Blog

Zuzana Krátká

Prezident České lékařské komory MUDr. Kubek netrpělivě volá po instrukcích pro další vlnu očkování proti covidu-19 na podzim 2023, ale ani Ministerstvo zdravotnictví ani Národní institut pro zvládnutí pandemie se na dalším postupu nedokáží domluvit.

Problém to je z našeho pohledu marginální, protože po třech letech je už společnost dostatečně promořená a není důvod k obavám z následující sezóny. Už ta právě uplynulá byla poměrně poklidná, jak ukazují data o počtu hospitalizací a úmrtí pacientů s covid-19 od června 2022 do června 2023, která poskytuje web ministerstva zdravotnictví.

Počet hospitalizací pacientů s covid-19 za 6/2022 – 6 / 2023

Počet úmrtí osob s covid-19 za 6/2022 – 6 / 2023

Otázkou zůstává, jak efektivní byly vakcíny používané v loňském roce a zda skutečně častá vakcinace očkované osoby chrání. Na datech prezentovaných 15.6.2023 v CDC se můžeme přesvědčit o skutečné efektivitě vakcinace bivalentními vakcínami. Na níže uvedeném snímku, který pochází z uvedené prezentace, jsou zobrazena data osob starších 18 let a ochranný efekt vakcín (vaccine effectiveness, VE) podle typu vakcíny a převládající varianty viru. V době, kdy převládala varianta SARS-Cov-2, jejíž mRNA byla přítomná v bivalentní vakcíně, byl efekt vakcinace vyšší než v obdobích, kdy se objevily nové mutace. S časem a změnou převládající varianty viru efekt vakcíny klesal. Lidé očkovaní před více než třemi měsíci tak proti hospitalizaci nebyli chráněni o nic víc než lidé neočkovaní.    

Efekt vakcinace na hospitalizaci očkovaných osob v různých obdobích podle typu převládající varianty koronaviru a doby uplynulé od očkování. Prezentace Link-Gelles, CDC, 2023.

O nízkém až nulovém efektu vakcinace víme už dlouho. Srestha a kol., autoři tzv. clevelandské studie, sledovali výskyt infekce u zaměstnanců Cleveland Clinic, Ohio, USA, kterým byla od září 2022 nabízena posilující dávka bivalentní mRNA vakcíny (tedy vakcíny obsahující kromě mRNA původního wuhanského kmene také mRNA varianty omikron). Autoři studie sledovali výskyt infekce u pracovníků kliniky v období od září 2022 do března 2023. Do studie bylo zahrnuto 51 tisíc zaměstnanců. Aspoň jednu dávku vakcíny dostalo 45 tisíc osob, bivalentní vakcínou bylo na podzim 2022 naočkováno cca 14 800 osob, zcela neočkovaných bylo necelých 6 tisíc osob. Autoři studie sledovali výskyt infekce koronavirem po celou dobu studie a porovnávali mezi sebou skupiny rozdělené jednak podle počtu dávek a jednak podle doby, která uplynula od poslední v minulosti evidované infekce (resp. podle varianty viru).

Zjistili, že u osob dosud neinfikovaných (červeně) byla frekvence výskytů infekce vyšší než u těch s imunitou po prodělané nemoci (modře, zeleně). Riziko reinfekce stoupalo s časem uplynulým od poslední prodělané infekce, což nebylo pro autory studie nijak překvapivé.

Kumulativní incidence covidu u osob ze skupin rozdělených podle původce předchozí infekce. Podle Srestha a kol, 2023.

Překvapivé však pro ně bylo zjištění, že riziko infekce rostlo také s počtem aplikovaných dávek vakcíny. Tedy čím více dávek osoby obdržely, tím více se jich nakazilo koronavirem.

Kumulativní incidence covidu-19 u osob ze skupin rozdělených podle počtu dávek vakcíny. Podle Srestha a kol, 2023.

V současnosti aplikované bivalentní vakcíny měly u tohoto souboru cca 29% účinnost v ochraně proti infekci Omicron BA.4/5, jejíž mRNA je přítomná ve vakcíně, ale s novými variantami omikronu ochrana před nakažením klesla prakticky až na nulu. Účinnost ochrany vakcinace před závažným průběhem nemoci stanovena být nemohla, jelikož případů s vážným průběhem onemocnění covid-19 bylo příliš málo. 

