Blog

Zvýrazněno

Opomenuté aspekty hodnocení nejnovějších trendů ve vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Ondřej Vencálek

V uplynulých přibližně dvou týdnech proběhla čilá debata o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti v České republice v posledních letech. Zkusím nejprve tuto debatu krátce rekapitulovat a poté poukázat na některé zatím opomíjené aspekty této problematiky. Zejména se zaměřím na hodnocení roku 2021 jako roku s (výrazně) zvýšenou plodností, po níž by bylo možné očekávat pokles („návrat k průměru“). Zjistíme totiž, že plodnost nebyla zvýšená až tak výrazně, jak se může na první pohled zdát. Překvapivě důležitou roli totiž hraje skutečnost, že v roce 2021 proběhlo sčítání lidu. 

Rekapitulace únorové debaty o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Debatu o vývoji počtu narozených dětí (a potažmo plodnosti) v ČR odstartoval článek Tomáše Fürsta z 6. února 2023, v němž se autor pozastavuje nad „skokovým desetiprocentním poklesem počtu narozených dětí“ v roce 2022 oproti roku 2021. Dále upozorňuje na „velmi dramatický pokles počtu narozených dětí i v mnoha jiných zemích“ a zamýšlí se nad možnými příčinami poklesu. Ty je podle Fürsta „třeba hledat v něčem, co nastalo na jaře roku 2021“. Možnou souvislost nachází v časové koincidenci s počátkem očkování: „Data z ostatních zemí ukazují přesně stejnou časovou souvislost – pokles porodnosti nastává asi devět měsíců po začátku očkování věkové kohorty rodičů.“ Zcela správně upozorňuje, že může jít o souběh čistě náhodný, zároveň však nenachází evidenci pro jiné vysvětlení pozorovaných změn a vybízí proto k důkladnému zkoumání příčin poklesu počtu narozených dětí.

Reakcí na výše uvedený článek byl text Petra Koubského z 15. února 2023 v Deníku N. Koubský v něm zcela správně poukazuje na zjevnou slabinu Fürstovy úvahy, která spočívá v práci s absolutními počty narozených dětí bez zohlednění četnosti a věkové struktury populace žen v reprodukčním věku (15 až 49 let). Tvrdí, že „pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Článek je shrnut tvrzením, že „K vysvětlení [současných] populačních trendů postačují známé a prozkoumané faktory, žádný nový se neprojevuje“. Svá tvrzení dokládá vývojem jednoho z demografy používaných ukazatelů plodnosti („intenzity rození dětí“), tzv. úhrnné plodnosti. K této míře se v následujícím textu budeme opakovaně vracet.

Třetí text publikovaný na stránkách skupiny SMIS je datován 17. února 2023 a má formu rozhovoru imunoložky Zuzany Krátké s demografkou Klárou Hulíkovou Tesárkovou. Ta zopakovala potřebu pracovat nikoliv přímo s počty narozených dětí, ale s mírami plodnosti, které zohledňují počet a věkové složení populace žen v reprodukčním věku: „Pro možné analýzy souvislostí mezi plodností a jakýmikoli možnými faktory je zcela nutné pracovat s intenzitami očištěnými od strukturálních vlivů, protože struktura populace a počty žen jsou zde jednoznačně rušivým faktorem zkreslujícím celé vyznění tématu.“ Pokles počtu narozených dětí Hulíková Tesárková vysvětluje strukturální změnou populace, která je „logickou, plně předvídatelnou a hlavní příčinou pozorovaného poklesu.“ O roku 2021, kdy „došlo nejen v ČR, ale i v jiných evropských státech ke zvýšení úrovně plodnosti, tedy kdy se zvýšil průměrný počet živě narozených dětí na ženu“, hovoří jako o výjimečném. Uvádí: „Pokud by nedošlo k výjimečnosti roku 2021, tak i v něm by nastal další pokles počtu živě narozených dětí o několik tisíc (mezi roky 2019 a 2020 byl pokles o více než 2 tisíce) a pokračující pokles v roce 2022 by nebyl tak mimořádně působící.“      

Zatím poslední text zveřejnil na stránkách skupiny SMIS 19. února 2023 Arnošt Komárek. V tomto textu vypočítává meziroční změnu počtu narozených pro jednotlivé měsíce a dochází k závěru, že „S ohledem na bezprecedentní skokovou změnu v porodnosti pozorovanou z měsíce na měsíc (po očištění o sezónnost) se však důvodně domnívám, že ji nelze vysvětlit běžným demografickým vývojem, ale musí jím být nějaká téměř jednorázová událost.“

Proč je rozumné pracovat spíše s mírami plodnosti než přímo s počty narozených

Počet narozených dětí za určité období (např. daný kalendářní rok) na určitém území (např. v daném státě) je zásadním způsobem ovlivňován počtem obyvatel žijícím v daném čase na tomto území. Podstatné je rovněž věkové složení obyvatelstva – počet narozených dětí je těsněji spjat s počtem žen v reprodukčním věku (15-49 let) než s celkovým počtem žen, respektive celkovým počtem obyvatel. Vztáhneme-li počet narozených dětí k počtu žen v reprodukčním věku, získáme míru plodnosti, tedy ukazatel, který vypovídá o „intenzitě“, s jakou ženy v dané (časově a prostorově určené) populaci rodí děti. Demografové používají různé míry plodnosti, přičemž společné těmto mírám je to, že počty narozených dětí vztahují k počtům obyvatel, typicky při zohlednění věku těchto obyvatel.

Jednou z nejčastěji používaných měr plodnosti je tzv. úhrnná plodnost, která představuje „průměrný počet živě narozených dětí, které by se narodily jedné ženě za předpokladu, že by míry plodnosti podle věku zaznamenané ve sledovaném kalendářním roce zůstaly během jejího reprodukčního věku (15–49 let) neměnné.“, viz Metodické poznámky k Demografické příručce ČR 2021. Úhrnná plodnost se vypočítává jako součet věkově specifických měr plodnosti.

Co má vliv na to, s jakou intenzitou se děti rodí? Co ovlivňuje plodnost? Odpovědi hledáme jednak v prostorovém srovnání měr plodnosti (v daném čase), ale také hodnocením vývoje měr plodnosti na daném území v čase.

 Vývoj úhrnné plodnosti v ČR od 90. let 20. století

Zaměříme-li se vývoj plodnosti v České republice od 90. let 20. století, budeme pozorovat její nárůst až k rekordně vysokým hodnotám z roku 2021. V tiskové zprávě Českého statistického úřadu (ČSÚ) ze dne 15. prosince 2022 se uvádí: „Díky nárůstu intenzity plodnosti v posledních jedenácti letech se Česko v roce 2021 zařadilo k zemím s nejvyšší úrovní úhrnné plodnosti v Evropě. Průměrný počet dětí na jednu ženu u nás dosáhl 1,83 a byl nejvyšší od roku 1992.“ Tuto zprávu převzala ČTK [1] a nejsledovanější veřejnoprávní [2, 3, 4] i komerční média [5, 6, 7]. Česká televize ke zprávě připojila také graf vývoje úhrnné plodnosti.

Obrázek 1: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011-2021. Data: ČSÚ; graf formátován dle [2].

Z tohoto grafu je dobře patrné, že v roce 2021 došlo k značně velkému zvýšení úhrnné plodnosti. Zatímco ve čtyřech předešlých letech byly hodnoty stabilní (1,69 v roce 2017 a 1,71 v následujících třech letech), v roce 2021 byla hodnota úhrnné plodnosti 1,83. Ponechme nyní stranou skutečnost, že díky omezení hodnot vykreslených na svislé ose (1,3 až 1,9 dětí na ženu) se změny hodnoty zdají „dramatičtější“, než kdyby svislá osa začínala hodnotou nula. Meziroční nárůst z hodnoty 1,71 na hodnotu 1,83, tj. nárůst o cca 7 %, je v posledních 10 letech největší a budí tudíž pozornost. Co je jeho příčinou? Než se pustíme do spekulací, podívejme se do dat trochu blíže.

Vývoj počtu narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku („záhada mizejících žen“)

Pro výpočet úhrnné plodnosti jsou zásadní údaje o počtu živě narozených dětí, věku jejich matek a počtu žen v daném věku. Potřebné údaje najdeme v Demografické příručce, kterou každoročně publikuje ČSÚ. V současné době je k dispozici demografická příručka za rok 2021, která byla publikována 31.1.2023.

Jak se dá očekávat, k výpočtu „intenzity rození dětí“ je třeba znát především počty narozených dětí. Celkové počty narozených dětí můžeme zjistit hned z několika různých tabulek demografické příručky, např. z tabulky 1-5a Přirozený pohyb obyvatel na území Česka v letech 1919–2021 (absolutní údaje). Tyto počty jsou znázorněny na obrázku 2.

Počty (živě) narozených se v posledních několika letech (od roku 2015) pohybují v rozmezí 110 až 115 tisíc. Meziroční změny počtu narozených v těchto letech nepřekračují 2 procenta (v letech 2015 až 2021 představují postupně +0,8, +1,7, +1,5, -0,3, -1,6, -1,8 a +1,4 procent).

Obrázek 2: Vývoj počtu živě narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku v letech 1951 – 2021. Data: ČSÚ.

Zabývejme se nyní počtem žen v reprodukčním věku. Vyjdeme z tabulky 1-11 Ženy ve věku 15–49 let podle jednotek věku v letech 1920–2021 (stav k 1. 7.), kde pro jednotlivé roky nalezneme i celkový počet žen ve věku 15-49 let. A zde nás čeká možná velké překvapení. Jak je patrné z obrázku 2 (povšimněme si prudkého poklesu červené čáry na jejím konci), mezi roky 2020 a 2021 došlo k největšímu poklesu počtu žen v reprodukčním věku za období od roku 1951.

Počet žen v reprodukčním věku uváděný v datech ČSÚ poklesl mezi roky 2020 a 2021 o 83 471, tj. přibližně o 3,5 %. Nejde přitom jen o rozdíl mezi nejstarší generací 49letých, která v roce 2020 čítala 73 617 (a která už se v roce 2021 nezapočítává, protože přesáhla vymezené věkové rozmezí), a nejmladší generací 15letých, která v roce 2021 čítala 51 023 žen. Pokud by byly všechny ostatní věkové skupiny stabilní, představovala by tato generační obměna úbytek o velikosti 73 617 – 51 023 = 22 594. Navíc by šlo o úbytek v „okrajových“ věkových skupinách, kde je plodnost dosti nízká, a na úhrnnou porodnost by tato samotná změna měla jen omezený vliv. Jenže došlo (alespoň formálně) k výraznému „úbytku“ žen i ve většině dalších věkových kohort. V každé z věkových skupin 31 až 39 let šlo o pokles o 4 až 5 procent. Opět zdůrazněme, že nejde o efekt různě populačně silných ročníků, neboť zde srovnáváme ve dvou po sobě jdoucích letech velikost „stejné“ skupiny. K výrazné změně došlo například ve skupině 30letých žen (k 1.7.2020) čítající 68 414 žen. Tato skupina tvoří „základ“ skupiny 31letých žen v roce následujícím (k 31.7.2021), v něm však skupina 31letých čítá jen 65 419 žen. Za rok se tedy někde „ztratilo“ jen v této věkové skupině téměř 3 tisíce žen, tj. skoro 4,4 %. Celkově se skupina 15-48 letých z roku 2020 za rok zmenšila o 60 877 žen, tj. o téměř 2,6 %.

Počet žen v reprodukčním věku a sčítání lidu („rozluštění záhady mizejících žen“)

Výše uvedený „úbytek“ počtu žen v reprodukčním věku samozřejmě v žádném případě nepředstavuje skutečný úbytek, ale je dán tím, že v roce 2021 proběhlo v ČR sčítání lidu, domů a bytů. Počty žen v jednotlivých věkových skupinách jsou totiž ve skutečnosti jen odhadovány. V roce 2021 došlo k bezprecedentní úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, jak je vidět z obrázků 3 a 4.

Obrázek 3: Meziroční procentuální změna počtu žen v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 3 je patrné, že k takto dramatickému „poklesu“ počtu žen v reprodukčním věku předtím nikdy nedošlo. Pokles o více než jedno procento byl zaznamenán ještě v letech dvou předešlých sčítání lidu, tj. v letech 2001 (o 1,0 %) a 2011 (o 1,4 %). O to více vynikne mimořádnost poklesu v roce 2021 (o 3,5 %).

Meziroční změna počtu žen v reprodukčním věku pozorovatelná na obrázku 3 je z velké části dána nestejnou velikostí nastupující generace (15letých žen) a skupiny, která reprodukční věk opouští (49 let). Nejde však jen o tuto změnu. Vlivem přeshraniční migrace a (v malé míře) také úmrtnosti se mění také velikost skupiny žen, které žijí v České republice a zůstávají v reprodukčním věku (věk 15-48 let, v následném roce 16-49 let). Velikost těchto změn je zachycen na obrázku 4.

Obrázek 4: Meziroční procentuální změna v četnosti skupiny žen, které zůstávají v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 4 je patrné, že odhady počtu žen v reprodukčním věku se výrazně upravovaly prakticky při každém sčítání lidu, a to směrem dolů (počet zjištěný sčítáním byl vždy menší, než byl odhad v předchozím roce). Největší korekce byla provedena při sčítání 2021. Po odhlédnutí od přirozeného stárnutí populace šlo o přibližně 2,6% „pokles“ (opravu). Druhá největší oprava (z roku 1970) byla poloviční (o 1,3 %).   

