Blog – Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků

Zvýrazněno

Opomenuté aspekty hodnocení nejnovějších trendů ve vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Ondřej Vencálek

V uplynulých přibližně dvou týdnech proběhla čilá debata o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti v České republice v posledních letech. Zkusím nejprve tuto debatu krátce rekapitulovat a poté poukázat na některé zatím opomíjené aspekty této problematiky. Zejména se zaměřím na hodnocení roku 2021 jako roku s (výrazně) zvýšenou plodností, po níž by bylo možné očekávat pokles („návrat k průměru“). Zjistíme totiž, že plodnost nebyla zvýšená až tak výrazně, jak se může na první pohled zdát. Překvapivě důležitou roli totiž hraje skutečnost, že v roce 2021 proběhlo sčítání lidu.

Rekapitulace únorové debaty o vývoji počtu narozených dětí a plodnosti

Debatu o vývoji počtu narozených dětí (a potažmo plodnosti) v ČR odstartoval článek Tomáše Fürsta z 6. února 2023, v němž se autor pozastavuje nad „skokovým desetiprocentním poklesem počtu narozených dětí“ v roce 2022 oproti roku 2021. Dále upozorňuje na „velmi dramatický pokles počtu narozených dětí i v mnoha jiných zemích“ a zamýšlí se nad možnými příčinami poklesu. Ty je podle Fürsta „třeba hledat v něčem, co nastalo na jaře roku 2021“. Možnou souvislost nachází v časové koincidenci s počátkem očkování: „Data z ostatních zemí ukazují přesně stejnou časovou souvislost – pokles porodnosti nastává asi devět měsíců po začátku očkování věkové kohorty rodičů.“ Zcela správně upozorňuje, že může jít o souběh čistě náhodný, zároveň však nenachází evidenci pro jiné vysvětlení pozorovaných změn a vybízí proto k důkladnému zkoumání příčin poklesu počtu narozených dětí.

Reakcí na výše uvedený článek byl text Petra Koubského z 15. února 2023 v Deníku N. Koubský v něm zcela správně poukazuje na zjevnou slabinu Fürstovy úvahy, která spočívá v práci s absolutními počty narozených dětí bez zohlednění četnosti a věkové struktury populace žen v reprodukčním věku (15 až 49 let). Tvrdí, že „pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Článek je shrnut tvrzením, že „K vysvětlení [současných] populačních trendů postačují známé a prozkoumané faktory, žádný nový se neprojevuje“. Svá tvrzení dokládá vývojem jednoho z demografy používaných ukazatelů plodnosti („intenzity rození dětí“), tzv. úhrnné plodnosti. K této míře se v následujícím textu budeme opakovaně vracet.

Třetí text publikovaný na stránkách skupiny SMIS je datován 17. února 2023 a má formu rozhovoru imunoložky Zuzany Krátké s demografkou Klárou Hulíkovou Tesárkovou. Ta zopakovala potřebu pracovat nikoliv přímo s počty narozených dětí, ale s mírami plodnosti, které zohledňují počet a věkové složení populace žen v reprodukčním věku: „Pro možné analýzy souvislostí mezi plodností a jakýmikoli možnými faktory je zcela nutné pracovat s intenzitami očištěnými od strukturálních vlivů, protože struktura populace a počty žen jsou zde jednoznačně rušivým faktorem zkreslujícím celé vyznění tématu.“ Pokles počtu narozených dětí Hulíková Tesárková vysvětluje strukturální změnou populace, která je „logickou, plně předvídatelnou a hlavní příčinou pozorovaného poklesu.“ O roku 2021, kdy „došlo nejen v ČR, ale i v jiných evropských státech ke zvýšení úrovně plodnosti, tedy kdy se zvýšil průměrný počet živě narozených dětí na ženu“, hovoří jako o výjimečném. Uvádí: „Pokud by nedošlo k výjimečnosti roku 2021, tak i v něm by nastal další pokles počtu živě narozených dětí o několik tisíc (mezi roky 2019 a 2020 byl pokles o více než 2 tisíce) a pokračující pokles v roce 2022 by nebyl tak mimořádně působící.“

Zatím poslední text zveřejnil na stránkách skupiny SMIS 19. února 2023 Arnošt Komárek. V tomto textu vypočítává meziroční změnu počtu narozených pro jednotlivé měsíce a dochází k závěru, že „S ohledem na bezprecedentní skokovou změnu v porodnosti pozorovanou z měsíce na měsíc (po očištění o sezónnost) se však důvodně domnívám, že ji nelze vysvětlit běžným demografickým vývojem, ale musí jím být nějaká téměř jednorázová událost.“

Proč je rozumné pracovat spíše s mírami plodnosti než přímo s počty narozených

Počet narozených dětí za určité období (např. daný kalendářní rok) na určitém území (např. v daném státě) je zásadním způsobem ovlivňován počtem obyvatel žijícím v daném čase na tomto území. Podstatné je rovněž věkové složení obyvatelstva – počet narozených dětí je těsněji spjat s počtem žen v reprodukčním věku (15-49 let) než s celkovým počtem žen, respektive celkovým počtem obyvatel. Vztáhneme-li počet narozených dětí k počtu žen v reprodukčním věku, získáme míru plodnosti, tedy ukazatel, který vypovídá o „intenzitě“, s jakou ženy v dané (časově a prostorově určené) populaci rodí děti. Demografové používají různé míry plodnosti, přičemž společné těmto mírám je to, že počty narozených dětí vztahují k počtům obyvatel, typicky při zohlednění věku těchto obyvatel.

Jednou z nejčastěji používaných měr plodnosti je tzv. úhrnná plodnost, která představuje „průměrný počet živě narozených dětí, které by se narodily jedné ženě za předpokladu, že by míry plodnosti podle věku zaznamenané ve sledovaném kalendářním roce zůstaly během jejího reprodukčního věku (15–49 let) neměnné.“, viz Metodické poznámky k Demografické příručce ČR 2021. Úhrnná plodnost se vypočítává jako součet věkově specifických měr plodnosti.

Co má vliv na to, s jakou intenzitou se děti rodí? Co ovlivňuje plodnost? Odpovědi hledáme jednak v prostorovém srovnání měr plodnosti (v daném čase), ale také hodnocením vývoje měr plodnosti na daném území v čase.

Vývoj úhrnné plodnosti v ČR od 90. let 20. století

Zaměříme-li se vývoj plodnosti v České republice od 90. let 20. století, budeme pozorovat její nárůst až k rekordně vysokým hodnotám z roku 2021. V tiskové zprávě Českého statistického úřadu (ČSÚ) ze dne 15. prosince 2022 se uvádí: „Díky nárůstu intenzity plodnosti v posledních jedenácti letech se Česko v roce 2021 zařadilo k zemím s nejvyšší úrovní úhrnné plodnosti v Evropě. Průměrný počet dětí na jednu ženu u nás dosáhl 1,83 a byl nejvyšší od roku 1992.“ Tuto zprávu převzala ČTK [1] a nejsledovanější veřejnoprávní [2, 3, 4] i komerční média [5, 6, 7]. Česká televize ke zprávě připojila také graf vývoje úhrnné plodnosti.

Obrázek 1: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011-2021. Data: ČSÚ; graf formátován dle [2].

Z tohoto grafu je dobře patrné, že v roce 2021 došlo k značně velkému zvýšení úhrnné plodnosti. Zatímco ve čtyřech předešlých letech byly hodnoty stabilní (1,69 v roce 2017 a 1,71 v následujících třech letech), v roce 2021 byla hodnota úhrnné plodnosti 1,83. Ponechme nyní stranou skutečnost, že díky omezení hodnot vykreslených na svislé ose (1,3 až 1,9 dětí na ženu) se změny hodnoty zdají „dramatičtější“, než kdyby svislá osa začínala hodnotou nula. Meziroční nárůst z hodnoty 1,71 na hodnotu 1,83, tj. nárůst o cca 7 %, je v posledních 10 letech největší a budí tudíž pozornost. Co je jeho příčinou? Než se pustíme do spekulací, podívejme se do dat trochu blíže.

Vývoj počtu narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku („záhada mizejících žen“)

Pro výpočet úhrnné plodnosti jsou zásadní údaje o počtu živě narozených dětí, věku jejich matek a počtu žen v daném věku. Potřebné údaje najdeme v Demografické příručce, kterou každoročně publikuje ČSÚ. V současné době je k dispozici demografická příručka za rok 2021, která byla publikována 31.1.2023.

Jak se dá očekávat, k výpočtu „intenzity rození dětí“ je třeba znát především počty narozených dětí. Celkové počty narozených dětí můžeme zjistit hned z několika různých tabulek demografické příručky, např. z tabulky 1-5a Přirozený pohyb obyvatel na území Česka v letech 1919–2021 (absolutní údaje). Tyto počty jsou znázorněny na obrázku 2.

Počty (živě) narozených se v posledních několika letech (od roku 2015) pohybují v rozmezí 110 až 115 tisíc. Meziroční změny počtu narozených v těchto letech nepřekračují 2 procenta (v letech 2015 až 2021 představují postupně +0,8, +1,7, +1,5, -0,3, -1,6, -1,8 a +1,4 procent).

Obrázek 2: Vývoj počtu živě narozených dětí a počtu žen v reprodukčním věku v letech 1951 – 2021. Data: ČSÚ.

Zabývejme se nyní počtem žen v reprodukčním věku. Vyjdeme z tabulky 1-11 Ženy ve věku 15–49 let podle jednotek věku v letech 1920–2021 (stav k 1. 7.), kde pro jednotlivé roky nalezneme i celkový počet žen ve věku 15-49 let. A zde nás čeká možná velké překvapení. Jak je patrné z obrázku 2 (povšimněme si prudkého poklesu červené čáry na jejím konci), mezi roky 2020 a 2021 došlo k největšímu poklesu počtu žen v reprodukčním věku za období od roku 1951.

Počet žen v reprodukčním věku uváděný v datech ČSÚ poklesl mezi roky 2020 a 2021 o 83 471, tj. přibližně o 3,5 %. Nejde přitom jen o rozdíl mezi nejstarší generací 49letých, která v roce 2020 čítala 73 617 (a která už se v roce 2021 nezapočítává, protože přesáhla vymezené věkové rozmezí), a nejmladší generací 15letých, která v roce 2021 čítala 51 023 žen. Pokud by byly všechny ostatní věkové skupiny stabilní, představovala by tato generační obměna úbytek o velikosti 73 617 – 51 023 = 22 594. Navíc by šlo o úbytek v „okrajových“ věkových skupinách, kde je plodnost dosti nízká, a na úhrnnou porodnost by tato samotná změna měla jen omezený vliv. Jenže došlo (alespoň formálně) k výraznému „úbytku“ žen i ve většině dalších věkových kohort. V každé z věkových skupin 31 až 39 let šlo o pokles o 4 až 5 procent. Opět zdůrazněme, že nejde o efekt různě populačně silných ročníků, neboť zde srovnáváme ve dvou po sobě jdoucích letech velikost „stejné“ skupiny. K výrazné změně došlo například ve skupině 30letých žen (k 1.7.2020) čítající 68 414 žen. Tato skupina tvoří „základ“ skupiny 31letých žen v roce následujícím (k 31.7.2021), v něm však skupina 31letých čítá jen 65 419 žen. Za rok se tedy někde „ztratilo“ jen v této věkové skupině téměř 3 tisíce žen, tj. skoro 4,4 %. Celkově se skupina 15-48 letých z roku 2020 za rok zmenšila o 60 877 žen, tj. o téměř 2,6 %.

Počet žen v reprodukčním věku a sčítání lidu („rozluštění záhady mizejících žen“)

Výše uvedený „úbytek“ počtu žen v reprodukčním věku samozřejmě v žádném případě nepředstavuje skutečný úbytek, ale je dán tím, že v roce 2021 proběhlo v ČR sčítání lidu, domů a bytů. Počty žen v jednotlivých věkových skupinách jsou totiž ve skutečnosti jen odhadovány. V roce 2021 došlo k bezprecedentní úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, jak je vidět z obrázků 3 a 4.

Obrázek 3: Meziroční procentuální změna počtu žen v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 3 je patrné, že k takto dramatickému „poklesu“ počtu žen v reprodukčním věku předtím nikdy nedošlo. Pokles o více než jedno procento byl zaznamenán ještě v letech dvou předešlých sčítání lidu, tj. v letech 2001 (o 1,0 %) a 2011 (o 1,4 %). O to více vynikne mimořádnost poklesu v roce 2021 (o 3,5 %).

Meziroční změna počtu žen v reprodukčním věku pozorovatelná na obrázku 3 je z velké části dána nestejnou velikostí nastupující generace (15letých žen) a skupiny, která reprodukční věk opouští (49 let). Nejde však jen o tuto změnu. Vlivem přeshraniční migrace a (v malé míře) také úmrtnosti se mění také velikost skupiny žen, které žijí v České republice a zůstávají v reprodukčním věku (věk 15-48 let, v následném roce 16-49 let). Velikost těchto změn je zachycen na obrázku 4.

Obrázek 4: Meziroční procentuální změna v četnosti skupiny žen, které zůstávají v reprodukčním věku. Data: ČSÚ.

