Lucia Houfková, Arnošt Komárek, Robert Straka – statistici a matematici v NIPP
Teze o COVID-19 a infekci SARS-CoV-2 byly jako hlavní odborný materiál poskytnuty členům Národního institutu pro potlačení pandemie k připomínkování. Z našeho pohledu je důležité do nich zahrnout problematiku poklesu imunity u očkovaných osob. Snížení odolnosti očkovaných osobvůči přenosu infekce je zmiňováno v několika zahraničních publikacích a zároveň se projevuje také na datech o počtu hospitalizovaných očkovaných osob, která poskytuje ÚZIS. Návrhy doplnění původního textu jsou uvedeny červeně, v dalším odstavci je vždy vysvětlen důvod a případně odkazy na vědeckou literaturu.
Teze – část B – Epidemiologické souvislosti
Možnosti dosažení kolektivní imunity jsou u infekce vyvolané SARS-CoV-2 omezené.
(B9) V případě infekce SARS-CoV-2 nelze kolektivní imunity dosáhnout vakcinací, protože používané vakcíny jsou koncipovány tak, aby chránily před závažným průběhem nemoci COVID-19, ale ne pro ochranu před šířením infekce. Nákaza tedy může i u očkovaných osob probíhat pod obrazem banální slizniční infekce a může se přenášet na další jedince, viz bod B6.
(B10) Kdybychom chtěli pomocí vakcinace zabránit šíření infekce v populaci, museli bychom použít kombinaci intramuskulární vakcinace dostupnými vakcínami se slizniční vakcínou, která se aplikuje do nosu a vyvolává tvorbu sekrečních IgA protilátek. Tyto intranazální vakcíny však zatím nejsou k dispozici a nacházejí se ve stadiu vývoje [Russell]. U vakcinovaných se pravděpodobně SIgA vytvoří až po kontaktu s infekcí. Vzhledem k tomu, že u endemických koronavirů ani prodělání nemoci reinfekcím nedokáže zabránit [Callow ], je i v případě použití slizniční vakcíny zabránění šíření viru v populaci nepravděpodobné. V populaci se vyskytují další čtyři endemické koronaviry, se kterými se lidé běžně setkávají a pronikají přes sliznice, přesto ke kolektivní imunitě a jejich vymýcení nedošlo. Infekce těmito koronaviry nastává opakovaně a prodělání nemoci reinfekci ne vždy zabrání, ale v případě opakované infekce bývá průběh onemocnění mírnější.
(B11) V současné době považujeme dosažení kolektivní imunity ve smyslu eliminace SARS-CoV-2 z populace za nereálné, virus se bude i nadále ve společnosti šířit. Současně lze předpokládat, že virus se bude postupně vyvíjet směrem k vyšší nakažlivosti, ale nižší celkové patogenitě.
Teze – část C – Vakcinace
(C1) Dosud používaná vakcinace intramuskulárně podanou očkovací látkou chrání před těžkou formou infekce (pneumonie), účinnost ochrany před slizniční infekcí je ale pouze částečná. Očkovaní lidé mohou onemocnět mírnou formou COVID-19 [Brown], takže očkování nezabrání šíření viru v populaci, viz též bod B6. Ochrana před mírnými formami infekce způsobených Delta variantou je mírně nižší než před Alfa variantou [Lopez, Harder].
Lopez et al. uvádějí pouze mírné rozdíly v účinnosti mezi variantami alfou a deltou po dvou dávkách. Domníváme se, že efekt vakcinace slábne spíše v závislosti na době, která uplynula od podání druhé dávky, což je vidět i na izraelské studii Goldberg et al., kde v populaci proočkované stejným typem vakcíny s expozicí mutaci delta byla účinnost vakcíny u nově naočkovaných osob vyšší než u dříve naočkovaných.
Ukazuje se, že ochrana proti infekci dosahuje vrcholu cca měsíc po druhé dávce, a pak postupně slábne a přibližně 5. až 7. měsíc po druhé dávce dosáhne nízké úrovně. Po sedmém měsíci je účinnost proti infekci nedetekovatelná. [Chemaitelly, Nordström]. Tato zjištění naznačují, že velká část očkované populace v ČR by mohla v následujících měsících ztratit ochranu proti infekci. Ochrana proti hospitalizaci a úmrtí klesá pomaleji než ochrana proti infekci.
Katarská studie autorů Chemaitelly et al zjistila, že ochrana proti infekci (symptomatické i asymptomatické) vyvolaná BNT162b2 (Comirnaty, Pfizer&Biontech) dosáhla vrcholu v prvním měsíci po druhé dávce a poté postupně měsíc po měsíci slábla, přičemž minima dosáhla 5 až 7 měsíců po druhé dávce. Ochrana vyvolaná BNT162b2 proti hospitalizaci a úmrtí přetrvávala po dobu 6 měsíců po druhé dávce bez výrazného poklesu. Tato zjištění naznačují, že velká část očkované populace by mohla v následujících měsících ztratit ochranu proti infekci, což může zvýšit potenciál nových epidemických vln.
Obrázek 2: Účinnost vakcíny proti infekci virem SARS-CoV-2 (Chemaitelly et al.)
Švédská studie autorů Nordström et al. zveřejněná v preprintu došla k velmi podobným výsledkům. V této studii se účinnost vakcíny BNT162b2 (Comirnaty, Pfizer&Biontech) proti symptomatické infekci postupně snížila z 92 % (stanovených 1 měsíc od podání druhé dávky) na 47 % ve 4.-6. měsíci, od 7. měsíce nebyla prokázána žádná účinnost. Účinnost vakcíny proti symptomatické infekci SARS-CoV-2 slábla v průběhu času ve všech podskupinách, ale různou rychlostí v závislosti na typu vakcíny. Klesala rychleji u mužů a starších křehkých jedinců.
Obrázek 3: Účinnost vakcíny proti symptomatické infekci COVID-19 (Nordström et al.)
Pokles účinnosti v reálném čase také velmi dobře naznačují data MZČR “Ochranný efekt vakcinace vůči infekci kalkulovaný v daném čase v % (Příloha č. 4, Sloupec W)”. V uvedenou dobu (v říjnu 2021) nebyli očkovaní lidé motivování k testování a je tedy možné, že reálné incidence mezi očkovanými jsou vyšší a kalkulovaný efekt vakcinace je nadhodnocen.
Obě zmíněné studie vykazují v odhadu poklesu účinnosti stejný vývoj. První tři měsíce byla účinnost vysoká, pak ale začala rychle klesat. Dá se tedy očekávat, že snižování ochranného efektu vůči vakcinaci bude dále akcelerovat.
Závěr: Rychlé vyvanutí imunity jen potvrzuje to, že dosažení kolektivní imunity je nereálný cíl. Je nutné, aby se při hodnocení situace sledovala imunita očkovaných lidí a počítalo se s tím, že s dobou od provedeného očkování klesá.