Vzpomínáte si, kolikrát jsme volali po otevřených analýzách dat? Kolikrát jsme říkali, že studie, které neposkytují surová data, jsou bezcenné, protože nevíme, zda se jim dá věřit? Vypadá to na první vlaštovku…
Pod záštitou projektu Archa 21, financovaného Karlem Janečkem, byla vyhlášena soutěž DATACON o nejlepší analýzu (včetně interpretace a prezentace) dat dvou zdravotních pojišťoven. Vítěz si odnese 121.000 Kč, dalších deset týmů pak 12.000 Kč. Soutěžící po registraci získají anonymizovaná řádková data obsahující informace o věku, pohlaví, úmrtích, všech očkováních pojištěnců proti covidu a všech předpisech systémových kortikoidů vystavených těmto pojištěncům od roku 2015 do roku 2023. Každý pojištěnec je označen unikátním kódem, který umožňuje párovat předpisy léků i očkování každého pojištěnce.
Protože systémové kortikoidy se používají v léčbě zánětlivých stavů i autoimunitních poruch, může jejich spotřeba sloužit jako dobrý indikátor těchto problémů v populaci. Obojí (chronické záněty i autoimunitní poruchy) se mohlo vyskytnout v důsledku covidu. Teoreticky bychom tak mohli přinejmenším v neočkované populaci očekávat nárůst spotřeby systémových kortikoidů v důsledku prodělání covidu. Pokud tedy vakcíny před těmito následky chránily, mohli bychom očekávat, že nárůst jejich spotřeby u očkovaných bude nižší než u neočkovaných. Pokud neměly efekt, nárůst se dá očekávat stejný v obou skupinách a pokud škodily, můžeme očekávat vyšší nárůst v očkované skupině.
Registrace do soutěže už probíhá, hotové analýzy by se měly zaslat do půlky srpna a v září pak proběhne finále – minikonference, na které budou účastníci prezentovat své výsledky a kde porota složená z odborníků napříč spektrem bude jednotlivé příspěvky hodnotit.
Jaký bude výsledek? Pomáhaly vakcíny? Škodily? Neměly efekt? Shodnou se vůbec statistici vycházející ze stejných dat na výstupech a výsledcích? Tohle je konečně příležitost začít dělat covidovou vědu tak, jak se dělat má – otevřeně a pod veřejnou kontrolou, s účastí možnou pro všechny, bez ohledu na to, jestli stojí na některé straně barikády, nebo ne.
Proto uveřejňujeme tuto zprávu – pokud umíte pracovat s daty, přihlaste se do soutěže, ať už jako jednotlivec nebo jako tým. A pojďte sami na reálných datech zjistit, jak to teda všechno doopravdy bylo…
Členové spolku Iniciativa Sníh to mají s námi těžké. Na facebooku Iniciativy Sníh se nedávno objevil příspěvek jakéhosi Líného laboratorního pláště alias doc. Mokrého z Utrechtu, který zpochybnil kvalitu preprintu publikace, jejíž spoluautorem je Tomáš Fürst. V kritizované studii se probírá možný vliv vakcinace proti covidu na pokles počtu narozených dětí. Tomáš Fürst panu docentovi napsal odpověď, kterou naleznete na webu SMIS. A reakcí pana docenta byl další článek, který neobsahoval k našemu zklamání žádné nové věcné argumenty, ale jeho autor se vrátil ke staré dobré taktice dehonestace autorů, tedy ad hominem útokům. „Není to nevědomost. Mnoho lidí stojící za SMIS je vzdělaných. Jedna pracuje na klinice pro IVF a označuje se za imunoložku, další má titul z matematiky, další vede národní laboratoř pro arboviry, jeden je bývalý veterinář a zaměstnanec farmaceutické společnosti, který se staltaxikářem, a další studovala metalurgii, ale nyní tvrdí, že se specializuje na původ virů.“
Jak podotknul Tomáš Fürst: „Celá tahle výměna byla dosti poučná. Covidisté se celou dobu vyhýbali jakékoliv odborné debatě s námi. Prostě nás označili za dezinformátory a tím to haslo. Teď se poprvé pokusili o odbornou diskusi. Jak to dopadlo, vidíte sami.“
Uplynulo pár dní a na webu InFakta vyšel další díl podcastu „Oč tu běží“, ve kterém Markéta Dobiášová s Cecílií Jílkovou vyzpovídaly Romana Kovaříka (onoho bývalého epizootologa, pak odborníka Pfizeru a v současnosti v Praze spokojeně taxikařícího ne-člena SMIS). Rozhovor se stočil i na osobu Zdeňka Hela, profesora University of Alabama. Vědce, který se stal na konci roku 2020 emisarem John Snow Memoranda v ČR, které se v našich končinách zjevilo v podobě Iniciativy Sníh. Do té doby veřejnosti zcela neznámý akademik z USA byl najednou českým občanům médii představen jako věhlasná kapacita, která propagovala testování, lockdowny a očkování jako jediné možné metody, jak zatočit s pandemií. Iniciativa Sníh frontálním útokem během roku 2021 vytlačila z mediálního prostoru každého kritika, který by to chtěl zpochybnit. Ačkoliv se v tomto díle Oč tu běží vůbec o SMIS nehovoří a my jsme jen vyvěsili upozornění na něj na našem fb, Zdeněk Hel šmahem zkritizoval autory podcastu i SMIS. Roman Kovařík Helovy injektivy pečlivě okomentoval na svém facebookovém účtu, já považuji za rozumné objasnit ještě tu pasáž týkající se SMIS.
Pan Zdeněk Hel na svém facebookovém profilu tvrdí, že: „(pan Kovařík) s pacienty nikdy nepracoval, stejně jako paní Krátká, Fürst ani další členové SMIS. Žádný z několika málo členů dezinformačního spolku SMIS není epidemiolog ani lékař v oblasti infekčních chorob. Jejich cílem a úsilím je, ve spojení s extrémistickými stranami jako PRO, rozvracet demokratickou společnost snižováním důvěry občanů v experty a vládní organizace. Spolek SMIS veřejně prohlašuje, že vakcíny proti covidu způsobily smrt statisíců a miliónů lidí nebo že způsobují neplodnost mužů i žen, a to bez jakýchkoli důkazů.“
Abychom to uvedli na pravou míru, kolega Zdeněk Hel takto dehonestačně hovoří o mikrobioložce a viroložce MUDr. Haně Zelené PhD., vedoucí oddělení virologie a Národní referenční laboratoře pro arboviry ve Zdravotním ústavu v Ostravě, dále o imunologovi a mikrobiologovi MVDr. Václavovi Fejtovi, vedoucímu laboratoře imunologie a infekční sérologie havlíčkobrodské nemocnice a o mně, RNDr. Zuzaně Krátké, PhD., zástupkyni vedoucí imunologické laboratoře GENNET v Praze. Naše tři statistiky – prof. RNDr. Arnošta Komárka, Ph.D., doc. PaedDr. RNDr. Stanislava Katinu, Ph.D. a učitele matematiky s kanceláří vedle uklízeček RNDr. Tomáše Fürsta, Ph.D. pro tentokrát necháme stranou.
Akademik Hel si nevšimnul, že se imunologové v České republice na jaře 2020 neflákali a že dělali při své běžné rutinní práci navíc ještě i vědu – takovou tu základní (nikoliv akademickou) klinickou imunologii a virologii. Nestatističtí členové budoucího SMIS byli a jsou rutinéři, nikoliv akademici. A jsou na tuto svoji profesní odbornost hrdí. Ta klinická rutina je totiž mnohem pestřejší než vědecký výzkum, nejen ve spektru vzorků a nemocí. S výskytem nové infekční nemoci bylo nezbytné propojit znalosti a možnosti většího počtu pracovišť. Nenajdete v jedné laboratoři zavedené všechny dostupné metody, každá má k dispozici něco jiného, každá z nich je vybavená jinými typy analyzátorů a v každé pracují lidé s jinými zkušenostmi. A my, co jsme mnohem později (na jaře 2021) založili SMIS jsme dokázali naše různé znalosti a různé možnosti propojit a velmi rychle zlepšovat diagnostiku nové infekční choroby. S příchodem nového koronaviru jsme se zaměřili na to, abychom 1) monitorovali vývoj epidemie v jednom z prvních českých ohnisek covidu, 2) pomohli otestovat firmám nové diagnostické soupravy určené ať už k průkazuviru nebo k průkazu protilátek,3) v séroprevalenční studii jsme (na rozdíl od vládního Prevalu) správně stanovili promořenost populace v jižních Čechách a určili jsme správně i smrtnost covidu, 4) prokázali jsme dlouhodobý výskyt a ochrannou funkci protilátek proti covidu. Je zajímavé, že do září 2020 jsme se, my budoucí členové SMIS, neznali. Ale jako nejrychlejší a nejlepší „rutinéři“ jsme se sešli na prvních imunologických akcích, které se covidu věnovaly.
