Blog

Vakcinační doporučení nemá ani autory ani autoritu aneb tajemná mise prezidenta Kubka

Zuzana Krátká, Tomáš Fürst

Prezident České lékařské komory (ČLK) Milan Kubek od letošního jara požadoval po Národním institutu pro zvládání pandemie (NIZP), aby dodal „autoritativní doporučení lékařům, jak mají postupovat na podzim při očkování pacientů proti nemoci covid-19 a dalším respiračním onemocněním“. Argumentoval tím, že „lékaři potřebují instrukce v dostatečném předstihu, aby se mohli včas připravit… a zabránit další epidemii respiračních infekcí v sezoně 2023/2024, respektive zmírnit její intenzitu a následky.“

Pozoruhodné na tom však je, že oprávněním vydávat pro lékaře závazná odborná stanoviska disponují pouze lékařské komory.  Zájemci si mohou výše uvedený fakt ověřit v Zákoně č. 220/1991 Sb., § 2 odstavci 2 písmenu i. Ministerstvo zdravotnictví může právně závazné pokyny vydat jen formou vyhlášek, mimořádných opatření a metodik, což u očkování proti covidu neprovedlo. A různé odborné společnosti – jako například Česká vakcinologická společnost (ČVS) – k vydávání právně závazných stanovisek zákonné zmocnění nemají žádné. Ještě k tomu, jak opakovaně upozorňujeme, ČVS nemá ani právní subjektivitu. Toto vše jistě doktor Kubek ví, neboť jednu lékařskou komoru vede. Zdá se tedy, že se sice snaží donutit co nejvíce lékařů k aplikaci covidových vakcín, ale pokud možno tak, aby odpovědnost za případné problémy neulpěla na něm. Pojďme se tedy podívat, kolikero rukou tento Kubkův horký brambor spálil.

Kdo se ujme ožehavého doporučení?

Odborníci v NIZP problém s očkováním proti covidu diskutovali v dubnu 2023, ale měli natolik rozdílné pohledy, že žádný dokument tehdy nedodali. Zoufalý Kubek se tedy v květnu obrátil dopisem nejen na ministra zdravotnictví, hlavní hygieničku a ředitelku SZÚ, ale neváhal informovat také pana prezidenta, premiéra, předsedu zdravotního výboru Senátu ČR a předsedkyni zdravotního výboru Poslanecké sněmovny ČR. Tak moc mu na úspěchu a plynulosti vakcinace na podzim záleželo, tak moc se bál, že to zbyde na něj. Věci se postupně přece jenom daly do pohybu. Koncem června 2023 bylo vydáno obsáhlé doporučení k očkování proti covidu Českou vakcinologickou společností (ČVS) a v srpnu bylo vydáno druhé Ministerstvem zdravotnictví.

Dokumenty plné otazníků

Obě doporučení postrádají zcela zásadní náležitosti. Především v nich není uvedeno, kdo jsou jejich autoři. U ČVS to bývá vedení společnosti, ale u dokumentu žádné informace uvedeny nejsou. S kolegy z ProLibertate jsme si dali tu práci a jednotlivě oslovili všechny členy vedení ČVS s dotazem, zda s obsahem doporučení souhlasí. Ani jeden z nich nám na email neodpověděl. (pozn. těsně před vydáním tohoto článku byla vydána aktualizovaná verze doporučení, v níž bylo aspoň uvedeno, že tato byla 4.10.23 schválena výborem České vakcinologické společnosti ČLS JEP, autoři dokumentu opět jmenováni nejsou.)

Pozoruhodné je, že červnové doporučení ČVS necituje žádné odborné zdroje. Veškeré odkazy vedou k organizacím typu Evropské lékové agentury (EMA) či amerického Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC). V nové verzi publikací přibylo, ale jsou tam uvedeny jen jako nové položky v seznamu, bez vazby na text.

Z textu doporučení není jasné, zda byl obsah konzultován s ostatními českými odbornými lékařskými společnostmi. Téměř chybí kontraindikované skupiny pacientů a zcela bagatelizováno je riziko závažných zdravotních komplikací v důsledku nežádoucích účinků po opakovaných očkováních. Přitom je již dlouho známo, že bezpečnostní profil covidových vakcín je zcela nevyhovující. Databáze evidující podezření na nežádoucí účinky léčiv (farmakovigilanční databáze) po celém světě ukazují, že po covidových vakcínách je hlášeno za dva roky jejich používání o jeden až dva řády více podezření na nežádoucí účinky než například po vakcínách chřipkových za celou dobu jejich používání. Například počet nahlášených úmrtí po covidových vakcínách v USA mnohonásobně převyšuje počet úmrtí nahlášených po všech ostatních vakcínách za celou třicetiletou historii databáze VAERS.

Doporučení se ani nepokoušejí o risk-benefit analýzu, která by vycházela ze situace v roce 2023. Vzhledem k tomu, že neexistují žádná data o účinnosti nových covidových vakcín proti jakémukoliv klinicky relevantnímu end-pointu (těžkému průběhu, hospitalizaci, úmrtí), není jasné, jak by se taková analýza dala udělat.

Očkujte všechny

Očkování proti covidu se v obou dokumentech doporučuje především chronicky nemocným, lidem s komorbiditami, osobám ve vyšším věku, pacientům imunodeficitním i těm, kteří jsou na imunosupresivní léčbě např. po transplantaci. Doporučuje se ale také těhotným ženám. Znovu připomínáme, že neexistují žádná data, na základě kterých by bylo možné tuto experimentální vakcínu těhotným vůbec podat, natož plošně doporučit.

Dokument ČVS dále „doporučuje umožnit očkování všech dětí od 6 měsíců věku a všech dospělých“. Nadále uvádí, že očkovat se mají i ti, kteří již infekci prodělali. Novinkou je, že dávky se přestávají počítat, jedna dávka nové vakcíny se doporučuje prostě každému člověku staršímu 5 let, tři dávky se dávají mladším dětem, dvakrát ročně se očkují nejrizikovější skupiny, například senioři. V říjnové verzi jsou upřesněné i aktuálně doporučené vakcíny. Zůstala jediná – Comirnaty Omicron XBB.1.5. Původní ani bivalentní vakcíny se již nedoporučují. Zajímavostí je, že pro děti mladší 5 let není dostupná nová vakcína, a tak jsou děti prozatím očkovány 1- 3 dávkami původní Comirnaty, pokud to doporučí lékař.

Nenakazujeme, pouze doporučujeme. Zodpovědnost je na lékaři.

Prezident Kubek mohl konečně minulý týden poslat úlevný email všem lékařům, v němž s uspokojením konstatoval, že konečně je k dispozici ono AUTORITATIVNÍ DOPORUČENÍ od ministerstva zdravotnictví, které požadoval už na jaře, a tímto tedy žádá lékaře, aby se připojili k očkování proti covidu a chřipce.

Otázkou zůstává, jak na to zareagují lékaři. Měli by si být vědomi toho, že nejde jen o bezpečnost očkovací látky, ale i její aplikaci, a tak i oni mají nemalou právní zodpovědnost – na rozdíl od kolegy Kubka, ČVS a Ministerstva zdravotnictví. Advokátka JUDr. Vladana Vališová ve svém článku v Advokátním deníku, který je věnovaný právní odpovědnosti při očkování proti covidu-19, uvádí: „Zákon o zdravotních službách ve svém § 4 odstavci 5 definuje pojem náležité odborné úrovně tak, že se jí rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. K tomu, aby poskytnutí zdravotní služby bylo hodnoceno jako non lege artis, může dojít v důsledku řady různých postupů, např. v důsledku neprovedení potřebných vyšetření, nezohledněním zdravotního stavu pacienta, opomenutím možných interakcí a kontraindikací či nevhodnou volbou léčiva nebo jeho dávkování.“

Pro jistotu jsme se prostřednictvím JUDr. Tomáše Nielsena zeptali Ministerstva zdravotnictví na celou řadu otázek ohledně vzniku doporučení a jich právní váhy. Odpovědi jsou k dispozici zde. Hlavně nás zajímalo následující: „Má Doporučení pro lékaře závazný charakter? Lze mít za to, že lékař, který postupuje v rozporu s Doporučením, nejedná postupem tzv. lege artis? A lze mít bez dalšího za to, že lékař, který postupuje v souladu s Doporučením, jedná postupem tzv. lege artis?“

MZČR odpovědělo: „Už z názvu doporučení je více než zřejmé, že se nejedná o dokument mající závazný charakter, ale pouze doporučující, což je blíže specifikováno v předchozích odpovědích. Očkující lékař se při aplikaci očkování musí držet tzv. souhrnu údajů o přípravku.

Dále jsme se ptali na zvažování přínosů a rizik v souvislosti s vakcinací: „V Doporučení zcela chybí zohlednění zdravotního rizika vakcinace a posouzení benefitu pro jednotlivé skupiny osob s různými typy onemocnění. Provedlo Ministerstvo zdravotnictví nějaké risk/benefit analýzy a opakované posuzování rizik pro již promořenou populaci?