Za povšimnutí stojí také skutečnost, že v období mezi posledními sčítáními (2012 až 2020) byly prováděny „aktualizace“ odhadu počtu žen v reprodukčním věku vždy směrem nahoru, a to až o 0,5 % ve všech třech letech před sčítáním. Celkově se tak za roky 2012 až 2020 skupina žen v reprodukčním věku „zvětšila“ o 56 079 osob, aby byla následně v roce 2021 o 60 877 osob „zmenšena“.

Změna plodnosti mezi roky 2020 a 2021

Z výše uvedeného vyplývá, že k velkému zvýšení úhrnné plodnosti mezi roky 2020 a 2021 došlo zřejmě do značné míry díky „aktualizaci“ (snížení) odhadu počtu žen v reprodukčním věku.

Jak moc se tato skoková změna promítla do výpočtu úhrnné plodnosti? Záleží na tom, jak se postavíme k velké diskrepanci v odhadech velikosti věkových kohort před a po sčítání lidu 2021. Skokovou změnu (emigrace či úmrtí desítek tisíc žen v této skupině během jediného roku) nepovažuji za věrohodné vysvětlení.

Věřím, že výsledky ze sčítání lidu jsou nejlepšími dostupnými odhady pro rok 2021 a skutečná hodnota úhrnné plodnosti se tedy v roce 2021 opravdu pohybovala kolem hodnoty 1,83. Při vyloučení výše uvedené reálné skokové změny to ale znamená, že v letech bezprostředně předcházejících byl odhad počtu žen v reprodukčním věku mírně nadhodnocen, a úhrnná plodnost tedy byla mírně podhodnocena.

Vzhledem k výše uvedené „bilanci“ za roky 2012 až 2020, kdy bylo ke skupině žen v reprodukčním věku postupně přičteno přibližně 56 tisíc osob a následně bylo v roce 2021 přibližně 61 tisíc osob odečteno, se jeví jako rozumné počítat s nulovou bilancí za roky 2012 až 2020 a jednotlivé skupiny nechat „stárnout“, ale nijak je nezvětšovat ani nezmenšovat. Skok v roce 2021 v počtu žen v reprodukčním věku pak nebude tak dramatický. 

Takto odhadnuté počty žen v reprodukčním věku následně použijeme k standardnímu výpočtu úhrnné plodnosti za roky 2011 až 2021. K výpočtu dále použijeme údaje o počtu živě narozených dětí podle věku matky, které v Demografických ročenkách ČR publikuje pravidelně ČSÚ. Konkrétně vycházíme z tabulek D.04 Živě narození podle věku matky, legitimity a pořadí narození.

Výsledný odhad vývoje úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 je zobrazen na obrázku 5 zeleně, červená linka ukazuje původní, oficiálně publikované hodnoty.

Obrázek 5: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 dle oficiálních údajů ČSÚ (červeně) a po přepočtu na základě údajů ze sčítání lidu 2021 (zeleně). Data: ČSÚ.

Je třeba si uvědomit, že oficiálně uváděné hodnoty úhrnné plodnosti byly publikovány postupně v jednotlivých letech mezi sčítáními lidu, kdy statistici upravovali odhady počtu žen v reprodukčním věku. Při posledním sčítání lidu (2021) se však ukázalo, že tyto odhady byly značně nadhodnocené a skutečná úhrnná plodnost byla tudíž zřejmě větší, než bylo oficiálně publikováno.

To znamená, že oproti roku 2020, v němž byla oficiálně uváděna úhrnná plodnost 1,71 dítěte na ženu, opravdu došlo v roce 2021 ke zvýšení úhrnné plodnosti, ale změna ve skutečnosti nebyla tak dramatická, jak by se z oficiálních dat (uvádějících hodnotu 1,83 za rok 2021) mohlo zdát. 

Jak postupovat při hodnocení dat za rok 2022 – „průměrná“ hodnota může být dosti matoucí pojem

Při hodnocení nejnovějších dat je třeba si uvědomit, že oficiálně publikované hodnoty úhrnné plodnosti před rokem 2021 na jedné straně a její hodnoty z roku 2021 a dalších let na straně druhé jsou (resp. budou) obtížně srovnatelné, protože v roce 2021 došlo k bezprecedentně velké úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, přičemž z těchto aktuálních hodnot budou zřejmě vycházet i odhady v letech následujících. 

Nejnovější čísla o počtu narozených dětí jsou měsíční údaje za první tři čtvrtletí (tedy leden až září) roku 2022. Ty jsou k dispozici od 12. 12. 2022 na stránce ČSÚ v tabulce Tab. 1 Počet a pohyb obyvatel České republiky v letech 1992–2022: absolutní údaje (roční, čtvrtletní, měsíční). Měsíční počty za celý rok 2022 by měly být publikovány přibližně za měsíc, přesněji 21. března 2023, detailnější data o věku matek narozených dětí pak v říjnu 2023, kdy vyjde Demografická ročenka ČR – 2022.

Data publikovaná ČSÚ jsou přebírána do mezinárodní databáze Human Fertility Database. Nejnovější měsíční počty narozených v ní najdeme v sekci Short-Term Fertility Fluctuations v tabulce pro ČR obsahující neupravená zdrojová data Crude data. Počty živě narozených dětí pak slouží k odhadu úhrnné plodnosti. Jelikož počet narozených dětí závisí mj. na ročním období (jsou měsíce, kdy se pravidelně rodí dětí více), jsou k dispozici i odhady měsíčních hodnot úhrnné plodnosti očištěné od tohoto vlivu, které lépe slouží k posuzování dlouhodobých trendů.  Pokud by se naplnil odhad, který na základě měsíčních odhadů úhrnné plodnosti publikovaných na stránkách Human Fertility Database uvádí ve svém článku Koubský, tedy pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, šlo by pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Proč si to myslím? Ať už vyjdeme z oficiálně publikovaných (neaktualizovaných) odhadů úhrnné plodnosti, nebo z aktualizovaných hodnot, jde o poměrně zásadní změnu trendu ve vývoji úhrnné plodnosti. Ta od roku 2011 až do roku 2021 rostla. V roce 2022 pak zřejmě došlo k poklesu, a to ne zcela zanedbatelnému. Ilustrujeme tuto změnu na obrázku 6.

Obrázek 6: Úhrnná plodnost v ČR 2011-2021 (přepočítané hodnoty) a predikce pro rok 2022. Hodnoty na základě dat ČSÚ za roky 2011-2021 spočítal O. Vencálek, predikce na rok 2022 je odhadem na základě měsíčních dat Human Fertility Database.

V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Pokud bychom připustili, že tato hodnota byla mimořádně vysoká, bylo by možno v následujícím roce (2022) očekávat mírný pokles (princip „návratu k průměru“). Zde jsme však ukázali, že nárůst úhrnné plodnosti v roce 2021 extrémní nebyl. Možná, že expertně můžeme mírný pokles v roce 2022 předjímat (zejména, když už průběžná data tuto „predikci“ potvrzují), těžko by však někdo z dat do roku 2021 predikoval pokles o více než několik setin (modely, které po sérii rostoucích hodnot „predikují“ výraznější pokles vznikají často až poté, co k poklesu opravdu došlo).  

Pro úplnost dodejme, že hodnota 1,65 je pouze „predikcí“ a není zcela zřejmé, nakolik je tato predikce ovlivněna skokovou změnou odhadu počtu žen v reprodukčním věku v roce 2021. Dokonce i hodnoty měsíční úhrnné plodnosti za měsíce, pro něž už jsou počty narozených známy (byť jde o předběžné údaje), jsou totiž netriviálními odhady. Jejich autoři při jejich výpočtu nepočítají s detailními daty propojujícími počty narozených dětí s věkem jejich matek, jak je uvedeno na str. 7 v metodologické poznámce k těmto datům. 

Za pozornost stojí ještě jedna poněkud nečekaná nesnáz. Jde o interpretaci pojmu „průměrná hodnota“. Ve svém výše citovaném článku Petr Koubský uvádí: „Každopádně lze konstatovat, že rok 2022 není z hlediska úhrnné plodnosti nijak výjimečný, v rámci uplynulého desetiletí se jeví jako průměrný.“ Pokud se na zjištěné hodnoty úhrnné plodnosti pohybující se v rozmezí 1,43 až 1,83 budeme dívat bez jejich časového uspořádání, pak dojdeme k závěru, že hodnota 1,65 je „průměrná“. Zde ale hodnotíme vývoj úhrnné plodnosti v čase. Pokud by šlo o ustálený proces, který osciluje kolem jakési „průměrné hodnoty“, i v tom případě by pojmenování hodnoty 1,65 jako „průměrná hodnota“ bylo v pořádku. Zde však o ustálený proces nejde. Těžko budeme hledat někoho, kdo by trend v letech 2011 až 2021 označil za „konstantní“. Spíše se shodneme na tom, že byl rostoucí. V situaci, kdy pozorujeme rostoucí trend a následný pokles z nejvyšší dosažené hodnoty na hodnotu „průměrnou“, je závěr „Rok 2022 […] byl z hlediska úhrnné plodnosti průměrný.“ zavádějící.

Ze stejného důvodu považuji v Koubského článku za matoucí graf znázorňující krátkodobé fluktuace plodnosti v Česku. I zde je totiž opominuta časová posloupnost zjištěných hodnot. Jen velmi pozorný čtenář si všimne, že „podprůměrné hodnoty“ byly zjištěny převážně v první části sledovaného období, zatímco ty nadprůměrné v části druhé, po níž následuje již zmiňovaný „průměrný rok 2022“.

Koubský na základě toho, že hodnoty úhrnné plodnosti v roce 2022 byly průměrné, vyvozuje tyto závěry: „Nic nenasvědčuje, že by se během něj [roku 2022] projevovaly atypické efekty snižující plodnost. Pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Ve své analýze jsem ukázal, že pokud v roce 2022 došlo k poklesu úhrnné plodnosti na hodnotu 1,65 (či podobně nízkou), je třeba nebrat tento pokles na lehkou váhu, ale pátrat po jeho příčinách.

Stojí za to zopakovat, že úhrnná plodnost je charakteristika intenzity rození dětí a je konstruována tak, aby se na ní neprojevovaly strukturní změny v populaci, tedy aby se „odfiltroval“ vliv měnícího se počtu a věkové struktury žen v reprodukčním věku, kteréžto faktory jsou bezesporu hlavními determinantami počtu narozených dětí. Jestliže tedy dochází ke změně trendu ve vývoji tohoto ukazatele (např. mění-li se trend z rostoucího na klesající), je potřeba takovémuto jevu věnovat pozornost. To platí zejména, pokud se potvrdí, že tato změna je výrazná.   

Závěr

Svým příspěvkem jsem měl ambici upozornit zejména na následující aspekty hodnocení nejnovějších údajů o počtu narozených dětí a jeho determinantách:

  1. V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Ukázali jsme, že v roce 2021 došlo k méně extrémní odchylce ve vývoji úhrnné plodnosti, než by se mohlo z oficiálních dat zdát. Změna, ke které došlo v oficiálně publikovaných odhadech úhrnné plodnosti mezi lety 2020 a 2021, je do značné míry dána bezprecedentně velkou opravou odhadu počtu žen v reprodukčním věku po proběhlém sčítání lidu.
  2. Pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, jak bylo predikováno z měsíčních dat Human Fertility Database, šlo by o pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Jde o výraznou změnu trendu, jejíž příčiny by měly být odhaleny.
  3. K hodnocení vývoje úhrnné plodnosti je třeba přistupovat jako k hodnocení trendu a jeho změn, nikoliv jako k hodnocení ustáleného procesu. Označení hodnoty jako „průměrné“ může být při takovéto analýze silně matoucí.

Od rozumu ke svévoli aneb vakcinace těhotných žen proti covidu

Zuzana Krátká, Tomáš Fürst

Při diskusích o Národní očkovací strategii jsme se dostali s Romanem Chlíbkem, předsedou České vakcinologické společnosti, do sporu kvůli tvrzení, že ČVS nemělo a stále nemá ani jednu randomizovanou studii, na základě které by mohlo tvrdit, že očkování těhotných proti covidu je bezpečné a účinné. Roman Chlíbek se proti tomuto výroku ohradil tím, že si doporučení mohli dovolit, protože měli k dispozici různé retrospektivní studie, a navíc měli souhlas odborných společností.

Takže si pojďme nejprve osvěžit paměť.

Randomizovaná prospektivní studie potvrzující bezpečnost a efektivitu vakcinace proti covidu u těhotných žen skončila fiaskem

Obě původní registrační studie mRNA „vakcín“, které předcházely jejich schválení v nouzovému režimu, těhotné ženy (a děti) vylučovaly. Neexistovaly tedy žádné kauzálně interpretovatelné informace nejenom o účinnosti, ale hlavně ani o bezpečnosti vakcín aplikovaných v průběhu gravidity. Lékaři neměli v roce 2021 k dispozici relevantní informace o rizicích aplikace vakcíny v těhotenství, tudíž těhotné ženy svůj souhlas s očkováním poskytovaly nedostatečně poučené o rizicích, která hrozila jim a jejich dětem.

BioNTech započal jedinou prospektivní studii To Evaluate the Safety, Tolerability, and Immunogenicity of BNT162b2 Against COVID-19 in Healthy Pregnant Women 18 Years of Age and Older (NCT04754594) v únoru 2021. Tato prospektivní randomizovaná placebem kontrolovaná studie účinnosti a bezpečnosti vakcíny BNT162b2 proti covidu zahrnovala těhotné ženy starší 18 let, kterým byla vakcína aplikovaná ve třetím trimestru. Ač šlo o poměrně malou studii čítající cca 350 žen, na první výsledky jsme čekali až do července 2023 a poslední data k ní byla zveřejněna v říjnu 2024. Výsledky klinické studie nebyly nikdy zveřejněny formou odborné publikace, ale pouze na stránce clinicaltrials.gov a dosud tento přehled mnoho požadovaných informací a dat postrádá. Podrobně jsme její stav na podzim 2024 popsali na webu SMIS v prosinci 2024.