Stojí za to si připomenout s kým vším jsme se setkali na podiích těchto odborných akcí. Na té úplně první akci Dynexu v Buštěhradě, která proběhla v září 2020 jsme s Hankou Zelenou přednášely společně s prof. Říhovou a prof. Grubhofferem, v Ústí nad Labem na Severočeské imunologické konferenci jsem měla přednášku já i Vašek Fejt ve stejném bloku s prof. Bartůňkovou. V jiných blocích této dvoudenní konference přednášeli např. prof. Prymula a prof. Vašáková. Následovala konference ČSAKI v říjnu 2020 a v laboratorní sekci zazněla i naše přednáška o jihočeské séroprevalenční studii. Zde jsem byla ve stejné sekci např. s prof. Střížem. Později v únoru 2021 jsem na imunologickém semináři na téma „Covid a imunita“, který se konal v Praze ve vymrzlém sále Lékařského domu, přednášela společně s prof. Vašákovou a prof. Šedivou, na dálku se připojili prof. Šebo a prof. Dřevínek. Celá tato „pracovní schůze“ byla přenášena online. Podobně byla on line z Prahy přenášena tradiční konference, která se konaá na jaře v Lotomyšli. Na ní přednášel Vašek Fejt, já jsem se na natáčení také jako spoluautorka přišla podívat a potkali jsme se zde třeba s prof. Krejskem nebo prof. Dřevínkem a pár dní na to náměstkyní MZČR jmenovanou prof. Vašákovou. Další odborné akce s naší účastí se konaly v průběhu roku 2021 a má asi nejdůležitější (a nejtěžší) covidová přednáška proběhla v únoru 2022, již prezenční formou, v plném sále Lékařského domu. Pamatuji si, že v programu byl i doc. Koblížek a doc. Petráš. Hanka Zelená měla v té době zase přednášky na akcích mikrobiologických či epidemiologických. A velmi důležitý byl i náš seminář pořádaný v srpnu 2021 pro senátory a poslance, který na půdě Senátu zorganizovaly senátorky MUDr. Jitka Chalánková a MUDr. Alena Dernerová.
Tři členové SMIS – Hanka Zelená, Vašek Fejt a Arnošt Komárek – se na podzim 2021 zapojili do práce Válkova Národního institutu pro zvládnutí pandemie. Všechny jejich příspěvky, které zazněly v rámci NIZP najdete na webu SMIS. A neuvěřitelné množství času a energie stály publikace, které byly zveřejněné zejména v českých odborných lékařských časopisech (zpětně znovu velmi děkuji Časopisu lékařů českých), ale též jsme publikovali v zahraničních periodikách. Dám si tu práci a připravím jejich dlouhý seznam, kdyby se náhodou Historie na to zeptala.
Tvrzení pana Hela jsou jednoznačně dehonestační a lživé. Že to celé bylo jinak, než jak to americký akademik za oceánem popisuje, naši kolegové profesoři i posluchači našich přednášek vědí. Cílem nás „laboratorních rutinérů“ bylo od počátku pandemie poskytovat odborné i laické veřejnosti data z našich laboratoří, od našich pacientů a doplňovat je informacemi z aktuálních zahraničních publikací. Organizátoři vědeckých odborných akcí zvou k přednáškám zkušené odborníky, kteří mají zajímavé vědecké informace, nikoliv nějaké politické rebely, jak to naznačuje Zdeněk Hel.
Do příchodu Iniciativy Sníh jsme politické názory vědců neřešili. Byla to Iniciativa Sníh, která apelovala na „správný světonázor“ a tvrdě potlačovala do té doby normálně probíhající vědeckou diskusi. Když jsme se postavili proti nesmyslnému uzavírání škol, lockdownům, zbytečnému plošnému testování, neúčinnému a nebezpečnému nošení roušek, očkování nedostatečně otestovanými vakcínami a léčbě nedostatečně otestovanými antivirotiky, označila nás za de facto třídního nepřítele. Naše obavy o možném negativním vlivu očkování proti covidu na plodnost populace, který naznačují data, záměrně pan Hel dezinterpretuje a staví se zcela proti tomu, že by se tato hypotéza měla ověřit. Návdavkem nám dává za vinu smrt nejprve desítek tisíc, později stovek tisíc a nyní už dokonce miliónů lidí.
Jsme hrdí na to, že jsme se jako SMIS stali symbolem covidového odboje, byť jsme to v roce 2020 rozhodně neměli v plánu. Velmi rádi spolupracujeme s dalšími statečnými rebely jako jsou Roman Kovařík, Angelika Bazalová či Markéta Dobiášová. Každý z nich, s temperamentem sobě vlastním, obohacuje na základě své erudice diskusi o covidovém tématu na sociálních sítích i v alternativních médiích. Vytvořili tak svět mimoakademické vědy a nastavují nemilosrdně zrcadlo lžím, které do éteru pouštějí „věhlasní akademici“. Není divu, že je z toho Helovi a jeho fanouškům „fyzicky nevolno“.
Čtenářům tohoto fóra je známo, že s kauzalitou je potíž. Chcete-li bezpečně zjistit, jak nějaká intervence, např. očkování, skutečně funguje, nezbývá než provést prospektivní randomizovanou placebem kontrolovanou a zaslepenou studii. Klíčovým aspektem randomizovaných studií je právě fakt, že o tom, kdo dostane vakcínu a kdo placebo, rozhoduje los (tedy náhoda), takže není důvod, aby se očkovaná a neočkovaná skupina lišila v jakékoliv důležité charakteristice, která by mohla mít vliv na výsledek.
Takové studie v případě mRNA vakcín proti covidu proběhly, ale měly tolik problémů (psali jsme o nich zde), že jsme se o bezpečnosti těchto produktů nedozvěděli vůbec nic a o jejich účinnosti žalostně (a podezřele) málo. A to ještě připomínám, že registrační studie proběhly s vakcínou, která byla vyrobena jiným postupem, než který byl později zaveden na výrobu vakcín použitých k očkování stovek milionů lidí po celém světě!
Od začátku masivní očkovací kampaně jsou všechna fantastická tvrzení o nesmírné účinnosti a naprosté bezpečnosti mRNA vakcín založena na observačních datech. Jenže s observačními daty je potíž – právě proto, že očkovaní se od neočkovaných liší v mnoha různých důležitých aspektech, je téměř nemožné dobrat se analýzou observačních dat k nějakému rozumnému kauzálně interpretovatelnému závěru. Jen si vzpomeňte na našetexty o efektu „zdravého očkovaného“, které dokazují, že buď jsou mRNA vakcíny učiněným elixírem mládí (který vás učiní téměř nesmrtelným), nebo jsou všechny řeči o 95% účinnosti vakcín proti úmrtí s covidem naprosto zcestné („b“ je správně).
Tento Damoklův meč visící nad všemi observačními studiemi se používá velmi asymetricky. Kdykoliv observační data ukazují nízkou mortalitu ve skupině očkovaných, jsou z toho titulky v mainstreamových médiích (se samozřejmou kauzální interpretací). Kdykoliv observační data ukazují vysokou mortalitu ve skupině očkovaných, vakcinační roztleskávači si vzpomenou, že observační data přece nelze kauzálně interpretovat.
Člověk by tedy mohl propadnout skepsi, že se pravdu už nikdy nedozvíme, protože randomizované studie už zpětně nikdo neudělá. Naštěstí jsou ale chytré hlavy, kterým se podařilo z observačních dat dostat výsledek, který je tak blízko kauzální interpretaci, jak se jen lze dostat. Jedna chytrá hlava sedí na krku Josepha Ladapa, což je hlavní hygienik státu Florida, kterému jsme se na tomto fóru již jednou věnovali. Druhá chytrá hlava patří Retsefu Levimu z MIT. Tito dva spolu s Melissou Jordan (o které nic bližšího nevím) publikovali fascinující studii, která prozatím visí pouze na MedRxiv. (Vzhledem k tomu, jaký zájem o podobné výsledky jeví akademický mainstream, tam bude patrně viset ještě dlouho.)