Autoři později navázali na tyto výsledky druhou prací, ve které porovnávali, zda jsou více chráněni lidé, kteří jsou očkovaní všemi dávkami dle doporučení CDC („up-to-date“) nebo ti, kteří jsou očkováni méně dávkami, tedy jsou „not-up-to-date“. Zjistili, že ve skupině „up-to-date“ byl výskyt infekce vyšší, zvláště pokud tito lidé nebyli nikdy dříve nemocní nebo onemocněli před dlouhou dobou původními variantami SARS-CoV-2. Skupina „not-up-to-date“ měla nižší frekvenci výskytu covidu-19.  Na grafu níže uvedeném je zobrazena kumulativní incidence covid u tří skupin osob (červená, modrá, zelená), které byly vytvořeny podle frekvence jejich testování. Červeně je vyznačena skupina, ve které se lidé testovali často, modře méně často nebo zeleně zřídka. Při častějším testování byla pochopitelně vyšší šance na záchyt infekce. Vyšší frekvence covidu byla u skupiny „up-to-date“ než „not-up-to-date“ ve všech případech.

Kumulativní incidence covidu u osob skupin rozdělených podle statusu „up-to-date“ a „not-up-to-date“ a podle četnosti testování na covid-19. Podle Srestha a kol, 2023.

V dalším grafu porovnávali riziko další infekce u skupin rozdělených podle toho, kterou variantou se dříve nakazili, a očkovacího statusu. Červená křivka popisuje skupinu osob dosud bez (známé) infekce, modrá po předchozí nákazou starší variantou koronaviru, žlutě a hnědě po nákaze omikronem.

Kumulativní incidence covidu u osob skupin rozdělených podle statusu „up-to-date“ a „not-up-to-date“ a podle předchozí infekce. Podle Srestha a kol, 2023.

Nejméně reinfekcí měli lidé, kteří byli „ not-up-to-date“ a kteří navíc nedávno onemocněli aktuální variantou omikronu. Autoři to vysvětlují tak, že hlavní ochrannou roli před reinfekcí, resp. průlomovou infekcí, hraje imunita po prodělané infekci. Efekt imunity navozené expozicí koronaviru patrně hraje roli i u osob, které neprodělaly onemocnění s klinickými projevy, ale jejichž (asymptomatická) expozice virovým antigenům byla dostatečná pro stimulaci jejich imunitního systému. 

Autoři v závěru zdůrazňují to, že je pošetilé spoléhat se nadále na spolehlivou ochranu „up-to-date“ očkovacího schématu a pochybují o tom, že je nutné nadále očkovat celou populaci proti covidu-19 – zvláště, pokud víme,  že ochrana mRNA vakcínou velmi rychle slábne, viry mutují tak, že imunita nedokáže zajistit ochranu před nově vytvořenými variantami a většina populace má již kvalitní ochranu po prodělané infekci.

Tomáš Fürst

Již nějakou dobu fascinovaně hledím na covidová data z Japonska. Vůbec netuším, co si o nich mám myslet. A když nevím, tak se zeptám.

Na obrázku 1 níže je zachycen průběh epidemie v Japonsku od 1. ledna 2021 do 1. dubna 2023. Modře je zakreslen týdenní klouzavý průměr absolutního počtu nových nákaz, červeně týdenní klouzavý průměr absolutního počtu nově podaných covidových vakcín. Data jsou stažena z Our World in Data, server ovšem tento způsob zobrazení neumožňuje (proč vlastně?), obrázky jsou tedy moje vlastní.

Pojďme se postupně zaměřit na druhou, třetí a čtvrtou vlnu ve výše uvedeném obrázku. Pro každou vlnu vynásobíme počet nových případů (modrou čáru) takovou konstantou, aby se vrchol červeného a modrého kopce přibližně potkával a bylo možno jednoduše visuálně srovnat průběh obou křivek. Napřed se zaměříme na vrchol na jaře 2022.

Na první pohled je patrné, že modrá a červená křivka si velmi dobře odpovídají. Vrchol počtu nových případů v únoru 2022 jasně předchází vrcholu počtu očkování. Dalo by se tedy usuzovat, že ochota japonských obyvatel nechat se očkovat se velmi těsně odvíjí od vývoje epidemie. Pozoruhodné však je, že i oba menší vrcholy obou křivek v dubnu a květnu 2022 si velmi dobře odpovídají, a dokonce v případě květnového vrcholu už nelze říct, že by vrchol v počtu infekcí předcházel vrcholu v počtu vakcín. 

A takto vypadala situace na konci léta 2022.

Obě křivky si opět kvalitativně velmi dobře odpovídají. Tentokrát však již vakcinační křivka zřetelně předbíhá křivku nákaz. Dvojvrchol je jasně patrný jak v červené, tak v modré křivce, v červené křivce je však mnohem hlubší. 

Nakonec se podíváme na vývoj na přelomu let 2022 a 2023.

Zde již není pochyb o tom, že vrchol červené křivky (kolem 13. prosince) přichází před vrcholem v počtu nových nákaz (28. prosince). Propad mezi oběma vrcholy jde pravděpodobně na vrub přelomu roku, může se tedy jednat o statistický artefakt.