Původně byla studie plánovaná pro 4 tisíce žen, v červnu 2021 se plán snížil na 700 účastnic (viz verze 7 záznamu o studii), v červenci 2022 došlo k ukončení náboru na 350 ženách (verze záznamu č.17). Zapojeno do studie bylo postupně 85 center (!!!) a to nejen v USA, ale později též ve Velké Británii, Brazílii, Jihoafrické republice a Španělsku. Průměrně tak jedno centrum poskytlo 4 účastnice.

Účastnice studie byly v 24. a 34. týdnu těhotenství očkovány dávkami účinné látky či placeba, dle větve, do které byly randomizovány. Měsíc po porodu byla i kontrolní skupina matek naočkovaná vakcínou. V aktivní větvi (očkované účinnou látkou) studii dokončilo 161 žen (z původních 174 do studie zařazených). V placebo větvi (očkované fyziologickým roztokem) dokončilo studii 159 žen (z původních 174).

Studie neprokázala, že by vakcína byla účinná proti infekci SARS-CoV-2. Navzdory poměrně malému rozsahu studie (a nízké síle) naznačují její výsledky poměrně zásadní problém s bezpečností vakcín, alespoň co se týká výskytu závažných vrozených a vývojových vad u novorozených dětí. Bližší informace najdete na webu SMISu.

Pouze jedno ze šesti vydaných odborných doporučení k očkování těhotných žen proti covidu obsahovalo souhlas jiné odborné společnosti.

Roman Chlíbek buď kličkuje nebo zapomíná, když tvrdí, že odborné společnosti podporovaly jejich doporučení a zavádějící je i jeho tvrzení, že očkování těhotných žen probíhalo bez nátlaku lékařů. Neuškodí připomenout si ona doporučení a pečlivě si všímejte toho, jak se proměňovala.

První verze Doporučení pro očkování proti onemocnění COVID-19 mRNA vakcínami pochází ze dne 30. prosince 2020.

Podepsal je „Výbor společnosti“, odkazy na literaturu doporučení neobsahuje.

Závěr: očkování těhotných a kojících žen ČVS nedoporučuje.

  • Nedoporučujeme plošné očkování těhotných a kojících žen.
  • Těhotné ani kojící ženy nebyly zařazovány do studií COVID-19 vakcín, a proto pro doporučení jejich očkování není k dispozici dostatek údajů.
  • Těhotné ženy ale mají proti netěhotným ženám stejného věku zvýšené riziko závažného průběhu onemocnění COVID-19. U těhotných a kojících žen s dalším zdravotním nebo profesním rizikem by se tedy k očkování mělo přistupovat po individuálním zvážení.

Druhá verze Doporučení pro očkování proti onemocnění covid-19 ze dne 11. března 2021

Podepsal je „Výbor společnosti“, odkazy na literaturu doporučení neobsahuje.

Závěr: očkování těhotných a kojících žen ČVS nedoporučuje.

  • Těhotné ženy mají proti netěhotným ženám stejného věku zvýšené riziko závažného průběhu onemocnění covid-19. Covid-19 může zvyšovat riziko předčasného porodu.
  • Těhotenství bylo vylučujícím kritériem pro zařazení do studií vakcín proti onemocnění covid-19.
  • Dostupná data neumožňují posoudit účinnost a bezpečnost vakcín proti onemocnění covid-19 v graviditě.
  • Animální studie vývojové a reprodukční toxikologie neprokázaly žádný škodlivý vliv na těhotenství.
  • U žen, které otěhotněly v průběhu klinických studií, se neobjevily žádné bezpečnostní signály.
  • U těhotných žen s dalším zdravotním nebo profesním rizikem by se k očkování mělo přistupovat po individuálním zvážení prospěchu a rizika vakcíny.

Třetí verze Očkování proti onemocnění covid-19 u těhotných a kojících žen z 3. června 2021.

Podepsáno je jako „Konsenzuální stanovisko České vakcinologické společnosti České lékařské společnosti (ČLS) Jana Evangelisty Purkyně (JEP) a České gynekologické a porodnické společnosti ČLS JEP.“

Schváleno Českou vakcinologickou společností ČLS JEP dne 31. 5. 2021.
Schváleno Sekcí perinatologie a fetomaternální medicíny ČGPS ČLS JEP dne 31. 5. 2021.
Schváleno Českou gynekologicko-porodnickou společností ČLS JEP dne 3. 6. 2021.

Obsahuje seznam literatury.

Závěry: očkování těhotných žen se doporučuje po 12. týdnu těhotenství u rizikových skupin těhotných

  • Očkování proti onemocnění covid-19 v těhotenství je možné a mělo by být nabízeno těhotným ženám podobně jako ostatní dospělé populaci na základě věku, klinického a pracovního rizika.
  • Očkování v těhotenství je vhodné plánovat po dokončeném 12. týdnu těhotenství, tj. kdykoli od 13. týdne těhotenství. Prvních 12 týdnů těhotenství je nejdůležitějších pro vývoj dítěte. Při zjištění těhotenství po první dávce vakcíny proti covid-19 je vhodné druhou dávku podat až po dokončeném 12. týdnu těhotenství.
  • Vakcína je funkční a stimuluje imunitní systém bez ohledu na fázi těhotenství, ve které je podána. Očkování je možné také bezprostředně po porodu.
  • Rozhodnutí o očkování proti covid-19 v těhotenství je osobní a individuální volbou těhotné ženy.
  • Očkování proti covid-19 v těhotenství je vhodné zejména u žen s vyšším rizikem nákazy a u žen se zvýšeným rizikem závažného průběhu onemocnění covid-19.
  • Zatím neproběhlo dostatečné množství klinických studií na očkování proti covid-19 u kojících žen. Nejsou tedy dostupná data ohledně bezpečnosti vakcín proti covid-19 u kojících žen, efektu vakcín proti covid-19 na kojené dítě a efektu vakcín proti covid-19 na produkci či exkreci mléka. První dostupné studie prokazují možnost přenosu protilátek po očkování do mateřského mléka.

Čtvrtá verze První aktualizace doporučení České vakcinologické společnosti ČLS JEP (ČVS) k očkování proti onemocnění covid-19 z 27. srpna 2021

Podepsala je „ČVS“, odkazy na literaturu neobsahuje. Nahrazuje verzi z března 2021.

Závěry: očkování těhotných žen se doporučuje, očkovat se mohou v průběhu celého těhotenství

  • Gravidní ženy mají proti netěhotným ženám stejného věku zvýšené riziko závažného průběhu onemocnění covid-19 včetně úmrtí. Covid-19 zvyšuje riziko předčasného porodu a dalších perinatálních komplikací.
  • Nejsou známa žádná specifická rizika covid-19 vakcín pro těhotnou ženu ani pro její plod.
  • Podle dostupných dat je vakcinace v těhotenství imunogenní a účinná. Prospěch z očkování pro gravidní ženy výrazně převyšuje teoretické riziko vakcinace, a proto se očkování těhotných žen doporučuje.
  • Očkovat je možné v kterémkoli stádiu gravidity.
  • Pro těhotné ženy doporučujeme preferenčně použití mRNA vakcín.
  • Očkování se též doporučuje ženám, které těhotenství plánují. Po vakcinaci není nutné odkládání gravidity.
  • Očkování je možné také u žen, které podstupují léčbu neplodnosti.
  • Objevily se informace o přechodných poruchách menstruačního cyklu po očkování. Tento možný vliv vakcín není v současnosti prokázán ani vyloučen.
  • Vakcíny nemají žádný negativní vliv na plodnost žen ani mužů.

Pátá verze doporučení Doporučení České vakcinologické společnosti ČLS JEP (ČVS) k očkování proti onemocnění covid-19 z 8. listopadu 2021.

Podepsala je „ČVS“, odkazy na literaturu neobsahuje.

Závěry: očkování těhotných žen se doporučuje všem těhotným ženám (už neobsahuje zdůraznění volby), očkovat se může po celou dobu těhotenství, ženy mohou dostat v těhotenství víc dávek vakcíny najednou. Doporučen je booster proti omikronu bez ohledu na předchozí vakcinaci či infekci.

  • Gravidní ženy mají proti netěhotným ženám stejného věku zvýšené riziko závažného průběhu onemocnění covid-19 včetně úmrtí. Covid-19 zvyšuje riziko předčasného porodu a dalších perinatálních komplikací.
  • Nejsou známa žádná specifická rizika vakcín proti covid-19 pro těhotnou ženu ani pro její plod.
  • Podle dostupných dat je vakcinace v těhotenství imunogenní a účinná.
  • Vakcinace poskytuje ochranu těhotné ženě před onemocněním, snižuje riziko komplikací v graviditě a poskytuje ochranu plodu do prvních postnatálních měsíců.
  • Očkování se doporučuje všem těhotným ženám.
  • Očkovat je možné v kterémkoli stadiu gravidity.
  • Těhotenství je také indikací pro podání posilující dávky.
  • Očkování se též doporučuje ženám, které těhotenství plánují. Po vakcinaci není nutné odkládání gravidity.
  • Očkování je možné také u žen, které podstupují léčbu neplodnosti.
  • Podle omezených dat může očkování způsobit mírné přechodné změny menstruačního cyklu.
  • Vakcíny nemají žádný negativní vliv na plodnost žen ani mužů.
  • Pro těhotné není zmíněna žádná speciální vakcína nebo nějaká kontraindikovaná vakcína.

Šestá verze Doporučení České vakcinologické společnosti ČLS JEP (ČVS) k očkování proti onemocnění covid-19 z 11. září 2024

Schváleno výborem ČVS, odkazy na literaturu již obsahuje.

Závěry: očkování těhotných žen se doporučuje všem těhotným ženám, očkovat se může během celého těhotenství. Načasování závisí na komunitním šíření viru a přítomnosti dalších rizikových faktorů

  • Gravidní ženy mají proti netěhotným ženám stejného věku zvýšené riziko závažného průběhu onemocnění covid-19 včetně úmrtí. Covid-19 zvyšuje riziko předčasného porodu a dalších perinatálních komplikací.
  • Nejsou známa žádná specifická rizika vakcín proti covid-19 pro těhotnou ženu ani pro její plod.
  • Podle dostupných dat je očkování v těhotenství imunogenní a účinné.
  • Vakcinace poskytuje ochranu těhotné ženě před onemocněním, snižuje riziko komplikací v graviditě a poskytuje ochranu plodu do prvních postnatálních měsíců.
  • Očkování se doporučuje všem těhotným ženám.
  • Očkovat je možné v kterémkoli stadiu gravidity.
  • Časování vakcinace bude záviset na úrovni komunitního šíření viru a přítomnosti dalších rizikových faktorů.

Po této podrobné rekapitulaci tedy konstatujeme, že internet má – na rozdíl od kolegy Chlíbka – dobrou paměť. Věta uvedená v perexu tedy platí přesně tak, jak jsme ji vyslovili: Česká vakcinologická společnost neměla a stále nemá ani jednu randomizovanou studii, na základě které by mohla tvrdit, že očkování těhotných proti covidu je bezpečné a účinné.

Co z tohoto tvrzení plyne, si probereme v některém z dalších textů. Dlouho víme, že pro vedení ČVS téměř jistě nic. ČVS totiž nemá právní subjektivitu, a tak žádnou odpovědnost za své výroky nést ani nemůže. A předseda Roman Chlíbek doporučení ČVS svým jménem pro jistotu nepodepisuje.

Dne 12. prosince 2022 nám prof. Štěpán Svačina, předseda ČLS, právní odpovědnost ČVS objasnil: „Česká vakcinologická společnost je vnitřní organizační složkou (dále OS) ČLS JEP bez právní osobnosti. OS je ve své odborné činnosti plně autonomní. Řídícím a výkonným orgánem této OS je výbor složený ze špičkových odborníků. Výbor OS je tak orgánem kolektivním a jím vyslovený názor je názorem vznikajícím po proběhlé diskusi. V daném případě se tak nejedná o názor jednotlivce. V praxi samotné se pak výborem přijatý názor (v našem případě doporučený postup) zpřístupňuje na webových stránkách ČLS JEP, a tím se stává názorem ČLS JEP jako právního subjektu.“ A pokračuje: „Doporučený postup ze své podstaty nemůže být závazný, a je proto odborným obecným vodítkem, jak by se mělo obecně postupovat, ale každý jednotlivý případ musí v konkrétních podmínkách posoudit jednotlivý lékař samostatně. Pokud se od odborného postupu odchýlí, měl by vědět, proč tak činí a být připraven v případě vzniklého problému svůj postup obhájit.“

A kdo tedy nese za případné nežádoucí účinky odpovědnost? Přece očkující lékař...

Jízdenka do Haagu

Tomáš Fürst

Bez velkého zájmu veřejnosti se na medRxiv v létě objevila studie, na které je podepsána půlka současného amerického zdravotního establishmentu. Hlavní autor je Josh Guetzkow, kterého čeští čtenáři znají z mého textu „Sejdeme se v Norimberku“, jež visí na Blogosvětě. Mezi dalšími autory jsou Tracy Beth Hoeg, Joseph Freiman a Retsef Levi. V poděkování jsou zmíněni Jay Bhattacharya, Joseph Ladapo, Norman Fenton, Clare Craig či Jessica Rose. Zkrátka everyone who is anyone.

