Mnoho vědeckých informací, které jsme se minulé tři roky marně snažili šířit do světa, je natolik zjevně pravdivých, že jim musí už i mainstreamová média dopřát prostoru. Inspiraci mohou sbírat na odborných diskusních večerech, které se čas od času konají na Novotného lávce. Dne 13. dubna 2023 jsme se sešli s dvanácti odborníky a Robinem Čumpelíkem, který celý večer organizoval, a spojovacím tématem přednášek bylo POŠKOZENÍ DĚTÍ A MLADÉ GENERACE. Na SMIS z tohoto večera zveřejníme jak videa, tak slidy a odkazy na publikace, aby se případní zájemci mohli s přednáškami detailněji seznámit.
Úvodní přednáška patřila panu profesorovi Vojtěchovi Thonovi, který se v ní zaměřil na význam slizniční imunity v patogenezi covidu.
Znovu zopakoval to, co víme už dávno, že je to infekce, nikoliv očkování, co nastavuje imunitu na sliznicích a až s jejím nastavením získáváme kvalitní ochranu před vážným průběhem onemocnění covid-19. Očkování mělo být určeno pro rizikové osoby, které ještě infekci neprodělaly. Očkovat děti, mladé lidi a osoby po prodělané infekci bylo a je rizikové. Technologie mRNA má velkou slabinu v tom, že neznáme konkrétní dávku proteinu, kterým očkujeme. Jeho množství závisí na tom, kolik si ho ten který člověk sám vytvoří, navíc se netvoří pouze v místě vpichu, ale kdekoliv, kam se mRNA roznese. Buňky, které prezentují daný protein na svém povrchu jsou následně cílem útoku imunitního systému. Proto je tolik podezření na nežádoucí účinky. V přednášce zaznívá i upozornění na studii u potkanů, kterým byla aplikována „vakcína“ sestávající se z lipidických nanopartikulí obsahujících signální molekuly a tato se ve velmi krátkém čase rozesela cévním systémem do mnoha životně důležitých orgánů, ve kterých by se (pokud by experimentálně podaná látka obsahovala mRNA pro spike protein) spike protein mohl začít tvořit. Po očkování se může rozvíjet patologická imunologická reakce na různých místech těla, což prof. Thon pozoruje i u svých pacientů. V přednášce je krátce zmíněna i studie PROSECO, jejíž výsledky potvrdily vysokou séroprevalenci v ČR. Již na podzim 2021 téměř všichni lidé ve studii měli protilátky buď po infekci nebo po očkování. Zároveň jsme z dat ÚZIS věděli, že ti, kdo prodělali infekci, neměli riziko hospitalizace při reinfekci, tedy nepotřebovali očkování. Přesto byli lidé nuceni k očkování a byla zavedena nesmyslná restriktivní opatření ve školách i ve společnosti. Věděli jsme, že očkovaní lidé šíří virus. Základem boje proti šíření epidemie proto měla být podle prof Thona správná prevence a léčba. Na závěr každé přednášky měla zaznít otázka na politiky či vládní experty. Vojtěch Thon se ptá: „Kdy sdělí odpovědní činitelé státu skutečnost, že chrání slizniční imunita?“
V roce 2022 se narodilo 99,8 tisíc dětí, tedy o 12 tisíc méně dětí než v roce 2021. Podle mainstreamových novinářů a demografů jde o trend, který je nepřekvapil a který souvisí s tím, že dochází ke generační obměně skupiny plodných žen. Argumentují tím, že ubývají početně silné ročníky žen v reprodukčním věku, tedy máme logicky nejen méně maminek, ale i dětí. Statistik Ondřej Vencálek ve svém příspěvku poukázal na dvě zásadní věci, které v tomto vysvětlení nesedí.
Stárnutí populace vysvětluje jen asi čtvrtinu skutečně pozorovaného poklesu počtu dětí narozených v roce 2022. Musí zde působit ještě nějaký další a významnější trend. Někteří demografové tento trend spatřují v tzv. „návratu k průměru“ a tvrdí, že po roce 2021, kdy byla plodnost českých žen rekordní, se čísla vracejí do normálu (lapidárně řečeno, maminky si děti „porodily o rok dřív“). Ovšem s tímto vysvětlením je problém. Demografové totiž v roce 2021 po celonárodním sčítání lidu (tzv. censu) upravili odhad počtu žen v plodném věku. Počet dětí narozených v roce 2021 tedy najednou dělili mnohem menším počtem žen (meziročně statistikům „zmizelo“ 80 tisíc žen v plodném věku), čímž vznikl zub zvýšené plodnosti v roce 2021. Tento rok tak byl opravdu výjimečný, protože nedošlo k poklesu, který by odpovídal změně struktury populace žen, ale k mírnému přírůstku. Zároveň se projevil efekt sčítání lidu. Zajímavé je, že nikomu nepřišlo divné, že se „rekordní plodnost“ nepromítla do výrazného zvýšení absolutního počtu narozených dětí (111,8 tisíc živě narozených v roce 2021 bylo více než 110,2 tisíc v roce 2020, ale méně než 112,2 dětí narozených v roce 2019). Faktem tedy je, že v roce 2022 se narodilo o 10,7 % méně dětí než v roce předešlém a tento efekt nelze uspokojivě vysvětlit ani změnou demografické struktury, ani efektem „návratu k průměru“ (byť oba tyto faktory se jistě na celkové výši poklesu projevily).
Graf znázorňuje vývoj meziroční změny počtu živě narozených od roku 2010 do roku 2022. Porovnáván je vždy daný měsíc se stejným měsícem předchozího roku a toto srovnání (% změny) je znázorněno modrými body. Červené vodorovné úsečky pak znázorňují meziroční srovnání celkových počtů – daný rok je vždy porovnán s rokem předchozím. O. Vencálek dle dat ČSÚ.
Naše pozornost by se měla upřít na dvě podezřelé skutečnosti: 1) Pokles nastal velmi rychle téměř z měsíce na měsíc (mezi prosincem 2021 a lednem 2022) a stejné problémy hlásí i celá řada jiných států např. Německo, Francie, Slovensko, Polsko, skandinávské země, jak zmínil i na semináři demografické společnosti dr. Sobotka. Hledáme-li možnou společnou příčinu, zjistíme, že na jaře 2021 (tedy cca 6–7 měsíců před začátkem propadu) v nich začalo masivní očkování mladých osob proti covidu-19, a předcházela mu vlna, během které se nakazila velká část mladé populace.
