Blog

Zvýrazněno

Opomenuté aspekty hodnocení nejnovějších trendů ve vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Ondřej Vencálek

V uplynulých přibližně dvou týdnech proběhla čilá debata o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti v České republice v posledních letech. Zkusím nejprve tuto debatu krátce rekapitulovat a poté poukázat na některé zatím opomíjené aspekty této problematiky. Zejména se zaměřím na hodnocení roku 2021 jako roku s (výrazně) zvýšenou plodností, po níž by bylo možné očekávat pokles („návrat k průměru“). Zjistíme totiž, že plodnost nebyla zvýšená až tak výrazně, jak se může na první pohled zdát. Překvapivě důležitou roli totiž hraje skutečnost, že v roce 2021 proběhlo sčítání lidu. 

Rekapitulace únorové debaty o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Debatu o vývoji počtu narozených dětí (a potažmo plodnosti) v ČR odstartoval článek Tomáše Fürsta z 6. února 2023, v němž se autor pozastavuje nad „skokovým desetiprocentním poklesem počtu narozených dětí“ v roce 2022 oproti roku 2021. Dále upozorňuje na „velmi dramatický pokles počtu narozených dětí i v mnoha jiných zemích“ a zamýšlí se nad možnými příčinami poklesu. Ty je podle Fürsta „třeba hledat v něčem, co nastalo na jaře roku 2021“. Možnou souvislost nachází v časové koincidenci s počátkem očkování: „Data z ostatních zemí ukazují přesně stejnou časovou souvislost – pokles porodnosti nastává asi devět měsíců po začátku očkování věkové kohorty rodičů.“ Zcela správně upozorňuje, že může jít o souběh čistě náhodný, zároveň však nenachází evidenci pro jiné vysvětlení pozorovaných změn a vybízí proto k důkladnému zkoumání příčin poklesu počtu narozených dětí.

Reakcí na výše uvedený článek byl text Petra Koubského z 15. února 2023 v Deníku N. Koubský v něm zcela správně poukazuje na zjevnou slabinu Fürstovy úvahy, která spočívá v práci s absolutními počty narozených dětí bez zohlednění četnosti a věkové struktury populace žen v reprodukčním věku (15 až 49 let). Tvrdí, že „pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Článek je shrnut tvrzením, že „K vysvětlení [současných] populačních trendů postačují známé a prozkoumané faktory, žádný nový se neprojevuje“. Svá tvrzení dokládá vývojem jednoho z demografy používaných ukazatelů plodnosti („intenzity rození dětí“), tzv. úhrnné plodnosti. K této míře se v následujícím textu budeme opakovaně vracet.

Třetí text publikovaný na stránkách skupiny SMIS je datován 17. února 2023 a má formu rozhovoru imunoložky Zuzany Krátké s demografkou Klárou Hulíkovou Tesárkovou. Ta zopakovala potřebu pracovat nikoliv přímo s počty narozených dětí, ale s mírami plodnosti, které zohledňují počet a věkové složení populace žen v reprodukčním věku: „Pro možné analýzy souvislostí mezi plodností a jakýmikoli možnými faktory je zcela nutné pracovat s intenzitami očištěnými od strukturálních vlivů, protože struktura populace a počty žen jsou zde jednoznačně rušivým faktorem zkreslujícím celé vyznění tématu.“ Pokles počtu narozených dětí Hulíková Tesárková vysvětluje strukturální změnou populace, která je „logickou, plně předvídatelnou a hlavní příčinou pozorovaného poklesu.“ O roku 2021, kdy „došlo nejen v ČR, ale i v jiných evropských státech ke zvýšení úrovně plodnosti, tedy kdy se zvýšil průměrný počet živě narozených dětí na ženu“, hovoří jako o výjimečném. Uvádí: „Pokud by nedošlo k výjimečnosti roku 2021, tak i v něm by nastal další pokles počtu živě narozených dětí o několik tisíc (mezi roky 2019 a 2020 byl pokles o více než 2 tisíce) a pokračující pokles v roce 2022 by nebyl tak mimořádně působící.“      

Zatím poslední text zveřejnil na stránkách skupiny SMIS 19. února 2023 Arnošt Komárek. V tomto textu vypočítává meziroční změnu počtu narozených pro jednotlivé měsíce a dochází k závěru, že „S ohledem na bezprecedentní skokovou změnu v porodnosti pozorovanou z měsíce na měsíc (po očištění o sezónnost) se však důvodně domnívám, že ji nelze vysvětlit běžným demografickým vývojem, ale musí jím být nějaká téměř jednorázová událost.“

Proč je rozumné pracovat spíše s mírami plodnosti než přímo s počty narozených

Počet narozených dětí za určité období (např. daný kalendářní rok) na určitém území (např. v daném státě) je zásadním způsobem ovlivňován počtem obyvatel žijícím v daném čase na tomto území. Podstatné je rovněž věkové složení obyvatelstva – počet narozených dětí je těsněji spjat s počtem žen v reprodukčním věku (15-49 let) než s celkovým počtem žen, respektive celkovým počtem obyvatel. Vztáhneme-li počet narozených dětí k počtu žen v reprodukčním věku, získáme míru plodnosti, tedy ukazatel, který vypovídá o „intenzitě“, s jakou ženy v dané (časově a prostorově určené) populaci rodí děti. Demografové používají různé míry plodnosti, přičemž společné těmto mírám je to, že počty narozených dětí vztahují k počtům obyvatel, typicky při zohlednění věku těchto obyvatel.

Jednou z nejčastěji používaných měr plodnosti je tzv. úhrnná plodnost, která představuje „průměrný počet živě narozených dětí, které by se narodily jedné ženě za předpokladu, že by míry plodnosti podle věku zaznamenané ve sledovaném kalendářním roce zůstaly během jejího reprodukčního věku (15–49 let) neměnné.“, viz Metodické poznámky k Demografické příručce ČR 2021. Úhrnná plodnost se vypočítává jako součet věkově specifických měr plodnosti.

Co má vliv na to, s jakou intenzitou se děti rodí? Co ovlivňuje plodnost? Odpovědi hledáme jednak v prostorovém srovnání měr plodnosti (v daném čase), ale také hodnocením vývoje měr plodnosti na daném území v čase.

 Vývoj úhrnné plodnosti v ČR od 90. let 20. století

Zaměříme-li se vývoj plodnosti v České republice od 90. let 20. století, budeme pozorovat její nárůst až k rekordně vysokým hodnotám z roku 2021. V tiskové zprávě Českého statistického úřadu (ČSÚ) ze dne 15. prosince 2022 se uvádí: „Díky nárůstu intenzity plodnosti v posledních jedenácti letech se Česko v roce 2021 zařadilo k zemím s nejvyšší úrovní úhrnné plodnosti v Evropě. Průměrný počet dětí na jednu ženu u nás dosáhl 1,83 a byl nejvyšší od roku 1992.“ Tuto zprávu převzala ČTK [1] a nejsledovanější veřejnoprávní [2, 3, 4] i komerční média [5, 6, 7]. Česká televize ke zprávě připojila také graf vývoje úhrnné plodnosti.

Obrázek 1: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011-2021. Data: ČSÚ; graf formátován dle [2].

Z tohoto grafu je dobře patrné, že v roce 2021 došlo k značně velkému zvýšení úhrnné plodnosti. Zatímco ve čtyřech předešlých letech byly hodnoty stabilní (1,69 v roce 2017 a 1,71 v následujících třech letech), v roce 2021 byla hodnota úhrnné plodnosti 1,83. Ponechme nyní stranou skutečnost, že díky omezení hodnot vykreslených na svislé ose (1,3 až 1,9 dětí na ženu) se změny hodnoty zdají „dramatičtější“, než kdyby svislá osa začínala hodnotou nula. Meziroční nárůst z hodnoty 1,71 na hodnotu 1,83, tj. nárůst o cca 7 %, je v posledních 10 letech největší a budí tudíž pozornost. Co je jeho příčinou? Než se pustíme do spekulací, podívejme se do dat trochu blíže.

Vývoj počtu narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku („záhada mizejících žen“)

Pro výpočet úhrnné plodnosti jsou zásadní údaje o počtu živě narozených dětí, věku jejich matek a počtu žen v daném věku. Potřebné údaje najdeme v Demografické příručce, kterou každoročně publikuje ČSÚ. V současné době je k dispozici demografická příručka za rok 2021, která byla publikována 31.1.2023.

Jak se dá očekávat, k výpočtu „intenzity rození dětí“ je třeba znát především počty narozených dětí. Celkové počty narozených dětí můžeme zjistit hned z několika různých tabulek demografické příručky, např. z tabulky 1-5a Přirozený pohyb obyvatel na území Česka v letech 1919–2021 (absolutní údaje). Tyto počty jsou znázorněny na obrázku 2.

Počty (živě) narozených se v posledních několika letech (od roku 2015) pohybují v rozmezí 110 až 115 tisíc. Meziroční změny počtu narozených v těchto letech nepřekračují 2 procenta (v letech 2015 až 2021 představují postupně +0,8, +1,7, +1,5, -0,3, -1,6, -1,8 a +1,4 procent).

Obrázek 2: Vývoj počtu živě narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku v letech 1951 – 2021. Data: ČSÚ.

Zabývejme se nyní počtem žen v reprodukčním věku. Vyjdeme z tabulky 1-11 Ženy ve věku 15–49 let podle jednotek věku v letech 1920–2021 (stav k 1. 7.), kde pro jednotlivé roky nalezneme i celkový počet žen ve věku 15-49 let. A zde nás čeká možná velké překvapení. Jak je patrné z obrázku 2 (povšimněme si prudkého poklesu červené čáry na jejím konci), mezi roky 2020 a 2021 došlo k největšímu poklesu počtu žen v reprodukčním věku za období od roku 1951.

Počet žen v reprodukčním věku uváděný v datech ČSÚ poklesl mezi roky 2020 a 2021 o 83 471, tj. přibližně o 3,5 %. Nejde přitom jen o rozdíl mezi nejstarší generací 49letých, která v roce 2020 čítala 73 617 (a která už se v roce 2021 nezapočítává, protože přesáhla vymezené věkové rozmezí), a nejmladší generací 15letých, která v roce 2021 čítala 51 023 žen. Pokud by byly všechny ostatní věkové skupiny stabilní, představovala by tato generační obměna úbytek o velikosti 73 617 – 51 023 = 22 594. Navíc by šlo o úbytek v „okrajových“ věkových skupinách, kde je plodnost dosti nízká, a na úhrnnou porodnost by tato samotná změna měla jen omezený vliv. Jenže došlo (alespoň formálně) k výraznému „úbytku“ žen i ve většině dalších věkových kohort. V každé z věkových skupin 31 až 39 let šlo o pokles o 4 až 5 procent. Opět zdůrazněme, že nejde o efekt různě populačně silných ročníků, neboť zde srovnáváme ve dvou po sobě jdoucích letech velikost „stejné“ skupiny. K výrazné změně došlo například ve skupině 30letých žen (k 1.7.2020) čítající 68 414 žen. Tato skupina tvoří „základ“ skupiny 31letých žen v roce následujícím (k 31.7.2021), v něm však skupina 31letých čítá jen 65 419 žen. Za rok se tedy někde „ztratilo“ jen v této věkové skupině téměř 3 tisíce žen, tj. skoro 4,4 %. Celkově se skupina 15-48 letých z roku 2020 za rok zmenšila o 60 877 žen, tj. o téměř 2,6 %.

Počet žen v reprodukčním věku a sčítání lidu („rozluštění záhady mizejících žen“)

Výše uvedený „úbytek“ počtu žen v reprodukčním věku samozřejmě v žádném případě nepředstavuje skutečný úbytek, ale je dán tím, že v roce 2021 proběhlo v ČR sčítání lidu, domů a bytů. Počty žen v jednotlivých věkových skupinách jsou totiž ve skutečnosti jen odhadovány. V roce 2021 došlo k bezprecedentní úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, jak je vidět z obrázků 3 a 4.

Obrázek 3: Meziroční procentuální změna počtu žen v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 3 je patrné, že k takto dramatickému „poklesu“ počtu žen v reprodukčním věku předtím nikdy nedošlo. Pokles o více než jedno procento byl zaznamenán ještě v letech dvou předešlých sčítání lidu, tj. v letech 2001 (o 1,0 %) a 2011 (o 1,4 %). O to více vynikne mimořádnost poklesu v roce 2021 (o 3,5 %).

Meziroční změna počtu žen v reprodukčním věku pozorovatelná na obrázku 3 je z velké části dána nestejnou velikostí nastupující generace (15letých žen) a skupiny, která reprodukční věk opouští (49 let). Nejde však jen o tuto změnu. Vlivem přeshraniční migrace a (v malé míře) také úmrtnosti se mění také velikost skupiny žen, které žijí v České republice a zůstávají v reprodukčním věku (věk 15-48 let, v následném roce 16-49 let). Velikost těchto změn je zachycen na obrázku 4.

Obrázek 4: Meziroční procentuální změna v četnosti skupiny žen, které zůstávají v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 4 je patrné, že odhady počtu žen v reprodukčním věku se výrazně upravovaly prakticky při každém sčítání lidu, a to směrem dolů (počet zjištěný sčítáním byl vždy menší, než byl odhad v předchozím roce). Největší korekce byla provedena při sčítání 2021. Po odhlédnutí od přirozeného stárnutí populace šlo o přibližně 2,6% „pokles“ (opravu). Druhá největší oprava (z roku 1970) byla poloviční (o 1,3 %).   

Za povšimnutí stojí také skutečnost, že v období mezi posledními sčítáními (2012 až 2020) byly prováděny „aktualizace“ odhadu počtu žen v reprodukčním věku vždy směrem nahoru, a to až o 0,5 % ve všech třech letech před sčítáním. Celkově se tak za roky 2012 až 2020 skupina žen v reprodukčním věku „zvětšila“ o 56 079 osob, aby byla následně v roce 2021 o 60 877 osob „zmenšena“.

