Blog

Kouzlo nechtěného aneb jak zjistit, která opatření fungují

Ondřej Vencálek

Když jsem si minulý týden přečetl facebookový příspěvek Jaromíra Baxy o tom, co odlišuje použitelný výzkum od toho nepoužitelného, měl jsem velikou radost. Konečně někdo populární formou připomněl jeden ze základních principů procesu poznávání – princip, který bych nazval „srovnání dvou skupin“. V současné době je velká pozornost věnována zkoumání  efektu očkování a efektu dalších proticovidových opatření. Stojí rozhodně za zamyšlení, co lze a co nelze zkoumat, nemáme-li k dispozici dvě skupiny, ale jen jednu.    

Jedna skupina – nejjednodušší poznatky

Kdo je schopen rozlišovat jen kategorie černá – bílá, platí vždy – neplatí nikdy, vystačí si s jednou skupinou. Chcete-li například vědět, zda „vakcína poskytuje 100% ochranu před nákazou“, stačí vám pozorovat jednu skupinu (skupinu očkovaných). Po čase se v této skupině objeví nakažení – je jasné, že tvrzení o 100% ochraně neplatí. Zde je třeba si však uvědomit:

  • To, že vakcína nefunguje na 100 %, neznamená, že nefunguje vůbec. Ukážeme-li, že účinnost není 100 %, neznamená to ani zdaleka, že by musela být nulová. Může být i dosti vysoká, jen nedosahuje sta procent.
  • Ukázat neplatnost tvrzení o 100% ochraně lze jediným pozorováním, kdy se očkovaný nakazil. Avšak potvrdit případnou platnost tohoto tvrzení je takřka nemožné. To, že 100% ochrana je pozorována na určité skupině v průběhu nějakého časového úseku, ještě neznamená, že ochrana bude 100% také u větší skupiny a v delším časovém horizontu. Stojí za to si připomenout dnes již legendární výrok někdejšího ministra zdravotnictví Jana Blatného z 18. března 2021 o tom, že „kdo má ukončenou vakcinaci, neonemocní a nikoho dalšího nenakazí[1]. Blatný tehdy zřejmě vycházel z podkladů poskytnutých Ústavem zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) z 16. 3. 2021, které uvádějí, že nikdo ze skupiny lidí očkovaných oběma dávkami očkování neměl vážný průběh nemoci covid-19. V té době se očkovalo poměrně krátkou dobu (přibližně dva měsíce) a skupina očkovaných druhou dávkou čítala na začátku března jen přibližně 250 tisíc osob.

Jedna skupina – bližší pohled

Ve skutečném světě téměř nic není stoprocentní a s kategoriemi „vždycky“ (ve 100 % případů) a „nikdy“ (v 0 % případů) si nevystačíme. Máme-li k dispozici údaje jen o jedné skupině, např. jen o očkovaných, můžeme odhadnout, jaká část z této skupiny (která může být dosti různorodá – její členové se vzájemně liší věkem, pohlavím a celou řadou dalších faktorů) se v průběhu určitého časového úseku nakazí a prodělá covid s vážným průběhem.

Co však nelze říci, jsou výroky typu „Velmi nízké počty nákaz u očkovaných ukazují na vysokou účinnost vakcinace.“ Tuto větu jsem si vypůjčil z prezentace ÚZIS z března roku 2021. Jak ve svém příspěvku připomíná Jaromír Baxa, nízké počty v jedné skupině ještě nic neříkají o účinnosti vakcinace. Teprve srovnáním dvou skupin – očkovaných a neočkovaných, můžeme říci něco o „účinnosti“, tedy efektu vakcíny. Podobně lze porovnáváním různých skupin zkoumat efekty dalších proticovidových opatření.

Dvě skupiny – vyhodnocení efektu

Samotná existence dvou skupin ještě nezaručuje, že srovnání bude relevantní a přinese nám pravdivou informaci o efektu zkoumaného opatření či zkoumaného léčebného postupu. Na cestě číhá celá řada nástrah. Některé jsou zcela triviální: nemá smysl porovnávat celkové počty nakažených ve dvou skupinách, které jsou nestejně velké. Je třeba porovnávat počty relativní, tedy jak velká část očkovaných se nakazí a jak velká část neočkovaných se nakazí. Od toho, co vypadá snadno, se dostáváme už k poněkud méně zřejmým „chytákům“, které nám proces poznávání komplikují. To, co pozorujeme, jsou totiž ve skutečnosti počty lidí s laboratorně prokázanou nákazou. Počty tedy do značné míry závisí na strategii testování, která je však ve skupinách očkovaných a neočkovaných různá. Proto srovnávat počty PCR pozitivních ve skupinách očkovaných a neočkovaných nemá smysl, byť by šlo o počty relativní.

Kouzlo nechtěného – Kansaská studie efektivity nošení respirátorů

Jaromír Baxa ve svém příspěvku zvolil jako příklad správně provedené analýzy efektu opatření studii publikovanou v listopadu 2020 Centrem pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC, Centers for Disease Control and Prevention) – národním institutem Spojených států amerických pro veřejné zdraví – zkoumající efekt zavedení povinného nošení roušek ve veřejných prostorech (doslova „executive order requiring masks or other face coverings in public spaces”). Studie zkoumá vývoj incidence koronavirové nákazy ve dvou skupinách okresů (counties) ve státě Kansas. První skupinu tvoří 24 okresů, které na začátku července 2020 zavedly povinnost zakrytí dýchacích cest na veřejnosti, zatímco druhou skupinu tvoří 81 zbylých okresů státu Kansas, kde tato povinnost zavedena nebyla. Vývoj incidence ve srovnávaných skupinách je porovnán na níže uvedeném obrázku[2].

https://www.cdc.gov/mmwr/volumes/69/wr/mm6947e2.htm
FIGURETrends* in 7-day rolling average of new daily COVID-19 cases per 100,000 population among mask-mandated and non–mask-mandated counties before  and after  the governor’s executive order requiring masks

Ve skutečnosti je tento obrázek výborným příkladem toho, jak opatrně musí člověk při srovnání postupovat a do jakých pastí se dá spadnout.

