Blog - Strana 4 z 32 - Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků

Chybějí nám děti, ale jinak je to v cajku

Zuzana Krátká, Arnošt Komárek, Roman Kovařík, Tomáš Fürst

V 15. čísle Týdeníku Echo jsme zveřejnili esej „Chybějí nám děti, ale jinak je to o.k“, kterou jsme věnovali problematice dlouhodobého poklesu počtu narozených dětí. Text uvádíme se svolením redakce Echo 24 zde v maličko doplněné verzi o několik informací, které se do článku již nevešly. Jsou zde také doplněné odkazy na zdrojová data a články, z nichž jsme čerpali informace. Přidali jsme i grafy v původním formátu.

Tak nám po dvou letech ubylo 20,6 tisíce dětí. Přesněji řečeno oproti 111,8 tisíce dětí v roce 2021 jich v roce 2023 přišlo v ČR na svět pouze 91,1 tisíce, což je téměř pětinový úbytek (18,5 %). Oněch přibližně 20 tisíc dětí se v normálních časech narodilo během dvou let matkám v Praze. Ještě jednu takovou sezonu a můžeme pomyslně zavřít pražské školky… Obdobně v Jindřichově Hradci, kde se pravidelně rok co rok otvírá 11 až 12 prvních tříd v šesti základních školách, mohou radní pomalu přemýšlet o uzavření jedné ze základních škol… Společnost to nevnímá, média o tom mlčí a ani odborníci se (už) nediví nahlas. Posvěcení k tomu, aby situaci národu vysvětlily, mají pouze odbornice se sociologickým a demografickým vzděláním z brněnského Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI). A zřejmě jediní, komu se to opakovaně nelíbí a kdo se snaží vyvolat širší diskusi, jsou odborníci seskupení okolo Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS).

Pokles od ledna 2022

Úplně poprvé jsme o atypickém a dramatickém poklesu počtu narozených dětí, který začal v lednu 2022 a neměl tendenci se zastavit, veřejnost informovali v dubnu 2023 v článku publikovaném na inFAKTA.cz. Data jsme tenkrát měli pouze do září 2022, přesto už tehdy jsme měli obavy, že to nebude problém krátkodobý. Tomáš Fürst v článku upozornil na to, že „…skokový desetiprocentní pokles počtu narozených dětí představuje problém, který ohrožuje budoucnost naší společnosti, a je naší povinností se mu začít věnovat. Je bezpodmínečně nutné, aby se o této katastrofě začalo mluvit ve sdělovacích prostředcích a začaly se mu věnovat týmy lékařů, biologů, demografů a statistiků. Týmy, které budou hledat pravdu bez ohledu na množství politického kapitálu, které tím různé strany různých sporů mohou získat či ztratit„. Vyzývali jsme k diskusi a sběru dat, ale nebyl zájem.

Počátkem léta 2023 se Zuzana Krátká sešla u rozhovoru s Danielem Kaiserem pro Týdeník Echo s demografkou doc. Kocourkovou a paní poslankyní MUDr. Němečkovou Crkvenjaš. Tou dobou už byly k dispozici údaje o počtu narozených dětí za první čtvrtletí roku 2023 a finální celkové počty dětí narozených za rok 2022. V něm se narodilo 99,8 tisíce dětí občanům žijícím na území ČR. K těmto dětem bylo dodatečně připočteno ještě 1,4 tisíce dětí u krajinských uprchlic. Tedy podle statističek ČSÚ (Štyglerové a Němečkové) byl oficiální počet dětí za rok 2022 nakonec 101,3 tisíce. V porovnání s rokem 2021, kdy se narodilo 111,8 tisíc dětí, jsme přišli o 10,5 tisíce dětí, přestože jsme tu měli děti ukrajinských uprchlíků. A jaké byly v půlce roku 2023 odhady dalšího vývoje? Podle doc. Kocourkové se v roce 2023 mělo narodit „hluboko pod 100 tisíc dětí„, prognóza Zuzany Krátké byla téměř přesná: „Už letos spadneme na 90 tisíc dětí, pokud ten rok bude pokračovat, jak začal.„

K diskusím o „normálnosti“ situace se přidali se i další statistici. Ondřej Vencálek na konferenci demografů v Hradci Králové prezentoval své pochybnosti nejen o tom, že jsme si v roce 2021 „přerodili děti“, ale na datech ČSÚ ukázal, že jen tradovaná změna v četnosti a struktuře plodné populace žen nemohla způsobit náhlý pokles porodnosti. Apeloval na to, že je nezbytné hledat další faktory, které pokles způsobily. Upozornil i na nezbytnost ověřit i možný negativní vliv očkování. Novinářka Angelika Bazalová z Mainstreamu získala data z pojišťoven o počtech narozených dětí v jednotlivých věkových skupinách za dlouhé období a analýzu těchto dat a výpočet úhrnných plodností pak provedla matematička Lucia Houfková. Podobně jako Ondřej Vencálek potvrdila na jiném (přesnějším) datovém souboru, že pokles úhrnné plodnosti v lednu 2022 byl významný a neočekávaný.

Dohledat v médiích polemiku na téma „proč se rodí málo dětí“ s někým jiným než s kolegyněmi, které pracují v Národním institutu SYRI, je nesmírně obtížné. Společnost slyší stále dokola tento narativ: „V dnešní době je velká část dětí plánována a výzkum z období pandemie ukázal, že plánování potomka je častější u osob, které vnímají svoji materiální situaci jako příznivou. Tento předpoklad bylo ale ve stínu vysoké inflace loňského roku těžké naplnit„.

K poklesu porodnosti však došlo už zkraje roku 2022, tedy týká se dětí počatých ve druhém čtvrtletí roku 2021 – dávno před začátkem války na Ukrajině a před enormní inflací a ekonomickými důsledky s ní spojenými. Reprodukční plány rodin v době covidového lockdownu pečlivě shrnuje publikace dr. Poloncyové „Faktory ovlivňující reprodukční plány v době pandemie covid-19.“, která vyšla v časopise Demografie (2/2022). Závěry práce vycházejí z dotazníkového šetření provedeného u 470 respondentů v prosinci 2020 a v dubnu 2021. Autoři během lockdownu významné známky možného poklesu reprodukčního záměru u dotazovaných párů nezjistili. Z práce vyplývá, že české páry navzdory lockdownovým potížím měly v plánu sledovat ideál dvoudětné rodiny. Pro realizaci tohoto cíle je ale klíčový věk ženy při prvním porodu. Posun narození prvního dítěte do vyššího věku, na samu hranici plodnosti, zvyšuje riziko, že se už další děti v pořadí, které páry plánovaly mít, nepodaří počít.

Možné zdravotní důvody

Zatímco expertky SYRI řeší demografické a ekonomické důvody, strach z inflace a války na Ukrajině, my bychom chtěli vědět, zda páry, které děti mít chtěly, byly zdravotně způsobilé je mít. Byly ženy schopné otěhotnět? Byli muži schopni své partnerky oplodnit? To jsou otázky, které nás napadají. A pokud odpověď zní Ne, tak proč? Výjimečně zazní alespoň informace, že páry snažící se o početí jsou v současnosti věkově starší, než bývaly v minulosti. Víme, že vyšší věk zhoršuje šanci na těhotenství, ale meziroční rozdíly jsou zatím mírné – podle dat ČSÚ byl průměrný věk těhotných žen 30,2 roku v roce 2019 a 30,4 roku v roce 2022. Průměrný věk prvorodiček byl 28,4 roku v roce 2019 a 28,8 roku v roce 2022.

Dalším významným negativním faktorem ovlivňujícím početí je obe z ita. Obézní ženy mají vyšší výskyt gynekologických komplikací, endometriózy, potratů, různých zdravotních komplikací v těhotenství, například preeklampsie. Obézní ženy mají nižší schopnost otěhotnět (ať už přirozenou cestou, nebo po asistované reprodukci) a vždy je doporučena významná redukce váhy před plánovaným početím. Neplodnost je častá také u obézních mužů. Obezita snižuje kvalitu ejakulátu, libido i schopnost erekce. Problémem pro početí může být naopak i podvýživa. Ženám s podváhou (BMI < 19 kg/m 2) trvá mnohem déle, než otěhotní, v porovnání s ženami s normální hmotností. Nedostatek tuku způsobuje hormonální nerovnováhu, ženy přestanou ovulovat a menstruovat. Tento problém je častý zejména u žen s mentální anorexií, u žen dodržujících nevyvážené diety a také u sportovců.