Změna plodnosti mezi roky 2020 a 2021

Z výše uvedeného vyplývá, že k velkému zvýšení úhrnné plodnosti mezi roky 2020 a 2021 došlo zřejmě do značné míry díky „aktualizaci“ (snížení) odhadu počtu žen v reprodukčním věku.

Jak moc se tato skoková změna promítla do výpočtu úhrnné plodnosti? Záleží na tom, jak se postavíme k velké diskrepanci v odhadech velikosti věkových kohort před a po sčítání lidu 2021. Skokovou změnu (emigrace či úmrtí desítek tisíc žen v této skupině během jediného roku) nepovažuji za věrohodné vysvětlení.

Věřím, že výsledky ze sčítání lidu jsou nejlepšími dostupnými odhady pro rok 2021 a skutečná hodnota úhrnné plodnosti se tedy v roce 2021 opravdu pohybovala kolem hodnoty 1,83. Při vyloučení výše uvedené reálné skokové změny to ale znamená, že v letech bezprostředně předcházejících byl odhad počtu žen v reprodukčním věku mírně nadhodnocen, a úhrnná plodnost tedy byla mírně podhodnocena.

Vzhledem k výše uvedené „bilanci“ za roky 2012 až 2020, kdy bylo ke skupině žen v reprodukčním věku postupně přičteno přibližně 56 tisíc osob a následně bylo v roce 2021 přibližně 61 tisíc osob odečteno, se jeví jako rozumné počítat s nulovou bilancí za roky 2012 až 2020 a jednotlivé skupiny nechat „stárnout“, ale nijak je nezvětšovat ani nezmenšovat. Skok v roce 2021 v počtu žen v reprodukčním věku pak nebude tak dramatický. 

Takto odhadnuté počty žen v reprodukčním věku následně použijeme k standardnímu výpočtu úhrnné plodnosti za roky 2011 až 2021. K výpočtu dále použijeme údaje o počtu živě narozených dětí podle věku matky, které v Demografických ročenkách ČR publikuje pravidelně ČSÚ. Konkrétně vycházíme z tabulek D.04 Živě narození podle věku matky, legitimity a pořadí narození.

Výsledný odhad vývoje úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 je zobrazen na obrázku 5 zeleně, červená linka ukazuje původní, oficiálně publikované hodnoty.

Obrázek 5: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 dle oficiálních údajů ČSÚ (červeně) a po přepočtu na základě údajů ze sčítání lidu 2021 (zeleně). Data: ČSÚ.

Je třeba si uvědomit, že oficiálně uváděné hodnoty úhrnné plodnosti byly publikovány postupně v jednotlivých letech mezi sčítáními lidu, kdy statistici upravovali odhady počtu žen v reprodukčním věku. Při posledním sčítání lidu (2021) se však ukázalo, že tyto odhady byly značně nadhodnocené a skutečná úhrnná plodnost byla tudíž zřejmě větší, než bylo oficiálně publikováno.

To znamená, že oproti roku 2020, v němž byla oficiálně uváděna úhrnná plodnost 1,71 dítěte na ženu, opravdu došlo v roce 2021 ke zvýšení úhrnné plodnosti, ale změna ve skutečnosti nebyla tak dramatická, jak by se z oficiálních dat (uvádějících hodnotu 1,83 za rok 2021) mohlo zdát. 

Jak postupovat při hodnocení dat za rok 2022 – „průměrná“ hodnota může být dosti matoucí pojem

Při hodnocení nejnovějších dat je třeba si uvědomit, že oficiálně publikované hodnoty úhrnné plodnosti před rokem 2021 na jedné straně a její hodnoty z roku 2021 a dalších let na straně druhé jsou (resp. budou) obtížně srovnatelné, protože v roce 2021 došlo k bezprecedentně velké úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, přičemž z těchto aktuálních hodnot budou zřejmě vycházet i odhady v letech následujících. 

Nejnovější čísla o počtu narozených dětí jsou měsíční údaje za první tři čtvrtletí (tedy leden až září) roku 2022. Ty jsou k dispozici od 12. 12. 2022 na stránce ČSÚ v tabulce Tab. 1 Počet a pohyb obyvatel České republiky v letech 1992–2022: absolutní údaje (roční, čtvrtletní, měsíční). Měsíční počty za celý rok 2022 by měly být publikovány přibližně za měsíc, přesněji 21. března 2023, detailnější data o věku matek narozených dětí pak v říjnu 2023, kdy vyjde Demografická ročenka ČR – 2022.

Data publikovaná ČSÚ jsou přebírána do mezinárodní databáze Human Fertility Database. Nejnovější měsíční počty narozených v ní najdeme v sekci Short-Term Fertility Fluctuations v tabulce pro ČR obsahující neupravená zdrojová data Crude data. Počty živě narozených dětí pak slouží k odhadu úhrnné plodnosti. Jelikož počet narozených dětí závisí mj. na ročním období (jsou měsíce, kdy se pravidelně rodí dětí více), jsou k dispozici i odhady měsíčních hodnot úhrnné plodnosti očištěné od tohoto vlivu, které lépe slouží k posuzování dlouhodobých trendů.  Pokud by se naplnil odhad, který na základě měsíčních odhadů úhrnné plodnosti publikovaných na stránkách Human Fertility Database uvádí ve svém článku Koubský, tedy pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, šlo by pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Proč si to myslím? Ať už vyjdeme z oficiálně publikovaných (neaktualizovaných) odhadů úhrnné plodnosti, nebo z aktualizovaných hodnot, jde o poměrně zásadní změnu trendu ve vývoji úhrnné plodnosti. Ta od roku 2011 až do roku 2021 rostla. V roce 2022 pak zřejmě došlo k poklesu, a to ne zcela zanedbatelnému. Ilustrujeme tuto změnu na obrázku 6.

Obrázek 6: Úhrnná plodnost v ČR 2011-2021 (přepočítané hodnoty) a predikce pro rok 2022. Hodnoty na základě dat ČSÚ za roky 2011-2021 spočítal O. Vencálek, predikce na rok 2022 je odhadem na základě měsíčních dat Human Fertility Database.

V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Pokud bychom připustili, že tato hodnota byla mimořádně vysoká, bylo by možno v následujícím roce (2022) očekávat mírný pokles (princip „návratu k průměru“). Zde jsme však ukázali, že nárůst úhrnné plodnosti v roce 2021 extrémní nebyl. Možná, že expertně můžeme mírný pokles v roce 2022 předjímat (zejména, když už průběžná data tuto „predikci“ potvrzují), těžko by však někdo z dat do roku 2021 predikoval pokles o více než několik setin (modely, které po sérii rostoucích hodnot „predikují“ výraznější pokles vznikají často až poté, co k poklesu opravdu došlo).  

Pro úplnost dodejme, že hodnota 1,65 je pouze „predikcí“ a není zcela zřejmé, nakolik je tato predikce ovlivněna skokovou změnou odhadu počtu žen v reprodukčním věku v roce 2021. Dokonce i hodnoty měsíční úhrnné plodnosti za měsíce, pro něž už jsou počty narozených známy (byť jde o předběžné údaje), jsou totiž netriviálními odhady. Jejich autoři při jejich výpočtu nepočítají s detailními daty propojujícími počty narozených dětí s věkem jejich matek, jak je uvedeno na str. 7 v metodologické poznámce k těmto datům. 

Za pozornost stojí ještě jedna poněkud nečekaná nesnáz. Jde o interpretaci pojmu „průměrná hodnota“. Ve svém výše citovaném článku Petr Koubský uvádí: „Každopádně lze konstatovat, že rok 2022 není z hlediska úhrnné plodnosti nijak výjimečný, v rámci uplynulého desetiletí se jeví jako průměrný.“ Pokud se na zjištěné hodnoty úhrnné plodnosti pohybující se v rozmezí 1,43 až 1,83 budeme dívat bez jejich časového uspořádání, pak dojdeme k závěru, že hodnota 1,65 je „průměrná“. Zde ale hodnotíme vývoj úhrnné plodnosti v čase. Pokud by šlo o ustálený proces, který osciluje kolem jakési „průměrné hodnoty“, i v tom případě by pojmenování hodnoty 1,65 jako „průměrná hodnota“ bylo v pořádku. Zde však o ustálený proces nejde. Těžko budeme hledat někoho, kdo by trend v letech 2011 až 2021 označil za „konstantní“. Spíše se shodneme na tom, že byl rostoucí. V situaci, kdy pozorujeme rostoucí trend a následný pokles z nejvyšší dosažené hodnoty na hodnotu „průměrnou“, je závěr „Rok 2022 […] byl z hlediska úhrnné plodnosti průměrný.“ zavádějící.

Ze stejného důvodu považuji v Koubského článku za matoucí graf znázorňující krátkodobé fluktuace plodnosti v Česku. I zde je totiž opominuta časová posloupnost zjištěných hodnot. Jen velmi pozorný čtenář si všimne, že „podprůměrné hodnoty“ byly zjištěny převážně v první části sledovaného období, zatímco ty nadprůměrné v části druhé, po níž následuje již zmiňovaný „průměrný rok 2022“.

Koubský na základě toho, že hodnoty úhrnné plodnosti v roce 2022 byly průměrné, vyvozuje tyto závěry: „Nic nenasvědčuje, že by se během něj [roku 2022] projevovaly atypické efekty snižující plodnost. Pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Ve své analýze jsem ukázal, že pokud v roce 2022 došlo k poklesu úhrnné plodnosti na hodnotu 1,65 (či podobně nízkou), je třeba nebrat tento pokles na lehkou váhu, ale pátrat po jeho příčinách.

Stojí za to zopakovat, že úhrnná plodnost je charakteristika intenzity rození dětí a je konstruována tak, aby se na ní neprojevovaly strukturní změny v populaci, tedy aby se „odfiltroval“ vliv měnícího se počtu a věkové struktury žen v reprodukčním věku, kteréžto faktory jsou bezesporu hlavními determinantami počtu narozených dětí. Jestliže tedy dochází ke změně trendu ve vývoji tohoto ukazatele (např. mění-li se trend z rostoucího na klesající), je potřeba takovémuto jevu věnovat pozornost. To platí zejména, pokud se potvrdí, že tato změna je výrazná.   

Závěr

Svým příspěvkem jsem měl ambici upozornit zejména na následující aspekty hodnocení nejnovějších údajů o počtu narozených dětí a jeho determinantách:

  1. V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Ukázali jsme, že v roce 2021 došlo k méně extrémní odchylce ve vývoji úhrnné plodnosti, než by se mohlo z oficiálních dat zdát. Změna, ke které došlo v oficiálně publikovaných odhadech úhrnné plodnosti mezi lety 2020 a 2021, je do značné míry dána bezprecedentně velkou opravou odhadu počtu žen v reprodukčním věku po proběhlém sčítání lidu.
  2. Pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, jak bylo predikováno z měsíčních dat Human Fertility Database, šlo by o pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Jde o výraznou změnu trendu, jejíž příčiny by měly být odhaleny.
  3. K hodnocení vývoje úhrnné plodnosti je třeba přistupovat jako k hodnocení trendu a jeho změn, nikoliv jako k hodnocení ustáleného procesu. Označení hodnoty jako „průměrné“ může být při takovéto analýze silně matoucí.

Čtyři sady stačí, drahoušku! aneb jak jsme s ÚZISem počítali, kolik se u nás narodilo dětí

Tomáš Fürst a Roman Kovařík

Tento článek vzbudil takovou vlnu ohlasu – včetně ohlasů kritických – že jsme se rozhodli jej ještě mírně dopracovat. Oproti předchozí verzi zmizela poznámka o Bradford Hillových kritériích a přibyla závěrečná trojčlenka. Taky jsme odebrali graf, protože se snažíme prosadit článek do impaktovaného žurnálu. 

První verze byla publikována 17.2.2025, aktualizace dne 19.2.2025

Devět měsíců po začátku očkování fertilních žen experimentální genetickou „vakcínou“ došlo jak u nás, tak téměř ve všech evropských zemích k prudkému propadu plodnosti. Zatímco mainstreamoví „odborníci“ se přelhávali ve vyjádřeních, jak to rozhodně nemůže souviset s vakcínou, my ve sdružení SMIS jsme dělali to, co vždycky – sháněli jsme data.

Paní senátorce Jitce Chalánkové se podařilo vydolovat z ÚZISu tuhle datovou sadu. Má spisovou značku UZIS/055697/2023 a věnovali jsme si jí v článku Komu chybí děti. V datové sadě jsou jistě nějaké chyby, protože nesedí měsíční kontrolní součty (podrobnosti zde). I když ovšem problematické měsíce vyloučíme, zjistíme, že očkované matky počaly ve všech měsících roku 2021 dramaticky méně dětí, než by odpovídalo jejich zlomku v populaci.

Protože jsme si stěžovali, že je výše zmíněná datová sada nekonsistentní, provedl ÚZIS po delší době její opravu a zveřejnil pod stejnou spisovou značkou aktualizaci. Výsledky této opravy jsme zpracovali pro přednášku na semináři v poslanecké sněmovně.

Protože výše zmíněná aktualizovaná datová sada obsahuje porody až do konce roku 2023, můžeme z ní mimo jiné vyčíst, že očkovaným ženám ve věku 18-39 let se u nás roku 2023 narodilo 47 727 dětí a neočkovaným ženám 36 055 dětí.

Víme, že ÚZIS poskytl podobné informace jinému žadateli pod spisovou značkou UZIS/000065/2025. V této informaci uvádí, že v roce 2023 se očkovaným ženám ve věku 18-39 let narodilo 47 098 dětí a neočkovaným ženám 32 999 dětí. U očkovaných se počty v obou datových sadách liší asi o 1.3 %, což je sice podivuhodné, ale poměrně nepodstatné. U neočkovaných se však údaje liší asi o 8.5 %, což už je na pováženou.

A aby toho nebylo dost, ÚZIS poskytl souhrnný údaj ještě jednou, tentokrát pod spisovou značkou UZIS/074752/2024. V této informaci uvádí, že v roce 2023 se očkovaným ženám ve věku 18-39 let narodilo 36 326 dětí a neočkovaným ženám 48 199 dětí.

