Tomáš Fürst
Existují dvě úrovně důkazního břemene.
1. Pokud chce veřejný orgán něco nařídit (jako například bezpečnostní pásy v autě), musí unést důkazní břemeno, že věc je skutečně prospěšná, a navíc že je natolik důležitá, že její nařízení stojí za omezení svobody. Bezpečností pásy tímto testem zjevně prošly, kouření či alkohol ale například nikoliv.
2. Pokud chce veřejný orgán něco pouze doporučit (či v případě léků „povolit“), musí unést alespoň důkazní břemeno, že benefity převyšují rizika.
V případě očkování dětí mRNA vakcínami proti covidu nelze unést důkazní břemeno ani v prvním ani v druhém případě. Design registračních studií ani jejich výsledky to neumožňují. Podrobný rozbor obou registračních studií si můžete přečíst tady a tady.
Upozorňuju, že situace není symetrická. Důkazní břemeno musí unést ten, kdo chce očkovat. Odpůrci očkování dětí mRNA vakcínami nemusejí dokazovat, že očkování není bezpečné či účinné. Mohou se pouze důsledně ptát a vyžadovat, aby důkazy přinesla druhá strana.
Je vyloučeno, aby zastánci očkování dětí důkazní břemeno unesli. Podle nejnovější rozsáhlé metastudie z pera Johna Ioannidise (zatím preprint) byla celková smrtnost (Infection Fatality Rate) covidu před nástupem vakcín ve věkové kohortě 0-19 let na úrovni tři z milionu. Abychom prokázali, že benefit očkování převyšuje riziko, museli bychom si být jisti, že riziko úmrtí dítěte po vakcíně je menší než tři z milionu. Na to bychom v prospektivní randomizované studii museli sledovat řádově milióny dětí [1]. Ve skutečnosti bylo sledováno dětí několik tisíc. Lze tedy zcela jasně prohlásit, že z dostupných dat nelze dokázat, že u dětí benefit očkování převyšuje riziko.
Vzhledem k výše řečenému je pro mě naprosto neuvěřitelné, že CDC zařadilo mRNA vakcínu proti covidu do doporučeného očkovacího schématu dětí. To sice neznamená, že je očkování touto vakcínou v USA povinné, ale například to znamená, že některé americké státy mohou odmítnout přijmout neočkované děti do státních škol. Vzhledem k tomu, jak šíleně se momentálně americké vzdělávací instituce chovají, není vůbec vyloučeno, že k takovému kroku některé státy přistoupí.
Škody, které tento absurdní tlak na očkování dětí vyvolá, budou obrovské. Jednak způsobíme tisícům dětí zbytečné a někdy i velmi vážné zdravotní komplikace. O prevalenci nežádoucích účinků toho stále víme žalostně málo, ovšem rychlost, se kterou se plní farmakovigilanční systémy po celém světě, je alarmující.
Dále způsobíme výraznou ztrátu důvěry v ostatní očkování. Bude velmi těžké vysvětlit rodičům, kteří zcela správně pochopí, že očkování dětí proti covidu je nesmysl, že očkování proti jiným nemocem nesmysl není. Obávám se, že tato ztráta důvěry v doporučená očkovací schémata bude velmi významná a nevratná.
Pokud budou některé americké státy natolik šílené, aby splněním doporučeného schématu (včetně covidové vakcíny) podmínily přijetí dětí do státních škol, povede to k rozvratu veřejného školství. Mnoho rodičů raději zvolí soukromé školy a ti, co na to nebudou mít, budou volit domácí vzdělávání či nějakou formu unschoolingu. Americký systém veřejných škol byl v žalostném stavu již před epidemií. Přísné lockdowny jej dále výrazně poškodily. Povinné covidové vakcíny ho dorazí.
Nám ve střední Evropě nezbývá než doufat, že tyto nejdivočejší výstřelky totální ztráty soudnosti k nám přes oceán nestihnou dorazit. Existuje vůbec v dějinách precedens, kdy nějaká civilizace takto absurdně vystoupila proti vlastním dětem? I ten Herodes se spokojil s jedním městem a jedním pohlavím!
——————–
[1] V této úvaze jsem předpokládal stoprocentní účinnost vakcín proti úmrtí a také jsem předpokládal, že smrtnost covidu způsobená dnešními variantami viru je stejná jako smrtnost v dobách před vakcínami. Ani jeden z předpokladů jistě neplatí, tedy ve skutečnosti bychom museli prospektivně sledovat spíše desítky milionů dětí, jednotky milionů by nestačily.