Mnoho mladých lidí je pod velkým psychickým tlakem a neschopnost založit rodinu tento stres potencuje. Značné procento žen (ale je to problém i mužů), které podstupují asistovanou reprodukci, potřebuje nejen psychologickou péči, ale velmi často i léčbu antidepresivy. I ta mohou mít vliv na početí a těhotenství, nedoporučuje se je vysazovat, ale je třeba o jejich užívání vždy lékaře informovat. Antidepresiva u mužů mohou snižovat libido i schopnost ejakulace.

Imunologická rovnováha v těhotenství

V neposlední řadě je pro početí a zejména v těhotenství nutné mít organismus ve stavu tzv. imunologické rovnováhy. Existují různé příčiny, které vedou k tomu, že ženy buď neotěhotní vůbec, nebo opakovaně potrácejí. Diagnostikou a léčbou těchto stavů se zabývá obor reprodukční imunologie. O možnostech, jak by mohla imunita aktivovaná vakcinací proti covidu ovlivnit plodnost žen, jsme uvažovali již v březnu 2023 na webu SMIS.

V odborné literatuře se podobné informace zatím objevují velmi sporadicky, převládá názor, že očkování nemá na početí a těhotenství negativní účinky. Proto nás nepřekvapila odmítavá reakce ve výše zmíněné diskusi pro Týdeník Echo. Paní poslankyně Němečková Crkvenjaš již tehdy měla k dispozici počty dětí narozených očkovaným a neočkovaným ženám v roce 2022, o která jeden z nás, Roman Kovařík, už na jaře ÚZIS žádal. V potřebné formě je získala až na podzim paní senátorka Chalánková. Výsledky analýz, které společně provedli Tomáš Fürst s Romanem Kovaříkem, naznačily, že očkování proti covidu (buď samo o sobě, nebo ve spojení se změnou chování párů v souvislosti s očkováním) přispělo k poklesu porodnosti v roce 2022. V článcích Net zero a Komu chybí děti? lze nalézt více podrobností o výsledcích této analýzy. Na Nový rok 2024 jsme situaci shrnuli takto: „S plným vědomím závažnosti následujících řádků prohlašujeme, že uvedené analýzy ukazují ve prospěch hypotézy, že očkování proti covidu má příčinnou souvislost s poklesem plodnosti českých žen. Ve společnosti, která se řídí rozumem, by toto zjištění mělo vést k otevření datových sad, které jsou potřebné k detailní analýze tohoto problému. Do té doby, než bude prodiskutován a bude stanoveno, jakou měrou se vakcinace na podporodnosti podílela, by mělo dojít k zrušení doporučení očkovat proti covidu ženy v plodném věku.“ Nestalo se však nic…

Propad pokračuje, nezájem trvá

Zatím předběžná data Českého statistického úřadu o počtu narozených dětí za rok 2023 ukazují, že naše pesimistické odhady se nemýlily a s počtem 91 149 narozených dětí jsme dosáhli dalšího historického výsledku. Novináři v tom problém nevidí a řeší, že bude aspoň víc míst ve školkách. Pojďme si problém ukázat. V prvním grafu Arnošta Komárka jsou uvedené počty narozených dětí v letech 2018–2023 po měsících. Na první pohled je zřejmé, že absolutní počty dětí v letech 2022 a 2023 jsou významně nižší než počty v předchozích obdobích.

Ve druhém grafu jsou vyneseny meziroční změny počtu živě narozených dětí v letech 2001–2023. Jde o relativní přírůstky (hodnoty nad jedna, zelené tečky) či úbytky (hodnoty pod jedničkou, červené tečky) počtu dětí v daném měsíci ve srovnání se stejným měsícem v předchozím roce. Co tečka, to jeden měsíc. V grafu jsou patrná dvě období s vyšším poklesem – rok 2011 a roky 2022–2023. Zatímco v roce 2011 následoval po propadu návrat k stabilitě, po propadu v roce 2022 následuje další pokles. Ekonomickou řečí, již 24 měsíců zažíváme desetiprocentní meziroční inflaci (zde tedy spíš deflaci) v počtu narozených dětí a konec zdražování („zlevňování“) zatím není v dohledu.

Shrňme si, že meziroční propad porodnosti v roce 2022 činil 9,4 %. Pokud by se nezapočítaly děti ukrajinských uprchlic, byl by propad o víc než 1 % vyšší. V roce 2023 pokles činil už 10,0 %. Jinými slovy, máme za sebou dva roky s přibližně desetiprocentním meziročním poklesem porodnosti, téměř pětinový propad porodnosti za toto období. Pokles navíc začal zcela náhle v lednu 2022 a nelze ho vysvětlit pouze demografickými příčinami (mj. ho nevysvětluje obdobná skoková změna porodnosti z let 1994–1995, jež sama o sobě nemůže způsobit další skokovou změnu). Pokles nadále pokračuje.

Demografická slepota

Co říci závěrem? Společnost, která nemá děti, je odsouzena k zániku. Vědecká komunita, která se bojí hledat pravdu, ztratí u veřejnosti kredit. Je jen otázkou času, kdy lidem rozsah tohoto problému dojde. Pokles počtu narozených dětí, který začal v lednu 2022, mohl být způsoben více faktory, společnost je uváděna v omyl tím, že se diskutuje pouze verze demografů. Pokud se ukáže, že čelíme dlouhodobému problému s neplodností, pak je povinností zdravotníků a vědců hledat její příčiny, lidi o problému informovat a poskytnout jim maximální možnou pomoc, aby ti, kdo děti chtějí, stihli děti mít. Nenechejme se ukonejšit „demografickým šidítkem“, biologické hodiny jsou nekompromisní.

Dodatek

V Hospodářských novinách vyšel 22. dubna článek s informacemi o počtech dětí, které se v prvním čtvrtletí tohoto roku narodily ve velkých českých porodnicích. Tato data naznačují další, tentokrát 6%, pokles počtu novorozenců oproti loňským datům. Pravděpodobně dosáhneme dlouhodobého minima z roku 1999, kdy přišlo na svět 89,5 tisíce dětí. Chybí rodičky, a tak porodnice napříč republikou mění pravidla a ruší povinnost registrace k porodu. Otázkou je, kdy začneme rušit porodnice.

Britská demokracie vstává z mrtvých

Tomáš Fürst

Britská demokracie se pyšně honosí osmisetletou tradicí. Ani to však nezabránilo poddaným Jeho Veličenstva, aby stejně jako obyvatelé ostatních západní zemí zcela propadli covidovému šílenství. Je však třeba si všimnout, že právě v Británii jsou vidět slibné záblesky návratu rozumu. Nelze to ilustrovat lépe než nedávným projevem poslance Andrew Bridgena v britském parlamentu. Nejlépe uděláte, když si poslechnete jeho projev sami, k vidění je zde přibližně od druhé minuty a trvá necelých dvacet minut.

Andrew Bridgen

Pokud nato však nemáte čas nebo náladu, níže velmi stručně shrnuji klíčové body jeho projevu:

Jsme svědky největšího lékařského skandálu v dějinách této země.
Nadměrná úmrtí v roce 2022 a 2023 jsou spojena s nedostatečně testovanou experimentální terapií nazývanou „vakcíny“ proti covidu.
Následující generace budou šokovány, jak jsme mohli tak dlouho ignorovat evidenci a perzekuovat ty, kteří ji přinášeli.
Úřady záměrně zatajují klíčová data, údaje o úmrtí dle vakcinačního statutu jsou sice k dispozici farmaceutickým společnostem, ale ne veřejnosti, což je skandál.
Účelově se změnila metodika výpočtu nadúmrtí tak, aby čísla nevypadala tak ohromně.
Během pandemie vláda rozšířila doporučení (guidelines), která odpírala nemocným známou a efektivní léčbu, a naopak doporučovala paliativní léčbu (end-of-life treatment), což zvýšilo šanci jejich úmrtí. Tato doporučení tiše zmizela z webových stránek, ačkoliv všechna ostatní historická doporučení tam jsou.
Každá nemoc a úmrtí po positivním PCR testu je automaticky přičtena covidu. Žádná nemoc či úmrtí po vakcíně se naopak do souvislosti nikdy dát nesmí. Oba tyto postupy jsou zcela nevědecké.
„Safe and effective“ byl marketingový slogan Thalidomidu. Po tomto skandálu byly přijaty zákony, aby se podobná katastrofa nemohla nikdy opakovat. S covidovými „vakcínami“ se ale zopakovala.
Dnes již víme, že covidové „vakcíny“ nebrání proti nákaze a přenosu infekce. Úřady to věděly již před začátkem vakcinační kampaně.
Také víme, že covidové „vakcíny“ nejsou bezpečné. Británie již vyplatila na odškodnění za újmu na zdraví po covidové „vakcíně“ více než za všechny ostatní vakcíny ve všech předchozích letech dohromady.
Australská data jsou unikátní, protože v Austrálii měli napřed vakcíny a až potom covid. Vlna nadúmrtí a onemocnění v Austrálii následovala vlnu očkování a předcházela vlnu covidu. Dodnes v Austrálii vládní představitelé tvrdí, že pro tato nadúmrtí neexistuje žádné vysvětlení.
Covidové vakcíny jsou nebezpečné již samotným designem. Spike protein je nejnebezpečnější část viru. Vakcína nezůstává ve svalu v rameni, ale spike protein je u mnoha lidí exprimován v mnoha různých tkáních po těle po dobu mnoha měsíců.
Vakcína je kontaminovaná DNA z výrobního procesu a nedávno vyšla publikace, která spojuje zvýšený výskyt rakoviny v Japonsku s covid vakcínami. Informace o této kontaminaci byly drze zatajeny regulačním orgánům i veřejnosti.
Evidence je jasná. Tyto vakcíny způsobují úmrtí a vážné zdravotní problémy. Tyto vakcíny nejsou účinné ani proti nákaze, ani přenosu infekce, ani proti těžkému průběhu, ani proti úmrtí. Přesto jsou stále označovány sloganem „safe and effective“.
Evidence byla dostatečná již před 18 měsíci, kdy Andrew Bridgen tohle téma v parlamentu poprvé otevřel, teď už je zcela jasná. Proto Andrew Bridgen vyzývá britský parlament, aby okamžitě zahájil vyšetřování účinnosti a bezpečnosti covidových vakcín a aby okamžitě zakázal používání mRNA terapie jak pro lidi tak pro zvířata.