Z obrázku 4 je patrné, že odhady počtu žen v reprodukčním věku se výrazně upravovaly prakticky při každém sčítání lidu, a to směrem dolů (počet zjištěný sčítáním byl vždy menší, než byl odhad v předchozím roce). Největší korekce byla provedena při sčítání 2021. Po odhlédnutí od přirozeného stárnutí populace šlo o přibližně 2,6% „pokles“ (opravu). Druhá největší oprava (z roku 1970) byla poloviční (o 1,3 %).

Za povšimnutí stojí také skutečnost, že v období mezi posledními sčítáními (2012 až 2020) byly prováděny „aktualizace“ odhadu počtu žen v reprodukčním věku vždy směrem nahoru, a to až o 0,5 % ve všech třech letech před sčítáním. Celkově se tak za roky 2012 až 2020 skupina žen v reprodukčním věku „zvětšila“ o 56 079 osob, aby byla následně v roce 2021 o 60 877 osob „zmenšena“.

Změna plodnosti mezi roky 2020 a 2021

Z výše uvedeného vyplývá, že k velkému zvýšení úhrnné plodnosti mezi roky 2020 a 2021 došlo zřejmě do značné míry díky „aktualizaci“ (snížení) odhadu počtu žen v reprodukčním věku.

Jak moc se tato skoková změna promítla do výpočtu úhrnné plodnosti? Záleží na tom, jak se postavíme k velké diskrepanci v odhadech velikosti věkových kohort před a po sčítání lidu 2021. Skokovou změnu (emigrace či úmrtí desítek tisíc žen v této skupině během jediného roku) nepovažuji za věrohodné vysvětlení.

Věřím, že výsledky ze sčítání lidu jsou nejlepšími dostupnými odhady pro rok 2021 a skutečná hodnota úhrnné plodnosti se tedy v roce 2021 opravdu pohybovala kolem hodnoty 1,83. Při vyloučení výše uvedené reálné skokové změny to ale znamená, že v letech bezprostředně předcházejících byl odhad počtu žen v reprodukčním věku mírně nadhodnocen, a úhrnná plodnost tedy byla mírně podhodnocena.

Vzhledem k výše uvedené „bilanci“ za roky 2012 až 2020, kdy bylo ke skupině žen v reprodukčním věku postupně přičteno přibližně 56 tisíc osob a následně bylo v roce 2021 přibližně 61 tisíc osob odečteno, se jeví jako rozumné počítat s nulovou bilancí za roky 2012 až 2020 a jednotlivé skupiny nechat „stárnout“, ale nijak je nezvětšovat ani nezmenšovat. Skok v roce 2021 v počtu žen v reprodukčním věku pak nebude tak dramatický.

Takto odhadnuté počty žen v reprodukčním věku následně použijeme k standardnímu výpočtu úhrnné plodnosti za roky 2011 až 2021. K výpočtu dále použijeme údaje o počtu živě narozených dětí podle věku matky, které v Demografických ročenkách ČR publikuje pravidelně ČSÚ. Konkrétně vycházíme z tabulek D.04 Živě narození podle věku matky, legitimity a pořadí narození.

Výsledný odhad vývoje úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 je zobrazen na obrázku 5 zeleně, červená linka ukazuje původní, oficiálně publikované hodnoty.

Obrázek 5: Vývoj úhrnné plodnosti v ČR v letech 2011 až 2021 dle oficiálních údajů ČSÚ (červeně) a po přepočtu na základě údajů ze sčítání lidu 2021 (zeleně). Data: ČSÚ.

Je třeba si uvědomit, že oficiálně uváděné hodnoty úhrnné plodnosti byly publikovány postupně v jednotlivých letech mezi sčítáními lidu, kdy statistici upravovali odhady počtu žen v reprodukčním věku. Při posledním sčítání lidu (2021) se však ukázalo, že tyto odhady byly značně nadhodnocené a skutečná úhrnná plodnost byla tudíž zřejmě větší, než bylo oficiálně publikováno.

To znamená, že oproti roku 2020, v němž byla oficiálně uváděna úhrnná plodnost 1,71 dítěte na ženu, opravdu došlo v roce 2021 ke zvýšení úhrnné plodnosti, ale změna ve skutečnosti nebyla tak dramatická, jak by se z oficiálních dat (uvádějících hodnotu 1,83 za rok 2021) mohlo zdát.

Jak postupovat při hodnocení dat za rok 2022 – „průměrná“ hodnota může být dosti matoucí pojem

Při hodnocení nejnovějších dat je třeba si uvědomit, že oficiálně publikované hodnoty úhrnné plodnosti před rokem 2021 na jedné straně a její hodnoty z roku 2021 a dalších let na straně druhé jsou (resp. budou) obtížně srovnatelné, protože v roce 2021 došlo k bezprecedentně velké úpravě odhadu počtu žen v reprodukčním věku, přičemž z těchto aktuálních hodnot budou zřejmě vycházet i odhady v letech následujících.

Nejnovější čísla o počtu narozených dětí jsou měsíční údaje za první tři čtvrtletí (tedy leden až září) roku 2022. Ty jsou k dispozici od 12. 12. 2022 na stránce ČSÚ v tabulce Tab. 1 Počet a pohyb obyvatel České republiky v letech 1992–2022: absolutní údaje (roční, čtvrtletní, měsíční). Měsíční počty za celý rok 2022 by měly být publikovány přibližně za měsíc, přesněji 21. března 2023, detailnější data o věku matek narozených dětí pak v říjnu 2023, kdy vyjde Demografická ročenka ČR – 2022.

Data publikovaná ČSÚ jsou přebírána do mezinárodní databáze Human Fertility Database. Nejnovější měsíční počty narozených v ní najdeme v sekci Short-Term Fertility Fluctuations v tabulce pro ČR obsahující neupravená zdrojová data Crude data. Počty živě narozených dětí pak slouží k odhadu úhrnné plodnosti. Jelikož počet narozených dětí závisí mj. na ročním období (jsou měsíce, kdy se pravidelně rodí dětí více), jsou k dispozici i odhady měsíčních hodnot úhrnné plodnosti očištěné od tohoto vlivu, které lépe slouží k posuzování dlouhodobých trendů. Pokud by se naplnil odhad, který na základě měsíčních odhadů úhrnné plodnosti publikovaných na stránkách Human Fertility Database uvádí ve svém článku Koubský, tedy pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, šlo by pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Proč si to myslím? Ať už vyjdeme z oficiálně publikovaných (neaktualizovaných) odhadů úhrnné plodnosti, nebo z aktualizovaných hodnot, jde o poměrně zásadní změnu trendu ve vývoji úhrnné plodnosti. Ta od roku 2011 až do roku 2021 rostla. V roce 2022 pak zřejmě došlo k poklesu, a to ne zcela zanedbatelnému. Ilustrujeme tuto změnu na obrázku 6.

Obrázek 6: Úhrnná plodnost v ČR 2011-2021 (přepočítané hodnoty) a predikce pro rok 2022. Hodnoty na základě dat ČSÚ za roky 2011-2021 spočítal O. Vencálek, predikce na rok 2022 je odhadem na základě měsíčních dat Human Fertility Database.

V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Pokud bychom připustili, že tato hodnota byla mimořádně vysoká, bylo by možno v následujícím roce (2022) očekávat mírný pokles (princip „návratu k průměru“). Zde jsme však ukázali, že nárůst úhrnné plodnosti v roce 2021 extrémní nebyl. Možná, že expertně můžeme mírný pokles v roce 2022 předjímat (zejména, když už průběžná data tuto „predikci“ potvrzují), těžko by však někdo z dat do roku 2021 predikoval pokles o více než několik setin (modely, které po sérii rostoucích hodnot „predikují“ výraznější pokles vznikají často až poté, co k poklesu opravdu došlo).

Pro úplnost dodejme, že hodnota 1,65 je pouze „predikcí“ a není zcela zřejmé, nakolik je tato predikce ovlivněna skokovou změnou odhadu počtu žen v reprodukčním věku v roce 2021. Dokonce i hodnoty měsíční úhrnné plodnosti za měsíce, pro něž už jsou počty narozených známy (byť jde o předběžné údaje), jsou totiž netriviálními odhady. Jejich autoři při jejich výpočtu nepočítají s detailními daty propojujícími počty narozených dětí s věkem jejich matek, jak je uvedeno na str. 7 v metodologické poznámce k těmto datům.

Za pozornost stojí ještě jedna poněkud nečekaná nesnáz. Jde o interpretaci pojmu „průměrná hodnota“. Ve svém výše citovaném článku Petr Koubský uvádí: „Každopádně lze konstatovat, že rok 2022 není z hlediska úhrnné plodnosti nijak výjimečný, v rámci uplynulého desetiletí se jeví jako průměrný.“ Pokud se na zjištěné hodnoty úhrnné plodnosti pohybující se v rozmezí 1,43 až 1,83 budeme dívat bez jejich časového uspořádání, pak dojdeme k závěru, že hodnota 1,65 je „průměrná“. Zde ale hodnotíme vývoj úhrnné plodnosti v čase. Pokud by šlo o ustálený proces, který osciluje kolem jakési „průměrné hodnoty“, i v tom případě by pojmenování hodnoty 1,65 jako „průměrná hodnota“ bylo v pořádku. Zde však o ustálený proces nejde. Těžko budeme hledat někoho, kdo by trend v letech 2011 až 2021 označil za „konstantní“. Spíše se shodneme na tom, že byl rostoucí. V situaci, kdy pozorujeme rostoucí trend a následný pokles z nejvyšší dosažené hodnoty na hodnotu „průměrnou“, je závěr „Rok 2022 […] byl z hlediska úhrnné plodnosti průměrný.“ zavádějící.

Ze stejného důvodu považuji v Koubského článku za matoucí graf znázorňující krátkodobé fluktuace plodnosti v Česku. I zde je totiž opominuta časová posloupnost zjištěných hodnot. Jen velmi pozorný čtenář si všimne, že „podprůměrné hodnoty“ byly zjištěny převážně v první části sledovaného období, zatímco ty nadprůměrné v části druhé, po níž následuje již zmiňovaný „průměrný rok 2022“.

Koubský na základě toho, že hodnoty úhrnné plodnosti v roce 2022 byly průměrné, vyvozuje tyto závěry: „Nic nenasvědčuje, že by se během něj [roku 2022] projevovaly atypické efekty snižující plodnost. Pokles počtu nově narozených dětí je nesporný, ale k jeho vysvětlení stačí vzít v úvahu, jak klesá počet žen v reprodukčním věku, další mechanismy nejsou nutné.“ Ve své analýze jsem ukázal, že pokud v roce 2022 došlo k poklesu úhrnné plodnosti na hodnotu 1,65 (či podobně nízkou), je třeba nebrat tento pokles na lehkou váhu, ale pátrat po jeho příčinách.

Stojí za to zopakovat, že úhrnná plodnost je charakteristika intenzity rození dětí a je konstruována tak, aby se na ní neprojevovaly strukturní změny v populaci, tedy aby se „odfiltroval“ vliv měnícího se počtu a věkové struktury žen v reprodukčním věku, kteréžto faktory jsou bezesporu hlavními determinantami počtu narozených dětí. Jestliže tedy dochází ke změně trendu ve vývoji tohoto ukazatele (např. mění-li se trend z rostoucího na klesající), je potřeba takovémuto jevu věnovat pozornost. To platí zejména, pokud se potvrdí, že tato změna je výrazná.

Závěr

Svým příspěvkem jsem měl ambici upozornit zejména na následující aspekty hodnocení nejnovějších údajů o počtu narozených dětí a jeho determinantách:

V diskusi o vývoji úhrnné plodnosti po roce 2021 je klíčové hodnocení hodnoty z roku 2021. Ukázali jsme, že v roce 2021 došlo k méně extrémní odchylce ve vývoji úhrnné plodnosti, než by se mohlo z oficiálních dat zdát. Změna, ke které došlo v oficiálně publikovaných odhadech úhrnné plodnosti mezi lety 2020 a 2021, je do značné míry dána bezprecedentně velkou opravou odhadu počtu žen v reprodukčním věku po proběhlém sčítání lidu.
Pokud by hodnota úhrnné plodnosti klesla v roce 2022 na 1,65, jak bylo predikováno z měsíčních dat Human Fertility Database, šlo by o pokles, který je rozhodně hoden naší pozornosti. Jde o výraznou změnu trendu, jejíž příčiny by měly být odhaleny.
K hodnocení vývoje úhrnné plodnosti je třeba přistupovat jako k hodnocení trendu a jeho změn, nikoliv jako k hodnocení ustáleného procesu. Označení hodnoty jako „průměrné“ může být při takovéto analýze silně matoucí.

Stanovisko spolků Pro Libertate a SMIS k návrhu Národní očkovací strategie ČR pro období 2025–2029

Zuzana Krátká

Zveřejňujeme společné stanovisko spolků Pro Libertate – institutu práva a občanských svobod a Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS) k návrhu nové očkovací strategie.

Spolky SMIS a Pro Libertate po pečlivém prostudování návrhu Národní očkovací strategie pro období let 2025-2029 konstatují, že navržený materiál považují za nevyvážený, rizikový a nerespektující základní lidská práva. Pracovní verze tohoto dokumentu byla v tichosti poskytnuta odborné veřejnosti a připomínky k ní měly být zaslány do 15. června 2025 Ministerstvu zdravotnictví. Text dokumentu vyvolal poměrně velké pozdvižení. Doufáme, že Ministerstvo zdravotnictví negativní ohlas veřejnosti vezme vážně a bude o dalším postupu veřejnost podrobně informovat.

