala, že s očkováním proti onemocnění covid-19 v Izraeli souvisel vyšší než očekávaný počet potratů a dalších forem ztráty plodu. Vědci zjistili 13 ztrát plodu – o čtyři více, než činil očekávaný počet devět – na každých 100 těhotných žen, které byly očkovány proti covidu mezi 8.-13. týdnem těhotenství.

„Pokud těmto výsledkům věříte, pak u každé stovky žen, které byste očkovali mezi osmým a třináctým týdnem, uvidíte téměř čtyři ztráty plodu navíc,“ řekl Levi deníku Epoch Times. Vědci zároveň upozornili, že k tomu, aby bylo možné s jistotou říci, že vakcíny způsobují ztrátu plodu, je zapotřebí více informací.

Dále uvedli, že když provedli stejnou analýzu u žen očkovaných proti covidu mezi čtrnáctým a sedmadvacátým týdnem těhotenství, zaznamenali naopak méně ztrát plodu, než se očekávalo. Dodatečná analýza těhotných žen, které mezi 1. březnem 2018 a 28. únorem 2019 dostaly vakcínu proti chřipce, rovněž odhalila nižší než očekávaný počet ztrát plodu. Vědci konstatovali, že tyto výsledky by mohly souviset s tzv. Healthy vaccine effect– data mohou být zkreslena tím, že lidé, kteří se nechávají očkovat, bývají obvykle zdravější než ti, kteří tak nečiní.

Nová studie byla zveřejněna jako preprint, tedy bez odborného posudku (peer review). Tým, který za studií stojí, zahrnuje například Retsefa Leviho z Massachusettského technologického institutu (MIT), který byl nedávno jmenován do poradního výboru CDC pro očkování, a doktorku Tracy Hoegovou z Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA). Podle Leviho byla studie odmítnuta dvěma vědeckými časopisy a autoři se následně rozhodli ji zveřejnit, protože její dopady považovali za natolik závažné, že by neměla zůstat veřejnosti utajena.

Děkujeme týmu EpochTimes za možnost převzít jejich text publikovaný zde: https://www.epochtimes.cz/2025/06/26/v-izraeli-zaznamenali-po-ockovani-vakcinou-pfizer-vice-ztrat-plodu-nez-se-ocekavalo-uvadi-studie/