Čtenářům SMIS nebude žádný z těchto bodů připadat překvapivý či nový. Důležité ale je, že tato slova znějí v jednom z nejstarších parlamentů světa (tudíž je také velmi obtížné je smazat z webu) a Andrew Bridgen již nehovoří před zcela prázdnou sněmovnou, ale jen před téměř zcela prázdnou sněmovnou.

Dříve či později zazní tahle slova i v českém parlamentu. Nakonec bude ustavena vyšetřovací komise, pravda bude zveřejněna a lidé zodpovědní za největší selhání medicíny v lidských dějinách budou dohnáni k odpovědnosti. Nevím, jak dlouho to bude trvat, ale jsem si jist, že se to stane.

Americký kongres i senát je totiž v procesu hledání ztracené soudnosti ještě o něco dále a je velká pravděpodobnost, že po listopadových volbách se o výsledky vyšetřování jeho komisí začne živě zajímat i exekutiva a justice. Británii nebude dlouho trvat, než se vydá cestou svých zaoceánských (poněkud zdivočelých) příbuzných.

Jak kdysi pravil Winston Churchill: Britové vždycky udělají tu správnou věc – poté co vyzkouší všechno ostatní.

Další zářez na pažbě

Tomáš Fürst

Globální ztráta soudnosti způsobená covidovou panikou postupně opadá a opět začíná být možné veřejně říkat pravdu. Předposledním místem, kde se pravda objeví, budou oficiální vědecké žurnály. Poslední pak samozřejmě budou mainstreamová média.

Naše sdružení SMIS poslední tři roky nashromáždilo mnoho více či méně důležité evidence, která nám a našim čtenářům umožňovala správně se orientovat v covidovém světě, zatemněném orgiemi oficiálního lhaní, mlžení, cenzury a hysterie.

Jedno z nejdůležitějších pozorování jsme učinili již koncem roku 2021, kdy jsme si na datech Všeobecné zdravotní pojišťovny všimli, že pojištěnci očkovaní proti covidu jsou podivuhodně nesmrtelní. V tomto článku jsme ukázali, že i během léta 2021, kdy u nás téměř žádná covidová úmrtí nebyla, umírali neočkovaní asi dvakrát více než stejně staří očkovaní. Naše tehdejší překvapení lze dobře vyčíst z článku Elixír mládí, kde jsme poctivě vypsali všechny možné hypotézy, čím to může být.

Sledovali jsme tuto horkou stopu a postupně se nám díky neúnavnému úsilí Angeliky Bazalové podařilo získat podrobná data ze dvou velkých českých zdravotních pojišťoven (VZP mezi nimi bohužel nebyla). Na těchto datech jsme nade vší pochybnost ukázali existenci takzvaného Healthy Vaccinee Effect (HVE), neboli efektu zdravých očkovaných. Ten vzniká tím, že se spíše očkují lidé v lepším zdravotním stavu. Lidé v horším zdravotním stavu zůstávají často neočkovaní, a proto není divu, že umírají daleko více, jak na covid, tak na cokoliv jiného. Očkovaná kohorta je tedy mnohem zdravější než ta neočkovaná – důkazem je zásadní rozdíl v necovidové mortalitě mezi oběma skupinami.

A protože je očkovaná kohorta mnohem zdravější než neočkovaná, rozdíl v covidové mortalitě mezi oběma skupinami nemůže být interpretován jako důkaz účinnosti vakcín. I kdyby byla vakcína čistým placebem, neočkovaní by umírali mnohem více než očkovaní – jak na covid, tak na cokoliv jiného. Tato myšlenka se bohužel ukázala být příliš složitou pro uši různých profesorů, doktorů a docentů, kteří byli o účinnosti vakcín dopředu přesvědčeni a nedovedli si představit, že by pozorované rozdíly v mortalitě očkovaných a neočkovaných mohly mít jiný důvod.

Naši analýzu dat České podnikatelské zdravotní pojišťovny a Oborové zdravotní pojišťovny se nám podařilo publikovat v poměrně prestižním časopise International Journal of Infection Diseases. Článek jsme nazvali „Does the healthy vaccinee bias rule them all? Association of COVID-19 vaccination status and all-cause mortality from an analysis of data from 2.2 million individual health records.“

Doposud byla taktika covidistů jednoduchá: Pomocí systému spřátelených editorů a anonymních peer-reviews zabránit publikaci výsledků, které nezapadají do oficiálního narativu, ve vědeckých žurnálech. A potom ignorovat texty na disidentských platformách (jako je SMIS či Substack) s tím, že „vědecká literatura nic takového nenaznačuje“. Od teď to budou mít o dost těžší, protože velmi solidní důkaz existence efektu zdravých očkovaných je publikován ve velmi solidním vědeckém časopise. V takových případech se zoufalý covidový establishment většinou uchyluje k dehonestačním kampaním proti autorům a nevybíravému nátlaku na časopis, aby článek stáhnul. Jsme zvědavi.

Důkaz existence masivního efektu zdravých očkovaných je o něco větší zpráva, než se může zdát. Jde totiž o to, že veškerá tvrzení o účinnosti covidových vakcín, které do omrzení posloucháme od covidistického establishmentu, jsou založena pouze na observačních studiích. Poslední prospektivní randomizované studie proběhly v roce 2020, kdy ještě nikdo neměl imunitu po prodělání covidu a kdy ještě cirkuloval wuhanský virus, proti kterému byla vakcína vyvinuta. Od začátku vakcinační kampaně odvozujeme všechny pověry o účinnosti vakcín výhradně z observačních studií. A oficiální publikační záznam se právě rozrostl o důkaz, že všechny observační studie jsou zatíženy ohromným zkreslením HVE, které znemožňuje provést jakýkoliv rozumný odhad účinnosti.

Poté, co jsme podrobili miliardy lidí na planetě opakované aplikaci experimentální genové terapie, hlásíme novou zprávu: O skutečné účinnosti jakékoliv z těchto covidových „vakcín“ proti jakémukoliv endpointu (infekce, těžký průběh, hospitalizace, úmrtí) nevíme od nástupu delta mutace vůbec nic. Medicína založená na důkazech má další zářez na pažbě.

Vesmír(ná) polemika o účinnosti očkování a počtu zachráněných životů

Zuzana Krátká

Počátkem března 2023 vyšla v časopise Vesmír reakce Tomáše Fürsta na prosincový rozhovor s demografkou Klárou Hulíkovou Tesárkovou. Tedy, abychom byli přesní – reakce vyšla na webu Vesmíru, ale v tištěné verzi zveřejněna nebyla.