Co tento all-stars team píše? Sehnali kompletní data o čtvrt milionu těhotenství z databáze druhé největší izraelské zdravotní pojišťovny. Sledovali, jak očkování mRNA vakcínou firmy Pfizer v 8-27 týdnu těhotenství ovlivní počet ztrát plodu (tedy spontánních či indukovaných potratů a porodů mrtvého plodu).

Design studie je výborně promyšlený. Nejprve autoři spočítali, kolik ztrát plodu lze očekávat v jednotlivých týdnech těhotenství. To udělali tak, že na datech odsimulovali case-control studii tak, že ke každé očkované těhotné vytvořili její „umělou dvojnici“, která se s ní co nejvíce shodovala ve všech charakteristikách těhotenství, a z historických dat odhadli pravděpodobnost, že u této umělé dvojnice dojde ke ztrátě plodu. Vůči takto spočtené baseline potom hodnotili skutečný počet ztrát plodu u očkovaných. Sledovali jak ženy očkované vakcínou proti covidu, tak ženy očkované vakcínou proti chřipce.

U žen očkovaných proti chřipce byl pozorovaný počet ztrát plodu významně nižší než baseline. Autoři tohle pozorování připisují efektu zdravého očkovaného, který způsobuje, že si pro vakcínu přijdou spíše zdravější ženy. Takže by se dalo očekávat, že i u covidových vakcín bude počet ztrát plodů pod baseline. Jenže ve skutečnosti je to naopak – na každých 100 žen očkovaných mezi 8-27 týdnem těhotenství mRNA vakcínou proti covidu došlo asi k šesti ztrátám plodu navíc oproti očekávání.

Tento výsledek má několik aspektů:

  1. Není to taková katastrofa, jak to na první čtení vypadá. Naštěstí jsou izraelské ženy podobně inteligentní jako ty české a očkování během těhotenství se navzdory oficiálnímu doporučení většinou vyhnuly. Ve studované populaci mohlo být první dávkou covidové vakcíny mezi 8. a 27. týdnem očkováno přes 20 tisíc žen, ale ve skutečnosti si pro ni přišlo jen asi 1800 žen.
  2. Vzhledem k negativní kontrole pomocí chřipkové vakcíny je třeba si uvědomit, že skutečnost je pro covidové vakcíny asi ještě o něco horší než reportovaný výsledek. HVE totiž téměř jistě hraje roli u o covidových vakcín, takže kdyby tyto vakcíny ztrátu plodu nezpůsobovaly, jejich počet by byl pod baseline – stejně jako u chřipkových vakcín.
  3. Design studie je natolik neprůstřelný, že jsem zvědav, jakou taktiku zvolí covidisté k jejímu sestřelení. Zatím to vypadá na standardní postup – gate-keeping. Lékařský establishment se pokusí tento výsledek za žádnou cenu nepustit do impaktovaného časopisu. S tímto postupem máme za posledních pět mnoho ošklivých zkušeností. Zatím se to zřejmě daří, protože i po půl roce studie stále visí jen na medRxiv.

Lékařský establishment po celém západním světě očkování experimentální genetickou vakcínou během těhotenství doporučoval, aniž by měl evidenci z randomizovaných studií o účinnosti a bezpečnosti těchto preparátů. Zřejmě si tito „na slovo vzatí odborníci“ prostě troufli tipnout, že genetické vakcíny těhotným neuškodí. Dle výše citované analýzy ovšem uškodily, a to dosti podstatně.

Pravda nakonec – jako vždy – vyjde najevo. Jízdenku do Haagu budeme u nás kupovat Romanu Chlíbkovi a Vlastimilu Válkovi. Možná mají profesoři v mezinárodních spojích slevu.

Vyšetřování zločinů covidismu v Bundestagu

Tomáš Fürst

Převzato z https://www.blogosvet.cz/clanek/vysetrovani-zlocinu-covidismu-v-bundestagu.nHUqy

Internetem koluje videozáznam vystoupení německého profesora Helmuta Sterze, který nedávno vypovídal před parlamentní vyšetřovací komisí ohledně účinnosti a bezpečnosti mRNA covidových vakcín firmy Pfizer. U nás na to upozornila Angelika Bazalová na svém facebooku.

Helmut Sterz je bývalý toxikolog společnosti Pfizer a v jeho krátké výpovědi zazní skoro všechno, co byste měli o produktech firmy Pfizer vědět. Nechal jsem umělého inteligenta přepsat jeho vystoupení do češtiny a v několika bodech jej pro vás shrnuji.

  • Před schválením nebyla z časových důvodů studovaná možná karcinogenita vakcíny.
  • Po očkování v Německu i jinde začala prudce klesat porodnost. Studie vakcín ohledně vlivu na plodnost proběhly jen u potkanů a ani tam nebyly pořádně udělané, takže nejde spolehlivě odhadnout její vliv na reprodukci.
  • Do dvou měsíců od schválení vakcíny měl Pfizer nahlášeno 1200 úmrtí po vakcíně. Do dnešního dne eviduje německý farmakovigilanční systém 2133 hlášených úmrtí po vakcíně. Vzhledem k zásadnímu under-reportingu (v USA se mluví o tom, že je hlášeno jen každé třicáté úmrtí) lze odhadnout, že v Německu zemřelo po podání vakcíny 60 tisíc lidí. Vláda data o nežádoucích účincích zadržuje.
  • Oficiální kruhy se ohánějí tím, že přínos vakcíny převyšuje riziko, to ale není ničím podloženo, protože vakcína nebyla testována na ochranu před těžkým průběhem nemoci či úmrtím. Risk-benefit analýzu tedy nelze provést.
  • Po zahájení vakcinační kampaně celková úmrtnost v Německu výrazně vzrostla, místo toho, aby klesla, což by se muselo stát, kdyby vakcína fungovala.
  • V klinických studiích Pfizer testoval jinou látku, než potom použil k očkování celé populace. Látka použitá pro masovou vakcinaci byla kontaminovaná bakteriální DNA, což může vést ke zvýšenému riziku rakoviny.

Tolik moje krátké a jistě poněkud subjektivní shrnutí svědecké výpovědi profesora Sterze. V českém parlamentu všechny tyto informace už zazněly taky – to mohu potvrdit, protože mnohé z nich jsem tam sám přednášel v rámci seminářů, které organizovala Jitka Chalánková, Alena Dernerová, Vladimír Zlínský a Jindřich Rajchl. Bohužel se jich nikdy neúčastnili skoro žádní poslanci.

Doufejme, že i u nás dříve či později dojde na vyšetřování zločinů covidismu. Pokud ne, budou to jejich pachatelé zkoušet pořád znova a znova – jak teď můžeme v přímém přenosu pozorovat při diskusích o Národní očkovací strategii.

Propad plodnosti a covidové očkování

Tomáš Fürst

Text, který vyšel v Týdeníku ECHO24 dne 26.2.2026 v rubrice dopisy čtenářů.

Poprvé v českých covidových dějinách to vypadá, že se rozběhne skutečná diskuse o podstatě nějakého problému. Díky Adamu Růžičkovi za jeho příspěvek v minulém Echu. Jakožto spoluautor oné „překvapivě nudné“ studie, o níž je v článku řeč, si dovolím pár komentářů.

Když se ve 40. letech pátralo po tom, co by mohlo být příčinou rakoviny plic, obešel Austin Bradford Hill londýnské špitály a zjistil, že drtivá většina pacientů, kteří tam leží s rakovinou plic, jsou kuřáci. Naštěstí tehdy kolega Růžička nenapsal, že jde o zjištění „překvapivě nudné“, které „nestojí za řeč“. Společnost naopak zareagovala racionálně a začala tuto pozorovanou asociaci kouření a rakoviny plic zkoumat pečlivěji. Trvalo to sice ještě 15 let, ale v roce 1964 bylo jasno: kouření skutečně způsobuje rakovinu plic, pozorovaná asociace je tedy kauzální.

Prvním krokem při zkoumání, zda jev A způsobuje jev B, musí být právě důkaz jejich asociace. V případě očkování a plodnosti tento důkaz přinesla právě studie, která kolegovi Růžičkovi „nestála za řeč“. Data, ze kterých studie vychází, před námi ÚZIS tajil mnoho měsíců a podařilo se je vydolovat až paní senátorce Jitce Chalánkové z titulu své funkce. Dodnes jsou to celosvětově jediná veřejně dostupná data o počtu porodů dle vakcinačního statutu matky. Asociace mezi očkováním proti covidu a nízkou plodností je patrná na první pohled, není třeba žádných dlouhých řečí ani statistických kejklí: proto je článek krátký, jednoduchý a zcela jasný.

Druhým krokem je úvaha, jestli může být asociace kauzální, případně na kterou stranu kauzalita vede. V tomto případě je efekt natolik dramatický a v čase odpovídající, že je téměř jisté, že nějaký kauzální vztah mezi očkováním proti covidu a nízkou plodností existuje. Kdo o tom pochybuje, nechť se prosím podívá na článek „Kvíz pro demografy (aneb může za to Putin)“ na stránkách našeho sdružení SMIS. Počet porodů očkovaných žen v době jeden až sedm měsíců po první dávce byl až pětkrát menší než počet porodů těchto žen například rok před první dávkou. Takto dramatický efekt nemůže být způsoben náhodou.

Na kterou stranu tedy kauzalita vede? Buďto vakcína snižuje pravděpodobnost těhotenství, nebo těhotenství snižuje ochotu nechat se očkovat, nebo platí obě možnosti současně. Druhá možnost platí téměř jistě. České ženy jsou mnohem chytřejší než Česká vakcinologická společnost a během těhotenství (stejně jako i před plánovaným početím a krátce po porodu) se vesměs snažily vakcíně vyhnout. Pamatovaly si totiž, že ještě před pár lety je lékaři v těhotenství varovali i před aspirinem. A najednou jim ti samí lékaři tvrdí, že experimentální genová technologie – nikdy netestovaná na těhotných – je „safe and effective“. Ženy, které chtěly otěhotnět, nebo již těhotné byly, se tedy vakcíně vyhýbaly. Proto se porody „koncentrovaly“ ve skupině neočkovaných, což způsobilo nižší plodnost u očkovaných a vyšší plodnost u neočkovaných. Potud to kolega Růžička pochopil správně.

Ale teď pozor. Kdyby tento proces byl jediný, který v roce 2021 působil, celková plodnost českých žen by zůstala konstantní. Ženy by se prostě jen rozdělily na ty, které chtějí dítě a nechtějí vakcínu, a ty, které nechtějí dítě a chtějí vakcínu. Na úhrnnou plodnost celé populace by takové rozdělení nemělo žádný vliv. Asi jako kdybyste malé ženy postavili na levou stranu hřiště a velké ženy na pravou. Průměrná výška žen na hřišti by se tím nijak nezměnila. Jenže úhrnná plodnost začala ve skutečnosti v lednu 2022 dosti dramaticky klesat a její pokles se od té doby nezastavil. Je tedy jisté, že někdy kolem jara 2021 musel začít působit nějaký kauzální mechanismus – odlišný od toho, který jsme popsali v předchozím odstavci.

Pojďme tedy hledat mechanismus, který začal působit na jaře 2021 a který způsobil pokles úhrnné plodnosti. Od establishmentu jsem zaznamenal následující hypotézy. (1) Může za to samotná infekce covidem. To je ovšem nepravděpodobné, protože podstatná část české populace se nakazila během tří velkých vln na konci roku 2020 a začátku roku 2021. K poklesu plodnosti by tedy v takovém případě došlo dřív. (2) Můžou za to covidová opatření (lockdowny). To je ovšem nepravděpodobné, protože první (a skutečně nečekaný) lockdown přišel na jaře 2020. K poklesu plodnosti by tedy došlo o rok dřív. Ve skutečnosti dosáhla plodnost v roce 2021 maxima, lockdowny měly tedy spíše opačný efekt. (3) Může za to Putin. To je téměř vyloučené, protože k invazi došlo v únoru 2022, pokles plodnosti by tedy začal o rok později. (4) Může za to inflace a nedostupnost bydlení. To je nepravděpodobné, protože inflace poprvé překročila 4 procenta až v roce 2022 a skutečně hrozivých čísel dosáhla až v létě 2022. Mimochodem, tuhle nepochopitelnou chybu v úsudku udělal i slavný Tomáš Sobotka v rozhovoru s Danielem Kaiserem, kde tvrdil, že „inflace rostla od léta 2021“. To sice je pravda, ale jednalo se o jeden procentní bod, zatímco v roce 2022 vyla inflace přes 15 %.

No a pak tady máme ty vakcíny. Hypotéza, že právě covidové vakcíny jsou zodpovědné za pokles plodnosti českých žen, není nijak „mimořádná“: (1) Jako jediná z výše uvedených přesně odpovídá časovou sousledností. (2) Existuje naprosto jasný mechanismus – farmakovigilanční databáze praskají ve švech pod hlášením poruch menstruačního cyklu po covidových vakcínách. Jen VAERS obsahuje desítky tisíc takových případů. Když něco interferuje s menstruačním cyklem, asi to ovlivňuje i pravděpodobnost početí. (3) Existuje jasná a silná asociace mezi očkováním a nízkou plodností (viz diskuse výše). (4) Podobný pokles plodnosti lze pozorovat v mnoha zemích, které mají různou socio-ekonomickou dynamiku, ale které očkovaly ve stejnou dobu jako my.

Je mi líto, ale hypotéza, že covidové vakcíny jsou příčinou poklesu plodnosti českých žen, je v racionálním světě stále nejvíce pravděpodobná ze všech navržených. Jako „mimořádná“, „nevědecká“ či jinak skandální může vypadat pouze ve světě, ve kterém příliš mnoho důležitých lidí vsadilo celou svoji legitimitu na jedinou kartu.