Na základě této informace jsme napsali článek „Oprava omylů předsedy vlády ČR“, kde jsme ukázali, že pokud by tato informace ÚZISu byla pravdivá, znamenalo by to, že neočkovaným ženám se v roce 2023 narodilo asi 114 dětí na tisíc neočkovaných žen ve věku 18–39 let, zatímco očkovaným ženám se narodilo pouze asi 42 dětí na tisíc očkovaných žen ve věku 18–39 let.

To je natolik dramatický rozdíl (a natolik vysoká porodnost neočkovaných), že jsme se těmto číslům zdráhali uvěřit. Proto jsme se na ÚZISu zeptali, jestli to se všemi těmi datovými sadami myslí skutečně vážně. Dostali jsme poměrně překvapivou odpověď, v níž nám ÚZIS děkuje, že jsme si nesrovnalostí všimli, a sděluje, že u poslední datové sady omylem zaměnili očkované za neočkované:)

Správně tedy v datové sadě s označením UZIS/074752/2024 chtěli napsat, že se u nás v roce 2023 narodilo očkovaným ženám ve věku 18-39 let celkem 48 199 dětí a neočkovaným ženám 36 326 dětí.

Pojďme se tedy znovu podívat na neúprosnou trojčlenku roku 2023, ke které máme teď již snad skutečně správná data [1].

V České republice bylo dle posledního sčítání lidu v roce 2021 celkem asi 1 296 000 žen ve věku 18–39 let. Tento počet se za poslední dva roky nijak dramaticky nezměnil. Z tohoto počtu bylo žen očkovaných aspoň jednou dávkou vakcíny proti covidu do konce roku 2022 přibližně 875 tisíc (což je asi 68 %) a neočkovaných bylo přibližně 421 tisíc (32 %) [2].

Dle datové sady poskytnuté Jitce Chalánkové se v uvedené věkové skupině v roce 2023 odehrálo 47 727 porodů (57 % ze všech porodů) u žen očkovaných aspoň jednou dávkou vakcíny proti covidu před datem porodu a 36 055 porodů u žen neočkovaných (43 % ze všech porodů).

Neočkovaným ženám se tedy v roce 2023 narodilo asi 86 dětí na tisíc neočkovaných žen ve věku 18–39 let. Očkovaným ženám se narodilo pouze asi 55 dětí na tisíc očkovaných žen ve věku 18–39 let. Pro kontext dodáváme, že v roce 2020 se v České republice narodilo asi 81 dětí na tisíc žen ve věku 18–39 let.

V této chvíli jsou tedy jasné dvě věci:

  • Data o porodech českých žen dle očkovacího statutu v roce 2023 už jsou asi konečně správně, protože všechny čtyři datové sady, které ÚZIS zveřejnil, se po naší kontrole už docela dobře shodují.
  • Ženám očkovaným proti covidu se z nějakého důvodu rodí dramaticky méně dětí, než by odpovídalo jejich zlomku v populaci. Neočkované ženy jsou na podobných číslech jako před epidemií.

Troufáme si tvrdit, že v současné době neexistuje důležitější problém veřejného zdravotnictví než pátrání po příčině záhadného propadu plodnosti žen očkovaných mRNA  vakcínami proti covidu. Mnohé odpovědi leží skryté v databázích ÚZISu. Snad se však blýská na lepší časy a ÚZIS s námi začíná být ochoten vést racionální diskusi.

[1] Tímto tedy opravujeme výpočet z článku Propad porodnosti: oprava omylů předsedy vlády ČR. Chyba v původním článku vznikla tím, že nám ÚZIS poskytl chybná data. Nová data ovšem nic nemění na tom, že odpověď premiéra na interpelaci Vladimíra Zlínského byla zcela nesmyslná.

[2] Data z https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/api/v2/covid-19 ze záložky Očkování a položky COVID-19: Demografický přehled vykázaných

Z deníku sběratelky informací o odškodňování újmy po očkování

Vladana Vališová

7. ledna 2025:  Tohle počasí nesnáším – zataženo, fičí a prší. I jen pohled z okna studí. Tuším, že mě nezahřeje ani dnes doručená odpověď Ministerstva zdravotnictví na mou (nikoli první) žádost o informaci k odškodňování újmy po očkování. Tuším, co můžu čekat, nejsem nijak šokovaná: Od účinnosti zákona č. 116/2020 Sb. (odškodnění újmy po povinném očkování) do konce roku 2024 ministerstvo obdrželo 15 žádostí, jedna žádost se týkala odškodnění pozůstalých, vyhověno nebylo žádné. Od účinnosti zákona č. 569/2020 Sb. (odškodnění újmy po očkování proti covidu) do konce roku 2024 ministerstvo obdrželo 146 žádostí, 15 žádostí se týkalo odškodnění pozůstalých, vyhověno nebylo žádné. Ačkoli zákon umožňuje, aby byla ve složitých případech ustavena nezávislá odborná komise, která by složité případy posoudila, ministerstvo necítilo potřebu takovou komisi ustanovit ani v jednom z případů.

8. ledna: Protože sama vím o několika poškozených, kteří se s ministerstvem o své odškodnění soudí, během dne přemýšlím, jak naformulovat novou žádost o informace, abychom zjistili, jak soudy ve věcech poškozených rozhodují. Večer sedám k počítači, psaní mi „zpříjemňují“ zvuky skřípajících větví, kterými se vítr snaží dobývat se do domu, a šustivé zvuky dopadajícího čehosi (mrznoucí déšť) na okenní tabule. Nesnáším to.

9.ledna: Naše paní asistentka odesílá mou novou žádost na ministerstvo. Žádám o poskytnutí informace týkajících se sporů o náhradu újmy způsobené jak povinným očkováním, tak očkováním proti covidu, vedených poškozenými proti České republice – Ministerstvu zdravotnictví. Zjednodušeně řečeno žádám, aby ministerstvo uvedlo číslo jednací, pod kterým je nebo byla věc projednávána před soudem, a aby mi sdělilo, zda bylo v dané věci řízení skončeno a pokud bylo skončeno, s jakým výsledkem. V plánu mám pak v případě rozhodnutých sporů požádat soudy o zaslání anonymizovaných rozsudků. I když o anonymizaci není třeba žádat, soudy žadatelům vydávají jen anonymizované rozsudky.

22. ledna: Ministerstvo mi posílá zprávu do datovky. Ne, nejedná se o odpověď na žádost, která mi měla být doručena do 15 dní. Ministerstvo mi píše: „S ohledem na nutnost konzultace žádosti mezi více složkami povinného subjektu Vám sděluji, že lhůta k vyřízení žádosti byla dle ustanovení § 14 odst. 6 zákona č. 106/1999 Sb., prodloužena o 10 dní.“ Takhle tedy v zákoně žádný důvod pro prodloužení lhůty k odpovědi na žádost o informace uvedený není, ale dobře, doznívají vánoční a novoroční dovolené, blíží se pololetní vysvědčení, máme tu chřipky, nepříjemné počasí (pro to mám pochopení)… a vypsat cca 15 čísel jednacích je děsná fuška – nebudu se rozčilovat, 10 dní ještě počkám.

30. ledna: Na nový rok, o slepičí krok a dnes už je důsledek zimního slunovratu opravdu znát (v Praze je den delší o 1h a 10 min). Přesto mi neznámé číslo volá už za tmy. Pán se představí a spustí – lhůtu nestíhá, ale rád mi všechno řekne a co by se mi hodilo, i poskytne. Chvíli nechápu, ale brzy se domluvíme. Pán utrpěl dosti závažnou zdravotní újmu po covid očkování, ministerstvo jeho žádosti o odškodnění nevyhovělo (my už víme proč – ministerstvo přeci nevyhovělo nikomu), tak se o odškodnění soudí. A z ministerstva mu poslali dopis, v němž mu na úvod sdělují, že advokátka Vališová (napsali mu to s plným jménem, tituly a adresou – tak moc ministerským úředníkům záleží na ochraně osobních údajů!) žádá o poskytnutí následujících informací (opsali mou žádost) a pokračovali: „V této souvislosti Ministerstvo zdravotnictví upozorňuje, že dle spisové značky je ve spojení s informací, kterou disponují příslušné soudy, možné identifikovat Vaši osobu a spojit ji s povahou sporu. Proto si Vás dovolujeme o žádosti vyrozumět jako případnou dotčenou osobu a požádat Vás o vyjádření a souhlas či nesouhlas s poskytnutím požadovaných informací. Pokud písemně neobdržíme Vaše souhlasné stanovisko pro poskytnutí informací do 31. ledna 2025, budeme mít za to, že s poskytnutím nesouhlasíte.“, a to včetně podtržení a písma bold. No, musím přiznat, že formulace „pokud písemně neobdržíme…“ mě trochu znepokojuje. Chápu, že podání je možné učinit písemně (nebo třeba taky ústně), nějak však nemůžu přijít na to, jak se něco obdrží písemně. (Mimochodem podle § 37 odst. 4 správního řádu „elektronicky“ neznamená „písemně“, to jsou věci, co?) Ale asi všichni chápeme, že autor dopisu nejspíš myslel „pokud neobdržíme vaše písemné stanovisko“ (Jako že to stanovisko asi nemá poškozený třeba nazpívat. I když to by mohlo konečně život na ministerstvu projasnit). Pak ale nechápu, jak měl pán, který nemá datovou schránku, poskytnout ministerstvu písemné stanovisko do 31. ledna, když přitom dopis ministerstva obdržel 30. ledna. Každopádně pánovi děkuji, že si našel mé telefonní číslo, kontaktoval mě, poskytl mi spoustu cenných informací a pozval mě k projednání své věci u soudu. (A jestli úředníci, kteří do dopisu poškozeným napsali mé osobní údaje, doufali, že se se mnou poškození spojí, děkuji i jim.)

31. ledna: Oškrabala jsem zamrzlé čelní sklo (nesnáším to) a nasedla  do auta, když tu mi  volá další neznámé číslo. A hle – byla to paní, která se s ministerstvem soudí o odškodnění jako pozůstalá, a dostala od ministerstva stejný dopis jako pán ze včerejšího večera. Ani ona nestíhala odpovědět ministerstvu tak, aby „písemně obdrželo“ její souhlas do 31. ledna, tak mi informace o svém sporu poskytla sama. I jí moc děkuji.

1. února: Volám si s Martinou Suchánkovou, předsedkyní spolku ROZALIO. Ta také ví o jednom poškozeném, který se soudí s ministerstvem a dostal stejný dopis jako pán z večera 30. ledna a paní z rána 31. ledna. Myslím, že začíná být víc než jasné, že ministerstvo sice tvrdilo, že nutně potřebuje mou žádost konzultovat mezi více složkami povinného subjektu, ale ve skutečnosti chtělo kontaktovat poškozené. A udělalo to moc šikovně – dopis poškozeným doručilo na poslední chvíli a lhůtu k poskytnutí souhlasu či nesouhlasu stanovilo tak, že poškození svůj případný souhlas nemohli stačit ministerstvu doručit tak rychle, aby ho ministerstvo „písemně obdrželo“ v dané lhůtě. Proč asi? Asi protože mi chtějí všechna ta čísla jednací, o která jsem žádala, poskytnout, že?

Otázka je, proč ministerstvo, když mu tak ležela na srdci práva poškozených, nepostupovala podle zákona. Podle § 14 odst. 6. písm. d) té tzv. stošestky mohlo ministerstvo lhůtu k poskytnutí informace prodloužit o 10 dní i v případě, že zde byla nezbytnost umožnit uplatňování práv osobám, které by mohly být podstatným způsobem dotčeny poskytnutím požadované informace. Stačilo mě o tomto důvodu informovat. Nabízí se, že si ministerstvo myslelo, že důvod podle § 14 odst. 6, písm. d) je pitomost a mohla bych se proti němu ohradit. Ale je třeba nepouštět na špacír fantazii a připomenout si, že neschopnost je ve většině lidských činností lepším vysvětlením než spiknutí.:)

3. února – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) zasílám žádost o informace týkajících se sporů o náhradu újmy způsobené jak povinným očkováním, tak očkováním proti covidu, vedených poškozenými proti České republice – Ministerstvu zdravotnictví, které tento úřad zastupuje.

6. února – Proběhl soud ve věci pána, který mi volal 30. ledna večer. Jednalo se o přelomový rozsudek a já jsem byla u toho. Díky ministerstvo!

10. února – Opět mi volá neznámé číslo! Tentokrát se nejedná o poškozeného, ale o kolegyni advokátku, jejíž klientka – poškozená po covid očkování – dostala dopis od ministerstva až v pátek 7. února. Je jasné, že odpovědět ministerstvu tak, aby ministerstvo „písemně obdrželo“ její souhlas do 31. ledna, fakt nemohla zvládnout.:) Leda že by byla Hermiona a měla obraceč času. Ale to by se spíš mohla vrátit do doby před tím svým očkováním, že?

11. února – A je to tady! V datové schránce mi přistál dopis od ministerstva. První, co mě zaujalo, byla místo, kde bývá obvykle uvedeno datum vytvoření dokumentu. Stojí v něm totiž „Praha, (datum uvedeno v doložce e-podpisu)“. Hmmm – kontroluji, v pravém dolním rohu poslední stránky je doložka elektronického podpisu a v ní datum 7. 2. 2025 (o velikosti tak 6). Hmmm. Na tom ministerstvu tedy ale musejí mít práce, když šetří čas i tím, že nenapíšou do dopisu datum! Jak se dalo čekat, jedná se o rozhodnutí o částečném odmítnutí mé žádosti o informace ministerstvu doručené 9. ledna (zákonná lhůta pro odpověď uplynula 24. ledna, prodloužená lhůta uplynula 3. února). Má žádost o poskytnutí informace byla odmítnuta v částech týkajících se zjednodušeně řečeno požadavku na poskytnutí čísla jednacího, pod nímž jsou věci, specifikované v mé žádosti, projednávány před soudem. Ministerstvo, odvolávajíc se na čl. 6 odst. 1 písm. a) GDPR tvrdí, že písemně oslovilo dotčené osoby s žádostí o souhlas s poskytnutím jejich osobních údajů třetí osobě s tím, že s výjimkou dvou dotčených osob, které výslovně s poskytnutím vyslovily souhlas, ministerstvo obdobným souhlasem od ostatních dotčených nedisponuje, a proto s výjimkou čísla jednacího sporů těch dvou osob, které vyslovily souhlas, mi jiná čísla jednací neposkytne.