„Rád bych zareagoval na slova spojená se studií ohledně účinnosti očkování. Jak paní kolegyně uvedla i v rozhovoru, vycházela z jednoduché úvahy – pokud známe počet zemřelých na covid u neočkovaných v jednotlivých věkových skupinách, můžeme vypočíst, kolik covidových úmrtí by mělo být dle věkové skladby mezi očkovanými. Podstatou tohoto výpočtu je předpoklad, že očkovaní by měli – bez vakcíny – stejnou covidovou mortalitu jako neočkovaní. Problémem této úvahy je však několik zkreslení...“ uvádí Tomáš Fürst a čtenáře Vesmíru s těmito zásadními zkresleními seznamuje ve své reakci. Nejzásadnějším z těchto zkreslení je čtenářům SMIS dobře známý efekt zdravého očkovaného – tedy to, že se obecně očkovali spíše lidé v lepším zdravotním stavu, jak jsme ukázali v předchozích článcích. Tímto se ovšem odhad demografů, že za poslední čtvrtletí roku 2021 zachránilo očkování proti covidu 15 tisíc životů, stal hodně odvážným tvrzením a bez patřičného vysvětlení šlo o nepravdivou informaci. Média ale tento údaj pečlivě předkládala čtenářům, neboť bylo nutné obyvatelstvo pozitivně motivovat k aplikaci dalších boosterů. Připomeňme si třeba rozhovor pro Prima CNN .

Autorky na výtky Tomáše Fürsta ve Vesmíru odpověděly, že „článek byl zaměřen jako prezentace možného metodického přístupu k hodnocení vlivu plného očkování na snížení úmrnosti”. Škoda, že v době, kdy svůj článek prezentovaly v médiích (kromě Primy CNN např. zde a zde) nemluvily o tom, že se jedná o „prezentaci metodického přístupu”, ale o tom, kolik životů očkování zachránilo a kolik let Čaši ztratili vinou epidemie covidu. Dále ve své odpovědi ve Vesmíru uvádějí, že jejich model “stejně jako každý jiný model, vychází z určitých předpokladů. Vždy lze jakékoli takové předpoklady považovat za zjednodušující… Lze připustit, že mezi neočkovanou a plně očkovanou populací existují behaviorální nebo jiné rozdíly, podle našich znalostí v době psaní článku však nebyly dostupné žádné relevantní studie, které by takové významné rozdíly v celkové úrovni úmrtnosti prokazovaly.“

V době studie možná žádné podobné informace ve vědeckých časopisech nebyly dostupné; autorky studie však přinejmenším od ledna 2023 o těchto výtkách věděly poté, co Tomáš Fürst s kolegy poslali do odborného časopisu, v němž článek prof. Dzúrové a Dr. Hulíkové-Tesárkové vyšel, jejich kritiku demonstrující na datech VZP, jak velkým systematickým zkreslením článek trpí. Obvyklá reakční doba přijetí nebo zamítnutí takového článku editorem je v řádu týdnů. Tato reakce však zůstávala bez odpovědi déle než rok, což jen ilustruje cenzuru panující v “renomovaných” vědeckých vydavatelstvích.

Správnou reakcí autorek na takovouto kritiku by bylo napsat “ano, naše studie vycházela ze špatných předpokladů a je tak zajímavým příkladem metodického přístupu, ale výsledky nejsou validní.” K takové míře sebereflexe nedošlo.

Máme zkušenosti s tím, jak kolegyně umí krásně (byť chybně) vysvětlit minulost. Kromě výše uvedené studie o tom, jak očkování zachránilo 15 tisíc životů (za pouhé tři měsíce) můžeme také připomenout hypotézu o „předrození dětí“ matkami v roce 2021, což společně s významnou mezigenerační obměnou skupiny plodných žen vedlo k desetiprocentnímu poklesu počtu narozených dětí, ke kterému náhle došlo v lednu 2022. Bohužel tajemství rekordní úhrnné plodnosti v roce 2021 prozradil statistik Ondřej Vencálek, když ukázal, že tento parametr byl zásadně ovlivněn sčítáním lidu, po němž se jmenovatel (obsahující počet žen v plodném věku) snížil o několik desítek tisíc potenciálních matek.

Kvalitní demografii a sebereflexi zdar!

Food and Drug Administration stahuje dezinformace o ivermectinu

Tomáš Fürst

Tato drobná zpráva by neměla uniknout vaší pozornosti. Dne 21. března 2024 došlo k dohodě mezi Food and Drug Administration (FDA) a právním zástupcem skupiny lékařů, sestávající mimo jiné z Paula Marika. Dohodu si můžete stáhnout v odkazu v tomto článku. Výměnou za stažení žaloby ze strany lékařů se FDA zavazuje, že odstraní ze svých oficiálních materiálů doporučení nepoužívat ivermectin pro léčbu či prevenci COVID-19 a smaže ze svých sociálních sítí pomlouvačnou kampaň proti ivermectinu, jejíž část jsem pro osvěžení paměti zkopírovat níže (ještě stále to tam je):

A je to. Po čtyřech letech usilovného lhaní ze strany nejmocnější americké agentury je najednou po všem. Zpívat se smí a teď mi řekni kde je.

Ono už je totiž jedno. Lživá kampaň proti ivermectinu (a jiným lékům) byla nezbytná, když farmabyznys a jeho obchodní oddělení (aka FDA) potřebovalo prosadit Emergency Use Authorization pro experimentální genovou terapii (aka mRNA vakcína). Kdyby se totiž tehdy nahlas řeklo, že na COVID existuje léčba, byla by EUA ze zákona nemožná. Takže léčba existovat nesměla. Teď už je to jedno, takže lhát dál se už nevyplatí.

„Nejste koně. Nejste krávy,“ musí varovat lékaři. Množí se otravy ivermektinem

https://1url.cz/Wunri

Umřelo pár milionů lidí, protože jim byla systematicky odpírána léčba? Přišly stovky obětavých doktorů o práci, protože porušovali doporučení FDA? Smazaly sociální sítě stovky tisíc důležitých příspěvků o tom, jak léčit COVID, protože byly v rozporu s doporučením FDA? No a co. Fujzr má svých sto miliard a může si koupit deset takových FDA na dalších sto let.

A lidem je všechno jedno. Zatím.

Nechoď Sezname se SYRI na led, mnohý případ známe …

Tomáš Fürst

Seznam.cz se pustil na tenký led a připomněl, že už dva roky za sebou u nás klesl počet živě narozených dětí asi o deset procent.

„Odbornice“ z institutu SYRI Jitka Slabá v rozhovoru říká, že vlastně není jasné, proč k tomu došlo. To je docela posun od minulosti, kdy české demografky bez uzardění tvrdily, že pokles je zcela vysvětlen změnami v demografickém složení populace a zejména tím, že rok 2021 byl z hlediska plodnosti rekordní. České ženy si tedy nějaké děti „předrodily“, a proto je v následujících letech pozorován pokles.

Demografky zřejmě pilně studují texty SMIS, protože už pochopily (a v rozhovoru to kolegyně Slabá přiznává), že „rekordní plodnost“ roku 2021 byla optická iluze (řečeno jazykem SYRI – dezinformace) způsobená skokovým snížením odhadu počtu českých žen, který statistici učinili na základě sčítání lidu v roce 2020. Podrobně to vysvětloval Ondřej Vencálek zde. Již několikrát jsem projevil údiv nad tím, že profesorkám, doktorkám a docentkám demografie nebylo divné, že se „rekordní plodnost“ roku 2021 nijak neodrazila v počtu narozených dětí. Inu, logika je z hlediska moderní vědy zřejmě buržoazním přežitkem.

Mýtus rekordní plodnosti tedy padl (dejte někdo prosím vědět Kou b skému do Deníku N) a zbývají jen rozpačité řeči o složité ekonomické situaci a volání po podrobnějších datech. Poněkud mě mate, proč o podrobná data demografové nepožádají. Vždyť velikán, který si nechává říkat „šéf českých statistiků“ a který veškerá česká zdravotnická data střeží jako aligátor hnízdo, vyčnívá přímo na stránkách projektu SYRI v sekci „Socioekonomické nerovnosti ve zdraví“.

V této souvislosti také nelze nevzpomenout legendární rozhovor další protagonistky SYRI Jiřiny Kocourkové s representantkou domácí stáje SMIS, Zuzanou Krátkou, který proběhl na stránkách týdeníku ECHO24. Tam totiž Zuzana paní demografce prozradila tu smutnou pravdu o sčítání lidu, které způsobilo optickou iluzi „rekordní plodnosti“. Zuzana se taky ukázala jako mnohem lepší prognostička, protože počet dětí narozených za celý rok 2023 trefila již v červenci téměř přesně. Rozhovoru se tehdy účastnila i zcela zmatená poslankyně Němečková Cvrkvenjaš, která sice netušila, co za poklesem porodnosti stojí, ale byla si naprosto jistá, že očkování proti covidu to není.

My jsme ovšem podrobnější data z ÚZISu, po kterých všichni volají, získali a o jejich analýzu jsme se podělili ve dvou důležitých článcích Net Zero a Komu chybí děti. Na rozdíl od „odborníků“ v institutu SYRI jsme to nedělali za stovky milionů z kapes daňových poplatníků, ale ve svém volném čase a zadarmo.