Nová NOS 2025-2029 navazuje na Národní očkovací strategii proti onemocnění covid, která byla zveřejněna v prosinci roku 2020. Zatímco původní strategie se zaměřovala na jednu nemoc, covid-19, NOS 2025–2029 vytváří trvalý a univerzální rámec pro veškeré očkování v ČR, bez ohledu na konkrétní patogen. Přesouvá očkování do centra veřejné politiky, zdravotnictví a ekonomiky.

Významně se mění i styl dokumentu. Zatímco v původní NOS proti covidu-19 se o očkování hovořilo jako o dobrovolném, nová NOS se stává direktivou. Cílem není ochrana proti nemoci a zdravotní přínos pro každého z nás, ale cílem je „proočkovanost“ společnosti a finanční zisk – ať už „ušetření nákladů na léčbu“, „ušetřených nákladů zaměstnavatelů na platbu nemocenských dávek“ či zisk farmaceutických společností. V nové strategii chybí jakákoliv zmínka o rizicích a nežádoucích účincích vakcinace. Potřeba ochránit zdraví své a svých dětí ustupuje potřebě „nastavit proočkovanost“ a lidé jsou pozitivně motivovaní pomocí různých benefitů a „kreditů“, a to jak na úrovni jednotlivců, tak na úrovni firem. Nebere ohled na to, že každý člověk má právo individuálně rozhodovat o zdraví svém a zdraví svých dětí, nezajímá ji, že lidé mohou mít vlastní negativní zkušenost s vakcinací. Takto pojatá vakcinační strategie nejen, že nezvýší zájem společnosti o vakcinaci, jak by si autoři NOS přáli, ale naopak zvýší odpor lidí a povede k odmítání i těch očkování, která mají významnou roli v moderním zdravotnictví a která byla společností akceptována.

Několik členů SMIS se připojilo ke stanovisku Pro Libertate, jehož text přikládáme níže a které bylo právníkem JUDr. Tomášem Nielsenem zasláno na Ministerstvo zdravotnictví. Mezi úvodní signatáře tohoto stanoviska patří i řada lékařů, právníků i dalších odborníků. Věříme, že ministerstvo vezme připomínky vážně a přijetí NOS v této podobě pozastaví.

Prosíme o šíření tohoto textu. Lidé by neměli být po zkušenostech s vakcinační politikou z doby covidu lhostejní k tomu, co se v oblasti vakcinace připravuje. Pokud chcete připojit svůj podpis, napište nám.

PDF dokumentu ke stažení zde:https://www.prolibertate.cz/wp-content/uploads/2025/06/narodni_ockovaci_strategie_stanovisko.pdf

Vyjádření institutu Pro Libertate a sdružení SMIS k návrhu Národní očkovací strategie České republiky pro období 2025 – 2029

Ministerstvo zdravotnictví dokončuje přípravu tzv. Národní očkovací strategie České republiky pro období 2025 – 2029 (NOS), dokumentu, který by se měl stát jakýmsi manuálem pro rozvoj zdravotní politiky v České republice. Bohužel, tento dokument nesplňuje žádné požadavky, které by strategie jakékoliv státní politiky obsahovat měla. Což je jistě i důsledkem toho, jak zřejmě vznikal.

Je nasnadě zjistit, že NOS není výsledkem široké odborné diskuse, že vznikla poměrně věrným zpracováním dokumentu Immunization Agenda 2030 vydaného Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Organizací, která z povahy věci nemůže vytvářet pravidla pro národní strategie, když není schopna brát v úvahu specifické podmínky (ekonomické, sociální, odborné, právní) jednotlivých zemí. Organizací, o jejíž objektivitě lze s ohledem na systém jejího financování důvodně pochybovat. Organizací, která nepodléhá žádné veřejné kontrole.

Je skandální, že Ministerstvo zdravotnictví vůbec uvažuje o takových nátlakových akcích ve prospěch “dobrovolného” očkování, jakými jsou například sociální znevýhodňování neočkovaných a jejich rodin či zastrašovací kampaně v médiích a jinde, o nástrojích, s nimiž máme nedávné zkušenosti v souvislosti s „očkováním“ proti onemocnění covid-19 a jejichž důsledky pociťují zejména naše děti dodnes. Cílem takto zpracovaného dokumentu není chránit zdraví lidí, ale zjevně zvýšit prodej očkovacích látek, jejichž aplikace byla dosud dobrovolná, a tím maximalizovat zisky jejich výrobců.

Co dokumentu vyčítáme?

Vychází z obecného předpokladu, že jakékoliv očkování má výhradně pozitivní efekt z hlediska ochrany veřejného zdraví, aniž by tento předpoklad byl podroben objektivní odborné kritice.

Ignoruje základní práva člověka, zaručená ústavním pořádkem a mezinárodními úmluvami, zejména právo na lidskou důstojnost, soukromí a ochranu integrity a právo na svobodné rozhodování.
Navrhuje vyvíjet nepřijatelný nátlak na neočkované lidi, včetně těhotných žen a rodičů čerstvě narozených dětí, a nastavuje pravidla pro jejich diskriminaci.
Odporuje základním pilířům demokratického právního státu, jako jsou rovnost před zákonem a zákaz diskriminace, prioritní ochrana práv dětí.
Ignoruje etické principy a zamlčuje, že očkování může mít nežádoucí účinky.
Navrhuje umožnit porušování lékařského tajemství a práva na ochranu soukromí a osobních údajů dospělých i dětí.
Vyzdvihuje spekulativní ekonomické přínosy očkování, které se neopírají o žádnou odbornou analýzu, a současně ignoruje obrovské náklady, které by v případě její realizace jednoznačně vznikly (na úrovni státu i zdravotních pojišťoven).

Co požadujeme?

Je naprosto nezbytné, aby byla jakákoliv státní strategie v oblasti zdravotnictví vždy podrobena široké diskusi za účasti odborníků v oblasti lékařství, ekonomiky, práva, zdravotní etiky.

Je naprosto nezbytné, aby bylo očkování – stejně jako jakýkoli jiný lékařský zákrok – posuzováno individuálně s ohledem na konkrétní zdravotní stav a potřeby daného pacienta.
Je naprosto nezbytné, aby taková strategie byla založena na tom, že žádná očkovací kampaň nebude zacílena na děti a nebude realizována prostřednictvím školských a podobných zařízení.
Je naprosto nezbytné, aby jakákoliv strategie státu kladla na první místo základní principy demokratického právního státu, jakými jsou ochrana lidské důstojnosti (vč. ochrany integrity člověka a ochrany soukromí, která zahrnuje i právo na informovaný souhlas a právo na ochranu osobních údajů), zákaz přímé i nepřímé diskriminace či nátlaku, vč. jakéhokoliv znevýhodňování neočkovaných lidí nebo zvýhodňování očkovaných, zákaz cenzury a absolutní přednost ochrany zájmů dětí na prvním místě.
Informace o očkovacím statutu člověka musejí podléhat přísnému lékařskému tajemství jako citlivé osobní údaje a nesmějí být zneužity k omezování práv člověka či k vytváření nátlaku na něj či na jeho rodinu, natož pak k propagaci zdravotních či jiných úkonů. Je nepřijatelné, aby tyto informace byly sdíleny s třetími osobami (úřady, zaměstnavatelé, školská zařízení apod.) bez výslovného souhlasu toho, jehož se týkají.
Stát musí nastavit spravedlivé podmínky pro odškodňování následků nežádoucích účinků očkování.
Jakýkoliv bod národní strategie musí být založen na odborných analýzách, zpracovaných státními institucemi za tímto účelem zřízenými a financovanými Českou republikou, otevřených (vč. zdrojových dat) k veřejné diskusi. A každý bod musí být navíc podrobován pravidelné revizi z hlediska respektování práv člověka, účelnosti a hospodárnosti.

Požadujeme, aby Česká republika vždy dostála svým závazkům, které jí vyplývají z mezinárodních úmluv na ochranu lidských práv.

„Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu zákona bez jakékoli diskriminace. Zákon zakáže jakoukoli diskriminaci a zaručí všem osobám stejnou a účinnou ochranu proti diskriminaci z jakýchkoli důvodů, např. podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného přesvědčení, národnostního nebo sociálního původu, majetku a rodu.“ (čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských právech)
„Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.“ (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte)
„Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují respektovat odpovědnost, práva a povinnosti rodičů nebo, v odpovídajících případech a v souladu s místním obyčejem, členů širší rodiny nebo obce, zákonných zástupců nebo jiných osob právně odpovědných za dítě, které směřují k zabezpečení jeho orientace a usměrňování při výkonu práv podle úmluvy v souladu s jeho rozvíjejícími se schopnostmi.“ (čl. 5 Úmluvy o právech dítěte)
„Zájmy a blaho lidské bytosti jsou nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy.“ (čl. 2 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně)
„Každý má právo na ochranu soukromí ve vztahu k informacím o svém zdraví.“ (čl. 10 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně)

Návrh Národní očkovací strategie nepovažujeme za dokument, který by si snad kladl za cíl podpořit zdravý vývoj naší společnosti. Neopírá se o žádné vědecké názory či postupy, není podložený relevantními daty. Manipulace, cenzura, zastrašování a nátlak nejsou legitimní nástroje demokratického právního státu.

Autoři:

JUDr. Tomáš Nielsen, právník, Institut práva a občanských svobod (Pro Libertate)
JUDr. Vladana Vališová, LL.M., právnička
RNDr. Zuzana Krátká, Ph.D., imunoložka, Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS)

Podporovatelé:

Mgr. Vladimír Mrkvička, právník, Institut práva a občanských svobod (Pro Libertate)
Mgr. Ondřej Svoboda, právník, Institut práva a občanských svobod (Pro Libertate)
Mgr. Lenka Trkalová, právnička, Institut práva a občanských svobod (Pro Libertate)
RNDr. Tomáš Fürst, Ph.D., matematik, vysokoškolský učitel, Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS)
prof. RNDr. Arnošt Komárek, Ph.D., biostatistik, vysokoškolský učitel, Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS)
Prof. MUDr. Jiří Beran, CSc., epidemiolog a vakcinolog
MUDr. Emil Berta, Ph.D., anesteziolog a intenzivista
MUDr. Mgr. Jan Brodníček, praktický lékař pro dospělé a pneumolog
MUDr. Vladimír Čížek, lékař, soudní znalec v oboru angiologie, předseda etické komise
MUDr. Alena Dernerová, neuroložka, bývalá senátorka
MUDr. Jana Gandalovičová, kardioložka
Dagmar Edith Holá, publicistka v oblasti neurodiverzity
MUDr. Jitka Chalánková, bývalá senátorka, pediatr
MVDr. Roman Kovařík
MUDr. Jana Králová, pediatrička

Další podporovatelé:

Dr. med. univ. Vlastimil Voráček, ortopéd
RNDr. Karel Drbal, PhD., imunolog
MUDr. Vladimíra Nezvalová Beranová, lékařka
MUDr. Jaroslava Chlupová, neuroložka
Eva Hanzíková, signatářka z Plzně

Co když má North Group pravdu, pane ministře?

Zuzana Krátká

Vědci z celého světa, kteří se kriticky staví k vakcinaci mRNA vakcínami, se spojili v organizaci North Group (NG), aby společným postupem přiměli představitele vlád a mezinárodních zdravotnických organizací zrevidovat postoj k mRNA vakcínám a k současné vakcinační strategii. O vstupu zástupců z České republiky do tohoto společenství jsme vás na SMIS informovali na konci loňského roku. Během první poloviny tohoto roku se k North Group postupně přidali zástupci mnoha dalších zemí.

Odborníci NG připravili dopis pro politiky, který národní zástupci zaslali dvaceti ministrům zdravotnictví. Českou verzi dopisu North Group a soupis vědeckých poznatků o vakcínách zaslal počátkem prosince 2024 profesor Jiří Beran jak premiérovi Fialovi, tak ministru zdravotnictví Válkovi. V dopise jsou uvedené zejména o obavy z toho, že v několika laboratořích bylo prokázáno zvýšené množství DNA kontaminace v mRNA vakcínách. Podle expertů NG představuje přítomnost fragmentů DNA v nanočásticích, v nichž je zabalená mRNA, potenciální riziko pro poškození lidské DNA. Vědci proto žádají ministry zdravotnictví, aby zajistili nezávislé a transparentní otestování šarží vakcín používaných v daných státech na přítomnost fragmentů DNA ve vakcínách. Žádali také o umožnění vědecké diskuse o možných rizicích, které přítomnost fragmentů plazmidové DNA ve vakcínách může představovat pro rozvoj onkologických onemocnění nebo pro způsobení neplodnosti.