Jak očkování, tak infekce silně stimulují imunitní systém, což může mít negativní vliv na plodnost žen i mužů. Vím, že oficiální narativ zní, že očkování je bezpečné a efektivní a že nemá negativní vliv na plodnost. Přesto se zde pokusím vysvětlit, proč se domnívám, že za poklesem počtu narozených dětí by mohla být (doufejme jen dočasná) neplodnost neznámého procenta mladých lidí způsobená kombinací očkování a prodělané infekce. Pro pochopení možných souvislostí je třeba si nejprve vysvětlit, jak funguje imunita během početí a těhotenství.
Imunita při početí a v těhotenství
Úkolů má imunitní systém těhotné ženy mnoho a často protichůdných. Tím hlavním je navodit toleranci organismu matky k plodu a udržet ji po celou dobu gravidity. Vyvíjející se plod představuje pro imunitu matky antigenně cizí tkáň a imunita těhotné ženy se musí nastavit tak, aby plod tolerovala (neodhojila ho). Kromě toho musí imunita zajistit ochranu plodu a matky před infekcí, a ještě z počátku těhotenství napomáhat správnému vývoji placenty. Většinu času je imunitní systém nastaven do módu „tolerance“, ke konci těhotenství se naopak imunita překlápí do „prozánětlivého módu“. Jeho cílem je ukončení těhotenství a vyvolání porodu. K tomu však nesmí dojít příliš brzy, aby nedošlo k předčasnému porodu či ke zdravotním komplikacím jako je např. preeklampsie. Vše musí být dokonale načasováno a synchronizováno.
Problematikou imunity v těhotenství a při početí se zabývá obor nazvaný reprodukční imunologie. Lékaři s touto specializací léčí ženy, které potrácejí nebo kterým se nedaří otěhotnět – ani spontánně, ani s pomocí asistované reprodukce. Pomocí imunomodulačních léků se lékaři snaží harmonizovat imunitu v děložní tkáni tak, aby se snížila produkce prozánětlivých mediátorů (mezi které patří cytokiny IFN-gama, TNF-alfa). Díky tomu se podpoří uchycení embrya a dojde k těhotenství. Nejde jen o začátek gravidity. Pokud se naruší imunologická rovnováha v třetím trimestru, lékaři opět pomocí imunomodulační léčby se snaží snížit riziko předčasných porodů. Imunologickou léčbu někdy potřebují i ženy, které mají autoimunitní onemocnění související s neplodností (např. autoimunitní onemocnění štítné žlázy, celiakii, antifosfolipidový syndrom atd.) nebo ženy s onkologickým onemocněním. Cílem lékařů je u nich pomocí vhodné medikace předejít problémům v dalším těhotenství.
Imunita po infekci nebo po očkování proti covid-19
V metaanalýze „SARS-CoV-2, fertility and assisted reproduction“, která vyšla nedávno a vznikla s podporou expertů ESHRE (European Society of Human Reproduction and Embryology), byl sledován vliv infekce SARS-CoV-2 a očkování proti covid-19 na celou řadu parametrů popisujících plodnost žen. Zahrnuto bylo 148 publikací vydaných od počátku pandemie do října 2022. Tato metaanalýza neodhalila žádný zásadní negativní efekt očkování ani prodělaného onemocnění covid-19 na parametry spojené s fertilitou či s asistovanou reprodukcí. Přesto autoři publikace upozorňují, že je nutné nadále studovat možný dlouhodobý efekt prodělaného onemocnění nebo vakcinace na plodnost a základní výsledky, ale i cíle dalšího výzkumu jsou popsány na obrázku.
Vliv infekce SARS-COV-2 o očkování proti covid-19 na plodnost žen z publikace Ata a kol. 2023, https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/36374645/ ART (assisted reproduction technology – metody asistované reprodukce)
Je důležité vědět, že očkování bylo Českou vakcinologickou společností doporučováno těhotným ženám v jakémkoliv trimestru a bylo akceptováno i gynekology, nicméně v doporučení uvedeném např. na stránkách Sekce asistované reprodukce České gynekologicko- porodnické společnosti ČLS JEP se uvádí, že „rozhodnutí o očkování proti covid-19 v těhotenství je osobní a individuální volbou těhotné ženy. Očkování proti covid-19 v těhotenství je vhodné zejména u žen s vyšším rizikem nákazy.“ Jak moc se doporučení očkovat těhotné ženy skutečně dodržovalo, to je těžké bez dat určit.
Informační temno
V souvislosti s těhotenstvím, očkováním a covidem-19 panuje ze strany ÚZIS i SÚKLu absolutní informační temno. Z dat ÚZIS víme pouze, kolik žen v plodném věku bylo naočkovaných. V grafu jsou vyneseny jednotlivé týdny od ledna 2021 do konce roku 2022 a v nich počty očkovaných a neočkovaných žen z celkového počtu přibližně 1,4 miliónu žen v plodném věku (18-40 let). Žlutě jsou znázorněny neočkované ženy, šedě ženy s jednou dávkou, červeně se dvěma dávkami a modře se třemi dávkami. Na konci roku 2022 tvořily dvakrát očkované ženy polovinu a třikrát očkované další čtvrtinu plodných žen. Neočkovaných plodných žen je přibližně čtvrtina.
Počty očkovaných a neočkovaných žen proti covidu ve věku 18-40 let. Očkování jednou dávkou jsou znázornění šedě, dvěma dávkami červeně, třemi modře a neočkované ženy jsou žlutě.
Nevíme však další důležité informace:
Kolik žen otěhotnělo po očkování proti covid-19.
Nemáme porovnání toho, kolik neočkovaných žen prodělalo infekci covid-19 v průběhu těhotenství a s jakým výsledkem (tedy kolik neočkovaných s infekcí porodilo zdravé dítě a kolik z nich potratilo či mělo jiné zdravotní komplikace), a naopak kolik očkovaných žen prodělalo infekci covid-19 v průběhu těhotenství a s jakým výsledkem (tedy kolik očkovaných s infekcí porodilo zdravé dítě a kolik z nich potratilo či mělo zdravotní komplikace).
Kolik bylo nahlášeno podezření na nežádoucí účinky očkování proti covid-19 u žen před nebo v průběhu těhotenství a mohlo souviset s poruchami reprodukce.
Je třeba si uvědomit, že vakcína měla ochránit těhotné ženy před těžkým průběhem covid-19, ale nechránila před infekcí koronavirem. Většina studií potvrzujících bezpečnost vakcinace nesledovala těhotenství u žen, které prodělaly obě situace – tedy infekci i očkování. Tento problém byl významný zejména v roce 2022, tedy po příchodu omikronu, proti kterému imunita očkované ženy nechránila, což, jak si ukážeme, mohlo být kritickým faktorem. Uvědomme si, že místo jedné infekce tak mnoho žen během jednoho roku obdrželo tři dávky vakcíny a k tomu prodělaly infekci. Získaly sice takzvanou hybridní imunitu, ale neohrozila jejich schopnost otěhotnět?
