Robert Straka
Prohlížeč nových datových sad ÚZISu – jednotlivé karty umožňují zobrazit různě stratifikovaná data (věk, vakcinace, infekce, indikace testu) pokud jde o počty pozitivních testů, hospitalizací a hospitalizací na JIP. Pokud chceme agregovaná data v dané kategorii, lze vybrat „ALL“. Parametr „Rollmean“ udává délku okna přes které je počítán průměr, hodnota 1 vypíná průměrování dat.
Link zde
Jaroslav Janošek
Se schválením očkování proti COVID-19 pro děti ve věku 5-11 let se najednou v médiích roztrhl pytel s hlášeními odborníků o tom, jak je toto onemocnění pro děti nebezpečné, kolik dětí na COVID umírá a kolik dětí trpí postkovidovým syndromem. Bohužel v ČR není možné získat data o tom, jestli u těchto dětí byl COVID příčinou úmrtí, poslední kapkou, která smutnou událost urychlila, nebo jen náhodným nálezem u hospitalizace ze zcela jiných příčin.
Naštěstí jsou i země, kde to jde – a takovou zemí je Británie, která se (pro mě, který tam pár let žil, překvapivě) rozhodla, že půjde vlastní cestou bez papouškování toho, co rozhodnou moudří jinde. A tak vznikla v Británii studie shrnující všechny případy úmrtí dětí a mladistvých do 18 let na COVID analyzující je podle přítomnosti dalších komorbidit [1]. Víte, kolik zdravých dětí od 0 do 18 let zemřelo v 80milionové Británii za první rok epidemie na COVID? Šest… Ano, šest. Z tří tisíc úmrtí v této věkové kategorii. Pojďme se na to podívat podrobněji.
Za první rok epidemie bylo v Británii hospitalizováno s COVIDem 6 338 dětí a mladistvých do 18 let. Pro srovnání – je to 1,4% hospitalizací v této věkové skupině a o rok dříve bylo hospitalizováno 6968 dětí s chřipkou [2]. Z nich zemřelo 61 dětí. To je nepochybně velmi smutné číslo, každá dětská smrt je tragédií. Ale u kolika z nich byl COVID příčinou úmrtí? U 25 dětí. Doplním, že 18 z nich bylo starších deseti let, abychom získali lepší perspektivu o vhodnosti očkování dětí na prvním stupni základních škol nebo mladších (mimochodem, Pfizer už si brousí zuby na nemluvňata a děti do 5 let) [3]. Ještě důležitější je, že 19 z oněch 25 zemřelých na COVID 19 mělo i jiná onemocnění, takže zbývá 6 zdravých dětí, které zemřely na COVID. Po přepočtu na ČR je to méně než jedno dítě za rok.
Pokud se týká postkovidového syndromu, zkracovaného jako PIMS nebo PIMS-TS (pediatric inflammatory multisystem syndrome temporally associated with SARS-CoV-2), v Británii bylo registrováno za stejné období 712 případů PIMS, takže po přepočtu na ČR je to cca. 90 případů ročně. Ve světle vyjadřování některých českých pediatrů, že v jediné pražské nemocnici se přijímá každý den na JIP jedno dítě s PIMS, je to zvláštní. Zůstaňme však u Británie – z oněch 712 dětí s PIMS mělo 113 dětí vrozenou komorbiditu a 258 dětí bylo bez dalších nemocí (přepočet na ČR – cca. 30 dětí). U zbývající přibližně poloviny dětí se vyskytovaly další komorbidity, ale z dat není možné s jistotou říci, jestli souvisely se syndromem PIMS či COVIDem, nebo byly přítomné, ale nediagnostikované, již před nemocí [2].
Je také nutné uvést počty dětí přijatých s COVIDem nebo PIMS na pediatrické JIP – za daný rok to bylo 512 dětí, což je přibližně 10 % všech příjmů na dětské JIP v Británii za daný rok, a to není malé číslo. Po přepočtu na českou populaci to je cca. 60 dětí a mladistvých ve věku do 18 let za rok. To už jako tak velké číslo nezní, zvláště, když se drtivá většina z nich zcela uzdraví [4]. Otázkou navíc zůstává, jaké procento dětí by onemocnělo PIMS v případě adekvátní primární lékařské péče a opět je třeba vzít v úvahu počty dětí s komorbiditami – zcela bez komorbidit byla jen asi desetina z těchto dětí a mladistvých, komorbidity známé před vypuknutím epidemie mělo přibližně 15% dětí; u zbylých 75% komorbidity mohly, ale nemusely vzniknout v souvislosti s COVIDem-19.
Podobné výsledky jsou hlášeny i z přibližně stejně velkého (co do populace) Německa [5], kde za období od března 2020 do května 2021 bylo hospitalizováno 367 případů PIMS (z toho 185 bylo hospitalizováno na JIP a žádné nezemřelo). Na COVID-19 zemřelo v tomto období 13 dětí a mladistvých, z nichž 5 mělo již dříve vážné komorbidity. A dostáváme se tedy k 8 zdravým dětem a mladistvým, kteří zemřeli na COVID-19 – tedy prakticky stejný počet jako v Británii, zvláště, když si uvědomíme, že německá studie sledovala delší období. Data z obou zemí jsou tak prakticky shodná a tyto počty tak můžeme považovat za velmi spolehlivé.
Dává tedy očkování dětí smysl?
Nyní se podívejme na důvody očkování. Prvním důvodem je ochrana samotných dětí před následky nemoci. O tom, jak nízké riziko nemoc pro tyto děti představuje, jsme psali výše. Dalším důvodem je prevence sekundárního šíření, tedy zabránění tomu, aby děti a mladiství virus šířili dále. Tato tématika je předmětem samostatného článku opublikovaného zde. Zde uvedu pouze to, že sekundární šíření se podle dostupných retrospektivních studií zatížených možnými problémy v zaznamenávání onemocnění u očkovaných a neočkovaných (testování očkovaných je také samostatná kapitola) sníží maximálně o 40-50 %, a to na vrcholu účinnosti vakcíny; po třech měsících už je ochrana minimální (a podle prospektivní studie je dokonce nulová už od začátku), ale o tom příště. Tento důvod proto také nedává smysl.
Dalším faktorem ovlivňujícím rozhodování, zda děti očkovat, nebo ne, je ochrana, kterou v této populaci představuje prodělání nemoci nebo očkování proti další infekci. Izraelská studie na 6 milionech pacientů (všech, nejen pediatrických) jasně ukázala, že prodělání chrání proti reinfekci mnohem lépe než vakcinace. Navíc ukázala, že pokud jedinec je nejprve naočkován a teprve potom onemocní COVIDem, jeho ochrana proti dalšímu onemocnění je horší, než pokud pouze prodělá nemoc [6]. U skupiny, která má malé riziko závažných vedlejších účinků nebo úmrtí, tak dává „promoření“ větší smysl než očkování i z epidemiologického hlediska ochrany populace před šířením nemoci.