Poněkud škodolibě konstatuju, že kdyby takto vypadala křivka koncentrace oxidu uhličitého (červeně) a globální teploty (modře), tak máme už dávno zakázáno i dýchat. V tomto případě se však samozřejmě jedná o zcela bezvýznamnou datovou kuriozitu, kdy se obě křivky čirou náhodou takto zavlnily a různí dezinformátoři toho bezskrupulózně zneužívají k matení veřejnosti.

Jaroslav Janošek

Před pár týdny na serveru Inovace republiky vyšel můj rozhovor s panem Robinem Čumpelíkem. Mimo jiné jsem se v něm vyjadřoval negativně o obecné kvalitě vědeckých studií a jako příklad uváděl metaanalýzu, kterou zaslal profesor Zdeněk Hel jako důkaz, že vakcinace nemůže na plodnost mít žádný účinek.

To jej pravděpodobně rozčílilo a vytvořil poměrně dlouhý text, v němž hájí kvalitu dané metaanalýzy, poukazující mimo jiné na to, že:

1. Do samotné metaanalýzy autoři vybrali pouze 20 nejvíce kvalitních studií obsahujících relevantní data. Dr. Janošek proces výběru studií do metanalýzy zřejmě nepochopil.

K tomu bych rád řekl, že hodnocení kvality studií provedli autoři pouze u těch, které už do finální analýzy zahrnuli (je to snadno ověřitelné, pokud srovnáte čísla citací u studií zahrnutých do systematického review a metaanalýzy a ve výsledcích hodnocení kvality, viz výstřižky níže). To, že u jednoho typu zahrnutých studií (u tzv. kohortových studií) bylo 53,3 % z nich špatné kvality (tedy splňovaly méně než polovinu kritérií kvality), 33,3% střední (50-75 % kritérií kvality) a pouze 13,3 % dobré kvality (více než 75 %), jsou slova autorů, ne má (viz výstřižek níže).

U druhého typu studií (druhý odstavec druhého výstřižku) dokonce nebyla jako kvalitní vyhodnocena ani jedna. Toto by bylo samo o sobě v pořádku, problém je v tom, že studie nízké kvality nevyřadili. Jinými slovy, autoři zhodnotili, že většina studií je nedostatečné kvality, a pak je ZAHRNULI do vyhodnocení a vyvozovali z nich závěry (abych předešel možné námitce – nezohlednili kvalitu ani tím, že by v metaanalýze přidělili lepším studiím větší váhu). Je to podobné, jako by děti pečlivě zhodnotily hladinu rybníka, zjistily, že voda je pouze 10 cm hluboká, a pak do rybníka skočily z přilehlé desetimetrové skály. To je samo o sobě takový faul, že se dále metaanalýzou nemá cenu zabývat.

2. Profesor Hel správně říká, že ideální postup je požádat autory původních studií o surová data a ta pak zanalyzovat, proto nevadí, že některé články jsou v ruštině. Tyto tzv. pooled analyses surových dat sice nejsou při metaanalýze povinností, je to nicméně optimální postup. V každém případě však se toto v  případě daného článku zjevně nestalo – autoři metaanalýzy sami v metodice píšou, že pouze „získali plnou verzi článků“ (viz první výstřižek) a extrahovali z nich údaje (kapitola 2.4), ani slovo o tom, že by kontaktovali autory původních studií. Jakým způsobem tedy analyzovali kvalitu studií, které byly kompletně (kromě abstraktu) v ruštině, zůstává nezodpovězeno.

3. Žádné abstrakty o 200 slovech do metanalýzy 20 studií zařazeny nebyly.

Doporučuji panu profesorovi podívat se na citaci 2. Možná slov není 200, ale 300 (jednotlivá slova v pdf jsem nepočítal), ale jedná se evidentně o konferenční abstrakt. Možná jsou tam i další, analyzoval jsem jen prvních osm studií.

4. „Dr. Janošek pravděpodobně kritizuje studii Barda et al. (následuje obhajoba této studie)… I zde se tedy Dr. Janošek naprosto plete a vykazuje nepochopení použité metodologie.

Měl jsem na mysli „studii“ číslo 23 (Gonzalez a kol.), studie 7 (panem profesorem obhajovaná Barda a kol.)  je jedna z těch dvou, o kterých jsem říkal, že mohou být v pořádku – projdou přinejmenším filtrem „není to nesmysl na první pohled“. Je pak úsměvné (nebo smutné?), jak profesor Hel na základě svého osobního mylného předpokladu píše, že se Dr. Janošek „naprosto plete a nechápe metodologii“.
V následujícím bodě však pan profesor správně píše, že o tom, v kterém ročním období je hladina spermií nejvyšší, se vedou spory. V tomto bodě má pravdu, záleží na geografické lokalitě i na faktorech na úrovni jednotlivců. Na tom, že variabilita kvality spermatu s časem existuje, se však drtivá většina studií zabývajících se tímto tématem shoduje – a o to důležitější pak je mít kontrolní skupinu, která umožní odfiltrovat efekt sledovaného zásahu od přirozeného vývoje. Takováto kontrolní skupina však ve studii Gonzaleze a kol. chybí. Mé tvrzení z rozhovoru, že „v zimě je přirozeně hladina spermií nejnižší a na jaře nejvyšší“ je nicméně tím pádem jedním ze dvou tvrzení v rozhovoru, za kterými si nestojím (i když principiálně je argumentace o potřebě kontroly správná, jak jsem vysvětlil výše). Tím druhým mylným tvrzením pak přirozeně je, že „pokud si tu metaanalýzu pan profesor přečte, určitě pochopí, že je špatná“.

