Blog

MUDr. Emil Berta

v upravené verzi publikováno na Echo, ale protože v novinách to zmizí rychle, se souhlasem autora dáváme k dispozici i čtenářům SMIS

OneAmerica! Zní to úderně jako slogan v závěru předvolebního mítinku. Bělostné úsměvy politiků svítí do kamer, příznivci pod pódiem třepetají vlaječkami, všichni nadšené tleskají a sborově skandují “OneAmerica!”. Tento příběh je však jiný.

OneAmerica (1) je především suchá matematika. Chcete-li dělat životní pojištění, ani to jinak nejde, musíte umět dobře počítat. OneAmerica byla založena roku 1877, sídlí v Indianapolis a poskytuje životní pojištění jak jednotlivcům, tak i skupinové životní pojištění například státním zaměstnancům. Počítat tam umějí jistě dobře, protože v současnosti má jejich byznys hodnotu zhruba 74 miliard dolarů a roční zisk se pohybuje kolem 2 miliard. Je to vlastně jednoduché, potřebujete vědět, jak vysoké pojistné musíte stanovit, abyste pokryli náklady na výplatu pojistek a také aby vám ještě něco zůstalo na provoz a zisk. Vše je závislé především na tom, kolik vašich klientů za rok zemře. A tak nejen že pečlivě sledujete historická data, ale především vás velmi zajímají trendy za poslední měsíce. Máte-li výpočty špatně, můžete mít zakrátko po byznysu. Myslím, že číslům z pojišťovacího odvětví se dá věřit.

Šéf OneAmerica Scott Davison publikoval před pár dny zprávu o vývoji počtu úmrtí u pojištěnců jeho společnosti za rok 2021 (2). Ta suchá čísla jsou zajímavá tím, že ukazují prudký nárůst počtu úmrtí v posledních měsících a stejné je to i u ostatních pojišťovacích společností v USA. Ve srovnání s předpademickým rokem 2019 jde o 40% nárůst úmrtí lidí v produktivním věku 18–64 let. Tento nárůst je patrný od třetího čtvrtletí roku 2021 a dle slov S. Davisona pokračuje i ve čtvrtém. Údaje potvrdil rovněž Brian Tabor, prezident Asociace nemocnic v Indianě, který řekl, že nemocnice jsou zavaleny pacienty s nejrůznějšími diagnózami a že také pozorují zmíněný nárůst úmrtí. Že nejde o chybu ve statistice ukazují i oficiální data z Centers for Disease Control (CDC), kde je patrný tentýž vzestup úmrtí. S. Davison dále uvedl, že pozorují rovněž nárůst invalidity a že jeho společnost začne zvyšovat pojistné v oblastech s nízkou mírou proočkovanosti proti Covid-19. Mezi možnými příčinami uvádí zhoršený přístup ke zdravotní péči nebo tzv. long-Covid, je však zjevné, že jasné vysvětlení nemá. Je nárůst o 40 % opravdu vysoký nebo je to jen hra čísel? OneAmerica uvádí, že k nárůstu o 10 % dochází odhadem jednou za 200 let a dodává, že současný vzestup je historicky zcela bezprecedentní. Prudký nárůst úmrtí v USA je tedy reálný a znamená, že za uvedené období oproti roku 2019 zemřelo každý měsíc o zhruba sto tisíc lidí v produktivním věku navíc oproti roku 2019. Vše dobře ilustruje graf společnosti OneAmerica, křivky ukazují úmrtnost v jednotlivých letech u osob ve věku 18-64 let:

Nedojde-li k závažnému zpochybnění těchto dat, je zřejmé, že jsme svědky historické tragédie. Je naprosto zásadní důkladně analyzovat její příčiny a pečlivě je vysvětlit, aby se tento trend podařilo zastavit. Je to zásadní i proto, abychom při pandemiích, které v budoucnu přijdou, neopakovali stejné chyby. Dovolím si krátkou úvahu o možných příčinách:

Vzhledem k časové souvislosti se dá s jistotou říci, že pozorovaný nárůst úmrtí souvisí s pandemií Covid-19. První vysvětlení, které člověka napadne, je samozřejmě nárůst úmrtí na nemoc Covid-19. To však není pravděpodobné vysvětlení. V grafu vidíme, že úmrtí za rok 2019 tvoří základní linii odpovídající hodnotě 100 %. Za rok 2020 je zřejmý nárůst, který je dán nástupem Covid-19, a poté již ve 2.–4. čtvrtletí vidíme stabilní linii na úrovni 125–127 % úmrtí oproti roku 2019. Rok 2021 začíná na obdobných 129 % a klesá ke 121 % na konci prvního čtvrtletí. Potom však následuje prudký vzestup na 145 %, který zatím trvá. Tento vývoj nelze vysvětlit nárůstem úmrtí na Covid-19. Nadúmrtí se totiž odehrávají ve skupině lidí, kteří z hlediska Covid-19 nespadají do rizikové skupiny křehkých seniorů s řadou přidružených chorob – skupina osob ve věku 18–64 let tvoří v USA jen 25 % úmrtí na Covid-19 a navíc dle vyjádření S. Davisona velká většina nadúmrtí s onemocněním Covid-19 přímo nesouvisí.

Dá se rovněž s jistotou říci, že příčin nárůstu úmrtí bude více: zhoršení přístupu ke zdravotní péči v průběhu pandemie, nárůst počtu sebevražd, celkové zhoršení zdravotního stavu populace a podobně. Nárůst o 40 % je ovšem tak dramatický, že si nemyslím, že by jej pouze výše uvedené příčiny vysvětlovaly. Je proto třeba se zamyslet nad dalšími možnostmi a nebát se pojmenovat i to, co se v dnešní vyhrocené atmosféře a stále narůstajícím tlaku na plošnou vakcinaci může jevit jako covidová hereze:
1. Je možné, že prodělání Covid-19 vede k následkům, které v delším horizontu způsobují dramatický nárůst počtu úmrtí?

2. Je možné, že tento efekt vyvolává plošná vakcinace proti Covid-19?

3. Jde o souběh obojího?

Pokud by nárůst úmrtí souvisel s prodělaným onemocněním Covid-19, je otázkou, proč se neprojevil postupným nárůstem již v průběhu roku 2020, ale až prudkým vzestupem v druhé polovině roku 2021. Naopak plošná vakcinace byla zahájena počátkem roku 2021 (3) a případná časová souvislost se tedy jeví pravděpodobnější. Je třeba otevřeně říci, že stávající vakcíny byly otestovány velmi narychlo, a nemůžeme tudíž vědět nic o rizicích nežádoucích účinků ve středně a dlouhodobém horizontu. Tyto informace teprve získáme, ovšem pouze v případě, že je budeme skutečně hledat. Zatím se zdá, že jediná oficiálně přípustná doktrína říká, že vakcíny jsou „jediným řešením“ a že jsou zcela bezpečné navzdory obrovskému nárůstu hlášení o vedlejších účincích například v americkém systému VAERS (4). Nedávno jsem o bezpečnosti vakcín diskutoval s kolegou imunologem, vynikajícím vědcem. V některých aspektech jsme se podstatně lišili, ale shodli jsme se na tom, že nevíme, jaké vedlejší účinky mohou vakcíny přinést ve středně a dlouhodobém horizontu. Jeho zásadní argument pro bezpečnost vakcín byl ten, že po zahájení plošné vakcinace nevidíme nárůst celkových úmrtí oproti minulosti. Zdá se, že v USA už to neplatí.

Je zajímavé, že podobné nevysvětlitelné odchylky v datech se nedávno objevily jak ve Velké Británii (viz fejeton zde (5)), tak v datech Všeobecné zdravotní pojišťovny (data a diskuse možných vysvětlení najdete v (6) a (7)).

Nejsem tzv. antivaxer, celá má rodina je očkována i vakcínami, které si člověk musí sám za nemalé prostředky nakoupit (např. proti encefalitidě). Pracuji však v medicíně dostatečně dlouho na to, abych věděl, že je možné se v dobré víře i hrubě mýlit. Naše poznání je omezené, je třeba k tomuto faktu přistupovat s pokorou a zásadně se vyvarovat prosazování „jediné pravdy“, jak jsme toho svědky v poslední době. Také vím, že každé tvrzení farmaceutických firem o účincích a bezpečnosti jimi prodávaných léčiv je nutné opakovaně ověřit v nezávislých studiích. Historické precedenty hovoří jasně. Farmaceutické firmy existují primárně kvůli zisku, ne kvůli pomoci trpícím. Umí velmi efektivně lobovat za své zájmy a štědře motivovat spolupracující lékaře.
V minulosti tyto firmy opakovaně zatajovaly zásadní údaje o rizicích léčiv, což vedlo k trvalým následkům a úmrtím mnoha pacientů (8). Je bláhové si myslet, že v případě Covid-19 se vše mávnutím kouzelného proutku změnilo. Tím spíše je třeba důsledně dbát zásady předběžné opatrnosti a vakcinovat jen ty osoby, u nichž je poměr rizika a benefitu prokazatelně výhodný. To však současná, stále hrubším nátlakem prosazovaná plošná vakcinace zásadně nesplňuje.