Pokud si tedy shrneme všechna výše uvedená fakta, dojdeme k závěru, že zdravou dětskou populaci, která je onemocněním COVID-19 ohrožená jen minimálně (proti očkování dětí s vážnými komorbiditami v zásadě nic nenamítám, i když i tam je nutné zvážit individuální rizika) neočkujeme kvůli jejich ochraně. Neočkujeme je ani kvůli tomu, abychom zamezili šíření nemoci. Masivně ji očkujeme kvůli vládním opatřením, které svazují děti a znemožňují jim řádně fungovat v kolektivu, pokud nejsou očkované (lyžařské výcviky, společné akce, karanténa, když se vyskytne ve třídě nakažený apod.). Očkujeme i děti, které už COVID prodělaly a jejich imunita je na další setkání s virem připravena. Očkujeme je vakcínou, která je provizorně schválená v nouzovém režimu na základě hladiny indukovaných protilátek, ne klinických výsledků [7]. Vakcínou, o níž se ví, že má nežádoucí účinky a o jejíž dlouhodobých účincích zatím nevíme nic. Kvůli méně než jednomu dítěti ročně. Neočkujeme, abychom děti chránili před COVIDem, očkujeme je, abychom je chránili před vládními opatřeními.
Vítejte v COVcourkově.
Seznam literatury
1. Smith, C.; Odd, D.; Harwood, R.; Ward, J.; Linney, M.; Clark, M.; Hargreaves, D.; Ladhani, S. N.; Draper, E.; Davis, P. J.; Kenny, S. E.; Whittaker, E.; Luyt, K.; Viner, R.; Fraser, L. K., Deaths in children and young people in England after SARS-CoV-2 infection during the first pandemic year. Nature Medicine 2021.
2. Ward, J. L.; Harwood, R.; Smith, C.; Kenny, S.; Clark, M.; Davis, P.; Draper, E.; Hargreaves, D.; Ladhani, S.; Linney, M.; Luyt, K.; Turner, S.; Whittaker, E.; Fraser, L. K.; Viner, R. M., Risk factors for intensive care admission and death amongst children and young people admitted to hospital with COVID-19 and PIMS-TS in England during the first pandemic year. medRxiv : the preprint server for health sciences 2021, 2021.07.01.21259785.
3. Pfizer PFIZER AND BIONTECH PROVIDE UPDATE ON ONGOING STUDIES OF COVID-19 VACCINE https://www.pfizer.com/news/press-release/press-release-detail/pfizer-and-biontech-provide-update-ongoing-studies-covid-19 (21/12),
4. Davies, P.; du Pré, P.; Lillie, J.; Kanthimathinathan, H. K., One-Year Outcomes of Critical Care Patients Post–COVID-19 Multisystem Inflammatory Syndrome in Children. JAMA Pediatrics 2021, 175, (12), 1281-1283.
5. Sorg, A.; Hufnagel, M.; Doenhardt, M.; Diffloth, N.; Schroten, H.; v. Kries, R.; Berner, R.; Armann, J., Risk of Hospitalization, severe disease, and mortality due to COVID-19 and PIMS-TS in children with SARS-CoV-2 infection in Germany. medRxiv : the preprint server for health sciences 2021, 2021.11.30.21267048.
6. Goldberg, Y.; Mandel, M.; Bar-On, Y. M.; Bodenheimer, O.; Freedman, L.; Ash, N.; Alroy-Preis, S.; Huppert, A.; Milo, R., Protection and waning of natural and hybrid COVID-19 immunity. medRxiv : the preprint server for health sciences 2021, 2021.12.04.21267114.
7. FDA FDA Briefing Document EUA amendment request for Pfizer-BioNTech COVID-19 Vaccine for use in children 5 through 11 years of age. https://www.fda.gov/media/153447/download (22/12/2021),
Tomáš Fürst, Milan Gatner, Tadeáš Fryčák a Tomáš Nielsen
Přibývá evidence, že očkování proti koronaviru má mnohé nežádoucí účinky, které nejsou adekvátně reportované. Americký systém farmakovigilance VAERS obsahuje do dnešního dne celkem 21 tisíc (celosvětově) nahlášených úmrtí po vakcíně a přes milion ohlášených nežádoucích účinků. Panuje shoda na tom, že nežádoucí účinky jsou zásadně podhlášené. Český SUKL ještě před současnou epidemií odhadoval, že je nahlášeno jen asi 5% nežádoucích účinků, některé odhady jdou ale i pod 1%.
Český SUKL eviduje do dnešního dne skoro 10 tisíc hlášení nežádoucích účinků, včetně 129 podezření na úmrtí po vakcíně. Pokud by tento nahlášený počet úmrtí představoval pouze jednotky procent skutečných úmrtí v souvislosti s vakcínou, představovalo by to vážný problém.
Lze předpokládat, že se většina úmrtí po vakcíně (stejně jako většina úmrtí na covid) odehraje u starých lidí. Proto jsme se chtěli podívat, jestli existuje evidence v datech českých domovů důchodců, která by souvislost mezi vakcinací a úmrtím naznačovala. Obeslali jsme celkem 534 institucí sociálních služeb s žádostí, aby nám poskytli data po jednotlivých měsících od roku 2019 o kolik klientů pečovali, kolik jich daný měsíc zemřelo, kolik jich bylo daný měsíc očkováno první a kolik druhou dávkou vakcíny. Odpovědělo 131 institucí, jejichž odpovědi jsme zpracovali.
Celkový pohled na data je zde.
Tmavě modré sloupečky představují celkový počet klientů ve všech zařízeních. Tento počet je dělený 50, aby bylo možno srovnat s ostatními údaji. V našem souboru jsme tedy sledovali asi 12 500 klientů různých sociálních zařízení každý měsíc. Je třeba si ovšem uvědomit, že se nejedná o 12 500 osob, protože za dobu sledování asi 10 000 klientů zemřelo a na jejich místa nastoupili klienti jiní. Skutečné celkové počty úmrtí v každém měsíci jsou znázorněny světle modrou. Je vidět, že za normálních okolností umírá asi 300 klientů měsíčně, tedy přibližně 2,4 procenta. Mírně zvýšená úmrtnost je patrná na začátku roku 2020 a dramaticky zvýšená úmrtnost je vidět v říjnu 2020 – únoru 2021, kdy na sociální zařízení dopadl hlavní nápor koronavirové epidemie. Žlutou barvou jsou pak zakresleny celkové počty prvních dávek vakcíny za daný měsíc (počet je dělený 10 pro srovnatelnost dat) a hnědě celkové počty druhých dávek vakcíny za daný měsíc (opět dělené 10). Prvních dávek bylo celkem 11 700, druhých dávek 11 450.