Zdeněk Hel se také podivuje nad tím, že jsem si vybral z 50 studií tuto. Důvod je samozřejmě naprosto jednoduchý: jedná se o metaanalýzu, tedy formát, který je v pyramidě medicíny založené na důkazech vysoko a má obsahovat již jen ty nejkvalitnější studie (jak pan doktor sám správně řekl). Proto je přirozené, že jsem sáhl nejprve po ní, stejně jako to, že po prohlédnutí prvních osmi studií jsem se již nedíval dále – proč taky, když je článek evidentně špatně? Pokud uvidíte, že se vám snaží prodejce prodat auto, kterému chybí motor, kola a převodovka, nebudete dále zkoumat barvu potahů – víte, že si ho nekoupíte.

Chtěl bych ještě tímto požádat pana profesora Hela, aby rozlišoval mezi „antivaxerstvím“ a objektivně kritickým pohledem na vědu. Pokud vím, nikdo ze sdružení SMIS nekritizoval vakcinaci ohrožených skupin v době, kdy vakcinace byla spuštěna. Naše kritika celou dobu směřovala k výběru skupin, které z vakcinace mohou benefitovat, namísto plošné vakcinace a k potřebě férového zhodnocení rizika a benefitů pro jednotlivé skupiny. V daném rozhovoru jsem na pana profesora neútočil – kritizoval jsem jím předloženou metaanalýzu, dokonce jsem jej označil za inteligentního člověka. Nemám problém s relevantní diskuzí, nicméně nálepkování a osobní útoky rozhodně součástí relevantní diskuze nejsou. Nesmírně mě zajímá, jestli pan profesor Hel i po přečtení tohoto textu bude trvat na tom, že diskutovaná metaanalýza je standardní a kvalitní vědeckou prací. Pokud ne, domnívám se, že je na místě to přiznat a omluvit se za použité formulace typu, že nerozumím metodologii. Pokud bude nicméně i nadále přesvědčen, že daná metaanalýza je (téměř) vrcholem správné evidence-based medicine, další diskuze pravděpodobně skutečně nemá význam.

Tomáš Fürst, Zuzana Krátká a Václav Fejt

Václav Hořejší to udělal zase. Ve svém textu zveřejněném v nejprve v tištěných Lidových novinách (posléze i v jejich on-line verzi), následně ve svém blogu na Aktuálně.cz a v časopise Argument napsal: „Pokud tito špičkoví odborníci dojdou k závěru, že pozitivní účinky jakékoliv vakcíny jasně převažují nad riziky nežádoucích vedlejších účinků, pak by neměl být důvod k pochybnostem. Považuji to prostě za aplikaci zásad zdravého rozumu a medicíny založené na důkazech.“ Kolega Hořejší se k tomuto přístupu přihlásil už dříve v polemice s Tomášem Fürstem, která se objevila na blogu ECHA24. Vřele doporučujeme si tuto starší polemiku znovu přečíst, je to jeden z nejdůležitějších textů celé doby covidové.

Dle Václava Hořejšího je tedy pravým významem Evidence Based Medicine nekritické přejímání doporučení různých odborných společností. My tomuto přístupu říkáme Eminence Based Medicine a obáváme se, že jde o mimořádně nebezpečný omyl.

Celý text Václava Hořejšího je plný autoritativních tvrzení, která jsou vyslovována Jeho Eminencí naprosto samozřejmě – bez jakékoliv evidence či odkazu na data či odbornou literaturu. Pojďme se alespoň na ta nejdůležitější tvrzení podrobně podívat.

