Zuzana Krátká
Profesor Robert Clancy patří k předním světovým odborníkům, kteří se zabývají slizniční imunitou. Patří k zakládajícím členům Společnosti pro slizniční imunologii (SMI – Society for Mucosal Immunology) a je zakládajícím členem australské College of Pathology.
O článku prof. Roberta Clancyho „Covid and the disturbing facts my fellow-scientists don’t want to hear“ se prof. Vojtěch Thon zmiňuje ve své přednášce, která zazněla v dubnu na odborném setkání v Praze. Vidění významu slizniční imunity v patogenezi respiračních onemocnění mají jako experti ve stejném oboru totožné. A stejný je i jejich skeptický postoj k vakcinační terapii mRNA vakcínami proti covidu-19. Oba experti upozorňují na fakt, že pouze po prodělání infekce se nastavuje funkční a správně regulovaná imunita. Jinak se imunita aktivuje po opakovaném očkování. Pokud se do organismu dostane příliš velké množství antigenu, což se děje v případě časté opakované vakcinace mRNA vakcínou a případné infekce, dochází k stimulaci imunosupresivní imunitní odpovědi a aktivaci regulačních T lymfocytů. Jde o přirozenou reakci, kterou se organismus brání tomu, aby nereagoval destruktivní imunitní reakcí na přítomnost vysokého množství neškodného antigenu. Pokud ale podobnou strategii použije v případě virové infekce, dojde k protrahovaným a těžkým infekcím. Velmi dobře je tento princip popsán v tomto rozhovoru.
Další riziko spatřuje v samotných mRNA vakcínách. Po jejich aplikaci se tvoří nekontrolované množství spike proteinu. A další problém je v tom, že mRNA nezůstává v místě vpichu, ale šíří se organismem, přičemž není možné jakkoliv regulovat, v kterých lokalitách se spike protein vytvoří a kde se exprimovaný na povrchu somatických buněk aktivuje imunitní systém. Nejčastěji se vyskytují na povrchu endotelových buněk (a dochází k postižení cév) a v buňkách parenchymatózních orgánů, jako jsou játra, slezina, nadledviny a další. Akumulace takové prozánětlivé reakce ve vaječnících nebo ve varlatech může vést k poruchám plodnosti. O tom, že k tomu dochází, svědčí jak studie na potkanech sledující biodistribuci, které byly součástí klinické studie Pfizer, tak i počty hlášení potratů uvedených v rámci preklinických dat.
Distribuce mRNA lipidickými nanopartikulemi umožňuje import mRNA do jakékoliv buňky, protože lipidická membrána nanočástic splývá bez problémů s buněčnou membránou. Produkce spike proteinu není ani časově regulovaná a jak se postupně ukázalo, spike protein se netvoří jen několik dní, ale jeho produkce může trvat týdny až měsíce. Expresí spike proteinu se „tělu vlastní“ buňky stávají pro imunitu „cizími“, a tím se zvyšuje riziko rozvoje autoimunitních chorob. Alarmující jsou nálezy spike proteinu v tkáňových lézích v biopsiích myokardu u osob, které byly pitvány po náhlých úmrtích. Vyšší pozornost odborníků a další výzkum vyžadují také nálezy uložených amyloidů v nervové tkáni.
Odborné instituce ve většině světa stále mlčí a komerční zájmy převažují nad zdravotnickými. Několik států zastavilo mladých osob – nově například Švýcarsko. V Dánsku se již před delší dobou zastavilo očkování osob mladších 50 let. V mnoha dalších státech se ustoupilo od očkování dětí. Je překvapivě obtížné nahradit narativ poháněný komerčními zájmy vědou. Ale změna pohledu je nezbytná.
Místo odborné diskuse pokračuje dehonestace oponentů
Mezitím se v České republice vede velká dehonestační bitva, ve které se představitelé pro-vakcinační strategie snaží své kritiky, kteří upozorňují na nutnost vyhodnocení profitu a rizika očkování u každého jednotlivce, profesně ohrozit a zdiskreditovat, a to jak u laické veřejnosti, tak i ve vědeckých kruzích. Zde shrnuté důkazy a znepokojivá fakta, o kterých nechtějí slyšet, označují za dezinformace a bagatelizují nežádoucí účinky a rizika očkování na zdraví osob, které se již s infekcí setkaly a jsou chráněné slizniční imunitou. Prof. Vojtěch Thon, členové SMIS i další odborníci čelí kritice nejen v tisku, rozhlasu či na stránkách sociálních sítí a nemají prostor se k tomu vyjádřit. V případě prof. Thona již došlo i na profesní ohrožení na půdě Masarykovy univerzity kvůli jeho článku vydanému v Mladé frontě. SMIS pro změnu rozhořčilo vakcinology svým článkem, který byl jako Dopis redakci zveřejněn v aktuálním čísle Časopisu lékařů českých. V něm vyzdvihlo význam slizniční imunity a poděkovalo redakci za dlouhodobou podporu a zveřejňování příspěvků o vývoji imunity proti SARS-CoV-2 po prodělané infekci. Kritizováno je i odborné setkání „Poškození dětí a mladé generace“ pořádané Inovací republiky v Praze, kde jsme hovořili o vakcinaci, rozvoji závažných nežádoucích účinků u lidí po nadbytečném podání vakcín a význam správného lékařského postupu při očkování, ale diskutovala se i další opatření týkající se doby covidové pandemie. Obsahově velmi podobný byl i program Mezinárodního summitu o covidu III , který se konal na půdě Evropského parlamentu v minulých dnech.
Chtěli bychom požádat vás, čtenáře, o podporu. Domníváme se, že je třeba o těchto problémech veřejně mluvit a je nutné bezodkladně zahájit odbornou vědeckou diskusi zejména na téma přínosů a rizik očkování proti covidu. Potřebujeme provést důkladnou retrospektivní analýzu dat, především pak, individualizovat, pro koho je (a byla) vakcinace vhodná a pro koho nikoliv, a to v souladu s principy medicíny založené na důkazech. O dalším osudu vakcinace mRNA vakcínami musí rozhodovat lékaři různých odborností a ne jen úzké vedení České vakcinologické společnosti, která odmítá akceptovat námitky kritiků.