Autoři si ze zdravotního systému státu Florida vytáhli data o přibližně devíti milionech dospělých, kteří byli očkovaní buďto dvěma dávkami mRNA vakcíny firmy Pfizer (BNT162b2) nebo dvěma dávkami mRNA vakcíny firmy Moderna (mRNA-1273). Z těchto devíti milionů vybrali níže uvedeným způsobem dvě skupiny – skupinu A očkovanou dvěma dávkami Pfizeru a skupinu B očkovanou dvěma dávkami Moderny. Obě skupiny obsahovaly každá asi tři čtvrtě milionu lidí a kouzlo je v tom, že skupiny byly přesně 1:1 „matched“ na věk, pohlaví, rasu, etnický původ, čas očkování a oblast, kde očkovaný bydlí. Laicky řečeno, každý očkovaný Pfizerem měl svého dvojníka, který mu byl co nejpodobnější, ale byl očkován Modernou. Ve skupinách A a B potom autoři sledovali (během 12 měsíců od druhé dávky) riziko úmrtí z jakékoliv příčiny, úmrtí na covid, úmrtí z kardiovaskulárních příčin a úmrtí nesouvisející s covidem. Velmi chytře ovšem taky sledovali riziko, že se člověk stane obětí vraždy nebo že spáchá sebevraždu. Je totiž skoro jisté, že typ vakcíny proti covidu opravdu nemá vliv na to, jestli se stanete obětí vraždy či spácháte sebevraždu. Naproti tomu, skoro každý „confounder“, který ovlivňuje riziko úmrtí na jakoukoliv nemoc, bude také ovlivňovat i riziko, že se stanete obětí vraždy či sebevraždy. Proto se tento tzv. „vaccine neutral endpoint“ používá jako indikátor, jestli jsou skupiny A a B skutečně srovnatelné ve všech možných i nemožných aspektech.
A jak to dopadlo?
Klíčová je Tabulka 3 v citovaném článku, kterou zde přetiskujeme:
Skupiny A a B jsou skutečně perfektně srovnatelné. To je doloženo tím, že riziko sebevraždy či vraždy se v obou skupinách statisticky neliší. Jinak řečeno, skupiny A a B jsou tak vyvážené, jako kdyby vznikly randomizací.
Hlavním výsledkem studie je to, že lidé ve skupině A (očkovaní Pfizerem BNT162b2) mají asi o třetinu větší šanci úmrtí z jakékoliv příčiny než lidé ve skupině B (odds ratio je asi 1.37). V případě úmrtí na kardiovaskulární příčiny je tato šance vyšší o polovinu (OR = 1.53) a v případě úmrtí na covid dokonce skoro dvojnásobná (OR=1.88). V případě necovidových úmrtí je tato šance opět asi o třetinu vyšší (OR=1.30).
Co to všechno znamená? Jsou v zásadě čtyři možnosti:
Obě skupiny nejsou dobře vyvážené a tento velký a významný rozdíl v mortalitě je vysvětlen nějakým faktorem, na který autoři zapomněli. Proti tomu velmi silně svědčí jednak pečlivý matching, ale také fakt, že „vaccine neutral endpoint“ se mezi oběma skupinami nijak významně nelišil. Těžko si představit, že by případný opomenutý faktor neměl žádný vliv na sebevraždy či vraždy. Autoři ovšem sami v sekci „Limitations“ poctivě připouštějí, že nemají data například o komorbiditách.
Celé je to nějaké zfušované či zfalšované. Proti tomu velmi silně svědčí fakt, že veškeré zdrojové kódy jsou veřejně přístupné (data samozřejmě nikoliv) a článek je skvěle napsaný. Výsledek je navíc natolik třaskavý a establishmentu nepohodlný, že – kdyby nebyl úplně neprůstřelný – mohl by si hlavní hygienik státu Florida rovnou začít balit kufry. Jediné, co neušlo pozorným – a dobou covidovou nemilosrdně trénovaným – očím členů a přátel sdružení SMIS jsou naprosto identická čísla v pravém horním rohu výše citované tabulky. Tipujeme, že je to chyba vzniklá při přepisu čísel do tabulky.
Vakcína firmy Moderna je elixír mládí, který skutečně snižuje pravděpodobnost úmrtí, a to nejen na covid, ale i na všechno ostatní. Kdyby to tak ovšem bylo, měli bychom v celých Spojených státech pozorovat zásadní propad celkové mortality, protože se tímto elixírem mládí nechaly naočkovat miliony lidí. Pozorujeme však pravý opak – od začátku očkovací mánie mají Spojené státy zásadní množství nadúmrtí (excess mortality), navzdory tomu, že během epidemie umřela spousta lidí, kteří už znova umřít nemohou, takže se nadúmrtí měla propadnout do záporných čísel. Stal se však opak, jak se můžete přesvědčit na obrázku, který z „Our World in Data“ přetiskujeme níže. (A to si navíc myslíme, že metodika výpočtu nadúmrtí, kterou OWD používá, je ošidně milosrdná, o tom ale až jindy …)
Vakcína firmy Pfizer má širokou škálu nežádoucích účinků, které zvyšují pravděpodobnost úmrtí, zejména úmrtí na covid, ale také na kardiovaskulární a všemožné jiné příčiny. A to si prosím uvědomte, že toto zvýšené riziko úmrtí hodnotíme vzhledem ke skupině očkované Modernou! Takže pokud Moderna taky není zrovna dvakrát zdravá, jsou výše citovaná čísla ještě mnohem více varující.
Výsledek této studie je tak blízko kauzální interpretaci, jak se jen lze s observačními daty dostat. Dle mého názoru je téměř jisté, že platí interpretace číslo 4 výše, tedy že vakcína firmy Pfizer způsobujeúmrtí, která jsou pozorována ve skupině A navíc oproti skupině B.
Tak si ty poměry šancí račte pronásobit počtem lidí očkovaných dvěma dávkami experimentální genové terapie vakcíny firmy Pfizer.
Jako poznámku pod čarou dávám k lepšímu, že se mi v recenzním řízení tohoto článku – které na SMIS probíhá mnohem důkladněji, než kupříkladu v NEJMu – „pohádali“ dva oponenti, jestli jsou či nejsou konfidenční intervaly OR v prvním řádku Tabulky 3 příliš podobné konfidenčním intervalům v druhém řádku. Argumentace na obě strany byla silná a zajímavá.
To jen abyste věděli, že SMIS vám přináší pouze takové informace, do kterých nemilosrdní recenzenti zkusmo zabodli své jehly, špičky, sochory a kůly … a ony zůstaly stát.
Před několika hodinami vystoupil ministr zdravotnictví Spojených států amerických s prohlášením, že CDC s okamžitou platností odstranilo vakcíny proti covidu ze seznamu doporučených očkování pro zdravé děti a zdravé těhotné ženy. Prohlásil, že neexistují žádná klinická data, která by podporovala opakované očkování dětí.
Vedle něj stojící šéf NIH Jay Bhattacharya prohlásil, že tohle rozhodnutí je podpořeno „dobrou vědou a selským rozumem“. A třetí z poslů dobrých zpráv – šéf FDA Marty Makary – zopakoval, že neexistuje evidence, která by ukazovala, že očkování dětí proti covidu má dnes nějaký smysl a že mnohé země na světě už od toho dávno upustili. Robert Kennedy uzavřel toto vystoupení prohlášením, že je americká administrativa opět o krůček blíže splnění slibu, který Donald Trump dal americké veřejnosti, tedy „to Make America Healthy Again“. Obyvatele české kotliny by mělo toto prohlášení uvést do znepokojivého zmatku. Čeští odborníci doporučují očkování proti covidu dětem od 6 měsíců věku a těhotným ženám také. Na konci textu svého doporučení se odvolávají na mnoho zdrojů, z nichž značná část pochází z FDA a CDC. Jenže z těchto dvou institucí jsme právě slyšeli opačné doporučení. Zřejmě tedy existují dvě vědy. Jedna věda, na které je založeno doporučení kolegy Chlíbka a jeho věrných, očkovat vše, co má ruce a nohy. A druhá věda, na které je založeno rozhodnutí amerických orgánů nechat zdravé děti a těhotně ženy na pokoji. Pokud se podíváme, kterým z těchto dvou doporučení se lidé u nás ve skutečnosti řídí, zjistíme, že obyvatelé české kotliny také hlasují pro dobrou vědu a selský rozum. Tak teď ještě nějak zařídit, aby se dobrá věda a selský rozum vrátili i do českého veřejného zdravotnictví…
Dnes jsme byli předvoláni k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k projednání exekuce proti České televizi. Poté, co jsme vloni v červenci vyhráli soud, měla ČT povinnost v pořadu Newsroom zveřejnit omluvu. Měla tím napravit svůj prohřešek, že se reportáží publikovanou v prosinci 2021 „neoprávněně hrubě dotkla dobrého jména, profesní i osobní cti“ tím, že mě „propojila s dezinformačními a antivaxerskými komunitami“.
Klíčovou pasáží v rozsudku bylo toto:„Ačkoli žalobkyně vstoupila se svými názory do veřejného prostoru, nebylo prokázáno, že by se jednalo o dezinformace nebo výmysly. Naopak šlo o názory otevřené, hodnotící jednotlivá fakta a ponechávající prostor pro zodpovězení některých otázek v budoucnu. Naproti tomu reportáž měla vyznění odsuzující, odstrašující od určitých informačních zdrojů, mezi něž byla žalobkyně neprávem zařazena. Žalovaná ani nedala žalobkyni prostor k vyjádření. Toto pochybení nelze bagatelizovat jen proto, že v reportáži zazněly i kritické názory, jak to učinil soud I. stupně. Jedná se tedy o nepřiměřené hodnocení, které nemá oporu v objektivní skutečnosti. Sdělení žalované je takového charakteru, že mohlo způsobit poškození profesní cti a pověsti žalobkyně. Újma žalobkyně, způsobená žalovanou, proto zaslouží soudní ochranu.” Děkuji tímto ještě jednou soudcům Městského soudu v Praze za tato milá slova.