Počátkem ledna 2025 vzniknul druhý dopis, kterým se vědci opakovaně snažili přimět politiky k reakci. Kromě připomenutí obav ze současných mRNA vakcín signatáři dopisu upozornili i na riziko nově testovaných samoreplikujících vakcín. V dopise žádají o „…dokumenty, které podporují tvrzení, že povolené množství residuální DNA v mRNA vakcínách (včetně sekvencí odvozených z SV40 viru ve vakcínách firmy Pfizer) nepředstavuje ohrožení integrity genomu lidských buněk“. Opakovali výzvu k okamžitému zastavení používání mRNA vakcín a ke stažení všech těchto produktů z trhu. Vyzvali k nezávislému a transparentnímu vyšetření procesu schválení a používání mRNA vakcín a ministry požádali o „… předložení vědeckých důkazů, že mRNA vakcíny neohrožují integritu lidského genomu.“

Na odpověď jsme čekali velmi dlouho. Úřad vlády ČR zareagoval sice už na první dopis profesora Berana 19. prosince s tím, že podnět byl předán k přímému vyřízení na Ministerstvo zdravotnictví. Jelikož ministerstvo nereagovalo vůbec, ozvala se panu ministrovi bývalá senátorka MUDr. Jitka Chalánková znovu a žádala o jeho reakci na ony dva dopisy NG.

Na odpověď jsme čekali čtyři měsíce. Nevíme přesně, kdo je autorem odpovědi, kterou ministr Válek zaslal 9.dubna 2025 profesoru Jiřímu Beranovi. Předpokládáme, že to nebyl sám pan ministr, ale že mu dopis někdo (jak je zvykem) připravil. Naši odpověď pan ministr nežádal, přesto si dopis zaslouží zveřejnění a podrobnou analýzu.

Odpověděl ministr Válek na to, na co jsme se ptali?

V devítistránkovém dokumentu jsme hledali hlavně odpovědi na otázky, které byly uvedené ve třech zaslaných dopisech. Obecný úvod, ve kterém jsou jen obecné fráze, tedy ponechme stranou.

Autor dokumentu (nebo pan ministr, byl-li to on sám) uvádí, že „plasmidová DNA není součástí mRNA vakcín a není ve složení těchto vakcín.“ Připouští sice, že je plasmidová DNA použita jako templát pro výrobu mRNA, ale je přesvědčený o tom, že „v dalších krocích výrobního procesu dochází k cílenému štěpení zbytkové DNA pomocí enzymu DNAasy a jejímu odstranění výrobními kroky k tomuto účelu vyvinutými“. Problém uzavírá tak, že: „V léčivé látce se tedy plasmidová DNA vyskytuje pouze v reziduálním množství, které je rutinně kontrolováno na každé vyrobené šarži léčivé látky“. Nemá obavy z chyb na straně výrobce, který v průběhu výroby vakcíny kontroluje: „Reziduální množství DNA je kontrolováno výhradně validovanými analytickými metodami“. A dodává: „Tyto výsledky jsou kontrolovány dříve, než je každá šarže propuštěna na trh v EU“. Dále autor uvádí, že detailní popis celého výrobního procesu je součástí registrační dokumentace, kterou obdržela EMA a že odborníci SÚKL se „aktivně podílí na hodnocení předložené registrační dokumentace“.

To, že byly zjištěny vyšší hladiny DNA, než je povolený limit v registrační dokumentaci (Mc Kernan et al. 2023), komentuje autor tak, že „v tuto chvíli není možné potvrdit validitu či správnost prezentovaných výsledků“ a že „opakované testování Ústřední laboratoří pro kontrolu léčiv komerčních šarží Comirnaty pomocí testovací metody výrobce poskytlo podobné výsledky obsahu reziduální DNA, jaké uvádí výrobce, tedy ve stanovených limitech.“ Dodává, že „stejnou informaci poskytla i australská léková agentura TGA.“

Podíváme-li se na zdroje, o které se autor opírá, tak v publikaci Kaiser et al. (2025) autoři analyzovali přítomnost DNA pouze ve čtyřech lahvičkách Comirnaty (s exp. 2023 a 2024) a dvou lahvičkách Spikevax (exp. 2022). A otevřeme-li si odkaz na stránky australského úřadu, pak zde žádné výsledky testů vakcín nejsou, najdeme jen zamyšlení zaměstnanců úřadu nad informacemi publikovanými v článcích autorů testujících DNA ve vakcínách, které úřad označuje jako „zavádějící informace“. Úsměvné je, že tam tvrdí, že „některé z těchto studií používají velmi malý počet vzorků, například pouze tři lahvičky. Studie také použily vzorky, které byly dávno po datu spotřeby.“ Podíváme-li se zpět do publikace Kaisera, kterou uvádí pan ministr, pak by tato studie z pohledu australského regulačního úřadu patrně také neobstála.

K problematice možného riziku přítomnosti SV40 ve vakcínách, autor dopisu připouští, že SV40 je v plasmidu přítomný, ale je přesvědčený, že je rozštěpen a že, pokud je přítomen v produktu, tak ve velmi malém množství a „neexistuje žádný vědecký důkaz toho, že by se kterékoliv z těchto fragmentů SV40 mohly včlenit do lidské DNA a ovlivnit funkci genů“. Autor k tomuto svému subjektivnímu názoru o riziku SV40 neuvádí žádný odborný zdroj. Jenže už zapomíná na fakt, že je to ministerstvo zdravotnictví (resp. výrobce vakcíny), nikoliv my, na kom leží důkazní břemeno, že se SV40, případně přítomné ve vakcíně, nemůže včlenit do genomu a ovlivnit tak expresi genů. Tedy v tomto bodě nás odpověď neuspokojila.

V další části dopisu autor probírá nežádoucí účinky mRNA vakcín. Připouští výskyt myokarditidy a perikarditidy po vakcinaci a odvážně tvrdí, že „z dostupných údajů je známo, že u většiny případů myokarditidy a perikarditidy, které vznikly v příčinné souvislosti s podáním mRNA vakcín, byl lehčí průběh a došlo k zotavení.“ A dále podotýká, že „myokarditida je současně známou komplikací onemocnění covid-19, při kterém se objevuje častěji než po vakcinaci“. Nemá potřebu doložit daty či odbornými publikacemi svůj názor, který je navíc mylný. Patrně mu unikla publikace Mead et al. (2025), ve které autoři, mezi kterými je i světoznámý kardiolog Peter A. McCullough, podrobně vysvětlují z různých hledisek závažnost myokarditid vyvolaných vakcinací proti covidu a porovnávají je s myokarditidami po infekci. Takže zase nic…

Autor zmiňuje také poruchy menstruačního cyklu, přičemž uznává souvislost vakcinace se silným menstruačním krvácením, které považuje za „nezávažné a dočasné“. V dalším odstavci tvrdí, že „do současné doby na základě robusních dat, která jsou o mRNA vakcínách známá, nebyla identifikována příčinná souvislost mezi vakcínami a vznikem autoimunitních onemocnění a poruch srážlivosti krve“. „…Neexistují ani vědecká data, která vedou k podezření, že mRNA vakcíny způsobují („turbo“) rakovinu, cukrovku, demenci či problémy s plodností.“ Opět vše bez odkazu na zdroje či ona „robusní data“. Za zvýšení výskytu nádorových onemocnění ale dle autora dopisu může infekce SARS-CoV-2 (Ogarek et al 2023) a „změněná dostupnost lékařské péče a včasné diagnostiky některých onemocnění během pandemie covid-19 a mimo ni.“ Bylo by zajímavé vidět data o tom, jak byl omezený provoz onkologických ordinací a dalších specializovaných center v ČR v době pandemie, bohužel, ani tentokrát autor data neposkytuje.

Autor dopisu dále suverénně tvrdí, že vakcinace nezpůsobuje problémy s početím. Hodnotí efekt vakcinace na zdraví těhotných žen a dětí, ale trošku zapomíná, že zásadní problém kritici spatřují ve schopnosti žen přirozeně otěhotnět a nepotratit plod v prvních měsících těhotenství. Tři publikace ze čtyř, které v dopisu autor cituje, jsou zavádějící. Ciaponi et al a Wang et al (2024) jsou systematickými přehledy a metaanalýzami bezpečnosti vakcinace v průběhu těhotenství, zaměřené jsou zejména na očkování žen ve třetím trimestru. A práce Normana et al (2024) analyzovala data z norských a švédských registrů s cílem sledovat vliv vakcinace v těhotenství na zdraví novorozenců. Tedy nic o vlivu na přirozené početí, neznalost nebo nepozornost?

Další citovaná práce – Zace et al (2022) se zdá být konečně trefou do černého. Bohužel jde o onen tragický systematický přehled a metaanalýzu, který jsme už kdysi kritizovali na stránkách SMIS. Autoři metaanalýzy tvrdili, že po vakcinaci se nezhoršuje schopnost otěhotnět u očkovaných osob, ale vybrali si k tomu pouze studie zahrnující ženy léčené v centrech s asistovanou reprodukcí nikoliv ženy, které chtěly otěhotnět přirozeně. Tedy o vlivu vakcinace na přirozené početí ani tato práce neposkytuje žádnou informaci.

Autor Válkova dopisu pak pokles plodnosti v ČR přisuzuje celé řadě socioekonomických důvodů, které daty či publikacemi potvrzené nemá, a odkazuje se pouze na studii Jasilioniene et al. 2025 sledující trendy v plodnosti ve vyspělých zemích v posledních letech. Jako na schvál ale autoři Českou republiku uvádějí mezi zeměmi, ve kterých se dostala plodnost pod očekávaný trend, který byl v zemi před očkováním proti covidu. Takže opět nás odpověď neuspokojila. Asi chápete, že reagovat na tento dopis Válka oficiální cestou, jsme považovali za ztrátu času.

Slováci v North Group nejsou, ale problém nepodceňují

Jiný postoj k riziku kontaminace vakcín zaujala vláda Slovenské republiky. V médiích vzbudila pozornost analýza covidových vakcín, kterou na žádost Petera Kotlára provedla laboratoř viroložky a soudní expertky Soni Pekové. Ve vakcínách vysokou koncentraci DNA fragmentů potvrdila. S těmito výsledky byla seznámena slovenská vláda, byla jimi znepokojena a pro jistotu ještě zadala přešetření těchto nálezů u slovenských státních institucí. Ty v tuto chvíli na úkolu pracují: „Biomedicínske centrum SAV (BMC SAV), v. v. i., prijalo spolu so Štátnym ústavom pre kontrolu liečiv (ŠÚKL) od ministra zdravotníctva SR Kamila Šaška poverenie na analýzu vybraných retenčných šarží vakcín proti ochoreniu COVID-19. Analýza bude prebiehať v úzkej spolupráci SAV a ŠÚKL. Obe inštitúcie už začali potrebné odborné procesy a prípravné aktivity. Technické detaily poverenia boli dnes spresnené na rokovaní s ministrom zdravotníctva SR Kamilom Šaškom a ministrom školstva SR Tomášom Druckerom na pôde Biomedicínskeho centra Slovenskej akadémie vied.“ Ač byla analýza zadaná už z kraje května, výsledky zatím nebyly sdělené.

Až po žních

Pan ministr Válek zůstává v klidu. Nemá jakoukoliv potřebu ověřovat přítomnost DNA v šaržích českých vakcín proti covidu, neguje riziko zdravotního rizika, nemá potřebu pozastavit vakcinaci mRNA produkty. Spokojeně pracuje na Národní očkovací strategii pro roky 2025-2029. Ale co když se ukáže, že měla North Group pravdu?

DATACON – soutěž v analýze covidových dat

Jaroslav Janošek

Vzpomínáte si, kolikrát jsme volali po otevřených analýzách dat? Kolikrát jsme říkali, že studie, které neposkytují surová data, jsou bezcenné, protože nevíme, zda se jim dá věřit? Vypadá to na první vlaštovku…

Pod záštitou projektu Archa 21, financovaného Karlem Janečkem, byla vyhlášena soutěž DATACON o nejlepší analýzu (včetně interpretace a prezentace) dat dvou zdravotních pojišťoven. Vítěz si odnese 121.000 Kč, dalších deset týmů pak 12.000 Kč. Soutěžící po registraci získají anonymizovaná řádková data obsahující informace o věku, pohlaví, úmrtích, všech očkováních pojištěnců proti covidu a všech předpisech systémových kortikoidů vystavených těmto pojištěncům od roku 2015 do roku 2023. Každý pojištěnec je označen unikátním kódem, který umožňuje párovat předpisy léků i očkování každého pojištěnce.

https://www.archa21.cz/datacon#registrace

Protože systémové kortikoidy se používají v léčbě zánětlivých stavů i autoimunitních poruch, může jejich spotřeba sloužit jako dobrý indikátor těchto problémů v populaci. Obojí (chronické záněty i autoimunitní poruchy) se mohlo vyskytnout v důsledku covidu. Teoreticky bychom tak mohli přinejmenším v neočkované populaci očekávat nárůst spotřeby systémových kortikoidů v důsledku prodělání covidu. Pokud tedy vakcíny před těmito následky chránily, mohli bychom očekávat, že nárůst jejich spotřeby u očkovaných bude nižší než u neočkovaných. Pokud neměly efekt, nárůst se dá očekávat stejný v obou skupinách a pokud škodily, můžeme očekávat vyšší nárůst v očkované skupině.

Registrace do soutěže už probíhá, hotové analýzy by se měly zaslat do půlky srpna a v září pak proběhne finále – minikonference, na které budou účastníci prezentovat své výsledky a kde porota složená z odborníků napříč spektrem bude jednotlivé příspěvky hodnotit.