1. „Důležité ale je, že tyto vakcíny chrání z 80 % proti těžkému a z více než 95 % proti fatálnímu průběhu onemocnění.“ Je nám záhadou, odkud VH tato čísla vzal. Původní registrační studie vakcíny Comirnaty proběhla v roce 2020 (za wuhanské varianty viru) na dospělých lidech, kteří dříve infekci neprodělali. Studie prokázala 95% účinnost proti nákaze koronavirem (měřeno positivním PCR testem). Účinnost proti úmrtí či těžkému průběhu nebyla v prospektivních randomizovaných studiích nikdy zkoumána. Observační data ukazují, že poměr celkové mortality neočkovaných a očkovaných se chová podivuhodně konstantně, a to jak během vln epidemie, tak mimo ně. To rozhodně nesvědčí pro vysokou účinnost vakcín proti úmrtí s covidem. Faktem je, že skutečnou účinnost jednotlivých covidových vakcín proti těžkému či fatálnímu průběhu onemocnění dnes nikdo nezná.
2. „Nepříznivé vedlejší následky vakcinace (jejichž existenci nikdo nepopíral) jsou mnohem méně časté a závažné než následky vlastního onemocnění. A to platí i pro ty méně rizikové skupiny včetně dětí.“ V této větě oznamovací je zdánlivě schovaná celá risk-benefit analýza pro všechny věkové kohorty. Jako vždy, bez jakékoliv evidence či odkazu. Realita je ovšem zcela odlišná. Již v létě 2021 jsme ukázali, že v případě mladých mužů, kteří již infekci prodělali, je riziko hospitalizace kvůli jednomu jedinému nežádoucímu účinku mRNA vakcín (myokarditidě) větší než riziko hospitalizace z důvodu opakované infekce koronavirem. Tedy, i kdyby měla vakcína 100% účinnost, risk-benefit analýza by vyšla v neprospěch vakcinace mladých rekonvalescentů. Podobný výpočet pro vysokoškoláky jsme reportovali zde. V případě dětí (u kterých se smrtnost covidu pohybuje na úrovni statistické nuly) by bylo třeba prokázat alespoň to, že riziko úmrtí po vakcíně je menší než jeden případ z milionu. To by vyžadovalo studii na mnoha desítkách milionů dětí, což je zcela nereálné. Risk-benefit analýzu pro děti tedy nikdy nikdo neprovedl. Vakcinace dětí mRNA vakcínami byla povolena bez důkazů o účinnosti vakcíny a bez důkazů o její bezpečnosti (podrobnosti zde a zde). Takto bychom mohli pokračovat pro mnohé další kohorty. Autoritativně vyslovené tvrzení VH je tedy zcela nepravdivé pro většinu skupin.
3. „Vysokým proočkováním tedy sice nelze dosáhnout stavu kolektivní imunity, ale lze docílit jakési kolektivní odolnosti vůči závažnému průběhu.“ Vzhledem k výše uvedenému bodu se opět jedná o iluzi či spíše zbožné přání, navíc velmi zavádějícím způsobem podané. Slovo „kolektivní“ navozuje dojem, že očkováním chráníme nejen sebe, ale i ostatní. To ovšem není pravda (což VH v textu uznává). Jakmile ovšem jednou veřejně uznáme, že očkování nechrání ostatní, ale pouze očkovaného, ztratíme jakýkoliv etický (a legální) základ pro zavedení povinného očkování či povinného používání cestovních covid pasů. Proto propagátoři očkování proti covidu žonglují s jazykem tak, aby iluzi „altruismu“ udrželi. Navíc znovu odkazujeme na bod 1 výše, kde tvrdíme, že o skutečné účinnosti vakcín dnes nikdo nic neví.
4. „Poznamenejme ovšem, že ani prodělání nemoci nechrání proti opakované infekci a onemocnění novějšími variantami viru.“ Z dat, která ÚZIS průběžně zveřejňoval, po celou dobu epidemie jasně plynulo, že předchozí prodělání infekce poskytuje velmi dobrou ochranu proti opakované infekci, hospitalizaci, či úmrtí z důvodu opakované infekce. V každém případě byla vždy ochrana předchozím proděláním lepší než ochrana vakcinací, což platilo pro všechny věkové skupiny, všechny endpointy a všechny varianty viru. Žádná ochrana není stoprocentní, ale text VH navozuje dojem, že vakcíny chrání skvěle, zatímco prodělání infekce nikoliv. Ve skutečnosti to je – a po celou dobu epidemie bylo – přesně naopak.

Tímto způsobem bychom mohli pokračovat a pomocí dat vyvrátit prakticky všechna tvrzení, která VH vrší bez jakékoliv evidence. Za klíčové ovšem považujeme přiznání kolegy Hořejšího, že jeho výklad EBM sestává z nekritické akceptace stanovisek vědeckých autorit a regulačních orgánů.

Stalo se však, co se dříve či později stát muselo – vědecké autority postihla kolektivní ztráta soudnosti. V takovém případě Eminence Based Medicine tragicky selže a její zastánci slepě opakují fráze, které jsou v ostrém rozporu s realitou a které ohrožují zdraví lidí.

Je třeba opustit medicínu založenou na autoritách a vrátit se k medicíně založené na důkazech. Matka Příroda totiž nikdy nelže – na rozdíl od vědeckých autorit, na které Václav Hořejší tolik věří.