Své odmítnutí poskytnout mi čísla jednací ministerstvo opírá o tvrzení, že číslo jednací, pod nímž je vedeno soudní řízení, je osobním údajem – nepřímým identifikátorem osob (přičemž doplňujícími informacemi disponují příslušné soudy, které vedly či vedou soudní spory s ministerstvem, kdy např. jejich rozsudky lze vyžádat dle zákona č. 106/1999 Sb.) – jedná se tak o nepřímou identifikaci fyzických osob. Své tvrzení ministerstvo odvozuje od jednoho rozsudku Nejvyššího správního soudu, v němž se uvádí, že osobním údajem za určitých okolností může být i spisová značka, pod níž soud vede řízení v určité trestní věci.

12. února – Proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti se lze odvolat (v mém případě se jedná o rozklad, ale to by bylo složitější vysvětlování), tak se do toho pouštím. Chci si být jistá, různé věci si ověřuji, trvá mi to. Nejdřív je třeba vyjasnit si, jak je to s tím rozsudkem, na které se ministerstvo odvolává. V dané věci žadatel o spisovou značku nežádal, znal ji. Naopak žádal o informaci právě k té spisové značce. Jednalo se o trestní věc dosud neodsouzeného, o kterém se mluvilo v médiích. Prostě jiná situace.

Pak vysvětluji svůj legitimní zájem na informaci o číslech jednacích. Zákony č. 569/2020 Sb. a č. 116/2020 Sb., které upravují odškodňování újmy po očkování, patří mezi právní předpisy, které se zákonodárcům bohužel nepodařilo formulovat tak, aby byla jejich interpretace zcela jednoznačná. Z toho důvodu může mít každá dotčená osoba legitimní zájem na informaci, jakým způsobem v probíhajících řízeních o odškodňování tyto zákony interpretují soudy. Bez znalosti čísla jednacího a označení soudu, který věc rozhoduje, není možné příslušné rozhodnutí dohledat a prakticky není možné ho ani poptat na soudu. Podle § 13 občanského zákoníku může každý, kdo se domáhá právní ochrany, důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. Jak mám vědět, že soud v mé věci (ve věci mého klienta) rozhoduje obdobně jako byl rozhodnut jiný právní případ, když se o tom jiném právním případu nedozvím, protože mi ministerstvo neposkytne informaci ani o čísle jednacím, pod nímž soud rozhodnutou věc vedl?

13. února – Po práci pokračuju na rozkladu. Vývody ministerstva ohledně posuzování čísla jednacího sporů coby osobního údaje jsou absurdní v situaci, kdy jsou čísla jednací soudních sporů běžně zveřejňována – např. na stránkách Ministerstva spravedlnosti https://rozhodnuti.justice.cz/ . Děje se tak v souladu s vyhláškou o zveřejňování soudních rozhodnutí, podle níž pseudonymizaci zpravidla nepodléhají spisové značky. Jelikož jsou v souladu s čl. 38 Listiny základních práv a svobod jednání před soudem veřejná, se spisovou značkou se lze seznámit i přímo u soudu. (U dveří jednací místnosti je uvedeno i jméno a příjmení účastníků a pokud se nepořizuje zápis, nýbrž pouze záznam, veřejnost přítomná v jednací síni se dozví i číslo OP účastníků, které soudce diktuje do záznamu.) Vysoké soudy na svých stránkách též vyhlašují rozsudky, a to nejen s uvedením čísla jednacího, ale kompletně bez anonymizace/pseudonymizace (příklad se dá dohledat na: https://www.nsoud.cz). Je tak zcela zřejmé, že stát nemá zájem chránit osobní údaje účastníků řízení na úkor práva na informace či na úkor práva na spravedlivý proces, minimálně ne za všech okolností. Lze mít důvodné pochybnosti, že by si těchto skutečností nebylo ministerstvo vědomo a odpírání požadované informace tak vnímám jako pokus o to, jak veřejnosti zamlčet ohromné selhání ministerstva při aplikaci „odškodňovacích zákonů“.

14. února – Zatímco v květinářstvích se navečer krčí v růžku poslední zbytky kytiček se zapichovacími srdíčky, já dopisuju rozklad a vytahuji další argument. V jednom rozsudku Městského soudu v Praze stojí více méně toto: „Pokud je žadatelem o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím osoba zprostředkující veřejnou diskuzi, tj. osoba plnící roli tzv. „společenského hlídacího psa“, musí povinný subjekt při posuzování žádosti zohlednit, zda se požadované informace týkají otázek veřejného zájmu a zda jsou tyto informace způsobilé stát se následně předmětem veřejné diskuze. Pokud v žadatelův prospěch hraje veřejný zájem na poskytnutí informací, musí povinný subjekt vzít tento veřejný zájem v potaz při případném poměřování žadatelova práva na informace kolidujícího s jiným právem, typicky s právem na ochranu osobnosti.“ Problematikou odškodňování újmy po očkování se zabývám dlouhodobě a v otázkách odškodňování vystupuji i na veřejnosti (naposledy např. u Kulatého stolu ve Sněmovně), tedy  já jsem hlídací pes.:) Rozklad posílám k posouzení třem kolegům, třeba se k němu dostanou dřív než v pondělí.

17. února – Rozklad už viděli i mí vážení kolegové, je způsobilý k odeslání. Než se k tomu ale dostanu, je skoro večer a když vidím, že mi přišlo avizo doručené odpovědi na žádost o informace z ÚZSVM, rozhodnu se počkat. Jdu totiž s mou milou kamarádkou Zuzkou K. na koncert 40 FINGERS. A z té odpovědi od ÚZSVM bych se mohla dozvědět něco nového. Třeba nějaký nový argument, pokud mi i oni budou chtít žádost o poskytnutí čísla jednacího sporů odmítnout.

18. února – Je to zajímavé, na ÚZSVM si nemyslí, že mi nemůžou čísla jednací sporů vedených poškozenými proti státu, které ÚZSVM zastupuje, poskytnout. Jen jsou trochu zlomyslní a odpovídají na mou žádost doslovně, u čísla jednacího neuvádějí, který soud danou věc projednává. Můžu si za to sama – nenapadlo mě, že to pro někoho nemusí být samozřejmost, a tak jsem o tuto informaci nežádala. Tak druhé kolo. Tentokrát žádám o uvedení informace o soudech, u kterých se ta konkrétní čísla jednací projednávají.

19. února – Na ÚZSVM odchází nová žádost o informace a na ministerstvo rozklad. Ten nebude vyřízený dřív než za měsíc. Začíná to být napínavé – dostanu informace o soudních řízeních nebo nedostanu?

Rejection letter

Tomáš Fürst

Nesmírně důležitý text Maryanne Demasi odhaluje smutnou pravdu: Prestižní vědecké časopisy dávno neslouží pro zveřejňování vědeckých objevů a poctivou diskusi nad nimi. Jejich redakční rady  naopak stráží „oficiální narativ”. Pokud „jdete s narativem”, publikují vám kdejakou kravinu. Pokud jdete proti konsensu, typicky nemáte šanci ani na peer-review, články jsou ihned odmítány se standardní formulaci, že toho mají moc, že to nikoho nezajímá, atd.

Sami bychom uměli přispět pěknou řádkou „rejection letters” z prestižních časopisů, které přišly někdy pár hodin jiny pár dnů po podání článku. Naši poslední studii ohledně Healthy Vaccinee Effect jsme poslali postupně do několika prestižních medicínských žurnálů. Jde o světově unikátní data – individuální anonymizované záznamy všech obyvatel ČR s přesným datem všech covidových vakcín a přesným datem úmrtí. Data jsou plně veřejná, naše metody plně replikovatelné. Závěry mají dramatický dopad na odhad účinnosti covidových vakcín, jedná se tedy o nejdůležitější téma veřejného zdravotnictví za posledních 5 let.

Přesto máme mailbox plný formulací „… due to low editorial priority“ a náš text se nikdy nedostal k peer review. Mezitím v Science vycházejí úplné kraviny a v Lancetu přímo falsa.

Jednou uspořádáme soutěž o nejblbější rejection letter😊

SÚKL hlásí, že na základě čísel nelze dělat závěry

Tomáš Fürst

Před nedávnem jsme na facebooku sdružení SMIS připomněli slavnou emailovou přestřelku mezi nestorem české vědy – profesorem Hořejším – a mnou, ubohým odborným asistentem z provinční východoevropské univerzity. Diskuse dodnes visí na Blogosvětě a je snad jedinou česky psanou odbornou polemikou mezi odpůrci a zastánci očkování (v tomto případě těhotných žen) ve veřejném prostoru. Od té doby si už covidisté dávali pozor, aby se do žádné odborné diskuse nedostali – oponentní názory buďto pečlivě ignorovali nebo rovnou nařídili smazat.

Z mé tehdejší diskuse s kolegou Hořejším vyplývá, že oficiální narativ byl založen na víře v to, že regulační orgány by přece nedoporučily něco, k čemu by neměly dobré důvody a kvalitní podklady. Tato víra covidistů byla natolik silná, že je ani nenapadlo po těch dobrých důvodech a kvalitních podkladech pátrat, a to dokonce ani když je k tomu nevěřící Tomášové vyzývali.

Přečtěte si moji diskusi s kolegou Hořejším ještě jednou, a potom se podívejte na náš článek, kde komentujeme výsledky první (a prozatím jediné) prospektivní randomizované studie očkování těhotných žen proti covidu. Je to smutné čtení. Výsledky této studie byly zveřejněny až koncem roku 2024 – tedy více než dva roky poté, co kolega Hořejší psal poslancům, ministrům a senátorům, že je potřeba těhotné očkovat – a ukázaly, že očkování proti covidu v těhotenství není účinné a možná ani bezpečné.

A proč vám tuhle smutnou story vnucuju znovu právě teď? Protože si ji přehráváme v přímém přenosu znovu: Nedávno proběhl ve sněmovně seminář o záhadném propadnu plodnosti českých žen. Na semináři jsem opět obtěžoval se svoji utkvělou představou statistikou, že děti, které nám chybí, jsou děti, které se z nějakého důvodu nenarodily ženám očkovaným experimentální genetickou vakcínou.

Reportéři Deníku (nikoliv Deníku N(enávist), normálního Deníku.cz) si ode mne vyžádali vyjádření a běželi s ním na SÚKL. No a na SÚKLu se jim podařilo dát dohromady úplně hořejší odpověď:

„Na základě pouhých číselných údajů o snížení porodnosti nelze vytvářet žádné závěry o vlivu vakcín proti covid-19 na plodnost. Jde o dva zcela odlišné termíny. Porodnost může být ovlivněna mnoha faktory, mezi nimi i faktory demografickými či ekonomickými. Prosté porovnávání čísel je zavádějící.“

Odborníci v SÚKLu zřejmě přehlédli, že mluvím o plodnosti, nikoliv o porodnosti, a taky si nevšimli, že mám (od ÚZISu) plodnost rozdělenou dle vakcinačního statusu matky v době početí. Tedy to, že očkované ženy rodí podezřele málo dětí, je úředně potvrzený fakt, nikoliv spekulace.

V následující části odpovědi SÚKLu potom přišel povinný refrén: Vliv vakcinace na mužskou či ženskou plodnost prý nebyl potvrzen. SÚKL hlásí, že „[t]uto skutečnost na svých webových stránkách uvádí také WHO.“ Když si ovšem link rozkliknete, vede na stránky CDC (ne že by na tom tolik záleželo, ale vztah k práci s daty to ilustruje pěkně). Ano, toho samého CDC, které během epidemie opakovaně lhalo tak, jak se politikům právě hodilo.

Poslušně hlásím, že pět let po covidu tu stále máme epidemii. Epidemii hořejšího myšlení. Nakaženy jsou především státní instituce. Nemoc se pozná podle vyjadřování, které lze shrnout takto: Čert vem data, směrodatné je to, co o problému říkají ty správné politické organizace.

Reportérům Deníku ovšem patří palec nahoru, protože místo donedávna povinných keců o dezinformacích odvedli standardní novinářskou práci: Sehnali si vyjádření z obou stran a poctivě je odcitovali. To je významný posud vpřed od doby, kdy o mně napsali například tento komický hit-piece. Sami si jej ovšem zařadili do sekce „fake-news“, takže za mě dobrý.

 

 

Úhrnná plodnost v evropských zemích

Tomáš Fürst a Viktoria Radčuk

V pondělí 13. ledna 2025 proběhl v poslanecké sněmovně seminář věnovaný pozoruhodně dramatickému a dlouhodobému poklesu počtu dětí, které se poslední dobou v České republice rodí (tedy spíše nerodí). Na semináři jsem vystoupil s presentací, která je dostupná zde.

Během diskuse často přišla řeč na vývoj plodnosti v ostatních zemích. Proto bychom rádi v tomto příspěvku ukázali, jak vypadají data v okolních zemích. Na serveru humanfertility.org jsme z (poněkud utajené) záložky vytáhli údaje, které se týkají evropských zemí. Dostupné jsou údaje o počtu narozených dětí a úhrnné plodnosti (TFR) za každý kalendářní měsíc a potom stejné údaje za celé roky. Zobrazovali jsme data o roční úhrnné plodnosti od roku 2000 až do roku 2023 (s výjimkou Řecka, kde data končí o rok dříve). K datům o celkovém počtu dětí jsme přihlíželi při interpretaci grafů (viz níže), v tomto dokumentu je ale nezobrazujeme. Evropské země jsme rozdělili do pěti skupin, jednak aby bylo v grafech vůbec něco vidět, ale taky podle polohy zemí a typu vývoje TFR v dané zemi.