Riziko hybridní imunity
Domnívám se, že klíčovou informaci přinesla práce „Prior SARS-CoV-2 infection enhances and reshapes spike protein–specific memory induced by vaccination“, která porovnává imunitu po infekci, po očkování a po kombinaci prodělaného onemocnění a očkování (tzv. hybridní imunitu). Autoři této práce potvrdili, že lidé s hybridní imunitou mají nejvyšší tvorbu protilátek proti S proteinu a nejvíc paměťových T a B lymfocytů. Laicky řečeno – pokud lidé prodělají pouze infekci koronavirem, mají nejnižší hodnoty celkových / sérových protilátek a nejnižší počty aktivovaných T lymfocytů produkujících prozánětlivý cytokin IFN-gama. Dosáhnou na pomyslný první úroveň. Vyšší hladiny protilátek a vyšší počty T lymfocytů se tvoří po očkování dvěma dávkami mRNA vakcíny. Základním očkováním dosáhnou na druhou úroveň. Na pomyslném vrcholu pak jsou lidé s hybridní imunitou, tedy naočkovaní po infekci. U nich byly zjištěny velmi vysoké hladiny protilátek a také velmi vysoké počty T lymfocytů. Z pohledu autorů jde o ideální stav, jelikož je organismus skvěle vyzbrojen proti infekci. Prostě čím vyšší je imunita, tím lepší je ochrana. Vše je dobře vidět na grafech v publikaci.
Je však nutné si uvědomit, že nejde o množství protilátek a aktivovaných buněk, ale ochranu mají lidé pro prodělané infekci lepší díky vytvořené slizniční imunitě a také celková (sérová) imunita je kvalitativně zcela jinde než ta vytvořená po očkování. Autoři publikace nevěnovali pozornost ani čtvrté skupině. Zcela přirozeně specifickou imunitu znovu aktivujeme a zdokonalujeme proděláním další infekce, tzv. reinfekcí, k níž dochází zpravidla po kontaktu s odlišnou variantou (mutací) koronaviru. Stojí za připomenutí skutečnost, která je odbornou veřejností již akceptována – imunita, která vznikla po prodělání první infekce, chrání před vážným průběhem reinfekce.
Ale vraťme se k těhotenství. Jak už je uvedeno výše, pro zdárné těhotenství potřebujeme v děloze imunologickou rovnováhu. Z výše uvedeného vyplývá, že u žen s hybridní imunitou může nastat problém, pokud mají imunitu nastavenou „na nejvyšší úrovni“ a pokud se v prostředí dělohy či vaječníků vyskytnou „koronavirové antigeny“ – tedy S protein vakcinačního nebo virového původu. V tom případě má imunitní systém důvod k nastartování prozánětlivé imunitní reakce. Jak je popsáno výše, prozánětlivé prostředí mj. charakterizované vysokou tvorbou IFN-gama a vysokou hladinou protilátek, představuje nepříznivý faktor pro zdárné uchycení embrya a ohrožená může být i placenta. Tato situace může přetrvávat několik týdnů až měsíců po očkování či infekci, dokud se imunitní systém neuklidní. Víme, že nežádoucím účinkem vakcinace je intenzivní menstruační krvácení. Uvědomme si, že stejně intenzivním krvácením se klinicky může projevit i časný potrat.
Závěr
Pro fyziologické těhotenství je nezbytná imunologická rovnováha v oblasti dělohy. Očkování a prodělaná infekce mohou tuto rovnováhu významně narušit. Na světě se narodily statisíce dětí očkovaným ženám a statisíce dětí ženám, které prodělaly covi-19d. Nemáme k dispozici data o tom, jak časté byly u českých gravidních žen komplikace po prodělané infekci či po očkování. To by mohla pomoci objasnit analýza tzv. řádkových dat z ÚZIS.
V České republice i v mnoha dalších zemích se problémy s poklesem počtu narozených dětí objevily až poté, co se začalo masivně očkovat, ale tento pokles nenastal přesně za devět měsíců po zahájení očkování plodné kohorty. Je možné, že nějakou roli hrála už vlna covidových infekcí na přelomu let 2020 a 2021 a pak očkováním navozená hybridní imunita. To, že nebyl ve vakcinačním doporučení brán zřetel na fakt, že žena už může být imunní po prodělané infekci, mohlo hrát významnou roli zejména v první polovině roku 2021 (v době očkování po vlně infekcí). Naopak očkování boosterem na podzim a v zimě 2021 probíhalo za situace vysoké virové nálože v prostředí.
Protože se stále rodí děti (v ČR se narodilo skoro 100 tisíc za rok 2022), je jasné, že zde není kauzalita ve smyslu „očkování vždy způsobuje neplodnost“. Otázka tedy je, pokud takovýto mechanismus u nějaké části populace (a to nejen žen, ale i mužů) neplodnost způsobil, tak u jak velké části. Pozorovaná data o poklesu počtu narozených dětí v mnoha zemích jsou s touto hypotézou kompatibilní. Jedná se o naprosto validní hypotézu, kterou je třeba dále zkoumat. Jedná se o problém příliš důležitý na to, abychom o něm nemluvili.
Po době kladoucí důraz na co nejtvrdší data, co nejlepší soubory dat a co nejlepší a nejexaktnější hodnocení těchto dat přichází i čas na ohlédnutí. A tam má místo i slovesnost. Zachycení příhod, událostí, jednání hrdinů různých velikostí je možné a potřebné ve formě vyprávění může zpětně popsat to, co se do tabulek rozhodně nevejde. Pro poučení bude potřebné psát knihy, aby bylo co číst a porovnávat pro tvorbu historické paměti.
Takovým příspěvkem k reflexi je nová kniha Michala Pohludky, která naplňuje charakter literárního, nikoli faktografického záznamu, což ji činí zvláště cennou. Faktografie je oslabena i cíleně: neuvádí žádná jména, ani osob, ani měst či institucí. Získává tím svobodu napsat vše naplno, aniž by se musel ohlížet, zda někomu nešlápne na kuří oko.
Autor je přímou součástí děje, jde totiž o jeho zážitky a dojmy a nelze jej ze zachyceného vyjmout. Do textu se tudíž promítá autorova trojí kvalifikace: jednak specialista na laboratorní metodu, která zažila během pandemie opravdovou explozi, na polymerázovou řetězovou reakci. Za druhé je to zkušený produktový specialista s praxí v nadnárodních firmách, tudíž i školitel, rádce i obchodník, který pomohl v mnoha laboratořích ve zlomových chvílích. A nakonec je to i korporátem proškolený vyjednavač. V poslední roli působil hlavně v řadě jednání se státními orgány, úředníky a politiky.