Většina prvních dávek byla podána v lednu a únoru 2020, což byly měsíce, kdy byla epidemie na vrcholu. Je tedy jasné, že v době, kdy byly ve velké míře podávány první dávky vakcíny, byla zároveň vysoká úmrtnost. Z této shody nelze dělat žádné závěry. Stejně tak nelze vyvozovat žádné závěry o ochranném účinku vakcín z toho, že se v letních měsících roku 2021 úmrtnost vrátila na normální úroveň – v této době byl totiž u nás počet nakažených minimální.
Rozdělili jsme proto instituce do tří kategorií. Kategorii 1 (levý obrázek, levý box) tvoří instituce (N=33), kde až do konce ledna nebyl první dávkou očkovaný nikdo. Kategorii 2 (levý obrázek, prostřední box) tvoří instituce (N=53), kde naopak do konce ledna bylo očkováno první dávkou alespoň 60 % klientů. Kategorii 3 (levý obrázek, pravý box) tvoří všechny ostatní instituce (N=44), kde probíhalo očkování nějak jinak. Podívali jsme se na míru úmrtnosti v lednu 2021 v těchto třech kategoriích. Výsledek je na obrázku vlevo.
Na ose y (obrázek vlevo) je míra úmrtnosti v lednu, tedy počet zemřelých klientů v lednu 2021 dělený počtem klientů v lednu 2021. Rozdíl mezi třemi skupinami není statisticky významný (p-hodnota Kruskal-Wallisova testu je p=0.13). Lze tedy říct, že na vzorku 12 500 klientů českých domovů důchodců není statisticky významně zvýšená úmrtnost klientů bezprostředně po první dávce koronavirové vakcíny.
Lze se naopak ptát, jestli včasná vakcinace životy zachránila. To ovšem nelze zkoumat bezprostředně po první dávce, protože víme, že vakcína chrání až chvíli po druhé dávce. Proto jsme opět rozdělili zařízení na ta, kde bylo do konce března očkováno druhou dávkou alespoň 60 % klientů (N=50, pravý obrázek, levý box), a všechna ostatní, kde očkování druhými dávkami proběhlo později (N=80, pravý obrázek, pravý box). Podívali jsme se na úmrtnost v březnu, což byl poslední měsíc, kdy se zvýšená úmrtnost kvůli koronavirové epidemie v datech projevovala. Opět jsme nenašli významný rozdíl mezi oběma skupinami (p-hodnota Kruskal-Wallisova testu je p=0.58). V datech tedy není evidence pro hypotézu, že včasná vakcinace oběma dávkami vedla k záchraně životů.
RNDr. Tomáš Fürst, PhD.
Před nedávnem jsem na webu našeho sdružení uveřejnil pár obrázků nesmírně zajímavých dat Všeobecné zdravotní pojišťovny, ze kterých vyplývá, že celková úmrtnost neočkovaných je výrazně vyšší než úmrtnost očkovaných, a to i v letních měsících roku 2021, kdy se na covid téměř neumíralo. Srovnání s historickými daty ukazuje, že to překvapivě není tím, že by očkovaní umírali výrazně méně – je to především tím, že neočkovaní (v odpovídajících věkových kohortách) umírají výrazně více.
Do textu jsem záměrně neuvedl žádnou z možných interpretací a vyzval jsem čtenáře, ať „mudrují“. Ti tak učinili v chvályhodném počtu – došlo mi několik velmi zajímavých emailů a na facebooku se objevilo několik stovek diskusních příspěvků. V tomto textu se tedy pokusím shrnout, jaká vysvětlení se nabízejí a jaká data bychom potřebovali, abychom rozhodli, jak je které vysvětlení věrohodné. Abyste z tohoto příspěvku něco měli, skutečně je třeba si napřed přečíst ten původní.
První cenu samozřejmě vyhrává diskutující, který píše: „Je to jednoduché. Kdo nechce umřít, tak se očkuje. A komu umřít nevadí, ten se neočkuje.“ Jsou ovšem i tací, kterým tohle geniální vysvětlení nestačilo a spekulovali dál. Jaké tedy byly vaše nápady, dotazy, komentáře, přání a stížnosti?
1. Binec v datech. Poměrně dost příspěvků poukazuje na možnost, že je v datech „binec“. Přirozeným zdrojem záhadného nadúmrtí neočkovaných by mohlo být to, že bezprostředně po vakcíně umírá poměrně dost lidí, ale ti jsou chybně klasifikováni jako neočkovaní. Je zajímavé, že nedávný článek britských statistiků právě tuto možnost uvádí jako možnou příčinu podobné anomálie v britských datech. Sám jsem si dovolil na toto téma utrousit nevychovaný novoroční fejeton.
Proti této možnosti ovšem mluví dosti jasně formulovaný dotaz, ve kterém jsme explicitně definovali „očkované“ jako ty, „kterým byla aplikována alespoň jedna dávka vakcíny proti covid-19.“ Data z ostatních dvou českých pojišťoven (OZP a ZPŠ) vykazují velmi podobné anomálie jako data z VZP. Je dosti nepravděpodobné, že by všechny tři pojišťovny udělaly při odpovídání na náš dotaz stejnou chybu. Dále proti této hypotéze mluví charakter nadúmrtí. Kdyby se jednalo o maskovanou vakcinační mortalitu, měla by být (podobně jako v britských datech) koncentrována do měsíců, kdy se očkovalo intenzivněji, ale to u nás není.
Tato hypotéza by ovšem neměla být jen tak smetena ze stolu – není sice příliš pravděpodobná, ale její případná platnost by měla dramatické důsledky. Ukazovala by totiž, že to s bezpečností vakcín není tak růžové, jak se povinně tvrdí.
Jaká data bychom potřebovali na testování této hypotézy? Nejlépe anonymizovaná data pro každého pojištěnce zvlášť, tedy pro každého člověka časovou osu, která by ukazovala datum jednotlivých dávek vakcíny a datum úmrtí.
V datech samozřejmě mohou být i jiné chyby než výše diskutovaná chybně vykázaná úmrtí. Proti tomu ale mluví fakt, že celkový počet úmrtí v jednotlivých měsících dává dobrý smysl a vývoj počtu očkovaných v jednotlivých věkových kohortách taky. Spíše se tedy domnívám, že data jsou správně.
2. Válka proti neočkovaným. Nejvíce vašich komentářů vysvětlovalo nadúmrtí neočkovaných tím, že jsou tito systematicky a dosti nevybíravě diskriminováni. Z televize, rádia a internetu každý den slyšíme, že jsou to vrazi našich babiček, neumírají dost rychle, jsou to viníci epidemie, jsou intelektuálně zaostalí zpátečníci atd. Na blbou náladu či depresi to jistě stačí. Neočkovaní mají výrazně ztíženou možnost sportovat, scházet se s přáteli, věnovat se svým koníčkům a vůbec vést život, na který byli zvyklí. Množí se případy lékařů, kteří je diskriminují v přístupu ke zdravotní péči. Tato „válka proti neočkovaným“ postupně nahradila „boj s virem“ a bohužel se k ní přidaly dost podstatné složky společnosti jak u nás, tak v zahraničí. Je důvodné se domnívat, že takto rozsáhlé tažení proti skupině obyvatelstva se na její úmrtnosti může projevit.