Začněme Střední Evropou. Ve všech zemích kromě Polska je vidět zajímavý nárůst TFR v roce 2021. Dle počtu narozených dětí se jedná částečně o skutečný nárůst, ale částečně o statistický artefakt způsobený sčítáním lidu. Tento problém je podrobně vysvětlen zde a vypadá to, že s odhadem počtu žen v plodném věku nemají problém jen čeští statistici. V roce 2022 následoval ve všech středoevropských zemích poměrně prudký propad TFR, který pokračoval v následujícím roce dalším podobně velkým propadem. Odlišný vývoj lze pozorovat pouze v Polsku, kde se v letech 2017–2023 pouze postupně prohlubuje propad TFR (i počtu narozených dětí).

Další skupinou zemí jsou země na jih a západ od střední Evropy, s výjimkou Španělska, Portugalska a Velké Británie, o kterých bude řeč zvlášť. Jde tedy o takový mix zemí, které se nevlezly do předchozího grafu. Vývoj je u nich ale velmi podobný: Nárůst TFR v roce 2021 následovaný poklesem v roce 2022, který se prohlubuje v roce 2023. Pokles ovšem není tak strmý jako ve střední Evropě. Dle počtu dětí lze navíc soudit, že nárůst TFR v roce 2021 je u těchto zemí reálný, v tomto případě bychom si dokonce ani netroufli tvrdit, že část nárůstu je statistický artefakt. V roce 2021 se v těchto zemích narodilo skutečně nečekaně mnoho dětí. To do značné míry vysvětluje propad, který následoval o rok později. Irům a Francouzům se omlouváme za horní ořez obrázku, chtěli jsme však udržet stejný rozsah os u všech zobrazovaných zemí.

Další graf zachycuje různé součásti Spojeného království. Je nesmírně zajímavý zejména proto, že plodnost v celé GB (označené GBR-NP) a plodnost v Anglii a Novém Walesu (GBR-ENW) nevykazují žádný zub v roce 2021, zatímco Severní Irsko (GBR-NIR) a Skotsko (GBR-SCO) zub vykazují. V grafu počtu narozených dětí je však zub směrem nahoru v roce 2021 u všech součástí GB! Mají různé součásti GB různé problémy s počítáním dětí a/nebo žen? Nebo je pes zakopán v datech o imigrantech? Nevíme. Jestli tomu někdo z našich čtenářů přijde na kloub, rádi se necháme poučit. V každém případě je však ve všech součástech GB vidět pokles TFR v roce 2022 následovaný dalším poklesem v roce 2023.

Další skupinu představují severské země. Zde je vývoj jako přes kopírák ze střední Evropy. Nárůst TFR v roce 2021 (potvrzený o něco menším, ale reálným nárůstem počtu narozených dětí) následovaný prudkým propadem v letech 2022 a 2023. Jen Litva je vývojem blíže Polsku než svým severským souputníkům.

Nakonec jsme si nechali nejzajímavější skupinu zemí: Portugalsko, Španělsko a Bulharsko. V těchto zemích k žádnému propadu TFR nedošlo. Portugalsko dokonce vykazuje růst TFR (i počtu narozených dětí) v roce 2022 a jistý propad TFR i počtu narozených dětí naopak ukazuje v roce 2021, což je přesně opačná dynamika než u téměř celého zbytku Evropy. V Bulharsku sice počet narozených dětí mírně klesá už více než 10 let, TFR ale celou tuto dobu mírně roste. Ve Španělsku posledních 10 let klesá jak počet dětí, tak TFR, v roce 2023 se však pokles TFR zastavil.

Tož – jak se říká na Valašsku – včíl mudrujte. Nárůst TFR v roce 2021 je natolik jasně patrný a natolik synchronní v celé Evropě, že je téměř jisté, že byl způsobem lockdowny. I ve Španělsku a Bulharsku je v roce 2021 vidět mírný nárůst TFR. Portugalsko je v tomto smyslu záhadou.

Následující pokles plodnosti v roce 2022 je tedy do jisté míry očekávaným návratem k průměru (regression to the mean) po skoku nahoru v roce 2021. Ve střední Evropě a v severských zemích je pokles TFR v letech 2022 a 2023 ovšem natolik dramatický, že jej návratem k průměru zcela vysvětlit nemůžeme. Časová souvislost propadu TFR s plošnou aplikací experimentální mRNA vakcíny velké části plodné populace je neoddiskutovatelná. Bulharsko je proočkované poměrně málo (a kdo ví, kolik z očkovacích certifikátů je pravých), tato výjimka tedy spíše potvrzuje pravidlo. Nebýt Portugalska, vsadili bych na podstatný kauzální vliv vakcín na pokles plodnosti klidně i v kurzu 1:10. Portugalsko je však významný argument. Je možné, že se takto zásadně lišily šarže vakcín a Portugalci prostě vyhráli v loterii? Naše předběžné výsledky naznačují, že ano. Napadá někoho z našich čtenářů jiné vysvětlení?

Ani po tomto průzkumném vrtu do dat okolních zemí se náš závěr nemění a vracíme se k hypotéze, kterou jsme podrobně zdůvodňovali zde: Existuje dostatek evidence, že plošná aplikace experimentálních mRNA vakcín způsobila část poklesu úhrnné plodnosti v mnoha evropských zemích. Evidence nebude nikdy dost na to, aby bylo možné prohlásit, že hypotéza je dokázána (to v přírodních vědách ostatně ani nelze). Už teď je ale evidence dost na to, aby se jí úřady začaly urychleně zabývat a začaly brát tuto znepokojující hypotézu velmi vážně. Existuje mnoho datových sad, které úřady stále neuvolnily a které by podstatně přispěly k vyjasnění celé situace. Není důležitějšího problému.

Virtuální Herodes z planety SYRI

Tomáš Fürst

Světlo ze Slunce k nám letí asi 8 minut. Na planetu SYRI to signálu trvá déle než rok. Tato planeta – i se svým prstencem obíhajících výzkumnic – je naší pozemské realitě velmi vzdálena. Pozná se to podle nové „studie“ plodnosti českých žen, kterou zveřejnili v časopise Genus.

Nejprve ale úvod do děje. Na problém dramaticky klesajícího počtu narozených dětí jsem poprvé upozornil začátkem roku 2023 na stránkách serveru InFakta, který založila a provozuje investigativní novinářka Markéta Dobiášová. Tenkrát jsem v článku napsal: „Představte si novodobého Heroda, kterému tři králové z východu přijdou zvěstovat, že se v Praze v roce 2022 narodí mimořádně nebezpečný dezinformátor a proruský troll. Herodes, inspirován svým krvežíznivým starozákonním předchůdcem, nechá v tom roce povraždit všechny pražské novorozence. Jak by po této moderní infanticidě vypadala česká data o počtu narozených dětí v roce 2022? Přesně tak, jak ve skutečnosti vypadají.“

Upozornil jsem, že nám v roce 2022 někam zmizelo asi 10 % dětí a vyslovil jsem domněnku, že by to mohlo souviset s plošnou aplikací experimentální genové „vakcíny“ proti covidu. Téma zaujalo Deník N, který se pokusil diskusi udusit hned v zárodku pomocí oblíbené taktiky dehonestace autora. Petr Koubský ve svém článku přišel s obviněním, že záměrně lžu, abych šířil paniku. Dále tvrdil, že propad porodnosti v roce 2022 je zcela vysvětlen změnou demografické struktury obyvatel a rekordní plodností českých žen v roce 2021.

Od té doby se problém záhadného propadu počtu narozených dětí jednak neustále prohlubuje, ale také postupně přesouvá do centra pozornosti evropské i americké civilizace. Ve  sdružení SMIS jsme se této záhadě věnovali v mnoha textech. Zde je jejich stručná rekapitulace, aby byla jasná dějová linie a časová osa:

  1. Tomáš Fürst: Tohle není epidemie neočkovaných … web SMIS. Pozoruhodný příklad drze zfalšované studie, která má vzbudit dojem, že očkování během těhotenství je bezpečné (listopad 2021).
  2. Tomáš Fürst: Dramatický pokles porodnosti …. InFakta. Úvodní výkop diskuse a vyslovení hypotézy o souvislosti poklesu porodnosti s očkováním proti covidu (Pozn. nyní má článek datum duben 2023, ale na původním webu InFakta vyšel již začátkem února 2023).
  3. Zuzana Krátká: Demografické příčiny poklesu počtu narozených dětí, web SMIS. Rozhovor s Klárou Hulíkovou Tesárkovou, která tvrdí, že pokles počtu dětí je plně vysvětlen úbytkem žen a stárnutím populace (únor 2023).
  4. Ondřej Vencálek: Opomenuté aspekty hodnocení …, web SMIS. Předseda České statistické společnosti dokazuje, že pokles nelze plně vysvětlit žádnou z oficiálně uváděných hypotéz (únor 2023).
  5. Angelika Bazalová: Ženy rodí málo dětí, Mainstream. Lucia Houfková potvrzuje závěry Ondřeje Vencálka pomocí dat zdravotních pojišťoven.
  6. Tomáš Fürst et al: Net Zero, web SMIS. Sdružení SMIS shrnuje dosavadní debatu a ukazuje, že pokles počtu dětí zcela neočekávaně pokračuje i v roce 2023.
  7. Tomáš Fürst et al: Komu chybí děti, web SMIS. Text z 1. ledna 2024, ve kterém na oficiálních datech UZISu ukazujeme, že očkované ženy počaly dramaticky méně dětí, než by odpovídalo jejich podílu v populaci. V této chvíli bylo tedy prokázané, že očkování s propadem plodnosti souvisí.
  8. Zuzana Krátká: Proč se v Česku rodí méně dětí, ECHO 24. První velké médium prolamuje hráz mlčení a opatrně cituje hypotézu o souvislosti propadu plodnosti s očkováním (duben 2024).
  9. Zuzana Krátká: Chybějí nám děti, ale jinak je to v cajku, web SMIS. Po roce od prvního výkopu shrnujeme debatu a vyjadřujeme hlubokou frustraci nad absolutním nezájmem mainstreamu hledat příčiny záhadného propadu plodnosti (duben 2024).
  10. Tomáš Fürst et al: Jak se kauzalita volá, tak se korelace ozývá, web SMIS. Hutný text, ve kterém připomínáme neslavné dějiny vyšetřování kauzálního vztahu mezi kouřením a rakovinou plic (květen 2024).
  11. Tomáš Fürst et al: Jak se korelace volá, tak se kauzalita ozývá, web SMIS. Rekapitulujeme Bradford-Hillova kritéria kauzality a s mírným zděšením ukazujeme, že téměř všechna jsou v případě očkování a poklesu plodnosti splněna. Hypotéza o tom, že očkování proti covidu skutečně způsobuje pokles plodnosti je ustanovena jakožto plausibilní (květen 2024).
  12. Tomáš Fürst et al: Propad porodnosti: oprava omylů předsedy vlády ČR, web SMIS. Do debaty se ke své škodě zapojil profesor doktor premiér a hned na první pokus se mu podařilo zopakovat všechny chyby a omyly, které se v diskusi o poklesu plodnosti vyskytly od začátku (říjen 2024).
  13. Tomáš Fürst: Slon uprostřed porodního sálu, web SMIS. Ani po druhé interpelaci poslance Zlínského premiér Fiala stále nepochopil význam ukazatele úhrnné plodnosti. Můj další, poněkud zoufalý pokus vysvětlit profesorovi politologie základy demografie (listopad 2024).
  14. Arnošt Komárek et al: Očkování těhotných žen proti covidu, web SMIS. Po čtyřech letech se konečně objevily výsledky první (a poslední) randomizované studie mRNA vakcín u těhotných žen: Vakcíny nejsou účinné a pravděpodobně ani bezpečné (prosinec 2024).

Z výše uvedeného plyne, že již v lednu 2024 bylo prokázáno, že se očkovaným ženám rodí mnohem méně dětí, než by odpovídalo jejich zlomku v populaci, tedy že očkování s plodností souvisí. V květnu 2024 bylo pravděpodobné, že tato souvislost je kauzální povahy, tedy že očkování nějakým mechanismem způsobuje pokles plodnosti.

No a v lednu 2025 – po dvou letech usilovného popírání jakékoliv souvislosti mezi poklesem plodnosti a očkováním ze strany oficiálních míst – se výzkumnice z planety SYRI vytasí se studií nazvanou „Modelování potenciálního vlivu očkování proti covid-19 na úhrnnou plodnost v ČR“.

Takže dobrou zprávou je, že doba zuřivého volání hesla „NESOUVISÍ!“ je zřejmě za námi. Teď nás čeká fáze, které se ve zpravodajské komunitě říká „limited hangout“: Když už se část pravdy dostala nešťastnou náhodou na veřejnost, je třeba urychleně zveřejnit něco, co odvede pozornost od podstaty problému. A k tomu skvěle poslouží „matematické modelování“ z planety SYRI.

Kolektiv autorek nám v úvodu článku sděluje, že na začátku očkovací kampaně panovala nejistota ohledně bezpečnosti vakcín způsobená šířením dezinformací o nežádoucích účincích. Autorky však ihned uvádějí, že veškeré obavy byly přesvědčivě vyvráceny. Jako zdroj tohoto tvrzení uvádějí studii  Amelie Wesselinkové a kol. Bohužel již čtenáře neinformují o tom, že  tato „studie“ sestává z anonymního internetového dotazníku, který vyplnilo 2126 „self-identified female respondents“. To bychom tedy měli, ať žije Evidence Based Medicine!

Dále autorky deklarují, že se budou zabývat scénářem, kdy se očkované ženy rozhodnou neotěhotnět v tom měsíci, ve kterém dostaly dávku vakcíny. Nevím, proč by se měla tato hypotéza zkoumat, autorky neuvádění ani náznak evidence, že by se takto některé ženy rozhodovaly. Naopak, citují práci  Jany Paloncyové, ze které vyplývá, že se rozhodování žen ohledně jejich reprodukčních plánů během covidu nijak podstatně nezměnilo. Autor tohoto textu dokonce osobně zná jednu příkladně uvědomělou ženu, která naopak čekala s otěhotněním, až bude očkována.