Nežádoucí události po očkování proti covidu – analýza německých dat

Tomáš Fürst

Očkování experimentální genetickou vakcínou proti covidu začalo těsně před koncem roku 2020. Už na konci ledna 2021 bylo jasné, že je zle. Farmakovigilanční databáze po celém světě začaly přetékat hlášeními nežádoucích událostí po očkování. Například v americké VAERS bylo jen za leden 2021 nahlášeno tolik úmrtí po covidové vakcíně, kolik v ní je normálně hlášeno všech úmrtí po všech vakcínách za celý rok.

Na stránkách SMIS jsme na tuto katastrofu začali upozorňovat včas. Již v červnu 2021 jsme napsali, že očkování dětí proti covidu odporuje pravidlům etiky i práva. O pár dní později jsme připomínali, že očkovat čerstvé rekonvalescenty je nesmysl. V srpnu 2021 jsme pro vás spočítali, že v případě mladých mužů, kteří již infekci prodělali, vychází risk-benefit analýza v neprospěch očkování. V září 2021 jsme kritizovali očkování třetí dávkou. Koncem roku jsme se věnovali neurologickým problémům po vakcíně a o pár dnů později kardiologickým problémům po vakcíně. Netřeba připomínat, že všechny výše citované články z dílny SMIS a jejich přátel odolaly zubu času na výbornou, zatímco oficiální narativy šířené vládou a lékařským establishmentem se postupně ukázaly být – jak říká John Campbell – „less than accurate“.

Na podzim 2022 jsme zveřejnili článek „Karta se obrací“, kde jsme českou veřejnost seznámili s daty z aktivní farmakovigilanční aplikace V-SAFE. Americké CDC tuto aplikaci nejprve očkovaným aktivně nabízelo, ale poté, co se databáze začala plnit hrozivým množstvím hlášení, aplikaci nabízet přestalo a pokusilo se data utajit. Čeští vakcinační roztleskávači neváhali a pokusili se naše dezinformace (rozuměj pravdivé informace, které se vrchnosti nehodí) vyvrátit pomocí jakéhosi lexikografického cvičení, ve kterém se věnovali rozdílu mezi pojmy „podezřením na nežádoucí účinek“ a „nežádoucí účinek“. Meritum věci zůstalo nedotčeno.

Nedlouho poté se objevila dnes již slavná dánská studie, která ukázala, že různé šarže covidových „vakcín“ firmy Pfizer v Dánsku vykazovaly naprosto ohromné rozdíly v počtu reportovaných podezření na nežádoucí účinky (AE). O této studii jsme české čtenáře informovali v článku Fuck-up století aneb Pfizer tóže kaput? Tehdy jsem psal: „Další a další týmy nezávislých výzkumníků postupně vytahají tento typ dat z regulačních orgánů jiných zemí (u nás jsme se do toho již pustili). Skandál bude postupně růst, žaloby a trestní oznámení začnou padat a dříve či později se budete ptát jako já: Pfizer tóže kaput?“

Samozřejmě nám to nedalo a pokusili jsme se zjistit, jak to bylo s reportingem nežádoucích událostí po covidových vakcínách u nás. Požádali jsme tedy Státní ústav pro kontrolu léčiv (SUKL) o podobná data, s jakými pracovali dánští autoři. Výsledkem byl tento článek, který se nám podařilo prosadit do časopisu European Journal of Clinical Investigation a který jsme českému publiku představili v článku Znepokojující rozdíly mezi šaržemi covidových vakcín. Nejen že jsme v českých našli téměř stejný efekt jako naši dánští kolegové, ale dokonce jsme byli schopni seřadit šarže v čase, a tím výsledek zpřesnit: Ohromné množství AE bylo hlášeno u těch úplně prvních šarží, které se dostaly na trh zkraje roku 2021.

Navíc jsme poprvé zveřejnili poměrně šokující údaj, že z celkového počtu 1688 lidí, kteří v ČR zemřeli do týdne od očkování proti covidu, jich bylo na SUKL nahlášeno méně než 216. Lékaři jsou povinni hlásit všechna podezření na nežádoucí účinky. Pokud v případě experimentální genetické „vakcíny“ nenahlásí ani drtivou většinu úmrtí, je celý český farmakovigilanční systém prokázaně dysfunkční.Na tento náš článek později navázal dánský tým a naše výsledky potvrdil na švédských datech.

A ve čtvrté iteraci jsme spojili síly a společně s dánskými kolegy se podívali na data z Německa. Výsledkem je tento čerstvý preprint, který opět potvrzuje, že úplně první šarže vakcín Pfizer, Moderna i AstraZeneca, které se dostaly na německý trh, byly spojeny s naprosto ohromujícím počtem hlášení AE.

Existuje několik možných příčin této pozoruhodné anomálie v hlášení.

  • Je možné, že očkovat na vrcholu epidemie nebyl dobrý nápad a ohromné počty AE na začátku roku 2021 jsou důsledkem tohoto nerozumu. Proti této hypotéze však mluví fakt, že v dalších vlnách covidu, které přišly koncem roku 2021, už míra reportingu nijak nevyskočila.
  • Je možné, že prvními šaržemi vakcín na jaře 2021 byli očkováni převážně staří a nemocní lidé, a proto jsme zaznamenali tak vysoký počet hlášení AE. Úplně prvními šaržemi totiž byli však očkování i zdravotníci, policisté či hasiči, kteří jsou naopak typicky mladí a zdraví. Bylo by tedy dobré podívat se na věkovou strukturu hlášení. Tento údaj jsme bohužel neměli k dispozici.
  • Taky je možné, že se na začátku kampaně ještě reportovalo poctivě, ale postupně to lidé vzdávali. Tomu ale moc nevěřím, spíše naopak – v prvních týdnech očkování bylo téměř aktem občanské statečnosti říct cokoliv negativního o vakcínách. Teprve později, jak se zvyšoval nátlak úřadů na očkování všeho, co se hýbe, se lidé postupně vzmáhali k odporu a k reportování problémů.
  • No a pak je taky možné, že na začátku roku 2021 výrobci prostě neměli celý proces pod kontrolou a první šarže vakcín byly dosti nekvalitní. Příčin může být mnoho – kontaminace endotoxiny, příliš mnoho residuální bakteriální DNA, nestabilita distribuce velikosti nanočástic, degradace mRNA a s tím spojená produkce exotických proteinů atd. Tato hypotéza se mi jeví nejpravděpodobnější.

Napříč několika evropskými zeměmi – které mají různé farmakovigilanční systémy – se objevuje stále stejný vzorec: nepřijatelně vysoké a nevysvětlitelné množství hlášení podezření na nežádoucí účinky spojené se šaržemi covidových vakcín používanými na jaře 2021. Považujeme za fascinující, že navzdory této drtivé evidenci zásadního ohrožení veřejného zdraví v mnoha evropských zemích stále panuje Velké Covidové Ticho.

Exekuční spor ukončen. Znovu odvysílat omluvu Česká televize nemusí.

Zuzana Krátká

Náš spor s Českou televizí začal v prosinci 2021. V šokující reportáži uvedené v pořadu Newsroom ze mne, zkušené imunoložky, udělala redaktorka během minuty „šiřitelku nebezpečných výmyslů“ a představitelku antivaxerské a dezinformační scény. Chyběla mi jen aluminiová čepička a magnet na rameni. Mohl za to můj rozhovor o vakcinaci publikovaný v Parlamentních listech a zveřejněný na webu Zdravého fóra, ve kterém jsem už tehdy předpověděla, že možná ani tři dávky mRNA nebudou chránit před covidem. Chápu, že se redaktorka, pokud ten rozhovor vůbec dočetla, notně vyděsila.

My jsme se proti dehonestacím v pořadu Newsroom ohradili a požadovali jsme od ředitele ČT omluvu a stažení oné části pořadu. Vedení ČT však na reportáži trvalo, a tak jsme se rozhodli domoci se omluvy soudní cestou. Trvalo to téměř 2,5 roku než se nám s mým advokátem Tomášem Nielsenem podařilo uspět u Městského soudu. Ten uložil ČT povinnost, že se musí omluvit, zaplatit soudní náklady a symbolickou částku za újmu a že musí stáhnout onu dehonestující část pořadu z webu ČT. Tím to mohlo skončit, jenže ČT se jaksi přiznat chybu nechtělo.

Její „omluva / neomluva“ byla odvysílána poněkud skrytě v pořadu vysílaném 18. srpna 2024 a to až po rozloučení redaktorky s diváky v poslední minutě prázdninové verze pořadu Newsroom. Místo smíru tím vyhlásili pokračování boje. Následovala další stížnost řediteli ČT a Radě České televize, která mi sice dala za pravdu, že omluva byla špatná, ale dosáhnout lepší nedokázala. Tak jsem se rozhodla vymoci si omluvu exekucí. V článku „Dnes jsme se s Českou televizí setkali u exekučního soudu“ je průběh stání v květnu 2025 popsán docela podrobně.

Na vyjádření soudu jsem čekala dalších osm měsíců. Až minulý týden jsme obdrželi 14 stránkové usnesení soudu, který shledal, že ČT s odřenýma ušima splnila všechny požadavky na omluvu a exekuci proto soud zastavil. Paní soudkyně nám ale v mnohém dala zapravdu. O výsledku soudu, ale hlavně o jeho doporučeních, jsem proto obratem informovala i Radu ČT. Ta může práci ČT kontrolovat a může žádat zlepšení. Dopis je uveden níže a uvidíme, jak to dopadne. Kéž bych byla poslední, na koho si ČT arogantně troufla, a první, kdo se jí neleknul.

Vážení členové Rady České televize,

obracím se na vás jako na členy orgánu, do jehož působnosti patří mj. dohled nad plněním úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání a kontrola naplňování zásad vyplývajících z Kodexu České televize. Chtěla bych vás požádat o přezkum způsobu, jímž Česká televize dodnes reaguje na chyby, jichž se dopouští v rámci své činnosti a které představují (často i soudem potvrzený) zásah do práva na ochranu osobnosti člověka.

Jistě znáte případ, kdy jsem byla Českou televizí dehonestována (viz např. váš dopis ze dne 20. 7. 2022, č. j. CT144687/21), o němž soud pravomocně rozhodl tak, že mi dal za pravdu a uložil ČT povinnost se mi omluvit. Česká televize omluvu zveřejnila, ovšem způsobem, který byl zcela v rozporu se zásadou přiměřenosti, spravedlnosti a korektnosti. Forma omluvy nebyla způsobilá v žádném případě kompenzovat újmu, která mi onou dehonestací vznikla. Z toho, jak byla omluva provedena, byla naopak zjevná snaha vyhnout se přijetí odpovědnosti za důsledek prokazatelně špatné práce redaktorů České televize.

Proto jsem požádala tehdejšího generálního ředitele Jana Součka o zjednání nápravy a, když jsem neobdržela žádnou reakci, požádala jsem o výkon rozhodnutí. Soud v exekučním řízení, vedeném pod sp. zn. 72 EXE 2391/2024, nakonec sice rozhodl v můj neprospěch, formuloval však některé myšlenky, které by, podle mého názoru, neměly zůstat bez odezvy. Měly by se stát určitým vodítkem alespoň pro řešení podobných případů do budoucnosti, tím spíš, že jsou i v souladu s vámi formulovaným názorem v níže citovaném dopise.

Pro připomenutí:

V pořadu Newsroom dne 5. prosince 2021 jsem byla uvedena ve spojitosti s antivaxerskými a dezinformačními spolky. S tímto spojením (a s dalšími pomlouvačnými nálepkami) jsem zcela zásadně nesouhlasila a požadovala jsem po řediteli ČT, Petru Dvořákovi, omluvu a stažení předmětné části pořadu.  O problému jsem informovala i vaši radu. Jelikož k omluvě nedošlo, celý spor jsem následně řešila soudní cestou. Po více než 2,5letém soudním řízení byl můj požadavek shledán oprávněným a Městský soud v Praze nařídil dne 4. července 2024 České televizi odstranit dotčenou část ze záznamu pořadu, zveřejnit omluvu a uhradit mi symbolickou částkou nemajetkovou újmu i náklady řízení.

ČT inkriminovanou část pořadu odstranila a uhradila i finanční náhradu. Způsob, jímž mi v pořadu Background ČT24 (jakási letní verze pořadu Newsroom) dne 18. srpna 2024 poskytla omluvu, byl však skutečně absurdní. Omluva byla zveřejněna pouze v textové podobě, po skončení pořadu, poté, kdy se moderátorka rozloučila s diváky, těsně před závěrečnou znělkou, navíc v pořadu, který je jen modifikovanou „prázdninovou verzí“, tedy nikoliv v rámci tradičního pořadu Newsroom.