  • Proložení dat úsečkami je nanejvýš pochybné. Světlemodrá čára v první části jde pozoruhodně mimo data, stejně jako tmavěmodrá čára ve druhé části. Použitý model má však ještě jeden interpretační háček. Ve studii je uvedeno, že v „světlemodré skupině“ okresů docházelo od 1. 6. do 2. 7. k významnému nárůstu incidence (průměrně o +0,25 případů na 100 tisíc obyvatel denně), zatímco v období 3. 7. až 23. 8. v týchž okresech docházelo k významnému poklesu incidence (průměrně o 0,08 případů na 100 tisíc obyvatel denně). Tyto změny odpovídají světlemodrým úsečkám v grafu. V tomto modelu však 3. 7. 2020 došlo ke skokovému vzrůstu incidence v této skupině cca na dvojnásobek! To je ten obří skok kolem 3. 7. mezi světlemodrými úsečkami viditelný na obrázku. Vhodnější model by zřejmě ukázal, že změna v trendu byla ve světlemodré skupině ještě větší, než ukazuje použitý model. Ale taky by se mohlo ukázat, že prokládat tato data přímkou není dobrý nápad. Schválně ještě jednou vizuálně zkontrolujte světlemodré body v období před zavedením opatření.
  • Druhé pozorování učiněné přímo z obrázku je spojeno s otázkou, zda se autoři nedopouštějí srovnávání nesrovnatelného. Zatímco ve světlemodré skupině došlo od počátku června, kdy byla průměrná denní incidence 3 případy na 100 tisíc obyvatel, do začátku července k dramatickému nárůstu až na úroveň 17 případů na 100 tisíc v týdnu od 3. 7. do 9. 7., ve druhé skupině byl vývoj ve stejném období daleko méně dramatický (nárůst incidence ze 4 případů na 100 tisíc obyvatel na hodnotu 6). To částečně vysvětluje motivaci „světlemodrých okresů“ k zavedení restrikcí ve snaze zastavit prudký nárůst počtu nových případů. Zároveň to ale znesnadňuje srovnání. Srovnáváme totiž dvě skupiny, které se liší nejen v tom, zda uplatňují zkoumané opatření, ale také se liší v tom, v jaké jsou fázi epidemie – mají jinou „startovní pozici“, a to dost podstatně – incidence v době zavedení zkoumaného opatření je ve světlemodré skupině téměř trojnásobná! To je samozřejmě dosti podstatný problém celé studie. Jsou zde srovnávány okresy, kde v jedné skupině došlo v červnu k rychlému nárůstu incidence, zatímco ve druhé skupině, která byla ponechána bez zásahu (bez zavedení povinného nošení roušek) ani v červnu, ani v dalším období k takto prudkému nárůstu nedošlo. Tyto okresy jsou tedy v něčem jiné. A to je situace, která srovnání nesmírně komplikuje. Nevíme totiž, jestli rozdílný vývoj je dán efektem zaváděného opatření či tou (v článku explicitně „nepřiznanou“) další rozdílností. V situaci, kdy je pozorovaný efekt možno vysvětlit vícero způsoby, a autoři studie si „vyberou“ jeden z nich – efekt opatření (protože jejich pozornost je soustředěna právě na opatření), jsou výsledky studie pochybné. Ve skutečnosti nevíme, co bylo příčinou pozorované rozdílnosti (odborně se této situaci říká  confounding).   
  • Statistici na celém světě vědí, že výše uvedený problém (confounding) není neřešitelný. Jde jen o to dělat porovnání správně, tedy porovnávat porovnatelné. Vždyť o tom celá statistika vlastně je. Máme-li data na úrovni okresů, měli bychom srovnávat podobné okresy lišící se jen v tom, zda byla zavedena povinnost nošení roušek. To lze udělat i elegantně pomocí modelu, v němž se odhadne velikost efektu nejen zkoumaného opatření, ale také velikost efektů dalších faktorů, v nichž se zkoumané okresy liší. Jedním z takovýchto dalších faktorů je právě výše zmíněná „startovní pozice“, tedy incidence na začátku období, v němž byla v některých okresech zavedena povinnost nošení roušek. Autoři studie sice o podobném modelování v článku mluví, ale jen dosti vágně. Dokonce nejsou ani přesně specifikovány všechny veličiny, které jsou v modelu zahrnuty, natož aby byly uvedeny odhady velikosti příslušných efektů. A to je chyba. Nedozvíme se tak například, jak velký rozdíl je mezi hustě a řídce obydlenými oblastmi. Tento faktor je přitom dosti důležitý. Vždyť ve 24 světlemodrých okresech (tedy asi čtvrtině ze zkoumaných 105 okresů) žije dvakrát tolik obyvatel, co ve zbylých 81 okresech. Jde tedy o okresy daleko hustěji zalidněné. O tom, že se okresy liší také „startovní pozicí“, a že se z článku nedozvíme, zda právě tato okolnost není klíčová pro další vývoj, již byla řeč dříve.

Jak jsem uvedl na začátku, velmi si vážím příspěvku Jaromíra Baxy, který se snažil vysvětlit, jak moc důležité je při zkoumání efektu nějakého opatření „mít kontrolní skupinu“, tedy založit své zkoumání na srovnání dvou skupin. Nechtěně však zvolil jako příklad studie, jak se srovnání dělat má, studii dosti zavádějící. Ve facebookovém příspěvku, který mi byl inspirací k napsání této poznámky, jeho autor varuje před autory, kteří nepostupují metodologicky správně, a doporučuje dát si na takové autory napříště pozor. V tomto zcela souhlasím. Autory ze CDC z tohoto pravidla nevyjímám.

[1] O jak „slavný“ výrok jde, jsem si uvědomil, když jsem při jeho dohledávání na konci listopadu 2021 zadal do googlu jméno Blatný a tento vyhledávač mi automaticky nabízel kombinaci slov „Blatný očkovaný se nemůže nakazit“.

[2] Detailní popis obrázku viz studie.

Hospitalizovaní pacienti s COVID-19

Arnošt Komárek, Robert Straka

Na televizní zprávy už zvládne koukat jen člověk značně otrlý. Situace s počty pacientů s Covid-19 je vážná, nemocnice se nám plní, ale pomaleji než vloni. Tématem, které je propíráno ze všech stran jsou počty neočkovaných lidí v nemocnicích a na JIP. Nabízeným řešením, které epidemii zastaví a nemocnicím pomůže, je co možná nejvíc lidí naočkovat. U starších ročníků je to pochopitelné, ale tlak je na mladé lidi. Důkazem potřebnosti očkování je pohled kamery na třicetileté pacienty v těžkém zdravotním stavu na lůžkách krajských nemocnic, případně popis skutečných příběhů kolující na facebooku. Ale zamyslel se někdo nad tím, co nemocnicím opravdu pomůže? Zda má očkování smysl pro mne osobně, to ať si každý zhodnotí sám, ale jak je to s tím přínosem společenským?