Reportáž o mně sice z onoho dílu Newsroom zmizela, ČT zaplatila náklady na soudní řízení a 20 tisíc korun k tomu, ale omluva se redakci hodně nevyvedla.
Vedení České televize zveřejnění soudem nařízené omluvy pojalo jako akci „hlavně nenápadně“. Zatímco ona „ostudyplná reportáž“ v délce několik minut byla odvysílána v samém úvodu pořadu v dobách covidového temna, omluvu umístil tým publicistiky na samý závěr prázdninové lite verze pořadu, která byla vysílána v jiném čase a v podstatě jen obsahovala starší díly podcastu Background, který s publicistickým pořadem Newsroom má jen velmi málo společného. Navíc byla omluva zobrazena až po jeho ukončení pořadu redaktorkou.
Reakcí z naší strany byl nejprve dopis bývalému řediteli Součkovi, na který mi však neodpověděl a ozvalo se jen právní oddělení ČT. Další můj dopis putoval na Radu ČT, která se za mě sice postavila, ale ani ta pana ředitele nedonutila ke změně postoje. Blíže o tom jsme psali zde. Takže nakonec jsme se s JUDr. Tomášem Nielsenem rozhodli vymáhat omluvu exekucí. To se České televizi nelíbilo, a tak podala návrh na zastavení exekuce a až do dneška jsme čekali na projednání u soudu.
Za ty tři roky soudních jednání jsem si už zvykla na to, že u soudu mám mlčet, nejsem-li tázána. Je to pak ale takové jednání „o mně beze mě“. A při mém temperamentu nebylo vždy příjemné být jen za posluchače. Dnes to bylo relativně krátké, ze strany soudkyně dobře připravené, bez dusné atmosféry, a už po necelé hodince jsme odcházeli s informací, že je projednáno a „usnesení obdržíme do datové schránky“. Takže snad jsme na konci naší cesty.
Překvapivě už dnes, i bez vysloveného závěru, cítím velkou úlevu. To uspokojení pramení z toho, že jsem měla možnost – hlavně díky Tomášovi Nielsenovi a přátelům z institutu Pro Libertate – udělat maximum pro to, aby byl ten, kdo mi / nám ublížil, donucen napravit škodu, kterou způsobil svou špatnou novinářskou prací. Ať to dopadne tak, že vyhrajeme, nebo i když prohrajeme, bojovali jsem až úplně do konce. Víc se dělat nedalo. A to je fajn pocit.
Rozhodně nejsem sama, komu Česká televize v posledních letech ublížila svou nekvalitní prací. Dochází k tomu mj. proto, že se poškození lidé nemohou či nechtějí bránit, a novinářům tak jejich útoky a lži jednoduše procházejí. S Tomášem Nielsenem jsme se rozhodli, že je na čase tuto praxi změnit. I z toho dnešního jednání právníka protistrany bylo zřejmé, že si vůbec neuvědomuje, jak moc selhala lidsky „jeho ČT“, konkrétně redakce publicistiky, i lidé, kteří stojí za Newsroomem. Svou vinu však nesou i oba bývalí ředitelé ČT. A též právní oddělení, které průšvihy novinářů ČT řeší. Neomlouvá je v mých očích, že „jen dělají svou práci“.
Paní soudkyně při jednání všechny doklady pečlivě zhlédla, nyní dle svého celý problém posoudí a uzavře. Jsme samozřejmě zvědaví na výsledek, ale ještě víc na její vyjádření. Doufám, že nebude posuzovat jen formální správnost, ale že se zaměří i na etický aspekt. Podle mého názoru nelze všechno lidské konání popsat pravidly. Zatím stále věřím, že lidé mají být vedeni k tomu, aby jednali čestně. Ne proto, že je to někde přesně popsáno, ale protože je to tak správně. V tomto případě se o omluvě se ctí hovořit opravdu nedá.
Tomáš právě na tento fakt v podkladech zaslaných k soudu upozorňuje: „Základní funkce omluvy ve věcech týkajících se ochrany osobnosti může být splněna pouze v případě, že je omluva přiměřená jednání, vůči kterému směřuje. Je přitom absurdní předpokládat, že by žalobce v podobných případech měl mít povinnost konkretizovat omluvu nad rámec toho, jak učinila oprávněná.“
Jedním z důvodů, proč jsme už dopředu nevolili podrobný „scénář omluvy“ bylo i to, že mnohdy se soud táhne roky a licitace protistran o znění omluvy se vede (podobně jako v našem případě) třeba až v posledních minutách soudního řízení. A v této situaci nemáte připravený podrobný scénář omluvy, jen její text. „Oprávněná je přesvědčena o tom, že není v silách člověka, který nemá zkušenosti s přípravou televizních pořadů a s televizním vysíláním, specifikovat způsob zveřejnění omluvy do takového detailu, aby si vysílatel (resp. provozovatel televizního vysílání) nebyl schopen najít cestu, jak se řádnému zveřejnění omluvy vyhnout. Právě proto je důležitý onen opakovaně zmiňovaný prvek přiměřenosti.“
Nevíme, za jak dlouho přijde usnesení od paní soudkyně. Ať to dopadne jakkoliv, chci poděkovat hlavně mému advokátovi a kamarádovi, JUDr. Tomášovi Nielsenovi, bez kterého bych nikdy svůj boj tak daleko nedotáhla.
Odpočívat po tomto boji nemůžeme. Máme před sebou další velký úkol. Chceme se pokusit zastavit ratifikaci Pandemické smlouvy WHO Českou republikou. Je to také docela velká výzva, ale jak víte, my se těžkých úkolů nebojíme. Jen v tomto případě potřebujeme i vaši pomoc – konkrétně prosíme o finanční podporu, abychom zaplatili práci lidem, kteří připraví kvalitní právní analýzu. SMIS také přiloží ruku k dílu v tom, čemu rozumí, ale toto je mnohem více parketa pro Tomáše Nielsena, právníky z ProLibertate a pro jejich kolegy. Takže není čas na zahálku a pokud nás v tomto boji finančně podpoříte a přispějete Pro Libertate na účet, budeme mít radost. A třeba se nám to podaří.
Číslo účtu Pro Libertate: FIO banka, 2803184316/2010
Kdesi v hlubinách internetu žije cosi, co si říká Líný Laboratorní Plášť. Před nedávnem si svůj plášť ušpinil o náš preprint, ve kterém ukazujeme, že ženám očkovaným proti covidu se rodí podezřele málo dětí. Kolega Líný Plášť k našemu textu napsal jakousi podivuhodně mimoběžnou anonymní „recenzi“. Jeho text ochotně přejalo několik známých vakcinačních roztleskávačů, kteří použijí cokoliv, jen aby se nemuseli začít vážně zabývat daty.
Rozhodl jsem se využít této příležitosti, abych ukázal, jak daleko od reality je třeba odejít, aby se nad podezřele nízkou plodností očkovaných žen dalo povýšeně mávnout rukou. Černě ponechávám celý původní text Líného Pláště, moje odpovědi jsou červeně.
Minulý měsíc byl publikován preprint, který naznačuje spojitost očkování proti COVID-19 s poklesem porodnosti.
Líný Plášť uvádí link na starou verzi, kde byla chyba. Verze po opravě je zde.
Jedním z hlavních autorů je matematik Tomáš Fürst, člen Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS). Šest editorů vědeckých časopisů si příspěvek přečetlo a odmítlo ho ještě před zahájením recenzního řízení. SMIS a jeho stoupenci to interpretovali jako cenzuru a pokus o potlačení nepohodlných pravd.
Ve skutečnosti toto odmítnutí nebylo cenzurou, ale odráželo rychlou a oprávněnou reakci na zásadní vědecké nedostatky.
Nikdo z editorů nám žádné zásadní nedostatky nevytkl.
Tato rychlost není arogancí, ale profesionálním tříděním. Editoři ročně zpracovávají stovky rukopisů a jsou vyškoleni k tomu, aby okamžitě odhalili základní metodologické chyby. Ty chyby, které ve výše uvedeném preprintu našli, jsou chybami tak elementárními, že se jich každý začínající výzkumník naučí vyvarovat již v prvním roce studia.
Jak může Líný Plášť vědět, že editoři nějaké chyby našli? Nikdo z nich na žádnou nepoukázal.