Jaký bude výsledek? Pomáhaly vakcíny? Škodily? Neměly efekt? Shodnou se vůbec statistici vycházející ze stejných dat na výstupech a výsledcích? Tohle je konečně příležitost začít dělat covidovou vědu tak, jak se dělat má – otevřeně a pod veřejnou kontrolou, s účastí možnou pro všechny, bez ohledu na to, jestli stojí na některé straně barikády, nebo ne.

Proto uveřejňujeme tuto zprávu – pokud umíte pracovat s daty, přihlaste se do soutěže, ať už jako jednotlivec nebo jako tým. A pojďte sami na reálných datech zjistit, jak to teda všechno doopravdy bylo…

Retro okénko nejen pro Zdeňka Hela

Zuzana Krátká

Členové spolku Iniciativa Sníh to mají s námi těžké. Na facebooku Iniciativy Sníh se nedávno objevil příspěvek jakéhosi Líného laboratorního pláště alias doc. Mokrého z Utrechtu, který zpochybnil kvalitu preprintu publikace, jejíž spoluautorem je Tomáš Fürst. V kritizované studii se probírá možný vliv vakcinace proti covidu na pokles počtu narozených dětí. Tomáš Fürst panu docentovi napsal odpověď, kterou naleznete na webu SMIS. A reakcí pana docenta byl další článek, který neobsahoval k našemu zklamání žádné nové věcné argumenty, ale jeho autor se vrátil ke staré dobré taktice dehonestace autorů, tedy ad hominem útokům. „Není to nevědomost. Mnoho lidí stojící za SMIS je vzdělaných. Jedna pracuje na klinice pro IVF a označuje se za imunoložku, další má titul z matematiky, další vede národní laboratoř pro arboviry, jeden je bývalý veterinář a zaměstnanec farmaceutické společnosti, který se stal taxikářem, a další studovala metalurgii, ale nyní tvrdí, že se specializuje na původ virů.“

Jak podotknul Tomáš Fürst: „Celá tahle výměna byla dosti poučná. Covidisté se celou dobu vyhýbali jakékoliv odborné debatě s námi. Prostě nás označili za dezinformátory a tím to haslo. Teď se poprvé pokusili o odbornou diskusi. Jak to dopadlo, vidíte sami.“

Uplynulo pár dní a na webu InFakta vyšel další díl podcastu „Oč tu běží“, ve kterém Markéta Dobiášová s Cecílií Jílkovou vyzpovídaly Romana Kovaříka (onoho bývalého epizootologa, pak odborníka Pfizeru a v současnosti v Praze spokojeně taxikařícího ne-člena SMIS). Rozhovor se stočil i na osobu Zdeňka Hela, profesora University of Alabama. Vědce, který se stal na konci roku 2020 emisarem John Snow Memoranda v ČR, které se v našich končinách zjevilo v podobě Iniciativy Sníh. Do té doby veřejnosti zcela neznámý akademik z USA byl najednou českým občanům médii představen jako věhlasná kapacita, která propagovala testování, lockdowny a očkování jako jediné možné metody, jak zatočit s pandemií. Iniciativa Sníh frontálním útokem během roku 2021 vytlačila z mediálního prostoru každého kritika, který by to chtěl zpochybnit. Ačkoliv se v tomto díle Oč tu běží vůbec o SMIS nehovoří a my jsme jen vyvěsili upozornění na něj na našem fb, Zdeněk Hel šmahem zkritizoval autory podcastu i SMIS. Roman Kovařík Helovy injektivy pečlivě okomentoval na svém facebookovém účtu, já považuji za rozumné objasnit ještě tu pasáž týkající se SMIS.

Pan Zdeněk Hel na svém facebookovém profilu tvrdí, že: „(pan Kovařík) s pacienty nikdy nepracoval, stejně jako paní Krátká, Fürst ani další členové SMIS. Žádný z několika málo členů dezinformačního spolku SMIS není epidemiolog ani lékař v oblasti infekčních chorob. Jejich cílem a úsilím je, ve spojení s extrémistickými stranami jako PRO, rozvracet demokratickou společnost snižováním důvěry občanů v experty a vládní organizace. Spolek SMIS veřejně prohlašuje, že vakcíny proti covidu způsobily smrt statisíců a miliónů lidí nebo že způsobují neplodnost mužů i žen, a to bez jakýchkoli důkazů.“

Abychom to uvedli na pravou míru, kolega Zdeněk Hel takto dehonestačně hovoří o mikrobioložce a viroložce MUDr. Haně Zelené PhD., vedoucí oddělení virologie a Národní referenční laboratoře pro arboviry ve Zdravotním ústavu v Ostravě, dále o imunologovi a mikrobiologovi MVDr. Václavovi Fejtovi, vedoucímu laboratoře imunologie a infekční sérologie havlíčkobrodské nemocnice a o mně, RNDr. Zuzaně Krátké, PhD., zástupkyni vedoucí imunologické laboratoře GENNET v Praze. Naše tři statistiky – prof. RNDr. Arnošta Komárka, Ph.D., doc. PaedDr. RNDr. Stanislava Katinu, Ph.D. a učitele matematiky s kanceláří vedle uklízeček RNDr. Tomáše Fürsta, Ph.D. pro tentokrát necháme stranou.

Akademik Hel si nevšimnul, že se imunologové v České republice na jaře 2020 neflákali a že dělali při své běžné rutinní práci navíc ještě i vědu – takovou tu základní (nikoliv akademickou) klinickou imunologii a virologii. Nestatističtí členové budoucího SMIS byli a jsou rutinéři, nikoliv akademici. A jsou na tuto svoji profesní odbornost hrdí. Ta klinická rutina je totiž mnohem pestřejší než vědecký výzkum, nejen ve spektru vzorků a nemocí. S výskytem nové infekční nemoci bylo nezbytné propojit znalosti a možnosti většího počtu pracovišť. Nenajdete v jedné laboratoři zavedené všechny dostupné metody, každá má k dispozici něco jiného, každá z nich je vybavená jinými typy analyzátorů a v každé pracují lidé s jinými zkušenostmi. A my, co jsme mnohem později (na jaře 2021) založili SMIS jsme dokázali naše různé znalosti a různé možnosti propojit a velmi rychle zlepšovat diagnostiku nové infekční choroby. S příchodem nového koronaviru jsme se zaměřili na to, abychom 1) monitorovali vývoj epidemie v jednom z prvních českých ohnisek covidu, 2) pomohli otestovat firmám nové diagnostické soupravy určené ať už k průkazu viru nebo k průkazu protilátek,3) v séroprevalenční studii jsme (na rozdíl od vládního Prevalu) správně stanovili promořenost populace v jižních Čechách a určili jsme správně i smrtnost covidu, 4) prokázali jsme dlouhodobý výskyt a ochrannou funkci protilátek proti covidu. Je zajímavé, že do září 2020 jsme se, my budoucí členové SMIS, neznali. Ale jako nejrychlejší a nejlepší „rutinéři“ jsme se sešli na prvních imunologických akcích, které se covidu věnovaly.

Stojí za to si připomenout s kým vším jsme se setkali na podiích těchto odborných akcí. Na té úplně první akci Dynexu v Buštěhradě, která proběhla v září 2020 jsme s Hankou Zelenou přednášely společně s prof. Říhovou a prof. Grubhofferem, v Ústí nad Labem na Severočeské imunologické konferenci jsem měla přednášku já i Vašek Fejt ve stejném bloku s prof. Bartůňkovou. V jiných blocích této dvoudenní konference přednášeli např. prof. Prymula a prof. Vašáková. Následovala konference ČSAKI v říjnu 2020 a v laboratorní sekci zazněla i naše přednáška o jihočeské séroprevalenční studii. Zde jsem byla ve stejné sekci např. s prof. Střížem. Později v únoru 2021 jsem na imunologickém semináři na téma „Covid a imunita“, který se konal v Praze ve vymrzlém sále Lékařského domu, přednášela společně s prof. Vašákovou a prof. Šedivou, na dálku se připojili prof. Šebo a prof. Dřevínek. Celá tato „pracovní schůze“ byla přenášena online. Podobně byla on line z Prahy přenášena tradiční konference, která se konaá na jaře v Lotomyšli. Na ní přednášel Vašek Fejt, já jsem se na natáčení také jako spoluautorka přišla podívat a potkali jsme se zde třeba s prof. Krejskem nebo prof. Dřevínkem a pár dní na to náměstkyní MZČR jmenovanou prof. Vašákovou. Další odborné akce s naší účastí se konaly v průběhu roku 2021 a má asi nejdůležitější (a nejtěžší) covidová přednáška proběhla v únoru 2022, již prezenční formou, v plném sále Lékařského domu. Pamatuji si, že v programu byl i doc. Koblížek a doc. Petráš. Hanka Zelená měla v té době zase přednášky na akcích mikrobiologických či epidemiologických. A velmi důležitý byl i náš seminář pořádaný v srpnu 2021 pro senátory a poslance, který na půdě Senátu zorganizovaly senátorky MUDr. Jitka Chalánková a MUDr. Alena Dernerová.

Tři členové SMIS – Hanka Zelená, Vašek Fejt a Arnošt Komárek – se na podzim 2021 zapojili do práce Válkova Národního institutu pro zvládnutí pandemie. Všechny jejich příspěvky, které zazněly v rámci NIZP najdete na webu SMIS. A neuvěřitelné množství času a energie stály publikace, které byly zveřejněné zejména v českých odborných lékařských časopisech (zpětně znovu velmi děkuji Časopisu lékařů českých), ale též jsme publikovali v zahraničních periodikách. Dám si tu práci a připravím jejich dlouhý seznam, kdyby se náhodou Historie na to zeptala.

Tvrzení pana Hela jsou jednoznačně dehonestační a lživé. Že to celé bylo jinak, než jak to americký akademik za oceánem popisuje, naši kolegové profesoři i posluchači našich přednášek vědí. Cílem nás „laboratorních rutinérů“ bylo od počátku pandemie poskytovat odborné i laické veřejnosti data z našich laboratoří, od našich pacientů a doplňovat je informacemi z aktuálních zahraničních publikací. Organizátoři vědeckých odborných akcí zvou k přednáškám zkušené odborníky, kteří mají zajímavé vědecké informace, nikoliv nějaké politické rebely, jak to naznačuje Zdeněk Hel.

Do příchodu Iniciativy Sníh jsme politické názory vědců neřešili. Byla to Iniciativa Sníh, která apelovala na „správný světonázor“ a tvrdě potlačovala do té doby normálně probíhající vědeckou diskusi. Když jsme se postavili proti nesmyslnému uzavírání škol, lockdownům, zbytečnému plošnému testování, neúčinnému a nebezpečnému nošení roušek, očkování nedostatečně otestovanými vakcínami a léčbě nedostatečně otestovanými antivirotiky, označila nás za de facto třídního nepřítele. Naše obavy o možném negativním vlivu očkování proti covidu na plodnost populace, který naznačují data, záměrně pan Hel dezinterpretuje a staví se zcela proti tomu, že by se tato hypotéza měla ověřit. Návdavkem nám dává za vinu smrt nejprve desítek tisíc, později stovek tisíc a nyní už dokonce miliónů lidí.

Jsme hrdí na to, že jsme se jako SMIS stali symbolem covidového odboje, byť jsme to v roce 2020 rozhodně neměli v plánu. Velmi rádi spolupracujeme s dalšími statečnými rebely jako jsou Roman Kovařík, Angelika Bazalová či Markéta Dobiášová. Každý z nich, s temperamentem sobě vlastním, obohacuje na základě své erudice diskusi o covidovém tématu na sociálních sítích i v alternativních médiích. Vytvořili tak svět mimoakademické vědy a nastavují nemilosrdně zrcadlo lžím, které do éteru pouštějí „věhlasní akademici“. Není divu, že je z toho Helovi a jeho fanouškům „fyzicky nevolno“.

Prozatím nejsilnější důkaz, že mRNA vakcíny proti covidu zabily statisíce lidí

Tomáš Fürst

Čtenářům tohoto fóra je známo, že s kauzalitou je potíž. Chcete-li bezpečně zjistit, jak nějaká intervence, např. očkování, skutečně funguje, nezbývá než provést prospektivní randomizovanou placebem kontrolovanou a zaslepenou studii. Klíčovým aspektem randomizovaných studií je právě fakt, že o tom, kdo dostane vakcínu a kdo placebo, rozhoduje los (tedy náhoda), takže není důvod, aby se očkovaná a neočkovaná skupina lišila v jakékoliv důležité charakteristice, která by mohla mít vliv na výsledek.

Takové studie v případě mRNA vakcín proti covidu proběhly, ale měly tolik problémů (psali jsme o nich zde), že jsme se o bezpečnosti těchto produktů nedozvěděli vůbec nic a o jejich účinnosti žalostně (a podezřele) málo. A to ještě připomínám, že registrační studie proběhly s vakcínou, která byla vyrobena jiným postupem, než který byl později zaveden na výrobu vakcín použitých k očkování stovek milionů lidí po celém světě!