Proti této hypotéze mluví zejména fakt, že nadúmrtí neočkovaných se směrem k podzimu spíše snižují, ačkoliv jejich diskriminace se spíše stupňuje. Skutečně brutální diskriminace začala až koncem léta, ale necovidová nadúmrtí neočkovaných jsou patrná už v květnu.
Jaká data bychom potřebovali, abychom tuto hypotézu mohli vyloučit? Například údaje o „spotřebě“ zdravotní péče (počty návštěv u lékaře, množství předepisovaných léků atd). Ukáže-li se, že očkovaní i neočkovaní konzumují stejný objem zdravotní péče, vrhne to na výše uvedenou hypotézu dosti pochybností.
3. Krypto-covid. Dosti zajímavá hypotéza navrhuje, že je covid možná nebezpečnější, než si myslíme. Mnoho neočkovaných ve skutečnosti covid prodělalo a později zemřeli na nějakou chorobu či komplikaci, kterou covid vyvolal či zhoršil. Mezi neočkovanými jsou jistě nadreprezentováni lidé, kteří covid prodělali – právě proto totiž vakcínu často odmítají. Dokáže-li tedy covid zabíjet i po delší době (trombózy, infarkty, mrtvice, „rozjeté“ rakoviny atd), může být skrytě zodpovědný i za „necovidová“ úmrtí v létě. Očkovaní jsou jednak chráněni vakcínou, a navíc je mezi nimi proporčně méně rekonvalescentů. To by mohlo pozorovaný rozdíl vysvětlovat. Pro tuto hypotézu mluví postupný pokles nadúmrtí v čase ve věkové kohortě 70+. Kdyby byla úmrtí skrytým důsledkem prodělání covidu, bylo by přirozené, že se bude umírat spíše dříve po vlně epidemie než později.
Proti této hypotéze mluví fakt, že celková úmrtí (očkovaných plus neočkovaných) jsou v létě docela v normálu. Skrytá covidová úmrtí by tedy musela být docela přesně kompenzovaná celkově nižší mortalitou. Možné to je – máme za sebou několik mohutných covidových vln – ale kdo ví, jak je to pravděpodobné?
Jaká data by nám pomohla rozhodnout o platnosti této hypotézy? Jistě by pomohly příčiny úmrtí, ale nejzajímavější by byla protilátková data. Přítomnost protilátek u neočkovaných je téměř jistým důkazem prodělání infekce (ať si paní náměstkyně říká, co chce). Jestli mezi neočkovanými častěji umírají lidé s protilátkami než lidé bez protilátek (po adjustaci na věk a komorbidity), je to evidence ve prospěch této krypto-covid hypotézy. Velmi zajímavé by v tomto směru mohlo být srovnání s daty ze studie PROSECO. Studie je tatolik rozsáhlá, že se jistě najde pár nešťastníků, kteří byli součástí PROSECa, jsou klienty VZP a zemřeli mezi lednem a září 2021.
4. Nesrovnatelnost skupin. Datové profesionály v noci budí ze sna problém tzv. confoundingu. Populárně mu lze rozumět tak, že dvě veličiny mohou být korelované, ale nemusí to znamenat kauzalitu – jejich korelace má nějakou společnou příčinu, kterou však v datech nemusíme vidět. Například je téměř jisté, že v lednu a únoru bylo mezi očkovanými do 80 let disproporčně mnoho lidí „křehkých“, protože plošná registrace byla pro tuto věkovou kohortu otevřena až 1. března. Není tedy divu, že je úmrtnost očkovaných v těchto dvou měsících výrazně zvýšená.
Dále je možné, že se v létě lidé v celkově horším zdravotním stavu očkovali méně často, a proto byla vyšší úmrtnost u neočkovaných. Tento argument je ale použit v předchozím odstavci ke zdůvodnění přesně opačného efektu. Jsem obecně skeptický k vysvětlením, která jdou zároveň použít na růst i pokles sledované veličiny.
Jakákoliv data o zdravotním stavu očkovaných i neočkovaných by byla vítaná – zastoupení hlavních i vedlejších diagnóz, přesnější věková struktura, příčiny úmrtí. Bylo by dobré vědět, kdy byly diagnózy stanoveny, kdy byli dotyční očkováni a kdy měli pozitivní PCT test. Všechny tyto informace lze získat kombinací dat VZP a UZISu.
5. Elixír mládí. Je možné, že vakcíny představují koncentrované Dobro a nebýt jich, očkovaní by umírali stejně často jako neočkovaní. Vzhledem k tomu, že očkovaných bylo přes léto (ve vyšších věkových kohortách) výrazně více než neočkovaných, tvrdila by tato hypotéza, že nebýt očkování, měli bychom přes léto – téměř bez covidu – přibližně dvojnásobnou úmrtnost oproti normálu! Vyloučené to není, ale pravděpodobné taky ne. Navíc vůbec není jasné, jak vysvětlit, že vakcína proti covidu ve skutečnosti chrání proti téměř všemu.
Drobné pozorování. Mnozí čtenáři postřehli, že historická baseline samozřejmě není konstantní, ale drobně se v průběhu roku vlní. To je pravda, ale rozkmit této vlny nepřesahuje 20 procent, tedy není tak velký, aby ovlivnil základní pozorování – tedy že celková úmrtí přes léto jsou více méně v normálu, ale mortalita neočkovaných výrazně převyšuje mortalitu očkovaných.
Závěr. Nezbývá tedy než přestat mudrovat a začít zase pracovat. V další fázi je třeba sehnat data, o kterých píšeme výše. To nám pomůže rozhodnout, jakou měrou se jednotlivé hypotézy podílejí na vysvětlení celkového efektu.
Všem mudrujícím čtenářům ještě jednou děkuju a především děkuju panu Jiřímu Löffelmannovi z Plzně, který měl ten skvělý nápad zdravotní pojišťovny o data požádat.
Jakub Kmec
Sešla se nám spousta rekcí na text Tomáše Fürsta, který poukazuje na záhadná nadúmrtí nevakcinovaných pojištěnců VZP v letních měsících.
Níže publikujeme příspěvek Jakuba Kmece z Univerzity Palackého v Olomouci, který rozebírá možné důvody. V jistém smyslu se jedná o nejdůležitější česká data od začátku epidemie, jsme tedy rozhodnuti nedat pokoj, dokud nebudou jasná.
Soubor k dispozici zde
J. Beneš, L. Houfková, A. Komárek, H. Roháčková, R. Straka, H. Zelená
V souvislosti s příchodem mutace omikron viru SARS-CoV-2 je opakovaně některými odborníky navrhována nutnost znovuzavedení povinnosti nošení roušek či respirátorů během výuky na základních a středních školách. Členové SMIS považují takové opatření nejenom za neúčinné, ale též potenciálně značně škodlivé a ve spolupráci s několika dalšími experty vypracovali následující fakty podložené stanovisko.