Všechny tři roviny zachycuje v sérii vzpomínek, spíše fejetonového charakteru, občas připomíná báseň ve volném verši, ovšem každá kapitola má dramatický oblouk s různě silně vyjádřenou pointou.
V zobrazených motivech se rozpaky nad cílením plošného testování a zaváděných opatření, někdy ústící do frustrace z jednání na nejvyšších úrovních mísí se zápalem biochemika, zakládajícího firmu na dodávku řešení pro laboratoře, na něž jsou náhle kladeny nevídané požadavky, vyvíjejícího se spolupracovníky odběrový systém či pracovní roztok, v pozdních nočních hodinách řešícího zádrhele a spícího v prázdných hotelech.
Ve vrcholících vlnách pak převažuje adrenalin rostoucích počtů zvládnutých analýz, vyřešených problémů a neotřelých řešení (například když angažovaní biochemici odvážejí na dobré slovo půjčené výzkumné přístroje z akademických pracovišť, repasují dávno odložené stroje a hledají řešení na dálku pomocí osobních kontaktů). Další frustrace přicházejí, když laboratoře s vychytaným systémem přecházejí na čínskou levnější diagnostiku. Nebo když mediálně hyperaktivní odborníci v řadě případů hájí vlastní obchodní zájmy. Nebo černá beznaděj, když si vzpomene na populistická nařízení, která podle všeho znamenala mnoho zbytečných úmrtí.
Dojem z knihy však nekončí zklamáním. Pohludka si je vědom práce během epidemie poctivě odvedené a rovněž ředí dramatické chvíle humorem a paradoxními situacemi, které by bylo možno snadno dramatizovat jako veselohru.
Autor je sice slovesně nadaný, ale nikoli rutinér. Z jazyka je trochu cítit, že řadu let spíš četl a psal v angličtině. Textu by jistě prospěla důkladnější redakce. Nicméně poetická místa prozrazují výborný jazykový cit. To vše bohatě vyvažuje časnost uveřejnění textu a předložení čtenářům v době, kdy máme sami své vlastní zážitky v čerstvé paměti. Díky za to.
Před týdnem jsem vyhlásil malou prognostickou soutěž o velké pivo. Zájemci mohli predikovat / tipovatvýši meziroční změny počtu živě narozených dětí za rok 2022 oproti roku 2021. Známo bylo, že za období leden až září 2022 šlo o meziroční pokles o 9,5 %, takže bylo možno očekávat, že celoroční změna se bude pohybovat právě kolem této hodnoty.
Soutěžní predikce
Zaznamenal jsem celkem 22 predikcí (5 emailem, 17 na facebooku). Predikce se pohybovaly od 7,3 % do 12,6 %. Jen 5 účastníků predikovalo, že výsledný celoroční pokles bude menší než 9,5 %, naopak 16 účastníků predikovalo ještě větší propad. Kdybychom seřadili všechny predikce od nejmenší po největší a vzali hodnoty „uprostřed“, dostali bychom hodnoty 10,43 a 10,7, což jsou (jak se za chvíli ukáže) predikce velmi blízké skutečné hodnotě meziročního poklesu. Že by se projevila moudrost davu?
Správná odpověď byla 10,70 % Meziroční pokles v posledních třech měsících roku 2022 byl (bohužel) větší než „průměrných“ 9,5 % v měsících předešlých. Dnes zveřejněná data ukazují, že ve srovnání se stejnými měsíci roku 2021 došlo v posledních měsících roku 2022 meziročně k poklesu o 11,5, 14,1 a 14,2 procent. Celkový počet živě narozených za rok 2022 byl 99 834, což představuje pokles o 10,70 procent oproti roku 2021, kdy se narodilo 111 973 dětí.
Ve svých předešlých textech jsem ukázal, že na vrub změny četnosti a věkové struktury populace žen můžeme přičíst jen asi 2,6% pokles. Pokles o 10,7 % znamená velký pokles úhrnné plodnosti.
Kdo dobře predikoval
Nejpřesněji predikoval Aleš Dumek, který tipoval pokles o 10,7 % (v absolutních číslech 11 975, přičemž reálně byl pokles o 11 959). Za zmínku stojí skutečnost, že druhou nejlepší predikci zveřejnila na svém facebookovém účtu Zuzana Krátká (10,77 %) a vysvětluje v něm i to, jak by mohl pokles porodnosti souviset s vakcinací. Blízko se svými predikcemi byli i Ivo Petrouš (10,43 %), Vladimír Vladaxy (10,8 %) a Marek Hubert (10,9 %). Vítěz nechť se přihlásí a domluvíme se, kdy a kde si vyzvedne slíbené velké pivo. Já vzhledem k tomu, že meziroční pokles je nakonec větší než 10 %, pociťuji hořkost už nyní. Až nyní mi dochází, že hlavní cena byla už od počátku hořká. Souvislost mezi výší poklesu a stupni piva je nezamýšlená.
Imunita získaná po infekci spolehlivě chrání před těžkým průběhem reinfekce. Výsledky metaanalýzy, která sledovala efekt imunity získané po prodělání infekce, byly publikované nedávno v časopise Lancet. Souhrn 65 publikací z 19 různých zemí ukazuje, že ochrana proti těžkému průběhu případné reinfekce dosahuje přibližně 90 procent a přetrvává téměř rok. Tomáš Fürst o ní píše v tomto článku. Proč ale vydání metanalýzy trvalo tak dlouho? Proč se odborníci tak dlouho bránili uznat zcela zjevnou skutečnost, že lidé, kteří prodělali onemocnění, nepotřebují očkování?
Diskuse o tom, koho v sezóně 2022/2023 očkovat, proběhla na půdě Národního institutu pro zvládnutí pandemie již v dubnu 2022 . Kolektiv odborníků spolupracujících se SMIS doporučil jen očkování rizikových skupin, ale vedení NIZP doporučilo očkovat třetími a čtvrtými dávkami všechny skupiny bez omezení. Ministr Válek poté vyhlásil výběrové řízení na reklamní kampaň a při zadávání zakázky zveřejnil vskutku ambiciózní cíle počtu očkovaných osob.