Od začátku masivní očkovací kampaně jsou všechna fantastická tvrzení o nesmírné účinnosti a naprosté bezpečnosti mRNA vakcín založena na observačních datech. Jenže s observačními daty je potíž – právě proto, že očkovaní se od neočkovaných liší v mnoha různých důležitých aspektech, je téměř nemožné dobrat se analýzou observačních dat k nějakému rozumnému kauzálně interpretovatelnému závěru. Jen si vzpomeňte na naše texty o efektu „zdravého očkovaného“, které dokazují, že buď jsou mRNA vakcíny učiněným elixírem mládí (který vás učiní téměř nesmrtelným), nebo jsou všechny řeči o 95% účinnosti vakcín proti úmrtí s covidem naprosto zcestné („b“ je správně).

Tento Damoklův meč visící nad všemi observačními studiemi se používá velmi asymetricky. Kdykoliv observační data ukazují nízkou mortalitu ve skupině očkovaných, jsou z toho titulky v mainstreamových médiích (se samozřejmou kauzální interpretací). Kdykoliv observační data ukazují vysokou mortalitu ve skupině očkovaných, vakcinační roztleskávači si vzpomenou, že observační data přece nelze kauzálně interpretovat.

Člověk by tedy mohl propadnout skepsi, že se pravdu už nikdy nedozvíme, protože randomizované studie už zpětně nikdo neudělá. Naštěstí jsou ale chytré hlavy, kterým se podařilo z observačních dat dostat výsledek, který je tak blízko kauzální interpretaci, jak se jen lze dostat. Jedna chytrá hlava sedí na krku Josepha Ladapa, což je hlavní hygienik státu Florida, kterému jsme se na tomto fóru již jednou věnovali. Druhá chytrá hlava patří Retsefu Levimu z MIT. Tito dva spolu s Melissou Jordan (o které nic bližšího nevím) publikovali fascinující studii, která prozatím visí pouze na MedRxiv. (Vzhledem k tomu, jaký zájem o podobné výsledky jeví akademický mainstream, tam bude patrně viset ještě dlouho.)

Autoři si ze zdravotního systému státu Florida vytáhli data o přibližně devíti milionech dospělých, kteří byli očkovaní buďto dvěma dávkami mRNA vakcíny firmy Pfizer (BNT162b2) nebo dvěma dávkami mRNA vakcíny firmy Moderna (mRNA-1273). Z těchto devíti milionů vybrali níže uvedeným způsobem dvě skupiny – skupinu A očkovanou dvěma dávkami Pfizeru a skupinu B očkovanou dvěma dávkami Moderny. Obě skupiny obsahovaly každá asi tři čtvrtě milionu lidí a kouzlo je v tom, že skupiny byly přesně 1:1 „matched“ na věk, pohlaví, rasu, etnický původ, čas očkování a oblast, kde očkovaný bydlí. Laicky řečeno, každý očkovaný Pfizerem měl svého dvojníka, který mu byl co nejpodobnější, ale byl očkován Modernou. Ve skupinách A a B potom autoři sledovali (během 12 měsíců od druhé dávky) riziko úmrtí z jakékoliv příčiny, úmrtí na covid, úmrtí z kardiovaskulárních příčin a úmrtí nesouvisející s covidem. Velmi chytře ovšem taky sledovali riziko, že se člověk stane obětí vraždy nebo že spáchá sebevraždu. Je totiž skoro jisté, že typ vakcíny proti covidu opravdu nemá vliv na to, jestli se stanete obětí vraždy či spácháte sebevraždu. Naproti tomu, skoro každý „confounder“, který ovlivňuje riziko úmrtí na jakoukoliv nemoc, bude také ovlivňovat i riziko, že se stanete obětí vraždy či sebevraždy. Proto se tento tzv. „vaccine neutral endpoint“ používá jako indikátor, jestli jsou skupiny A a B skutečně srovnatelné ve všech možných i nemožných aspektech.

A jak to dopadlo?

Klíčová je Tabulka 3 v citovaném článku, kterou zde přetiskujeme:

https://www.medrxiv.org/content/10.1101/2025.04.25.25326460v1

Skupiny A a B jsou skutečně perfektně srovnatelné. To je doloženo tím, že riziko sebevraždy či vraždy se v obou skupinách statisticky neliší. Jinak řečeno, skupiny A a B jsou tak vyvážené, jako kdyby vznikly randomizací.

Hlavním výsledkem studie je to, že lidé ve skupině A (očkovaní Pfizerem BNT162b2) mají asi o třetinu větší šanci úmrtí z jakékoliv příčiny než lidé ve skupině B (odds ratio je asi 1.37). V případě úmrtí na kardiovaskulární příčiny je tato šance vyšší o polovinu (OR = 1.53) a v případě úmrtí na covid dokonce skoro dvojnásobná (OR=1.88). V případě necovidových úmrtí je tato šance opět asi o třetinu vyšší (OR=1.30).

Co to všechno znamená? Jsou v zásadě čtyři možnosti:

Obě skupiny nejsou dobře vyvážené a tento velký a významný rozdíl v mortalitě je vysvětlen nějakým faktorem, na který autoři zapomněli. Proti tomu velmi silně svědčí jednak pečlivý matching, ale také fakt, že „vaccine neutral endpoint“ se mezi oběma skupinami nijak významně nelišil. Těžko si představit, že by případný opomenutý faktor neměl žádný vliv na sebevraždy či vraždy. Autoři ovšem sami v sekci „Limitations“ poctivě připouštějí, že nemají data například o komorbiditách.
Celé je to nějaké zfušované či zfalšované. Proti tomu velmi silně svědčí fakt, že veškeré zdrojové kódy jsou veřejně přístupné (data samozřejmě nikoliv) a článek je skvěle napsaný. Výsledek je navíc natolik třaskavý a establishmentu nepohodlný, že – kdyby nebyl úplně neprůstřelný – mohl by si hlavní hygienik státu Florida rovnou začít balit kufry. Jediné, co neušlo pozorným – a dobou covidovou nemilosrdně trénovaným – očím členů a přátel sdružení SMIS jsou naprosto identická čísla v pravém horním rohu výše citované tabulky. Tipujeme, že je to chyba vzniklá při přepisu čísel do tabulky.
Vakcína firmy Moderna je elixír mládí, který skutečně snižuje pravděpodobnost úmrtí, a to nejen na covid, ale i na všechno ostatní. Kdyby to tak ovšem bylo, měli bychom v celých Spojených státech pozorovat zásadní propad celkové mortality, protože se tímto elixírem mládí nechaly naočkovat miliony lidí. Pozorujeme však pravý opak – od začátku očkovací mánie mají Spojené státy zásadní množství nadúmrtí (excess mortality), navzdory tomu, že během epidemie umřela spousta lidí, kteří už znova umřít nemohou, takže se nadúmrtí měla propadnout do záporných čísel. Stal se však opak, jak se můžete přesvědčit na obrázku, který z „Our World in Data“ přetiskujeme níže. (A to si navíc myslíme, že metodika výpočtu nadúmrtí, kterou OWD používá, je ošidně milosrdná, o tom ale až jindy …)
Vakcína firmy Pfizer má širokou škálu nežádoucích účinků, které zvyšují pravděpodobnost úmrtí, zejména úmrtí na covid, ale také na kardiovaskulární a všemožné jiné příčiny. A to si prosím uvědomte, že toto zvýšené riziko úmrtí hodnotíme vzhledem ke skupině očkované Modernou! Takže pokud Moderna taky není zrovna dvakrát zdravá, jsou výše citovaná čísla ještě mnohem více varující.

Výsledek této studie je tak blízko kauzální interpretaci, jak se jen lze s observačními daty dostat. Dle mého názoru je téměř jisté, že platí interpretace číslo 4 výše, tedy že vakcína firmy Pfizer způsobuje úmrtí, která jsou pozorována ve skupině A navíc oproti skupině B.

Tak si ty poměry šancí račte pronásobit počtem lidí očkovaných dvěma dávkami experimentální genové ~~terapie~~ vakcíny firmy Pfizer.

Jako poznámku pod čarou dávám k lepšímu, že se mi v recenzním řízení tohoto článku – které na SMIS probíhá mnohem důkladněji, než kupříkladu v NEJMu – „pohádali“ dva oponenti, jestli jsou či nejsou konfidenční intervaly OR v prvním řádku Tabulky 3 příliš podobné konfidenčním intervalům v druhém řádku. Argumentace na obě strany byla silná a zajímavá.

To jen abyste věděli, že SMIS vám přináší pouze takové informace, do kterých nemilosrdní recenzenti zkusmo zabodli své jehly, špičky, sochory a kůly … a ony zůstaly stát.

Americká vláda ruší doporučení očkovat zdravé děti a těhotné ženy vakcínami proti covidu

Tomáš Fürst

Před několika hodinami vystoupil ministr zdravotnictví Spojených států amerických s prohlášením, že CDC s okamžitou platností odstranilo vakcíny proti covidu ze seznamu doporučených očkování pro zdravé děti a zdravé těhotné ženy. Prohlásil, že neexistují žádná klinická data, která by podporovala opakované očkování dětí.

Vedle něj stojící šéf NIH Jay Bhattacharya prohlásil, že tohle rozhodnutí je podpořeno „dobrou vědou a selským rozumem“. A třetí z poslů dobrých zpráv – šéf FDA Marty Makary – zopakoval, že neexistuje evidence, která by ukazovala, že očkování dětí proti covidu má dnes nějaký smysl a že mnohé země na světě už od toho dávno upustili.
Robert Kennedy uzavřel toto vystoupení prohlášením, že je americká administrativa opět o krůček blíže splnění slibu, který Donald Trump dal americké veřejnosti, tedy „to Make America Healthy Again“.
Obyvatele české kotliny by mělo toto prohlášení uvést do znepokojivého zmatku. Čeští odborníci doporučují očkování proti covidu dětem od 6 měsíců věku a těhotným ženám také. Na konci textu svého doporučení se odvolávají na mnoho zdrojů, z nichž značná část pochází z FDA a CDC. Jenže z těchto dvou institucí jsme právě slyšeli opačné doporučení.
Zřejmě tedy existují dvě vědy. Jedna věda, na které je založeno doporučení kolegy Chlíbka a jeho věrných, očkovat vše, co má ruce a nohy. A druhá věda, na které je založeno rozhodnutí amerických orgánů nechat zdravé děti a těhotně ženy na pokoji.
Pokud se podíváme, kterým z těchto dvou doporučení se lidé u nás ve skutečnosti řídí, zjistíme, že obyvatelé české kotliny také hlasují pro dobrou vědu a selský rozum.
Tak teď ještě nějak zařídit, aby se dobrá věda a selský rozum vrátili i do českého veřejného zdravotnictví…

Dnes jsme se s Českou televizí setkali u exekučního soudu

Zuzana Krátká

Dnes jsme byli předvoláni k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k projednání exekuce proti České televizi. Poté, co jsme vloni v červenci vyhráli soud, měla ČT povinnost v pořadu Newsroom zveřejnit omluvu. Měla tím napravit svůj prohřešek, že se reportáží publikovanou v prosinci 2021 „neoprávněně hrubě dotkla dobrého jména, profesní i osobní cti“ tím, že mě „propojila s dezinformačními a antivaxerskými komunitami“.

Klíčovou pasáží v rozsudku bylo toto:„Ačkoli žalobkyně vstoupila se svými názory do veřejného prostoru, nebylo prokázáno, že by se jednalo o dezinformace nebo výmysly. Naopak šlo o názory otevřené, hodnotící jednotlivá fakta a ponechávající prostor pro zodpovězení některých otázek v budoucnu. Naproti tomu reportáž měla vyznění odsuzující, odstrašující od určitých informačních zdrojů, mezi něž byla žalobkyně neprávem zařazena. Žalovaná ani nedala žalobkyni prostor k vyjádření. Toto pochybení nelze bagatelizovat jen proto, že v reportáži zazněly i kritické názory, jak to učinil soud I. stupně. Jedná se tedy o nepřiměřené hodnocení, které nemá oporu v objektivní skutečnosti. Sdělení žalované je takového charakteru, že mohlo způsobit poškození profesní cti a pověsti žalobkyně. Újma žalobkyně, způsobená žalovanou, proto zaslouží soudní ochranu.” Děkuji tímto ještě jednou soudcům Městského soudu v Praze za tato milá slova.

Reportáž o mně sice z onoho dílu Newsroom zmizela, ČT zaplatila náklady na soudní řízení a 20 tisíc korun k tomu, ale omluva se redakci hodně nevyvedla.

Vedení České televize zveřejnění soudem nařízené omluvy pojalo jako akci „hlavně nenápadně“. Zatímco ona „ostudyplná reportáž“ v délce několik minut byla odvysílána v samém úvodu pořadu v dobách covidového temna, omluvu umístil tým publicistiky na samý závěr prázdninové lite verze pořadu, která byla vysílána v jiném čase a v podstatě jen obsahovala starší díly podcastu Background, který s publicistickým pořadem Newsroom má jen velmi málo společného. Navíc byla omluva zobrazena až po jeho ukončení pořadu redaktorkou.

Reakcí z naší strany byl nejprve dopis bývalému řediteli Součkovi, na který mi však neodpověděl a ozvalo se jen právní oddělení ČT. Další můj dopis putoval na Radu ČT, která se za mě sice postavila, ale ani ta pana ředitele nedonutila ke změně postoje. Blíže o tom jsme psali zde. Takže nakonec jsme se s JUDr. Tomášem Nielsenem rozhodli vymáhat omluvu exekucí. To se České televizi nelíbilo, a tak podala návrh na zastavení exekuce a až do dneška jsme čekali na projednání u soudu.