Dokument je ke stažení
RNDr. Tomáš Fürst, PhD.
Na ministerstvu zdravotnictví se prý úředníkům v noci zdává divný sen: Obří jehla se zvolna noří do společensky zodpovědného ramene a božská substance se důstojně a spravedlivě rozlévá do svalu spořádaného občana někde v Praze. A v tu samou chvíli někde ve Frýdku na ulici zachroptí zarytý antivaxer, sesune se k zemi a vypustí svou bídnou asociální duši. A další injekce v Praze – a další antivaxer se sune k zemi v Jeseníku. A takhle to jde až do probuzení, kdy se třikrát očkovaný úředník vypraví na ministerstvo sepisovat další protiprávní nápady na boj s neočkovanými.
Je nesmírně zajímavé, že v Británii toto vakcinační voodoo – vlhký sen českých ministerských úředníků – proměnili v realitu! Tým britských statistiků se tomuto fenoménu věnuje v obsáhlém a skvěle napsaném článku, který vřele doporučuju přečíst. Vypůjčil jsem si z něj následující tři grafy:
Tři grafy výše ukazují vývoj necovidové mortality během roku 2021 v Británii ve třech různých věkových kohortách rozdělený podle vakcinačního statutu. Připomínám, že jde o necovidovou mortalitu, jakékoliv vlny v datech tedy nejdou odbýt poukazem na vlny epidemie. Zajímavé je, že neočkovaní mají systematicky vyšší necovidovou mortalitu – vakcína zřejmě představuje koncentrované dobro, chrání nejen před úmrtím na covid, ale i na cokoliv jiného! Ještě zajímavější však je, že necovidová mortalita neočkovaných ve věku 60–69 náhle nevysvětlitelně narostla kolem 12. týdne, zatímco v kohortě 70–79 k tomuto nárůstu došlo asi o měsíc dříve a v kohortě 80+ ještě dříve.
Celá věc začne dávat ten pravý voodoo smysl, když se podíváme, kdy byly v Británii dané věkové kohorty očkovány. Vrchol očkovací vlny první dávkou v kohortě 80+ nastal hned na přelomu roku, v kohortě 70–79 někdy kolem pátého týdne a v kohortě 60–69 kolem sedmého týdne. A je to tady – pravé a nefalšované vakcinační voodoo: Jakmile začnete očkovat, chvíli poté nevysvětlitelně a divoce naroste mortalita neočkovaných. Přesně jako ve snech českých úředníků.
Skutečně věříte, že se poddaným jejího veličenstva podařilo uvést voodoo rituály do praxe? Neexistuje jednodušší vysvětlení tohoto zdánlivého kouzla? Samozřejmě, že ano: Kdo zemře krátce po očkování první dávkou, objeví se v datech jako necovidové úmrtí u neočkovaného. Statut očkovaného totiž vrchnost uděluje až 14 dnů po druhé dávce. Musíte se jí ale dožít. Kdyby první dávka vakcíny vedla k velkému množství úmrtí, vypadala by data přesně takto: Krátce po očkovací vlně v dané věkové kohortě by vyskočila necovidová mortalita u skupiny, která je klasifikována jako neočkovaní.
Z vakcinačního voodoo se tedy nakonec možná vyklube vakcinační mortalita ukrytá v datech pomocí statistického voodoo. Stay tuned.
autoři: Arnošt Komárek, Lucia Houfková, Robert Straka
konzultanti: Jiří Beneš, Hana Zelená
Členové NIZP byli v souvislosti s šířením varianty omikron viru SARS-CoV-2 požádání o návrhy, resp. stanoviska týkající se:
Níže uvedené stanovisko bylo poskytnuto ministru zdravotnictví prof. MUDr. Válkovi a Národnímu institutu pro zvládnutí pandemie dne 28.12.2021.
1. Karantény
Návrh: Zkrácení izolace covid pozitivních na 5 dní, pokud pátý den osoba nevykazuje žádné příznaky nemoci, může se po 5 dnech vrátit do práce. Kontakty covid pozitivních se každodenně testují první tři dny po kontaktu (Ag testem nebo PCR testem dle dostupnosti) bez nutnosti karantény, nebo mohou zvolit karanténu 5 dní bez testování ode dne kontaktu s covid pozitivním, kterou lze ukončit od třetího dne negativním PCR testem. V případě přítomnosti příznaků respiračního onemocnění u dané osoby je karanténa 5 dní nutná i bez pozitivního testu.
Zdůvodnění: Karantény, resp. trasování asymptomatických osob mají smysl v případě, kdy se infekce začíná šířit. Již v případě šíření aktuální/předchozí varianty delta, resp. delta plus karantény ani trasování nezabránily komunitnímu šíření nákazy. V případě nakažlivější varianty omikron, kdy inkubační doba může být i pouhý jeden den, postrádají karantény zcela smysl, viz též ustoupení od trasování a karantén v Jihoafrické republice. Náš návrh “5 dnů” je motivována též přístupem CDC (Science Brief: Options to Reduce Quarantine for Contacts of Persons with SARS-CoV-2 Infection Using Symptom Monitoring and Diagnostic Testing | CDC) a kombinuje přijatelné riziko dalšího šíření nákazy s dopady na fungování společnosti.
2. Roušky ve školních třídách při vyučování
Návrh: Roušky/respirátory ve třídách nepoužívat. Ve školách doporučit pravidelné a co nejčastější větrání (se zohledněním vnějších klimatických podmínek). Jiná režimová opatření nad rámec aktuálně platných nezavádět.
Zdůvodnění: Roušky ve třídách při vyučování již byly 2x experty odmítnuty při plenárním jednání NIZP, naposledy dne 10.12.2021, a to při vědomí existence nakažlivější varianty omikron. Následně o nich v rámci NIZP plenárně více jednáno nebylo. Dlouhodobé plošné nošení roušek v uzavřených skupinách (školní třída) je s ohledem na možné šíření viru neefektivní a nesmyslné. Lze doporučit častější větrání (bez uvádění jakékoliv striktní minutové hodnoty). Jakákoliv jiná režimová opatření ve školách nad rámec aktuálně platných jsou nerealistická (z organizačních i jiných důvodů) a nemá smysl je navrhovat. Opatření musí být nastavována s ohledem na dopad opatření na učení, psychosociální vývoj dětí a též provoz škol. Nošení roušek/respirátorů během vyučování velmi negativně ovlivňuje jak vnímání a porozumění lidské řeči, tak zhoršený přísun kyslíku a vede k dřívější únavě.
3. Indikátor zhoršení epidemické situace pro omikron
Návrh pro dlouhodobé řešení: Založit na základě “surveillance” sledování počtu symptomaticky nakažených.