V grafu porovnáváme jak cílové počty dávek podle přání pana ministra resp. jeho poradců, tak počty skutečně aplikovaných dávek evidovaných na stránkách MZČR (počty do 9.3.2023). V zadávací dokumentaci se uvádí: „Zadavatel dále očekává, že kampaň přispěje ke změně chování občanů ČR, jejímž výsledkem budou zvýšená aplikace očkování proti covid-19 a to v následujícím očekávaném rozsahu…“ a zveřejňují se počty pro každou kategorii zvlášť ve dvou variantách – jako ambiciózní „cíl“, tak méně ambiciózní „úspěch“ . Např. u vakcinací dosud neočkovaných osob bylo definovaným „cílem“ více jak 187 tisíc osob, „úspěchem“ téměř 75 tisíc osob. Realitou, které se podařilo dosáhnout, bylo 8 tisíc osob očkovaných od srpna 2022 do března 2023, resp. 12,4 tisíc osob, započteme-li všechny nově očkované od července 2022, kdy se spustilo očkování na novou sezónu.
Druhá dávka – https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/vakcinace-cr
Zajímalo by mne, jak je pan ministr spokojený s úspěšností reklamní kampaně. Připomeňme si, že byla spuštěna 15. srpna 2022 a její hlavní část startovala nakonec až v říjnu 2022. Výsledek? Od půlky srpna 2022 do počátku března 2023 bylo podáno 800 tisíc dávek, tedy přibližně čtvrtina plánovaného počtu – „úspěchem“ by byly aplikované 3 milióny dávek a „cílem“ bylo aplikovat více než 4 milióny dávek. Pokud započítáme i dobu před kampaní, tak bylo podáno cca 952 tisíce dávek. Novou bivalentní vakcínou působící i proti omikronu, která byla k dispozici od září 2022, bylo naočkováno pouze 551 tisíc osob, tedy necelých 8 % z těch, kteří na ní měli nárok – tedy z osob, které obdržely základní dávku původními vakcínami.
Všechny dávky – https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/vakcinace-cr
Ukázalo se, že kdo nebyl očkovaný v sezóně 2021/2022, nově se očkovat nenechal. Buď onemocnění prodělal nebo očkování mRNA vakcínou odmítá a odmítat bude prostě z principu. A potvrdilo se, že ochota lidí nechat se opakovaně očkovat s každou další dávkou klesala. Zda polevil strach z onemocnění či zda převládla skepse z účinnosti a lidé měli obavy z bezpečnosti vakcíny, to už se nedozvíme. Nicméně pro ministerstvo zdravotnictví jde o jasný signál, že plány na další očkování je třeba dramaticky seškrtat, jelikož jsou zcela odtržené od reality.
Vážení čtenáři, dovoluji si nabídnout Vám malou prognostickou soutěž.
K jejímu vypsání mě inspiroval nejmenovaný kolega (fyzik), který rád pátrá po tom, jak funguje svět kolem nás, a pro jeho lepší pochopení se nebojí činit různé predikce, o jejichž splnění je ochoten se vsadit.
V nedávné době mě zaujala problematika poklesu počtu narozených dětí v roce 2022. Zatím víme, že v období ledna až září roku 2022 se v ČR narodilo 68 505 živě narozených dětí, což představuje meziroční pokles o 9,5 procent, neboť ve stejném období roku 2021 se narodilo 75 706 živě narozených dětí. Počty živě narozených za poslední tři měsíce roku 2022 by měly být zveřejněny 21. března 2023, tedy příští úterý.
Cílem soutěže je odhadnout co nejpřesněji meziroční změnu počtu živě narozených dětí za celý rok 2022 oproti roku 2021.
Potřebná data k této malé prognostické soutěži najdete na stránkách Českého statistického úřadu, konkrétně na konci sloupce E tabulky 1 (řádky 583-591 obsahují údaje o počtu živě narozených za měsíce leden až září 2022). Grafickou nápovědu naleznete na konci tohoto článku.
Doplním zde pár svých úvah k tomuto tématu:
Ve veřejném prostoru se objevilo několik hypotéz vysvětlujících meziroční pokles o 9,5 procent v prvních devíti měsících roku 2022. I kdyby se v posledním čtvrtletí roku 2022 narodilo stejně dětí jako za poslední tři měsíce roku 2021 (tedy skokově by se po propadu o 9,5 procent hodnoty vrátily na 0 procentní změnu), byl by celkový meziroční pokles o 8,1 procent. Ve skutečnosti však zřejmě bude ještě větší.
Faktor 1: Četnost a struktura populace žen v reprodukčním věku
První hypotézou je, že k poklesu došlo výhradně z důvodů demografických, že totiž vyplývá ze změny četnosti a struktury populace žen v reprodukčním věku. Tuto hypotézu prezentoval Petr Koubský v Deníku N, když napsal: „Pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“
Pokud by tomu tak bylo a zůstala zachována tzv. úhrnná plodnost, tedy byla by zachována „intenzita procesu rození“, měl by dle mých výpočtů meziroční pokles počtu narozených dětí činit 2,6 procent. Aby však bylo této hodnoty za celý rok dosaženo, musely by být poslední tři měsíce výrazně v plusu oproti roku 2021. To ale asi očekávat nelze. Koubského hypotézu tudíž odmítám.
Výše uvedený pokles počtu narozených o 2,6 procent předpokládal zachování úhrnné plodnosti, tedy intenzity procesu rození dětí. Jelikož skutečný pokles bude zřejmě větší, je už nyní evidentní, že v roce 2022 došlo k snížení úhrnné plodnosti. Otázkou je, proč k tomu došlo? Připomeňme, že změnu úhrnné plodnosti není možno zdůvodňovat změnou četnosti a struktury populace žen v reprodukčním věku.
Příčiny snížení úhrnné plodnosti
Hypotézu, která pokles úhrnné plodnosti vysvětluje, prezentovala demografka Klára Hulíková Tesárková. Ta uvádí, že „po roce mimořádného zvýšení plodnosti přijde spíše rok poklesu, neboť tento výkyv mohl být změnou časování. Ženy, které by možná měly dítě až v roce 2022, ho měly již v roce 2021. Tím došlo k růstu intenzity plodnosti v roce 2021, ale logicky na úkor roku 2022.“
Úhrnná plodnost opravdu dosáhla v roce 2021 rekordní úrovně (v kontextu uplynulého desetiletí). Po třech letech, kdy docházelo k mírnému poklesu v počtu narozených dětí (meziročně o 0,3; 1,6 a 1,8 procent) při mírně rostoucí úhrnné plodnosti, došlo v roce 2021 k meziročnímu nárůstu počtu živě narozených o 1,4 % a úhrnná plodnost tak zaznamenala zřetelný růst. Výše uvedená hypotéza tedy má opodstatnění.
Otázkou je, jak velký pokles úhrnné plodnosti bylo možno na základě této hypotézy očekávat?
