Zuzana Krátká
Na 25.schůzi Senátu Parlamentu České republiky, která se konala 27.května 2026, se mj. jednalo o usnesení Zdravotnického výboru k Národní očkovací strategii. Jeho text přikládám.
Senátoři mistrně hrají hru na schovávanou. Opakovaně se o jejich schůzích na téma vakcinace dozvídáme ex post, většinou jen díky statusům politiků na sociálních sítích. Minimalizují tak riziko, že by museli diskutovat o rizicích vakcinace a toto citlivé téma tak prochází veškerým schvalováním, ať už ve výborech nebo v plénu, bez problémů. Málokterý politik si dovolí kritizovat vakcinaci. A už vůbec se do diskuse nepouští chvíli po nešťastném úmrtí neočkovaného chlapce na záškrt. I tento raritní případ byl senátory využitý v diskusi ve snaze ukázat nezbytnost podpořit Národní očkovací strategii a dát najevo „jednotnou frontu“. Paní senátorka Mračková Vildumetzová mohla aspoň „jako maminka“ apelovat na to, aby hygienické stanice častěji zahajovaly správní řízení za vymáhání pokut na rodičích neočkovaných dětí a pan senátor Zitterbart ji podpořil i s požadavkem, že děti přeci mají „právo na bezpečné dětství“. Jinými slovy je společnost musí chránit před nezodpovědností jejich rodičů…
Je fascinující, jak politici nedokáží rozlišovat přínos různých typů vakcinací a nejsou ochotní k jakékoliv kategorizaci očkování či k diskusi o sporném přínosu a vysokém riziku vakcinace u rizikových skupin dětí či dospělých. Největší emoce vyvolává vakcinace dětí, u které jakákoliv odchylka od očkovacího kalendáře je vnímána jako závažný prohřešek rodičů. Nikdo z politiků či médií se nezajímá o důvodu, proč se tak stalo. Odmítnutí děti očkovat je vnímáno doslova jako svatokrádež. A přitom obavy rodičů dětí poškozených vakcinací z dalších dávek jsou relevantním důvodem k opatrnosti a individuálnímu postupu, a není divu, že se rodiče brání tomu, aby se zdravotní problém neprojevil po očkování také u jejich sourozenců. Kdo se v dané, pro každého rodiče velmi složité, situaci neocitnul, ten jen zřídka jejich respekt z vakcinace pochopí.
Vakcinace je obecně považována za bezpečnou, ale to jen proto, že málokdo pátrá po četnosti závažných rizik. Asi byste byli překvapení informací, kolik bylo v minulých letech nahlášeno úmrtí v souvislosti s vakcinací. Před časem se na to zeptal spolek Rozalio SÚKLu. V odpovědi na dotaz podaný podle § 106/1999Sb. Zákona o svobodném přístupu k informacím, se uvádí, že mezi roky 2017-2025 došlo k úmrtí v šesti případech po vakcinaci hexavakcínou (která obsahuje i složku proti záškrtu). Tedy na jedno raritní úmrtí na záškrt v tomto roce máme šest podezření na úmrtí po vakcinaci v rozpětí 8 let. Kromě podezření na úmrtí v souvislosti s hexavakcínou odpověď SÚKLu obsahuje dalších 17 hlášení podezření na úmrtí u dalších typů vakcín pro děti a dospělé a k tomu ještě 53 podezření na úmrtí u vakcín proti covidu. To není tak málo, aby se nad tím dalo mávnout rukou.