Podívali jsme se na data o aktuálních počtech hospitalizovaných pacientů a zhodnotili jsme je podle věku a stavu očkovaný/ neočkovaný, prodělal / neprodělal Covid-19. Z dat vyplývá, že:

1) Přibližně 5 % hospitalizovaných pacientů na JIP za obdobi od září do 20.11.2021 jsou lidé do 34 let. (Obrázek č.1).

A.Komárek – Počty osob na JIP dle věku (1.9. – 20.11.2021, data https://github.com/HlidacStatu/UZIS_COVID_DATA/)

2) Počty lidí, kteří jsou na JIP s reinfekcí (mají opakovanou PCR pozitivitu) jsou i nadále zanedbatelné (a to bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou očkovaní), jak vyplývá z Obrázku č. 2.

A.Komárek – Počty osob na JIP dle očkovaný / neočkovaný, prodělal P neprodělal Covid-19
(1.9. – 20. 11. 2021, https://github.com/HlidacStatu/UZIS_COVID_DATA/)

3) Snad nadějné je zbrzdění růstu počtu hospitalizovaných osob v posledních dnech (Obrázek č.2)

Projděte si, ale celý článek Arnošta Komárka :

Závěry:

Abychom maximálně uvolnili kapacitu JIP, musíme se zaměřit na rizikovou skupinu a v ní se snažit o maximální prevenci vzniku onemocnění – buď se budou staří lidé očkovat nebo se musí chránit.

Vyjádření k protilátkám – NIZP 19.listopadu 2021

Hana Zelená

Abs COVID-19 antibody – 3d rendered image structure view on black background. Unsplash.com
  • Přítomnost protilátek je spolehlivějším důkazem o proběhlé infekci a následné imunitní odpovědi než pouhá pozitivita PCR, protože protilátkami prokazujeme navíc i proběhlou imunitní reakci na infekci. Citlivější metodou VNT spolehlivě detekujeme neutralizační protilátky u některých osob po prodělání infekce, i když zároveň mají negativní výsledek IgG imunochemickou metodou (EIA, CLIA).
  • Protektivní význam mají pouze neutralizační protilátky (pseudoneutralizační protilátky neexistují). Neutralizační protilátky nejlépe korelují s IgG anti S1 nebo RBD, ale nejde o zcela identické množiny. Nicméně z praktických důvodů vzhledem k vysoké shodě lze metodami na průkaz IgG anti S1/RBD nahradit virusneutralizační test.
  • Rozeznáváme dva hlavní významy stanovení protilátek, které jsou často zaměňovány:
    1. Protilátky jako diagnostický marker prodělané infekce. V tomto případě pozitivita protilátek znamená, že dotyčný v minulosti prodělal infekci, v jejímž důsledku proběhla specifická imunitní odpověď. Nezáleží na konkrétní naměřené hodnotě (hladině). Každá pozitivita znamená, že infekce proběhla. Jde o marker proběhlé infekce a zároveň surrogátní marker komplexní imunitní odpovědi včetně slizniční a buněčné. V této indikaci je dostačují kvalitativní výsledek pozitivní / negativní. Výsledek lze uplatnit bez výhrad pouze u osob, které nebyly vakcinovány, protože u očkovaných nerozlišíme, zda jsou protilátky pouze postvakcinační nebo i postinfekční. Zde by se mohlo uplatnit doplňkové stanovení protilátek proti NP, které vytvářejí pouze osoby po infekci (ovšem ne všichni, u všech očkovaných tedy nelze proběhlou infekci pomocí protilátek spolehlivě zjistit). U nevakcinovaných je však přítomnost protilátek v jakémkoliv množství spolehlivým důkazem o prodělání infekce. Víme, že reinfekce jsou vzácné a symptomatické reinfekce s vážným průběhem dokonce extrémně vzácné. Lze proto říci,  že jakákoliv pozitivita protilátek u neočkovaných jedinců znamená s vysokou mírou jistoty, že dotyčná osoba je imunní vůči opakované infekci a pravděpodobnost, že by někoho mohla nakazit, je minimální. (To samozřejmě neznamená, že očkovaní po prodělání jsou nakažlivější, ale nelze u nich prokázat pomocí anti S1 protilátek, že infekci prodělali.)
    2. Protilátky jako korelát protiinfekční ochrany. V této indikaci se uplatní stanovení protilátek především u očkovaných. Ukazuje se, že očkovaní mohou onemocnět i přesto, že mají po očkování protilátky. Lze předpokládat, že míra ochrany (včetně ostatních složek postvakcinační imunity) klesá s klesající hladinou protilátek. Především u očkovaných je tedy žádoucí stanovit tzv. protektivní hladinu protilátek. Na základě empirie a dosavadních zkušeností bychom mohli navrhnout za prozatímní protektivní hladinu 2-násobek hodnoty cut-off a při poklesu postvakcinačních protilátek pod tuto hodnotu doporučit přeočkování. Přesněji můžeme tuto hodnotu určit na základě dat, která máme k dispozici.
    3. Navrhuji pro tento účel s okamžitou platností zavést evidenci výsledků protilátek ze všech laboratoří v ČR v databázi ISIN (případně i zpětně) a vyhodnotit počet a závažnost průlomových infekcí ve vztahu ke naměřeným hodnotám protilátek před onemocněním. Tak by bylo možno nalézt protektivní hladinu a na základě toho navrhnout cílené podání booster dávek. Potřebujeme vědět, s jakými hladinami protilátek před onemocněním se ocitají očkovaní lidé na JIP. Nelze vyloučit, že by se mohlo jednat o osoby nejen s nízkými, ale také s velmi vysokými hladinami protilátek, které by mohly vyvolat např. imunokomplexové reakce. U těchto osob by pak booster dávka byla kontraproduktivní. Je třeba tato data zjišťovat a analyzovat.
  • Délka ochrany. Podle dostupných dat – při přítomnosti postinfekčních protilátek trvá ochrana minimálně 7 měsíců. Podle dat z ÚZIS víme, že osoby s reinfekcemi se prakticky nevyskytují na JIP a celkově v nemocnicích minimálně, přičemž jako reinfekce se hodnotí opakovaná nákaza od počátku evidence (rok a půl). S ohledem na tyto skutečnosti je zcela bezpečné dobu ochrany stanovit na 6 měsíců, pravděpodobně i déle. Ukáže-li se, že prodělání nemoci chrání stejně nebo lépe než vakcinace (přiznejme si, že lépe), lze platnost postinfekční imunity dále prodlužovat.
  • Výsledky protilátek by se měly hlásit do ISIN podobně jako výsledky PCR/Ag testů.