Nápad 1:
Někdo by mohl očekávat návrat k hodnotám z roku 2020 (rok před „mimořádným“ rokem 2021). Pokud bychom se přidrželi oficiálně publikovaných odhadů, dospěli bychom k tomu, že očekávaný meziroční pokles počtu narozených mezi roky 2021 a 2022 je 9,5 procent (při předpokládané úrovni plodnosti z roku 2020 dle oficiálních statistik). Z tohoto pohledu by tedy bylo rozumné očekávat, že také v posledním čtvrtletí roku 2022 bude pokles oproti stejným měsícům roku 2021 přibližně 9,5 procent, neboť bude-li za měsíce říjen až prosinec pokles oproti stejným měsícům roku 2021 opět o 9,5 procent, bude i celkový meziroční pokles o 9,5 procent. Jenže skutečná úhrnná plodnost byla zřejmě vyšší, než bylo v roce 2020 odhadnuto, jak vysvětluji ve svém článku o opomenutých aspektech této problematiky.
Při aktuální četnosti a věkové struktuře populace žen v reprodukčním věku by podle mých hrubých propočtů návrat k hodnotám úhrnné plodnosti z roku 2020 či dokonce z roku 2019 znamenal v roce 2022 meziroční pokles o 5 až 6 procent. Toto je odhad meziročního poklesu při předpokladu současné velikosti a struktury populace žen a návratu úhrnné plodnosti na hodnoty z let 2019 či 2020.
Nápad 2:
Vezmeme-li výše uvedenou hypotézu doslovně, dostaneme následující model: předpokládejme, že děti narozené v roce 2021 se dělí do dvou skupin: na „základní“ a „předrozené“ (při běžných podmínkách by se narodily až v roce 2022). Kolik je těch „předrozených“? Pokud by úhrnná plodnost byla i v roce 2021 na úrovni roku předešlého (2020), narodilo by se v něm přibližně 107 650 dětí, tedy o přibližně 4150 méně než ve skutečnosti. To je tedy počet „předrozených“ dětí. Pokud by se tyto děti narodily až v roce 2022 a přitom byla úroveň úhrnné plodnosti i v roce 2022 stejná jako v roce 2020, očekávali bychom (vzhledem k současné populaci žen v reprodukčním věku) narození celkem asi 105 850 (živě narozených) dětí za rok 2022. To odpovídá výše zmíněnému meziročnímu poklesu o cca 5,3 %. Pokud odpočítáme „předrozených“ cca 4150 dětí, dostáváme se k počtu cca 101 700 živě narozených, což by představovalo meziroční pokles o 9,0 % (pokud místo úhrnné plodnosti z roku 2020 vezmeme tu z roku 2019, dojdeme k odhadu velikosti meziročního poklesu 9,9 %.) Připomeňme, že v tomto scénáři bude po „nadprůměrném“ roce 2021 následovat rok nikoliv průměrný, ale „podprůměrný“, protože dojde k bezprostřednímu vyrovnání „schodku“ z roku 2021, načež by se v roce 2023 měla úhrnná plodnost opět zvýšit. Právě bezprostřednost vyrovnání zmíněného „schodku“ (jde o přesun pouze mezi roky 2021 a 2022) je dosti silným předpokladem tohoto modelu.
Závěry:
Existuje poměrně věrohodné vysvětlení skokového meziročního propadu počtu narozených dětí o 9-10 procent, a to v kombinaci dvou faktorů – změny v četnosti a struktuře populace žen v reprodukčním věku (odpovídající meziročnímu poklesu o 2,6 %) a změny časování těhotenství ve prospěch roku 2021 na úkor roku 2022, který se projevil nárůstem úhrnné plodnosti v roce 2021 a výrazným poklesem této míry v roce 2022.
Samotné změny v četnosti a struktuře populace žen v reprodukčním věku k vysvětlení poklesu o 9-10 procent v žádném případě nestačí. Dominantní faktor určující tuto změnu je třeba hledat jinde.
V roce 2022 došlo nejen k výraznému poklesu počtu živě narozených dětí (který je zčásti dán změnami v četnosti a struktuře populace žen v reprodukčním věku), ale také k výraznému poklesu úhrnné plodnosti. Existence jednoho možného vysvětlení pozorovaného poklesu ani zdaleka nevylučuje působení dalších faktorů.
Pokud v pozorovaném 9,5% poklesu počtu živě narozených dětí hrálo nějakou roli očkování probíhající v roce 2021 (a nemusí jít přitom o efekt biologický, ale např. o efekt psychologický), šlo jen o jeden z působících faktorů. Celý pokles rozhodně nemůže být tomuto faktoru přičítán.
Slíbená grafická nápověda:
Následující graf znázorňuje vývoj meziroční změny počtu živě narozených. Porovnáván je vždy daný měsíc se stejným měsícem předchozího roku a toto srovnání je znázorněno modrými body. Červené vodorovné úsečky pak znázorňují meziroční srovnání celkových počtů – daný rok je vždy porovnán s rokem předchozím.
Cílem soutěže je odhadnout hodnotu pro červenou úsečku za rok 2022, jehož údaje jsou zatím nekompletní. Své tipy můžete zasílat na email ondrej.vencalek@upol.cz nebo zveřejnit v diskusi u našeho FB příspěvku k tomuto článku.
Velmi nás těší, že naprostá většina diskutujících pochopila, o co jde v jednoduchém modelu od Tomáše Fürsta popsaném v článcích “Znamení slunce aneb observační studie a selection bias” a “Znamení slunce útočí”. Předtím, než se pustíme do dalšího vysvětlení pro ty, co mají z nějakého důvodu problém nezaujatě pochopit podstatu popsaného efektu, popřípadě skriptu v R, si přečtěte následující:
CO TO JE: Grafy jsou realizace jednoduchého modelu, na kterém je ukázán efekt výběrového vychýlení a efekt špatné klasifikace. Model nepotřebuje ŽÁDNÁ řádková data, časové řady ani nic podobného.
CO TO NENÍ: V žádném případě se nejedná o výpočet efektivity vakcinace na základě reálných dat, skript nepotřebuje žádný externí soubor, pouze pár knihoven jazyka R.
Model má několik vstupních PARAMETRŮ, které si můžete nastavit (aktuální skript v jazyce R je ke stažení zde https://github.com/strakrob/znameniSLUNCE, R a Rstudio lze stáhnout zde https://posit.co/download/rstudio-desktop/) dle libosti. Potřebujete 5 – 10 parametrů (záleží, jaký efekt chcete modelovat), všechny jsou okomentovány spolu s celým zdrojem pro usnadnění práce se skriptem a případně jeho další úpravou pro zájemce. Nastavení parametrů pro jednotlivé grafy z výše uvedených článků je v nich důsledně popsáno. Skript nedělá nic jiného, než co je popsáno v článcích, tj., v prvním z článků:
Vybere náhodně části populace, které zemřou a které dostanou Znamení slunce. Z konstrukce modelu i jeho implementace v R je zřejmé, že Znamení nemá v tomto případě žádný vliv na úmrtí, což je vidět i v grafech.