Od MZČR jsme se dozvěděli, že „…[doporučení] má pouze doporučující/informativní charakter, které hodnotí vhodnost očkování u definovaných skupin, a to na základě známých rizikových faktorů, jejichž přítomnost v případě nákazy zvyšuje riziko závaznějšího průběhu nemoci a očkování toto riziko snižuje. Zároveň je třeba jasně zdůraznit, že se nejedná o mandatorní nařízení a doporučení v žádném případě neříká, že osoba v riziku se musí nechat očkovat, nýbrž se jedná pouze o doporučení k očkování, které vychází ze známých rizikových faktorů pro danou definovanou skupinu osob. Samotnou vhodnost aplikace očkovací látky konkrétní osobě má vždy posuzovat očkující lékař, a to na základě individuálního posouzení přínosů a rizik očkování, což je běžná a standardní praxe, kterou má lékař povinnost vykonávat před každým lékařským zákrokem nebo před aplikací jakéhokoliv očkování nebo léčivého přípravku.“

Kdo je autorem ministerského doporučení jsme se nedozvěděli, víme pouze, že „příprava a realizace doporučení byla diskutována na jednání centrálního řídícího týmu, připravené doporučení bylo následně projednáno i poradou vedení MZ…a obsah byl konzultován s pracovníky Státního zdravotního ústavu“.

Doporučení bez autorů a autority

Takže prezident Kubek tedy vymáhal po všech čertech dokument, o kterém věděl, že jej může vydat jen předsednictvo jím vedené lékařské komory. To k tomu je ovšem nepřesvědčil nebo neměl odvahu se pod takový dokument jako prezident ČLK podepsat. Nyní své vymodlené doporučení sice má, to je však bez autorů a bez autority. Těch, kteří doporučení berou vážně, je čím dál méně. Kolega Dražan, vědom si problému „právní odpovědnosti“, tuto přenechává „regulačním autoritám“ kdesi v Evropské unii či Americe, jak pravil ve vysílání Prima CNN (26. září 2023), ex-ministr Prymula sice káže o potřebě očkovat rizikové skupiny, sám však je s dávkami pozadu a další dávku mRNA vakcíny nechce. Ministerstvo zdravotnictví i samotní představitelé ČVS (i experti EMA) si stěžují na pokles zájmu lidí o další vakcinaci proti covidu (viz graf počtu aplikovaných dávek obyvatelům EU), ale i proti jiným nemocem. Asi si neuvědomují, že hlavní příčinou rostoucí nedůvěry lidí i lékařů v očkování všeho druhu jsou právě podobné dokumenty  – vydané bez diskuse, bez autorů a bez autority.

https://vaccinetracker.ecdc.europa.eu/public/extensions/COVID-19/vaccine-tracker.html#uptake-tab

Čtyři vakcíny stačí, drahoušku aneb pharmaggedon za kanálem La Manche

Tomáš Fürst

O tom, že je bezpečnostní profil covidových vakcín zcela nevyhovující, jsme věděli již v lednu 2021. Už tehdy totiž vyskočil počet úmrtí po covidových vakcínách, které lidé ohlásili do amerického farmakovigilančního systému VAERS, na číslo 329. To byl skoro stejný počet jako bylo všech úmrtí po všech vakcínách, která byla do VAERS typicky nahlášena za celý rok. Do konce roku 2021 bylo ve VAERS úmrtí již přes 22 tisíc, což je víc než počet všech úmrtí po všech vakcínách za celých 30 let existence této databáze. V jiných zemích je situace velmi podobná. Covidistům se dosud daří (za pomoci obludného cenzurního aparátu) o tomto tragickém faktu nemluvit.

Co ovšem už úplně zatajit nejde, je alarmující nárůst celkové mortality ve všech vysoce proočkovaných zemích. Jednoduchý pohled na Our World in Data ukazuje, že od počátku očkovací kampaně se západní země potýkají s bezprecedentním nárůstem celkové mortality. Vývoj je o to podivnější, že po epidemickém roce 2020 by člověk očekával, že ukazatel „excess mortality“ zamíří do záporných hodnot. Místo toho se ale již téměř dva roky ve vysoce proočkovaných zemích tvrdošíjně drží vysoko nad nulou. Navíc země, které se do vakcinačního běsnění zapojily mnohem méně (například Bulharsko či Rumunsko), zvýšenou mortalitou netrpí.

Celou dobu nám chyběl přímý důkaz, že důvodem zvýšené mortality jsou skutečně covidové vakcíny. Všechny státy světa totiž žárlivě střeží datové sady, ze kterých by se dala spočítat celková mortalita dle vakcinačního statutu. Například český ÚZIS nám tuhle datovou sadu odmítl vydat již asi čtyřikrát.

Nedávno se ovšem zhluboka nadechli v britském Office for National Statistics – a právě tato data zveřejnili. Datová sada obsahuje celkovou mortalitu adjustovanou na věk a přepočítanou na sto tisíc člověko-let strávených v dané vakcinační kategorii. Metodika je tedy zcela správně a jednotlivé údaje jsou mezi sebou přímo srovnatelné. Datovou sadu jsem si stáhl a údaje na listu 6 (Table 2) prostě zobrazil. Zdůrazňuju, že jsem nic nepočítal – jen jsem zobrazil, co spočítali britští vládní statistici. Ještě dodávám, že jsem zobrazil jen kolonky, u kterých nebylo uvedeno, že údaj je „unreliable“, tedy nespolehlivý. (Nutno podotknout, že při zobrazení dat včetně nespolehlivých údajů vypadají obrázky ještě mnohem hůř).

Račte si prosím uvědomit, že jde o all-cause mortality, tedy o celková úmrtí – úmrtí z jakékoliv příčiny. Data se týkají pouze Anglie, nikoliv celé Velké Británie. Pojďme se podívat, co data obsahují. Nejprve nejstarší věková kategorie, kde je samozřejmě úmrtí velké množství:

Vakcinační statut je kódován barevně a rozdělen dle počtu dávek, navíc u každé dávky je zobrazeno, byla-li dávka aplikována před méně než třemi týdny nebo více než třemi týdny. Osa x obsahuje jednotlivé měsíce od dubna 2021 do dubna 2023. Osa y ukazuje počet úmrtí na 100 tisíc člověko-let strávených v dané vakcinační kategorii. Kategorie, ve kterých bylo úmrtí málo, nejsou zobrazeny. Tmavě modrý sloupeček (u každého měsíce vždy nejvíce vlevo) ukazuje kategorii neočkovaných, vůči které lze ostatní sloupečky hodnotit. V grafu je mnoho fascinujících příběhů:

 Jakmile se začalo očkovat druhou dávkou (na jaře 2021), prudce vyskočila úmrtnost lidí, kteří zůstali v kategorii „dlouho po první dávce“ (světle modrá). Proč se to stalo? Ti, jejichž zdravotní stav se po první dávce zhoršil, už na druhou dávku nešli. Tedy populace se „po první dávce“ rozdělila na zdravější část, která se ocitla v kategorii „krátce po druhé dávce“ (cyan) a méně zdravou část, která zůstala trčet v kategorii „dlouho po první dávce“ (světle modrá). Časem se očkovaní druhou dávkou přesunuli do kategorie „dlouho po druhé dávce“ (zelená) a jejich mortalita pomalu doháněla neočkované.

Pak se začalo očkovat třetí dávkou a situace se zopakovala. Očkovaní druhou dávkou (zelená) se rozdělili na ty zdravější, kteří si šli pro třetí (žlutí a pak oranžoví) a ty nemocné, kteří zůstali trčet v zelené. Proto mortalita zelených prudce vyskočila, zatímco žlutí a oranžoví z počátku vypadají nesmrtelně. Znovu připomínám, že jde o všechna úmrtí – nikoliv covidová úmrtí – tedy naivní argument, že nízké žluté sloupečky dokazují účinnost vakcín je samozřejmě scestný.

A v dubnu 2022 se celá tragikomedie opakuje. Nastupuje čtvrtá dávka a z týmu oranžových se odštěpí červení (prakticky nesmrtelní) a mortalita oranžových zákonitě roste…

Podstatné ovšem je, že po odeznění výše popsaného výběrového zkreslení (kterému se říká Healthy Vaccine Effect, HVE) lze pozorovat, že mortalita všech očkovaných kategorií dožene a převýší mortalitu neočkovaných osob.

Pro kontrolu se pojďme podívat, jak vypadají nižší věkové ročníky. V kategorii 80–89 a 70–79 je situace téměř identická, kdo chce vidět obrázky, nechť se podívá na odkazy na konci článku. U šedesátníků a zejména potom padesátníků lze ovšem pozorovat nový fenomén.


Výše popsaný HVE zde úřaduje velmi podobně, jen je v čase o něco posunut doprava, protože nižší věkové kategorie se očkovaly později. Přibývá ovšem nový fenomén – podezřele vysoká úmrtnost lidí po čtvrté dávce. Tento efekt se nepodobá nástupu předchozích tří dávek. Mortalita čerstvě očkovaných začíná vždy velmi nízko a vystřelí nahoru teprve s příchodem další dávky. U čtvrté dávky vypadá ovšem situace odlišně a mortalita těchto ubohých důvěřivců dosahuje skutečně obludných čísel. Covidisté mají co vysvětlovat.