Návrh využití protilátek v souvislosti s přetížením nemocnic

  • Nemocnice jsou v současné době opět pod velkým náporem a navíc k tomu přistupují karantény zdravotníků a jejich dětí, což dále komplikuje práci v nemocnicích. Přitom víme, že osoby po prodělání nákazy onemocní jen velmi vzácně, proto jejich umístění do karantény je zbytečné, jelikož riziko jejich reinfekce je mizivé, dokonce nižší než riziko průlomové infekce u vakcinovaných bez dříve prodělané infekce. Samotná PCR pozitivita sice nemusí být absolutní zárukou imunity, ale osoby s protilátkami po infekci by určitě nemusely do karantény. Tím by se značně nemocnicím ulehčilo.

Pozn.: Předpokládám, že mé návrhy mohou být některými vykládány jako protiočkovací. Ujišťuji všechny, že tomu tak není a nejsem odpůrcem očkování. Jsem ale přesvědčena, že musíme navrhovat jen to, co má opravdu smysl a lidem říkat pravdu. Jedině tak bude mít vláda důvěru a občané budou ochotni pokyny plnit. Je třeba jasně říci, před čím očkování chrání a před čím nikoliv. Kdo jej jednoznačně potřebuje a kdo ne. Nemůžeme zavírat očí před zcela zjevnými skutečnostmi. Důsledkem polopravd a lží je, že lidé nevěří ničemu a důsledkem neodůvodněných privilegií očkovaných je nekontrolované šíření epidemie, na které doplatíme všichni.

Hana Zelená, 17.11.2021

Vyjádření k podkladům pro jednání NIZP 19. listopadu 2021

Hana Zelená

  • Obecně – opatření musí být cílená.  Naopak od neefektivních opatření se znaky neoprávněné diskriminace skupiny obyvatel je třeba upustit. Je třeba dbát na důsledné dodržování zákonů a Ústavy ČR. Je zcela zásadní nastolit důvěru občanů ve smysluplnost navrhovaných opatření, informovat občany otevřeně a pravdivě.
  • Provést revizi efektivity současných opatření a jejich souladu s Ústavním pořádkem a v případě zjištění jejich neúčelnosti zvážit potřebu jejich dalšího trvání. Zavést jiné efektivnější způsoby opatření (viz další body) a jejich důkladnou konzultaci z pohledu právního. Nelze vyzývat k legislativním změnám (např. požadavek na zapojení policie do vymáhání opatření) bez důkladné analýzy současného právního stavu.
  • Vzhledem k masivnímu šíření nákazy mezi očkovanými je nutno k preventivnímu testování a k nařizování karantén přistupovat stejně u osob očkovaných i neočkovaných. Jde především o zaměstnance ve zdravotnictví a sociálních službách, kteří by se měli pravidelně, např. ve dvoudenních intervalech, v období kulminace epidemie testovat, a to buď kvalitními antigenními testy (nezávisle prověřenými) nebo rychlými PCR testy. Šíření nákazy mezi očkovanými nelze nadále přehlížet, vynechání očkovaných z testování zdůvodněné potřebou jejich zvýhodňování je neobhajitelné.
  • Stejná pravidla by měla být nastavena při testování v ohniscích nákazy ve školních či pracovních kolektivech.
  • Vrátit do hry antigenní testy, které oproti PCR testům mají výhodu rychlosti a dostupnosti. Za podmínky profesionálního provedení a použití testů s ověřenou kvalitou.
  • K včasnému odhalení nákazy by měla být obnovena dostupnost bezúplatného antigenního testování široké veřejnosti bez ohledu na očkovací status. Uznávat by se měly pouze testy prověřené nezávislým testováním kvality.
  •  Kvalitní antigenní testy by měli mít k dispozici praktičtí lékaři pro dospělé i děti a testovat jimi všechny pacienty s příznaky ARI (očkované i neočkované).
  •  Upustit od testování bezpříznakových osob bez rizikových kontaktů. Vstup do různých kulturních, sportovních a podobných zařízení nepodmiňovat testem ani očkováním, nebude-li spolehlivě prokázána efektivita takovýchto opatření. Pakliže se naopak efektivita testování potvrdí, nutno bezpodmínečně trvat na testování všech návštěvníků bez ohledu na očkovací status.
  •  Zajistit, aby všem osobám s těžšími příznaky onemocnění Covid-19 byla včas poskytnuta lékařská péče včetně aplikace monoklonálních protilátek, pokud jsou indikovány. Upustit od ostrakizace neočkovaných jedinců, kteří v důsledku obav a studu přicházejí často k lékaři pozdě. Nabádat občany, aby v případě zhoršení zdravotního stavu neprodleně vyhledali lékařskou péči bez ohledu na svůj očkovací status.
  • Okamžitě ukončit neetickou „brutální kampaň“ a namísto toho se zaměřit na nenásilnou a trpělivou motivaci ohrožených osob, ideálně cestou praktických lékařů, kteří své pacienty znají.
  • Pravdivě informovat, že i očkovaní mohou onemocnět a šířit infekci. Vyzvat očkované osoby, aby nespoléhaly na svou „bezinfekčnost“, chránily se před nákazou a nepodceňovaly příznaky možného covidu-19.
  • Pravdivě informovat o účinnosti postinfekční imunity. Protilátky můžeme používat jako diagnostický marker prodělaného onemocnění. Uznávat osoby s protilátkami po prodělání nákazy jako imunní. Platnost pozitivního protilátkového testu by mohla být stanovena prozatím na 6 měsíců.
  • Identifikovat osoby ohrožené vážným průběhem. S okamžitou platností požadovat po laboratořích vyšetřujících protilátky, aby výsledky zaznamenávaly do ISINu. Na základě těchto údajů by se dalo analyzovat, jaké hladiny protilátek měly před onemocněním osoby, které se následně s covidem ocitly na JIP. Podle toho pak cíleně  indikovat aplikaci booster dávek. Pro tento účel by se dala s výhodou využít také data ze studie Proseco, pokud by se k výsledkům protilátek přiřadily z ISINu výsledky PCR a data o hospitalizacích.
  • Hana Zelená, 17.11.2021

Covid-19, postcovidový syndrom a postvakcinační komplikace v neurologické ambulanci

MUDr. Karla Hrušová,  Neurologická ambulance Ostrava centrum

Neuronal network with electrical activity of neuron cells 3D rendering illustration. Artist vision.