U efektu výběrového vychýlení odstraníme udělení Znamení slunce (s určitou pravděpodobností různou od 0), ale pouze pokud k němu dojde 14 dní před úmrtím, na grafech se objeví virtuální účinnost Znamení – tím větší, čím větší je zmíněná pravděpodobnost.
V druhém z článků, kde určitá malá část Znamení slunce zabíjí:
Vybere náhodně určitou část populace se Znamením a nechá jí náhodně umřít mezi 0. a 14. dnem od udělení Znamení, na grafech je tento efekt patrný od samého začátku.
Totéž, co v 1), ale špatně klasifikujeme VŠECHNY jedince se Znamením tak, že je počítáme jako se znamením až od 14. dne po jeho udělení. Zvýšené riziko nešťastníků z bodu 1) zmizí díky tomu, že oficiálně umírají jako jedinci bez Znamení (tady si můžete pohrát s nastavením parametrů a sledovat výsledek).
Totéž, co v 1), ale špatně klasifikujeme POUZE jedince, kteří zemřeli do 14 dnů od udělení Znamení (prohlásíme je za jedince bez Znamení) a rázem se nám objeví úplně opačný výsledek než v bodě 1).
Tento jednoduchý model poukazuje na úskalí interpretace výsledků na základě observačních dat, kde může lehce dojít k různým typům vychýlení až k nepoctivé klasifikaci, přičemž v tomto modelu není důležité zda při “prevenci” jde o Znamení slunce, vakcíny, léky, nebo červené svetry. Na druhou stranu nás trochu mrzí, že členové a skalní fanoušci ze sdružení Sníh (včetně těch, kteří vystupují jako matematici) mají problém s kontrolou tak jednoduchého modelu a pochopení skriptu na pár desítek řádků. Nic však pro ně ještě není ztraceno, pokud mají zájem (i kdokoli další), každou středu od 9:30 do 11:30 mám konzultace a rád vše zájemcům vysvětlím (online, pokud zrovna nebudete cestovat do Krakowa), email lze dohledat na stránkách AGH (https://skos.agh.edu.pl).
Vypadá to, že naše země není jediná, kde se ke zdůvodnění předem rozhodnutých protiepidemických opatření používala chybná či zmanipulovaná data. Přečtěte si v The Telegraph frustrující článek od Carla Heneghana, který líčí, jak v Downing Street marně vysvětloval, že data, kterými chtějí britští politici zdůvodnit další lockdown, jsou chybná a zastaralá.
Pak si vzpomeňte, že u nás používali politici přesně stejnou strategii. Lockdown zdůvodňovali nesmyslným modelem z dílny ÚZISu, který byl tak absurdní, že jsme mu v dubnu 2021 věnovali samostatné pojednání s názvem Úsvit šamanů. Později na ÚZISu vykouzlili naprosto zcestnou „evidenci“ k uzavření škol, za kterou jsme Duškův ústav překřtili na Ústav pro zkreslování informací a statistiky.
Zatímco obyvatelé Britského království se své covidistické věrchušky dávno zbavili, u nás se nezměnilo vůbec nic. Ve vládě vystřídali jedni šílenci druhé a ÚZIS pokračuje v manipulaci s daty jako by se nechumelilo.
Holt každý národ má takové instituce, jaké si zaslouží.
Znamení slunce už nám jednou posloužilo k ilustraci mimořádně zajímavého fenoménu, který je samozřejmě zcela fiktivní a jakákoliv jeho podobnost s reálnými daty je čistě náhodná. Dnes Znamení probudíme znova a ukážeme další zajímavost, která je ještě více fiktivní a jakákoliv její podobnost s realitou – a to zejména realitou popsanou zde – je ještě více náhodná.
Představme si populaci deseti milionů lidí, kterou budeme sledovat po 365 po sobě jdoucích dní. Náhodně vybereme setinu populace, která během sledované doby zemře. Čas úmrtí každého nešťastníka je vybrán náhodně s rovnoměrným rozdělením přes celý sledovaný rok. Dále náhodně vybereme asi 65 procent populace, která si někdy během roku dojde na Hlavní nádraží pro Znamení slunce (to je malý obrázek sluníčka, který je zájemcům nakreslen henou na rameno). Čas udělení Znamení slunce je také náhodně vybrán s rovnoměrným rozdělením přes sto sledovaných dnů.
Dále předpokládejme, že jeden z tisíce sluníčkových do 14 dnů od obdržení Znamení zemře (jedno z tisíce Znamení je totiž ve skutečnosti Znamením smrti). Vybereme tedy náhodně tisícinu sluníčkových a necháme je někdy během 14 dnů od udělení Znamení zemřít. K přirozeným 100 tisícům úmrtí tedy přibyde během sledovaného období ještě asi 6 500 úmrtí po obdržení Znamení slunce (smrti).
Pro každý den spočteme úmrtnost sluníčkových (tedy procento lidí se Znamením, kteří daný den zemřeli) a úmrtnost nesluníčkových (procento lidí bez Znamení, kteří daný den zemřeli). Není nijak překvapivé, že sluníčkoví umírají více a efekt je nejvíce patrný na začátku sledovaného období, kdy je sluníčkových ještě málo. Graf ze sta opakování výše popsaného modelu je níže. Je zobrazen sedmidenní centrální klouzavý průměr denní úmrtnosti, abychom mírně potlačili šum.
A teď se podívejme, co se stane, když se někdo rozhodne, že Znamení slunce začíná platit až 14 dnů od udělení. Všechny, kteří mají Znamení slunce kratší dobu než 14 dnů, budeme tedy považovat za neoznačené. Pokud provedeme tuto jednoduchou účetní operaci, dopadne vyhodnocení výše uvedeného modelu takto:
Sluníčková mortalita je rázem pryč, a ještě k tomu to v druhé polovině roku vypadá, že Znamení slunce před úmrtím mírně chrání!
A když už jsme u toho účetnictví, můžeme se podívat, jak by se projevila ještě jedna změna. Za zemřelé se znamením budeme opět počítat až ty, kteří jsou alespoň 14 dnů od znamení. Ovšem celkové množství lidí se znamením je počítáno dle původní metodiky, to jest ihned od udělení znamení. Tento typ „kreativního účetnictví“ skončí následovně:
Dne 16. ledna 2023 jsme se Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) dotázali, proč došlo v reportech, které ÚZIS zveřejňuje, k dramatickým změnám se zpětnou platností. Tyto změny podrobně popisujeme zde. ÚZIS nám odpověděl 8. února 2023 velmi stručným textem, kde sděluje následující:
1. ÚZIS potvrzuje, že k námi popsaným změnám skutečně došlo.