I kdybychom ale tuhle za vlasy přitaženou hypotézu přijali – k čemuž není žádný důvod – normální člověk by ji pochopil jako odložení těhotenství, tedy jako rozhodnutí žen počkat s otěhotněním nejméně měsíc po vakcíně. Tento scénář však autorky ve skutečnosti nemodelují. Dospěly by totiž k radikálnímu rozporu s realitou: Kdyby očkované ženy těhotenství pouze odložily, plodnost by dočasně klesla (v první polovině roku 2022), ale poté by překmitla zpátky nad očekávanou úroveň (neboť by se rodily ony „odložené“ děti) a nakonec by se stabilizovala na úrovni před očkováním. Nic takového ale v reálných datech není. Úhrnná plodnost v ČR dramaticky klesá téměř lineárně již třetím rokem. Z hodnoty 1.83 v roce 2021 klesla na hodnotu 1.62 v roce 2022, dále na 1.45 v roce 2023 a můj odhad pro rok 2024 je na úrovni 1.30.

Proto autorky – v rozporu s tím, jak svoji hypotézu popisují – ve skutečnosti modelují svět, ve kterém ze systému odstraní všechny děti, které by byly počaty v měsíci, kdy byla matka očkována. Jde to tedy model „Herodes z planety SYRI“. K této hypotéze také neexistuje žádná evidence, a navíc je zcela nesmyslná. I kdyby se z nějakého důvodu ženy rozhodly nepočít v měsíci očkování, proč by nepočaly později? Proč bychom měli předpokládat, že dítě nepočaté v měsíci očkování nebude počato už nikdy?

Naprosto nesmyslná hypotéza je tedy obalena zavádějícím textem, který navozuje dojem, že je hypotéza méně nesmyslná, než ve skutečnosti je. Jedná se vlastně o jakousi misinterpretaci dezinformace. Autorky potom spočítají, kolik dětí by se narodilo za platnosti této zcestné hypotézy a výsledek vynesou proti skutečným číslům. Odchylku od reality na úrovni 10 % komentují roztomile bezelstnou větou, že shoda naznačuje, že objevily „validní mechanismus“ poklesu počtu narozených dětí. Trochu mi to připomíná modely globálního oteplování.

Reálná data ale autorky ukazují pouze do konce roku 2022. V dalších dvou letech, kdy už se téměř neočkovalo, by totiž jejich „model“ vrátil plodnost na úroveň před očkováním. Ve skutečnosti ovšem následoval další propad. To by byl tak očividný rozpor modelu s realitou, že se s ním autorky rozhodly čtenářům raději nepochlubit.

Co říci závěrem? Výzkumnice s mnoha akademickými tituly, z ústavu s půlmiliardovým rozpočtem, přišly se zcela nesmyslným modelem, jehož předpoklady nejsou podepřeny žádnou empirickou evidencí. Model chybně implementovaly, nebo implementovaný model zavádějícím způsobem popsaly. Výsledný dramatický rozpor mezi predikcí modelu a realitou zamaskovaly zatajením dat z posledních dvou let.

Ještě že je planeta SYRI tak vzdálená.

Očkování těhotných žen proti covidu. Výsledky první randomizované studie zveřejněny.

Arnošt Komárek, Zuzana Krátká, Tomáš Fürst

Až po několika letech, které uběhly od zahájení očkování těhotných žen mRNA vakcínou Comirnaty, publikovaly společnosti BioNTech a Pfizer výsledky své randomizované klinické studie provedené na této specifické skupině osob. V dávných dobách by regulační orgány (a následně veřejnost) byly seznámeny s výsledky klinické studie ještě před schválením předmětné vakcíny pro použití. V případě covidu se regulační úřady rozhodly riskovat použití nevyzkoušených vakcín i na těhotných ženách a jejich dětech již několik měsíců po tom, co byly uvolněny pro dospělou populaci. Nedávno zveřejněné výsledky klinické studie použití vakcíny Comirnaty u těhotných žen jsou závažné a je třeba jim věnovat patřičnou pozornost. 

Když začala oficiální místa doporučovat mRNA produkty těhotným ženám, nemohli jsme ve sdružení SMIS uvěřit vlastním očím. Obě registrační studie mRNA „vakcín“, které předcházely jejich schválení v nouzovému režimu, totiž těhotné ženy (a děti) vylučovaly. Neexistovaly tedy žádné kauzálně interpretovatelné informace nejenom o účinnosti, ale hlavně ani o bezpečnosti vakcín aplikovaných v průběhu gravidity. Lékaři neměli k dispozici relevantní informace o rizicích aplikace vakcíny v těhotenství, tudíž těhotné ženy svůj souhlas s očkováním poskytovaly nedostatečně poučené o rizicích, která hrozila jim a jejich dětem.

BioNTech až počátkem prosince 2024 doplnil na stránce clinicaltrial.gov dlouho očekávané výsledky prospektivní randomizované placebem kontrolované studie účinnosti a bezpečnosti vakcíny BNT162b2 proti covidu aplikované ve třetím trimestru v populaci těhotných žen starších 18 let. Ano, šlo o mRNA vakcínu, které lidově říkáme „Pfizer“, dodávané pod značkou Comirnaty, která byla nejčastěji aplikovanou vakcínou proti covidu nejen v České republice, ale po celém „západním světě“.

Studie začala již v únoru 2021 a původně byla plánovaná pro 4 tisíce žen. Do června 2021 se zapojilo 49 center v USA, ale původní plán náboru se z nějakých důvodů, které nebyly popsány, nezdařil a počty byly v plánu studie sníženy v červnu 2021 na 700 účastnic (viz verze 7 záznamu o studii). Ani u toho však nezůstalo a v květnu 2022 došlo ke schválení další změny – nábor měl být ukončen v červenci 2022 na 350 ženách (verze záznamu č.17). Zapojeno do studie bylo postupně 85 center (!) a to nejen v USA, ale později též ve Velké Británii, Brazílii, Jihoafrické republice a Španělsku. 

Studie nebyla početně nijak velká, a jak vyplyne z dalšího, ani doba sledování nebyla tak dlouhá, abychom na zveřejnění prvních výsledků museli čekat do července 2023 (ve verzi záznamů studie č. 21). V ní ale mnoho dat chybělo a čekalo se dalších mnoho měsíců  na jejich doplnění. Pojďme se podívat na informace, které můžeme v záznamech o klinické studii najít v jeho zatím poslední verzi č. 27, vydané na konci listopadu 2024, byť ani v této nejsou k dispozici všechna požadovaná data. V aktivní větvi (očkované účinnou látkou) studii dokončilo 161 žen (z původních 174 do studie zařazených). V placebo větvi (očkované fyziologickým roztokem) dokončilo studii 159 žen (z původních 174). Účastnice studie byly v 24. a 34. týdnu těhotenství očkovány dávkami účinné látky či placeba, dle větve, do které byly randomizovány. Měsíc po porodu byla kontrolní skupina matek naočkovaná vakcínou.

Nejprve se podívejme na výsledky stran účinnosti vakcíny. Byla sledována incidence infekcí covidem v době mezi 7. dnem od druhé dávky a koncem prvního měsíce po porodu u žen, které dříve covid neměly. V aktivní větvi byl tento ukazatel roven 12,9 infekcí na 100 člověkolet (tabulka 9), u skupiny očkované placebem to bylo 13,4 infekcí na 100 člověkolet. Tento rozdíl samozřejmě není statisticky významný. Studie tedy neprokázala účinnost vakcíny proti infekci SARS-Cov-2 u těhotných žen.

Mnohem zajímavější jsou ale výsledky stran bezpečnosti vakcíny pro děti očkovaných matek. Podivuhodná je tabulka 18, která ukazuje procento dětí, které v prvních šesti měsících života prodělaly závažnou nežádoucí událost (Serious Adverse Event, SAE). Tato byla definována jako smrt, trvalé postižení, vrozená vada, nebo jiný závažný zdravotní problém vyžadující hospitalizaci. Ve větvi očkované účinnou látkou údajně prodělalo SAE 13,5 procent dětí, v placebo větvi dokonce 15,1 procent dětí. Tato čísla se nám zdají poměrně alarmující. Rozdíl mezi oběma větvemi ve výskytu SAE nicméně není statisticky významný. Výsledek tedy neznamená, že by vakcína byla průkazně nebezpečná (vůči SAE). Procento SAE je ale tak obrovské v obou větvích, že to vrhá stín pochybnosti na výběr populace do této klinické studie, resp. na smysluplnost použité definice jiného závažného zdravotního problému vyžadujícího hospitalizaci. Je důležité připomenout, že dle plánu studie (odsouhlaseného regulačními úřady) byla kontrolní skupina žen měsíc po porodu naočkována mRNA vakcínou, tudíž imunitní reakce vyvolaná vakcinací ovlivnila i složení imunologicky aktivních látek produkovaných do mateřského mléka a děti těchto žen tedy nebyly „negativní kontrolou“ neovlivněnou zkoumaným léčivem, ale spíše další větví klinické studie. Nepochopitelné je, proč výzkumníci do studie zařadili 22 těhotných žen, které nebyly zdravé dle původních kritérií, ale měly anti HIV protilátky. V klinických datech se tyto ženy objevily v červenci 2023 (verze 21), přičemž dle původního protokolu studie měly být zařazovány pouze HIV negativní ženy. 

Ještě o něco vyšší pozornost však zasluhuje tabulka 19, která ukazuje proporci nežádoucích událostí, kterým je třeba věnovat zvýšenou pozornost (Adverse Event of Special Interest, AESI). V této studii byly AESI definovány jako závažné vrozené vady a vývojové vady během prvních 6 měsíců života dítěte. Pokud tomu správně rozumíme, jedná se o podmnožinu SAE diskutovaných výše. V aktivní větvi se AESI vyskytly u 5,13 procent dětí (tedy u 8 dětí ze 156), zatímco v kontrolní (placebo) větvi to bylo u 1,26 procent dětí (tedy u 2 dětí ze 159), tj. pozorovaný výskyt AESI u dětí očkovaných žen byl více než čtyřikrát vyšší než u dětí žen z kontrolní skupiny. Přesněji, odhad relativního rizika AESI pro očkované (vzhledem ke kontrolní skupině) je 4,1, 95% interval spolehlivosti  (0,9; 18,9), p-hodnota 0,072, což je proklatě blízko k magické hodnotě 0,05, od které je zvykem prohlašovat pozorované rozdíly za statisticky významné.

Z dalších obvyklých metrik používaných pro odlišnost výskytu nějakého jevu (zde AESI) mezi dvěma skupinami zmiňme poměr šancí (odds ratio): 4,2, interval spolehlivosti (0,9; 20,3), p = 0,070 nebo nejsnáze pochopitelný rozdíl proporcí: 0,039 (3,9 %), interval spolehlivosti (0,000; 0,077), p = 0,050. Znovu připomeňme, že s ohledem na nevelký počet žen zahrnutých do studie se statisticky průkaznými ukáží pouze velmi výrazné rozdíly. Rozdíly ve výskytu AESI v předmětné studii se přitom k těm statisticky průkazným blíží na vzdálenost menší než malou…

Takže si to celé shrňme:

  1. Milionům těhotných žen po celém světě byla vnucena experimentální genová vakcína proti covidu, aniž by byly k dispozici údaje o její účinnosti či bezpečnosti.
  2. Provedení a hlavně vyhodnocení jediné randomizované studie trvalo skoro 4 roky a to přesto, že doba sledování pro vyhodnocení několika nejzásadnějších parametrů vyžadovala pouze 6 měsíců od porodu.
  3. Kontrolní skupina žen byla měsíc po porodu očkována, čímž byla navždy zničena. Zdravotní stav dětí v prvních 6 měsících života byl ovlivněn buď vakcinací v těhotenství nebo vakcinací kojících matek, skutečná kontrolní skupina tedy vůbec neexistovala.
  4. Do studie byly zařazeny nikoliv původně plánované 4 tisíce žen, ale pouze méně než 400 těhotných žen, v důsledku čehož však měla studie poměrně malou sílu prokázat jak účinnost, tak (ne)bezpečnost.
  5. Studie neprokázala, že by vakcína byla účinná proti infekci SARS-CoV-2.
  6. Navzdory poměrně malému rozsahu studie (a nízké síle) naznačují její výsledky poměrně zásadní problém s bezpečností vakcín, alespoň co se týká výskytu závažných vrozených a vývojových vad u novorozených dětí.

Po celou dobu pandemie se experti oháněli tím, že je nutné používat tzv. Evidence Based Medicine. V případě vakcinace populačně nejcennější skupiny – těhotných žen – zdravotní regulační autority nepochopitelně ignorovaly průběh a data této randomizované klinické studie, která neprokázala účinnost a současně naznačila vážné problémy s bezpečností. Je ospravedlnitelné i nadále doporučovat mRNA vakcíny těhotným ženám?

Připojeni k North Group. Mezinárodní iniciativa informuje politiky o rizicích mRNA vakcín.

Zuzana Krátká

Aktualizováno 6.12.2024

Prostřednictvím Tomáše Fürsta a Jiřího Berana jsme se zapojili k NORTH group, nové mezinárodní iniciativě vědců, zdravotníků, právníků a dalších odborníků, kteří v těchto dnech společně informují představitele vlád o rizicích mRNA vakcín.  Českou verzi otevřeného dopisu vytvořeného v NORTH group podepsalo 17 signatářů.  Dnes byl dopis odeslán společně s přílohou obsahující odborné podklady panu premiérovi a ministru zdravotnictví.  Původní verze dokumentu již zahrnuje mnoho signatářů jak z původní skupiny – Dánska, Estonska, Finska, Lotyšska, Norska, Švédska a Velké Británie – tak z dalších států:  Austrálie, Kanady, Francie, Německa, Mexika, Nizozemí, JAR, Španělska a USA. Další přibývají.

Seznam signatářů z České republiky se rozrůstá.  Pokud se chcete připojit, kontaktujte  prosím pana prof. Berana  (jiri.beran@vakcinace.cz). Na stránkách iniciativy bude průběžně aktualizován. Děkujeme za podporu.

Vážený pan
Petr Fiala
předseda vlády České republiky
 
Vážený pane premiére,
 
Obracím se na Vás nejen jako prostý občan této země, ale i jako odborník, který se zabývá klinicky a vědecky očkováním a imunizací více jak 35 let.
 