Zdůvodnění: Celkový přístup k epidemii založit na principech vypracovaných “Tezí o SARS-CoV-2 a COVID-19” (https://www.splm.cz/_download/0000017c-f4c7-d2ad-a37d-ffd7455f0000) z 26.10.2021 a schválených mj. Společností pro lékařskou mikrobiologii ČLS JEP
Vyjádření k aktuálně používaným indikátorům (krátkodobé řešení):
(A) Relativní pozitivita provedených PCR testů za 7 dní, resp. kumulativní počet případů / 100 tisíc za 7 dní : má smysl sledovat relativní pozitivitu testů z diagnostických indikací za 7 dní, viz návrh indikátoru A1 níže
(B) Zátěž nemocnic: ano, je vhodné sledovat také vývoj nových hospitalizací
(C) Vzestup incidence – opětovný nárůst epidemické křivky (obrat směrem vzhůru): jde pouze o informativní indikátor, jeho hodnota je silně ovlivněna měnící se testovací strategií
(D) Podíl varianty omikron ze všech testovaných vzorků: jde pouze o informativní indikátor; dá se očekávat, že omikron bude rychle zvyšovat svůj podíl podobně jako v jiných zemích a sledování tohoto indikátoru ztratí smysl
navržen nový indikátor E viz níže
Indikátor A1: Relativní pozitivita testů diagnostické indikace za 7 dní (RPDT). Zhoršení definováno při týdenní změně tohoto indikátoru o více než 5% nebo hodnotě indikátoru nad 25%, následné zlepšení je definováno jako pokles relativní pozitivity diagnostických testů za 7 dní a současně hodnota indikátoru menší než 25%.
zhoršení = týdenní změna RPDT > 5% nebo RPDT > 25%
zlepšení = týdenní změna RPFT < 0% a současně RPDT < 25%
Zdůvodnění: Ověřeno na historických datech, kdy by tento indikátor ukazoval zhoršení v obdobích 5.9.2020 – 2.12.2020, 4.12.2020 – 30.3.2021 a 22.10.2021 – 22.12.2021, což velmi dobře korespondovalo se zhoršenou situací v nemocnicích. Zlepšení indikátoru rovněž koresponduje se zlepšující se situací v populaci i v nemocnicích. Indikátor vychází z testů z diagnostických indikací, která koresponduje s mírou symptomatických onemocnění v populaci.
Indikátor E: Podíl počtu nově hospitalizovaných z důvodu onemocnění COVID-19 a počtu nově pozitivních PCR z minulého týdne (posun 7-10 dní), resp. trend/změna tohoto podílu.
Zdůvodnění: Pokud není vysoký nárůst poz. PCR následován vysokým nárůstem hospitalizací (z dostupných dat a reportů víme, že varianta omikron je s vysokou pravděpodobností mírnější pokud jde o průběh) není potřeba drastických omezení. Z Britských dat vyplývá, že od prvních symptomů dochází k případné hospitalizaci v průměru mezi 9-10 dnem (ONS) a pravděpodobnost hospitalizace je o 50%-70% menší než u varianty delta (UKHSA).
RNDr. Jaroslav Janošek, PhD.
RNDr. Hana Zelená, PhD.
RNDr. Zuzana Krátká, PhD.
Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc.
S navrhovaným povinným očkováním proti viru SARS-CoV-2 se dostává do popředí otázka, zda a do jaké míry tato vakcinace splňuje zákonnou podmínku „zamezit šíření nemoci“ . Dosud publikované studie ukazují, že vakcinace snižuje šíření onemocnění COVID-19 jen částečně a relativně krátkodobě. Sekundární šíření (tedy šíření již nakaženým) je podle retrospektivních analýz nižší cca. o 40 % u očkovaných než neočkovaných jedinců, nicméně tyto studie jsou zatíženy řadou nejistot vyplývajících z jejich metodiky (vycházejí z databází, v nichž jsou uvedeni jen jedinci, kteří se nechali testovat). Jediná studie, která hodnotila sekundární šíření prospektivně, a tedy spolehlivější metodikou, nenalezla mezi šířením nemoci očkovanými a neočkovanými rozdíl. To, že očkování šíření COVIDu-19 nezamezí, je jasně patrné i na datech z klimaticky srovnatelných zemí s vysokou proočkovaností; například Dánsko (s proočkovaností dospělé populace minimálně druhou dávkou 96 %) v současnosti zažívá největší počty nakažených za celé období epidemie. Tato fakta, shrnutá v kompletní analýze níže, jasně ukazují, že očkování proti SARS-CoV-2 nemá potenciál zamezit šíření viru a podmínku pro nařízení povinného očkování tak nesplňuje.
Účelem tohoto textu je zhodnotit ochranný účinek vakcín proti přenosu viru SARS-CoV-2, a tedy onemocnění COVID-19. Tento text se tedy nebude zabývat ochranným účinkem vakcín proti vážnému průběhu nebo úmrtí v důsledku onemocnění COVID-19, které v žádném případě nezpochybňuje, ale jen účinkem proti přenosu nemoci.
Vakcinace má potenciál chránit před šířením infekce dvěma způsoby: brání jednak nakažení samotného očkovaného (primární ochrana) a jednak, pokud dojde k nákaze, může snižovat sekundární přenos infekce z očkovaného nemocného na další osoby. Veškeré vědecké studie publikované na toto téma se shodují na tom, že vakcinace proti COVID-19 nedokáže šíření choroby zamezit, dokáže jej jen částečně (pokud vůbec) snížit. Na míře tohoto snížení však shoda nepanuje.
Prevence primárního šíření
Důkazy z vědeckých studií nám ukazují, že primární ochrana (ochrana proti nakažení očkovaného jedince) byla u variant viru, které byly dominantní dosud, bezprostředně po očkování poměrně vysoká, nicméně rychle klesala. To bylo obzvláště markantní s příchodem varianty delta. Klesající efektivitu ochrany proti primární infekci ukazují i česká data z ÚZIS (již po 3-4 měsících klesá ochrana na cca 75% pro Pfizer a AstraZeneca, cca 85% pro Modernu). Zde je však nutné poznamenat, že skutečná ochrana je s velkou pravděpodobností mnohem nižší – data pocházela i z období, kdy očkovaní jedinci s příznaky nebo očkované kontakty PCR-pozitivních osob neměly povinnost podstupovat testy, zatímco neočkovaní ano. Tím docházelo ke zkreslení počtu infikovaných obou skupinách, neboť neočkovaní měli v případě infekce mnohem vyšší pravděpodobnost záchytu než očkovaní SARS-CoV-2 pozitivní pacienti. Totéž platí pro celková data zveřejňovaná ÚZISem a vizualizovaná zde – incidence u očkovaných je na první pohled přibližně poloviční než u neočkovaných, ale fakt,. že očkovaní nemají povinnost se testovat, vede k výraznému podhodnocení incidence v této skupině. V každém případě je pak z těchto dat zřejmé, že zde v žádném případě není možné mluvit o zamezení šíření choroby, a to ani v případě posilující dávky.