Za prvé, chybí inferenční statistika. Autoři porovnávají četnosti pomocí sloupcových grafů, očkované ženy versus neočkované, ale nikdy netestují, zda se rozdíl mohl objevit náhodou. Obrázek neprokazuje statistickou signifikanci (p-hodnotu). Bez ní může být „efekt“ pouhým šumem. Představte si, že hodíte mincí desetkrát a sedmkrát padne orel. Znamená to, že mince je cinknutá? Můžete očekávat pět orlů a pět lvů, ale malé odchylky jsou normální. Abychom mohli rozhodnout, zda je výsledek smysluplný, nebo jde jen o náhodnou odchylku, musíme použít základní statistiku. Nemůžete se jen tak podívat na graf a prohlásit, že jste objevili něco nového.
V nové verzi žádné sloupcové grafy nejsou. Inferenční statistika se typicky využívá, pokud chceme zobecnit pozorování z nějakého vzorku (sample) na nějaký celek (přesně jak kolega Líný Plášť píše – když chceme zobecnit pozorování z 10 hodů mince na potenciální další hody). My ovšem pracujeme s daty celé populace a na žádnou jinou, větší populaci je zobecnit nechceme. Není tedy jasné, jaké hypotézy by kolega Plášť chtěl testovat jaké p-hodnoty počítat.
Za druhé, ekologický klam („ecological fallacy“). Porody byly spočítány u tisíců žen rozdělených do dvou velkých skupin. Vyvozování závěrů o individuální biologii z průměrů skupin je klasická chyba, která může dokonce zvrátit skutečný směr statistické souvislosti. Běžným příkladem je tvrzení, že země s vyšší spotřebou čokolády získávají více Nobelových cen. Ačkoli je to pravda na úrovni populace, neříká to nic o tom, zda konzumace čokolády zvyšuje pravděpodobnost, že jednotlivec získá ocenění. Podobně spojování průměrné porodnosti s očkováním bez analýzy jednotlivců vede k zavádějícím závěrům.
V závěru studie píšeme doslova: „These hypothesis-generating and preliminary results call for further studies of the influence of COVID-19 vaccination on human fecundability and fertility.” Nikde netvrdíme, že jsme ukázali, že očkování snižuje plodnost. Líný kolega Plášť bojuje s vlastní představou o našem textu, nikoliv s našim textem.
Za třetí, expozice je odhadovaná, nikoli měřená. Tým „odhadl“, kdo byl očkován před početím, odečtením dávek podaných během těhotenství. Jenže jakákoli nesprávná klasifikace se zde přímo promítá do výsledku.
Ve verzi 1, kterou autor cituje, byla chyba, která byla odstraněna. Verze 2 tuto chybu neobsahuje a ukazuje i horní a dolní odhady počtu žen, které byly očkované před početím. Závěry však zůstávají stejné.
Tyto tři problémy samy o sobě neznamenají, že výsledek studie je nesprávný. Možná skutečně existuje statisticky významný rozdíl v porodnosti mezi očkovanými a neočkovanými ženami. Možná je počet nesprávných klasifikací minimální a výsledek nijak nezkreslují. Možná je populace tak homogenní, že ekologické chyby a matoucí proměnné závěr příliš neovlivňují. Ale to jsou všechno jen domněnky. A ve vědeckých publikacích stačí takovéto nedostatky k zamítnutí studie ještě dříve, než se cokoliv z toho bude testovat.
A to jsme se ještě nedostali k nejvýznamnějšímu problému: ke kauzalitě.
Znovu opakuji, že v celém textu nikde netvrdíme, že jsme prokázali kauzální vliv očkování na plodnost. Prokázat kauzalitu z observačních retrospektivních dat je téměř nemožné. Znovu cituji conclusions článku: „These hypothesis-generating and preliminary results call for further studies of the influence of COVID-19 vaccination on human fecundability and fertility.”
Analýza nebere v úvahu několik možných matoucích proměnných. Věk matky, socioekonomický status (příjem a vzdělání), užívání antikoncepce a to, zda bylo těhotenství plánované, jsou všechny faktory spojené jak s očkováním proti COVID-19, tak s plodností. Tyto proměnné jsou klasickými matoucími proměnnými, tedy třetím faktorem, který může zkreslit zdánlivý vztah mezi expozicí a výsledkem. Pokud nejsou změřeny a kontrolovány, nelze žádnou pozorovanou souvislost interpretovat jako kauzální. Jejich opomenutí nemá vliv pouze na statistickou přesnost, ale vnáší do studie systematické zkreslení, které může zamaskovat korelaci jako kauzalitu. Autoři uznávají omezení spočívající v tom, že nemají k dispozici údaje na úrovni jednotlivců, ale pouhé uznání tohoto omezení nemůže zaujatost neutralizovat. Bez dalších dat, analýz citlivosti nebo změn v designu studie, které by odstranily tyto možné matoucí souvislosti, překračuje kauzální jazyk studie to, co mohou její důkazy podložit.
Studie neobsahuje žádný kauzální jazyk. Naopak, cituji z diskuse: „While the strength of our study is its nationwide unselected sample of fertile women, the observed association between decreased SC rates and COVID-19 vaccination is, of course, not proof of a causal relationship between vaccination and fecundability.” Líný Laboratorní Plášť zřejmě polemizuje se svojí představou o tom, co je v článku napsáno, nikoliv se skutečným textem.
A konečně, silná kauzální tvrzení bez kauzálního mostu. Spekulace jsou v pořádku, ale uvádět je jako fakta už ne. Jazyk článku se však opakovaně přiklání k jednostranným závěrům, které naznačují kauzální souvislosti, které nemohou být podloženy daty. Autoři například zmiňují studie in vitro, ve kterých expozice spike proteinu mohla ovlivnit vaječníkové buňky. Tyto poznatky jsou sice zajímavé, ale pocházejí z vysoce umělých laboratorních podmínek a nemají přímý vliv na porodnost v celonárodních populacích. Naznačovat něco jiného je skok, který by žádný zkušený vědec neměl učinit bez podstatných důkazů.
Viz výše.
S těmito pěti problémy nemuseli editoři ani čekat na posudky recenzentů, aby dospěli k závěru, že závěry studie nemají oporu v datech.
Závěry studie popisují přesně to, co je v datech: „We conclude that at least from June 2021, SC rates in the Czech Republic for women vaccinated against COVID-19 before SC were substantially lower than for those who were unvaccinated before SC.”
Co místo toho zjistily robustní studie
Níže jsou uvedeny čtyři příklady výzkumů, které se řídí pravidly epidemiologie. Tyto studie buď používají data na úrovni jednotlivců, nebo se opírají o rigorózní metaanalytickou syntézu, zohledňují matoucí proměnné a uvádějí statistickou nejistotu. To je důležité, protože autoři stojící za českým preprintem, zejména na svých sociálních sítích, opakovaně tvrdili, že nikdo vážně nezkoumá zjevný pokles porodnosti. To prostě není pravda. Uvedené studie se touto otázkou zabývají a používají metody, které se vyhýbají výše popsaným hlavním úskalím. Ignorovat takové robustní důkazy a trvat na tom, že se tomuto tématu nevěnuje pozornost, je přinejlepším zavádějící. Seriózní věda znamená zabývat se všemi daty, nejen fragmenty, které zapadají do zvoleného narativu.
Kohortová studie severoamerických párů (Wesselink et al., 2022): Vědci sledovali 2 126 párů aktivně se snažících o početí, prospektivně zaznamenávali stav očkování a analyzovali dobu do otěhotnění cyklus po cyklu. Mnohorozměrné modely neprokázaly žádný rozdíl v plodnosti očkovaných žen nebo mužů; pokud něco, pak to, že nedávná infekce SARS-CoV-2 – a nikoli očkování – krátkodobě snížila plodnost mužů.
Studie je založena na dobrovolném dotazníkovém šetření na internetu, kterého se zúčastnilo asi tisíc lidí, kteří „self-identified as women“:) Vskutku “robustní” studie.
Norský registr potratů (Magnus et al., 2021): Pomocí národních propojených zdravotních záznamů vědci porovnali více než 18 000 potratů v prvním trimestru s probíhajícími těhotenstvími. Po úpravě o věk a kalendářní čas nebyly očkované ženy vystaveny vyššímu riziku potratu (poměr šancí ~0,9). Velké množství dat, jednoznačná souvislost proměnných, jasný výsledek.
Naše studie se potratů nijak netýká a k potratům se nijak nevyjadřuje. Sledujeme úspěšná početí (tedy početí, která vedou k porodu živého dítěte), která se s potraty samozřejmě přímo vylučují. Není jasné, jestli „recenzent“ vůbec pochopil, co ve studii sledujeme.
Globální metaanalýza 40 studií (Fernández-García et al., 2024): Tento systematický přehled zahrnoval více než 150 000 těhotenství. Očkování snížilo závažný průběh COVID-19 u matek, nemělo žádné nepříznivé účinky na počet početí, potratů nebo mrtvých porodů a mírně zlepšilo některé neonatální výsledky. Když desítky datových souborů ukazují stejným směrem, je těžké ignorovat váhu takových důkazů.