V příloze zasílám dopis podepsaný mnoha odborníky a sdruženými pod NorthGroup.info a také souhrn vědeckých informaci, na které se dopis odkazuje. 
 
Velmi mne zneklidnily informace obsažené v obou dokumentech, a tak si Vás dovoluji požádat, zda byste jim věnoval prosím pozornost, protože se v konečném důsledku dotýkají mnoha občanů naší vlasti.
 
Z dokumentace je patrné, že některé šarže očkovací látky proti Covid-19 založené na modifikované m-RNA obsahují násobně zvýšené množství některých deklarovaných součástí, jako je plazmidová DNA, a to v množství, jež vysoko překračuje povolenou normu. Kromě toho se zjistilo, že některé šarže vakcín založené na modifikované m-RNA obsahují i nedeklarované součásti, které by v této vakcíně neměly vůbec být, a které výrobce nedeklaruje jako součást vakcíny. Obojí znamená zásadní riziko poškození zdravotního stavu očkované osoby.
 
Česká republika disponuje dostatečnými vědeckými institucemi, které mohou prověřit všechny šarže m-RNA vakcín na přítomnost deklarovaných i nedeklarovaných součástí. Proto si Vás dovoluji požádat, abyste prosím zadal vyšetření šarží vakcín resortům a institucím, které mohou ukázat, zda se světové laboratoře mýlí, nebo zda to, co je popsáno v přiložených dokumentech je pravda.
 
Jsem si vědom toho, že moje jméno bylo po nějakou dobu, jako jméno jediného z 54 000 lékařů v ČR uvedeno na oficiálním webu MZd, jako jméno dezinformátora, nikdo mi ale nemůže upřít, že jsem se celosvětově podílel na vývoji mnoha očkovacích látek, a že uvedené problematice rozumím.
 
Předem Vám děkuji za jakoukoliv aktivitu!
 
S úctou,
 
Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc.
 
 
Úvodní signatáři: 
 
 

   

S křížkem po funuse

Zuzana Krátká

Vlastně se divím povyku, který vzbudil na konci letošní sezóny očkování proti covidu leták vyfocený v čekárně ordinace lékaře Jaroslava Henzla,   který pacientka vyvěsila na sociálních sítích. Zoufalé zvolání lékaře, který nesouhlasí s používáním mRNA vakcín, vyvolalo reakci úřadů a médií. Stalo se tak na samém konci  očkovací kampaně, v níž si nechalo aktuální verzi covidové vakcíny aplikovat pouhých 285 tisíc občanů. Místo toho, aby úředníci SÚKLu i České lékařské komory přemýšleli o tomto vakcinačním propadáku a o nedůvěře lékařů a pacientů ve vakcínu Comirnaty, snaží se tohoto rebelujícího lékaře, a kliniku na které pracuje, zastrašit.
A přitom nejde zdaleka o problém nový. O zdravotních problémech u očkovaných osob informujeme ministerstvo, Českou lékařskou komoru i politiky velmi dlouho. V senátu jsme hovořili v srpnu 2023 na zasedání zdravotního výboru. Byli jsme tam tenkrát pozváni dr. Chalánkovou a s dr. Chlupovou a panem prof. Benešem jsme žádali o podporu myšlenky vzniku odborných center pro pomoc pacientům, kteří onemocněli po vakcinaci. O několik měsíců později jsme se účastnili na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky prvního odborného semináře, který zorganizoval pan poslanec Zlínský. Už jen oznámení semináře vyvolalo tak velký odpor zastánců očkování, že neváhali proti jeho konání protestovat až u vedení Sněmovny a České lékařské komory. Druhý seminář, který proběhl v červnu tohoto roku, už proběhl v klidu a pro změnu v naprosté ignoraci veřejnoprávními médii.

Českou lékařskou komoru jsme kontaktovali v minulých letech opakovaně a za asi nejzásadnější považujeme dopis z konce roku 2022, ve kterém jsme shrnuli sedm zásadních důvodů, proč by měla být vakcinace proti covidu revidována. Na těchto bodech nemusíme nic měnit, přesto k žádné revizi podávání vakcín nedošlo. A co se SÚKLu týče, tak jemu se věnovali zejména Petr Šourek a Angelika Bazalová, kteří požádali o informace o hlášení podezření na nežádoucí účinky po vakcinaci proti covidu. V červnu o výsledcích šetření Petr Šourek hovořil v Poslanecké sněmovně: „Státní dozor nad bezpečností léčiv se během pandemie podvolil politickému tlaku. Covid vakcíny SÚKL nikdy nekontroloval jako ostatní běžná léčiva. Ze SÚKLu se stalo koště na zametání stop. Základní pojmy farmakovigilance byly zneužity k matení veřejnosti. Běžní lidé dnes dávno vědí, že očkovací kampaň nebyla ani úspěšná, ani se neobešla bez zdravotních následků. Slyšeli o tom, i když se o tom oficiálně mlčí. Situace se v tomto ohledu stabilizovala. Lidé si zvykli, že se o některých věcech nemluví, a vědí o kterých a proč.“
Je absurdní, že v reakci na článek o dr. Henzlovi zveřejněný v Pražském deníku, SÚKL zareagoval apelem na zdravotníky, aby dál nahlašovali nežádoucí účinky. O dr. Hanzelovi si totiž zjistili, že on osobně žádné hlášení nepodal. Jenže lékaři i pacienti již na význam a přínos nahlašování nevěří. Stojí je to čas a prospěch pro pacienty není vůbec žádný. „Dříve jsme se domnívali, že SÚKL za nás a pro nás vakcíny hlídá. A že mají-li úředníci podezření, že produkt vyvolal nežádoucí účinky, že spěšně provádějí opatření, aby nebyli ohrožení další lidé. Mysleli jsme si, že SÚKL (jak je k tomu pověřen lékovým zákonem) u lidí, kteří zemřeli po očkování, zjišťuje, jakou šarží byli očkováni, případ šetří, a dokud se podezření nevyloučí, pozastaví používání dané šarže. Jenže nic takového se nestalo ani jednou a to budí podezření, které se musí prošetřit,“ říkal Petr Šourek a pokračuje. „Tělocvikář z Plzeňska zemřel krátce po třetí dávce vakcínou Moderna. Patolog případ nahlásil. Příbuzná zemřelého vzápětí dodala čísla šarží. SÚKL se tvářil, že číslo nemá, nezastavil její distribuci a daná šarže se používala v ČR dalších 5 měsíců.“ Z dat SÚKLu, která si novináři vyžádali podle zákona o svobodném přístupu k informacím a zaplatili ze sbírky, kterou Angelika Bazalová zorganizovala za účelem získání financí na podobné analýzy, zjistili, že čím závažnější hlášení byla, tím nižší byla ochota úředníků dohledávat šarži vakcíny, která je vyvolala. „SÚKL udělal maximum pro to, aby nemusel zastavit žádnou šarži. 16tiletý golfista byl převezen na JIP s těžkou myokarditidou po očkování šarží, která byla už 5 měsíců v oběhu a na niž SÚKL obdržel na 50 hlášení, z nich mnoho na kardiologické nežádoucí účinky. Krátce před expirací stejné šarže byla očkována také 14 letá dívka z Brna, která ochrnula a skončila na vozíku. Šarže měla hlášeno také mnoho neurologických komplikací. Tito dva mladí lidé tak byli očkováni šarží, která měl SÚKL dávno pozastavit. Jsou to přímé oběti farmakoignorance SÚKLu.“ A ve výčtu pacientů by mohli pokračovat. Z činnosti dalších novinářů – Robina Čumpelíka či Viktora Baroše  – jsou známy i příběhy Petry Banát, Karla Mrkvy či Radovana Glubiše, kteří prodělali po vakcinaci velmi těžká onemocnění na jejichž následky zemřeli. Na červnovém semináři pro poslance o zdravotních problémech hovořili kardioložka dr. Jana Gandalovičová, neuroložka dr. Jaroslava Chlupová nebo onkolog dr. Ján Lakota. O možném vztahu mezi vakcinací a poklesem plodnosti hovořil matematik Tomáš Fürst.

Kdo v minulých letech problematiku vnímal, není překvapen ani protestem lékařů, ani nezájmem pacientů o další dávky. V současné době čekají  výše zmíněné paní doktorky na možnost zúčastnit se prosincového jednání zdravotního výboru v Poslanecké sněmovně, aby poslance mohly opět informovat o tom, že je třeba pacientům se zdravotními komplikacemi pomoci a že jsou třeba centra se specializovanou péčí pro tyto oběti vakcinace. Je na čase, aby konečně odpovědné orgány začaly problémy řešit. Jinak se pokles důvěry pacientů v mRNA vakcíny promítne i do dalších typů očkování. Výsledkem bude jen to, že největšími antivaxery budou ministerstvo zdravotnictví, vedení SÚKLu a politici, kteří měli zdraví občanů chránit a na tuto povinnost rezignovali.

Obludáriu-mRNA

Tomáš Fürst, Vladimír Čížek

„Jen se smějte, že mám pleš
furt jsem na tom lépe než
s olysalou duší

jsem ten, který tuší
že svět krutých to je dům – Obludárium“

 Michal Horáček, Obludárium, 1990

V Idahu se rozhodli zakázat mRNA vakcíny. Southwest District Health Department Board – něco jako okresní zdravotní rada – rozhodla, že v šesti okresech státu Idaho nebudou mRNA vakcíny  k dispozici vůbec. Po Floridě je to druhý podobný počin ve Spojených státech.

Možná je dobrá doba na to, abychom si v jednom krátkém dokumentu shrnuli hlavní důvody, proč by experimentální genová technologie (nucená lidem pod matoucím označením „vakcína“) mohla způsobovat celou řadu zdravotních problémů. Na konci textu najdete seznam zdrojů a odkazů, ze kterých jsme při přípravě tohoto textu čerpali.

  1. Toxicita lipidových nanočástic. Samotné lipidové nanočástice, které uvnitř nesou náklad mRNA (a mnoho jiných věcí, viz níže) jsou toxické a dokážou prostupovat všemi tělesnými membránami. Byly navrhnuty k tomu, aby bez problémů vstoupily do jakékoliv buňky. Nepotřebují receptor, jen splynou s buněčnou membránou. Mohou vstoupit do buněk v srdci, mozku, játrech, ledvinách, vaječnících, placentě atd. Je pravděpodobné, že některé z nežádoucích účinků mRNA vakcín jsou způsobeny toxicitou samotných lipidových nanočástic.
  2. U skutečných vakcín je do těla aplikováno nějaké dobře definované množství antigenu, které po aplikaci může už jen klesat. V případě mRNA technologie je ale aplikováno nějaké množství instrukcí k výrobě antigenu. Neznámý počet buněk v neznámých tkáních po nekontrolovanou dobu na základě instrukce v mRNA vyrábí nekontrolované množství (toxického) spike proteinu. Množství takto vyrobeného spike proteinu se může mezi jednotlivci lišit o mnoho řádů – moc o tom nevíme, protože to pro jistotu nikdo nezkoumá. Jinak řečeno, Marie upeče podle kuchařky 5 rohlíků, ale Božena podle stejné kuchařky upeče 5 tisíc rohlíků. Jak byste se tvářili, kdyby vám doktor řekl: „Běžte si koupit tyhle tabletky a vemte si jednu denně nebo tisíc denně, to je jedno“. Je těžko představitelné, že by tohle nemělo žádný efekt.
  3. Dráždění autoimunity bosou nohou. Výše zmíněná kuchařka je doručena dovnitř buněk a podle ní upečené spike proteiny jsou vystaveny na buněčné membráně jako housky na krámě. Imunitní systém je rozpozná a takové buňky zničí. Jednak může být problém, když takové buňky imunitní systém zničí ve tkáních, kde pak budou chybět (srdce, mozek, ledviny, játra, …). Větší průšvih ale může být, když to imunitní systém pochopí tak, že tím skutečným problémem jsou vaše vlastní somatické buňky, protože vyrábějí toxický spike protein. Pak začne imunita bojovat proti vašemu vlastnímu tělu a výsledkem může být celá řada autoimunitních nemocí.
  4. Toxicita spike proteinu. Samotný spike protein je toxický a mnoho neblahých důsledků onemocnění covid-19 (zejména souvisejících se srážením krve) je způsobeno právě jím. Po genetické „vakcíně“ může být v těle vyrobeno mnohem více spike proteinu (po mnohem delší dobu) než při onemocnění. Navíc je spike protein z „vakcíny“ modifikován tak, aby v těle déle vydržel.
  5. Frame shifting. Občas se stane, že kuchařka nedorazí do buňky nepoškozená, ale dorazí jen pár zmuchlaných stránek. Buňka podle takových fragmentů kuchařky potom vyrábí úplně nesmyslné proteiny, které mohou v různých tkáních dělat různou neplechu. Bioinformatici si jistě pohrají s tím, co všechno jde teoreticky vyrobit z fragmentů mRNA, která původně kódovala spike. Vsaďme se, že i hadí jed se mezi těmi možnostmi najde.
  6. Kontaminace endotoxiny. Kuchařky je třeba někde vytisknout, a to se dělá tak, že přinutíte bakterie Escherichia coli, aby je pro vás vyráběly. Jenže z výsledné hromady vyrobených kuchařek je třeba ty bakterie zase odstranit. Podle toho, co zatím víme, se to ani Pfizeru ani Moderně úplně dobře nedaří a jejich mRNA produkty jsou kontaminovány zbytky buněčných membrán těchto bakterií. Tyto zbytky obsahují lipopolysacharidy neboli endotoxiny a – jak název napovídá – zdraví prospěšné skutečně nejsou. Navíc je lipidové nanočástice natahají přímo dovnitř buněk, kde rozhodně nemají co dělat.
  7. Kontaminace plasmidovou DNA. A tady už jsme na poli kolegy Frankensteina. Ony nebohé bakterie, které mRNA vyrábějí, mají kromě buněčné membrány taky svoji vlastní DNA. Zbytky této DNA se bohužel do „vakcín“ dostaly taky, a to je potenciálně o mnoho větší problém než endotoxiny. DNA je totiž stabilní molekula (na tomto faktu je založen život na naší planetě) a pokud ji dopravíte expres rekomando přímo do buňky, může se dostat do jádra a tam se integrovat do vaší DNA. Co se bude dít potom, nikdo neví, ale není vyloučeno, že to povede k rakovinám, možná k rakovinám podivných vlastností, se kterými lékaři dosud mnoho zkušeností neměli. Na diskusi o promotoru SV40 tady není místo, ale jeho přítomnost ve „vakcíně“ příliš důvěry nevzbuzuje. Pokud by se náhodou tato plasmidová DNA integrovala do DNA pohlavních buněk (což rozhodně není vyloučeno), budou tyto problémy navíc dědičné.
  8. Reverzní transkripce. Navíc je známo, že i mRNA se umí dostat do jádra a zapsat trvale do genomu pomocí procesu nazývaného reverzní transkripce. Jestli a jak moc k tomuto procesu dochází v případě mRNA „vakcín“ není známo, protože to pro jistotu nikdo nezkoumá.
  9. Imuno-tolerance. Zjistilo se, že opakovaná aplikace mRNA „vakcín“ vede k produkci speciální subkategorie protilátek, takzvaných IgG4 protilátek. To je třída, která velmi zhruba řečeno říká vašemu imunitnímu systému: „Dej si pohov, tohle tady máme pořád, to není problém“. Neboli navozuje toleranci k tomuto imunitnímu podnětu. To v případě toxického spike proteinu vůbec nemusí být dobrý nápad. Až potom přijde skutečný virus (nejen jeho nastříhané pacičky), nebude to imunitní systém považovat za dostatečný problém a dá si pohov. To může vést k chronickým onemocněním, které by vypadaly úplně stejně jako long covid.
  10. Kromě kuchařky zabalené do lipidových nanočástic a spousty svinstva (viz výše) obsahují mRNA produkty také mnoho různých adjuvans. To jsou látky určené k tomu, aby si imunitní systém vůbec všiml, že někdo jde. Tyto látky samy o sobě mohou způsobovat spousty různých problémů ve spoustě tkání. Koho zajímají podrobnosti, podívá se sem.