Za ty tři roky soudních jednání jsem si už zvykla na to, že u soudu mám mlčet, nejsem-li tázána. Je to pak ale takové jednání „o mně beze mě“. A při mém temperamentu nebylo vždy příjemné být jen za posluchače. Dnes to bylo relativně krátké, ze strany soudkyně dobře připravené, bez dusné atmosféry, a už po necelé hodince jsme odcházeli s informací, že je projednáno a „usnesení obdržíme do datové schránky“. Takže snad jsme na konci naší cesty.

Překvapivě už dnes, i bez vysloveného závěru, cítím velkou úlevu. To uspokojení pramení z toho, že jsem měla možnost – hlavně díky Tomášovi Nielsenovi a přátelům z institutu Pro Libertate – udělat maximum pro to, aby byl ten, kdo mi / nám ublížil, donucen napravit škodu, kterou způsobil svou špatnou novinářskou prací. Ať to dopadne tak, že vyhrajeme, nebo i když prohrajeme, bojovali jsem až úplně do konce. Víc se dělat nedalo. A to je fajn pocit.

Rozhodně nejsem sama, komu Česká televize v posledních letech ublížila svou nekvalitní prací. Dochází k tomu mj. proto, že se poškození lidé nemohou či nechtějí bránit, a novinářům tak jejich útoky a lži jednoduše procházejí. S Tomášem Nielsenem jsme se rozhodli, že je na čase tuto praxi změnit. I z toho dnešního jednání právníka protistrany bylo zřejmé, že si vůbec neuvědomuje, jak moc selhala lidsky „jeho ČT“, konkrétně redakce publicistiky, i lidé, kteří stojí za Newsroomem. Svou vinu však nesou i oba bývalí ředitelé ČT. A též právní oddělení, které průšvihy novinářů ČT řeší. Neomlouvá je v mých očích, že „jen dělají svou práci“.

Paní soudkyně při jednání všechny doklady pečlivě zhlédla, nyní dle svého celý problém posoudí a uzavře. Jsme samozřejmě zvědaví na výsledek, ale ještě víc na její vyjádření. Doufám, že nebude posuzovat jen formální správnost, ale že se zaměří i na etický aspekt. Podle mého názoru nelze všechno lidské konání popsat pravidly. Zatím stále věřím, že lidé mají být vedeni k tomu, aby jednali čestně. Ne proto, že je to někde přesně popsáno, ale protože je to tak správně. V tomto případě se o omluvě se ctí hovořit opravdu nedá.

Tomáš právě na tento fakt v podkladech zaslaných k soudu upozorňuje: „Základní funkce omluvy ve věcech týkajících se ochrany osobnosti může být splněna pouze v případě, že je omluva přiměřená jednání, vůči kterému směřuje. Je přitom absurdní předpokládat, že by žalobce v podobných případech měl mít povinnost konkretizovat omluvu nad rámec toho, jak učinila oprávněná.“

Jedním z důvodů, proč jsme už dopředu nevolili podrobný „scénář omluvy“ bylo i to, že mnohdy se soud táhne roky a licitace protistran o znění omluvy se vede (podobně jako v našem případě) třeba až v posledních minutách soudního řízení. A v této situaci nemáte připravený podrobný scénář omluvy, jen její text. „Oprávněná je přesvědčena o tom, že není v silách člověka, který nemá zkušenosti s přípravou televizních pořadů a s televizním vysíláním, specifikovat způsob zveřejnění omluvy do takového detailu, aby si vysílatel (resp. provozovatel televizního vysílání) nebyl schopen najít cestu, jak se řádnému zveřejnění omluvy vyhnout. Právě proto je důležitý onen opakovaně zmiňovaný prvek přiměřenosti.“

Nevíme, za jak dlouho přijde usnesení od paní soudkyně. Ať to dopadne jakkoliv, chci poděkovat hlavně mému advokátovi a kamarádovi, JUDr. Tomášovi Nielsenovi, bez kterého bych nikdy svůj boj tak daleko nedotáhla.

Odpočívat po tomto boji nemůžeme. Máme před sebou další velký úkol. Chceme se pokusit zastavit ratifikaci Pandemické smlouvy WHO Českou republikou. Je to také docela velká výzva, ale jak víte, my se těžkých úkolů nebojíme. Jen v tomto případě potřebujeme i vaši pomoc – konkrétně prosíme o finanční podporu, abychom zaplatili práci lidem, kteří připraví kvalitní právní analýzu. SMIS také přiloží ruku k dílu v tom, čemu rozumí, ale toto je mnohem více parketa pro Tomáše Nielsena, právníky z ProLibertate a pro jejich kolegy. Takže není čas na zahálku a pokud nás v tomto boji finančně podpoříte a přispějete Pro Libertate na účet, budeme mít radost. A třeba se nám to podaří.

Číslo účtu Pro Libertate: FIO banka, 2803184316/2010

Jak jsem umazal Laboratorní Plášť

Tomáš Fürst

Kdesi v hlubinách internetu žije cosi, co si říká Líný Laborato r ní Plášť. Před nedávnem si svůj plášť ušpinil o náš preprint, ve kterém ukazujeme, že ženám očkovaným proti covidu se rodí podezřele málo dětí. Kolega Líný Plášť k našemu textu napsal jakousi podivuhodně mimoběžnou anonymní „recenzi“. Jeho text ochotně přejalo několik známých vakcinačních roztleskávačů, kteří použijí cokoliv, jen aby se nemuseli začít vážně zabývat daty.

Rozhodl jsem se využít této příležitosti, abych ukázal, jak daleko od reality je třeba odejít, aby se nad podezřele nízkou plodností očkovaných žen dalo povýšeně mávnout rukou. Černě ponechávám celý původní text Líného Pláště, moje odpovědi jsou červeně.

Minulý měsíc byl publikován preprint, který naznačuje spojitost očkování proti COVID-19 s poklesem porodnosti.

Líný Plášť uvádí link na starou verzi, kde byla chyba. Verze po opravě je zde.

Jedním z hlavních autorů je matematik Tomáš Fürst, člen Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS). Šest editorů vědeckých časopisů si příspěvek přečetlo a odmítlo ho ještě před zahájením recenzního řízení. SMIS a jeho stoupenci to interpretovali jako cenzuru a pokus o potlačení nepohodlných pravd.

Ve skutečnosti toto odmítnutí nebylo cenzurou, ale odráželo rychlou a oprávněnou reakci na zásadní vědecké nedostatky.

Nikdo z editorů nám žádné zásadní nedostatky nevytkl.

Tato rychlost není arogancí, ale profesionálním tříděním. Editoři ročně zpracovávají stovky rukopisů a jsou vyškoleni k tomu, aby okamžitě odhalili základní metodologické chyby. Ty chyby, které ve výše uvedeném preprintu našli, jsou chybami tak elementárními, že se jich každý začínající výzkumník naučí vyvarovat již v prvním roce studia.

Jak může Líný Plášť vědět, že editoři nějaké chyby našli? Nikdo z nich na žádnou nepoukázal.

Za prvé, chybí inferenční statistika. Autoři porovnávají četnosti pomocí sloupcových grafů, očkované ženy versus neočkované, ale nikdy netestují, zda se rozdíl mohl objevit náhodou. Obrázek neprokazuje statistickou signifikanci (p-hodnotu). Bez ní může být „efekt“ pouhým šumem. Představte si, že hodíte mincí desetkrát a sedmkrát padne orel. Znamená to, že mince je cinknutá? Můžete očekávat pět orlů a pět lvů, ale malé odchylky jsou normální. Abychom mohli rozhodnout, zda je výsledek smysluplný, nebo jde jen o náhodnou odchylku, musíme použít základní statistiku. Nemůžete se jen tak podívat na graf a prohlásit, že jste objevili něco nového.

V nové verzi žádné sloupcové grafy nejsou. Inferenční statistika se typicky využívá, pokud chceme zobecnit pozorování z nějakého vzorku (sample) na nějaký celek (přesně jak kolega Líný Plášť píše – když chceme zobecnit pozorování z 10 hodů mince na potenciální další hody). My ovšem pracujeme s daty celé populace a na žádnou jinou, větší populaci je zobecnit nechceme. Není tedy jasné, jaké hypotézy by kolega Plášť chtěl testovat jaké p-hodnoty počítat.

Za druhé, ekologický klam („ecological fallacy“). Porody byly spočítány u tisíců žen rozdělených do dvou velkých skupin. Vyvozování závěrů o individuální biologii z průměrů skupin je klasická chyba, která může dokonce zvrátit skutečný směr statistické souvislosti. Běžným příkladem je tvrzení, že země s vyšší spotřebou čokolády získávají více Nobelových cen. Ačkoli je to pravda na úrovni populace, neříká to nic o tom, zda konzumace čokolády zvyšuje pravděpodobnost, že jednotlivec získá ocenění. Podobně spojování průměrné porodnosti s očkováním bez analýzy jednotlivců vede k zavádějícím závěrům.

V závěru studie píšeme doslova: „These hypothesis-generating and preliminary results call for further studies of the influence of COVID-19 vaccination on human fecundability and fertility.” Nikde netvrdíme, že jsme ukázali, že očkování snižuje plodnost. Líný kolega Plášť bojuje s vlastní představou o našem textu, nikoliv s našim textem.

Za třetí, expozice je odhadovaná, nikoli měřená. Tým „odhadl“, kdo byl očkován před početím, odečtením dávek podaných během těhotenství. Jenže jakákoli nesprávná klasifikace se zde přímo promítá do výsledku.

Ve verzi 1, kterou autor cituje, byla chyba, která byla odstraněna. Verze 2 tuto chybu neobsahuje a ukazuje i horní a dolní odhady počtu žen, které byly očkované před početím. Závěry však zůstávají stejné.

Tyto tři problémy samy o sobě neznamenají, že výsledek studie je nesprávný. Možná skutečně existuje statisticky významný rozdíl v porodnosti mezi očkovanými a neočkovanými ženami. Možná je počet nesprávných klasifikací minimální a výsledek nijak nezkreslují. Možná je populace tak homogenní, že ekologické chyby a matoucí proměnné závěr příliš neovlivňují. Ale to jsou všechno jen domněnky. A ve vědeckých publikacích stačí takovéto nedostatky k zamítnutí studie ještě dříve, než se cokoliv z toho bude testovat.

A to jsme se ještě nedostali k nejvýznamnějšímu problému: ke kauzalitě.

Znovu opakuji, že v celém textu nikde netvrdíme, že jsme prokázali kauzální vliv očkování na plodnost. Prokázat kauzalitu z observačních retrospektivních dat je téměř nemožné. Znovu cituji conclusions článku: „These hypothesis-generating and preliminary results call for further studies of the influence of COVID-19 vaccination on human fecundability and fertility.”

Analýza nebere v úvahu několik možných matoucích proměnných. Věk matky, socioekonomický status (příjem a vzdělání), užívání antikoncepce a to, zda bylo těhotenství plánované, jsou všechny faktory spojené jak s očkováním proti COVID-19, tak s plodností. Tyto proměnné jsou klasickými matoucími proměnnými, tedy třetím faktorem, který může zkreslit zdánlivý vztah mezi expozicí a výsledkem. Pokud nejsou změřeny a kontrolovány, nelze žádnou pozorovanou souvislost interpretovat jako kauzální. Jejich opomenutí nemá vliv pouze na statistickou přesnost, ale vnáší do studie systematické zkreslení, které může zamaskovat korelaci jako kauzalitu. Autoři uznávají omezení spočívající v tom, že nemají k dispozici údaje na úrovni jednotlivců, ale pouhé uznání tohoto omezení nemůže zaujatost neutralizovat. Bez dalších dat, analýz citlivosti nebo změn v designu studie, které by odstranily tyto možné matoucí souvislosti, překračuje kauzální jazyk studie to, co mohou její důkazy podložit.

Studie neobsahuje žádný kauzální jazyk. Naopak, cituji z diskuse: „While the strength of our study is its nationwide unselected sample of fertile women, the observed association between decreased SC rates and COVID-19 vaccination is, of course, not proof of a causal relationship between vaccination and fecundability.” Líný Laboratorní Plášť zřejmě polemizuje se svojí představou o tom, co je v článku napsáno, nikoliv se skutečným textem.

A konečně, silná kauzální tvrzení bez kauzálního mostu. Spekulace jsou v pořádku, ale uvádět je jako fakta už ne. Jazyk článku se však opakovaně přiklání k jednostranným závěrům, které naznačují kauzální souvislosti, které nemohou být podloženy daty. Autoři například zmiňují studie in vitro, ve kterých expozice spike proteinu mohla ovlivnit vaječníkové buňky. Tyto poznatky jsou sice zajímavé, ale pocházejí z vysoce umělých laboratorních podmínek a nemají přímý vliv na porodnost v celonárodních populacích. Naznačovat něco jiného je skok, který by žádný zkušený vědec neměl učinit bez podstatných důkazů.

Viz výše.

S těmito pěti problémy nemuseli editoři ani čekat na posudky recenzentů, aby dospěli k závěru, že závěry studie nemají oporu v datech.