Pro jistotu ještě nahlédneme do skupiny čtyřicátníků, kde je výše popsaný efekt ještě horší:

Celkově tedy soudím, že situace je více než katastrofální:

1. Farmakovigilanční systémy celého světa přetékají hlášeními úmrtí po vakcínách.

2. Vysoce proočkované státy zažívají od poloviny roku 2021 bezprecedentní nárůst excess mortality ve všech věkových kategoriích, zatímco země, kde se očkovalo méně, vykazují excess mortalitu zápornou.

3. Dle výše uvedených dat ONS (z jiných zemí takto kvalitní data nemáme) vykazují mnohé očkované kategorie celkovou mortalitu výrazně vyšší než neočkovaní.

Jak dlouho ještě covidisté celého světa vydrží předstírat, že se nic neděje? Pokusí se někdo z tábora Safe&Effective nabídnout nějaké vysvětlení tří výše uvedených bodů? Dočkáme se konečně po třech letech podobné datové sady z českého ÚZISu?

Grafy celkových úmrtí (all-cause mortality) v Anglii od dubna 2021 do května 2023

Lidé 18-39 let

https://drive.google.com/file/d/1eAG37VvAKSwHLtNBDRJ8TzEO6qzD1FlZ/view?usp=sharing

Lidé 40-49 let

https://drive.google.com/file/d/1QtpjnCGsPw_uf4loq1yQlOgF25cqFIfg/view?usp=sharing

Lidé 50-59 let

https://drive.google.com/file/d/16W22Cryf7K5vpnAl7Hl5m_XacYq3i72t/view?usp=sharing

Lidé 60-69 let

https://drive.google.com/file/d/1WC0aWfT01zaiVVJ8IeGT0lA8AHUy9ket/view?usp=sharing

Lidé 70-79 let

https://drive.google.com/file/d/1tfcYedcXqr3dsXxcyXx1vbQ8yDXooaRa/view?usp=sharing

Lidé 80-89 let

https://drive.google.com/file/d/1flVohZ9HpmyAdu4xy5me_WV-iklZVwiY/view?usp=sharing

Lidé > 90

https://drive.google.com/file/d/1i9EUXBMd2QskDP-YBw6EVrEx5jF7wM-s/view?usp=sharing

Já jsem vám to říkal

Tomáš Fürst

Dne 13. září 2023 měl premiéru dokument Netečkované příběhy, který přináší dosti otřesná svědectví lidí, jež se nepodvolili covidové totalitě a odmítli očkování. Je to nesmírně důležitý dokument, který ukazuje, s jakým gustem se lidé a úřady vrhli do persekuce svých neočkovaných spoluobčanů – jakmile si všimli, že se to nejen může, ale že je to dokonce společensky žádoucí.

Přímo před očima se mi tak promítl zlý sen, který jsem popsal již v polovině roku 2021 na blogu týdeníku ECHO24:

„Rubikon byl překročen. Moderní demokratické státy se opět propůjčily k podněcování, schvalování a nařizování diskriminace vůči skupině obyvatel, která se provinila tím, že má jiný názor. Jako tolikrát v dějinách je i dnes tato diskriminace považována za „pokrokovou“ a podporována intelektuálními elitami. Nenávidět už se zase může. Dopadne to jako vždycky – špatně.“

A taky že jo. Podívejte se na dokument, abyste pochopili, kolik rafinovaně hnusných forem útlaku naši progresivní spoluobčané vymysleli a jak si užívali společenské atmosféry, ve které byl tento útlak neočkovaných nejen tolerován, ale dokonce podporován.

Až se budou vaše děti učit ve škole o nacismu a komunismu a zase se u toho povedou takové ty povinné „never more“ řeči, pusťte jim dokument redakce Svědomí národa s názvem Netečkované příběhy.

Ústav pro zatajovaní informací a statistiky

Tomáš Fürst

Pomalu mi pro organizaci vedenou brněnským profesorem, který se nechává říkat “šéf českých statistiků“, docházejí aliasy. Kdo si chce osvěžit celou paletu úletů, omylů, manipulací, přehmatů, nedorozumění, diletantství a podvodů, nechť laskavě prokliká výše uvedené odkazy. Už je to téma na disertaci.

Nedávno mě pečlivě nejmenovaný kolega upozornil, že se na stránkách ÚZISu objevila Zdravotnická ročenka za rok 2021. A hned mi ukázal několik velmi pozoruhodných pasáží, které tento dokument obsahuje. Dožadovat se vysvětlení na ÚZISu v mém případě nemá žádný smysl, tak se rovnou podělím veřejně. Zavolejte tam někdo a dejte vědět.

Je pozoruhodné, že předchozí Zdravotnická ročenka – za rok 2020 – stále není vydána. Možná se čeká, až vítězové napíšou dějiny doby koronavirové, aby se vědělo, co se vlastně stalo. Ať se to furt nemusí přepisovat (jako ostatní evropské dějiny).

V ročence 2021 se v kapitole 1 na straně 7 píše: „Nejčastější příčinou smrti v roce 2021 byl COVID–19 (U07.1–U10.9), a to v 18,2 % případů.“ Pak si ovšem může laskavý čtenář nalistovat Tabulku 1.7.1 na straně 20 a Tabulku 1.7.2 na straně 21 a přečíst si podrobný rozpis počtu úmrtí dle jednotlivých příčin. A velmi překvapivě v podrobném rozpisu nenajde o covidu ani slovo!

Tak jak to teda je? Je nejčastější příčina úmrtí zastoupena nulovým počtem? Nedalo mi to a sečetl jsem všechna úmrtí dle jednotlivých skupin kódů příčin. A ejhle, vyšlo mi číslo asi o 18 procent nižší, než je součet uvedený ve spodním řádku tabulky. A pak se v tom vyznejte.

Vzniklo celé toto nedopatření pouze naprostou neschopností zaměstnanců ÚZISu, kteří způsobem ctrl+cizí ctrl+vlastní převzali formát dokumentu z předchozích ročníků, kde ještě žádný covid nebyl? Nebo se ÚZIS chystá na variantu, že se koronavirus vymaže z dějin a tiše se o něm přestane mluvit?

V celém 150 stránkovém dokumentu se slovo „COVID“ objevuje celkem na 11 místech, a to většinou v textové části. V tabulkách a grafech jej najdete pouze jednou, a to překvapivě v grafu „Nově hlášené nemocí z povolání podle kapitol seznamu nemocí z povolání“ (zkopírováno včetně dlouhého í).

Nikdo by se na vás nemohl zlobit, kdybyste si při četbě jednoho z nejdůležitějších dokumentů Ústavu zdravotnických informací a statistiky za rok 2021 vůbec nevšimli, že nějaká epidemie byla. A takový my tu máme ústav.

Švédské vítězství

Tomáš Fürst

Na stránkách amerického Cato institutu se objevil nesmírně zajímavý text z pera Johana Norberga s názvem: Švédsko během pandemie: Vzor nebo odstrašující případ? Jde o skvěle napsaný článek, který si zasluhuje pozornost, proto přináším jeho krátké shrnutí v češtině, doplněné o pár vlastních komentářů.

https://www.cato.org/policy-analysis/sweden-during-pandemic

Strategie, kterou zvolilo Švédsko vedené koalicí sociálních demokratů a zelených, se opírala o dobrovolná omezení. Vláda doporučila udržovat společenský odstup, pracovat z domu, omezit zbytečné cestování a pokud možno zůstat doma. Vše bylo ovšem na úrovni doporučení, nikdo nikoho k ničemu nenutil. Jediným tvrdším omezením byl zákaz sdružování více než 50 lidí, což omezilo zejména kulturní a sportovní akce. Středním školám a universitám bylo na vrcholu epidemie doporučeno na několik měsíců distanční vzdělávání (v březnu až červnu 2020 a znovu v prosinci 2020 až v lednu 2021) , základní a mateřské školy ovšem zůstaly otevřené po celou dobu. Roušky nebyly nařízeny nikdy a nikde, po jistou dobu platilo doporučení je používat v hromadné dopravě ve špičce.

Autor článku pátrá po tom, proč se Švédsko tolik lišilo od ostatních zemí, včetně svých skandinávských sousedů. Nepřekvapivě zmiňuje charismatickou osobnost Andersa Tegnella a historicky danou velkou míru autonomie úřadu, který tento muž zastával.

Různí odborníci po celém světě předvídali, že Švédský přístup skončí katastrofou. Neslavně známý tým matematických šarlatánů z Imperial College London spočítal, že švédský zdravotní systém bude zcela zahlcen a země má počítat s téměř 100 tisíci mrtvých. Realita byla téměř dvacetkrát menší a k zahlcení nemocnic nikdy nedošlo.

Polovina roku 2023 je tedy dobrý čas na bilancování. Covidová úmrtnost ve Švédsku byla nakonec přibližně na evropském průměru (viz Obrázek 1, který jsem printscreenem převzal z původního článku).