Zuzana Krátká

Téměř po celou dobu covidové pandemie se vedly vášnivé diskuse o racionalitě a účinnosti navržených mimořádných opatření. Protože velmi rychle zapomínáme, doporučuji si alespoň zběžně prohlédnout článek Jitky Slabé „Vládní boj proti pandemii: přehled opatření vydaných v souvislosti s pandemií onemocnění covid-19 v Česku v letech 2020 a 2021“, který byl zveřejněný v časopise Demografie č.2 /2022 , kde jsou všechna základní omezení shrnuta, a to včetně pěti nouzových stavů.

Bohužel nikdo nevyhodnocoval, zda a jak jsou opatření efektivní. Přestože, jak si ukážeme níže, existoval dostatek dat, která mohla účinnost a vhodnost jednotlivých opatření v daných fázích pandemie potvrdit či vyvrátit.  

Největší kritiku vyvolalo rozsáhlé uzavírání škol a přechod na on-line výuku. Na konci tohoto článku je uvedena tabulka z výše citované publikace s přehledem jednotlivých uzavírek. Zatímco k plošnému uzavření mateřských škol došlo pouze v období nejpřísnějších restrikcí (mezi 27. únorem 2021 a 11. dubnem 2021), v případě prvního stupně základních škol byla zakázána fyzická přítomnost žáků na vyučování ve čtyřech obdobích. V ostatních obdobích probíhala rotační výuka či byla povolena prezenční výuka. Výuka na druhém stupni základních škol, na středních a vysokých školách byla omezena o poznání více. V případě rozvolnění byla nařízena rotační výuka. K nejdelší on-line výuce došlo u středoškoláků v době od 12. října 2020 do 16. května 2021.

Po návratu do škol studenty čekalo povinné testování antigenními nebo PCR testy. Jak uvádí J. Slabá ve svém přehledu, k pravidelnému testování zaměstnanců škol a žáků docházelo v květnu a červnu 2021, a pak třikrát v září 2021, dvakrát v listopadu a následně alespoň jednou týdně, a to až do konce roku 2021.

Velmi diskutovanou otázkou bylo, zda byly školy opravdu tak rizikové, jak ministerští experti tvrdili a jak se uvádělo v médiích experty, politiky i novináři (viz komentář Tomáše Fürsta, ve kterém upozorňuje na strašení „ohnisky nákazy“ ve školských zařízeních). Publikace Musalkové a kol. s názvem „Trends in SARS-CoV-2 cycle threshold values in the Czech Republic from April 2020 to April 2022“ nám pozdě, ale přece, poskytla na tuto otázku definitivní odpověď. Publikace zároveň ukazuje, že dostupná laboratorní data bylo možné využít k predikci vývoje epidemie.

V průběhu let 2020–2022 bylo v laboratoři SPADIA LAB v Ostravě vyšetřeno více než 2 miliony vzorků získaných buď nasofaryngeálním výtěrem nebo odběrem slin. Po celou dobu byla laboratoří využívána stejná detekční PCR souprava, což pak umožnilo získaná data retrospektivně hodnotit. V případě PCR vyšetření je totiž používána tzv. hodnota Ct, která kvantifikuje  virovou nálož vzorku. Vzorky s vysokou virovou náloží (pocházející od nejvíce infekčních jedinců) mají nízké hodnoty Ct, vzorky s vysokou hodnotou Ct pocházejí od jedinců infekčních minimálně nebo vůbec. 

Podle průměrné hodnoty Ct je možné predikovat vývoj epidemie

Autoři sledovali průměrné hodnoty Ct v naměřených vzorcích od všech osob testovaných v jednotlivých týdnech. Průměrné týdenní hodnoty Ct v průběhu epidemie kolísaly (viz Obrázek 1). Postupný pokles průměrného Ct signalizoval nárůst výskytu pozitivně testovaných jedinců v následujícím období (tedy vzestup vlny). Naopak –  nárůst průměrných hodnot Ct predikoval ústup epidemie (tedy pokles vlny). Tento trend platil pro měření, která proběhla v 1. a 2. vlně, v době omikronu se už situace změnila. 

Obrázek 1. Časový průběh středních hodnot Ct za týden (tmavě červená čára, osa vpravo, pořadí hodnot na ose obrácené) a celkový počet pozitivních testů za týden (šedá oblast, osa vlevo) z článku D.Musalková a kol.

Děti nebyly epidemickým rizikem

Průměrné hodnoty Ct byly analyzovány také zvlášť pro všechny věkové kategorie. Děti a mládež měli přibližně dvakrát nižší procento pozitivních testů než dospělí a senioři a měli také nejvyšší hodnoty Ct (viz Obrázek 2), což odpovídá nižší virové náloži. Naopak u testovaných seniorů (starších 66 let) byla pravděpodobnost výskytu pozitivního testu trvale nejvyšší. 