Toto sdělení prezentuje soubor pacientů, kteří byli v období od podzimu 2020 do podzimu 2021 ošetřeni v naší neurologické ambulanci pro onemocnění Covid-19, postcovidový syndrom i neurologické obtíže v možné souvislosti s vakcinací. Text upozorňuje na to, že v současné době jako lékař nemám možnost u velké skupiny svých pacientů oficiálně onemocnění Covid-19 diagnostikovat. Současně prezentuje fakt, že lékař nemá v dnešní době možnost se u svých chronických (a velmi často již i postcovidových)   pacientů   vyjádřit k vhodnosti  podání vakcíny.  Jsou také prezentovány zkušenosti s léčbou kortikoidy.

1. Léčba Covid- 19 cestou neurologické ambulance, viz Tabulka 1

V období od září 2020 do listopadu 2021 bylo cestou naší ambulance léčeno cca 30 pacientů pro diagnózu Covid-19 (viz Tabulka 1) . Důvodem byla většinou nedostupnost péče praktických lékařů či neurologické komplikace stavu. Z méně typických příznaků v akutní či subakutní fázi byly shledány závratě a bolesti očí. V případě delta varianty letos na podzim pak nárůst projevů rýmy, bolestí hlavy, výrazné bolesti v krku, bolesti na hrudi a hrudní páteře. Již méně časté jsou poruchy chuti a čichu. Průběh onemocnění byl často kolísavý, se zhoršením okolo 7. dne. Pacienti však často odmítali hospitalizaci (zejména v období na přelomu roku 2020 a 2021) a vyžadovali pokračování domácí léčby.

V akutní léčbě byla používána kyselina acetylsalicylová (jako antiagregans v dávce 100mg denně, či ve vyšších dávkách i jako analgetikum a antipyretikum), metamizol (pro bolesti hlavy, břicha a horečky), sporadicky paracetamol. Dále byl používán Isoprinosin v dávkování 1-1-1 až 2-2-2 (hlavně v prvních dnech infekce), byl doporučován vitamin D 30 000 UI jednorázově, vitamin C a zinek. U rizikových pacientů s trombofilním stavem a anamnestickým rizikem trombóz byl kontaktován hematolog/angiolog za účelem nastavení antikoagulační léčby (raritně). V subakutní fázi onemocnění, 6.–12. den, byly přidány kortikoidy – prednison 60 mg až  2,5 mg denně dle stavu v sestupné dávce s efektem na dušnost, cephaleu, febrilie atd.  Indikace kortikoidů v domácím prostředí (off label) byla použita hlavně v případech, kdy pacienti odmítali hospitalizaci. Efekt léčby byl často velmi rychlý a dobrý až výborný. Pro noční dušnost bylo v prvních dnech dávkování atypicky 3x denně, po 3-5 dnech již bylo použito typické dávkování s ranním maximem. Pacienti byli překryti omeprazolem. Délka trvání léčby kortikoidy byla 5 až 21 dnů. V případě nutnosti (zvláště při podezření na bakteriální superinfekci) byla pak 7.–10. den nasazena ATB medikace, nejčastěji azitromycin 500 mg denně na 3–6 dní.

Raritním případem (není uveden v Tabulce 1) byla indikace podání monoklonálních protilátek 5.den trvání infekce u 102-leté pacientky a to s dobrým efektem. K podání došlo letos v říjnu, nyní již opět paní chodí a komunikuje v domácím prostředí.

2. Výskyt neurologických obtíží v rámci postcovidového syndromu

V období od února do listopadu 2021 byly v naší ambulanci řešeny celkem asi u 30 pacientů neurologické obtíže v rámci postcovidového syndromu.

Nejčastěji se jednalo se o tyto obtíže: neuropatické bolesti hlavně aker dolních končetin (nejčastěji s negativním EMG nálezem), dekompenzace  kloubních bolestí, bolestí páteře, hlavy, migrén,   poruchy kognice, únava, spavost, úzkosti, deprese, ataky paniky, projevy závratí charakteru periferního vestibulárního syndromu, přetrvávající či dlouhodobá porucha čichu a chuti. Jednalo se jak o dekompenzaci chronických obtíží, což bylo častější, tak méně často i o obtíže vzniklé de-novo. Část postcovidových obtíží připadala na vrub aktivace chronických bolestivých a zánětlivých procesů (zejména způsobených herpesviry či borreliemi, zde je shoda s postvakcinačními obtížemi, viz níže),  v jednotlivých případech došlo i k laboratorní aktivizaci chronického procesu – positivita IgM na borrelie či příslušné herpesviry.

Obtíže, které měly neuropatický charakter a vestibulární syndromy byly přeléčeny pulsně 8 mg metylprednisolonu perorálně na 14 dní, efekt byl pozorován asi v   polovině případů. Dále byla použita symptomatická léčba vitaminy řady B a D ve vysokých dávkách, EGB761, SSRI, SNRI, melatonin, atd.

3. Výskyt neurologických obtíží v možné souvislosti s vakcinací proti Covid- 19, viz Tabulka 2

V období od února do listopadu 2021 během neurologického vyšetření v naší ambulanci nahlásilo možný nežádoucí účinek vakcíny proti Covid-19 celkem 20 pacientů či rodinných příslušníků (viz Tabulka 2). V uvedené tabulce nejsou obtíže, které by byly lehké intenzity a trvaly do 72 hodin od podání vakcíny. Zaznamenávala jsem jen obtíže, které měly středně těžkou až těžkou intenzitu, pacienta značně hybně omezily či podstatně zhoršily kvalitu života a trvaly minimálně jeden týden, častěji ale měsíce. Jedná se o obtíže, které přiměly pacienta vyhledat neurologické ošetření.

Jednalo se o tyto klinické projevy: 5x tinitus, 7x bolest svalů, kloubů, těžká poruchy hybnosti ramene a celé ruky v řádu měsíců s lehkou regresí, dekompenzace chronických bolestí, bolesti hlavy, dekompenzace těžké migrény, 4x herpes zoster, 3x spavost, únava, slabost, deteriorace kognice, 2x dekompenzace epilepsie, 2x celková deteriorace stavu, progrese do stavu celodenně ležícího pacienta, 2x podezření na úmrtí v souvislosti s aplikací vakcíny. Vážné nežádoucí účinky byly řádně hlášeny na SÚKL.