A na co jsme přišli? Že děti, které nám od ledna 2022 chybí, jsou děti, které se z nějakého důvodu nenarodily matkám očkovaným proti covid-19. Neočkované matky byly na běžných číslech.

Takže děkujeme „odborníkům“ ze SYRI za jejich hluboký vhled do problematiky, serveru Seznam.cz za příkladnou novinářskou práci a doufáme, že nám obě instituce zachovají přízeň. Možná by průnik užitečných informací z našich textů do hlav novinářů na Seznamu usnadnilo, kdyby tento server konečně přestal blokovat všechny odkazy na stránky SMIS, kteří se zoufalí čtenáři jejich textů snaží umisťovat do komentářů v diskusi:

Pan profesor Hořejší se opět mýlí

Vladimír Čížek, Zuzana Krátká, Tomáš Fürst, Václav Fejt

Dne 20. března v Lidových novinách vyšla zkrácená verze tohoto textu, ve kterém jsme reagovali na článek profesora Václava Hořejšího „Někteří se z covidu fakt nepoučili. Očkování ve skutečnosti snižuje šíření nákazy. “, který publikoval v Lidových novinách dne 6. března 2024 a delší verze jeho článku vyšla také v březnovém čísle časopisu Tempus Medicorum pod názvem „Začalo to před čtyřmi lety…“.

https://1url.cz/ZuYdw

Vážená redakce,
dne 6. března 2024 publikoval prof. Václav Hořejší ve svém blogu na webu lidovky.cz ostrou reakci na zamyšlení Thomase Kulidakise „Z covidu jsme se nepoučili. Masivní propad důvěry občanů ve stát odstartoval před čtyřmi lety“, které vyšlo v Lidových novinách o čtyři dny dříve. Profesor Hořejší je dlouhodobým zastáncem vládních protiepidemických opatření, podporovatelem vakcinace a bojovníkem proti šíření dezinformací (tedy lépe řečeno proti odborníkům šířícím názory, které byly v rozporu s vládním narativem). Nepřekvapilo nás, že kritizuje názory Thomase Kulidakise a nesouhlasí s tím, že novinář zpochybňuje přístup vládních odborníků ke covidu. Pro pana profesora je ostrá nesouhlasná reakce typická a v minulosti jsme podobné reakce opakovaně zažili i my. Smutnou skutečností je, že je to právě pan profesor, kdo si není vědom toho, že řada tvrzení, která byla dříve zařazena mezi tzv. dezinformace, se v průběhu let ukázala jako správná. Dovolili jsme si proto pět tvrzení profesora Hořejšího uvést na pravou míru.

Tvrzení první: „Problémem bylo hlavně riziko zahlcení nemocnic pacienty s těžkým průběhem. Proto bylo nutno aplikovat opatření (lockdowny )“.

Pan profesor zapomněl zmínit to, co již dnes víme. Lockdowny u tohoto typu onemocnění nefungovaly, nefungují a fungovat nebudou.

V USA bylo zjištěno, že dřívější zavedení lockdownů nijak neovlivnilo nadměrnou úmrtnost. (1) Další metaanalýza dospěla k závěru, že lockdowny měly jen malé nebo žádné účinky na veřejné zdraví, ale tam, kde byly přijaty, způsobily obrovské ekonomické a sociální náklady. V důsledku toho jsou politiky lockdownů neopodstatněné a měly by být jako nástroj pandemické politiky odmítnuty. (2) Údaje o škodách, způsobených neadekvátními opatřeními, byly přitom známy již v roce 2020, takže politici ani nemohou tvrdit, že o rizicích nevěděli. (3) Tři bývalí zastánci lockdownů se už veřejně omluvili s tím, že se zmýlili spíše kvůli „skupinovému myšlení a „šíření strachu“ než kvůli nedokonalým informacím. (4) Lockdowny přispěly k narušení psychiky lidí a jejich dopad je dlouhodobý. Jak ukazuje průzkum vědců z Národního ústavu duševního zdraví, od roku 2020 stoupá počet pacientů s duševními chorobami, a lékaři současnou situaci zejména mezi mládeží označují za „horší než tragickou“. (5)

Tvrzení druhé: „Není také pravda, že očkování nesnižuje riziko nákazy.“

Vakcína proti covidu nebyla nikdy v klinických studiích farmaceutických firem zkoumána na snížení přenosu infekce. Po pár letech opačných tvrzení to přiznala i výkonná ředitelka firmy Pfizer Janine Small. (6) Čeští matematici zjistili z dat ÚZISu, že počet nákaz byl ve skupině očkovaných osob už několik měsíců po očkování stejný nebo vyšší než ve skupině neočkované. (7) Známá clevelandská studie u 51 tisíc zdravotníků ukázala, že čím více dávek vakcíny zdravotníci měli, tím vyšší počet nakažených osob se v dané skupině objevil. (8)

Tvrzení třetí: „Průměrná smrtnost Covid-19 byla 0,8%“.

Není smrtnost jako smrtnost. Pan profesor má zřejmě na mysli parametr CFR (case fatality rate). Jde o podíl zemřelých na covid mezi odhalenými případy. Toto číslo nepočítá s případy onemocnění, na něž se testovacími metodami nepřišlo (9). Naproti tomu IFR (infection fatality rate), tedy celková smrtnost, měří proporci zemřelých na covid mezi všemi infikovanými. Závisí jen na vlastnostech samotné nemoci a stavu společnosti, ve které se šíří, nikoli na kvalitě testovacích postupů. Ke stanovení IFR je třeba provést séroprevalenční studie, takže na přesná data se muselo nějakou dobu počkat. Podle rozsáhlé práce, porovnávající výsledky 40 séroprevalenčních studií z 38 zemí, vyšlo IFR na 0,034% pro populaci ve věku 0-59 let a 0,095% pro populaci 0-69 let. (10)

Tvrzení čtvrté: „Nesprávné je i zpochybňování významu roušek (používají je například snad chirurgové zbytečně?)“.

Rozsáhlá práce publikovaná v Cochrane Database (celosvětově uznávané autoritě vědeckého výzkumu) neprokázala snížení počtu virových infekcí při použití roušek. (11) Naopak, ukázalo se, že roušky mohou mít významné nežádoucí účinky. (12) SÚKL navíc již v dubnu 2022 upozornil, že nanomateriály z roušek pronikají do organismu dýchacími cestami, a že neznáme důsledky jejich dlouhodobějšího působení. (13) Pan profesor použil poněkud zvláštní argument, když spojil plošné celodenní nošení roušek (tak jsme k němu byli nuceni za covidu) s používáním roušek u chirurgů. Tedy dvě nesrovnatelné situace. Ať chirurgové nosí operační ústenky, ať návštěvy na infekčních odděleních nosí roušky. Ale z roušek se v době covidu stal symbol a politici se předháněli v absurdních nařízeních. Vzpomeňme povinné nošení roušek v prázdném lesoparku. Přitom existovaly i předcovidové metaanalýzy CDC (14) i WHO (15), které neprokázaly účinnost roušek při přenosu respiračních onemocnění.

Tvrzení páté: „Nepravdivé je též tvrzení odpůrců protiepidemických opatření, že ve Švédsku žádné lockodowny nebyly, a přitom tam počet obětí epidemie nebyl o nic vyšší než jinde“.

Pan profesor pravděpodobně nezná analýzu Cato institutu (16), v níž se praví:
„Nyní víme více. Zdá se pravděpodobné, že Švédsko si vedlo mnohem lépe než jiné země, pokud jde o ekonomiku, vzdělání, duševní zdraví a domácí násilí, a přesto se vymanilo z pandemie s menším počtem úmrtí než v téměř kterékoli jiné evropské zemi, a o polovinu méně než v USA – zemi, kde prezident i hlavní noviny opakovaně používaly Švédsko jako varovný příběh. Závěr je pro ostatní vlády nepříjemný. Nebylo to Švédsko, kdo se zapojil do lehkomyslného, bezprecedentního pandemického experimentu, ale zbytek světa. Tento experiment nedopadl dobře ve srovnání s jednou zemí, která manuál (míněn standardní pandemický plán) nevyhodila. Miliony lidí byly zbaveny své svobody bez zjevného přínosu pro veřejné zdraví. Toto je ponaučení pro další katastrofu – ať už je jakákoli a kdykoli udeří.“

V rozboru tvrzení a dojmů pana profesora by se dalo pokračovat, ale je to zbytečné. Profesor Václav Hořejší neváhal už v minulosti dehonestovat kritiky protiepidemických opatření a vakcinace a nyní podobným nevybíravým způsobem osočuje renomovaného novináře. Vkládá mu do úst například tvrzení, že „popírá samu existenci smrtelně nebezpečných infekčních onemocnění“, ale o tom se pan Kulidakis vůbec nezmínil.