Obrázek č. 2. Rozdělení Ct hodnot u pozitivních testů kategorizovaných podle pohlaví (A) nebo věku (B). Data jsou zobrazena pomocí houslových grafů, černé body znázorňují medián a bílé obdélníky představují inter-kvartilové rozpětí. Převzato z článku D.Musalková a kol.

Zvláštní pozornost autoři věnovali výsledkům testování ve školách. To bylo v případě této laboratoře prováděno pomocí metody PCR ze vzorku slin.  Na Obrázku 3 je zachycena pozitivita testů u dětí a dospělých, a to u všech osob (General) a u osob testovaných ve školách (School). V obecné populaci měly děti většinou stejný nebo nižší záchyt pozitivních výsledků, ve školách měly jednoznačně nižší procento pozitivních záchytů než dospělí. A jak vyplývá z dalších dat, děti měly i významně nižší virovou nálož.  Extrémně nízký výskyt pozitivních výsledků ve školách ukazuje, že testování ve školách nemohlo významně přispět k omezení šíření infekce SARS-CoV-2.  

Obrázek  3. Procento pozitivních testů dětí a dospělých v obecné populaci (General) a ve skupině osob testovaných ve školách (Schools). Fialově znázorněna pozitivita u dětí, zeleně u dospělých v období od března 2021 do února 2022. Převzato z článku D.Musalková a kol.

Závěr

Život za pandemie covidu by vypadal jinak, kdyby se více naslouchalo odborníkům z laboratoří. Bohužel tomu tak nebylo a relevantní údaje o epidemii se objevují až po jejím skončení. V době pandemie však nebyl zájem zveřejňovat data, která nepodporovala hlavní myšlenkový směr. Pro úplnost dodejme, že tato publikace byla autory odeslaná do tisku v říjnu 2022 a akceptována byla až v dubnu 2023. Experti – většinou teoretici – řídící protiepidemická opatření v České republice, měli v roce 2021 průběžné výsledky této studie k dispozici, ale ignorovali je. Zopakujme si, kolik mimořádných opatření jsme v dané době byli nuceni dodržovat. Nezbývá, než se poučit a současně požadovat od zodpovědných osob vysvětlení. Protože pouze pokud se poučíme z chyb, můžeme se příště zachovat moudřeji.

Tabulka 1. Zjednodušené schéma provozu mateřských, základních a středních škol z publikace Jitky Slabé „Vládní boj proti pandemii: přehled opatření vydaných v souvislosti s pandemií onemocnění covid-19 v Česku v letech 2020 a 2021. Demografie č.2 /2022. 

Tomáš Fürst

Před nedávnem jsem na stránkách sdružení SMIS prozradil, že v Německu od jara 2021 řádí tajemné something, které způsobuje trvalou nadúmrtnost ve všech věkových kategoriích. Dnes se chci podívat, zda something úřaduje také v Anglii. Britský Office of Health Improvements and Disparities pravidelně aktualizuje data o nadúmrtích v Anglii a zároveň nabízí skvělý online nástroj na jejich vizualisaci. Napřed si prosím data prohlédněte a potom čtěte dál, co v grafech vidím já.

1. Na spodním z obou grafů níže je skvěle vidět, jak se v Británii postupně učili vykazovat covidová úmrtí. V první vlně (jaro 2020) byla vlna nadúmrtí zásadní, ale jen část z nich byla identifikována jako úmrtí s covidem. Ve skutečnosti tedy na covid (žlutě) na jaře 2020 zemřelo více lidí, než se v té době úřady domnívaly. V druhé vlně (jaro 2021) tomu bylo přesně naopak – covidových úmrtí bylo vykázáno mnohem více než celkových nadúmrtí. V této vlně tedy naopak na covid (žlutě) zemřelo mnohem méně lidí, než se úřady domnívaly.

2. Ve věkové kategorii 0–24 let není epidemie vůbec vidět a až do poloviny roku 2021 je mortalita pod dlouhodobým průměrem. Od poloviny roku 2021 až do dnešního dne je ovšem mírně nad průměrem. Jedná se (naštěstí) o malá čísla, i tak je ovšem tohle pozorování znepokojující. U mužů je situaci horší než u žen.

3. Ve věkové kategorii 25–49 let je veškerá nadúmrtnost do poloviny roku 2021 téměř přesně vysvětlena covidem. Potom se ovšem charakter dat mění a u obou pohlaví přetrvává až do dneška znatelně zvýšená nadúmrtnost, která již covidem vysvětlena není. V této věkové kategorii tedy přibližně od poloviny roku 2021 úřaduje britská verze something.