Závěry studie popisují přesně to, co je v datech: „We conclude that at least from June 2021, SC rates in the Czech Republic for women vaccinated against COVID-19 before SC were substantially lower than for those who were unvaccinated before SC.”

Co místo toho zjistily robustní studie

Níže jsou uvedeny čtyři příklady výzkumů, které se řídí pravidly epidemiologie. Tyto studie buď používají data na úrovni jednotlivců, nebo se opírají o rigorózní metaanalytickou syntézu, zohledňují matoucí proměnné a uvádějí statistickou nejistotu. To je důležité, protože autoři stojící za českým preprintem, zejména na svých sociálních sítích, opakovaně tvrdili, že nikdo vážně nezkoumá zjevný pokles porodnosti. To prostě není pravda. Uvedené studie se touto otázkou zabývají a používají metody, které se vyhýbají výše popsaným hlavním úskalím. Ignorovat takové robustní důkazy a trvat na tom, že se tomuto tématu nevěnuje pozornost, je přinejlepším zavádějící. Seriózní věda znamená zabývat se všemi daty, nejen fragmenty, které zapadají do zvoleného narativu.

Kohortová studie severoamerických párů (Wesselink et al., 2022): Vědci sledovali 2 126 párů aktivně se snažících o početí, prospektivně zaznamenávali stav očkování a analyzovali dobu do otěhotnění cyklus po cyklu. Mnohorozměrné modely neprokázaly žádný rozdíl v plodnosti očkovaných žen nebo mužů; pokud něco, pak to, že nedávná infekce SARS-CoV-2 – a nikoli očkování – krátkodobě snížila plodnost mužů.

Studie je založena na dobrovolném dotazníkovém šetření na internetu, kterého se zúčastnilo asi tisíc lidí, kteří „self-identified as women“:) Vskutku “robustní” studie.

Norský registr potratů (Magnus et al., 2021): Pomocí národních propojených zdravotních záznamů vědci porovnali více než 18 000 potratů v prvním trimestru s probíhajícími těhotenstvími. Po úpravě o věk a kalendářní čas nebyly očkované ženy vystaveny vyššímu riziku potratu (poměr šancí ~0,9). Velké množství dat, jednoznačná souvislost proměnných, jasný výsledek.

Naše studie se potratů nijak netýká a k potratům se nijak nevyjadřuje. Sledujeme úspěšná početí (tedy početí, která vedou k porodu živého dítěte), která se s potraty samozřejmě přímo vylučují. Není jasné, jestli „recenzent“ vůbec pochopil, co ve studii sledujeme.

Globální metaanalýza 40 studií (Fernández-García et al., 2024): Tento systematický přehled zahrnoval více než 150 000 těhotenství. Očkování snížilo závažný průběh COVID-19 u matek, nemělo žádné nepříznivé účinky na počet početí, potratů nebo mrtvých porodů a mírně zlepšilo některé neonatální výsledky. Když desítky datových souborů ukazují stejným směrem, je těžké ignorovat váhu takových důkazů.

Tato studie se týká téměř výhradně těhotných žen, zatímco my se zaměřujeme na ženy, které ještě těhotné nejsou (sledujeme totiž úspěšná početí). Líný Plášť výše cituje, že „[očkování] nemělo žádné nepříznivé účinky na počet početí“. Tento výsledek jsem v jím citované práci nenašel, slova „conception“, „fertility“ či „fecundability“ se ve studii vůbec neobjevují, Tabulka 1 ani Tabulka 2 nikde neobsahují informace o schopnosti otěhotnět. Autor zřejmě nečetl ani naši práci, ani výše zmíněnou metastudii.

Metaanalýza asistované reprodukce (Chamani et al., 2024): Pro lidi podstupující IVF, což je ideální prostředí pro zkoumání vajíček, embryí a implantace, vědci zkombinovali data z jedenácti studií. Ovariální odpověď, kvalita embryí a míra klinických těhotenství byly u očkovaných a neočkovaných pacientek identické. To je asi nejsilnější kontrolovaný zátěžový test plodnosti, jakého lze dosáhnout.

Naše práce se asistované reprodukce nijak podstatně netýká. Z celkového počtu dětí narozených v ČR, se díky asistované reprodukci narodí asi 5 tisíc dětí ročně, to je něco přes pět procent. Asistovaná reprodukce se od přirozeného početí liší v mnoha aspektech.

Závěrečné poselství

Efektní grafy na sociálních sítích nejsou důkazem narušení reprodukce v souvislosti s očkováním, jako je snížená plodnost, potraty nebo narušení menstruačního cyklu, zejména pokud analýza opomíjí základní kapitoly všech epidemiologických příruček. Přesto právě tento druh materiálů může veřejnost uvádět v omyl. Když jsou jí předloženy přesvědčivé grafy a vědecky znějící jazyk, mohou být i vzdělaní laici snadno oklamáni těmi, kteří buď lehkomyslně nakládají s daty, nebo úmyslně poskytují jejich zavádějící výklad.

Ve skutečnosti, když vědci shromažďují data na úrovni jednotlivců, přesně měří expozici a kontrolují zjevné matoucí proměnné, alarmující signály týkající se neplodnosti zmizí.

Jak to může autor vědět? Má snad přístup k datům o expozici (tedy k datům, kdo se snažil o početí a kdo nikoliv) na úrovni jednotlivců? Výše uvedené tvrzení je čirá spekulace bez jakékoliv evidence, tedy pravý opak vědeckého přístupu.

Vakcíny proti COVID-19 zůstávají bezpečné a účinné při ochraně dospělých, včetně těch, kteří plánují rodinu, před skutečnými riziky samotného viru.

Bez dat z prospektivních randomizovaných studií (která pro současné varianty viru a vakcín neexistují) jsou tato tvrzení o účinnosti a bezpečnosti očkování příkladem přesně toho, proti čemu údajně Líný Plášť bojuje: Zavádějících kauzálních tvrzení na základě observačních dat (v lepším případě) či ideologie a zbožných přání (v horším případě).

Jak vidno, na laboratorním plášti kolegy Líného nezůstala nit suchá. Co kdyby si vakcinační roztleskávači pro příště odpustili podobné povýšené, naivní a veskrze ideologické literární útvary a vrátili se k vědecké metodě? Ta spočívá v popisu světa skrze měřená data a ve formulaci hypotéz, které jsou experimentálně falsifikovatelné. Tak, jak to děláme my.

Konec boosterů: Změna režimu v USA přináší první ovoce

Tomáš Fürst

Nový ředitel FDA, Marty Makary, a ještě novější šéf sekce regulace léků FDA, Vinay Prasad, uveřejnili článek, ve kterém oznamují, že vláda Spojených států amerických nebude nadále doporučovat covidové boostery zdravé populaci do 65 let. Dále ohlašují, že výrobci covidových vakcín budou muset pro příště vždy znovu dokazovat účinnost a bezpečnost svých „updatovaných“ boosterů (alespoň pro zdravou populaci) pomocí prospektivních randomizovaných studií s klinicky relevantním endpointem.

Význam této zprávy není možné přecenit. Farmaceutické firmy si totiž u předchozího režimu prolobbovaly, že v případě mRNA platformy nebude nutné procházet vždy znova a znova kolečkem klinického testování. Platforma se jednou schválí – což proběhlo v nouzovém režimu za velmi podivných okolností během covidu – a potom už se bude podle potřeby ve „vakcínách“ jen vyměňovat příslušný mRNA řetězec. Firmy budou sekat „vakcíny“ jako Baťa cvičky – proti nemocem skutečným i fiktivním – a nikdo se nebude ptát, jestli jsou účinné či bezpečné. S tímto megašvindlem je tedy naštěstí konec a každý update covidových „vakcín“ (a samozřejmě každá nová mRNA „vakcína“) bude muset projít řádným klinickým testováním. Pánové Prasad a Makary navíc v článku velmi přesně popisují, jaký typ studie bude FDA požadovat. Můžete se se mnou vsadit, že žádnou takovou studii pro mRNA boostery už neuvidíme, protože všichni dopředu vědí, jak by dopadla.

20.květen 2025 se zapíše do dějin jako začátek konce vakcinačního běsnění ve Spojených státech. Jsou extremisté – jako například autor tohoto textu – kteří se domnívají, že tento krok nejde dost daleko a že je třeba urychleně stáhnout všechny současné mRNA produkty z trhu. Uznávám však, že nějak se začít musí. Pevně doufám, že co nejdřív bude následovat zákaz současných mRNA produktů pro děti a těhotné ženy. (Ano, už to bude zákaz pro těhotné ženy, nikoliv pro těhotné osoby).

Také doufám, že stejný standard, jaký FDA právě nastavila pro covidové boostery, co nejdříve nařídí i pro běžné dětské vakcíny. Pravý převrat v poválečné medicíně totiž nastane teprve až uvidíme aspoň jednu prospektivní, randomizovanou, skutečným placebem kontrolovanou a dvojitě zaslepenou studii účinnosti a bezpečnosti jakékoliv z mnoha dětských vakcín, které dnes povinně pícháme do milionů dětí po celém světě.

A nejlepší na tom celém je, že tento přelomový článek vyšel v rudém právu vakcinačních roztleskávačů – New Englad Journal of Medicine. Upřímně se bavím při představě kyselých xichtů, které redaktoři tohoto žurnálu dělali, když jim došlo, že článek šéfa FDA skutečně odmítnout nelze. Jestlipak si troufli aspoň na „minor revision“.

Svět podle Konvalinky

Tomáš Fürst

Profesor doktor Jan Konvalinka je jeden z nejmocnějších mužů v české vědě. Je to ředitel Ústavu organické chemie a biochemie – asi nejslavnější části české Akademie věd – bývalý prorektor University Karlovy a mediálně známá tvář české vědy. Před nedávnem se na něj obrátil jeden náš kolega s dotazem, co tento slovutný odborník říká na právě vyšlou studii o plodnosti českých žen.

Kolega Konvalinka odpověděl z oficiální adresy UOCHB, takže se domnívám, že jeho odpověď lze interpretovat jako stanovisko ústavu Akademie věd. Kolega Konvalinka píše (cituji doslovně):

“Ta “studie” je blábol od desinformátorů ze společnosti SMIS. Pokles porodnosti je opravdu reálný, ale začal už před covidem, a je stejný v zemích, které očkovaly málo stejně jako v zemích, které očkovaly hodně. Jinými slovy, s očkováním proti covidu nesouvisí. Mně by naopak zajímalo, co vede Vás k tomu, že takhle ochotně přijímáte konspirační bláboly. Jste opuštěnej? Zklamanej? Nešťastnej? Soucítím s Vámi, ale tyhle bláboly Vám fakt nepomůžou.”

Pojďme se tedy podívat, jak se tento kapitán české vědy trefil do skutečnosti.

Porodnost je ukazatel, který měří počet narozených dětí na tisíc obyvatel. Porodnost v České republice více méně stagnovala až do roku 2021 (včetně), od roku 2022 nastal prudký pokles, který se dodnes nezastavil. Porodnost ovšem není úplně dobře srovnatelná mezi jednotlivými roky, protože se mění věková struktura populace žen. Pro meziroční srovnání se více hodí ukazatel úhrnné plodnosti (Total Fertility Rate, TFR). Tento ukazatel od roku 2010 setrvale rostl až do roku 2021 včetně, kdy dokonce dosáhl rekordní úrovně 1.83. V roce 2022 následoval prudký pád na 1.62, v roce 2023 další pád na 1.45 a v roce 2024 další pád na 1.37. V tomto bodě tedy kolega Konvalinka říká přesný opak toho, co je pravda. Faktem je, že úhrnná plodnost před epidemií rostla a začala klesat asi tak 9 měsíců po plošném očkování plodné kohorty experimentální genovou vakcínou.
Dle dat z Human Fertility Database došlo k podivnému propadu plodnosti na začátku roku 2022 ve většině zemí EU. Na stránce Our World in Data si můžete cvičně naklikat různé země a podívat se. Tak například všechny státy střední a severní Evropy zaznamenaly ostrý zlom v TFR směrem dolů v roce 2022. U žádné z afrických zemí, které jsem vyzkoušel, není v roce 2022 žádná známka zlomu. V tomto bodě je tedy Konvalinka minimálně na mimoběžce s realitou.
Výrok „s očkováním proti covidu nesouvisí “ (myšlena je zde porodnost, případně plodnost) je samozřejmě triviálně nepravdivý, stačí se podívat na oficiální údaje českého UZISu (podrobnosti zde). Skutečnost je přesně opačná. Plodnost s vakcinačním statutem matky souvisí, a to velmi podstatně. Očkované matky mají dle dat UZISu asi o třetinu méně dětí, než by odpovídalo jejich podílu v populaci a než by odpovídalo plodnosti celé populace před epidemií. To samozřejmě není důkaz, že vakcíny snižují plodnost, je to ale důkaz, že plodnost s očkováním proti covidu souvisí. V tomto bodě je tedy Konvalinkův výrok přesným opakem reality.

Člověk by očekával, že se vědecký velikán formátu Jana Konvalinky bude snažit přijít problému záhadného poklesu plodnosti na kloub. Místo toho však naivně popírá realitu, dehonestuje autory studie a vysmívá se tazateli.

S takovým ředitelem musí být radost bádat!