Pan profesor může nesouhlasit, může být zděšen kritickými názory, ale nic neudělá s tím, že přibývá lidí, kteří požadují zhodnocení covidové doby. Pevně věříme, že analýza uplynulé doby bude provedena dříve, než se setkáme s podobně složitou situací. Určité doporučení nabízí nová práce švédských ekonomů (17):

„V budoucích pandemiích by se tvůrci politik měli spoléhat na empirické důkazy spíše než panikařit a přijímat extrémní opatření. I když se zdálo, že tvůrci politik jednali rychle a rozhodně, uspěchaná implementace přísných omezení v letech 2020/21 pravděpodobně způsobila více škody než užitku.“

MUDr. Vladimír Čížek, lékař
RNDr. Zuzana Krátká, Ph.D., imunoložka
RNDr. Tomáš Fürst, Ph.D., matematik
MVDr. Václav Fejt, mikrobiolog

Poznámka autorů:
Toto je původní verze našeho článku. Akceptovali jsme přání šéfredaktora, abychom zkrátili článek na 4800 znaků včetně mezer, protože stejný prostor dostal i pan profesor Hořejší. To je fér. K publikaci jsme zaslali zkrácenou a lehce upravenou verzi.

Seznam literatury:

Agrawal V et al: The Impact of the COVID-19 Pandemic and Policy Responses on Excess Mortality, National Bureau of Economic Research, Working Paper 28930, revision date September 2022
https://www.nber.org/papers/w28930

2. Herby J et al: A literature review and meta-analysis of the effects of lockdowns on Covid-19 mortality, Studies on Applied Economics, SAE No200, Jan 2022
https://sites.krieger.jhu.edu/iae/files/2022/01/A-Literature-Review-and-Meta-Analysis-of-the-Effects-of-Lockdowns-on-COVID-19-Mortality.pdf

3. Bavli I et al: Harms of public health interventions against covid-19 must not be ignored, BMJ 2020; 371:m4074, 02 November 2020
https://www.bmj.com/content/371/bmj.m4074

4. Spence K: Tři odborníci obhajovali lockdowny. Nyní říkají, že se mýlili, EpochTimes, 9.12.23
https://www.epochtimes.cz/2023/12/09/tito-odbornici-obhajovali-lockdowny-nyni-rikaji-ze-se-mylili/

5. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-pribyva-mladych-s-invalidnim-duchodem-kvuli-psychice-247071

6. https://www.dailywire.com/news/scandalous-pfizer-exec-tells-eu-lawmaker-covid-jab-was-never-tested-to-show-it-blocked-transmission

7. https://denik.to/ochranily-nove-vakciny-lidi-pred-covidem-uzis-falsuje-data/

8. Shrestha NK et al: Effectiveness of the Coronavirus Disease 2019 Bivalent Vaccine, Open Forum Infectious Disease, Volume 10, Issue 6, June 2023
https://academic.oup.com/ofid/article/10/6/ofad209/7131292?login=false&fbclid=%0BIwAR1Cy_WYbfaD9brFJELA9aah35qvJRjOmbKdgeiNDHQ7SqNfElqarv6V4Nc

9. https://www.dzurnal.cz/index.php/2021/03/15/jiri-x-dolezal-a-soudnost-vaclava-klause-starsiho/

10. Pezzullo AM et al: Age-stratified infection fatality rate of COVID-19 in the non-elderly population, Environ Res. 2023 Jan 1; 216:114655
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC9613797/

11. Jefferson T et al: Physical interventions to interrupt or reduce the spread of respirátory viruses, Cochrane Database of Systematic Reviews, 30 January 2023
https://www.cochranelibrary.com/cdsr/doi/10.1002/14651858.CD006207.pub6/full

12. Kisielinski K et al: Possible toxicity of chronic carbon dioxide exposure associated with face mask use, particularly in pregnant women, children and adolescents – A scoping review, Cell Press, Heliyon 9 (2023) e14117
https://www.cell.com/heliyon/pdf/S2405-8440(23)01324-5.pdf

13.https://web.archive.org/web/20220404092821/https://www.sukl.cz/informace-sukl-pro-vyrobce-ustenek?highlightWords=z%C3%A1chyt+vir%C5%AF

14. Xiao J et al: Nonpharmaceutical Measures for Pandemic Influenza in Nonhealthcare Settings- Personal Protective and Environmental Measures, EID Journal, Volume 26, Nr 5, May 2020
https://wwwnc.cdc.gov/eid/article/26/5/19-0994_article

15. Non-pharmaceutical public health measures for mitigating the risk and impact of epidemic and pandemic influenza, WHO https://iris.who.int/bitstream/handle/10665/329439/WHO-WHE-IHM-GIP-2019.1-eng.pdf?sequence=1&isAllowed=y (tabulka 7, strana 31)

16. Norberg J: Sweden during the pandemic, Cato Institute, August 29, 2023, Policy analysis 959
https://www.cato.org/policy-analysis/sweden-during-pandemic

17. Andersson FNG, Jonung L: The Covid-19 lesson from Sweden: Don´t lock down, Economic Affairs, 11 Feb 2024
https://onlinelibrary.wiley.com/doi/full/10.1111/ecaf.12611

Kondicionály mimo kondici

Tomáš Fürst

V poslední době čím dál častěji slýchám povzdech: „Týden po očkování jsem dostal covid a žádná legrace to teda nebyla. Když si představím, jak hrozný by to bylo, kdybych nebyl očkovaný …“. Některé mé přátele dráždí tato logika k zuřivosti, já se usmívám a namítám, že je to znak úplné kapitulace zastánců vakcinace: Když všechna skutečná data ukazují na opačnou stranu, nezbývá věřícím než vršit kondicionály a uchýlit se k „datům“ imaginárním.

Vědeckou inkarnací výše uvedeného lidového povzdechu jsou publikace, ve kterých jejich autoři počítají, kolik „mrtvých bylo zachráněno“ globální vakcinační kampaní. Mistry světa v tomto fantazírování jsou kolegové z Imperial College London, kteří nedávno spočítali, že nebýt očkování, zemřelo by na světě asi o 20 milionů lidí více.

My Češi ale nejsme s kondicionály pozadu. U nás vyniká zejména studie Kláry Hulíkové, která nám servíruje hypotetický svět bez covidových vakcín, ve kterém by v českých zemích zemřelo s covidem o 15 tisíc lidí více. Zajímavé je, že poslední věta závěru publikace se najednou od všech kondicionálů emancipuje a hlásá „Článek ukazuje, že očkování proti covidu zachraňuje životy“. Jistě, ovšem jen v imaginárním světě kolegyně Hulíkové.

Všechny tyto fantazie jsou totiž založeny na explicitním předpokladu, že covidová mortalita ve skupině očkovaných – kdyby nebyli očkovaní – by byla stejná jako pozorovaná covidová mortalita ve skupině neočkovaných. Prosím přečtěte si předchozí větu ještě jednou. Potom se podívejte na článek Jarka Jánoška, který to na SMIS nedávno vysvětloval.

Výše uvedený předpoklad neplatí. Již na konci roku 2021 (!) jsme získali data ze Všeobecné zdravotní pojišťovny, která jasně ukazovala, že neočkovaní umírají ze všech příčin násobně více než očkovaní, a to i v dobách, kdy žádná vlna covidu není. To samozřejmě nemůže být vlivem vakcíny, protože ani nejzarytější covidisté netvrdí, že by vakcína proti covidu chránila například před úmrtím na rakovinu ledvin. Napsali jsme o tom sérii článků na SMIS, ve kterých jsme vysvětlovali, že se jedná o takzvaný Healthy Vaccinee Effect, který vzniká tím, že lidé blízko smrti se neočkují. Očkovaná kohorta je tak mnohem zdravější než ta neočkovaná – důkazem je zásadní rozdíl v necovidové mortalitě mezi oběma skupinami. A protože je očkovaná kohorta mnohem zdravější než neočkovaná, rozdíl v covidové mortalitě mezi oběma skupinami nemůže být interpretován jako důkaz účinnosti vakcín. I kdyby byla vakcína čistým placebem, neočkovaní by umírali mnohem více než očkovaní lidé – jak na covid, tak na cokoliv jiného. Tato myšlenka se bohužel ukázala být příliš složitou pro uši různých profesorů, doktorů a docentů, kteří byli o účinnosti vakcín dopředu přesvědčeni a nedovedli si představit, že by pozorované rozdíly v mortalitě očkovaných a neočkovaných mohly mít jiný důvod.