Odkazy:

1. https://www.oneamerica.com/
   
   
2. https://www.youtube.com/watch?v=dBXlcYK0WtA
   
   
3. https://ourworldindata.org/covid-cases
   
   
4. https://openvaers.com/covid-data
   
   
5. https://smis-lab.cz/2022/01/01/vakcinacni-voodoo/
   
   
6. https://smis-lab.cz/2021/12/25/umrti-dle-ockovaciho-statutu-v-roce-2021-data-zdravotnich-pojistoven/
   
   
7. https://smis-lab.cz/2022/01/07/elixir-mladi/
   
   

Jaroslav Janošek

Se schválením očkování proti COVID-19 pro děti ve věku 5-11 let se najednou v médiích roztrhl pytel s hlášeními odborníků o tom, jak je toto onemocnění pro děti nebezpečné, kolik dětí na COVID umírá a kolik dětí trpí postkovidovým syndromem. Bohužel v ČR není možné získat data o tom, jestli u těchto dětí byl COVID příčinou úmrtí, poslední kapkou, která smutnou událost urychlila, nebo jen náhodným nálezem u hospitalizace ze zcela jiných příčin.

Naštěstí jsou i země, kde to jde – a takovou zemí je Británie, která se (pro mě, který tam pár let žil, překvapivě) rozhodla, že půjde vlastní cestou bez papouškování toho, co rozhodnou moudří jinde. A tak vznikla v Británii studie shrnující všechny případy úmrtí dětí a mladistvých do 18 let na COVID analyzující je podle přítomnosti dalších komorbidit [1]. Víte, kolik zdravých dětí od 0 do 18 let zemřelo v 80milionové Británii za první rok epidemie na COVID? Šest… Ano, šest. Z tří tisíc úmrtí v této věkové kategorii. Pojďme se na to podívat podrobněji.

Za první rok epidemie bylo v Británii hospitalizováno s COVIDem 6 338 dětí a mladistvých do 18 let. Pro srovnání – je to 1,4% hospitalizací v této věkové skupině a o rok dříve bylo hospitalizováno 6968 dětí s chřipkou [2]. Z nich zemřelo 61 dětí. To je nepochybně velmi smutné číslo, každá dětská smrt je tragédií. Ale u kolika z nich byl COVID příčinou úmrtí? U 25 dětí. Doplním, že 18 z nich bylo starších deseti let, abychom získali lepší perspektivu o vhodnosti očkování dětí na prvním stupni základních škol nebo mladších (mimochodem, Pfizer už si brousí zuby na nemluvňata a děti do 5 let) [3]. Ještě důležitější je, že 19 z oněch 25 zemřelých na COVID 19 mělo i jiná onemocnění, takže zbývá 6 zdravých dětí, které zemřely na COVID. Po přepočtu na ČR je to méně než jedno dítě za rok.

Pokud se týká postkovidového syndromu, zkracovaného jako PIMS nebo PIMS-TS (pediatric inflammatory multisystem syndrome temporally associated with SARS-CoV-2), v Británii bylo registrováno za stejné období 712 případů PIMS, takže po přepočtu na ČR je to cca. 90 případů ročně. Ve světle vyjadřování některých českých pediatrů, že v jediné pražské nemocnici se přijímá každý den na JIP jedno dítě s PIMS, je to zvláštní. Zůstaňme však u Británie – z oněch 712 dětí s PIMS mělo 113 dětí vrozenou komorbiditu a 258 dětí bylo bez dalších nemocí (přepočet na ČR – cca. 30 dětí). U zbývající přibližně poloviny dětí se vyskytovaly další komorbidity, ale z dat není možné s jistotou říci, jestli souvisely se syndromem PIMS či COVIDem, nebo byly přítomné, ale nediagnostikované, již před nemocí [2].