Terapeuticky jsem se stav snažila ovlivnit hlavně v případě tinitů a to kůrou pulsního přeléčení nízkodávkovanými kortikoidy (8 mg metylprednisolonu p.o. na 14 dní), efekt byl asi v polovině případů dobrý, místy výborný.

4. Klinické poznámky k výše uvedenému, praktický závěr a komentář

Klinické úskalí diagnostiky Covid-19

Klinickým úskalím diagnostiky Covid-19 je i existence falešné PCR negativity a existence pacientů nevyšetřených metodou PCR v akutní fázi. V rámci diagnostiky jsem se setkala celkem 3x s falešně negativním PCR testem a také s řadou pacientů, kteří nebyli z různých důvodů v akutním stadiu vyšetřeni PCR vůbec (v Tabulce 1 je to 3x falešně negativní PCR, 2x nevyšetřeno PCR, tj. celkem 5 pacientů z 20, tedy čtvrtina). U těchto pacientů mohu diagnózu medicínsky jednoznačně potvrdit slovně i písemně (na základě anamnézy, kliniky a následného vzestupu protilátek), avšak není možno ji zadat do systému ISIN. To může být zdrojem častých nedorozumění v rámci dočasného odmítání očkování u pacienta po proběhlé nákaze. Náprava tohoto nedostatku by vyřešila mnohé rozepře.

Odběr protilátek u pacientů podporuji jako potvrzení proběhlé infekce. Do budoucna by pak na základě sledování protilátkové hladiny bylo možné efektivně vyhodnocovat vhodnost a intervaly očkování (jak je tomu například standardně v případě očkování proti tetanu či hepatitidě B). Mnohé pacienty právě odběr protilátek přesvědčil k očkování (v případě negativních či nízkých titrů protilátek). O zátěž systému se nejedná. Pacienti jsou velmi ochotni si toto vyšetření zaplatit. V žádance ISIN možnost zadávání výsledku protilátek (i zpětně) je, ale nevyužívá se. Pokud by byla povinnost je třeba i zpětně dohlásit (pacienti by rádi výsledek dohlásili cestou praktických lékařů či specialistů), získali bychom zdarma velmi cenné údaje. Vyšetření jsou totiž provedena, laboratoře i pacienti jejich výsledky mají.

Pulsní krátkodobá nízkodávkovaná kortikoterapie v léčbě Covid-19, postcovidových stavů a v léčbě nežádoucích účinků očkování

Obecně se dá říci, že použití nízkodávkovaných kortikoidů v subakutní léčebné fázi onemocnění Covid-19 (nasazení mezi 6.–12. dnem)   a  v rámci léčby postcovidových stavů i v rámci léčby komplikací očkování bylo našimi pacienty dobře snášeno. Byl pozorován efekt této léčby.  

Úskalí vakcinace

V naší ambulanci je prováděno individuální zhodnocení vhodnosti očkování, kdy u pacientů s vyššími riziky nežádoucích účinků a výraznou nerovnováhou v poměru cost/benefit očkování není doporučováno. Takových pacientů je velmi málo  (řádově jednotky). Naopak u  rizikových pacientů je očkování důrazně doporučeno. Dotaz, zda je člověk očkován, pokládám při každém ošetření pacienta.

Jistě je rozdílným pojmem kontraindikace (momentálně jedinou představuje alergická reakce na podanou látku) a nevhodnost očkování – kdy je poměr risk/benefit u konkrétního pacienta příliš vysoký.

V současné době je možné do systému ISIN zanést pouze předvybraný kód kontraindikace vakcíny s tím, že se jedná o kontraindikace uvedené v SPC. V případě vakcíny firem Pfizer a Moderna jde pouze o hypersenzitivitu na vakcínu či její součásti, v případě vakcíny firmy Johnson je v kontraindikaci uveden i syndrom kapilárního úniku. Kontraindikaci je nutno uvést pro každou vakcínu zvlášť. Dřívější možnost slovního uvedení kontraindikace bude podle SÚKLu omezena.

SPC je v dnešní době velmi „živý dokument“, který je na základě doporučení EMA pravidelně aktualizován (například v původním SPC vakcíny Johnson jako kontraindikace syndrom CLS uveden nebyl). Jsou také průběžně aktualizovány možné nežádoucí účinky, které právě vymezují i vhodnost podání vakcíny pro jednotlivé pacienty. Nevhodnost podání vakcíny u konkrétního pacienta do systému ISIN zadat nelze.

Jako příklad bych uvedla mladou ženu ve stavu po těžké obrně lícního nervu v září 2020 herpesové etiologie, u které nám půl roku trvalo dosáhnout alespoň částečné hybnosti poloviny obličeje s tím, že mladá žena je tímto funkčně i esteticky velmi postižena. Je již po prodělaném onemocnění Covid-19 v prosinci 2020 a má pozitivní hladinu protilátek. Ovšem 180 dní od infekce již proběhlo. V rámci nežádoucích účinků vakcín je paresa nervus facialis popsaným rizikem. V podobných individuálních případech opravdu nemohu vzhledem k poměru risk/benefit doporučit očkování. Očkování u takové pacientky není kontraindikované, ale současně je nevhodné.

Vzít lékařům právo diagnostikovat onemocnění a možnost individuálně rozhodovat o vhodnosti očkování pro jejich pacienty zcela popírá existenci Ars medicinae – umění léčit – které je založeno na triádě Evidence Based Medicine, empirii lékaře a právu pacienta rozhodovat o svém zdraví. Pokud lékařům bude toto právo odebráno, zůstane z onoho trias Ars medicinae pouze EBM, kdy diagnózu vytvoří laboratoř bez ohledu na kliniku, anamnézu, ostatní paraklinická vyšetření, a to se všemi riziky falešně positivních i falešně negativních výsledků. Nevím, kde je v tomto procesu pak místo lékaře. Myslím, že v takovém případě by jej již bylo možno nahradit strojem a můžeme tedy začít mluvit o „robotizaci“ medicíny.