Všichni ale víme, jak složité bylo určit, která úmrtí jsou s covidem a která na covid. Dnes už je jasné, že v počátcích epidemie byla některá covidová úmrtí přehlédnuta, zatímco s postupujícím časem se začalo „na covid“ vykazovat vše, co šlo. Velmi výmluvné jsou v tomto směru grafy britského Office for Health Improvement and Disparities, které doporučuju pečlivě proklikat.

Proto je rozumnější podívat se na celková nadúmrtí, tedy na počet lidí, kteří zemřeli nad úroveň očekávanou z předchozích tří let. A v této statistice – která je ze všech nejrelevantnější – je Švédsko jednoznačným vítězem. Počet úmrtí ve Švédsku přesáhl za tři pandemické roky očekávanou úroveň pouze o 4.4 procenta. Všechny ostatní evropské země dopadly hůř, evropský průměr byl 11 procent a nejhorší země (Bulharsko, Slovensko a Polsko) se blížily dvaceti procentům (viz Obrázek 2, který je opět převzat z původního článku printscreenem).

Na závěr autor píše: „Zdá se tedy, že Švédsko dopadlo výrazně lépe než ostatní země, co se týče ekonomiky, školství či domácího násilí, a přesto vyšlo z pandemie s menším počtem nadúmrtí než jakákoliv jiná evropská země. Švédsko má méně než polovinu nadúmrtí ve srovnání se Spojenými státy, jejichž president a hlavní média opakovaně používala právě tuto zemi jako odstrašující příklad.“

Autor se překvapivě vůbec nevěnuje covidovým vakcínám, ačkoliv právě tohle téma je v kontextu výše uvedeného nesmírně zajímavé. Obrázek 3 stažený z Our World in Data ukazuje, že Švédsko patří k očkovacím premiantům. Každý Švéd má v sobě průměrně dvě a půl dávky některého ze Safe&Effective koktejlů. Ovšem kupříkladu taková Itálie je na tom prakticky úplně stejně. A přesto jsou italská nadúmrtí téměř třikrát vyšší než ta švédská, a dokonce převyšují evropský průměr. Tato záhada si jistě zaslouží v budoucnu více pozornosti.

https://ourworldindata.org/

Jedno je však jasné už teď. Samozvaní „odborníci“ z celého světa se opět unisono mýlili téměř ve všem a švédská cesta – statečně a vytrvale prosazená Andersem Tegnellem – se ukázala být nejlepší ze všech.

Mohli byste prosím napsat oficiálním médiím, že byste rádi tuhle zprávu slyšeli v hlavním vysílacím čase a četli na prvních stránkách a úvodních obrazovkách?

Logika CDC

Tomáš Fürst

Americké CDC vydalo hodnocení nejnovější varianty koronaviru, která se jmenuje BA.2.86. V hodnocení se píše, že k infekci touto variantou mohou být náchylnější lidé, kteří dříve COVID-19 prodělali nebo kteří jsou očkovaní. Kdybyste nevěřili mému překladu, zde máte screenshot, ať to pak zas nemusíme hledat na WayBackMachine:

https://www.cdc.gov/respiratory-viruses/whats-new/covid-19-variant.html

Kdo ví, možná tato formulace opět dozná několikerá „upřesnění“ – etymologické okénko o tom, kterak CDC upřesňovalo definici vakcíny, si můžete přečíst zde. Nakonec je definice upřesněna tak, že už ji splňuje i procházka rozkvetlou loukou.

Pokud tomu tedy správně rozumím, CDC nás informuje, že účinnost vakcíny proti této nové variantě koronaviru je záporná. To znamená, že i kdyby vakcína neměla žádné nežádoucí účinky, vychází risk-benefit analýza v neprospěch očkování.

Co tedy CDC doporučuje jako prevenci proti nové variantě? No přece očkování! Právě těmi vakcínami, které vás činí náchylnější virem onemocnět.

Co dělat, když se zblázní úřad, od kterého celý svět opisuje protiepidemická opatření?

Rizika očkování proti covidu byla prezentována na zasedání Výboru pro zdravotnictví Senátu PČR

RNDr. Zuzana Krátká, PhD. (imunoložka, SMIS),

MUDr. Jaroslava Chlupová (neuroložka)

Dne 1. srpna 2023 jsme se účastnily zasedání Zdravotního výboru Senátu PČR. Seznámily jsme přítomné senátory s aktuálními informacemi o očkování proti covidu, požádaly jsme je o pomoc se získáváním dat a hledáním odpovědí na otázky, které považujeme za závažné. Doufám, že naše vystoupení na půdě Senátu nebude poslední a že i tím, že nás měli možnost trochu poznat, se třeba se podaří postupně obnovit spolupráci nejen s politiky, ale i s lékaři v rámci odborných lékařských společností. Všichni přítomní souhlasili s tím, že je nezbytné zakopat příkopy oddělující odborníky s kritickými názory označované jako antivaxery od lékařské a vědecké obce zastávající „oficiální konsensus“. Cenzura a strach z pojmenování chyb dle našeho názoru povede jen k dalšímu prohlubování nedůvěry veřejnosti ke zdravotníkům i v politikům. Nezbývá než se z chyb poučit a snažit se jim do budoucna vyhnout. Zda k tomu skutečně bude vůle, to zatím nevíme. Moc děkujeme paní senátorce MUDr. J. Chalánkové za zprostředkování tohoto slyšení a panu profesorovi MUDr. J. Benešovi, infektologovi z pražské Bulovky, za velkou podporu a účast na jednání.

Níže uvedený text jsme senátorům předali a část z něj byla přednesena. Proběhla i poměrně dlouhá a zajímavá diskuse. Záznam z akce pořízený Robinem Čumpelíkem z Inovace republiky:

Členům Výboru pro zdravotnictví Senátu PČR

V Praze dne 1. srpna 2023

Vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, vážení hosté,

Děkujeme Vám za možnost účastnit se dnešního zasedání. Ve svém příspěvku jsme shrnuli problémy, které se týkají vakcinace mRNA vakcínami proti covid-19.  Chceme vás seznámit s příběhy lidí, kteří mají závažné zdravotní komplikace po vakcinaci. Chtěli bychom vás požádat o pomoc se získáním dat pro ověření hypotéz, které v souvislosti s očkováním a infekcí máme. A domníváme se, že je třeba podporovat mezioborovou komunikaci a ukončit dělení odborníků na experty a dezinformátory podle toho, jaký postoj ke covidu a proticovidovým opatřením zastávají.

Vakcinovali jsme, protože jsme byli přesvědčeni o tom, že jen takto epidemii zvládneme a obrovské množství zdravotníků se do vakcinace v této víře aktivně zapojilo. Ale s odstupem několika let bychom měli být schopni zrevidovat přístup k vakcinaci a přiznat i omyly, kterých jsme se dopustili.

Očkovali jsme vakcínami, které nebyly dostatečně otestované. Jistě, bylo nezbytné jednat rychle, ale nedostatečně ozkoušené mRNA vakcíny byly doporučeny příliš rychle všem věkovým kategoriím. Spolehli jsme se na informace poskytované regulátorům výrobci vakcín o jejich krátkodobé bezpečnosti, ale neměli jsme informace o bezpečnosti dlouhodobé. Věřili jsme kontrolním úřadům, že vše, co dostáváme, je bezpečné a kvalitní. Výrobci ale produkovali obrovské množství vakcín s velmi proměnlivou kvalitou šarží a úřady nedostatečně kontrolovaly výrobce, zda složení a bezpečnost vakcín odpovídá schváleným kritériím. Jak ukázala nedávno publikovaná dánská studie, byly aplikovány šarže, u kterých až 10 % pacientů hlásilo podezření na nežádoucí účinky.

Opustili jsme tradiční očkovací zásady. Dříve bylo samozřejmým zvykem neočkovat v době epidemické vlny. Brát v úvahu předchozí kontakt s infekcí. Včas reagovat na proměnlivost viru. Neočkovat zastaralými variantami vakcín. Brát v úvahu aktuální stav imunity očkovaných osob. Připustit individualizaci očkovacích schémat. A pečlivě monitorovat benefit vakcinace pro rizikové skupiny. Na toto jsme rezignovali a jakoukoliv změnu k lepšímu nezahrnuje ani nejnovější doporučení České vakcinologické společnosti v tichosti vydané v červnu tohoto roku. Toto doporučení vychází z dokumentů CDC a EMA, nebylo ale projednáno s českými odbornými lékařskými společnostmi. Chybí v něm již dříve zveřejněná doporučení odborných společností např. k antitrombotické léčbě, aby se předešlo zdravotním komplikacím, chybí risk benefit analýzy pro rizikové skupiny.

Očkovali jsme uprostřed covidových vln, ale CDC před námi tajila informaci, že očkovaní jsou v prvních dvou týdnech náchylnější k infekci, a že by se měli chránit před okolím. V registrační studii přípravku Comirnaty výzkumníci zaznamenali v průběhu 7 dnů po podání první dávky významně více suspektních příznakových nákaz virem SARS-CoV-2, než ve skupině, která obdržela placebo. Možná si vzpomenete, že se podle původního doporučení z ledna 2021 neprovádělo testování na přítomnost viru SARS-CoV-2 PCR či antigenním testem ani před, ani po vakcinaci. Mnoho lidí se tak zbytečně nakazilo, mnoho lidí možná kvůli této chybě zemřelo.