Zapomněli jsme na něco? Jak je vůbec možné, že produkty s tolika možnými cestami k závažným komplikacím byly regulátory bezproblémově „odmávnuty“ a aplikovány miliardám lidí, aniž bychom se pokusili zjistit, který z výše uvedených mechanismů představuje jak zásadní problém?

Dost zásadní bylo chybné označení. Slovo „vakcína“ zmátlo veřejnost i lékaře, kteří se domnívali, že tento produkt je jen další vakcína v řadě těch, které každý zná z dětských let. Regulačním orgánům tato distorze jazyka umožnila nevyžadovat po výrobcích mnoho různých zkoušek (genotoxicitu, teratogenitu, …), které by musely vyžadovat, kdyby tento produkt správně označily za genovou technologii. Jak jsme psali už dávno, CDC kvůli tomu muselo dokonce narychlo měnit definici vakcíny.

První krok na cestě z covidového obludária je začít nazývat věci pravými jmény.

Zde najdete seznam mnoha zdrojů a odkazů, které dokládají výše uvedené body a uvádějí mnohé další podrobnosti. Pod bodem 10 následuje ještě několik dalších položek, které do seznamu rovněž patří a je dobré je mít všechny na jednom místě.

  1. Toxicita lipidových nanočástic.

Lipidové nanočástice indukují trombózu v plících:
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC10401951/
Lipidové nanočástice indukují zánět poškozením endozomů:

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/38659905/

Lipidové nanočástice inhibují adaptivní imunitní reakci:

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC9477420/
Nežádoucí účinky mRNA vakcín: hypotéza spike proteinu
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC9021367/
Lipidové nanočástice narušují přírodu:
https://dailyclout.io/the-underlying-pathology-of-spike-protein-biodistribution-in-people-that-died-post-covid-19-vaccination/

2. Biodistribuce

Cirkulující antigen z vakcíny nalezen v plazmě:
https://academic.oup.com/cid/advance-article/doi/10.1093/cid/ciab465/6279075

Japonská práce o šíření mRNA do různých orgánů:
https://www.docdroid.net/xq0Z8B0/pfizer-report-japanese-government-pdf
mRNA z vakcíny detekována v krvi po 15 dnech:
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC9313234/

mRNA z vakcíny detekována v krvi po 28 dnech:
https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/apm.13294

Molekulární mechanismy šíření vakcinačního spike proteinu krví:

https://onlinelibrary.wiley.com/doi/epdf/10.1002/prca.202300048

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/37650258/

mRNA z vakcíny zjištěna v mléce ve stopovém množství:

https://www.thelancet.com/journals/ebiom/article/PIIS2352-3964(23)00366-3/fulltext

https://jamanetwork.com/journals/jamapediatrics/fullarticle/2796427

Transplacentární přenos a šíření do pupečníkové krve:

https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0002937824000632
https://www.ajog.org/article/S0002-9378(24)00063-2/fulltext?dgcid=raven_jbs_aip_email
https://www.ajog.org/article/S0002-9378(24)00063-2/pdf

Obavy týkající se transfuzních krevních derivátů:

https://www.scienceopen.com/document?vid=a37d3c44-b050-4c1d-bb61-a8592a8fef91
Biodistribuce spike proteinu:
https://dailyclout.io/the-underlying-pathology-of-spike-protein-biodistribution-in-people-that-died-post-covid-19-vaccination/

  1. Dráždění autoimunity bosou nohou.
    Suprese imunity cestou interferonu, role G-kvadruplexů, exozomů:
    https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S027869152200206X

Utajená data Pfizeru: 1077 autoimunních příhod v prvních 90 dnech:
https://dailyclout.io/report-66-1077-immune-mediated-autoimmune-adverse-events-in-first-90-days-of-pfizer-mrna-vaccine-rollout-including-12-fatalities-pfizer-undercounted-this-category-of-adverse-events-by-270-occurr/

Autoimunitní zánětlivé reakce:
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/37710966/

4. Toxicita spike proteinu.

Spike-protein poškozuje funkci endotelu (down-regulací receptoru ACE-2)
https://www.ahajournals.org/doi/10.1161/CIRCRESAHA.121.318902
Spike-protein je prokoagulační. Zda jeho použití pro vakcínu je skutečně správným řešením, je zcela relevantní otázka.
https://www.researchgate.net/publication/350721725_SPIKE_SARS-COV- 
2_PROTEIN_AS_PROCOAGULANT_FACTOR_AND_VACCINE_CLASS_EFFECT_HYPOTHESIS
Spike-protein činí fibrinogen resistentní k fibrinolýze
https://www.medrxiv.org/content/10.1101/2021.03.05.21252960v1
Vakcína napodobuje metabolické změny infekce (včetně hemokoagulačního profilu)
https://www.nature.com/articles/s41421-021-00329-3
Spike-protein prochází u myší hemato-encefalickou bariérou
https://www.nature.com/articles/s41593-020-00771-8
Spike-protein může ovlivnit buňky příjemce – je třeba sledovat NÚ vakcín v delším čase
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/labs/pmc/articles/PMC7827936/
Spike-protein inhibuje reparativní procesy při poškození DNA
https://www.mdpi.com/1999-4915/13/10/2056/htm?fbclid=IwAR3pYXeHwnmaQ7Zq2q4aXqvlApVhIkXPxAOOnE6hVQLowGanc4QMmPH4K-c
Spike-protein narušuje srdeční pericyty a přispívá k mikrovaskulárním lézím:
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/34807265/
Vakcína může vytvářet prostředí příznivé pro růst rakoviny (protumorogenní):
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10792266/

  1. Frame shifting.
    Omikronový antigenní shift:

https://www.nature.com/articles/s41586-021-04386-2

Pseudouridin způsobuje ribozomální shifting:
https://www.nature.com/articles/s41586-023-06800-3

  1. Kontaminace endotoxiny a/nebo kontaminace plazmidovou DNA.

Nanogramy až mikrogramy vektoru dsDNA ve vakcíně:

https://osf.io/preprints/osf/b9t7m

Plazmid-gate, díl první: Tohle nebylo v plánu

1url.cz/VucyM

Vakcíny obsahují bakteriální DNA:

https://doctors4covidethics.org/covid-19-mrna-vaccines-contain-excessive-quantities-of-bacterial-dna-evidence-and-implications/

Nález promotorů opičího viru SV-40:
https://discernreport.com/green-monkey-dna-found-in-covid-19-shots/

Ve vakcínách nalezeny fragmenty DNA:
https://osf.io/xv3nz/

Kvantifikace nečistot DNA ve vakcíně Comirnaty:
https://www.researchgate.net/publication/380457155_Methodological_Considerations_Regarding_the_Quantification_of_DNA_Impuriti

  1. Reverzní transkripce.

Reverzní transkripce RNA koronaviru, nikoli vakcíny – ale jde o důkaz, že se děje:

https://www.pnas.org/doi/10.1073/pnas.2105968118
Reverzní transkripce u myší:
https://www.researchgate.net/publication/6936323_Generation_of_biologically_active_retro-genes_upon_interaction_of_mouse_spermatozoa_with_exogenous_DNA

Mohou RNA vakcíny změnit DNA (polemický článek):
https://www.epochtimes.cz/2021/09/03/mohou-genove-vakciny-na-covid-19-zmenit-lidskou-dna/

  1. Imuno-tolerance.

Pozdní zvýšení hladin protilátek IgG4 u dětí:
https://journals.lww.com/pidj/fulltext/9900/delayed_induction_of_noninflammatory_sars_cov_2.959.aspx

IgG4 po opakovaném očkování mohou navodit imunotoleranci:
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10222767/#B9-vaccines-11-00991

Změna IgG4 a snížená aktivace NK buněk po opakovaném očkování:

https://immunityageing.biomedcentral.com/articles/10.1186/s12979-024-00466-9

Změna směrem k nezánětlivým IgG4 po očkování:

https://www.science.org/doi/10.1126/sciimmunol.ade2798

Vakcíny zvyšují dlouhodobé reakce IgG4:

https://www.frontiersin.org/journals/immunology/articles/10.3389/fimmu.2022.1020844/full

  1. Adjuvans

Adjuvancia jsou malé špinavé tajemství imunologů:

https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/B9780128040195000013
Adjuvancia: nevinní přihlížející nebo pachatelé:
https://journals.sagepub.com/doi/full/10.1177/25151355241228439?utm_source=substack&utm_medium=email

  1. VADE (vaccine antibody-dependent enhancement)

Poučení z minulosti vývoje vakcín (včetně VADE):

https://www.nature.com/articles/s41579-020-00462-y

Protilátky zesilující infekci: potenciální riziko hromadného očkování:

https://www.journalofinfection.com/article/S0163-4453(21)00392-3/abstract

Definice případů VADE a pokyny pro analýzu
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/labs/pmc/articles/PMC7901381/
Stovky případů VADE v utajovaných dokumentech Pfizeru:
https://dailyclout.io/report-92-1000s-of-possible-vaccine-associated-enhanced-disease-vaed-cases-in-first-3-month-of-pfizers-mrna-covid-vaccine-rollout-yet-public-health-minimized-their-severity-by-calling-them-bre/

  1. Vakcíny by mohly přispívat ke vzniku mutací
    Vakcíny by mohly podněcovat vznik variant:

https://www.epochtimes.cz/2021/07/04/vakciny-na-covid-19-by-mohly-podnecovat-vznik-variant-tvrdi-izraelsti-a-evropsti-odbornici/
Kmeny odolné vůči vakcíně:

https://www.nature.com/articles/s41598-021-95025-3

Očkovaní jsou inkubátory mutací (prof. Flegr pro média):

https://cnn.iprima.cz/dnesni-vakciny-nebrani-infekci-ockovani-jsou-inkubatory-zlych-mutaci-tvrdi-flegr-32915

  1. Špatné šarže

Nekvalitní rané šarže mRNA vakcín:

https://www.bmj.com/content/372/bmj.n627

Bezpečnost vakcín závislá na šarži (Dánsko):
https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/eci.13998
Dtto v USA:
https://publichealthpolicyjournal.com/batch-dependent-safety-of-the-bnt162b2-mrna-covid-19-vaccine-in-the-united-states/

  1. Vakcíny nejsou vakcíny

mRNA: Vakcína nebo genová terapie:
https://www.mdpi.com/1422-0067/24/13/10514    
mRNA je genová terapie: “Currently, mRNA is considered a gene therapy product” (str 19):
https://www.sec.gov/Archives/edgar/data/1682852/000119312518323562/d577473ds1.htm
Dtto: „mRNA therapies have been classified as gene therapy medicinal products” (str 21):
https://www.sec.gov/Archives/edgar/data/1776985/000119312519241112/d635330df1.htm
RNA vakcíny jsou formou genové terapie:
https://www.swfinstitute.org/news/83947/covid-mrna-vaccines-are-a-form-of-gene-therapy
Genové pseudovakcíny nejsou řešení – článek s mnoha odkazy:
https://echo24.cz/a/ScLys/covid-19–genove-pseudovakciny-nejsou-resenim
Jde o vakcíny nebo genové terapie:
https://dailyclout.io/report-95-mrna-covid-19-shots-vaccines-or-gene-therapy-products-part-1/
https://dailyclout.io/report-96-mrna-covid-19-shots-vaccines-or-gene-therapy-products-part-2/

  1. Příměs těžkých kovů
    55 nedeklarovaných chemických prvků ve vakcínách:
    https://ijvtpr.com/index.php/IJVTPR/article/view/111
  2. mRNA a rakovina
    N1-metyl-pseudouridin: přítel nebo nepřítel rakoviny:
    https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0141813024022323?via%3Dihub
    Spike S2 protein inhibuje p53:
    https://www.biorxiv.org/content/10.1101/2024.04.12.589252v1
    Spike protein má protumorogenní efekt (multi-hit onkogenní hypotéza):
    https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10792266/
    RNA vakcíny mohou být onkogenní:
    https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/34449596/