Setkání 17.listopadu 2021 pod Metronomem na Letenské pláni

Angelika Bazalová, Zuzana Krátká, Blanka Holičová Klokanová

aktualizováno 25.12.2021

Při příležitosti 17.listopadu jsme se sešli s přáteli a se spřátelenými odborníky, abychom společně oslavili svátek, který je nám všem tak drahý. Ještě jednou si půjčím slova Johna Boka, který napsal, že „nebylo lepšího setkání občanů, k připomenutí a oslavě 17.listopadu“ Já si to myslím taky. Bylo to krásné. Lidí přišlo strašně moc. Zdá se mi jakoby přesně tohle Češi potřebovali – naslouchat moudrým lidem, kterým důvěřují. Ne hochštaplerům a samozvaným expertům. Chtějí věřit odborníkům, ale ne takovým, kteří budou popírat, že černá je černá a bílá je bílá, jen aby si přihrábli nějakou tu dotaci. Nebyl to žádný antivax meeting. To jsme si dali jako podmínku, my jsme všichni zastánci rozumného používání vakcín tam, kde to má opodstatnění, tam kde benefity převažují nad riziky, tam, kde se očkuje indikovaně s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu.

Naše sympatizantka, paní Blanka Holičová Klokanová pečlivě zaznamenala průběh setkání, takže ti, co raději čtou než poslouchají, se mohou začíst zde:

A naopak ti, kteří si chtějí vychutnat atmosféru pod Metronomem zde mají kvalitní Záznam setkání z Letné pod Metronomem 17.listopadu 2021

Můžete si posouvat obraz po jménech a poslechnout si ty, které slyšet chcete. Natočil, ustříhal a otitulkoval nejlepší Petr Tomaides

Na akci promluvili: JUDr. Tomáš Nielsen, advokát a zakladatel Zdravého fóra a ProLibertate, RNDr. Zdeněk Hostomský, biochemik, ředitel Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd, RNDr. Karel Drbal, imunolog z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, Prof. Michal Klíma, politolog, rektor Metropolitní univerzity, MUDr. Miloš Bohoněk, primář hematologie a krevní transfuze Ústřední vojenské nemocnici v Praze, MUDr. Jan Brodníček, praktický lékař, pneumolog, PhDr. Daniel Štach, psycholog a psychoterapeut, MUDr. Vladimír Čížek, cévní lékař a předseda etické komise pro klinická hodnocení, Petr Zuska, choreograf a režisér, bývalý šéf baletu ND, John Bok, signatář Charty 77, bojovník za lidská práva, spoluzakladatel spolku Šalamoun, prof. Jan Pirk kardiochirurg, emeritní přednosta Kardiocentra a Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEMu, MUDr. Hana Štefaničová, kardiložka, RNDr. Zuzana Krátká – imunoložka, zakladatelka Sdružení mikrobiologů, statistiků a imunologů, Mgr. Lucia Houfková, matematička, členka nově zřízeného Národního institutu pro zvládnutí pandemie, Markéta Dobiášová, novinářka.

Děkujeme pořadatelům Tomáši Nielsenovi, Angelice Bazalové a Markétě Dobiášové za krásné setkání. A stovkám účastníků za nezapomenutelnou atmosféru.

Média naši akci odignorovala s výjimkou Parlamentních listů a Reflexu

Přestaňme děsit lidi

Týdeník ECHO – rozhovor D. Kaisera se Z. Krátkou

Mírným pohledem shlíží na čtenáře z obálky nového čísla Týdeníku Echo imunoložka Zuzana Krátká. Věcně, klidně a srozumitelně hovoří s Danielem Kaiserem o aktuální situaci, kdy zase vyskočila čísla v souvislosti s chorobou covid-19.

„Co byste dělala vy, kdybyste určovala zdravotní politiku státu?“ ptá se imunoložky Zuzany Krátké Daniel Kaiser. A dostává tuto odpověď: „Okamžitě bych přestala strašit lidi. Co teď probíhá v televizi a v médiích, je naprosto neomluvitelné a jen to vypovídá o charakteru zadavatelů reklamy. Reklama děsí neočkované i očkované, děti, mladé lidi i seniory. Informace musíme poskytovat nejen o tom, proč je třeba očkování, ale hlavně vysvětlujme, jak si hlídat zdravotní stav, jak se zdárně léčit, kdy jít do nemocnice. Změnila bych cílové skupiny na testy. ECDC doporučuje hlavně testovat klinicky nemocné a pak rizikové skupiny. Tedy hospitalizované pacienty, neočkované i očkované. Totéž ve školách – pokud testovat, tak vždycky jenom ve chvíli, kdy máte ohnisko…“

Anticharta na Akademii

Tomáš Fürst

Na serveru petice.com visí pozoruhodný text. Čeští vědci – autorem petice je vedoucí jedné z laboratoří Mikrobiologického ústavu AVČR Peter Šebo – v něm vyzývají vládu, aby zavedla povinné očkování proti koronaviru. Činí tak jazykem, na který by mohl být pyšný každý normalizační kádr: „Menšinová skupina odmítačů očkování tak protidemokraticky blokuje návrat k normálnímu životu nás všech.“ „Perverzní chápání svobody a demokracie naší společností je smrtící a nesmírně škodlivé.“ „Snahu vlády dotlačit odmítače očkování ke změně jejich scestného přesvědčení účelovým používáním restriktivních opatření považujeme za nevhodný a nebezpečný alibismus.“ [1]

Odhlédnuto od fascinujícího jazyka, dokument je pozoruhodný i po stránce obsahové. Například tvrdí, že „[P]okud dosáhneme podíl 90 až 95 % očkovaných jedinců v populaci, z infekce SARS-CoV-2 se stane běžná sezónní rýma a pacienti s nemocí COVID-19 přestanou plnit jednotky intenzivní péče a ohrožovat chod nemocnic. Měli by kolegové k tomuto tvrzení nějakou evidenci? Připomínám, že před půl rokem nám ti samí na slovo vzatí odborníci tvrdili, že ono magické číslo je 70%. Samozřejmě také bez jakékoliv evidence.

Nejpozoruhodnější na celé této iniciativě ovšem je, že – stejně jako magická hranice (neexistující) kolektivní imunity – mění se signatářům pod rukama i text petice samotné! Poprvé jsem se podíval 12. listopadu, když bylo pod peticí necelých 200 podpisů. Tehdy text začínal perexem, který vyzýval k očkování dětí. Pod perexem se skvěla věta: „Současná situace je důsledkem alibistického a pseudodemokratického řešení nastalé epidemie COVID-19.“ Když se podíváte dnes, podpisů horlivých zastánců totality notně přibylo, ale první věta je úplně jiná: „Naše vláda dosud nenašla odvahu nařídit povinné očkování dostupnými, vysoce účinnými a vysoce bezpečnými vakcínami proti viru SARS-CoV-2.“ Očkování dětí mezitím z perexu zmizelo také!