Ani po skončení pandemie, v době, kdy infekce variantou omikron postihla většinu obyvatel a jsme promořeni, nedochází k omezení očkování. Zcela jsme ztratili respekt před intenzitou imunitní reakce, kterou vakcína může vyvolat u citlivých osob. Ze sdělení paní doktorky Chlupové bude zřejmé, jak moc jsme se mýlili, když jsme mRNA vakcínu považovali za bezpečnou pro pacienty, kteří mají jiná závažná onemocnění.

Očkovali jsme mladé ženy a muže v plodném věku. A po čase jsme uviděli obrovský a náhlý propad počtu narozených dětí. Ten propad začal v lednu 2022 a trvá již rok a půl. Vysvětluje se obecně demografickými a socioekonomickými jevy, ale neanalyzují se možné souvislosti s očkováním. Kdokoliv si dovolí říct, že tento propad je konzistentní skrze celou proočkovanou Evropu víceméně bez ohledu na rozdílný demografický vývoj v jednotlivých zemích a nastal skokově přibližně 7 měsíců poté, co se začali očkovat lidé v plodném věku, a že by se tato hypotéza měla ověřit a buď potvrdit, nebo vyvrátit, je okamžitě označován za dezinformátora.  Možná vás překvapí, že stále nebyly zveřejněny výsledky klinické studie Pfizeru, která sledovala těhotné ženy očkované proti covid-19. Tato zaslepená randomizovaná studie, v níž část těhotných žen dostala placebo a část vakcínu, začala v únoru 2021. Výsledky studie nejsou ani po více než 2 letech k dispozici. Nemáme ani výsledky žádné z několika prospektivních studií očkování těhotných žen.  Jak je možné, že bez spolehlivých údajů o bezpečnosti a efektivitě vakcín v této kohortě nadále vakcinologové doporučují očkování těhotných? Kde zůstal princip předběžné opatrnosti? Vždyť riziko postižení plodu je u covidu-19 nízké. Nikdy v minulosti jsme se takto nechovali.

Očkujeme děti. Přestože zdravé děti nepatří mezi rizikové skupiny. Mnoho států už od očkování zdravých dětí proti covidu ustoupilo, my bychom stále měli podle doporučení očkovat děti od půl roku třemi dávkami.

Chtěla bych vás požádat o vytvoření odborné skupiny na půdě Senátu, ve které by se aspoň některé problémy začaly řešit a ve které by se propojili různí odborníci, kteří mají k tématu co říci. Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků se soustřeďuje na problematiku covidu dlouhodobě, ale pro své kritické názory bylo označováno jako dezinformační sdružení, což není. Na našich webových stránkách www.smis-lab.cz se můžete dozvědět o jeho činnosti více. Je nezbytné zastavit pokles důvěry veřejnosti ve vědu a zdravotnictví. Je nutné obnovit vědeckou diskusi, ze které byli vyřazeni lidé s kritickými názory. Přimlouváme se i za to, abychom více podpořili české odborné instituce (SZÚ, SÚKL, hygienické stanice) a vědce, kteří nebyli tolik slyšet, ale mají zkušenosti a morální integritu. Měli bychom se společně věnovat problematice nežádoucích účinků vakcín, risk-benefit analýze vakcín, nadúmrtím, poklesu porodnosti, vědecké cenzuře, ale i střetu zájmů u představitelů covidové response.

Velkým problémem, kterému čelíme, je přístup k datům. Mnoho z nich je odborníkům, kteří by je chtěli analyzovat, nedostupných.  Ale nejen to.Prokázali jsme, že i ve zveřejňovaných datových sadách docházelo k zásadním manipulacím. Byli jsme např. svědky manipulace s daty, kdy se zpětně upravily data z covidových období tak, že se přesunula velká část (v různých skupinách desítky procent až polovina) čerstvě očkovaných mezi neočkované – ale celkové počty osob ve skupinách se neupravily.

Je téměř nemožné získat další potřebná data a informace z ÚZISu a pojišťoven, abychom mohli vyvrátit či potvrdit naše hypotézy. Velmi bychom v tomto směru uvítali vaši podporu. Výsledky naší dosavadní práce můžeme doložit na celé řadě odborných prací a analýz dostupných ať už v odborném tisku, nebo na stránkách SMIS. V případě zájmu vám konkrétní výsledky našich studií a odborných analýz velmi rádi ukážeme.

Seznam literatury:

  1. Schmeling M a kol. Batch-dependent safety of the BNT162b2 mRNA COVID-19 vaccine. Eur J Clin Invest. 2023 Aug;53(8):e13998. doi: 10.1111/eci.13998. https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/eci.13998
  2. https://www.vakcinace.eu/doporuceni-a-stanoviska/doporuceni-ceske-vakcinologicke-spolecnosti-cls-jep-cvs-k-ockovani-proti-onemocneni-covid-19-2
  3. https://www.fda.gov/media/144245/download?fbclid=IwAR2X6RLxTj9YZFut_G3TInOIjlLI3gPiLrvIv5hABWdbnYdsrfm4MWj7VjA
  4. https://www.csaki.cz/dokumenty/Covid_vakcinace.pdf
  5. https://smis-lab.cz/2023/05/04/covid-a-znepokojiva-fakta-ktera-vedci-nechteji-slyset/
  6. https://smis-lab.cz/2023/07/09/kauza-chybejicich-deti-zahada-se-prohlubuje/
  7. https://www.clinicaltrials.gov/study/NCT04754594?term=C4591015&rank=1
  8. https://www.clinicaltrials.gov/search?cond=COVID&term=Pregnancy&intr=Vaccine&aggFilters=status:com,studyType:int
  9. https://smis-lab.cz/2023/01/01/letem-svetem-po-vakcinacnich-doporucenich-proti-covid-19-u-deti/
  10. https://smis-lab.cz/2023/01/17/data-na-uzisu-zraji-jako-vino/
  11. https://www.mzcr.cz/tiskove-centrum/datove-tiskove-zpravy-ke-covid-19/
  12. Janošek J, Komárek A. Post-infection immunity provides excellent protection from COVID-19 ICU hospitalization during Delta and Omicron waves. Infect Dis (Lond). 2023 Jan;55(1):74-77. doi: 10.1080/23744235.2022.2125575. 

https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/23744235.2022.2125575

Kazuistiky

MUDr. Jaroslava Chlupová, neuroložka

Ve své neurologické ordinaci řeším mnohem častěji celou řadu neurologických problémů včetně velmi závažných stavů. Mezi těmi, které je třeba zmínit v souvislosti s mRNA vakcínami, patří vertigo, tinitus, pareza n. facialis, myopatie, polyneuropatie, dále autonomní dysfunkce / POTS / ad., únavový syndrom, insomnie, cévní mozkové příhody, roztroušená skleróza, encefalitidy, akutní diseminovaná encefalomyelitida, neurodegenerace, onemocnění motoneuronu – amyotrofická laterální skleróza.

Pečuji o celou řadu velmi těžce nemocných osob, jejichž onemocnění se rozvinulo po vakcinaci proti covidu. Problém je to natolik závažný, že považuji za svou morální povinnost vás seznámit alespoň s některými kazuistikami.   

  1. Muž r. 1948, VŠ, sportovec

Arteriální hypertenze, st.p. plicní embolizaci 2010, st. P. borreliové myokarditidě, TEP kyčelních kloubů. Od dubna 2021 po druhé dávce vakcinace proti covid-19 prudký rozvoj parkinsonského syndrom těžkého stupně s kamptokormií, váhový úbytek 20 kg, úbytek svalové hmoty, polyneuropatie, herpes zoster. Aktuálně má těžkou poruchu hybnosti, není schopen sám vyjít z bytu, má intenzivní, převážně noční bolesti páteře, kloubů. 

2. Žena r. 1974

Vrozená atrezie transverza, opakované střevní operace, chronické subileozní stavy při srůstech a funkčních stenozách střeva. Sideropenická anemie. Od srpna 2021 po druhé dávce vakcinace proti covid-19 rozvoj onemocnění motoneuronu MND /ALS /. Zemřela v červnu 2023.

3.  Žena r. 1950, aktivní starobní důchodkyně

 Hypertenze, hyperlipidemie. Covid-19 prodělala v lednu 2021, poté očkována dvěma dávkami vakcíny, druhá dávka byla aplikována v červenci 2021. 14 dní po vakcinaci rozvoj nekrotizující myozitidy. Nutnost hospitalizace, imunosuprese. Uzavřeno jako reakce na léčbu statinem (8 let stejná medikace). Jako rizikové pacientce jí byla doporučena 3. dávka vakcíny.

4. Žena  r. 1993

Hypertenzní nemoc, hernie disku L4-L5 2018, nefrolithiáza recidivující oboustranně. Na jaře 2020 prodělala covid-19 v lehké formě, poté byla třikrát vakcinována. V říjnu 2022 bolesti epigastria a pravého ramena, zjištěno prokrvácené ložisko se subkapsulárním hematomem, několik hypervaskularizovaných ložisek jater. Revize, evakuace hematomu, následně zvažována transplantace jater. Uzavřeno jako vícečetný ložiskový jaterní nález nejasné etiologie. Pacientka ve sledování.  