Prevence sekundárního šíření
Podrobněji se tento text bude věnovat sekundárnímu šíření, tedy situaci, kdy již nakažený vakcinovaný nebo nevakcinovaný jedinec může chorobu šířit dále, což je hlavní argument pro navrhované očkování vybraných profesních skupin. Sekundární šíření je možné hodnotit prakticky dvěma způsoby – buďto z dat o virové náloži infikovaných pacientů, nebo ze studií přenosu nemoci v rámci domácností, v nichž se vyskytne nakažený jedinec. Studie o virové náloži očkovaných a neočkovaných hlásí nulový nebo malý rozdíl mezi virovou náloží infikovaných očkovaných a neočkovaných. Vzhledem k tomu, že metoda PCR nedokáže rozpoznat, zda virus na sliznici je životaschopný nebo ne (byť je to možné částečně odvodit z informací o souvislosti mezi virovou náloží a přítomností viabilního viru), větší vypovídající hodnotu mají studie zabývající se skutečným přenosem viru v rámci domácností. Tabulka 1 shrnuje dosud provedené studie věnující se tomuto tématu.
Tabulka 1: Dostupné studie srovnávající sekundární šíření viru SARS-CoV-2 (onemocnění COVID-19) očkovanými a neočkovanými infikovanými jedinci; J.Janošek
Společným jmenovatelem prvních čtyř studií je metodika, kdy studie byly prováděny pomocí modelování retrospektivně na velkých datových sadách (Velká Británie, Nizozemí, Izrael). U všech těchto studií je však opět nutné brát v úvahu případné rozdílné testovací strategie pro očkované a neočkované. První dvě studie navíc byly provedeny ještě na datech z doby, kdy dominantní byl původní virus, na jehož základě byla vakcína konstruována, případně jeho první zásadní mutace (alfa). V tomto ohledu je obzvláště zajímavá studie Eyre a kol., která hodnotila ochranu proti sekundárnímu přenosu u variant alfa a delta ve dvou časových odstupech od očkování. Jak je vidět z čísel, u varianty delta byly výsledky ochrany proti sekundárnímu šíření výrazně horší než u varianty alfa. Na vrcholu účinnosti vakcíny (po 2 týdnech od dokončení očkování) byla účinnost proti sekundárnímu šíření delty u vakcíny Pfizer jen 50%, což kleslo během necelých 3 měsíců na 24%. Vakcína AstraZeneca poskytla ještě horší výsledky – již po necelých třech měsících nevykazovala proti sekundárnímu přenosu prakticky žádný ochranný účinek.
Poslední studie v tabulce má mezi ostatními výjimečnou pozici v tom, že sledování nebylo prováděno pouze retrospektivně na základě dat z testovacích databází či záznamů pojišťoven, ale na základě každodenních odběrů u 162 SARS-CoV-2 pozitivních pacientů (očkovaných i neočkovaných) a osob žijících s nimi ve stejné domácnosti. Navíc byla v této studii provedena dodatečná analýza pro potvrzení toho, zda kontakty skutečně onemocněly stejnou variantou viru jako první nakažený v domácnosti, aby se vyloučily infekce z jiných zdrojů. Není tedy zatížena výše zmiňovanou chybou o rozdílech v testovacích strategiích mezi očkovanými a neočkovanými. V této prospektivní studii byl zjištěn ochranný účinek proti nakažení očkovaného cca. 30 %; u sekundárního přenosu infekce v domácnostech však nebyl rozdíl mezi tím, zda původní PCR-pozitivní pacient byl nebo nebyl očkovaný.
Posledním důkazem o tom, že vakcinace nemůže zamezit šíření onemocnění COVID-19, jsou data ze zemí, které jsou s ČR klimaticky srovnatelné – srovnávat u respiračního viru data o počtu nakažených z počátku zimy v ČR, kde jsou průměrné teploty okolo 0 oC, se zeměmi jako Portugalsko nebo Malta, kde se teploty pohybují okolo 12 oC, nedává smysl a argumentace vysokou proočkovaností v těchto zemích může být zavádějící.
To je jasně vidět na datech z pravého sloupce, kde jsou tři ze zemí s největší proočkovaností v Evropě – Dánsko, Irsko a Portugalsko. Zatímco Dánsko zažívá nejvyšší počty nakažených od počátku epidemie (po přepočtu na počty obyvatel srovnatelné s ČR) a v Irsku je současná vlna také velmi výrazná, v Portugalsku se stejnou proočkovaností a opatřeními na úrovni ČR je nakažených minimum. Mnohem důležitější roli než proočkovanost tak hrají další faktory jako teplota, imunita populace získaná nemocí a případně další opatření v jednotlivých zemích. Srovnáváme-li však např. Portugalsko a Dánsko s ohledem na vládní opatření proti šíření COVIDu-19, zjistíme, že jsou na podobné úrovni (ochrana dýchacích cest, testování blízkých kontaktů, COVID pas).
Totéž platí i při srovnání dalších států. V Polsku s proočkovaností nižší než v ČR (a výrazně nižší než např. v Irsku či Dánsku) je počet nových případů v maximu vlny v přepočtu na populaci téměř 4x nižší než v ČR (zároveň pak nižší než v Irsku a více než dvakrát nižší než v Dánsku).
Zajímavý pohled nabízí údaje ze Švédska, které se vydalo jinou cestou než zbytek kontinentální Evropy, a přestože proočkovanost není zásadně odlišná od té v ČR a je mnohem nižší než ve dříve zmiňovaném např. Dánsku, podzimní vlna zde do data sepsání tohoto stanoviska je minimální. Je však potřeba uvést, že ve Švédsku se testují jen symptomatičtí pacienti.
Na rozdíl od jiných virů, u nichž očkování způsobuje celoživotní imunitu, respirační viry jako virus chřipky či SARS-CoV-2 principiálně není možné očkováním vymýtit a zcela tak zamezit jejich šíření (mimo jiné také vzhledem k velkému mutačnímu potenciálu těchto virů). V současné době nástupu mutace omikron navíc nejsou dostatečná data a dostatečná evidence o účinnosti vakcín proti této variantě, natož proti sekundárnímu šíření. Z prvních dat se zdá, že dvě dávky očkování před nakažením touto variantou nechrání a booster třetí dávkou může částečně pomoci. Nicméně, jak bylo ukázáno již výše, současná vakcína založená na původním viru má jen krátkodobý a relativně nízký účinek proti sekundárnímu šíření varianty delta a dá se očekávat, že v případě mutace omikron bude tento účinek ještě krátkodobější. Pro toto tvrzení v tuto chvíli neexistují žádné důkazy, jedná se jen o odborný názor; totéž je však možné říci o opačném tvrzení.
Závěr
Všechna výše uvedená fakta jasně ukazují, že očkování proti SARS-CoV-2 nemá potenciál zamezit šíření viru a nesplňuje tak podmínku pro nařízení povinného očkování.
