Jak se pozná epidemie? Kdo a podle čeho rozhoduje o tom, jestli je výskyt nějaké infekce tak významný, že jej můžeme označit za „epidemii“ a podle jakých kritérií je možné konstatovat, že epidemii skončila?
ptá se: Zuzana Krátká, imunolog
odpovídá: Tomáš Nielsen, advokát
Stav „epidemie“ představuje z právního hlediska velice důležitý fenomén. Obdobně jako „nouzový stav“, definovaný ústavním zákonem č. 110/1998 Sb., totiž v důsledku přírodních událostí (povodeň, požár, epidemie) otvírá prostor pro dočasné zásahy do individuálních osobních práv a umožňuje zcela změnit běžný režim, jak je nastaven ústavním pořádkem České republiky. Narozdíl od nouzového stavu však stavu epidemie chybí jakýkoliv právní rámec. Právní řád České republiky nezná akt veřejné moci, jímž je stav epidemie vyhlášen, příp. ukončen. V současné situaci, kdy neexistuje žádný akt vyhlášení stavu epidemie, je z právního hlediska nezbytné zkoumat důsledky existence (byť i jen tvrzené) epidemie. Zcela zásadní roli zde hraje Ministerstvo zdravotnictví (MZdr), coby vrcholný orgán ochrany veřejného zdraví.
Dne 27. 2. 2021 nabyl účinnosti zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen „pandemický zákon“). Tento zákon nebyl přijat v souladu se standardními pravidly legislativního procesu, ale v režimu tzv. stavu legislativní nouze. Jde o předpis, který MZdr vložil do rukou pravomoc razantně zasahovat do ústavně garantovaných občanských práv a svobod formou tzv. mimořádných opatření. Současně zcela zásadním způsobem zasáhl do pravomocí moci soudní při ochraně před nezákonnými zásahy moci výkonné (orgánů ochrany veřejného zdraví) do ústavně garantovaných individuálních práv a svobod, když v první řadě zrušil obecně platné pravidlo dvouinstančnosti přezkumu těchto zásahů.
Základní předpoklad pro to, aby MZdr smělo pravomoci dle pandemického zákona vykonávat, je vyjádřen v ust. § 1 odst. 1 pandemického zákona tak, že jeho mimořádná opatření musí směřovat ke „zvládání epidemie onemocnění COVID-19 způsobené novým koronavirem označovaným jako SARS CoV-2 a jejích dopadů na území České republiky.“
Aby MZdr (coby vrcholný orgán ochrany veřejného zdraví) mohlo realizovat jakoukoliv pravomoc vyplývající z pandemického zákona, musí splnit minimálně následující podmínky:
- musí prokázat a zdůvodnit, že se v daném časovém okamžiku na území České republiky (nebo jeho části) vyskytuje „epidemie onemocnění COVID-19“ (§ 1 odst. 1 pandemického zákona);
- musí přesně rozlišovat činnosti, jejichž výkon nařizuje, zakazuje či omezuje za účelem „zvládání“ epidemie onemocnění COVID-19, tedy za účelem „likvidace epidemie COVID-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku“ (§ 2 odst. 1 pandemického zákona);
- musí přesně stanovit nezbytně nutný rozsah a nezbytně nutnou dobu, na kterou je to které mimořádné opatření nařízeno (§ 3 odst. 1 pandemického zákona);
- svá mimořádná opatření musí komplexně, řádně a srozumitelně odůvodňovat (§ 3 odst. 2 pandemického zákona) právě v návaznosti na účel, pro který je v každém konkrétním případě vydává (kdy obecným účelem musí vždy být likvidace epidemie COVID-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku).
Pro konkrétní odpovědi jsme se tedy obrátili na kancelář ministra zdravotnictví. Dne 24. května 2021 jsme položili několik otázek prostřednictvím žádosti o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb. Vybíráme jen tři nejdůležitější otázky a odpovědi podepsané paní vedoucí kanceláře, ale nenechte se ochudit o celý text uvedený zde:
- Q: Který orgán je oprávněn vyhlásit v České republice stav epidemie (tj. stav, umožňující orgánům ochrany veřejného zdraví ukládat občanům povinnosti v souladu s ust. § 69 zákona č. 258/2000 Sb. či § 2 zákona č. 94/2021 Sb.)?
A: Epidemie je přírodní proces, který nikdo nevyhlašuje. - Q: Který orgán je oprávněn takto vyhlášený stav epidemie ukončit?
A: Epidemie je přírodní proces, který nikdo neukončuje. - Q: Na základě jakých konkrétních údajů určí Vaše ministerstvo, že stav epidemie v České republice skončil?
A: Konec epidemie je signalizován výskytem pouze sporadických případů na stabilní, neměnící se úrovni.
Závěr:
Pokud je podle Ministerstva zdravotnictví epidemie stav, který nikdo nevyhlašuje a nikdo neukončuje, jak tedy poznáme, že epidemie „už není“? Bude tu epidemie už napořád? Pandemický zákon dal exekutivě do ruky nesmírně silný prostředek k omezování našich práv a svobod. Je nejvyšší čas si ujasnit, jak dlouho jí dovolíme, aby jej využívala. Hodně lidí si ještě pamatuje, co v naší zemi znamenalo „dočasně“.