5. Muž  r. 1963

Od r. 2018 rozvoj polymyalgia rheumatica, dlouhodobě kortikoterapie, stabilizace stavu.

covid-19 neprodělal. Po druhé dávce vakcinace nastal rozvoj svalové slabosti a chabé akrální parézy pravé dolní končetiny. Byla mu doporučena třetí dávka vakcíny, po které došlo k významnému zhoršení klinického stavu ve smyslu svalové atrofizace, slabosti. Diagnostikováno onemocnění motoneuronu – ALS.  

Proč jeden spermiogram nestačí

Zuzana Krátká

Jak proměnlivá může být kvalita ejakulátu v čase? Jak se správně provádí vyšetření spermií? Co musíme zohlednit při hodnocení odborných publikací, které jsou zaměřené na stanovení plodnosti mužů po covidu či očkování?

U mužů se spermie tvoří od puberty po celý život, přičemž se zárodečné buňky (spermatogonie) v semenotvorných kanálcích varlete mitoticky dělí a dávají tak vznik buňkám nazývaným spermatocyty,. Z těch se meiotickým dělením postupně vytvoří haploidní kulaté spermatidy a z nich teprve vznikají buňky na obrázku – spermie (pohyblivé samčí zárodečné buňky s jednou sadou chromozomů). Spermie dokončují proces zrání v nadvarleti. Celý proces, tzv. spermatogeneze, trvá v průměru 72+-2 dny. Kromě spermií obsahuje ejakulát seminální tekutinu, která je produkovaná semennými váčky, prostatou a dalšímu žlázami.

Kvalita ejakulátu se rutinně stanovuje mikroskopickým vyšetřením, které se nazývá spermiogram. Toto vyšetření se nejčastěji provádí na klinikách asistované reprodukce. Po zkapalnění vzorku, které trvá cca 15-30 minut, se zhodnotí jeho objem, barva, pH a následně se mikroskopicky počítá v kalibrované komůrce koncentrace spermií, procento pohyblivých spermií a stanoví se procento morfologicky kvalitních spermií. Hodnocení morfologie (tvar hlavičky, krčku a bičíku) se provádí z barveného preparátu vzorku spermií. Zároveň se hodnotí přítomnost kulatých buněk. „Kulaté“ jsou v ejakulátu buď nezralé formy spermií nebo může jít o leukocyty (bílé krvinky). Pečlivá analýza ejakulátu zabere pár hodin, rychlá cca 45 minut. Postup zpracování je velmi podrobně popsán v  manuálu WHO. A naučit se ho není hračka.

Mikroskopická analýza ejakulátu

Kromě těchto klasických mikroskopických vyšetření je možné udělat i cytometrickou analýzu ejakulátu a zjistit o spermiích další informace. Pro cytometrii se vzorek spermií obarví a změří na průtokovém cytometru. Pomocí annexinu a propidium jodidu se označují spermie apoptotické (umírající) a nekrotické (už mrtvé), neoznačené zůstávají živé spermie. Dále můžeme pomocí cytometrie určit procento spermií s poškozeným akrozomem, kdy ke spermiím přidáme protilátku, která proniká do akrozomu (pokud je poškozený). Akrozom je „čepička“ na hlavičce spermie, a jeho správná funkce je potřebná k interakci spermie s vajíčkem při oplození. Důležité je vědět také to, zda mají spermie celistvou DNA. Při apoptóze dochází k jejímu štěpení. Poškození DNA ve spermii může být jednou z příčin zástavy vývoje embrya. Pomocí protilátky proti CD 45 můžeme stanovit počet bílých krvinek v ejakulátu. Ty by v ejakulátu za normálních okolností být neměly, ale nalezneme je tam při zánětu. Dále je možné zjistit v ejakulátu přítomnost protilátek proti spermiím, což už se ale zase vracíme k mikroskopu. Toto široké spektrum různých vyšetření není scifi, ale už je k dispozici v některých klinických laboratořích, a dokonce je možné je všechna udělat z jednoho vzorku ejakulátu.  Lékaři tak získávají lepší přehled o kvalitě spermií daného muže.

Opakování vhodné!

Není vzorek jako vzorek, kvalita ejakulátu je velmi proměnlivá. O plodnosti muže si můžete učinit nejlepší představu po analýze více vzorků. Z grafů uvedených níže i laik pozná, že jsou muži, kteří mají jednou hodnoty v pořáku a za pár týdnů horší. A naopak. Takto vypadají výsledky 55 mladých mužů, které jsme požádali v rámci jedné vědecké studie o dva odběry, ten druhý proběhl za 4-6 týdnů po prvním. Na Grafu 1 vidíte celkový počet spermií a na grafu 2 progresivní pohyblivost spermií. Úsečka spojuje první (modrá tečka) a druhé (červená tečka) vyšetření téhož muže a její délka ukazuje, jak velké rozdíly mohou při opakovaných odběrech nastat. Na Grafu 3 je uvedena životnost spermií změřená cytometricky. Zde jsou rozdíly mezi vzorky menší, což je ovšem částečně dáno tím, že měříme v relativních jednotkách. Průměrný relativní rozdíl dvou vyšetření se vypočítá jako rozdíl obou hodnot dělený průměrem. Čím nižší hodnota je, tím blíže si hodnoty jsou.

Graf č. 1 – Celkový počet spermií -porovnání dvou vyšetření provedených v průběhu 4-6 týdnů u 55 mužů s varikokélou. Norma > 39 mil. spermií Relativní rozdíl hodnot. Pořadová korelace mezi prvním a druhým měřením. Autor grafu – T. Fürst.

Graf č. 2 – Progresivní pohyblivost spermií – porovnání dvou vyšetření provedených v průběhu 4-6 týdnů u 55 mužů s varikokélou. Norma > 32 % pohyblivých spermií. Relativní rozdíl. Pořadová korelace mezi prvním a druhým měřením. Autor grafu – T. Fürst.

Graf č. 3 – Životnost (viabilita) spermií. Porovnání dvou vyšetření provedených v průběhu 4-6 týdnů u 55 mužů s varikokélou. Norma > 58 %. Relativní rozdíl. Pořadová korelace mezi prvním a druhým měřením. Autor grafu – T. Fürst.

Obrázek 1 – Normální hodnoty spermiogramu a cytometrických vyšetření

Víme něco spolehlivého o plodnosti po covidu?

Vraťme se ale ke covidu. Z výše uvedeného je evidentní, že i za normálních okolností mohou být rozdíly hodnot parametrů spermiogramu veliké.  Chceme-li sledovat vliv covidu nebo očkování na plodnost mužů, je nutné ve studiích počítat s touto proměnlivostí a pokud se spolehneme na jedno měření před a jedno po onemocnění či vakcinaci, pak získáme něco jako „aktuální fotografický snímek dané situace“. O plodnosti / neplodnosti daného muže získáme nejlepší informaci, pokud budeme hodnotit více parametrů uči ho budeme testovat opakovaně. Nesmíme zároveň zapomínat na to, že proces spermatogeneze je velmi dlouhý, trvá více jak dva měsíce. Z našich zkušeností víme, že většina mužů onemocnění nebo vakcinaci zvládla bez dlouhodobých následků. Z počátku došlo k poklesům kvality ejakulátu, ale do pár měsíců se kvalita zlepšila. U některých ale horší parametry přetrvávají dlouhodobě. O vlivu infekce na spermie existuje prací více, ale velmi málo víme o tom, co s kvalitou spermií dělají opakované dávky vakcinace. Nikdo po tom nepátrá… Bohužel co jsme nezměřili v minulých letech, to už nezměříme. Odstup od prvních dávek očkování či nemoci je příliš velký. Doufám spíše v to, že časem budou publikovaná data, která jsou zatím ukrytá v šuplících embryologů. Čekají, až o ně bude zájem.

Na závěr bych chtěla poděkovat své milé kolegyni, vedoucí embryologické laboratoře, za odborné korekce a lékaři, urologovi, za poskytnutí dat z našeho aktuálního společného projektu, který se covidu netýká, ale pro ilustraci stačí.

Výsledky k neuvěření aneb jak nestudovat kvalitu ejakulátu

Zuzana Krátká

Metodicky kvalitně provedených publikací o  tom, jaký vliv má onemocnění covid na plodnost mužů, mnoho nemáme, nicméně např. v klinické studii Donderse a kol. z roku 2022 je popsán pokles kvality spermií první měsíc po infekci a vzestup kvality v následujících dvou měsících. Před několika dny byly na konferenci ESHRE (European Society of Human Reproduction and Embryology) prezentovány profesorkou Rocio Núñez-Calonge výsledky studie kvality ejakulátu u mužů, kteří prodělali mírný covid a byli po něm sledováni dlouhodobě. Přednáška byla považována za tak důležitou, že si jako jedna z mála vysloužila tiskovou zprávu, která se pak šířila mj. i na sociálních sítích. Studie nabízela analýzu dat o kvalitě ejakulátu po třech a více měsících. Její závěry nebyly vůbec povzbudivé. Podle ní i mírné onemocnění covid může zhoršit plodnost mužů na dlouhou dobu. Jelikož sama pracuji v centru asistované reprodukce, začala jsem se o práci zajímat více. Byla jsem však nepříjemně překvapena nízkou kvalitou studie. Laik metodické chyby nepozná, nabízím proto zde rozbor této práce, přesněji řečeno toho, co bylo uvedeno v tiskové zprávě. Celá přednáška k dispozici zatím není.