Proto jsem dne 27. srpna 2024 zaslala stížnost na způsob omluvy řediteli ČT Janu Součkovi i vaší radě. Pan ředitel předal celou záležitost k řešení právnímu oddělení, podle něhož ČT splnila svou povinnost. Vy jste moji stížnost (e285/24) projednali (usnesení č. 194/10/24) a ve své odpovědi jste uvedli: „… ačkoliv z hlediska práva zřejmě došlo k naplnění rozsudkem daných požadavků, nebyla zvolená forma rozsudkem dané omluvy dostatečná, tj. v souladu se skutečným účelem nařízené satisfakce.“ Pro mne se, bohužel, už nic nezměnilo. Určitou nadějí mohl být snad závěr vaší rady o tom, že: „V návaznosti na to Rada ČT doporučí generálnímu řediteli, aby v budoucnu v podobných případech dbala Česká televize na adekvátní a důstojné formy zveřejněných omluv.“

K překvapení právního oddělení jsem podala návrh na exekuci „za účelem splnění nepeněžité povinnosti“. Vyrozumění o zahájení exekuce a výzvu ke splnění povinnosti obdržela ČT dne 25. října 2024. O problému byla námi informována i veřejnost formou tiskové zprávy. Ve svém návrhu jsem zejména upozorňovala na to, že Česká televize, jejíž pochybení a zásah do mých osobnostních práv byly soudem potvrzeny, nezjednala nápravu způsobem, který by bylo možné považovat za korektní, za souladný s principy, jimiž je ČT vázána: „Omluva představuje hlavní nástroj odčinění nemajetkové újmy způsobené osobě na jejím právu na ochranu osobnosti, proto nelze omluvu vnímat pouze formalisticky, ale je nutné ji posuzovat i z hlediska formy či rozsahu. Zároveň je potřeba trvat na tom, aby omluva způsobem svého provedení byla alespoň stejně účinná jako samotný škodlivý výrok, vůči němuž směřuje. Po poškozeném totiž nelze požadovat, aby specifikoval způsob zveřejnění omluvy do míry detailu jakéhosi scénáře či dramaturgického návrhu.“

Řízení o exekuci bylo nedávno zastaveno. Česká televize se mi znovu, korektnější formou, omlouvat nemusí. Soud došel k závěru, že omluva již byla zveřejněna v rámci pořadu Newsroom dne 18. srpna 2024 a text omluvy odpovídá tomu, co bylo požadováno v žalobě. Ve 14stránkovém usnesení detailně rozebírá všechny naše námitky. Právní oddělení ČT má příslušné rozhodnutí k dispozici, nejsem si ale jistá tím, že samo proaktivně bude o výsledku informovat Radu ČT. 

Domnívám se, že Rada ČT by měla vědět hlavně o tom, jak soud zhodnotil formu omluvy: „Shora zmíněné nicméně neznamená, že by předmětná omluva povinné nemohla být provedena lépe. Povinné nepochybně nic nebránilo v tom, aby diváky před zobrazením omluvy na obrazovce informovala o tom, že bude uveřejňovat omluvu. Takové jednání by naplnění smyslu a účelu omluvy jednoznačně zvýšilo. Stejně tak si lze představit, že by omluva byla do vysílání pořadu vhodněji zařazena (například na jeho začátku), jelikož i to by více naplňovalo její smysl a účel. Konečně pak povinná mohla nad rámec jí uložené povinnosti omluvu uveřejnit nejen v textové podobě, ale také ji přečíst, jako tomu ostatně učinila ve věci Pavla Tykače. V jeho věci byla povinné uložena povinnost pouze omluvu přečíst, ale ne ji uveřejnit v textové podobě (v té části byla žaloba zamítnuta). K tomuto postupu zřejmě přispěla i stížnost oprávněné adresovaná generálnímu řediteli České televize a následné doporučení Rady České televize. I když si tedy lze představit lepší provedení předmětné omluvy, nelze z toho dovozovat, že by již uveřejněná omluva nebyla provedena řádně.“  

S ohledem na shora uvedené vás žádám, abyste v mezích vaší působnosti učinili veškeré možné kroky směřující k tomu, aby vedení ČT zavedlo a zaručilo mechanismy, které by do budoucna vyloučily možnost opakování podobně neférové formy omluvy jiným, podobně poškozeným, osobám.  Považuji za skandální, aby v případě, kdy redakce veřejnoprávní televize učiní podobnou chybu a poškodí osobnostní práva jiné osoby (což se jistě může stát), neposkytla ČT poškozenému satisfakci na úrovni, která by byla nejen formálně, ale i eticky v pořádku.  Právě veřejnoprávní média by měla být příkladem korektnosti, pokud chceme, aby byla vnímána jako etalon profesionální novinářské práce.

V případě vašeho zájmu vám poskytnu jakékoliv další informace a dokumenty k uvedené věci. Budu ráda, pokud na tento dopis obdržím vaši odpověď, ale ocením ještě více, pokud tento můj případ povede k tomu, že Česká televize alespoň do budoucna bude přistupovat k nápravě svých chyb zodpovědněji, než tak činila dosud. Rolí České televize by zcela jistě měla být i určitá forma kultivace společnosti založená na starořímské zásadě exempla trahunt.

Jelikož se domnívám, že obsah tohoto dopisu může vyvolat společenskou diskusi, je koncipován jako „otevřený dopis“ a bude zveřejněn na webu www.smis-lab.cz.

S pozdravem

RNDr. Zuzana Krátká, PhD.

místopředsedkyně SMIS (Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků)

Až příliš mnoho otazníků kolem chybějících dětí

Zuzana Krátká

Valentýnský seminář reprodukční medicíny REPROMED se koná pravidelně jednou ročně v termínu svátku zamilovaných. V jeho organizaci se střídá pražský GENNET a bratislavský Medirex. Letošní bratislavské akce se zúčastnilo asi 120 posluchačů, většina zájemců je z řad gynekologů, imunologů, různých zaměstnanců center asistované reprodukce (mezi ně patří např. sestřičky, koordinátorky, embryologové), ale zajímavá je i pro vědce zabývající se reprodukcí.

Program byl pestrý, většina přednášek se týkala kliniky. Mojí doménou bývají spermie a jejich vyšetřování, ale letos jsem nabídla téma propadu porodnosti. Primárně v mé přednášce nešlo o „covidová data“, ale cílem prezentace bylo upozornit na to, že při diskusích o příčinách propadu porodnosti je nezbytné držet se dat a nepodléhat pocitologii a autocenzuře. Shodou okolností jsem si na cestu na Slovensko koupila nové číslo Týdeníku Echo s tématem poklesu porodnosti na titulní stránce. Článek mne a kolegy ze SMIS spíše nepotěšil, tak jsme společně s Arnoštem Komárkem napsali obratem „dopis čtenářů“. Text dopisu je uveden níže a najdete ho i v sekci Dopisy v 6. čísle Týdeníku Echo. Děkuji redakci za převzetí téměř celého textu.

Moje přednáška „Ohlédnutí za dobou covidovou. Co říkají data o poklesu reprodukce?“ obsahuje tři základní části. Začíná shrnutím informací včetně těch od demografů a sociologů, které novináře a odborníky ponechávají klidnými, i když je v nich velmi mnoho znepokojujících informací. Ve druhé části se věnuji našim analýzám dat o asistované reprodukci, která v listopadu 2025 zveřejnil ÚZIS na portále NZIP. Oproti klasickým ročenkám vydávaným ÚZISem, v nichž není možnost odlišit české ženy od cizinek a filtrovat ženy podle věku, v otevřených datech můžete filtrovat dle libosti a můžete tak hledat přesné odpovědi na velmi detailní otázky. V přednášce je jen malá ochutnávka z toho, co už analýzou těchto dat víme. je to nesmírně zajímav a určitě s analýzami nekončíme. A na závěr přednášky jsem alespoň stručně zmínila i analýzu Tomáše Fürsta, ve které sledoval míru početí dětí ženami očkovanými mRNA vakcínami a ženami neočkovanými v letech 2021–2023. O tomto článku imunologové slyšeli na této konferenci poprvé.

Jelikož na akci videozáznam nebyl pořizován, nahrála jsem přednášku na počítači. Aspoň mne netlačil čas, a téma jsem popsala podrobněji, aby bylo srozumitelné i pro laiky. Třeba napomůže tomu, aby se začalo otevřeně pátrat po zdravotních příčinách neplodnosti a po tom, proč je mezi realitou a nedávnými odhady porodnosti, které na podzim 2023 publikoval Český statistický úřad, je tak nepochopitelný nesoulad.

Obsah přednášky je do značné míry shrnut v tomto Dopise redakci Echo 24

Vážená redakce,

chtěli bychom reagovat na článek A. Růžičky „Porodnost padá jako kámen“. Jeho analýza zcela ignoruje některé možné důvody tohoto poklesu, na které například i na stránkách Echo24 poukazuje již od počátku roku 2023 Daniel Kaiser. Byl tehdy prvním, kdo se snažil upozornit na problém, který nyní vyústil v 32% pokles počtu narozených dětí za pouze čtyřleté období 2021-2025. Je zarážející, jak zaslepeně se věří v to, že ony nenarozené děti jsou děti nechtěné.

Co když je to jinak? Co když chybí (přinejmenším zčásti) také děti, které mladé páry chtějí, ale mají v poslední době větší problém děti počít? První z nás je imunoložka a příští týden bude prezentovat na československém semináři o reprodukční medicíně přednášku, ve které upozorní na fakta uvedená níže. Možná by se nad nimi mohli zamyslet i novináři a čtenáři Echa.

  1. Na podzim 2023 byla vydána Projekce obyvatelstva České republiky experty ČSÚ, ve které předpověděli v nejpesimističtějším scénáři, že minimum dětí (76 tisíc) se narodí v roce 2033 a poté začne porodnost stoupat. Pod odhadované minimum se dostaneme už letos, tedy o sedm let dřív… Demografové asi někde udělali chybu.
  2. Strmý pokles počtu narozených dětí se vyskytuje ve většině vyspělých zemí mírného pásma – trend, který se změnil nebo zrychlil po roce 2021. Takto synchronizované volní rozhodnutí miliónů mladých lidí ze zemí s různým kulturním pozadím je stěží vysvětlitelné.
  3. Z dotazníkového šetření demografů (např. Waldaufová, 2025) vyplynulo, že Češi si přejí v průměru 2,1 dítěte (51 % žen chce dvě děti, 20 % žen chce dokonce 3 a více dětí). Reálně však plánují 1,8 dítěte. Tři čtvrtiny respondentů ve všech věkových skupinách zmiňují „zdravotní problémy a neplodnost“ jako jeden z důvodů, proč se rodí méně dětí. 
  4. V centrech asistované reprodukce stoupá podíl žen s ovariálním selháním (stav, kdy vaječníky přestávají produkovat vajíčka). Tento problém se typicky týkal žen starších 40 let. Nyní se častěji, než dřív vyskytuje už u žen ve věku 30-35 let. Jak vyplynulo z naší analýzy dat o asistované reprodukci, která ÚZIS v roce 2025 zveřejnil na NZIP, jde o problém vyskytující se u všech věkových skupin.
  5. Z podrobných dat o asistované reprodukci dále vyplývá, že mezi lety 2021 a 2023 pokleslo (také ve všech věkových skupinách) procento IVF cyklů, u kterých se podaří odebrat vajíčko, vytvořit embryo a zavést jej do dělohy, tedy provést tzv. embryotransfer. Tento pokles může být dán buď horší prací laboratoří, o čemž pochybujeme, nebo zhoršenou fertilitou žen (či mužů), což je pravděpodobnější.
  6. Analýza datové sady ÚZIS o počtech dětí narozených vakcinovaným a nevakcinovaným ženám v letech 2021-2023 odhalila, že ženy, které byly očkované vakcínou proti covidu, počaly výrazně méně dětí než ženy, které očkované nebyly. Rozdíly mezi skupinami očkovaných a neočkovaných žen přetrvávají dlouhodobě. Navíc neočkované ženy rodily přibližně stejně dětí jako před rokem 2021, očkované rodily téměř třikrát méně. Tato analýza byla publikována v mezinárodním vědeckém časopise, zůstala však, kulantně řečeno, stranou mediálního zájmu. Víme, že část tohoto rozdílu je dána rozhodnutím chci se očkovat-nechci děti vs chci děti-nechci se očkovat. Jak velká část, to ale nevíme a s výjimkou SMIS se to nikdo ani nesnaží zjistit. Z pohledu inferenční statistiky lze však konstatovat, že pozorovaný rozdíl lze jenom stěží vysvětlit toliko vlivem faktorů, jež nejsou v datech zaznamenány (věk matek, komorbidity, záměr mít dítě atd.). Jsme si vědomi faktu, že výsledky této studie samy o sobě neprokazují příčinný vliv očkování na plodnost, ale rozhodně činí očkování jedním z faktorů, které nelze v žádném případě opomíjet v libovolné studii (či článku), jež chce seriózně diskutovat příčiny tragického propadu porodnosti. Ve své odpovědi čtenáři, zveřejněné na webu v Týdeníku Echo č. 6, však A. Růžička prohlašuje, že dle jeho názoru je možný vliv očkování na plodnost „divoký“…

Opakovaně narážíme na bagatelizaci zdravotních příčin, které mohly vést k poklesu počtu dětí narozených v ČR. Nebereme novinářům právo zamýšlet se nad kolapsem populace či ekonomickými faktory, ale otevřený rozhovor o zvyšujícím se riziku neplodnosti i u mladších ročníků by možná čtenáři také přivítali. A ještě jedno doporučení – udělejte si zpětnou analýzu informací, které vám různí experti předkládali. Zatímco demografové dlouhodobě poskytují vyjádření a predikce, které se velmi brzy ukázaly jako nepřesné či chybné, experti SMIS na svých závěrech zatím nic korigovat nemuseli a jejich predikce porodnosti byly vždy mnohem přesnější.

S pozdravem

RNDr. Zuzana Krátká, Ph.D., klinická imunoložka, místopředsedkyně SMIS (Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků)

prof. RNDr, Arnošt Komárek, Ph.D., profesor matematické statistiky na MFF UK, člen SMIS (Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků)

Během covidu jsme obětovali děti.