Je úsměvné pozorovat, jak masy zaměstnanců Akademie věd — bašty kritického myšlení a strážkyně Pravdy – podepisují politické pamflety, aniž by je trápilo, že se jim propagandistické formulky přeskupují přímo před jejich bdělými zraky. Zřejmě je úplně jedno, co se v textu píše. Jde o to být viděn na seznamu, kde jsou podepsáni ti správní odborníci.

V budování světlých zítřků tedy našim soudruhům přejeme hodně zdaru a s laskavými čtenáři se loučíme skutečnou perlou z textu petice: „Bez altruismu se svoboda a demokracie stávají alibistickou pseudodemokratickou břečkou a marasmem.“

Mupy mup!

[1] Než jsem stihl text odeslat do redakce, „scestné přesvědčení“ se opět proteovsky změnilo a přestalo být scestné.

Počty očkovaných a neočkovaných pacientů – hospitalizace a JIP k 16.11.2021

Robert Straka, Miloš Bohoněk

Z dat ÚZIS o počtu hospitalizovaných osob jsme nakreslili dva grafy. V prvním grafu jsou očkovaní a neočkovaní lidé, kteří nikdy neměli covid-19. Na ose y jsou absolutní počty pacientů. Vidíme tedy v případě neočkovaných cca 2,5 tisíce hospitalizovaných osob a téměř 500 osob na JIP. A u očkovaných osob je to kolem 2 tisíc hospitalizovaných a kolem 200 osob na JIP.

R. Straka – Počty hospitalizovaných osob a osob na JIP u skupiny pacientů bez dříve prodělané infekce, z dat ÚZIS

Na druhém grafu jsou lidé, kteří již jednou infekci prodělali. Jejich počty jsou velmi nízké v obou skupinách – očkovaných i neočkovaných. Hospitalizovaných bylo 20-30 osob, na JIP šlo o jednotky osob. Tedy prodělání infekce významně chrání před hospitalizací i JIP.

R. Straka – Počty hospitalizovaných osob a osob na JIP u skupiny pacientů po prodělané infekci, z dat ÚZIS

Závěry:

1/ Očkování přináší benefit zejména u osob, které se s infekcí dosud nesetkaly.

2/ Nejúčinnější imunitou je imunita po prodělaném onemocnění

3/ Důležité je očkování naivní rizikové populace, tj. osob, které se s infekcí dosud nesetkaly,  a to zejména z rizikových skupin (65+, obézní, chronici).

4/ Je třeba uznat imunitu po prodělaném onemocnění. Vyšetření protilátek může sloužit jako marker prodělané infekce.

Přítomnost „pozitivních protilátek“ neznamená, že člověk neonemocní, ale je významným pozitivním prediktorem, že člověk nebude hospitalizován a je méně rizikový než očkovaný člověk bez prodělané infekce nebo člověk neočkovaný bez prodělané infekce. Uznání tohoto testu by snížilo napětí ve společnosti, kdy lidi po prodělaném onemocnění nutíme k očkování, i když jsou imunní. Zároveň zjištění negativních protilátek by ostatní osoby motivoval k vakcinaci. Pokud by byl test hrazen pacientem a výsledek byl zaznamenán do ISIN, dozvěděli bychom se více o séroprevalenci v populaci. Uznání protilátek jako důkaz prodělaného onemocnění podporuje jak ČSAKI, tak SLM.

Porovnání virových náloží u neočkovaných, očkovaných, neočkovaných při reinfekci, očkovaných při reinfekci

Lucia Houfková, Lenka Piherová, Dita Mušálková

K analýze virových náloží u očkovaných a neočkovaných osob, které prodělaly nebo neprodělaly v minulosti onemocnění covid-19 byla použita data získaná od 37. do 46. týdne v rámci diagnostických testů v jedné české laboratoři, která . používá pouze jeden typ izolace RNA a jeden kit na PCR. Analyzovaná data jsou konzistentní. Pro každý vzorek bylo hodnoceno tzv. Ct, tedy počet cyklů, při kterém byl virus ve vzorku detekován. Principem metody je postupné zdvojování počtu příslušných úseků DNA a rozhodující je pořadí cyklu, kdy se detekuje DNA v množství stanoveném jako pozitivita. Čím nižší je hodnota Ct, tím vzorek obsahuje větší virovou nálož.

Graf obsahuje pouze diagnostické indikace testů, aby data nebyla „naředěna“ výsledky preventivního testování neočkovaných. Protože nízké Ct je významnější než vysoké Ct, jsou na grafu hodnoty na ose y uvedené naopak (nízká čísla jsou nahoře, vysoká jsou dole). Šířka barevných ploch vyjadřuje relativní zastoupení hodnot ve vzorcích. Čím je plocha širší, tím více vzorků s danou hodnotou Ct v souboru bylo. Bílé části uvnitř barevné plochy jsou tzv. boxploty, které zobrazují, kde se nachází 50% všech hodnot. Čára uvnitř boxplotu je medián hodnot, tečka je průměr hodnot.

L.Piherová, D. Mušálková – Distribuce hodnot CT u vakcinovaných a nevakcinovaných osob při první infekci a při reinfekci. Neočkovaní jsou červení, očkovaní jsou modří.

Zjistili jsme, že očkovaní mají jak v případě první detekované nákazy (levá část obrázku), tak v případě reinfekce (pravá část obrázku) vyšší virové nálože než neočkovaní. Vakcinovaní dvěma dávkami mají statisticky významně vyšší virovou nálož (nižší Ct) než nevakcinovaní. Pokud neexistuje nějaké imunologické / mikrobiologické vysvětlení tohoto jevu, domníváme se, že je to způsobeno tím, že očkovaní lidé jsou testování v závažnějším zdravotním stavu a soubor může mít méně záchytů na počátku infekce. Testování očkovaných je tedy nedostatečné, protože je zachycena pouze malá část nákaz. Nižší míra testování v dané věkové kategorii je rovněž patrná v reportu ÚZIS na obrázku níže – v dané věkové kategorii je vykazovaná vysoká relativní pozitivita indikovaných testů, což je nejvíc patrné u starších věkových kategoriích. Pozdní záchyt nákazy nákazy vede k pozdnímu zahájení péče, což může mít závažný dopad na průběh onemocnění.

ÚZIS – Relativní pozitivita indikovaných testů dle věkových kategorií obyvatel a krajů