Studie portugalských vědců zahrnovala výsledky vyšetření kvality ejakulátu u 45 mužů, střední věk mužů je 31 let. Jde o velmi malý soubor … Z dostupných informací netušíme, zda to byli partneři neplodných žen či dárci spermatu. Každopádně nejde o běžnou populaci. Nevíme ani věkové složení souboru, tedy jak staří byli nejstarší účastníci, což je velmi důležitá informace.

Tito muži jsou ze šesti portugalských klinik, kde měli vyšetřený spermiogram před covidem, a pak po prodělání covidu, který prodělali s mírnými symptomy. Z textu nevyplývá, zda opravdu měli covid a zda jim bylo provedeno PCR na mRNA SARS-CoV-2 a jestli byla zjišťována i hladina protilátek proti covidu. Nebo zda to byli jen partneři neplodných žen, kteří lékařům prostě jen oznámili, že covid měli.

Další vzorek ejakulátu byl odebrán mezi 17. a 516. dnem po covidu. Takže jinými slovy – někdy (nevíme jak dlouho) před covidem byli muži vyšetřeni poprvé (a zřejmě byl proveden jediný spermiogram k prokázání skutečnosti, že „chyba“ není na straně muže), pak prodělali covid, a pak v období nesmírně širokém (dva týdny až rok a půl) byli vyšetřeni podruhé (dělá se typicky před umělým oplozením). I nepoučený laik pozná, že toto není dopředu kvalitně naplánovaná klinická studie, ale jen jakýsi soubor výsledků z databází lékařů z různých klinik. Je velmi zvláštní, že oněch 45 mužů pocházelo z různých pracovišť.(Pozn. od kolegyně embryoložky z jedné IVF kliniky vím o její skupině 180 mužů opakovaně vyšetřených v období od července 2020 do prosince 2021. Tito muži měli spermiogram provedený před i v několika intervalech po onemocnění covid. Podle čeho tedy vybírali muže do portugalské studie?)

Muži byli rozděleni na skupinu, u které bylo vyšetření ejakulátu provedeno do 100 dní po infekci a skupinu, u které bylo vyšetření provedeno mezi 100.- 516. dnem. Proč toto dělení? Správně bychom měli přece porovnávat vzorky ejakulátu získané např. po 14, 100 a 200 dnech od všech mužů. Jen tak můžeme porovnat daný stav – tedy zhoršení či zlepšení kvality ejakulátu, a to ještě pouze tehdy, odebereme-li aspoň dva nezávislé vzorky v daném období (tedy třeba 14. a 21. den, 100. a 107 den, 200. a 207.den). Protože kvalita spermií může kolísat podle toho, co se zrovna událo nebo neudálo pár dní před odběrem. Navíc kvalita ejakulátu kolísá i sezónně. Jinak doba potřebná na vznik nových spermií ze zárodečných buněk je přibližně 74 dní.

Vědci zjistili statisticky významný rozdíl v objemu spermatu (pokles o 20 % z 2,5 na 2 mililitry), koncentraci spermií (pokles o 26,5 % z 68 na 50 milionů /ml ejakulátu), celkového počtu spermií (pokles o 37,5 % ze 160 na 100 milionů), celkové pohyblivosti (pokles o 9,1 % ze 49 % na 45 %) a životnosti (pokles o 5 % z 80 % na 76 %). Uvedené průměrné hodnoty jednotlivých parametrů jsou v normě, ale o stavu ejakulátu nám průměrné hodnoty nic neřeknou. Potřebovali bychom vidět data jednotlivých mužů před a po covidu, vědět, kolik mužů mělo normální hodnoty jednotlivých vyšetření a kolik mužů mělo některý z parametrů již v patologických hodnotách. Pro zajímavost, pokud má muž koncentraci spermií, objem, pohyblivost a morfologii spermií v normě, pak se označuje jako normozoospermik. A nás by třeba zajímalo, kolik normozoospermiků bylo v souboru před covidem a po covidu a v odstupu oněch 100, 200 či více dní. Pokud by jeden ze dvou odběrů byl normální a druhý měl odchylku, počítali bychom ten normální, koncentraci spermií ve zkoumaném vzorku ejakulátu logicky sníží např. nedodržení doby sexuální abstinence. V současnosti se ke stanovení kvality ejakulátu používají např. metody průtokové cytometrie, pomocí kterých se vyšetřuje např. zastoupení živých a apoptotických spermií, počet spermií s fragmentací DNA nebo počet spermií s poškozeným akrozomem. Mikroskopicky se vyšetřuje i přítomnost protilátek proti spermiím. Všechna tato měření doplňují informace ze spermiogramu a společně lépe popisují plodnost muže.

Polovina mužů měla celkový počet spermií o 57 % nižší po covidu ve srovnání s jejich vzorky před covidem. Morfologie spermií nebyla významně ovlivněna. Zásadní chyba tkví v detailu. Musíme hodnotit aspoň dva vzorky, abychom si byli jistí skutečnou kvalitou ejakulátu v daném čase. Stačí alkoholem a marjánkou zpestřený večírek, přehřátí, promilovaný týden, či třeba práce s ředidly a kvalita spermií klesne. Pokud by šlo jen o „dočasnou újmu“, během několika dní či týdnů se kvalita ejakulátu zlepší nově vytvořenými spermiemi. Významný vliv na výsledek spermiogramu má i práce laborantů. Jde o mikroskopickou analýzu, která je ovlivněna zkušeností pracovníka. Tedy nejstandardněji by byla provedena studie, pokud by všechny vzorky odečítala jedna a tatáž osoba. Zde autoři sesbírali data ze šesti klinik, tedy o nějaké „standardizaci postupu“ nemůže být ani řeči.

Když se vědci podívali na skupinu mužů, kteří poskytli vzorek později než 100 dní po covidu, zjistili, že koncentrace spermií a motilita se v průběhu času stále nezlepšily. Tady není jasné, co se s čím srovnávalo. Porovnávali autoři dva vzorky od stejné skupiny mužů, či dvě skupiny mužů mezi sebou…?

Pokračující vliv infekce covid na kvalitu spermatu v tomto pozdějším období může být způsoben trvalým poškozením způsobeným virem, a to i při mírné infekci. Věříme, že lékaři by si měli být vědomi škodlivých účinků viru SARS-CoV-2 na mužskou plodnost. Je obzvláště zajímavé, že k tomuto poklesu kvality spermatu dochází u pacientů s mírnou infekcí covid, což znamená, že virus může ovlivnit mužskou plodnost, aniž by muži vykazovali jakékoli klinické příznaky onemocnění. Je logické, že pokud muž prodělá (jakékoliv) respirační onemocnění, může být jeho plodnost krátkodobě nižší. V dlouhodobém horizontu je však kvalita ejakulátu ovlivněna různými faktory, tedy svádět vše na „long covid“ je hloupost. Jakým způsobem byl hodnocen pokračující vliv infekce, jsme se z dostupných materiálů nedozvěděli. Negativně mohly působit i jiné faktory, jako různé léky, jiná systémová onemocnění, urogenitální infekce a také vakcinační status, který nebyl vůbec zkoumán (nebo ve zprávě není uvedený). Přisuzovat tedy nízkou kvalitu ejakulátu pouze prodělanému covidu u takto malého souboru a nehodnotit vliv jiných rizik zkrátka nelze.

„Zánětlivý proces může zničit zárodečné buňky infiltrací bílých krvinek a snížit hladinu testosteronu ovlivněním intersticiálních buněk, které produkují mužský hormon“. Semenotvorné kanálky jsou chráněné před imunitním systémem hematotestikulární bariérou, varlata se tak stávají imunitně privilegovaným orgánem. Leukocyty se k zárodečným buňkám v semenných váčcích nedostanou. Není tedy důvod, aby se tam při normálním průběhu infekce vyskytovaly. Covid je onemocnění primárně probíhající na sliznicích dýchacího systému, a v oblasti varlat se virová mRNA prokázala spíše ojediněle. Důkazy o jejím výskytu ve varletech byly získány např. při pitvách osob, které na covid zemřely. Spermie se dostávají do kontaktu s imunitním systémem až v nadvarleti.