Jaroslav Simon

Na semináři „Tři roky od covidu – dopady očkování a mimořádných opatření“, který se konal v Poslanecké sněmovně dne 26. ledna 2026, zazněl i příspěvek klinického psychologa PhDr. Jaroslava Simona. Jeho přednášky, které jsme v minulých letech mohli slyšet na celé řadě akcí, nesou vždy velký apel na to, abychom konečně začali věnovat pozornost chybám, kterých jsme se jako společnost dopustili na dětech a mladé generaci, a abychom učinili maximum pro jejich nápravu. Je nám ctí sdílet na stránkách SMIS tento text, aby nezapadl. ZK

Dobrý den,

Pracuji jako klinický psycholog a psychoterapeut s dospělými i dětmi. Krátce zde promluvím o vlivu proticovidových opatření na psychiku, vztahy, společnost a děti. Měl jsem během covidu a i po něm x klientů s tématy:

  • Syn nechtěl dávat vnoučata k neočkované babičce.
  • Sourozenci spolu zcela přerušili kontakt kvůli očkování.
  • Dcera pohrdala svou rodinou, která se nenechala očkovat.
  • S mužem, který se nechal očkovat, přerušila rodina kontakt.
  • Žena jako neočkovaná čelila ve firmě šikaně kolegů a vedení .

Měl jsem x klientů na obou stranách. Proč k tomuto rozdělení vztahů došlo?Během covidu bylo globálně uměle vytvořeno dobro a zlo. Byl vytvořen boj dobra se zlem. Zlo byla nemoc covid. Dobro byla ta jediná správná léčba. Ti, kteří na tuto hru na dobro a zlo přistoupí, se cítí jako ti dobří a bojují proti těm zlým. A stojí na jedné straně. Proti té druhé straně. Zaslepeni svým bojem. S dobrým svědomím. Proto zapálení bojovníci proti zlu často napáchají nejvíce škody.

Tento přístup rozdělil lidi na ty „dobré” a na ty „zlé”. Rozdělil vztahy mezi partnery, sourozenci, dětmi a rodiči, dětmi a prarodiči, uvnitř firem. Tento přístup rozdělil vztahy a společnost.

Jaké to má řešení? Řešením je opustit toto černo-bílé vidění. Uvedu zde citát mého milovaného systémového psychoterapeuta Berta Hellingera: „V okamžiku, kdy se stavíme na jednu stranu,  stáváme se zlými.  Více než ti, které označujeme jako vinné.  To je příčinou všech konfliktů a válek.”

Covidová opatření měla negativní dopad na psychiku mnoha lidí. Ale to nejvážnější je, že k obrovskému nárůstu psychických potíží došlo u dětí a dospívajících. Až o desítky procent. Mému nejmladšímu klientovi, který chtěl spáchat sebevraždu, bylo 8 let. Covidová opatření nebyla jedinou příčinou. Ale významně k tomu přispěla. Byly velmi dlouho zavřené školy. Došlo k omezení kontaktů a aktivit. Někdo se může ptát: „Proč to ještě dnes řešíme? Není to už za námi? Nevyřešil to už čas?“

Nevyřešil. Psychické zranění nebo trauma, pokud není ošetřeno, dále přetrvává. Čas nehraje žádnou roli. Pět, deset, třicet let, to zde nic neznamená. Mnozí klienti mi dnes říkají: „Během covidu se ve mně něco zlomilo.” „Během covidu to u dcery začalo.” „Během covidu se syn přestal bavit s kamarády.” „Teď jsem jiná než jsem byla dříve.” Každé dítě to zvládalo jinak. Podle okolností. Podle míry psychické zátěže z minulosti. Podle typu osobnosti. Extrovert – pokud ho uzavřete, je nespokojen. Jakmile mu otevřete, vyběhne ven. Introvert – pokud ho uzavřete, bývá spokojen. A postupně si zvykne a už nechce ven. Jakmile mu otevřete, nic se nestane. Asi všichni znáte velká zvířata v kleci v ZOO a jejich smutný pohled. Tomu se říká naučená bezmoc. U mnohých dětí došlo ke změně osobnosti ve smyslu větší uzavřenosti. K čemu vede tato uzavřenost? Uzavřený člověk je ponořený do svého nitra. A je méně schopný čelit vnějšímu světu. Představte si zadumaného umělce nebo vědce na přechodu přes silnici.

Co tedy potřebují tyto děti? Potřebují se znovu otevřít vnějšímu světu. Potřebují umět navazovat kontakty. Potřebují umět čelit vnějšímu světu. A některé potřebují opustit svůj vnitřní svět, do kterého se ponořily až příliš a který se pro ně stal temným vězením. Toto otevření se není snadné ani rychlé. Je to proces na měsíce, i na roky. A mnohé děti to nezvládnou samy. Potřebují podporu a pomoc. Stát by měl zajistit dětem a dospívajícím dostupnou odbornou pomoc psychologickou i psychiatrickou.

Je ale důležitá i pomoc neodborná. Někdy jednoduché vnější změny mohou mít velký pozitivní dopad. Jedním z těchto kroků mohou být společné výlety, společné pobyty, zájmové aktivity dětí a dospívajících. Mohou při nich komunikovat mezi sebou, hrát si, navazovat vztahy a vracet se do vnějšího světa. To by mohly s podporou státu udělat školy.

Mám za to, že jsme během covidu obětovali děti. Někde se dětem za covid omluvili. Myslím, že místo slov omluvy bude užitečnější náprava konkrétními činy. Jako společnost to našim dětem dlužíme.

Děkuji za pozornost.

Záznam příspěvku: https://1url.cz/ReL5U

www.jaroslavsimon.cz

Na začátku poslední třetiny – text vystoupení v Poslanecké sněmovně 26. ledna 2026

Tomáš Fürst

Normálně to nedělám, ale tentokrát jsem si to vystoupení předem napsal. Byla to chyba, protože jsem samozřejmě říkal něco úplně jiného, a navíc jsem u řečnění myslel na to, že jsem si vlastně napsal něco jiného. Taky jsem si k pultíku zapomněl vzít pití, takže jsem v půlce příspěvku zcela nekolegiálně ukradl sklenici Janě Zwyrtek Hamplové. No co už. Tady máte verzi toho, co jsem původně říkat chtěl.

Dobrý den, děkuju Jindřichovi za organizaci tohoto semináře, děkuju za pozvání a děkuju ostatním panelistům za odvahu a vytrvalost.

Dnešním dnem – vlastně už středečním komentářem premiéra Andreje Babiše o tom, že jsme měli jít švédskou cestou – začíná poslední třetina našeho covidového utkání. První třetina sestávala ze samotné globální ztráty soudnosti. Druhou třetinu jsem nazval Velkým Covidovým Tichem, kdy mnoho borců usilovně doufalo, že se zapomene na to, jak hráli v první třetině. Třetí třetina bude – jak pevně doufám – sestávat z katarze a poučení. Doufejme, že nedojde ani na prodloužení, ani trestné střílení.

Během covidové ztráty soudnosti selhaly všechny důležité pilíře západních společností.

  • Selhala moc výkonná, která svévolně, absurdně a kontraproduktivně omezovala základní práva a svobody lidí.
  • Selhala moc zákonodárná, která tomu nečinně přihlížela a opakovaně vystavovala exekutivě bianco šeky v podobě nouzových stavů.
  • Selhala moc soudní, která (s výjimkou jednoho senátu Nejvyššího správního soudu) odmítla hájit přirozené právo a uchýlila se – jako v předchozích totalitách – k servilnímu právnímu formalismu.
  • Nečekaným a mimořádně odporným způsobem selhaly sdělovací prostředky, v čele s těmi veřejnoprávními, které místo toho, aby pravdivě informovaly veřejnost a kontrolovaly mocné, lhaly na politickou objednávku.
  • Selhali lékaři, kteří místo toho, aby se snažili nemocné léčit, buďto zavřeli krám, nebo sloužili farmaceuticko-průmyslovému komplexu jako obchodní oddělení.
  • A jako mnohokrát v minulosti, na čele průvodu k nové totalitě kráčeli státem placení vědci, kteří na politickou objednávku dodávali covidismu punc vědeckosti a legitimity.

Covid přišel v 21. století, o kterém mnozí říkají, že bude stoletím dat. Jestli ovšem něco ukázal, tak že naše schopnost data shromažďovat dalece převyšuje naši schopnost s nimi smysluplně pracovat. A protože práce s daty mě (poněkud nedobrovolně) přivedla do řad covidových disidentů, chci vám ukázat několik fascinujících covidových příběhů, které jsou zapsány v datech, ale které jsme dosud nedocenili a nepoučili se z nich.

Matematické modelování je zbraň hromadného ničení

Velká část covidové represe u nás i v zahraničí byla založena na prediktivním modelování. Před hlasováním o prodloužení nouzového stavu předložil ÚZIS poslancům tuto predikci. Tento slide obsahuje mnoho zajímavých příběhů, které je třeba prozkoumat podrobněji

  1. Jednak je potřeba si uvědomit, že všechny modely šíření epidemie byly nějakou variantou počítačové hry zvané SIR (Susceptible-Infected-Recovered). Je to počítačová hra založená na modelu dokonale míchaného plynu. Lidi jsou modelováni jako kuličky, které do sebe náhodně vrážejí. V modelu není žádný prostor, žádná města, žádné školy či fabriky, nikdo nespí, nikdo nejí atd. V podstatě je to model jednoduché chemické reakce probíhající v uzavřené nádobě s plynem. S realitou neznámého viru šířícího se v prostoru a čase, ve společnosti, která na novou situaci různě reaguje, to nemá skoro nic společného.
  2. Všechny SIR modely se navíc chovají podobně – vyprodukují jen jednu vlnu nákaz. Když ale v realitě dojde k několika vlnám, místo aby byl model opuštěn coby falsifikovaný, začnou se různí odborníci přelhávat o tom, že se realita odchyluje od modelu v důsledku našeho „řízení epidemie“.
  3. Zásadním problémem těchto modelů je tzv. overfitting. Modely mají několik knoflíků (tzv, volných parametrů), kterými lze točit tak dlouho, až se model chová tak, jak zadavatel právě chce. Nějaký profesor potom ukazuje nešťastným poslancům (kteří měli matiku naposledy na gymnáziu) takový graf, při jehož tvorbě postupně točil knoflíky tak, až červená křivka (model) krásně kopírovala žlutou (reálná data). Ubozí poslanci nemají šanci pochopit, že jde o čistý overfitting, tedy že parametry modelu autoři točili až poté, co reálná data znali. Shoda modelu s realitou na minulých datech neříká vůbec nic o kvalitě predikcí. Je to jako kdybych vám řekl, jaká čísla padla ve sportce minulý týden. Taky byste mi věřili, že odhadnu správně, co padne příští týden?
  4. Všimněte si nenápadného disclaimeru psaného malým písmem dole pod grafem, který říká, že model není určen k předpovědím. Ovšem nahoře je pěkně tučně vyvedena predikce (česky předpověď).
  5. Predikce je to ovšem zcela zjevně absurdní: Model předpovídal, že počet nově nakažených koncem března 2021 dosáhne 37 000 případů denně, tedy asi 370 případů na 100 tisíc obyvatel. Do té doby se na celém světě nikdy nestalo, aby počet nově potvrzených případů nákazy covidem přesáhl 170 případů na 100 tisíc obyvatel. Predikce byla tedy zcela nereálná, ale účel splnila. Vyděšení poslanci schválili další nouzový stav.
  6. Taky je třeba si všimnout černé šipky, která divákům sugeruje, že z toho grafu nějak plyne, že nesoulad předpovědi s realitou je snad způsoben vlivem přijatých opatření. Mohu posluchače ubezpečit, že nic takového neplyne ani z reálných dat, ani z modelu. Naopak, jarní vlna byla na vrcholu již koncem února. Tvrdý lockdown začínající 1. března na tom nemohl nic měnit.

Jaké z toho plyne poučení? Nesnažme se predikovat systémy, kterým nerozumíme, pomocí matematických modelů. Řiďme se daty, a ne naivními počítačovými hrami.

Kdysi jsem o tom napsal dlouhý článek na o něco populárnější nástěnku, než je tahle. Matematickému modelování doby covidové jsme se věnovali mnohokrát a na mnoha místech. Kdo chce, může se podívat na Úsvit šamanů, poněkud podrážděný komentář České statistické společnosti o modelech ÚZISu či ještě podrážděnější komentář o modelech BISOPu.

Velké poučení z této modelovací katastrofy plyne zejména pro problematiku změny klimatu, kde děláme stejnou chybu. Budoucnost celé civilizace jsme vsadili na predikci matematického modelu – protože hypotéza o tom, že se klima katastroficky otepluje kvůli lidským emisím CO2 není nic jiného než predikce matematického modelu. Za covidu byla realita milosrdná a nesmyslnost prediktivních modelů nám ukázala v horizontu týdnů. U modelů klimatu budeme muset čekat desítky let, než se ukáže, že se katastrofické předpovědi oteplovačů mýlily.

Stále nevíme skoro nic o účinnosti mRNA „vakcín“

Dodnes o skutečné účinnosti mRNA produktů nevíme skoro nic. V České republice jsme vyočkovali skoro 19 milionů dávek covidových „vakcín“, na světě několik miliard. Většinu z toho tvořily experimentální genové produkty, kvůli nimž musela CDC dokonce změnit definici vakcíny, aby se do ní vešly. Je fascinující, že jsme dodnes nestihli pochopit, co víme a nevíme o účinnosti a bezpečnosti těchto produktů. Pojďme se věnovat účinnosti.