Literatura:
RNDr. Tomáš Fürst, PhD.
Dle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím byly všechny zdravotní pojišťovny požádány o data tímto textem:
Ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb. žádám o poskytnutí údajů o počtu úmrtí Vašich pojištěnců v období od 1. 1. 2021 do současnosti rozdělených do následujících skupin:
1. pojištěnci, kterým byla aplikována alespoň jedna dávka vakcíny proti covid-19 („s vakcínou“)
2. pojištěnci, kterým nebyla aplikována žádná dávka vakcíny proti covid-19 („bez vakcíny“)
Data prosím uveďte podle věkových skupin: 0-11, 12-18, 19-29, 30-39, 40-49, 50-59, 60-69, 70-79, 80+. Data prosím uveďte jako souhrnná pro každý měsíc. Pro každý měsíc prosím dále uveďte celkový počet Vašich pojištěnců rozdělených do výše zmíněných skupin „s vakcínou“ a „bez vakcíny“ podle věkových skupin
Tato data jsme obdrželi od tří pojišťoven: Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP), Oborová zdravotní pojišťovny (OZP) a Zaměstnanecké zdravotní pojišťovny (ZPŠ). V tomto textu se zaměříme na data z VZP, protože je z těchto tří pojišťoven zdaleka největší. Data z ostatních dvou pojišťoven použijeme jen jako „sanity check“, že signál, který budeme popisovat, je skutečně přítomný ve všech třech datových sadách. Data z VZP jsou veřejně k dispozici zde.
Předem je třeba říct, že se jedná o jednu z nejdůležitějších datových sad od začátku epidemie. Strategie testování je totiž natolik proměnlivá a nyní natolik vychýlená „ve prospěch“ neočkovaných, že prakticky nemá smysl sledovat počty „nově nakažených“, počty „hospitalizovaných s covidem“, ani počty „úmrtí s covidem“. Všechna tato data, která sbírá ÚZIS, jsou zatížena vychýleným systémem sběru. Proto je dobré se dívat na data o celkových úmrtích, pokud možno rozklíčovaná dle věku a očkování. Taková data ÚZIS nemá, ale právě tato data jsme od VZP dostali.
Data z VZP obsahují celkem 69 705 úmrtí za prvních devět měsíců roku 2021. To přibližně odpovídá (přepočet trojčlenkou) 93 tisícům úmrtí za celý rok. Vzhledem k tomu, že v normálních letech u nás zemře ročně kolem 110 tisíc lidí, data z VZP obsahují většinu úmrtí, ke kterým u nás do konce září došlo. A to navzdory tomu, že VZP udává necelých 6 milionu pojištěnců. Nejedná se tedy o nějaký výběr (ve smyslu „sample“), jedná se o přímý pohled na většinu české reality.
V dalším budeme ignorovat skupiny pojištěnců do 30 let, protože jejich úmrtnost je zanedbatelná. Graf 1 ukazuje míru úmrtnosti pojištěnců VZP v jednotlivých měsících a jednotlivých věkových kategoriích, prozatím bez ohledu na vakcinační statut. Míra úmrtnosti je spočtena tak, že pro daný měsíc a danou věkovou kategorii vydělím celkový počet úmrtí počtem pojištěnců v dané věkové kategorii (ke konci měsíce) a toto číslo vynásobím 100 tisíci. Dále je v grafu pro každou věkovou kategorii znázorněna „baseline úmrtnost“, která vznikla tak, že jsem spočítal počet mrtvých v dané věkové kategorii za rok 2019, vydělil ho velikostí této věkové kohorty k 1.1.2020, výsledek vynásobil 100 tisíci a vydělil 12. Tato data pocházejí z ČSÚ.
Je vidět, že lednu, únoru a březnu (a částečně i dubnu) byla úmrtnost ve vyšších věkových kategoriích významně vyšší než historický průměr, protože tou dobou u nás běžela druhá a třetí vlna epidemie. Ovšem v letních měsících (květen–září) byla celková úmrtnost téměř přesně na historickém průměru. Výjimku tvoří nejstarší kohorta, kde je vidět mírná podúmrtnost patrně proto, že v předchozích vlnách epidemie (v roce 2020) dost lidí v tomto věku zemřelo. Vývoj v letních měsících dává smysl a odpovídá datům z ÚZISu, který během května–září hlásil jednotky covidových úmrtí denně, což je zanedbatelné.
Nesmírně zajímavé je však rozdělení všech téměř 70 tisíc úmrtí dle vakcinačního statutu. Upozorňuji, že za „očkovaného“ je pro účely tohoto reportu považován každý, kdo je po první dávce vakcíny a za „neočkovaného“ každý, kdo nedostal žádnou covidovou vakcínu. Míru úmrtí v daných věkových kohortách počítám tak, že pro daný měsíc, danou věkovou kategorii a daný vakcinační status vydělím celkový počet úmrtí průměrem počtu pojištěnců na začátku a konci měsíce v dané věkové kategorii s daným vakcinačním statutem. Výsledek pak násobím 100 tisíci. Tato metodika je zvolena proto, že očkování probíhalo dosti rychle a počet očkovaných (a neočkovaných) na začátku a konci měsíce se místy dosti dramaticky liší.
Graf 2 ukazuje úmrtnost očkovaných. Malé černé čárky na horním konci sloupců udávají odhad směrodatné odchylky úmrtnosti, tedy odmocninu z počtu mrtvých dělenou velikostí kohorty a násobenou sto tisícem.
V nejstarší věkové kohortě se úmrtnost držela pod historickým průměrem ve všech měsících. To je pravděpodobně dáno tím, že v této nejohroženější kohortě dost lidí zemřelo v roce 2020, tento efekt je tedy očekávaný. Zajímavé je, že v kohortě 70–79 vyskočila úmrtnost očkovaných vysoko nad baseline v lednu a únoru, ale potom se držela systematicky pod historickým průměrem. Ve věkové kohortě 60–69 je efekt podobný, ovšem zlom od nadúmrtí k podúmrtím nastává o měsíc později.
Nejzajímavější je ovšem pohled na úmrtnost mezi neočkovanými (Graf 3)
Úmrtnost neočkovaných je ve všech věkových kategoriích a všech měsících výrazně nad historickým průměrem. Paradoxně, v kohortě 70–79 je úmrtnost očkovaných v lednu a únoru vyšší než úmrtnost neočkovaných, což je velmi překvapivé. Ovšem nejzajímavější je, že zejména v letních měsících, kdy se na covid téměř neumíralo, je úmrtnost neočkovaných dramaticky nad historickým průměrem (v kohortách 60–79 přibližně dvojnásobná) a tedy i dramaticky nad úmrtností očkovaných. Zejména v kohortách 60–80+ je vidět, že rozdíl v úmrtnosti mezi očkovanými a neočkovanými je nejvýraznější právě v letních měsících, kdy se na covid téměř neumíralo.
V takových chvílích se na Valašsku říká: „Tož včíl mudrujte“.