Výzkumníci plánují pokračovat ve studiu mužů a měřit kvalitu spermatu i hormonální stav v průběhu času. Domnívají se, že by měl být proveden další výzkum reprodukčních funkcí mužů po infekci covid, aby se zjistilo, zda je jejich plodnost ovlivněna dočasně nebo trvale. Souhlasím s tím, že je třeba pokračovat ve výzkumu, nicméně kvalitněji, než jak portugalští vědci započali. I my se pokusíme podívat na data zatím uložená v šuplíku zmíněné kliniky. Nicméně nestačí informace o prodělaném covidu, je třeba sledovat i prodělanou vakcinaci. Poslední zprávy o kvalitě ejakulátu máme z publikací sledujících období po dvou dávkách vakcíny. Uvědomme si, že nyní mají muži za sebou čtyři dávky vakcíny a většina navíc nějaký ten covid k tomu. Jak tyto faktory působí na spermie se nedozvíme, pokud se studie v embryologických laboratořích budou provádět tak amatérsky, jak byla provedena tato.  

Fuck-up století aneb Pfizer tóže kaput?

Tomáš Fürst

Před několika dny vyšel na Mainstreamu rozhovor Angeliky Bazalové s Tomášem Fürstem a Petrem Šourkem věnovaný problematice nestejnorodé kvality šarží vakcín proti covidu od firem Pfizer – Biontech. Podrobnosti k příspěvku si můžete přečíst zde, příběh ale pokračuje v Německu a o tom se dozvíte více ve zmiňovaném rozhovoru.

Již několik týdnů koluje internetovým podzemím článek tří dánských autorů, který změní svět. Článek analyzuje data o všech dávkách covidových mRNA vakcín firmy Pfizer, které byly v průběhu roku 2021 vyočkovány v Dánsku. Jde o téměř 11 milionů dávek z celkem 52 různých šarží, které byly podány více než 4 milionům lidí (v zemi s populací 5.8 milionů). Studie zároveň čerpá data z dánského registru podezření na nežádoucí účinky (suspected adverse event, SAE) a zkoumá, jaké počty SAE jsou asociovány s jednotlivými šaržemi. Jádrem sdělení je tento graf.

Počet podezření na nežádoucí účinky (SAE) po vakcinaci BNT612b2 mRNA v Dánsku v období od 27.12.2020 do 11. ledna 2022 v závislosti na počtu dávek v šarži vakcíny. https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/eci.13998

Co puntík, to jedna šarže vakcín. Na horizontální ose je počet dávek v dané šarži, na vertikální je počet hlášených SAE u této šarže. V grafu jsou vidět tři skupiny šarží (odděleny barevně), které vykazují zásadně odlišné chování.

Modré šarže byly relativně malé, ale jsou asociovány s naprosto šokujícím počtem SAE. Sklon přímky je přibližně 0.1, což znamená, že přibližně každá desátá dávka z modré šarže skončila nahlášením SAE! V dobách před covidem (kdy tohle téma ještě nebylo tak politicky citlivé) se běžně tvrdilo, že nejvýše každý desátý SAE je nahlášený do farmakovigilančních databází. Kdybychom uvažovali, že se tento poměr nijak zásadně nezměnil, vyšel by nám zcela neuvěřitelný závěr, že téměř všichni očkovaní některou z modrých šarží zaznamenali podezření na nežádoucí účinek.

Zelené šarže obsahovaly jak velké počty dávek, tak malé počty dávek a byly asociovány s významně menším počtem SAE. Sklon přímky je přibližně 0.0025, což znamená asi 2.5 SAE na tisíc dávek. I toto číslo je alarmující – je přibližně o řád větší než u chřipkových vakcín. Třetí skupinu tvoří žluté šarže, kde se míra SAE pohybuje kolem jednoho z deseti tisíc.

Zajímavé je, že modré šarže se v Dánsku objevily nejdřív, následovaly zelené a potom žluté. Modré šarže tedy byly podány především zdravotníkům, což typicky nejsou ani staří ani nemocní lidé. Tuhle informaci v článku nenajdete, je třeba si poslechnout mimořádně zajímavé video, ve kterém John Campbell mluví s jednou z autorek studie, Vibeke Manniche. Charakteristické pro dnešní dobu je, že dva ze tří autorů nejsou spojeni s žádnou akademickou institucí.

Další zajímavou informací je, že některé z modrých šarží se zcela jistě objevily v dalších evropských zemích a v USA. V následujících měsících se tedy dočkáme podobně ošklivých překvapení v dalších zemích. Na tomto místě znovu upozorňuju, že například v USA díky databázi VAERS o nevyhovujícím bezpečnostním profilu mRNA vakcín víme již od ledna 2021. Měsíc po začátku očkování bylo zcela jasné, že se VAERS plní hlášeními SAE o jeden až dva řády rychleji, než by bylo únosné. Tento fakt je naštěstí zaznamenán na WayBackMachine – u soudů, které budou následovat, se tedy je o co opřít.

Jednou z otázek pro soudní tribunály je, co dělaly regulační orgány. Výše zmíněná data v dánských registrech dřímají již mnoho měsíců, a přesto žádný z úřadů, který má ze zákona kontrolovat léky, zřejmě nehnul ani prstem. Mezi hlášenými SAE je téměř 600 úmrtí a mnoho velmi vážných diagnóz, které trvale mění životy jak postiženým, tak jejich příbuzným. Ti všichni jistě uslyší velmi neradi, že regulační orgány měly takto výbušná data v rukou, a přesto nekonaly. Dokonce dále očkování podporovaly a propagovaly, a to leckdy velmi nevybíravým nátlakem. John Campbell ve svém videu říká, že kdyby tato data měl, mRNA vakcíny by se nedotknul – jak říká anglické úsloví – ani dlouhým bidlem.

Tím ovšem výčet katastrofálních selhání nekončí. Paní Vibeke na videu rozhořčeně popisuje, jak ji s tímto mimořádně závažným zjištěním nemilosrdně vykopli ze všech čtyř nejprestižnějších lékařských časopisů – New England Journal of Medicine (NEJM), Journal of American Medical Association (JAMA), The Lancet a Archives of Internal Medicine. Ani jeden z těchto žurnálů se neobtěžoval poslat článek do recenzního řízení a v horizontu hodin napsal univerzální disclaimer, že toho mají moc. Je vyloučeno, aby si editoři těchto žurnálů ihned neuvědomili, jak brizantní granát drží v ruce. Zbývá tedy možnost, že si to uvědomili – a rozhodně nechtěli být těmi, kdo jej odjistí a vrhnou směrem k veřejnosti. To je ovšem zlovolná a naprosto nepřijatelná cenzura, která vrhá zcela nové světlo na samotnou povahu současné Evidence Based Medicine. Zjevně není evidence jako evidence a vědecké elity pevně drží v rukou klíče, které rozhodují, jaká evidence se k odborné veřejnosti vůbec dostane.

Na tomto místě připomínám, že to není poprvé, co se přední vědecké žurnály naprosto zpronevěřily svému poslání. V jednom z předchozích textů jsem zdokumentoval skandální podvádění NEJMu v mimořádně závažném textu o očkování těhotných. Lancet má na hlavě taky tuny másla, zejména kvůli dnes již proslulé konspiraci předních virologů, která měla odvést pozornost od možnosti, že virus unikl z laboratoře. Podobných příkladů jsou bohužel za poslední tři roky stovky.

Je tedy možné, že krom Pfizeru bude mít tato dánská studie ještě nějaké další oběti z řad „prestižních“ vědeckých časopisů.

Dramatická variabilita SAE mezi jednotlivými šaržemi vzbuzuje mnoho nepříjemných otázek:

  1. Skutečně regulační orgány přehlédly katastrofální bezpečností profil šarží, které přišly jako první? Pokud ano, je to trestuhodné a bude třeba celý systém vybudovat znovu. Ještě horší možnost ovšem je, že si někdo této katastrofy všimnul, tiše výrobce upozornil a ten výrobní proces nějak změnil. Pokud se tak stalo – a data tímto směrem ukazují – nastávají otázky ještě nepříjemnější:
  2. Vyráběl a distribuoval Pfizer jinou látku, než na kterou dostal Emergency Use Authorization?
  3. Co vlastně znamená „informovaný souhlas“ (který je nekompromisně požadován Norimberským kodexem), pokud podaná látka buďto neodpovídá schválené specifikaci či pokud pokusné osobě není sděleno, že u některých šarží je téměř každá dávka doprovázena SAE?
  4. Co vlastně víme o efektivitě očkování, pokud výrobce skutečně látku změnil oproti registračním studiím? Jak lze provést risk-benefit analýzu, pokud je neznámá jak účinnost, tak prevalence AE?
  5. Jak je možné, že Paul Ehrlich Institut (PEI), který je zodpovědný za kontrolu šarží opouštějících BioNTech (německý dodavatel nanočástic obsahujících mRNA pro Pfizer a Modernu), dle zjištění německých kolegů nekontroloval žádnou ze žlutých šarží (krom jediné), zatímco modré a zelené šarže byly kontrolovány téměř všechny? Ví snad PEI něco, co my nevíme?

Jistě se někdo pokusí šikanovat European Journal of Clinical Investigation, aby studii zcenzuroval a stáhl. Ani to ale nepomůže – Pandořina skříňka je otevřena. Další a další týmy nezávislých výzkumníků postupně vytahají tento typ dat z regulačních orgánů jiných zemí (u nás jsme se do toho již pustili). Skandál bude postupně růst, žaloby a trestní oznámení začnou padat a dříve či později se budete ptát jako já: Pfizer tóže kaput?