Tato studie se týká téměř výhradně těhotných žen, zatímco my se zaměřujeme na ženy, které ještě těhotné nejsou (sledujeme totiž úspěšná početí). Líný Plášť výše cituje, že „[očkování] nemělo žádné nepříznivé účinky na počet početí“. Tento výsledek jsem v jím citované práci nenašel, slova „conception“, „fertility“ či „fecundability“ se ve studii vůbec neobjevují, Tabulka 1 ani Tabulka 2 nikde neobsahují informace o schopnosti otěhotnět. Autor zřejmě nečetl ani naši práci, ani výše zmíněnou metastudii.
Metaanalýza asistované reprodukce (Chamani et al., 2024): Pro lidi podstupující IVF, což je ideální prostředí pro zkoumání vajíček, embryí a implantace, vědci zkombinovali data z jedenácti studií. Ovariální odpověď, kvalita embryí a míra klinických těhotenství byly u očkovaných a neočkovaných pacientek identické. To je asi nejsilnější kontrolovaný zátěžový test plodnosti, jakého lze dosáhnout.
Naše práce se asistované reprodukce nijak podstatně netýká. Z celkového počtu dětí narozených v ČR, se díky asistované reprodukci narodí asi 5 tisíc dětí ročně, to je něco přes pět procent. Asistovaná reprodukce se od přirozeného početí liší v mnoha aspektech.
Závěrečné poselství
Efektní grafy na sociálních sítích nejsou důkazem narušení reprodukce v souvislosti s očkováním, jako je snížená plodnost, potraty nebo narušení menstruačního cyklu, zejména pokud analýza opomíjí základní kapitoly všech epidemiologických příruček. Přesto právě tento druh materiálů může veřejnost uvádět v omyl. Když jsou jí předloženy přesvědčivé grafy a vědecky znějící jazyk, mohou být i vzdělaní laici snadno oklamáni těmi, kteří buď lehkomyslně nakládají s daty, nebo úmyslně poskytují jejich zavádějící výklad.
Ve skutečnosti, když vědci shromažďují data na úrovni jednotlivců, přesně měří expozici a kontrolují zjevné matoucí proměnné, alarmující signály týkající se neplodnosti zmizí.
Jak to může autor vědět? Má snad přístup k datům o expozici (tedy k datům, kdo se snažil o početí a kdo nikoliv) na úrovni jednotlivců? Výše uvedené tvrzení je čirá spekulace bez jakékoliv evidence, tedy pravý opak vědeckého přístupu.
Vakcíny proti COVID-19 zůstávají bezpečné a účinné při ochraně dospělých, včetně těch, kteří plánují rodinu, před skutečnými riziky samotného viru.
Bez dat z prospektivních randomizovaných studií (která pro současné varianty viru a vakcín neexistují) jsou tato tvrzení o účinnosti a bezpečnosti očkování příkladem přesně toho, proti čemu údajně Líný Plášť bojuje: Zavádějících kauzálních tvrzení na základě observačních dat (v lepším případě) či ideologie a zbožných přání (v horším případě).
Jak vidno, na laboratorním plášti kolegy Líného nezůstala nit suchá. Co kdyby si vakcinační roztleskávači pro příště odpustili podobné povýšené, naivní a veskrze ideologické literární útvary a vrátili se k vědecké metodě? Ta spočívá v popisu světa skrze měřená data a ve formulaci hypotéz, které jsou experimentálně falsifikovatelné. Tak, jak to děláme my.
Nový ředitel FDA, Marty Makary, a ještě novější šéf sekce regulace léků FDA, Vinay Prasad, uveřejnili článek, ve kterém oznamují, že vláda Spojených států amerických nebude nadále doporučovat covidové boostery zdravé populaci do 65 let. Dále ohlašují, že výrobci covidových vakcín budou muset pro příště vždy znovu dokazovat účinnost a bezpečnost svých „updatovaných“ boosterů (alespoň pro zdravou populaci) pomocí prospektivních randomizovaných studií s klinicky relevantním endpointem.
Význam této zprávy není možné přecenit. Farmaceutické firmy si totiž u předchozího režimu prolobbovaly, že v případě mRNA platformy nebude nutné procházet vždy znova a znova kolečkem klinického testování. Platforma se jednou schválí – což proběhlo v nouzovém režimu za velmi podivných okolností během covidu – a potom už se bude podle potřeby ve „vakcínách“ jen vyměňovat příslušný mRNA řetězec. Firmy budou sekat „vakcíny“ jako Baťa cvičky – proti nemocem skutečným i fiktivním – a nikdo se nebude ptát, jestli jsou účinné či bezpečné. S tímto megašvindlem je tedy naštěstí konec a každý update covidových „vakcín“ (a samozřejmě každá nová mRNA „vakcína“) bude muset projít řádným klinickým testováním. Pánové Prasad a Makary navíc v článku velmi přesně popisují, jaký typ studie bude FDA požadovat. Můžete se se mnou vsadit, že žádnou takovou studii pro mRNA boostery už neuvidíme, protože všichni dopředu vědí, jak by dopadla.
20.květen 2025 se zapíše do dějin jako začátek konce vakcinačního běsnění ve Spojených státech. Jsou extremisté – jako například autor tohoto textu – kteří se domnívají, že tento krok nejde dost daleko a že je třeba urychleně stáhnout všechny současné mRNA produkty z trhu. Uznávám však, že nějak se začít musí. Pevně doufám, že co nejdřív bude následovat zákaz současných mRNA produktů pro děti a těhotné ženy. (Ano, už to bude zákaz pro těhotné ženy, nikoliv pro těhotné osoby).
Také doufám, že stejný standard, jaký FDA právě nastavila pro covidové boostery, co nejdříve nařídí i pro běžné dětské vakcíny. Pravý převrat v poválečné medicíně totiž nastane teprve až uvidíme aspoň jednu prospektivní, randomizovanou, skutečným placebem kontrolovanou a dvojitě zaslepenou studii účinnosti a bezpečnosti jakékoliv z mnoha dětských vakcín, které dnes povinně pícháme do milionů dětí po celém světě.
A nejlepší na tom celém je, že tento přelomový článek vyšel v rudém právu vakcinačních roztleskávačů – New Englad Journal of Medicine. Upřímně se bavím při představě kyselých xichtů, které redaktoři tohoto žurnálu dělali, když jim došlo, že článek šéfa FDA skutečně odmítnout nelze. Jestlipak si troufli aspoň na „minor revision“.
Profesor doktor Jan Konvalinka je jeden z nejmocnějších mužů v české vědě. Je to ředitel Ústavu organické chemie a biochemie – asi nejslavnější části české Akademie věd – bývalý prorektor University Karlovy a mediálně známá tvář české vědy. Před nedávnem se na něj obrátil jeden náš kolega s dotazem, co tento slovutný odborník říká na právě vyšlou studii o plodnosti českých žen.
Kolega Konvalinka odpověděl z oficiální adresy UOCHB, takže se domnívám, že jeho odpověď lze interpretovat jako stanovisko ústavu Akademie věd. Kolega Konvalinka píše (cituji doslovně):
“Ta “studie” je blábol od desinformátorů ze společnosti SMIS. Pokles porodnosti je opravdu reálný, ale začal už před covidem, a je stejný v zemích, které očkovaly málo stejně jako v zemích, které očkovaly hodně. Jinými slovy, s očkováním proti covidu nesouvisí. Mně by naopak zajímalo, co vede Vás k tomu, že takhle ochotně přijímáte konspirační bláboly. Jste opuštěnej? Zklamanej? Nešťastnej? Soucítím s Vámi, ale tyhle bláboly Vám fakt nepomůžou.”
Pojďme se tedy podívat, jak se tento kapitán české vědy trefil do skutečnosti.
Porodnost je ukazatel, který měří počet narozených dětí na tisíc obyvatel. Porodnost v České republice více méně stagnovala až do roku 2021 (včetně), od roku 2022 nastal prudký pokles, který se dodnes nezastavil. Porodnost ovšem není úplně dobře srovnatelná mezi jednotlivými roky, protože se mění věková struktura populace žen. Pro meziroční srovnání se více hodí ukazatel úhrnné plodnosti (Total Fertility Rate, TFR). Tento ukazatel od roku 2010 setrvale rostl až do roku 2021 včetně, kdy dokonce dosáhl rekordní úrovně 1.83. V roce 2022 následoval prudký pád na 1.62, v roce 2023 další pád na 1.45 a v roce 2024 další pád na 1.37. V tomto bodě tedy kolega Konvalinka říká přesný opak toho, co je pravda. Faktem je, že úhrnná plodnost před epidemií rostla a začala klesat asi tak 9 měsíců po plošném očkování plodné kohorty experimentální genovou vakcínou.
Dle dat z Human Fertility Database došlo k podivnému propadu plodnosti na začátku roku 2022 ve většině zemí EU. Na stránce Our World in Data si můžete cvičně naklikat různé země a podívat se. Tak například všechny státy střední a severní Evropy zaznamenaly ostrý zlom v TFR směrem dolů v roce 2022. U žádné z afrických zemí, které jsem vyzkoušel, není v roce 2022 žádná známka zlomu. V tomto bodě je tedy Konvalinka minimálně na mimoběžce s realitou.
Výrok „s očkováním proti covidu nesouvisí “ (myšlena je zde porodnost, případně plodnost) je samozřejmě triviálně nepravdivý, stačí se podívat na oficiální údaje českého UZISu (podrobnosti zde). Skutečnost je přesně opačná. Plodnost s vakcinačním statutem matky souvisí, a to velmi podstatně. Očkované matky mají dle dat UZISu asi o třetinu méně dětí, než by odpovídalo jejich podílu v populaci a než by odpovídalo plodnosti celé populace před epidemií. To samozřejmě není důkaz, že vakcíny snižují plodnost, je to ale důkaz, že plodnost s očkováním proti covidu souvisí. V tomto bodě je tedy Konvalinkův výrok přesným opakem reality.
Člověk by očekával, že se vědecký velikán formátu Jana Konvalinky bude snažit přijít problému záhadného poklesu plodnosti na kloub. Místo toho však naivně popírá realitu, dehonestuje autory studie a vysmívá se tazateli.
Vakcinace těhotných žen mRNA vakcínami byla umožněna jen krátce poté, co se začaly vakcíny v nouzovém režimu dostávat na trh. Jelikož se o bezpečnosti covidových vakcín nevědělo téměř nic, očekávala společnost, že kontrolní úřady udělají maximum pro kvalitní sběr farmakovigilančních dat a že budou rychle reagovat v případě zjištění nežádoucích účinků vakcinace na ženy či novorozence. Bohužel, opak byl pravdou.
Randomizovaná, placebem kontrolovaná klinická studie Pfizeru, ve které byl sledován zdravotní stav těhotných žen očkovaných Comirnaty ve druhém či třetím trimestru, započala v únoru 2021, ale dosud nejsou k dispozici všechna požadovaná data. Studie měla původně zahrnovat čtyři tisíce těhotných žen, nakonec jich bylo sledováno jen asi 350. Ani čtyři roky po zahájení této studie a tři roky po ukončení náboru neznáme výsledky od všech těhotných a všech dětí do studie zahrnutých. Podrobně se jí věnujeme v článku zveřejněném na webu SMIS. Proto čekáme na další kvalitní data od regulačních úřadů.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky vakcinace proti covidu u těhotných žen či jejich dětí byla sbírána do různých farmakovigilačních monitorovacích systémů. Ve Velké Británii za sledování bezpečnosti léčiv zodpovídá MHRA (Medicines & Healthcare Products Regulatory Agency). K nahlašování podezření na nežádoucí účinky jí slouží systém Yellow cards. Na svém webu MHRA uvádí: „Reporting má velký význam. Vaše „žlutá karta“ hraje klíčovou roli v ochraně ostatních. Vaše zkušenosti mohou zajistit, aby všechny zdravotnické produkty mohly i nadále pozitivně ovlivňovat životy lidí, a může pomoci co nejdříve identifikovat nové bezpečnostní problémy.“ K monitoringu nežádoucích účinků po vakcinaci proti covidu použila MHRA dokonce systém aktivního hlášení nazvaný Yellow Card Vaccine Monitor (YCVM). Do něj se zájemci nahlašovali ještě před očkováním a podezření na nežádoucí účinky zaznamenávali v dopředu daných intervalech. Veřejnost očekávala, že takto rychleji a přesněji získá MHRA informace o četnosti nežádoucích účinků a možných rizicích dlouhodobých zdravotních následků. Činnost systému YCVM byla ukončena v prosinci 2022. Bohužel výstupů z tohoto monitoringu se na veřejnost dostalo velmi málo. Nicméně v listopadu 2022 ředitelka MHRA sdělila, že v systému YCVM byly evidovány mj. dva tisíce těhotných žen.
Expertku v oblasti farmakovigilance, paní Cheryl Graingerovou, toto zaujalo a chtěla zjistit podrobnější informace o hlášeních podaných těhotnými ženami. Prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím položila MHRA devět otázek, ale MHRA na ně odpovědět odmítla s tím, že budou časem publikovány. K vytvoření publikace se však MHRA neměla a Cheryl se rozhodla bojovat o tyto důležité informace dál. Podrobně její snahy monitoroval Norman Fenton zde.
Seznam otázek Charyl Graingerové položené MHRA:
Jak byly těhotné ženy sledovány, jak často se hlásily a jak dlouho byly sledovány?
Kdy byly očkovány, v kterém trimestru a jak často byly očkovány a jakou vakcínou?
U jakého procenta z 2000 těhotenství došlo k: a) potratu? b) porodu mrtvého dítěte? c) spontánnímu potratu?
U jakého procenta z 2000 těhotenství, která skončila porodem, se děti narodily a) donošeně? b) předčasně?
Byly zjištěny nějaké vrozené vady?
Jaké závažné nežádoucí vedlejší účinky byly zjištěny u: a) matky? b) dítěte?
Jaké méně závažné nežádoucí vedlejší účinky byly zjištěny u: a) matky? b) dítěte?
Byly nějaké ženy sledovány během kojení? a) Byly zaznamenány nějaké nežádoucí účinky? b) Jakékoli zbarvení mateřského mléka, paréza, potlačení laktace, bolest?
Ovlivnila tato kohorta 2000 těhotných žen analýzu rizik/přínosů v těhotenství provedenou MHRA?
Ve snaze získat odpovědi na své otázky tak podala Cheryl stížnost na ICO, Information Commissioner Office. V průběhu roku 2023 ICO potvrdila rozhodnutí MHRA nezveřejňovat odpovědi na položené otázky. V rozhodnutí stojí:
„… zveřejnění souhrnných dat a odpovědí na úzce zaměřené otázky izolovaně a bez úplné diskuse o metodách sběru dat a omezeních poskytnutých dat by mohlo vést k nesprávné interpretaci, což by mohlo následně vést k zbytečným obavám o bezpečnost očkování u zranitelné populace.“
Cheryl se proti rozhodnutí odvolala. V úsilí získat informace ji podpořil i známý expert na bayesovskou datovou analýzu emeritní profesor Norman Fenton. Doporučuji si přečíst jeho expertní zprávu, ve které objasňoval, proč je pro společnost potřebné získat odpovědi na položené otázky a také popsal, jaká je současná situace ohledně nutnosti očkování proti covidu. (Pozn. zajímavé jsou i různé dílčí informace získané od britských úřadů pomocí zákona o svobodném přístupu k informacím o covidové realitě, která byla na hony vzdálená tomu, co se v době pandemie v médiích tradovalo.)
Na konci roku 2024 mělo dojít k jednání před Tribunálem ICO. Těsně před tím (v listopadu 2024) MHRA část poznatků ze systému YCVM zveřejnila v preprintu s názvem Implementation and results of active vaccine safety monitoring during the COVID-19 pandemic in the UK. Publikace obsahovala informace nejen k těhotným ženám, ale ke všem sledovaným osobám. Její obsah je zmatečný a vyvolává spíše rozpaky z nedbalé práce autorů a mnoha chybějících dat.
První sezení Tribunálu proběhlo v prosinci loňského roku. Jelikož nebyl dostatek času k posouzení čerstvě vydané publikace, bylo další jednání svoláno na únor 2025. Norman Fenton byl požádán, aby se vyjádřil k tomu, zda je v publikaci možné najít odpovědi na položené otázky, jak tvrdil právník MHRA.
Stručné analýzu najdete v blogu Normana Fentona zde. Bohužel pan profesor po pečlivém pročtení publikace zjistil, že zveřejněné informace nejsou tak kvalitní, aby bylo možné otázky zodpovědět. V systému YCVM bylo evidováno 2416 těhotných žen, ale MHRA neuvedla hlášení od všech. Nevíme, zda chybějící informace znamenají, že žádný nežádoucí účinek ženy neměly nebo zda jej nenahlásily. Nevíme ale ani to, zda ženy porodily zdravé dítě či nikoliv. Bez těchto základních informací lze těžko odpovědět na většinu z položených otázek.
Z poskytnutých informací je zřejmé, že MHRA neměla snahu sledovat ženy po celou dobu těhotenství. Medián jejich sledování byl pouze 72 dní (5–244 dní). U 762 žen (tj. u 30 % těhotných) dokonce nebyl uveden ani typ použité vakcíny. Není zřejmé, zda byly v systému zahrnuty nějaké ženy vakcinované před otěhotněním nebo jen ženy vakcinované během těhotenství. Bez znalosti informací o výsledcích porodu u všech nahlášených žen není možné určit podíl zdravých dětí a podíl dětí se zdravotními problémy. Kromě chybějících dat je zde i problém s podhlášením. Podhodnoceny jsou např. počty spontánních potratů. Normálně by počtu těhotenství odpovídalo přibližně 100 potratů, zveřejněno však bylo pouze 19. V publikaci nejsou uvedené žádné děti s vrozenými vadami. Nejsou uvedené žádné předčasné porody, i když v dopisovaných komentářích byly prý nalezeny čtyři. Mnoho dalších záhad a nedostatků popisuje Cheryl ve svých článcích zde a zde.
Norman Fenton v závěru své expertní zprávy uvádí: „Preprint, který MHRA vypracovala, neposkytuje všechny informace požadované v původní žádosti dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Pokud chybějící údaje, které MHRA nadále odmítá zveřejnit, prokazují, že vakcíny jsou pro těhotné ženy bezpečné a že přínosy jejich užívání převažují nad riziky, pak je zjevně ve veřejném zájmu všechny tyto údaje okamžitě zveřejnit, aby se předešlo škodám plynoucím z váhání s očkováním. Naopak, pokud data prokáží, že bezpečnostní rizika vakcín pro těhotné ženy převažují nad jejich přínosy, pak je také zjevně ve veřejném zájmu tyto údaje okamžitě zveřejnit, aby se předešlo zbytečným škodám na těhotných ženách. Okamžité zveřejnění všech údajů je proto v každém případě výhodné rozhodnutí.“
Dne 21. března 2025 se konalo poslední sezení Tribunálu. Rozsudek, který čítá 25 stran, potvrzuje, že ze strany MHRA bylo správné data nevydat. Celý rozsudek je k dispozici zde. Soud rozhodnul ve prospěch MHRA a zdůvodnil to de facto politickým zájmem, kterým je podpora vakcinace a zabránění zmatení veřejnosti publikováním informací vytržených z kontextu. Rozhodnutí obsahuje i tuto kouzelnou větu:
„Tribunál se domnívá, že ze strany MHRA bylo rozumné informace pozdržet až do doby publikace a že veřejný zájem na pozdržení informací je větší než veřejný zájem na jejich okamžitém zveřejnění.“
Je tedy zřejmé, že zatím nenazrála doba na to, aby byla data MHRA zveřejněna. Cheryl Graingerová s Normanem Fentonem se proti rozhodnutí Tribunálu již neodvolali. Nad MHRA sice nevyhráli a data nezískali, je třeba jim ale za jejich úsilí poděkovat. Tato kauza otevře oči dalším lidem. Pro společnost je důležitý i jen ten prostý Tribunálem posvěcený fakt, že regulační úřad – odpovědný za dohled nad bezpečností vakcín – skrývá data o bezpečnosti vakcín v těhotenství před veřejností a soud konstatuje, že tak činí ve „veřejném zájmu“. Pokud chtěl Tribunál zabránit vzniku nedůvěry ve vakcinaci v těhotenství, svým rozhodnutím způsobil pravý opak. Poskytnul ženám další důvod, aby se v těhotenství vakcinaci vyhnuly.
Před několika dny jsme uveřejnili preprint o počtu narozených dětí v ČR dle očkovacího statutu matky, o kterém píšeme zde. Na twitterovém účtu hlavní autorky Vibeke Manniche si zprávu o zveřejnění preprintu přečetlo přes půl milionu lidí. Závěr naší analýzy je mimořádně znepokojující:
Data ukazují, že očkovaným ženám se z nějakého důvodu rodí asi o třetinu méně dětí, než by odpovídalo jejich zastoupení v populaci.
Vzhledem k tomu, že jsme zveřejnili veškerá zdrojová data, každý se mohl podívat, jestli jsme někde neudělali nějakou chybu. Někteří z našich čtenářů se do kontroly pustili a zjistili, že jsme se skutečně jedné logické chyby dopustili. ÚZIS nám každý měsíc poskytl počet porodů matek, které byly očkovány aspoň jednou dávkou covidové vakcíny k datu porodu. Tomuto číslu říkejme A. Potom nám poskytl pro každý měsíc počet porodů matek, které byly očkovány alespoň jednou dávkou covidové vakcíny během těhotenství. Tomuto číslu říkejme B. Rozdíl A-B tedy udává, kolik matek muselo být očkováno aspoň jednou dávkou již před početím. Naše chyba spočívala v tom, že jsme tento dolní odhad počtu matek očkovaných před početím vzali jako skutečný počet matek očkovaných před početím. Ve skutečnosti se mohlo stát, že matka dostala například první dávku před početím a druhou po početí. Horní odhad počtu matek očkovaných před početím dostaneme tedy tak, že budeme předpokládat, že každá žena očkovaná během těhotenství dostala aspoň jednu dávku před početím.
Nově tedy pracujeme s dolním i horním odhadem počtu žen, které byly očkované před početím. To poněkud změní obrázek celé situace, zejména v roce 2021, kdy se ještě očkovalo hodně, takže horní a dolní odhad se od sebe dosti liší. Od roku 2022 dál se už tolik neočkovalo, takže horní a dolní odhad se postupně přibližují a chyba, kterou jsme udělali, přestává hrát podstatnou roli. Článek jsme opravili a novou verzi opět pověsili na preprintový server. Klíčový obrázek po opravě opět přetiskujeme zde (viz níže).
Vzhledem k formátu, ve kterém nám ÚZIS data poskytl, nevíme přesně, kolik matek bylo očkováno před početím. Umíme ale spočítat horní a dolní odhad jejich počtu. Tyto odhady potom použijeme ke stanovení dolního a horního odhadu počtu úspěšně zahájených těhotenství na 1000 žen ve věku 18-39 let s daným vakcinačním statusem. Pro matky očkované před početím leží skutečnost někde v tmavě modré oblasti panelu B níže uvedeného grafu. Pro neočkované matky leží skutečnost ve světle modré oblasti.
Ženy očkované během těhotenství, které otěhotněly na začátku roku 2021, mohly být jen těžko očkované před početím, protože to byly vakcíny pro jejich věkovou kategorii dostupné pouze výjimečně. Je tedy pravděpodobné, že se realita v první polovině roku 2021 pohybovala velmi blízko dolního okraje tmavě modré plochy (a tedy horního okraje světle modré plochy, a tím tedy velmi blízko naší původní interpretaci dat, před touto opravou). V druhé polovině roku 2021 je však pravděpodobné, že některé ženy očkované během těhotenství skutečně dostaly první dávku ještě před početím, takže nemůžeme říct nic přesnějšího, než že realita druhé poloviny roku 2021 je někde uvnitř obarvených regionů grafu. V každém případě ÚZIS požádáme o upřesnění dat a vyjasnění jejich interpretace, takže se budete moci zanedlouho podívat, kde přesně v námi obarvených regionech skutečná data leží.
Ženy očkované proti covidu počaly dramaticky méně dětí, než by odpovídalo jejich zlomku v populaci. Od poloviny roku 2021 je vidět, že křivka odpovídající matkám očkovaným před početím je podstatně níž (i s veškerou nejistotou) než křivka odpovídající ženám neočkovaným. Od začátku roku 2022, kdy se počty očkovaných stabilizovaly, se očkovaným ženám rodí asi o třetinu méně dětí, než by odpovídalo jejich zastoupení v populaci. Je to zároveň také asi o třetinu méně, než se rodilo ženám před epidemií. V tomto podstatném závěru tedy naše chyba nezpůsobila žádnou změnu.
Zajímavé ale je, že nárůst plodnosti neočkovaných v druhé polovině roku 2021 (světle modrý kopec) byl téměř jistě méně dramatický, než jsme si dříve mysleli (v původní interpretaci jsme totiž měli jen horní odhad světle modrého regionu). To je docela příznivá zpráva, protože si vzpomínám, že jsme na původní obrázek dlouho nevěřícně zírali a hledali vysvětlení pro takto dramatický nárůst plodnosti neočkovaných. Nicméně tento nárůst je zřetelný i po opravě, takže do jisté míry skutečně docházelo k tomu, že ženy, které chtěly v té době otěhotnět, se očkování vyhnuly.
Po ukončení intenzivní fáze očkování plodné kohorty se plodnost neočkovaných vrátila na úroveň plodnosti celé populace před pandemií. Plodnost očkovaných se ale ustálila na asi o třetinu nižší hodnotě. Zde už se tedy původní a nová verze této studie nijak neliší.
Našim čtenářům se za tuto chybu omlouváme a konstatujeme, že neformální peer-review na X funguje mnohem lépe než oficiální systém vědeckých žurnálů. Článek jsme během posledního půlroku nabídli postupně šesti prestižním vědeckým časopisům. Ve všech jsme byli odmítnuti bez recenze a bez zdůvodnění. Na twitteru jsme dostali stovky recenzí do týdne od zveřejnění preprintu a – jak vidíte – některé byly skutečně podstatné.