2. ÚZIS tvrdí, že v databázích se nic nezměnilo, změna se udála pouze v tom, jak se z databáze generuje každodenní report, který je k nalezení zde jako příloha 4. Zde je potřeba dodat, že právě příloha 4 byla celou dobu tím zásadním dokumentem, ze kterého veřejnost, novináři, politici a jiní čerpali podklady pro svá tvrzení o účinnosti vakcín či obsazenosti nemocnic.
3. ÚZIS sděluje, že nově (tedy po úpravě generování reportů) začal lidi do 14 dnů po první dávce považovat za neočkované. Tím vysvětluje naše pozorování, že 22. října 2022 najednou z přílohy 4 zmizelo mnoho covidových úmrtí u jedinců očkovaných první dávkou. Abychom byli konkrétní, před úpravou dat byly hodnoty v kategorii „Zemřelí po první dávce“ (myšlena jsou jen úmrtí s covidem) 72 lidí v lednu 2021, 210 lidí v únoru a 565 lidí v březnu. Po úpravě dat se tato čísla změnila na 13, 104 a 236. Pokud by byla pravda to, co ÚZIS tvrdí – tedy že lidé, kteří jsou méně než 14 dnů od první dávky, byli přeřazeni do kategorie neočkovaných – musela by adekvátně poklesnout i celková velikost kohorty očkovaných prvních dávkou. To se ovšem nestalo. Před úpravou dat byla čísla v kategorii „Průměrný denní počet osob v kategorii s 1 dávkou v daném intervalu“ za leden, únor a březen 2021 tato: [121 912, 252 326 a 605 128]. Po úpravě dat se tato čísla změnila na [121 817, 252 126 a 604 616]. Je tedy zřejmé, že v této kategorii k odpovídající úpravě nedošlo. Jinými slovy, z této kategorie byli odstraněni v podstatě pouze zemřelí (potud je informace ÚZISu pravdivá), ale téměř nikdo další. Rozhodně nebyli odstraněni všichni, kteří byli do 14 dnů po první dávce. Vysvětlení ÚZISu je tedy prokazatelně nepravdivé.
Pro lepší porozumění nabízíme následující příklad. Řekněmě, že 1. ledna 2021 máme sto tisíc neočkovaných lidí. Dne 18. ledna jich tisíc naočkujeme. Deset z nich v následujících 14 dnech zemře. Úmrtnost očkovaných v lednu by se tedy logicky měla spočítat jako 10 / 1000. ÚZIS ve své odpovědi tvrdí, že dle nové metodiky by v tomto případě všech 1000 očkovaných považoval až do konce ledna za neočkované, tedy úmrtnost očkovaných v lednu by byla 0 / 0 neboli nedefinovaná. Ovšem podle změn, které ÚZIS v datech ve skutečnosti provedl, to vypadá, že za neočkované považoval jen těch 10 mrtvých, ale všech 990 přeživších nechal v kategorii očkovaných. Úmrtnost by tedy vyšla 0 / 990. To jsou dramatické rozdíly.
V mezičase (mezi 8. únorem 2023 a dneškem) se data v příslušném reportu opět trochu změnila (důvod nám nebyl sdělen), ani současné hodnoty však neodpovídají ÚZISem popsanému stavu.
4. Dále ÚZIS píše: “zároveň bohužel došlo ve výstupu k chybě, kdy blok výsledku pro JIP ve věku 75+ byl zobrazen i v sekci 65+, to je již po předchozím upozornění uživatelů, za něž děkujeme, opraveno.” V tomto bodě souhlasíme s vysvětlením ÚZISu, považujeme ovšem takové chyby za mimořádně nešťastné. Jde o tisíce pacientů, kteří se přesouvají tam a zpět, a to právě v kolonkách, podle kterých se v této zemi řídila nejdrastičtější opatření v jejích dějinách.
5. Zbylý text odpovědi ÚZISu sděluje, že popsané rozdíly nehrají roli. ÚZIS píše „U počtů po dokončeném očkovaní, ze kterých se počítají ochranné efekty, jsou rozdíly v počtech eventů minimální, např. v únoru 2021 […] u pozitivity to je cca 5 % eventů, což se do ochranného efektu promítá jako 89,3 % vs. 89,7 %, což je minimální rozdíl.“ Toto sdělení je nicméně irelevantní, neboť – jak vysvětlujeme výše – pokud nejsou správně spočtené velikosti kohort oba „ochranné efekty“ citované ÚZISem výše nemají nic společného s realitou. To, že se tyto dva odhady vzájemně liší jen málo, je tedy zcela irelevantní.
Dále konstatujeme, že data o počtech očkovaných v příloze 4 neodpovídají datům na stránce „Přehled vykázaných očkování“, a to ani po zahrnutí „vakcinačního okna v délce 14 dnů“. Je také pozoruhodné, že dle Českého statistického úřadu kolísal celkový počet obyvatel od ledna 2021 do září 2022 mezi 10 492 910 a 10 527 732. ÚZIS ovšem vykazuje kolísání mezi 10 701 749 a 10 701 760.
Na náš formální dotaz dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím nám tedy ÚZIS poskytl odpověď, která je prokazatelně nepravdivá. Pokud byla mezi neočkované přesunuta část očkovaných, která zemřela (s covidem), ale ne odpovídající část očkovaných, která nezemřela, jedná se o manipulaci s daty, která je nepřípustná a vede k chybným odhadům účinnosti (a bezpečnosti) vakcín proti covidu. Nejde o první selhání tohoto úřadu. Již dříve jsme upozorňovali na zásadní nesrovnalosti v činnosti ÚZIS (viz například zde, zde, zde, zde nebo zde).
Odpověď ÚZISu tak jen zdůraznila důležitost našeho opakovaného požadavku, aby byl nezávislým datovým analytikům umožněn přístup k anonymizované datové sadě na úrovni jednotlivců, včetně kalendářního data všech covidových očkování, data a výsledku všech PCR testů, data hospitalizací a data úmrtí z jakýchkoliv příčin. Nezávislí analytici by tak mohli důsledně ověřovat tvrzení ÚZISu a ministerstva, která se v minulosti ukázala tak často být nepravdivá či zavádějící.
Tři roky od začátku epidemie je nejvyšší čas začít krok po kroku ze skutečných dat rekonstruovat, co se v této zemi během pandemie dělo. Momentálně máme jedinou jistotu – obraz podávaný analytiky ÚZISu neodpovídá realitě.