4. Ve věkové kategorii 50–64 let je situace velmi podobná. Od poloviny roku 2021 začíná období trvale zvýšené úmrtnosti, která není vysvětlena covidem. Jen v této věkové kategorii se jedná o desítky až stovky mrtvých každý týden, kteří umírají „navíc“. Je to o to horší, že po dvou velkých vlnách epidemie bychom měli očekávat velmi podstatná podúmrtí. Situace je ale přesně opačná. Když se podíváme na tabulku příčin úmrtí, uvidíme zásadně nadrepresentované všechny příčiny související se srdcem a oběhovou soustavou. Rakoviny, respirační infekce, demence, Alzheimer a diabetes jsou víceméně na očekávané úrovni. Velmi zásadně nadrepresentované jsou překvapivě onemocnění jater.

5. Ve vyšších věkových kategoriích (65+) je situace také zajímavá. Po dvou zásadních vlnách nadúmrtí během covidu následuje očekávaný zákmit do podúmrtí během první poloviny roku 2021. Od poloviny roku 2021 (tedy počínaje létem!) ovšem i v této věkové kategorii nastupuje období trvalé a zcela systematické nadúmrtnosti, které je přerušeno (velmi překvapivě) mezi lednem a dubnem 2022, kdy se úmrtí pohybují mírně pod očekávanou úrovní, i když se právě v tomto období opět umíralo na covid. Níže kopírujeme jen obrázek pro věk 65-74, ostatní dvě věkové skupiny se chovají velmi podobně.

Hlásím tedy, že tajemné something úřaduje nejen v Německu, ale i v Anglii. Od poloviny roku 2021 – stejně jako v Německu – kosí something mladé i staré, muže i ženy. Týden co týden stovky mrtvých, kteří mrtví být neměli.

Jak budeme v příštích letech jejich dětem vysvětlovat to ohlušující ticho, které ohledně této bezprecedentní katastrofy všude panuje?

Tomáš Fürst

Před nedávnem se objevila ve veřejném prostoru zajímavá studie z pera německých kolegů. Abych ušetřil fakt-čekistům pár kliků, hlásím, že studie je peer-reviewed a žurnál Cureus je od roku 2022 součástí Springer Nature.

Studie v celku není ničím překvapivá, s německou metodologickou pečlivostí přináší přehled celkové nadúmrtnosti (excess mortality) v Německu v letech 2020–2022. Kdo sleduje Our World in Data, tak dobře ví, že přibližně od poloviny roku 2021 záhadně roste celkový počet úmrtí v mnoha západních zemích, a to napříč věkovými kategoriemi, včetně kategorie mladých lidí, kteří covidovou mortalitou téměř nebyli zasaženi. Celou katastrofu obestírá povinné mlčení v mainstreamových sdělovacích prostředcích, takže mnoho lidí vůbec neví, že v Evropě (a mnoha dalších „západních“ zemích) probíhá největší vlna nevysvětlitelných úmrtí v moderních dějinách této civilisace.

Publikace, kterou zde komentuju, přináší detailní rozbor, jak se tato katastrofa odvíjela u našich západních sousedů. Míra nadúmrtí v Německu dosáhla za poslední tři roky svého maxima v prosinci roku 2022. Ano, čtete správně – německá nadúmrtí koncem roku 2022 překonala veškeré vlny epidemie z předchozích dvou let. Vrchol v prosinci 2022 dosáhl hodnoty kolem 30% – to znamená, že v Německu umíralo asi o třetinu více lidí, než by bylo lze očekávat na základě dat z předchozích let. Dle owd víme, že covid z této záplavy nadměrných úmrtí vysvětluje pouhý zlomek. Podrobný průběh míry nadúmrtí v jednotlivých věkových kategoriích je zobrazen níže (obrázek jsem si vypůjčil z komentované publikace):

https://www.cureus.com/articles/149410-estimation-of-excess-mortality-in-germany-during-2020-2022#!/

Nejzajímavější na celé studii je asi předposlední věta abstraktu, kterou pro její půvab odcituju celou a přesně: „These findings indicate that something must have happened in spring 2021 that led to a sudden and sustained increase in mortality, although no such effects on mortality had been observed during the early COVID-19 pandemic so far.“

Takže something. Už dlouho mi ale vrtá hlavou, že v naší zemi something úřaduje o poznání méně než u našich západních sousedů. Čím to je? Jedna možnost je, že jsme u nás během covidu nechali zemřít tolik lidí, že something už nemá kde brát. Taky je možné, že jsme při vykazování různých velmi dobrovolných safe&effective opatření používali více kreativity, než by naše spoluobčany v západních zemích vůbec kdy napadlo. Nebo jsme měli štěstí a někdo nechal kamion vezoucí something dlouho stát na rozpáleném odpočívadle …

Tak buďte zdraví a veselí a dávejte pozor, ať se vám something nestane.