Jedinou senátorkou, která se rozhodla usnesení senátu k podpoře Národní očkovací strategie nepodpořit, byla JUDr. Daniela Kovářová ( videozáznam vystoupení je zde). Aniž by byla proti vakcinaci jako takové, vadilo jí na usnesení zejména to, že politici nejsou ochotní k reflexi chyb z doby covidové. „Mezi řádky cítím opět tu starou známou povýšenost nad jakoukoliv kritikou, i nad kritikou založenou na oprávněných pochybnostech. A snahu vyoutovat veřejnou diskusi o vážných věcech někam mezi pověry a šarlatánství, jakou jsme zažívali v době lockdownů.“ „Chybí mi stopa reflexe na dobu covidových restrikcí. Reflexe lží o tom, že očkovaný není nakažlivý a že neočkovaný je nebezpečnější svému okolí a je třeba mu odepřít normální život.“ Paní senátorka připomněla kolegům, že v jiných státech se již vedou otevřené diskuse o dopadech očkování, u nás nikoliv… Celé její vyjádření, za které děkujeme, je uvedeno níže. A i když bylo relativně smírné, přesto jej kolegové senátoři komentovali s nelibostí. Písemný záznam jednání a celou diskusi najdete zde.
Politici se vyhýbají diskusi s kritiky Národní očkovací strategie. Je evidentní, že ač apelují na „medicínu založenou na důkazech“, nejsou si schopní či ochotní ověřit si z jiných zdrojů jakékoliv informace, které jim vakcinologové či autoři NOS předloží. Umí jen papouškovat poskytnutá data a ještě k tomu je opakují špatně. Předkladatel usnesení, pan senátor T. Fiala, jehož řeč si můžete poslechnout zde, jen zmateně cituje „ekonomickou analýzu Ministra zdraví“, poukazuje na to, že „očkování není náklad, ale investice“ a slibuje oněch legendárních hypotetických „27 miliard korun ušetřených při 75% proočkovanosti na chřipku“.
Mimochodem tato hypoteticky uspořená částka se v dokumentech k NOS objevuje pravidelně, má však jeden zásadní problém, že nikdo neví, jak toto číslo bylo vypočítáno. Zeptáme se proto pana senátora Fialy, zda aspoň on četl onu analýzu Hospodářské komory, ve které by mělo mít původ. Byl by patrně první její čtenář, protože zatím ji nečetli ani na Ministerstvu zdravotnictví (viz níže odpověď MZČR na dotaz dle § 106/sb. 1999, kterou obdržel R. Kovařík), nedokáže ji předložit ani Hospodářská komora, ale ani odborné lékařské spolky, jak zjistila dotazy novinářka Angelika Bazalová. Průběh její investigace na téma „analýza HK o ušetřených 27 miliardách“ si můžete vyslechnout v záznamu z tiskové konference.
„Zdravotní výbor se snažil o vyvracení dezinpretací a dezinformací a doporučuje zlepšit proočkovanost. Nechci unavovat čísly, ale na závěr jedno číslo řeknu. Proti pneumokokům, což je smrtící choroba u seniorů, je očkování zdarma, přesto mají senioři nad 65 let proočkovanost pouhých 27 %. Proto žádám o podporu usnesení.“ Tím končí svou řeč senátor Fiala. Bereme rozhodnutí pana senátora zlepšit proočkovanost vážně. A pohlídáme si, zda se díky podpoře Zdravotního výboru Senátu proočkovanost proti pneumokokům u senioru zvýší. Co se očkování proti pneumokokům týče, tak je v NOS uvedeno, že cílem je mít v roce 2029 naočkováno 50 % seniorů. Ambiciózní plán. Už nyní se domníváme, že splněn nebude a naopak se situace zhorší.
Co říci na závěr? Politické strany nejeví žádnou vůli se zaobírat kritikou vakcinace, zejména tou týkající se bezpečnosti a efektivity. Faktem ale je, že jedna paní senátorka Kovářová a jeden poslanec Síla jsou příliš málo na to, aby se téma v Parlamentu či Senátu mohlo důrazněji probrat. Uvidíme, jak se bude situace se zájmem o očkování vyvíjet dál. Jedno je jisté – ÚZIS pečlivě sbírá data o každé podané vakcíně, a tak tento „průzkum očkovacích preferencí“ budeme mít alespoň možnost průběžně sledovat. Uvidíme, zda to, že politici stojí za NOS zvýší důvěru občanů v očkování nebo se naopak skepse prohloubí. Teď už je to jen na lidech…