Je také nutné uvést počty dětí přijatých s COVIDem nebo PIMS na pediatrické JIP – za daný rok to bylo 512 dětí, což je přibližně 10 % všech příjmů na dětské JIP v Británii za daný rok, a to není malé číslo. Po přepočtu na českou populaci to je cca. 60 dětí a mladistvých ve věku do 18 let za rok. To už jako tak velké číslo nezní, zvláště, když se drtivá většina z nich zcela uzdraví [4]. Otázkou navíc zůstává, jaké procento dětí by onemocnělo PIMS v případě adekvátní primární lékařské péče a opět je třeba vzít v úvahu počty dětí s komorbiditami – zcela bez komorbidit byla jen asi desetina z těchto dětí a mladistvých, komorbidity známé před vypuknutím epidemie mělo přibližně 15% dětí; u zbylých 75% komorbidity mohly, ale nemusely vzniknout v souvislosti s COVIDem-19.

Podobné výsledky jsou hlášeny i z přibližně stejně velkého (co do populace) Německa [5], kde za období od března 2020 do května 2021 bylo hospitalizováno 367 případů PIMS (z toho 185 bylo hospitalizováno na JIP a žádné nezemřelo). Na COVID-19 zemřelo v tomto období 13 dětí a mladistvých, z nichž 5 mělo již dříve vážné komorbidity. A dostáváme se tedy k 8 zdravým dětem a mladistvým, kteří zemřeli na COVID-19 – tedy prakticky stejný počet jako v Británii, zvláště, když si uvědomíme, že německá studie sledovala delší období. Data z obou zemí jsou tak prakticky shodná a tyto počty tak můžeme považovat za velmi spolehlivé.

Dává tedy očkování dětí smysl?

Nyní se podívejme na důvody očkování. Prvním důvodem je ochrana samotných dětí před následky nemoci. O tom, jak nízké riziko nemoc pro tyto děti představuje, jsme psali výše. Dalším důvodem je prevence sekundárního šíření, tedy zabránění tomu, aby děti a mladiství virus šířili dále. Tato tématika je předmětem samostatného článku opublikovaného zde. Zde uvedu pouze to, že sekundární šíření se podle dostupných retrospektivních studií zatížených možnými problémy v zaznamenávání onemocnění u očkovaných a neočkovaných (testování očkovaných je také samostatná kapitola) sníží maximálně o 40-50 %, a to na vrcholu účinnosti vakcíny; po třech měsících už je ochrana minimální (a podle prospektivní studie je dokonce nulová už od začátku), ale o tom příště. Tento důvod proto také nedává smysl.

Dalším faktorem ovlivňujícím rozhodování, zda děti očkovat, nebo ne, je ochrana, kterou v této populaci představuje prodělání nemoci nebo očkování proti další infekci. Izraelská studie na 6 milionech pacientů (všech, nejen pediatrických) jasně ukázala, že prodělání chrání proti reinfekci mnohem lépe než vakcinace. Navíc ukázala, že pokud jedinec je nejprve naočkován a teprve potom onemocní COVIDem, jeho ochrana proti dalšímu onemocnění je horší, než pokud pouze prodělá nemoc [6]. U skupiny, která má malé riziko závažných vedlejších účinků nebo úmrtí, tak dává „promoření“ větší smysl než očkování i z epidemiologického hlediska ochrany populace před šířením nemoci.

Pokud si tedy shrneme všechna výše uvedená fakta, dojdeme k závěru, že zdravou dětskou populaci, která je onemocněním COVID-19 ohrožená jen minimálně (proti očkování dětí s vážnými komorbiditami v zásadě nic nenamítám, i když i tam je nutné zvážit individuální rizika) neočkujeme kvůli jejich ochraně. Neočkujeme je ani kvůli tomu, abychom zamezili šíření nemoci. Masivně ji očkujeme kvůli vládním opatřením, které svazují děti a znemožňují jim řádně fungovat v kolektivu, pokud nejsou očkované (lyžařské výcviky, společné akce, karanténa, když se vyskytne ve třídě nakažený apod.). Očkujeme i děti, které už COVID prodělaly a jejich imunita je na další setkání s virem připravena. Očkujeme je vakcínou, která je provizorně schválená v nouzovém režimu na základě hladiny indukovaných protilátek, ne klinických výsledků [7]. Vakcínou, o níž se ví, že má nežádoucí účinky a o jejíž dlouhodobých účincích zatím nevíme nic. Kvůli méně než jednomu dítěti ročně. Neočkujeme, abychom děti chránili před COVIDem, očkujeme je, abychom je chránili před vládními opatřeními.

Vítejte v COVcourkově.

Seznam literatury

1.            Smith, C.; Odd, D.; Harwood, R.; Ward, J.; Linney, M.; Clark, M.; Hargreaves, D.; Ladhani, S. N.; Draper, E.; Davis, P. J.; Kenny, S. E.; Whittaker, E.; Luyt, K.; Viner, R.; