Britský ministerský předseda Rishi Sunak před týdnem řečnil v parlamentu a prohlásil: „Let me be unequivocal […]: Covid vaccines are safe”. Kdo chce slyšet na vlastní uši, nechť poskočí v tomto videu na minutu 1:36. Znalci progresivního newspeaku mohou být překvapeni, kam se poděla druhá část zaklínadla. Má se přece říkat „Safe&Effective“! Ujištění ministerského předsedy bylo každopádně přivítáno hlasitými projevy souhlasu z obou stran sálu.
Možná si ale měl Ríša napřed přečíst článek v časopisu Nature Drug Discovery, který se jmenuje „Strategies to reduce the risks of mRNA drug and vaccine toxicity“. Na článku není pozoruhodné to, že přiznává, co čtenáři SMIS vědí již od léta 2021 – totiž že mRNA vakcíny jsou toxické. Není na něm pozoruhodné ani to, že vyšel v Nature – i vakcinační roztleskáváči mají své slabé chvilky. Šokující je afiliace hned tří ze čtyř autorů: Moderna, Inc., Cambridge, Massachusetts. Tedy tři ze čtyř autorů jsou zaměstnanci farmaceutického gigantu, který mRNA vakcíny vyrábí a vydělal na nich za poslední roky asi 36 miliard dolarů.
Článek se pochopitelně vůbec nezmiňuje o těch nejdůležitějších problémech mRNA covidových vakcín: časově a prostorově nekontrolovatelné distribuci toxického spike proteinu, možné genotoxicitě, produkci aberantních proteinů, či DNA kontaminaci při výrobě. O covidových vakcínách se totiž v článku mluví překvapivě málo. I tak se v něm ale můžete hned v abstraktu dočíst větu: „However, avoiding unacceptable toxicity with mRNA drugs and vaccines presents challenges.”
Nakonec se zřejmě opět potvrdí, že zdaleka nejhloupějším segmentem společnosti jsou politici, kteří budou lhát o bezpečnosti mRNA vakcín ještě v době, když už i jejich výrobci začnou psát články o toxicitě těchto produktů. Ale nechtěl bych křivdit českým novinářům a fact-čekistům.
Zbývá otázka, proč by Moderna měla svým zaměstnancům dovolit takový článek publikovat. V tomto směru mohu nabídnout komentář Roberta Maloneho, který navrhuje hypotézu „limited hangout“, což znamená, že se zveřejní část nepříjemné evidence (pokud možno zavádějícím způsobem), aby se odvedla pozornost od jiné části ještě nepříjemnější evidence.
Takže tedy Safe&Effective. Tedy, vlastně Safe. Ale unequivocally.
Podívejme se tedy, jakou náloží je tento granát naplněn, a pojďme si připomenout fakta, která pravidelní čtenáři SMIS z tohoto třeskutého obsahu již znají. Co tedy skoro přesně čtyři roky po začátku covidového běsnění proniklo do „oficiálního vědeckého záznamu“ ohledně mRNA covidových vakcín? Následující body obsahují rychlé shrnutí některých odstavců citovaného článku, v hranatých závorkách jsou pak moje komentáře.
1. Bezpečnost vakcín nebyla testována dle dříve platných vědeckých standardů a regulátoři (FDA) dovolili výrobcům obejít mnoho důležitých kroků. [O tom jsme psali zde, zde a zde.]
2. Vakcíny na bázi mRNA skutečně spadají do kategorie „genová terapie“ a americké úřady musely narychlo změnit definici vakcíny, aby se do ní produkty firem Pfizer a Moderna vůbec vešly. [Tohle jsme vám prozradili už v létě 2022. Nejde o lingvistickou libůstku, ale závažnou změnu, protože v USA jsou farmaceutické firmy ze zákona vyvázány z jakékoliv odpovědnosti za škody, které způsobí vakcínami. Na jiné farmaceutické produkty se tento zákon nevztahuje.]
3. V registračních studiích se nikdy neprokázalo, že by vakcíny bránily přenosu infekce či jakkoliv snižovaly riziko hospitalizace či úmrtí s covidem. Ikonická účinnost 95 % byl „účetní trik“ způsobený tím, že mnoho lidí s podezřením na infekci vůbec nebylo testováno. Kdyby se do výpočtu zahrnuli, klesla by účinnost proti symptomatické infekci už v registrační studii na 19 % a vakcína by podle norem FDA nemohla být schválena. [SMIS tuto informaci čtenářům přinesl již lednu 2022, viz také zde.]
4. V registračních studiích byla záměrně zničena kontrolní skupina tím, že účastníkům v placebo skupině byla pár týdnů po skončení studie nabídnuta možnost očkovat se aktivní látkou. Většina účastníků toho využila a tím byla navždy zmařena možnost vyhodnotit dlouhodobé nežádoucí účinky vakcinace [U nás publikoval Emil Berta v lednu 2022.]
5. Nebezpečnost covidu byla systematicky přeceňována, ačkoliv pro mladší lidi byla smrtnost tohoto onemocnění od začátku epidemie srovnatelná s chřipkou. Děti nebyly infekcí ohroženy skoro vůbec a ani v kohortách do 70 let smrtnost nepřesahovala jedno procento. [Na platformě ECHO24 jsme o tom veřejnost informovali již v červnu 2021 v článku Tomáše Nielsena. S příchodem omikronu se situace zlepšila, což jsme popsali na SMIS. Na podzim 2022 kolega V. Čížek společně s celou řadou dalších odborníků o tom informoval osobně ministra Válka dopisem.]
6. Z registračních studií byly vyloučeny klíčové skupiny, především těhotné ženy, staří a nemocní lidé či imunokompromitovaní jedinci. Přitom právě těmto lidem byly později vakcíny vehementně „doporučovány“, ačkoliv z prospektivních studií nebylo známo nic o risk-benefit analýze v těchto skupinách. Tato praxe porušuje pravidla informovaného souhlasu a tím se ocitá v rozporu s Norimberským kodexem. [Psali jsme v mnoha textech, například zde. O problematice informovaného souhlasu a klamavé reklamy v očkovací kampani pojednávala Vladana Vališová již v roce 2021 v Advokátním deníku.]
7. Už v registračních studiích se ukázalo, že očkovaná skupina nevykazuje snížení celkové mortality. Ovšem brzy po uvedení na trh se začaly farmakovigilanční databáze plnit nevídaným množstvím podezření na nežádoucí účinky. Autoři článku doslova píšou: „Thus, applying these reasonable, conservative assumptions, the estimated harms of the COVID-19 mRNA vaccines greatly outweigh the rewards: for every life saved, there were nearly 14 times more deaths caused by the modified mRNA injections.“
Výše uvedenou větu lze do češtiny přeložit takto: Při použití těchto rozumných a konzervativních předpokladů tedy odhadované riziko použití mRNA vakcín proti COVID-19 výrazně převažuje nad přínosem: Na každý zachráněný život připadá téměř 14krát více úmrtí způsobených injekcemi modifikované mRNA.
[Tohle tvrzení je v ostrém kontrastu s fantaziemi o milionech zachráněných životů, které stále šíří covidistický establishment. Již v srpnu 2021 jsme spočítali, že risk-benefit analýza vychází pro mladé rekonvalescenty v neprospěch očkování. O podivuhodně invertované risk-benefit analýze jsme psali např. zde.]
8. Je evidentní, že se v registračních studiích podvádělo (viz například článek v BMJ zde). V aktivní větvi registrační studie bylo podezřele mnoho úmrtí na kardiovaskulární příčiny. Na druhou stranu, celkově v obou ramenech studie celkem zemřelo podezřele málo lidí. To je divné, zejména v souvislosti s velkým počtem účastníků studie, kteří byli z nejasných důvodů „ztraceni ze sledování“. Vyvstává podezření, že se záhadně ztráceli zejména ti, kteří v aktivní větvi nedopadli dobře. Z nejasných důvodů nejsou anonymizovaná data dodnes zveřejněna.
9. Když se zkombinují registrační studie Pfizeru a Moderny, vychází celkem 125 podezření na závažné nežádoucí účinky (SAE) na sto tisíc dávek vakcíny, tedy asi jedno podezření na 800 dávek. Tento nesmírně důležitý výpočet provedli Joseph Fraiman et al. již na podzim roku 2022. Oproti chřipkovým vakcínám je hlášeno 800 krát více podezření na AE související s autoimunitním onemocněním. Autoři rovněž upozorňují na zásadní podhlášenost podezření na AE ve všech farmakovigilančních systémech. [SMIS se tomuto tématu věnoval opakovaně (zde, zde a zde) a stal se za to terčem zuřivých útoků různých samozvaných fakt-čekistů. Úmrtí po chřipkových a covidových vakcínách jsme popisovali zde.]
10. Bylo prokázáno, že mRNA vakcíny obou firem (Pfizer i Moderna) jsou kontaminovány plasmidovou DNA a endotoxiny. Hrozí riziko, že tato DNA se inkorporuje do lidského genomu, což může způsobit mnoho neblahých důsledků, a navíc některé problémy mohou být dědičné. Příjemci vakcín o těchto skutečnostech nebyli informováni, jejich souhlas tedy logicky nebyl informovaný. [Tento slow motion train wreck jsem již pro české čtenáře vysvětloval zde a zde. Zásadní informace přinesl Mainstream Angeliky Bazalové]
Nelze v tomto krátkém přehledu vyjmenovat vše, čemu se článek věnuje, to bych jej musel přeložit celý. Článek má 38 stran psaných drobným písmem a obsahuje 293 referencí. V referencích této publikace se objevují všechny důležité články, kterých jsem si za poslední 4 roky vědom, a spousta dalších, o kterých jsem neměl ani tušení.
Krom výše uvedených deseti bodů se článek dále věnuje problematice IgG4 protilátek, hrozivému nárůstu „turborakovin“, slizniční imunitě, immune escape, evolučnímu tlaku vakcinace, který pravděpodobně vedl ke vzniku nových variant viru, a mnohým dalším důležitým tématům. Jedná se monumentální dílo, které by si měl přečíst každý, kdo dosud věřil oficiálnímu covidovému narativu. Znovu zde odcituju poslední větu závěru:
„Given the well-documented SAEs and unacceptable harm-to-reward ratio, we urge governments to endorse and enforce a global moratorium on these modified mRNA products until all relevant questions pertaining to causality, residual DNA, and aberrant protein production are answered.“
Vzhledem k dobře zdokumentovaným závažným nežádoucím účinkům a nepřijatelnému poměru rizika a benefitů vyzýváme vlády, aby vyhlásily a prosadily celosvětové moratorium na tyto produkty s modifikovanou mRNA, dokud nebudou zodpovězeny všechny relevantní otázky týkající se příčinné souvislosti, zbytkové DNA a produkce aberantních proteinů.
Samozvaní fakt-čekisté tímto článkem významně ztrácejí půdu pod nohama. Už nemůžou na naše analýzy a výpočty odpovídat, že „co není v impaktu, to neplatí“. Fakt-čekisté doufali, že strážci oficiálního covidového narativu podobnou publikaci do impaktovaného časopisu nikdy nepustí. Mýlili se.
Teď je řada na odborné veřejnosti a novinářích, aby se začali ptát zbývajících covidistů, jak je možné, že se jejich doporučení a stanoviska tak zásadně liší od vědeckých poznatků. Protože článek „Lessons Learned“ je od 24. ledna roku 2024 součástí oficiálního vědeckého záznamu. Tables have turned.
Děkujeme všem s námi spolupracujícím autorům publikací a analýz, kteří nepolevili v hledání pravdy o mRNA vakcinaci.
V posledních letech se mediální sféra rozdělila na dva bloky. Na jedné straně stojí mainstreamová média, která zapomněla na svoji roli „hlídacího psa demokracie“ a v podivuhodné symbióze se státní mocí rozšiřují vládní propagandu a útočí na kohokoliv, kdo s ní nesouhlasí. Na druhé straně stojí média alternativní, která se více či méně šikovně snaží zaplnit vakuum, jež vzniklo tím, že mainstream rezignoval na svoji činnost. Média oficiální jsou typicky vlastněna nadnárodními korporacemi a více či méně dotována státy. V případě médií „veřejnoprávních“ jsou státem přímo financována (ať už tomu právníci říkají, jak chtějí). Média alternativní se protloukají, jak umějí.
Málokdo ale ví, že ve vědeckém světě to funguje úplně stejně. Existují oficiální vědecká média – takzvané impaktované časopisy – ve kterých se publikují články, jež jsou ve shodě s „vědeckým konsenzem“. Vědecký konsensus je pak definován jako to, co je publikováno v impaktovaných časopisech. Impaktované časopisy jsou typicky vydávány nějakým velkým nakladatelstvím (například Springer, Elsevier či Nature Publishing Group), které je součástí nějakého nadnárodního impéria. Tato impéria jsou futrována penězi daňových poplatníků, protože za publikaci článku v impaktovaných časopisech dnes autoři musejí platit. Peníze na tyhle poplatky tečou od států (skrze granty) k vydavatelským domům. A nejsou to malé peníze. Ročně vyjde asi 5 milionů „vědeckých článků“ a typická cena za publikaci jednoho článku se pohybuje v tisících eur. Tak si to račte vynásobit.
Výsledky, které nezapadají do „vědeckého konsensu“ se do impaktovaných časopisů moc často nedostanou a kolují vědeckým podsvětím na různých alternativních platformách typu Substack. To umožňuje politickému establishmentu nepohodlná fakta ignorovat s tím, že to přece nevyšlo v žádném impaktovaném žurnálu, takže to není věda.
Proto je nesmírně důležité, aby se v impaktovaných časopisech postupně začala objevovat pravda o době covidové. Nebude to jednoduché, protože v případě covidu postihla vědecký mainstream tak rozsáhlá ztráta soudnosti, že racionální pohled na mnohá témata doby covidové je dnes v mimořádně ostrém protikladu s „vědeckým konsensem“. I tak se však semtam objevila drobná trhlinka ve slonovině, ze která je věž vědeckého konsensu vystavěna. Například článek v British Medical Journal, který přinesl zprávu o falšování dat v registrační studii vakcín.
Minulý týden se však místo drobné trhlinky objevil rovnou tektonický zlom. Nějakým způsobem se do časopisu Cureus vydávaného Springerem podařilo prosadit článek COVID-19 mRNA Vaccines: Lessons Learned from the Registrational Trials and Global Vaccination Campaign. Už jen seznam autorů vzbudí u nás, kteří jsme covidovou ztrátu soudnosti sledovali, nevěřícný údiv: Jessica Rose a Peter McCullough. Špičkoví vědci, jejichž texty jsme poslední tři roky mohli číst jen na Substacku. Steve Kirsch – který se hrdě hlásí k tomu, že jej americká vláda označila za nejnebezpečnějšího šiřitele dezinformací o covidu.
Obsahu článku se budu věnovat v samostatném komentáři, protože je to na delší povídání. Jednou větou lze říct, že je v něm ohledně covidových vakcín potvrzeno a pečlivě zdokumentováno skoro všechno, co se dodnes v mainstreamu povinně nazývá dezinformacemi. V této chvíli jen zkopíruju poslední větu závěru: „Given the well-documented SAEs and unacceptable harm-to-reward ratio, we urge governments to endorse and enforce a global moratorium on these modified mRNA products until all relevant questions pertaining to causality, residual DNA, and aberrant protein production are answered.“
Článek má za těch pět dnů, kdy na webu časopisu Cureus visí, celkem 135 000 přístupů. Když jsem kliknul náhodně na jiný článek publikovaný v ten samý den, našel jsem celkem 74 přístupů. Zřejmě je tedy po hlasu rozumu ve vědeckém světě docela velká poptávka. Je jen otázka času, kdy se tento tektonický zlom rozšíří ze světa vědeckých žurnálů i do médií obecných.
Dvacátý čtvrtý leden roku 2024 se zapíše nesmazatelným písmem do dějin doby covidové. Bude to den, kdy se „vědecký konsensus“ stran covidu začal hroutit.
Pomalu nastal čas založit na našem webu novou rubriku. Pracovně ji s bratrem Kozinou nazýváme Hin sa hukázalo. Neboť v mnoha otázkách již nemusíme – jako za časů Lomikara – čekat na súdnú stolicu Boží, protože mezitím máme data. Jak pravil Michael Bloomberg: „In God we trust, everyone else bring data“.
Pamatujete na nejdůležitější graf na světě, kterým americké CDC zdůvodňovalo nutnost očkování? Tak ten byl zfalšovaný. Slavné americké ministerstvo zdravotnictví totiž počítalo mezi neočkované i mnohé očkované.
První, kdo si všiml, že úřady systematicky falšují vakcinační statuty lidí, byl britský matematik Norman Fenton a jeho kolegové. Report o švindlování v Británii z roku 2021 si můžete přečíst zde.
Potom jsme si všimli my, že český ÚZIS to dělá taky a informovali o tom čtenáře na webu SMIS.
Teď se tedy dozvídáme, že CDC falšovalo data úplně stejně. Výše citované twitterové vlákno viděl milion lidí. Myslíte, že to bude stačit k probuzení? A co ta súdná stolica?
Máme pro vás kvíz. Název článku zní: The impact of COVID-19 vaccines on fertility-A systematic review and meta-analysis.Poslední věta abstraktu (to jediné, co průměrný fakt-čekista přečte) zní: „Based on the studies published so far, there is no scientific proof of any association between COVID-19 vaccines and fertility impairment in men or women.„
A teď ten kvíz. O čem byste čekali, že ten článek je?
Mohli byste si myslet, že článek sleduje plodnost žen očkovaných proti covidu a srovnává ji s plodností žen neočkovaných. Tomu by napovídal obrázek 6 (který níže přetiskujeme), kde autoři srovnávají podíl těhotných mezi očkovanými (horní panel) a neočkovanými ženami (dolní panel), jež byl pozorován v různých studiích. Chvíli na obrázek hledíte a přemýšlíte o číselném rozsahu … v jakém souboru se může podíl těhotných pohybovat kolem 50 %? Tak vás napadne proklikat si odkazy na ty studie v obrázku 6. A v té chvíli vám to dojde.
Všech deset citovaných studií odkazuje na in-vitro fertilizaci! Ani jedna ze studií se tedy netýká toho, jak závisí přirozená schopnost zdravých žen otěhotnět na jejich vakcinačním statutu.
Zatímco při přirozeném oplození hodně věcí závisí na štěstí, při asistované reprodukci jde o přesně načasovaný a kontrolovaný proces. U přirozeného početí nikdy nevíte, zda jste byli v ten správný čas na tom správném místě. Zda ta správná spermie našla právě uvolněné vajíčko. Nevíte, zda došlo k jeho oplození. Nevíte, zda se buňky embrya správně a včas dělí a zda vzniklo kvalitní embryo, nikoliv chudinka. Nevíte, zda sliznice dělohy byla dostatečně připravená na to, aby se v něm embryo uhnízdilo, a tak dále…
Oproti tomu při asistované reprodukci je vše od prvního dne cyklu lékaři naplánováno, načasováno a řízeno podáváním přesných dávek hormonů, stav vaječníků a děložní sliznice je kontrolován ultrazvukem nebo měřením různých markerů v krvi, a podle výsledků může být den D (kdy je embryo zavedeno do dělohy) posunut či celý proces pro daný měsíc zastaven, dojde-li k velkým odchylkám. Embrya vytvářejí embryologové „ve zkumavce“, pro oplození vyberou to jedno nejlepší z několika připravených. Ženy, u kterých se něco nepovede, bývají ze studie vyřazeny.
Pokud tedy porovnáváte očkované a neočkované ženy léčené v centrech asistované reprodukce, porovnáváte pouze malou, vysoce selektovanou a opečovávanou podskupinu žen, které se snaží otěhotnět. Závěry tudíž platí pro ně, a nelze je aplikovat na běžnou populaci, která se snaží otěhotnět přirozeně.
Jen tak na okraj dodáváme, že mezi podklady k výše uvedenému obrázku byla zařazená i studie Xia a kol (2022) s názvem „Investigate the effect of COVID-19 inactivated vaccine on sperm parameters and embryo quality in in vitro fertilization.“ Kdo se přenese přes název ve způsobu rozkazovacím – asi nějaký čínský krajový zvyk – může zjistit, že tato práce nemá s očkováním žen vůbec nic společného. Skupina očkovaných a neočkovaných mužů poskytla spermie na in vitro oplození vajíček svých partnerek a autoři sledovali kvalitu vyvíjejících se embryí. Výsledky prezentovali bez toho, aby měl laskavý čtenář jakékoliv informace o dotyčných ženách! Nevíme, jak byly staré, zda byly zdravé, a nevíme, zda byly očkované. Možná nám autoři tím rozkazovacím způsobem názvu studie naznačují, že si to máme zjistit sami.
Musíme přiznat, že tahle „meta-studie“ čtyř italských kouzelníků svojí drzostí překvapila i nás. Jedná se o naprosto bezskrupulózní – a mimo jakoukoliv pochybnost vědomý – pokus propašovat do publikovaného záznamu článek o koze tak, aby se dalo tvrdit, že je o voze.
Jak se dalo čekat, naši nedovzdělaní fakt-čekisté velmi ochotně naletěli a používají tyto drzé italské báchorky k matení veřejnosti.
Metastudie prošla recenzním řízením a na podzim 2022 vyšel v prestižním světovém nakladatelství Elsevier v impaktovaném časopise Vaccines. O vlivu mRNA vakcín na pravděpodobnost početí tedy nadále nevíme vůbec nic. A zrovna v Itálii by to mělo všechny dosti zajímat, protože celková plodnost italských žen v roce 2022 klesla na neuvěřitelnou úroveň 1,18 dětí na jednu ženu. Patrně je to důsledek globálního oteplování.
Zuzana Krátká, Jana Gandalovičová, Tomáš Fürst, Roman Kovařík
Zatímco lidé z vedení České vakcinologické společnosti (ČVS) od počátku podporovali očkování dětí proti covidu, nemalá část lékařů a rodičů se k němu stavěla rezervovaně. Ve velkém počtu byly děti očkovány pouze v roce 2021 a velké množství dávek dostaly po agresivní mediální kampani, která rodiče do značné míry citově vydírala (očkujme se pro bezpečná objetí), a též kvůli snaze zachovat dětem normální život, který byl neočkovaným znemožněný různými restrikcemi a omezeními. Děti však nikdy nepatřily mezi rizikové skupiny ohroženými úmrtím na covid a také počet hospitalizací dětí se závažným průběhem onemocnění covid byl velmi nízký.
V žádné z klinických studií vakcíny Comirnaty nebylo spolehlivě prokázáno, že jde o vakcíny pro děti bezpečné a efektivní. Ke každé klinické studii se zdvihla vlna kritiky, a to v zahraničí i u nás. Na nedostatky a chyby v klinických studiích vakcín Comirnaty, které byly provedené u dětí 5-11 letých a později i u dětí ve věku 6 měsíců až 4 roky, jsme upozornili v článcích, které jsou k dispozici na webu SMIS, ale informovali jsme o nich i odbornou veřejnost. První závažné nežádoucí účinky u očkovaných dětí byly zaznamenány už v klinické studii zaměřené na adolescenty (12-15 let). Jedna z očkovaných dívek (do doby vakcinace zcela zdravá) bezprostředně do 24 hodin po aplikaci 2. dávky ochrnula včetně gastroparézy. Doposud je upoutána na invalidní vozík a živena nasogastrickou sondou. Její nežádoucí účinek byl výzkumníky zpočátku reportován ve zprávě pro FDA jako „funkční abdominální bolest“, až po obrovském nátlaku komisařka FDA Janet Woodcock slíbila prošetření.
Za zcela nepřijatelné jsme považovali očkování nejmenších dětí. Proto jsme v létě 2022 oslovili jak vedení Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL), tak Evropskou lékovou agenturu (EMA). Naše dopisy těmto institucím podpořilo 40 odborníků včetně několika senátorů. Obrátili jsme se i na naše europoslance a členy Evropské komise. Bez úspěchu. Vakcína pro nejmenší děti byla, stejně jako všechny předchozí, schválena Evropskou lékovou agenturou (a později i Evropskou komisí), a poté byla povolena k použití SÚKLem.
Od listopadu 2022 bylo doporučením ČVS umožněno očkování dětí od 6 měsíců do čtyř let vakcínou Comirnaty 3 mcg. Ve stejném doporučení bylo navíc všem dětem starších 12 let doporučeno podání posilujících dávek obsahující tzv. bivalentní vakcínu s mRNA SARS-CoV-2 – omikron BA.4/BA.5 a aplikace posilující dávky i dětem starším 5 let původní monovalentní vakcínou Comirnaty.
Také v sezóně 2023/2024 doporučil výbor ČVS vakcinaci všem dětem starším 6 měsíců, a to přes zjevný fakt, že covid již patří mezi běžná respirační onemocnění a vakcinace nechrání děti před nákazou. Postupně byly do ČR dodány varianty vakcíny Comirnaty Omicron XBB.1.5 pro děti od 5 let do 12 let a v prosinci 2023 i pro děti ve věku 6 měsíců až 4 roky. V nejnovějším doporučení ČVS vydaném v prosinci 2023 se všem osobám starším 6 měsícům doporučuje aplikace jedné dávky (tedy u dětí s již očkovaným základním schematem jde o čtvrtou dávku) s cílem zvýšit jejich ochranu proti novým variantám viru. Nejde jen o posílení imunity u rizikových dětí (např. s onkologickou anamnézou), ale i o prevenci u dětí zdravých. Těm se může vakcína podat „na základě individuálního zhodnocení možných rizikových faktorů a klinického rozhodnutí se zohledněním preferencí očkované osoby/zákonného zástupce.“
Evropa není v postupu jednotná, od očkování dětí proti covidu se ustupuje
Vedení ČVS, které zodpovídá za obsah doporučení, zastává stejný názor jako CDC, resp. EMA. České lékařské společnosti se na znění doporučení od roku 2022 nepodílejí. A jak jsme zjistili u vedení České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, ani výbor společnosti ČLS JEP neměl potřebu do textu doporučení zasahovat. Naše námitky k jeho obsahu, které zaslala paní senátorka MUDr. Chalánková vedení ČLS JEP, nebyly reflektovány ani prof. MUDr. Svačinou, předsedou ČLS JEP, ani prof. Chlíbkem, předsedou ČVS. Oslovili jsme dopisem i vedení České společnosti pro imunologii a alergologii (ČSAKI), a žádali jsme je o reakci na zjevné odborné nesmysly uvedené v doporučení. Výbor ČSAKI však neměl vůli otevřeně vystoupit proti vakcinačnímu doporučení a náš otevřený dopis odmítnul zveřejnit. Předseda ČSAKI, pan prof. MUDr. Panzner, nám v lednu 2023 odpověděl na náš email takto: „… za nejméně vhodnou variantu řešení považuje (vedení ČSAKI) to, že by každá odborná společnost, příp. jiné subjekty, vydávaly svá vlastní vyjádření a doporučení, která by se vzájemně lišila. Vedlo by to jen k dalšímu matení veřejnosti lékařské i laické – a dalšímu „zmatku“ při řešení této problematiky…“ Do počátku roku 2023 jsme tedy na žádnou veřejnou podporu v české lékařské obci nedosáhli.
Přesto jsme našli důkazy, že máme pravdu a že je potřeba nepřestat tento problém řešit. V Evropě totiž ani zdaleka nepanovala shoda lékařů s doporučeními EMA jako v ČR, a zejména u očkování dětí se odborníci proti doporučení EMA postavili. Prozkoumali jsme znění vakcinačních doporučení z jiných evropských států a našli jsme v nich celou řadu odchylek od postupů navržených EMA (a bez odporu akceptovaných vedením ČVS). Přehled doporučení jsme zveřejnili počátkem ledna 2023 v článku „Letem světem po vakcinačních doporučeních proti covid-19 u dětí“. Očkování zdravých dětí ve věku 6 měsíců až 4 roky bylo doporučováno pouze výjimečně, ustupovalo se i od očkování starších zdravých dětí. V některých zemích děti již očkovat přestali, ale většinou doporučovali vakcinaci pouze dětí z rizikových skupin. Poukazovalo se na individuální přístup – tedy pečlivé individuální posouzení benefitů a rizik. Rozhodně nepanoval souhlas se souběžným očkováním různými vakcínami, naopak byla zdůrazňována potřeba dodržovat časový odstup mezi vakcinacemi, přičemž přednost měly mít již zavedené vakcíny proti jiným dětským nemocem. Málokde byla doporučena aplikace třetích, resp. čtvrtých dávek, vakcíny proti covidu u dětí. Začala se dokonce uznávat i imunita po prodělaném onemocnění. Doufali jsme, že podobně jako v Evropě, tak i u nás bude klesat ochota rodičů i pediatrů očkovat děti mRNA vakcínami, ale nezbývalo než počkat si na data.
Kromě autorů doporučení neočkoval nejmenší děti skoro nikdo
V roce 2023 byli největšími propagátory očkování dětí proti covidu MUDr. Dražan (pediatr, DD ordinace Jindřichův Hradec) a MUDr. Cabrnochová (vedoucí očkovacího centra ve Fakultní Thomayerově nemocnici). Oba pediatři jsou členy výboru ČVS, tedy jsou současně spoluautory vakcinačních doporučení pro děti. Očkování dětí i dospělých propagovali na odborných lékařských akcích, ale oba opakovaně vystupovali ve veřejnoprávních médiích. Přínos očkování viděli hlavně v prevenci rizika úmrtí a hospitalizace dětí s covidem, vyzdvihovali ochranu před long-covidem, zmiňovali ochranu rizikových členů rodiny před infekcí či nižší absenci dětí ve škole (a tím pádem i rodičů v práci). Tvrdili to i v době, kdy již bylo zřejmé, že vakcína před šířením infekce nechrání. Riziko nežádoucích účinků po vakcinaci považovali za marginální problém a jako jediné závažnější zmiňovali myokarditidy u chlapců.
Podpořit očkování proti covidu mělo i zavedení uživatelsky jednodušší centrální evidence očkování. Podle informací prezentovaných prof. Duškem v září 2023 na semináři v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, umožňuje současný systém detailní sledování každé ordinace. Téměř ihned v ústředí vědí kdo, koho, kdy a čím vakcinoval nejen proti covidu, ale i proti ostatním nemocem. Na stránkách Ministerstva zdravotnictví je dlouhodobě přístupný přehled očkování proti covidu. Využili jsme této aplikace pro získání informací o tom, kolik bylo v roce 2023 očkováno dětí proti covidu.
Celkově bylo ve věkové skupině 0-17 let podáno pouze 2772 dávek vakcín (viz. Denní přehled vykázaných očkování, stav uvedený k 2.1.2023). Dětem ve věku 6 měsíců až 4 roky bylo podáno 221 dávek (dle „Přehledu vykázaných očkování podle zdravotnických zařízení“), přičemž pro dokončené očkování jednoho dítěte do 4 let jsou třeba dávky tři . Celkový počet naočkovaných malých dětí v roce 2023 můžeme odhadnout např. podle počtu mezidávek (= druhá dávka třídávkového pediatrického schématu). Těch bylo podáno 82.
Z Přehledu vykázaných očkování podle zdravotnických zařízení vyplynulo, že většina lékařů očkovala pouze děti starší, tedy ve věku 5 – 17 let a očkovala v roce 2023 pouze jednotky dětí na ordinaci, desítky se jich očkovaly v nemocničních očkovacích centrech. Velmi překvapivou informací bylo, že očkování nejmladších dětí (6 měsíců- 4 roky) se účastnilo pouze šest zdravotnických zařízení. V ordinaci MUDr. Dražana (Ordinace DD) je evidováno 108 dávek Comirnaty pro nejmladší děti, což představuje téměř polovinu z celkového počtu dávek podaných této věkové skupině v České republice. V očkovacím centru Fakultní Thomayerovy nemocnice vedeném MUDr. Cabrnochovou bylo podáno 50 dávek (22,6 %) a dalších 44 dávek bylo aplikováno nejmladším dětem v pražské klinice IMMUNO-FLOW (19,9 %). Tato tři zařízení byla premianty i v očkování starších dětí. Ve věkové skupině 0-17 let se v DD ordinaci podalo 234 dávek (8%), ve FTN 184 dávek (6,6 %) a v IMMUNO-FLOW 181 dávek (6,5 %). Starší děti ve větším počtu očkovala ještě Fakultní nemocnice v Motole s 280 dávkami (10,1 %). Tato data dokládají, že pediatři nepřijali doporučení ČVS, starší děti očkovali v minimálním počtu a doporučení očkovat děti mladší 4 let kromě autorů textu nevyslyšel téměř nikdo.
Přijdu, až nastaví zrcadlo.
Autoři podepsaní pod doporučením očkovat proti covidu děti se těmito radami řídili, ostatní čeští lékaři se vakcinace přestali účastnit a do očkování nejmladších dětí se až na výjimky nezapojili. Záhadou zůstává, proč tato lékařská většina nemá odvahu projevit svůj nesouhlas veřejně. Lékaři tedy vedení ČVS „nastavili zrcadlo“, ale do něj vidí jen ti, kteří problematiku sledují. Otázkou je, zda ČVS pochopí závažnost vzkazu, který jim lékaři poslali. Pokles zájmu o vakcinaci se totiž netýká jen mRNA vakcín. Odborníci, kteří sledují povinné očkování dětí, již upozorňují na to, že v posledních letech klesá procentuální proočkovanost proti opravdu závažným „dětským nemocem“. Důvěra rodičů a lékařů v bezpečnost očkování byla totiž nalomena a obnovit ji bude extrémně obtížné.
Než začnete číst tento text, přečtěte si prosím první díl. Bez něj budete ztraceni. Pojďme se tedy podívat, co jsme se dozvěděli z dat, které vydoloval Roman Kovařík a Jitka Chalánková z ÚZISu. Datový soubor tak, jak jsme jej dostali, je k dispozici zde.
Předně je třeba konstatovat, že ÚZIS dodržel tradici a data, která poskytl, opět obsahují na první pohled odhalitelné chyby. V lednu 2022 se narodilo celkem 7 733 dětí (pole B30), z toho 1 636 matkám, které byly k datu porodu očkovány proti covidu (D30+E30+F30). V políčku K30 ovšem ÚZIS tvrdí, že (z těchto 1 636) jich bylo 1 916 očkováno během těhotenství. To zjevně není možné. Stejný rozpor je v následujícím řádku – počet žen očkovaných během těhotenství je větší než počet žen očkovaných k datu porodu.
První konstatování je tedy následující: Protože data z prvních dvou měsíců roku 2022 jsou očividně špatně, nelze vyloučit, že také ostatní data jsou chybná, jen to není na první pohled vidět. Vzhledem k tomu, co bude následovat, by tohle byla ta nejlepší možná varianta.
V jednom z předchozích textů (Tabulka 1) jsme nabídli jednoduchou trojčlenku, která nám umožnila konstatovat, že očkovaným ženám v plodném věku se narodilo mnohem méně dětí, než by odpovídalo jejich zastoupení v populaci. Tato nová datová sada nám umožňuje úvahu zpřesnit.
Přes 95 % dětí se rodí matkám ve věku 18–39 let, takže jsme se soustředili na tuto věkovou kohortu. Český statistický úřad poskytuje data o věkovém složení obyvatelstva, ze kterých lze zjistit počet žen v ČR ve věku 18–39 vždy k začátku ledna a k začátku července každého roku. Tato data jsme vzali a lineární interpolací dopočítali pro každý měsíc od ledna 2021 do března 2022 (řádek 3 v tabulce).
ÚZIS poskytuje webové rozhraní pro sledování vývoje covidové vakcinace v čase. Odtamtud jsme odečetli počet žen ve věku 18–39 let, které byly ke konci každého měsíce očkovány libovolnou dávkou covidové vakcíny (řádek 6 v tabulce). Počet neočkovaných žen jsme dopočítali jako rozdíl hodnot (řádek 9 v tabulce).
Následně jsme odhadli počet úspěšných těhotenství, která vznikla v jednotlivých měsících – například odhad počtu úspěšných těhotenství vzniklých v lednu 2021 jsme spočítali tak, že jsme se podívali, kolik dětí se narodilo v říjnu 2021. Tímto způsobem jsme odhadli počty nově vzniklých (úspěšných) těhotenství v každém měsíci (řádek 4 v tabulce). Výsledek jsme poté přepočítali na počet nově vzniklých (úspěšných) těhotenství na tisíc žen ve věku 18–39 let. S touto veličinou budeme dále pracovat (řádek 5 v tabulce).
Počet nově vzniklých těhotenství očkovaných žen (řádek 7 v tabulce) jsme spočítali tak, že jsme se podívali, kolik dětí se o 9 měsíců později narodilo očkovaným ženám a odečetli jsme ty, které byly očkovány až po početí. Zde jsme narazili na problém nekonsistence dat popsaný výše, takže ty dva měsíce, kdy tento počet vycházel záporně (duben a květen 2021), jsme z dalších výpočtů prostě vynechali. Výsledek jsme opět vztáhli k velikosti očkované kohorty žen 18–39 let v daném měsíci (řádek 8 v tabulce).
Nakonec jsme zopakovali tento postup pro ženy neočkované (řádky 10 a 11 v tabulce). Počet nově vzniklých těhotenství žen neočkovaných jsme spočítali tak, že jsme od celkového počtu porodů (o 9 měsíců později) odečetli porody žen očkovaných před otěhotněním (viz předchozí odstavec).
Výsledné míry nově vzniklých těhotenství žen ve věku 18–39 let dle jejich očkovacího statutu v době početí jsou zobrazeny níže.
Obrázek 1. Odhad počtu nově vzniklých úspěšných těhotenství žen ve věku 18–39 let dle očkovacího statutu matky v době početí. Počty jsou vztaženy na tisíc žen ve věku 18–39 let s daným očkovacím statutem v populaci.T.Fürst
V každém měsíci platí, že černý sloupec je váženým průměrem obou hnědých sloupců, kde váhy jsou příslušné podíly očkovaných a neočkovaných žen (18–39 let). Na začátku jsou téměř všechny ženy neočkované, tedy světle hnědý a černý sloupec jsou si velmi podobné. Na konci je asi 800 tisíc žen očkovaných a 400 tisíc neočkovaných, takže černý sloupec je asi ve třetině cesty od tmavě hnědého ke světle hnědému.
V první polovině roku 2021 očkované matky počaly dramaticky méně těhotenství, než by odpovídalo jejich zlomku v populaci. Ovšem i poté, co se podíl očkovaných žen v plodném věku koncem roku 2021 stabilizoval někde kolem 2/3, byl počet vzniklých těhotenství u očkovaných žen výrazně nižší než u žen neočkovaných.
Jistě se objeví pokusy „vysvětlit“ výše uvedená fakta tím, že jde o výsledek výběrového zkreslení: Nechaly se očkovat zrovna ty ženy, které by i bez očkování měly nižší plodnost než ty, které se očkovat nenechaly. V předchozích textech jsme ovšem jasně dokázali (viz první díl této zprávy), že ve skutečnosti klesla i celková plodnost, takže vysvětlení výběrovým zkreslením neobstojí. Navíc počet vzniklých těhotenství neočkovaných žen se v roce 2022 stabilizoval přibližně na hodnotách, které jsme viděli pro celou populaci v dobách před covidem, zatímco očkované ženy vykazovaly těhotenství výrazně méně. Zjednodušeně lze tedy říct, že děti, které nám od ledna 2022 chybí, jsou děti, které se z nějakého důvodu nenarodily očkovaným matkám. Neočkované matky jsou na běžných číslech.
Pokles počtu narozených dětí navíc nastal asi devět měsíců poté, co rychle vzrostl podíl očkovaných žen v plodném věku. V průběhu května 2021 se naočkovalo 70 tisíc žen ze sledované populace ve věku 18–39 let, v dalších měsících došlo k vzestupu proočkovanosti této skupiny. Ještě k tomu je podobný pokles porodnosti vidět v mnoha okolních státech.
Všechny výše uvedené úvahy jsou samozřejmě zatíženy mnoha nejistotami plynoucími z toho, že státní orgány poskytují data pozdě, vydávají data chybná a data velmi málo detailní. Tato naše analýza pracuje otevřeně a poctivě s tím, co nyní máme od ÚZIS k dispozici.
S plným vědomím závažnosti následujících řádků však prohlašujeme, že výše uvedené analýzy ukazují ve prospěch hypotézy, že očkování proti covidu má příčinnou souvislost s poklesem plodnosti českých žen. Ve společnosti, která se řídí rozumem, by toto zjištění mělo vést k otevření datových sad, které jsou potřebné k detailní analýze tohoto problému. Do té doby, než bude prodiskutován a bude stanoveno, jakou měrou se vakcinace na podporodnosti podílela, by mělo dojít k zrušení doporučení očkovat proti covidu ženy v plodném věku.
V lednu 2022 zaznamenala Česká republika poměrně prudký pokles počtu narozených dětí. O této zvláštnosti Tomáš Fürst poprvé psal na InFaktech v dubnu 2023. Téma zaujalo Deník N, který se pokusil diskusi udusit hned v zárodku pomocí oblíbené taktiky dehonestace autora. Petr Koubský ve svém článku přišel s hypotézou, že propad porodnosti v roce 2022 je zcela vysvětlen změnou demografické struktury obyvatel a rekordní plodností českých žen v roce 2021.
Statistik Ondřej Vencálek na stránkách SMIS ukázal, proč je tento argument chybný. Demografky z Univerzity Karlovy, které Koubský ve své filipice oslovil, totiž jaksi zapomněly, že v roce 2021 u nás proběhlo sčítání lidu, které velmi výrazně snížilo odhad počtu žen v naší zemi, a tím způsobilo optickou iluzi rekordní plodnosti. Počet narozených dětí se prostě vydělil mnohem menším počtem žen. Petru Koubskému a oběma odbornicím z UK nepřišlo nijak divné, že se tato „rekordní plodnost roku 2021“ nijak neprojevila v počtu narozených dětí. Tomáš Fürst kolegu Koubského na jeho omyl (který vyústil v obvinění, že záměrně lžeme, abychom šířili paniku) několikrát emailem upozornil. Požadoval uvedení textu na pravou míru. Koubský však neudělal nic. Inu, Deník N dělá čest svému N.
V létě 2023 bylo tedy zřejmé a daty doložené, že propad počtu narozených dětí je podstatný, nejeví žádné známky návratu k normálu a není zcela vysvětlitelný stárnutím populace ani domněle rekordní plodností roku 2021. Netřeba připomínat, že tohoto faktu si česká média důsledně odmítají všimnout.
V červenci 2023 jsme se na SMIS k tématu vrátili a podali zprávu o dalších datech, která byla do té doby zveřejněna. Navzdory očekávání „návratu k normálu“ došlo v prvních třech měsících roku 2023 k dalšímu výraznému propadu počtu narozených dětí. Zároveň se nám podařilo z ÚZISu vydolovat údaje o počtu narozených dětí rozdělených dle očkovacího statutu matky (data jsou uvedena v textu původního článku). Dle těchto dat se v roce 2021 narodilo jen asi 5 % všech dětí očkovaným matkám. Pomocí jednoduché trojčlenky jsme ukázali, že kdyby se počet narozených dětí každý měsíc proporčně rozložil mezi očkované a neočkované ženy v plodném věku, očekávali bychom asi 30% dětí od očkovaných matek. Očkovaným ženám v plodném věku se tedy v roce 2021 narodilo mnohem méně dětí, než by odpovídalo jejich zlomku v populaci.
To samozřejmě nemusí znamenat, že očkování negativně ovlivňuje biologickou schopnost žen otěhotnět či dítě donosit. Může to například znamenat, že české ženy jsou mnohem opatrnější než Česká vakcinologická společnost, která podporuje vakcinaci v těhotenství, a s těhotenstvím počkaly nebo se v těhotenství experimentální genové terapii spíše vyhýbaly. V každém případě ale z dat plyne, že očkování proti covidu bylo v roce 2021 asociováno s dramaticky nižší porodností. V normálních dobách by to byl silný signál k tomu, abychom okamžitě zjistili, co je mechanismem této asociace. V době doznívající covidové totality se však rozhostilo jen další hluboké ticho.
Naštěstí existují i média, která nejsou placená státem, a v nich se lze dočíst leccos zajímavého. V září se tématu porodnosti obsáhle věnoval Mainstream Angeliky Bazalové, který zveřejnil podrobnou analýzu matematičky Lucie Houfkové. Na základě dat získaných ze zdravotních pojišťoven spočítala Lucie úhrnnou plodnost a potvrdila, že i v tomto ukazateli došlo v lednu 2022 k náhlému propadu, který se během roku 2022 dále prohluboval. Svoji analýzu shrnula těmito slovy: „Z dat, která jsme získali, jednoznačně vyplývá, že pokles absolutního počtu dětí nelze vysvětlit pouze demografickými změnami ve věkové struktuře žen, ale musí mít ještě jinou příčinu. Na úhrnnou plodnost totiž počet žen v jednotlivých věkových skupinách nemá vliv.” Mainstream také vyslovil temné proroctví, že vzhledem ke klesajícímu počtu těhotenských screeningů se situace v dohledné době nijak nezlepší.
Uplynulo několik měsíců a my se můžeme podívat, jak se predikce Mainstreamu naplnila. Český statistický úřad nedávno zveřejnil počty narozených dětí až do září 2023. Ačkoliv se to zdálo nemožné, propad pokračuje a dále se prohlubuje.
Obrázek 1. Vývoj počtu živě narozených dětí v České republice v letech 2015–2023.
A je to ve skutečnosti ještě horší, protože od roku 2022 jsou k narozeným dětem v ČR připočítány i děti narozené ukrajinským matkám na českém území. Český statistický úřad dle doporučení Eurostatu započítal do celkového počtu narozených dětí v roce 2022 i 1400 dětí, jejichž matky měly status uprchlíka. Zdá se tedy, že k Net Zero směřujeme v úplně jiném ukazateli, než si naši vládci myslí.
Úměrně tomu, jak se kolem tohoto tématu prohlubuje oficiální Velké covidové ticho, roste v rozumnějších částech společnosti požadavek na zveřejnění podrobných dat, která by pomohla odkrýt příčinu této bezprecedentní katastrofy. Roman Kovařík se snažil z ÚZISu získat data o počtu dětí narozených v letech 2021 a 2022 s detailním očkovacím statutem matky. Jeho žádost byla ÚZISem zamítnuta. Poté se ovšem do celé věci vložila prostějovská senátorka MUDr. Jitka Chalánková a – světe div se – od pana ministra Válka data během několika měsíců dostala. Díky ní tedy máme k dispozici přehled, kolik se v jednotlivých měsích (od ledna 2021 do prosince 2022) u nás narodilo dětí matkám neočkovaným, matkám očkovaným v průběhu těhotenství a matkám očkovaným před začátkem těhotenství.
Zhluboka se nadechněte a … počkejte na druhý díl tohoto textu, kde se dozvíte, co tato málem utajená data říkají.
Před několika týdny oblétla internetovým podpalubím zpráva, že jakýsi ajťák na Novém Zélandu vynesl velký balík dat o covidovém očkování, který prý jasně dokazuje, že očkování zabíjí. Steve Kirsch kolem toho nadělal tolik řečí, že mu zřejmě místní přátelé svobody slova zablokovali stránky, protože se k nim z USA nemůžu dostat a musím prosit kamarády na východě, aby mi to stáhli a poslali.
Objevil se komentář na Voice of Freedom, článek Igora Chudova a rozbor Normana Fentona. Tak mi to nedalo a podíval jsem se sám, co uniklá novozélandská data říkají. Je v nich napsaná velmi vzrušující detektivka, kterou jsem pojednal rovnou anglicky, ať to nemusím dělat dvakrát. Výsledek jest zavěšen na stránkách SMIS a já se pomalu smiřuju s tím, že krom covid fašistů – kteří už mě nenávidí dlouho – mě začnou nenávidět i zarytí odpůrci covidových vakcín😊Udělejte si kafe a pusťte se do čtení. Je to dlouhý a složitý.
Data Acquisition. I downloaded the file “nz-record-level-data-4M-records.csv” from Steve Kirsch’s web site. The file size is 284,925,416 Bytes. The data can be downloaded here:
Unfortunately, I have no knowledge of the mechanism of the data origin.
Data Overview. The file contains the following header:
mrn, batch_id, dose_number, date_time_of_service, date_of_death, vaccine_name, date_of_birth, age
The “mrn” field contains 4,193,438 numbers from 0 to 2,215,728. These are identifiers of the patients, we thus have approx. 2.2 million people, about 43% of the NZ population (i.e. certainly more than half of the vaccinated NZ population).
The “batch_id” field contains 125 unique batch identifiers (1, 2, … 125) with the following distribution:
Figure 1. The distribution of the batch sizes in the NZ data set.
This looks credible, the batch sizes and their distribution matches expectation.
The “dose” field contains numbers 1, 2, … with the following distribution:
Figure 2. The distribution of dose numbers in the NZ data set.
Further, there are 6,633 people with dose 6, 76 people with dose 7, 20 people with dose 8, and several people with doses 9 and beyond, all the way to dose 26. Doses above 5 are not shown in Figure 2. There are 11 people with dose higher than 10, which is probably a mistake. The distribution of the dose number suggests that the data is not representative. One would expect more doses 1 and 2 than doses 3 which is not the case. This is an important point.
The “date_time_of_service” field contains dates from 08-Apr-2021 to 20-Oct-2023. These dates probably correspond to the day of the administration of the vaccine. Let us plot the daily number of doses from 01-May-2021 to 31-Dec-2022 and compare with the data from Our World in Data (the data from OWD for NZ do not go beyond 31-Dec-2022).
Figure 3. The number of vaccines administered each day in the NZ data.
The correspondence is not bad at all. Vaccines given in 2022 seem to be over-represented in the set. This is consistent with the over-representation of doses 3 (cited above). A weekly period is not visible in the leaked data (unlike the OWD data). This requires explanation.
The “date_of_death” field contains the date of death for 37,315 people. The earliest date of death is 09-May-2021, the latest 27-Oct-2023. In 2021, there were approx. 35,000 deaths in NZ, in 2022 the number was 38,500 deaths. So, the NZ file contains less than half of all the deaths in NZ in the covered period. That roughly agrees with the number of people in the dataset. This is evidence that the data is probably not too biased.
I did not analyze the “vaccine_name” field, it’s mostly Pfizer.
I do not read the date of birth field, as we have the age in the following field.
The “age” field contains ages from 1 to 114 with the following distribution:
Figure 4. The age distribution of the entire cohort in the NZ data set.
There is no way of telling how representative this is of the vaccinated population. But the data is obviously NOT restricted to specific age cohorts. The population structure of NZ is here (wiki):
Interim assessment. The data is almost certainly genuine. They comprise approx. half of the NZ vaccinated population. It is unclear to me how the half was selected. Third (and possibly fourth) doses seem to be over-represented (i.e. first and second are under-represented). The date of vaccine administration agrees well with OWD data on the course of vaccination in NZ, but strangely lacks weekly periodicity. The age structure does not seem unrepresentative of the vaccinated cohort, i.e. there is no obvious selection bias with respect to age.
Data Analysis. Since we have no idea how the cohort was selected, there is not much we can do. The fraction of deceased in each batch will generally depend on
the batch itself,
the age and frailty of the cohort vaccinated with the batch,
the length of follow-up, which in turn depends (among other things) on the dates of administration of the batch.
Let us see if the data exhibit the expected dependencies.
Batch number and time of application. First, let us notice that the batches are numbered very consistently with the time of their application. In the following graph (Figure 5), the horizontal axis shows the batch number, and the vertical shows the median of the dates of application of the batch. Time is measured in days from 1.1.2021.
Figure 5. Median day of administration of individual vaccine batches. The numbering of the batches well corresponds with the time of their administration.
We thus must understand that the batch number influences the length of the follow-up of the people who received it.
Batch number and age of recipients. Next, let us show the age distribution of the batch recipients. The horizontal axis shows individual batches. The vertical axis shows the age of the batch recipients. The black dot is the median age, thick blue lines extend from 25% quantile to 75% quantile, the shorter horizontal lines are blended dots for outliers.
Figure 6. Age distribution of the recipients of the individual batches
Several observations in Figure 6:
At the beginning (left), vaccines were given to older people, so the median age decreases between batches 1–15.
The hump around batch 30 corresponds to the onset of dose 3 (given at first to older people). The increase between batches 59 and 60 represents onset of dose 4. The increase between batches 98 and 100 represents the onset of doses 5. These observations are confirmed by the contingency table of doses vs. batch numbers (not shown).
The variability of age in each batch category is very large. This suggests that each batch was administered to very diverse population – i.e. there were no batches “reserved” for the old, or for children, …
Number of deaths and batch numbers. Each death in the dataset was assigned to the batch of the last dose that the deceased individual obtained. It is not informative to compute the fraction of deceased in each batch because the batches differ in age structure, and especially in the follow-up period. For example, people who received the early batches as dose 1 went on to receive dose 2 quite soon. So, the follow-up for the early batches may be very short. Thus, we must proceed correctly and compute the number of deaths in each batch per the total number of person-years spent in each batch.
For each patient, we collect all the dates of all the doses that are available in the data. For example, patient 13 received dose 1 on day 129, dose 2 on day 150, dose 3 on day 340, then received dose 4 but we have no record of that, and then received dose 5 on day 885. (Days are numbered from 1.1.2021). This patient is 91 years old and either did not die before the end of the follow-up period, or we do not have record of his/her death. For each patient, we want to compute the number of days spent on a particular batch. Then, for each batch, we can compute the number of deaths on this batch per the total number of person-years spent on a dose from this batch. This is the only correct way to compare the batches.
This immediately runs into the problem of missing data. E.g. our patient 13 received dose 4 but we have no record on the date of dose 4 administration. We cannot ignore this because we would introduce systematic bias (we would over-estimate the time spent on dose 3). Thus, we will interpolate all the missing data. Any missing dates of doses between doses with known dates will be interpolated linearly (e.g. in the case of patient 13, the missing date of dose 4 will be estimated to be day 612.) This data imputation step should not be omitted, otherwise all inference will be biased due to systematic over-estimation of person-years spent on each batch. Note that we never impute missing data before the first dose of known date, or after the last dose of known date – this necessarily brings some bias into the analysis. Also note that batch numbers are not imputed.
This procedure leads to the imputation of 70,735 dates of doses. Imputation affects approx. 3% of the patients. In 717 cases, the patient with an imputed data point died. This represents approx. 2% of the deceased patients.
For each batch, we computed the batch-specific death rate by dividing A/B, where A is the number of deceased who received a vaccine from this batch as their last (known) dose, and B is the total number of person-years spent by all people on a dose from this batch.
Let us show how this batch-specific death rate (BSDR) correlates with other batch characteristics. First, we plot the BSDR against the mean age of the batch recipients.
Figure 7. Batch-specific death rate with respect to mean age of the batch recipients. Each dot represents a single batch.
There is nothing unusual in Figure 7. The BSDR seems to increase with the age of the recipients. The absolute values are reasonably close to 1% for batch recipients of mean age around 40 which corresponds well with the background death rate of the overall population (mean age of NZ population is approx. 37 years). Cohorts of higher age have a higher death rate. The only outlier corresponds to the very first batch, which was probably given to the frailest population.
As a sanity check, we plot the BSDR against the time of administration and color by median age of recipients.
Figure 8. Batch-specific death rate with respect to median date of administration of the batch. Each dot represents a single batch. Median ages of the batch recipients are color coded.
There is nothing unusual in Figure 8. The waves in the graph correspond to doses 1, 2, 3, … In case of each dose, the oldest population was vaccinated first.
Finally, it may be interesting to see the BSDR dependence on batch size. We would expect that smaller batches will exhibit larger variability of BSDR, which is exactly what we get:
Figure 9. Batch-specific death rate with respect to the size of the batch. Each dot represents a single batch.
Conclusion. Although I do not know the data generating mechanism, I do not doubt that the data are genuine and describe a non-representative sample of approx. half of the vaccinated population of New Zealand. I do not find any evidence of vaccine associated mortality in the data. Nothing in the data points to an unusual pattern of inter-batch variability.
Poslední dobou se v táboře covidistů nějak nedaří. Nedávno Nejvyšší správní soud rozhodl, že celá taškařice s čTečkou byla nezákonná. Jaké překvapení!
Že roušky nefungují v dospělé populaci jsme se dozvěděli už v lednu tohoto roku z metastudie Cochranovské společnosti. Studie tehdy vzbudila v táboře covidistů takovou zuřivost, že sama Cochranovská společnost – kdysi klenot v truhle Evidence Based Medicine – cítila potřebu se od vlastní studie distancovat zbabělým tvrzením, že studie vlastně neříká to, co říká.
A nyní přichází další rána v podobě rozsáhlé metastudie kolektivu autorů z USA, Velké Británie a Dánska, která ukazuje, že povinné roušky proti covidu nefungují (docela pochopitelně) ani v případě dětí. Abych ušetřil práci našim fact-čekistům, přetiskuju doslova závěr studie:
Real-world effectiveness of child mask mandates against SARS-CoV-2 transmission or infection has not been demonstrated with high-quality evidence. The current body of scientific data does not support masking children for protection against COVID-19.
Ve skutečnosti je však zpráva ještě o něco horší. Autoři našli celkem 597 publikací, které se tématu věnují. Schválně jsem si dělal čárky, kolik mezi nimi bylo prospektivních randomizovaných studií, tedy studií, které mohou prokázat kauzální vztah mezi nošením roušek a šířením infekce. Ani jedna, přátelé. Tohle vypovídá o stavu současné oficiální vědy víc než samotný výsledek metastudie. Dozvídáme se, že za celé čtyři roky se ani jeden výzkumný tým na světě ani nepokusil zjistit, jestli mají roušky pro děti nějaký smysl. Přitom provést prospektivní randomizovanou studii v tomto případě je zcela triviální, nestojí to téměř žádné peníze a nenaráží to žádné etické problémy. K čemu je taková věda a proč by na ni měli daňoví poplatníci přispívat?
Pojďme číst dál. Autoři nakonec našli pouze 22 studií, se kterými bylo možné v meta-analýze pracovat. Šest z nich nalezlo asociaci (byly to observační studie) mezi nošením roušky a nižší mírou infekce. Světe div se, zrovna těchto šest studií trpělo zásadními a kritickými riziky, že výsledek bude vychýlený ve prospěch právě panujícího rouškového běsnění. Poněkud škodolibě dodávám, že se kupodivu neobjevila žádná studie, která by byla vychýlená na opačnou stranu.
Kdo po čtyřech předchozích letech (a četbě podobných klenotů jako je Kulveitova hujerovská studie) stále nechápe, jaký je rozdíl mezi asociací a kauzalitou, nechť se zamyslí nad následujícím příkladem. Velikost boty je u dětí silně asociována s matematickými schopnostmi. Čím jsou totiž děti starší, tím lépe umějí počítat a zároveň jim u toho taky rostou nohy. Každý ovšem chápe, že nemá smysl obouvat děti do bot o dvě čísla větší, aby měly lepší známky z matiky.
Chápe to každý, krom kapitánů naší koronavirové response a jejich akademických kolaborantů. Jinak by se pokusili udělat aspoň jednu prospektivní randomizovanou studii na nošení roušek u dětí.
Očekávám, že zpráva o této mimořádně důležité studii obletí celou republiku na prvních stránkách všech našich naprosto neúplatných a objektivních médií. Hned poté budou následovat omluvy ředitelů škol po celé zemi dětem a rodičům. A týden na to koalice poslanců a senátorů napříč politickým spektrem navrhne omezení pravomocí ministerstev, aby se takto vážný zásah do základních lidských práv dětí – který navíc nebyl podepřen žádnou evidencí – nemohl už nikdy opakovat.