Jakmile se objevila studie kolegyně Hulíkové – která je celá založená pouze na tomto omylu – ihned jsme do časopisu napsali a požadovali jsme uvedení na pravou míru. Napsali jsme také autorům článku. Časopisu i autorům jsme poskytli zcela jasný důkaz, že předpoklady, na kterých je článek založen, neplatí. Důkaz představují ona data VZP, která ukazují, že i v měsících, kdy s covidem neumíral téměř nikdo, byla mortalita neočkovaných v každé věkové kategorii nejméně dvakrát větší než mortalita očkovaných. Důkaz je to naprosto nesporný, veškerá data jsou veřejně k dispozici a VZP pojišťuje více než polovinu českého obyvatelstva, takže nejde o nějakou náhodnou statistickou anomálii.

Časopis Scientific Reports – vydávaný Nature Publishing Group – se nás snažil nějak odbýt. Opakovaně nám psali, že to musíme napřed řešit s autory. Řešili jsme. Autoři nám neodpovídali buďto vůbec nebo zcela mimoběžně. Nakonec nám po mnoha měsících (!) z časopisu bez jakéhokoliv vysvětlení napsali, že naši odpověď nemohou otisknout.

My jsme však pokoj nedali a podařilo se nám zprávu o Healthy Vaccinee Effect prosadit jako odpověď na jiný článek do téměř neznámého (ale impaktovaného) časopisu Polish Archives of Internal Medicine. Oznamujeme tedy, že solidní důkaz existence efektu zdravého očkovaného je nově součástí oficiálně publikovaného záznamu.

To je o něco větší zpráva, než se může zdát. Jde totiž o to, že veškeré radostné zvěsti (latinsky evangelia) o účinnosti covidových vakcín, které jsme do omrzení poslední tři roky museli poslouchat od covidistického establishmentu, jsou založeny pouze na observačních studiích. Poslední prospektivní randomizované studie proběhly v roce 2020, kdy ještě nikdo neměl imunitu po prodělání covidu a kdy ještě cirkuloval wuhanský virus, proti kterému byla vakcína vyvinuta. Od začátku vakcinační kampaně odvozujeme všechny pověry o účinnosti vakcín výhradně z observačních studií. A partička partyzánů ze SMIS právě do oficiálního publikačního záznamu prosadila důkaz, že všechny observační studie jsou zatíženy ohromným zkreslením, které znemožňuje jakýkoliv rozumný odhad účinnosti provést.

Tedy nejen, že je fantazie Kláry Hulíkové fundamentálně špatně a o světě bez covidových vakcín neříká vůbec nic. Všechny studie, které odvozují účinnost vakcín z observačních dat a neberou přitom v úvahu Healthy Vaccinee Effect – a to jsou všechny, o kterých vím – jsou taky fundamentálně špatně. Zhluboka se nadechněte a přečtěte si, co z toho plyne: O skutečné účinnosti jakékoliv z covidových vakcín proti jakémukoliv endpointu (infekce, těžký průběh, hospitalizace, úmrtí) nevíme od začátku vakcinační kampaně vůbec nic. Důkaz tohoto tvrzení je prozatím ukryt v nenápadném polském časopise.

Efekt zdravého očkovaného aneb co studie o účinnosti covidových vakcín neberou v úvahu

Jaroslav Janošek

V těchto dnech vyšel v anglickojazyčném impaktovaném časopise náš článek o tzv. Efektu zdravého očkovaného (Healthy Vaccinee Effect, HVE). Pro šťouraly – jedná se o časopis s impact factorem (číslo používané jako jedno z hlavních kritérií vědecké kvality) 4,8, což vůbec není špatné, přestože se jedná o polský časopis.

Článek vychází v podstatě z dva roky starých příspěvků Tomáše Fürsta zpracovaných na základě dat Všeobecné zdravotní pojišťovny (zde). Nad těmito daty a možnými vysvětleními jsme diskutovali dlouho, ale nakonec jsme se shodli, že největší roli hraje právě Healthy Vaccinee Effect. Naši pravidelní čtenáři už vědí, o co se jedná (například na základě nahrávky, kterou Tomáš Fürst připravil pro seminář v Poslanecké Sněmovně), ale pokusím se to vysvětlit i pro ty, kteří se s tímto termínem ještě nesetkali.

Jeden obrázek níže řekne více než tisíc slov. Graf níže uvedený ukazuje úmrtnost přepočtenou na 100 000 obyvatel s daným vakcinačním statusem v jednotlivých barevně odlišených věkových skupinách a srovnává úmrtnost v očkované a neočkované skupině v prvních měsících roku 2021, kdy řádila pandemie, s úmrtností v létě 2021, kdy se na covid prakticky neumíralo (za celé období červenec až září zemřelo s pozitivním PCR testem pouze 160 pacientů z cca 17 000 zemřelých ve zdrojových datech VZP z daného období).

Graf ukazuje, že v každém období umírali očkovaní v jednotlivých věkových kategoriích přibližně dvakrát méně než neočkovaní. To na první pohled samozřejmě nepřekvapí v době, kdy řádil covid. Ale proč očkovaní umírají dvakrát méně než neočkovaní i v létě, když není COVID? Byla snad vakcína, jak to se svou typickou dávkou sarkasmu nazval Tomáš Fürst, elixírem mládí?

Kdepak, vysvětlení je mnohem prozaičtější – a konečně se dostáváme k tomu, co je to efekt zdravého očkovaného. Řečeno lapidárně, lidé, kteří se nechali očkovat, byli obecně ZDRAVĚJŠÍ než ti, kteří se očkovat nenechali. Proto v době, kdy nebyl covid, lidé v neočkované skupině umírali více.

Už slyším křik a skřípění zubů: To není možné, na začátku očkování se přece přednostně v každé skupině očkovali ti nejzranitelnější v domovech s pečovatelskou službou a podobných zařízeních! Ano, to je pravda, ale tam se jednalo o relativně malé počty ve srovnání s cca 2,5 miliony lidí, kteří tvoří studijní skupinu ve věku 50+. Mnohem více bylo těch, kteří byli například tak vážně nemocní, že si nemohli pro vakcínu dojít, nebo se poté, co viděli souseda, kterému bylo po vakcíně zle, báli, že takové zhoršení zdravotního stavu by už nezvládli… Nebo to prostě byli Frantové Bůčkařové, kteří si u cigarety a piva bouchli do stolu a řekli si „já jsem pořádný stopadesátikilový chlap, mě nějaký virus neohrozí“, zatímco ti, kdo o své zdraví příkladně dbali, se šli poctivě naočkovat. Krásně je to vidět, když se podíváte na očkované sedmdesátníky v původním Tomášově článku. Uvidíte tam, že jakmile v březnu začalo masové očkování sedmdesátníků, úmrtnost v této skupině výrazně klesla a zůstala potom nízko (hluboce pod dlouhodobým průměrem), zatímco v neočkované skupině se naopak až do konce držela vysoko nad dlouhodobým průměrem – tedy i tehdy, když covid nezabíjel. A prakticky totéž vidíme i u šedesátníků (s tím, že zlom, tedy zahájení masového očkování, přichází u této skupiny o měsíc později).

Co to tedy všechno znamená? Že observační studie, tedy ty, kde se nedělili jednotlivci mezi skupiny na základě losu, ale kde se jednoduše vzala úmrtnost očkovaných na covid a porovnala se s covidovou úmrtností neočkovaných, dávají zavádějící výsledky, protože srovnávají populace, které mají od začátku různý zdravotní stav. A pokud mám dvě skupiny lidí, z nichž v jedné je mnohem více těch, kteří stojí u hrany propasti než v té druhé, při zemětřesení spadne do propasti přirozeně mnohem více těch, kteří stojí na hraně, než těch, kteří od ní stojí několik metrů.

Celá řada studií se pokoušela rozdílnost populací nějakým způsobem postihnout (určování komorbidit, různých skórovacích systémů zdravotního stavu, socioekonomického statusu apod.), ale to situaci, bohužel, nezachrání, protože parametr „něco si myslím“ nepostihnou. Naopak, jak mi kdysi řekl jeden statistik – „dejte mi padesát parametrů, které můžu a nemusím vzít v úvahu, a pak mi dejte vědět, jaký chcete výsledek. Já už potom zařídím, aby to vyšlo tak, jak chcete“…

Závěrem mi dovolte dvě poznámky. Náš článek je Letter to editor, který jsme zaslali jako reakci na jeden z oněch observačních článků prezentujících „obrovskou“ účinnost vakcín. To je méně uznávaná publikace než plnohodnotný článek – ale nebojte se, i ty přijdou. Nicméně průlom vidím už v tom, že v redakci tohoto časopisu nebují cenzura tak jako v jiných.