  1. Média nám vtloukala do hlavy, že mRNA „vakcíny“ mají 95% účinnost. Kde se to číslo vzalo a co znamenalo? Pocházelo z randomizované studie, kde v obou větvích bylo asi 20 tisíc účastníků. Sledovala se symptomatická infekce. V aktivní větvi onemocnělo 8 lidí, v placebo větvi 162 lidí. Tedy vakcína snížila riziko symptomatické infekce z 0.88 % na 0.04 %, tedy o 0.84 %, ano, o necelé jedno procento. To se z marketingových důvodů veřejnosti sdělilo tak, že 0.84 z 0.88 je přece 95 % procent, ne? Veřejnost to pochopila tak, že 95 % očkovaných bude chráněno před infekcí. To je skoro přesný opak pravdy. Všechny principy EBM říkají, že takto zavádějícím způsobem reportovat snížení rizika je nepřípustné.
  2. Později jsme se dozvěděli, že Pfizer použil pro registrační studii úplně jinou látku, než kterou jsme potom naočkovali miliardy lidí po celém světě. Klinickou zkoušku provedli s čistou, laboratorně vyrobenou látkou, ale naostro pak očkovali „vakcínou“ vyrobenou pomocí bakteriálních kultur. Takto vyrobené „vakcíny“ jsou kontaminované bakteriální DNA a endotoxiny. Tedy o bezpečnosti a účinnosti mRNA „vakcín“ nemůžeme na základě registrační studie říct nic, protože to byla jiná látka.
  3. Registrační studie proběhla v období wuhanské verze viru, který byl ovšem v době, kdy se začalo masivně očkovat, již vytlačen jinými variantami. O účinnosti proti jiným variantám jsme tedy také nevěděli nic.
  4. Navíc se během RCT dosti podvádělo, o čemž přinesl zprávu British Medical Journal.
  5. Poté, co se ukázalo, že vakcíny nebrání infekci (léto 2021), začalo se tvrdit, že vakcíny sice nebrání infekci a přenosu, ale brání těžkému průběhu, hospitalizaci a úmrtí. Jenže pro tohle tvrzení neexistovala a neexistuje žádná evidence, protože v RCT nebylo zkoumáno.

Máme přece ale mnoho průběžných dat, tak bychom to měli vědět. Média byla plná zpráv o tom, jak umírají hlavně neočkovaní (někteří novináři si stěžovali, že neumírají dost rychle). My jsme se ale pečlivě dívali na data a neustále jsme se dožadovali zveřejnění úplných datových sad. Nakonec se nám to podařilo, vznikla světově unikátní studie, která ukazuje mnoho fascinujících aspektů celé vakcinační kampaně.

V této chvíli jsem ve Sněmovně víceméně zopakoval to, co pořád kolem dokola píšeme o efektu zdravého očkovaného a profesoři to pořád ne a ne pochopit. K tomu je potřeba buďto obrázek, nebo hodně času nebo oboje. Račte si to prosím znovu nastudovat zde, zde, tady nebo tady. Zájemci se mohou podívat i na naše recenzované odborné publikace tady, tady nebo tady.

Poslední studie ukazuje, že je téměř nemožné říct cokoliv o účinnosti vakcíny pouze pozorováním populace. Očkovaní (různými dávkami) a neočkovaní jsou totiž úplně jiní lidé. Ale od roku 2021 se už žádné randomizované studie nedělaly. Právě randomizované studie mohou odhalit skutečnou účinnost vakcín. Poté, co jsme naočkovali miliardy lidí experimentální genovou vakcínou, stále nevíme nic o skutečné účinnosti vakcíny proti klinicky relevantním endpointům. Není vyloučeno, že účinnost byla záporná.

A poučení? Naše schopnost data shromažďovat dalece přesáhla naši schopnost správně z nich usuzovat, predikovat a rozhodovat se. Stále nás čeká hromada práce a čím dřív se do ní pustíme, tím líp pro nás. ÚZIS konečně zveřejnil podrobná data o úmrtích (zatím pouze pro ženy), včetně příčiny úmrtí. Konečně se tedy můžeme pokusit o zpětný odhad skutečné účinnosti vakcín proti úmrtí s covidem. Bylo by dobré, aby to konečně probíhalo jinak, než že to budeme dělat my – parta nadšenců – po nocích a zadarmo.

Další datové detektivky doby covidové

Na začátku roku 2022 začala překvapivě klesat plodnost českých žen. Z ukazatele 1.83 dítěte na ženu v roce 2021 začala klesat asi o desetinu za rok, takže na konci roku 2025 klesne někam k 1.3. Zatímco se média a covidisté ve veřejném prostoru přelhávali, jak to jistě nijak nesouvisí s vakcínami a jak za to může Putin, my jsme vytrvale žádali o data. Nakonec jsme data dostali a publikovali jsme světově unikátní studii, která ukazuje, že ženy očkované proti covidu mají z nějakého důvodu asi o třetinu méně dětí, než by odpovídalo jejich zastoupení v populaci. Jinými slovy, kdyby očkované ženy rodily stejně jako neočkované, k žádnému poklesu plodnosti by nedošlo. Naše práce tedy potvrdila, že očkování s plodností zásadně souvisí (není to hypotéza – je to fakt). Velkou otázkou zůstává, jestli je tato souvislost kauzální, tedy jestli očkování skutečně nějakým mechanismem brání početí, nebo jestli je to souvislost pouze behaviorální – tedy že očkované ženy z nějakého důvodu děti přestaly chtít. To je třeba prozkoumat.

O tomto tématu jsme ve SMIS napsali desítky článků. Jejich skoro kompletní seznam i s odkazy je součástí článku Virtuální Herodes z planety SYRI. Dokonce jsme na to udělali samostatnou rubriku na stránkách SMIS. Posledním příspěvkem je článek věnovaný příznivcům myšlenky „může za to Putin“.

Dlouho jsme usilovali o data SÚKLu ohledně hlášení podezření na nežádoucí účinky. Když se nám je podařilo získat, ukázali jsme, že počty hlášených podezření na nežádoucí účinky se naprosto zásadně liší mezi šaržemi, a to tak, že ty úplně první šarže vakcín, které k nám přišly začátkem roku 2021, měly naprosto neuvěřitelně vysoký počet nežádoucích událostí, zatímco pozdější šarže už měly ten počet jen vysoký. Tato data ukazují nejspíš na nestabilitu výrobního procesu a je třeba zjistit, co se tehdy stalo.

A takto bych mohl pokračovat ještě několik hodin.

Co bude dál

Co tedy budeme dělat dál? Leckde v zahraničí už byla poslední třetina rozehrána. V Americe došlo ke změně režimu, která byla do značné míry reakcí na pokus o zavedení covidové totality. Americké veřejné zdravotnictví prochází největší a velmi inspirativní změnou za posledních 100 let. Vyšetřuje se v Británii, Austrálii, Kanadě, Novém Zélandě, v mnohým dalších zemích, dokonce i v Německu se začínají hýbat ledy. Na Slovensku se dějou věci. Je nepředstavitelné, aby naše země zůstala jediná, která do poslední třetiny odmítne nastoupit. Předpokládám, že nastupující vláda si toho je vědoma.

Máme unikátní možnost poučit se z této náhlé a globální ztráty soudnosti a na základě toho udělat podstatné změny

  • Ve veřejném zdravotnictví, kde bychom se měli vrátit k principům EBM, tedy k propojení úsudku lékaře, svobodné vůle pravdivě informovaného pacienta a dat z kvalitních a nezfalšovaných studií. Musíme omezit roli různých nátlakových organizací, jako je ČLK, ČVS. Je čas vystoupit z WHO a celý zdravotní systém radikálně decentralizovat a vrátit rozhodování do rukou ošetřujících lékařů.
  • Ve školství, kde bychom se měli soustředit na podporu správného usuzování, logického myšlení, kultivovat dialog a zejména učit práci s daty. Západní vzdělávací systém zjevně selhal, neboť samostatně a kriticky myslící lidé tvořili během covidové ztráty soudnosti ve společnosti výraznou menšinu.
  • Především ve vědě a výzkumu, kde je třeba radikálně přetnout toxickou závislost akademického výzkumu na státních financích. Když se v takovém systému stát zblázní – což se ve střední Evropě stává pravidelně – přenese se ztráta soudnosti skrze finance okamžitě do výzkumného prostředí. Vědci nejsou blbí a rychle pochopí, co chtějí zrovna slyšet ti, kteří je platí. Akademická půda – místo toho, aby zůstala oázou soudnosti, svobody a hledání pravdy – se naopak postavila do čela průvodu bláznů a poskytovala dobovému šílenství punc vědeckosti a legitimity. Viděli jsme to v minulosti u fašismu i komunismu a stejně se to odehrálo za covidismu. A u oteplovacího šílenství je to úplně stejné.

Dále dle mého názoru potřebujeme v této zemi platformu, v rámci které bychom se pokusili pochopit, co se za covidu vlastně stalo a proč. Nevolám po vyšetřovací komisi, protože ty bývají skládány podle politického klíče, což nevede k porozumění, ale ke stranickému boji. Asi by bylo rozumnější jmenovat vládního zmocněnce pro porozumění době covidové a nechat ho, ať platformu sestaví sám.

Porozumění, katarzi a poučení totiž dlužíme

  • tisícům lidí, které jsme během covidu nechali z různých důvodů zemřít, jejich příbuzným a blízkým,
  • dětem, kterým jsme výrazně narušili vzdělání, společenský život i duševní zdraví,
  • desítkám tisíc lidí, kterým jsme poškodili zdraví bezhlavou a nevybíravými prostředky nucenou aplikací experimentální genové „vakcíny“,
  • ale taky těm, co měli celých těch pět tragikomických let pravdu, ale dočkali se jen urážek, cenzury, persekuce a pronásledování.

Mnozí z nich sedí v tomto sále a společně se mnou doufají, že dnešním dnem skutečně vstupujeme do závěrečné třetiny našeho zápasu s covidovou ztrátou soudnosti. Ještě pořád máme šanci aspoň na remízu. Pokud se však ani nepokusíme pochopit, co a proč se stalo, bude to drtivá prohra. A bude se opakovat v dalších zápasech, nejdřív v utkání s mužstvem oteplovačů, které už se rozcvičuje v šatnách.

Děkuju vám za pozornost, buďte zdraví a veselí.

Domů jsem dorazil večer, těsně před tím, než šly děti spát. Nebylo by rozumnější zůstat doma a povídat si s nima? Mám pocit, že už pět let říkám všude pořád to samé. Ukazuju data, vysvětluju, dokazuju, počítám. Poslouchají to pořád ti samí lidé. A v novinách si další den zase přečtu, že si v parlamentu dali dostaveníčko dezinformátoři. Má to vůbec nějaký smysl?

Kvíz pro demografy (aneb může za to Putin)

Tomáš Fürst

Každou chvíli nás naše pravdomluvná média upozorní, že se u nás rodí málo dětí. Naposledy Novinky.cz tady. Vždycky si k tomu pořídí nějakou mluvící hlavu z Univerzity Karlovy, která nám vysvětlí, že za to může… Putin. Naposledy to byl sám docent Šídlo, předseda České demografické společnosti a proděkan Přf UK.

Pečlivé a přesné odborné texty (tady máte jejich seznam) ohledně příčin klesající plodnosti z pera SMIS zřejmě nepadají na úrodnou půdu. Tak zkusíme změnit žánr. Mám pro vás rozcvičku a kvíz.

Napřed rozcvička. Na obrázku 1 jsem zobrazil počet porodů, ke kterým došlo v České republice v každém měsíci. Na horizontální ose jsou jednotlivé měsíce, ale posunuté tak, že měsíc 0 je měsícem Putinovy invaze na Ukrajinu. Data jsem zobrazil od února 2018 (tedy 48 měsíců před invazí) do prosince 2023 (tedy 22 měsíců po invazi), protože čerstvější data nemáme k dispozici. Měsíc invaze (tedy únor 2022) je zvýrazněn svislou červenou čarou a devátý měsíc od února 2022 (tedy listopad 2022, kdy by se případný vliv Putina v počtu porodů měl projevit) je zvýrazněn svislou čárkovanou čarou.

A teď ten kvíz. V životě mnoha českých žen došlo během roku 2021 k významné události. Na obrázku 2 jsem pro vás vytvořil velmi podobný graf, jen s tím rozdílem, že měsíc nula není měsíc Putina, ale měsíc, kdy v životě dané ženy došlo k této významné události (VÚ).

Je třeba si všimnout některých fíčurek.

  • Jednak je celkový počet porodů na obrázku 2 nižší než na obrázku 1. To je tím, že ona VÚ nepostihla všechny ženy, ale pouze asi dvě třetiny populace. Na obrázku 2 jsou zachyceny porody pouze těch žen, u nichž k VÚ došlo.
  • Také zmizel onen pravidelný roční cyklus počtu porodů. To je tím, že každou ženu tato VÚ postihla v jiném měsíci, tedy pro některou je měsícem nula březen 2021, pro jinou třeba srpen 2021. Na obrázku 2 již tedy nelze každý měsíc na ose x přiřadit ke kalendářnímu měsíci – každá žena má svůj vlastní čas.
  • Nejnižší hodnoty dosahuje počet porodů 7 měsíců po VÚ. To znamená, že se ženy poměrně usilovně snažily vyhnout VÚ, pokud věděly, že jsou těhotné.
  • Nejvyšší hodnoty dosahuje počet porodů asi dva měsíce před VÚ. To znamená, že ženy VÚ odkládaly až po porodu.
  • Po odeznění naprosto zásadního poklesu počtu porodů (přibližně 10 měsíců po VÚ) počty narozených dětí opět stoupají, ale rozhodně ne na úroveň, kde byly před onou významnou událostí.

Kvízová otázka:

  1. Co může být ona VÚ, která je takto zásadním způsobem asociovaná s počtem porodů v České republice?
  2. (Pouze pro profesory UK, neboť jde o mimořádně složitou otázku): Na kterém z výše uvedených grafů je asociace s počtem porodů silnější?

Své odpovědi prosím adresujte České demografické společnosti (v kopii na prorektorku Univerzity Karlovy pro cenzuru, Věru Jourovou).