Druhá poznámka je takový malý kvíz. Autoři původní studie ve své odpovědi upozornili, že se jim nezdá logické, že v zimních měsících v našem grafu je mortalita neočkovaných padesátníků až sedmdesátníků stejná, jako v letních měsících. Na první pohled je to zvláštní, protože víme, že v zimní vlně epidemie lidí umíralo mnohem více. Tato otázka nicméně naznačuje, že autoři původní studie nepochopili význam HVE, protože kdyby jej pochopili, neptali by se.

Vy, milí čtenáři, už jste po přečtení tohoto článku vyzbrojeni znalostmi, spousta je toho vidět v Tomášově starém článku a zde najdete i data, ze kterých jsme vycházeli pro článek. Pochopíte, jaký je důvod této zdánlivé nesrovnalosti, lépe než polští odborníci? Napište nám na facebook, Zuzka Krátká nám vaše reakce přepošle 🙂

Tak nám zcenzurovali Kirsche

Tomáš Fürst

A kterýho, paní Müllerová? Já znám dva. Jednoho, co prej vymyslel optickou myš a druhýho, vo kterým wikipédie píše, že šíří henty dezinformace. Toho prvního by byla škoda!*

Před nedávnem jsem vás na stránkách SMIS informoval, že došlo k tektonickému zlomu v litosférických deskách éry covidové, protože impaktovaný časopis Cureus vydavatelství Springer otiskl článek „COVID-19 mRNA Vaccines: Lessons Learned from the Registrational Trials and Global Vaccination Campaign“. Článek jsem podrobně rozebral a upozornil, že jeho publikací se dostávají do oficiálního vědeckého záznamu sice pravdivá, leč covidistickému establishmentu mimořádně nepohodlná fakta o mRNA vakcínách.

Establishment zřejmě zpanikařil, protože si uvědomil, že na některých závěrech článku (mRNA produkty nebyly řádně testované, spadají do kategorie „gene therapy“, jejich rizika převyšují benefit) by bylo možné založit kolektivní žaloby, čehož se americké farmaceutické firmy bojí jako čert kříže. Jde totiž o to, že dle zákona přijatého Kongresem v roce 1986 výrobci vakcín v USA neodpovídají za žádné škody, které svými produkty způsobí. Zákon se ovšem týká pouze vakcín, a žádných dalších produktů, je tedy nesmírně důležité nedopustit ani stín pochybností, že mRNA produkty skutečně vakcínami jsou. Pozorní čtenáři SMIS si jistě dávno všimli, že CDC muselo potichu změnit definici vakcíny, aby se do ní mRNA produkty vešly. Do původní definice se totiž nevešly ani náhodou a výrobci by za ně odpovědnost nesli. Nová definice je naopak široká od Šumavy k Tatrám, takže se do ní vejde i studená sprcha či procházka na sluníčku.

Zřetelné vlnky paniky establishmentu vyústily ve zcela bezprecedentní krok: Časopis článek proti vůli autorů stáhnul. Na první pohled to není až tak nestandardní krok – stažených článků existují desítky tisíc – to je však poněkud matoucí údaj. Před začátkem covidismu se totiž články stahovaly téměř výhradně z důvodů jejich nelegitimity: Falšování výsledků, nedeklarované střety zájmů, kupčení s autorstvím, podvody v peer-review, a tak dále. Nenechte se zmást tím, že i zfalšované články bývají stahovány s velmi neutrální retrakční formulací – je to totiž ostuda jak pro autory, tak pro časopis a ani jedna strana nemá motivaci tuto ostudu veřejně deklarovat. Navíc by to mohlo mít nepříjemné právní a finanční důsledky. Prohlédnete-li si tedy databázi Retraction Watch, velmi zřídkakdy najdete oficiálně deklarováno, že důvodem stažení je nelegitimita výsledků.

Faktem ale je, že články, u nichž se ukázalo, že jsou sice zcela legitimní, ale jejich závěry jsou chybné – a takových je ve vědě samozřejmě drtivá většina – se rozhodně nikdy nestahovaly. Naopak, sloužily jako podklad k diskusi, jiní autoři na ně psali odpovědi a tato cenná diskuse zůstala v publikovaném záznamu. Jinak bychom museli například stáhnout všechny fyzikální články před objevem kvantové mechaniky. A už v žádném případě se nikdy nestahovaly články, se kterými pouze establishment nesouhlasil!

V případě výše citovaného článku v Cureus se kritikům nepodařilo najít žádné relevantní faktické výhrady, takže prostě napsali autorům email, který obsahoval až úsměvně obecná tvrzení, například:

„Článek obsahuje tvrzení, že mRNA vakcíny neprošly adekvátním testováním účinnosti a bezpečnosti, což časopis považuje za nesprávné.“

Nebo:

„Článek nesprávně tvrdí, že spike protein produkovaný covidovými vakcínami přetrvává v organismu a způsobuje nežádoucí účinky.“

Všimněte si, že v prvním citátu časopis přiznává, že prostě pouze nesouhlasí se závěrem autorů, aniž by se obtěžoval doložit proč. Druhý citát je ještě komičtější, protože citované tvrzení je triviálně pravdivé a doložené desítkami studií, které jsou v původním článku citované. Redaktoři se zřejmě za „důvody“ uvedené v emailu autorům styděli natolik, že je ani nepřetiskli v oficiální retrakční formulaci. Ta obsahuje pouze vágní slovní mlhu formulovanou v bezpečném pasivu, že prý „závěry článku jsou považovány za nevěrohodné kvůli pochybnostem o validitě některých citovaných zdrojů a dezinterpretaci citovaných zdrojů a dostupných dat“. Kdo si chce přečíst pečlivou dvanáctistrannou odpověď (poněkud podrážděných) autorů na výše uvedená vágní obvinění, může se podívat sem.

Stažením publikace se jedno z největších světových vydavatelství otevřeně přihlásilo k cenzuře politicky nepohodlných výsledků. Tento bezprecedentní krok má dva zajímavé bezprostřední důsledky:

Popularita článku nesmírně vzrostla, dnes už o něm v akademickém světě ví úplně každý a počet jeho přečtení a uložení o mnoho řádů převýšil průměr časopisu. Lepší reklamu si autoři těžko mohli představit.
Otevřené přiznání cenzury nesmírně poškodilo prestiž Springeru a slušní vědci začnou ještě intenzivněji hledat cesty, jak co nejdřív vymanit vědu ze smrtícího objetí velkých vydavatelských domů.

Mnohem důležitější je však nezamýšlený důsledek, který toto rozhodnutí bude mít: Pojem „vědeckého konsensu“ je navždy v troskách. Vědecký konsensus totiž sestává ze závěrů článků publikovaných velkými vydavatelskými domy. A teď první velké vydavatelství otevřeně přiznalo cenzuru z důvodu prostého nesouhlasu se závěry článku. To znamená, že „vědecký konsensus“ je utvářen politikou vydavatelství. Mnoho lidí si to myslelo už dlouho, teď jsme se ale zcela nečekaně dočkali oficiálního přiznání ze strany Springeru.

Co to bude znamenat pro celou stavbu Evidence Based Medicine? Můžeme se při léčbě pacientů nadále spoléhat na publikovaný záznam, když už víme, že publikace, se kterými establishment nesouhlasí, jsou z něj vyřazeny? Kolik dávných Pandořiných skříněk, které byly dodnes bezpečně uzavřeny „vědeckým konsensem“ bude muset být znovu otevřeno?

A co to bude znamenat pro kult ~~oteplovačů~~ globální změny klimatu? Veškerá jeho kritika byla vždy smetena ze stolu poukazem na „konsensus vědců“. Teď tedy víme, jak takový konsensus vzniká. Nepohodlné závěry jsou z něj prostě odstraněny.

Před několika lety jsem s mírnou nadsázkou prohlásil, že covidismus je darem od pánaboha/přírody**, který nám má umožnit prohlédnout podvod stran „vědeckého konsensu“, a tím se vyhnout vyhynutí následkem implementace pomatených cílů globálních oteplovačů. Takovou míru podpory od Springeru jsem ale nečekal.

—————————————————

* Abych nekazil znalcům zážitek, vysvětluju až zde, pod čarou, že se samozřejmě jedná o jednoho a téhož dobrého vojáka Steva Kirsche, kterého aktivističtí editoři wikipedie přes noc přeřadili z kategorie “oslavovaný podnikatel a vynálezce” do kategorie “misinformation super-spreader”.

** Nehodící se škrtněte.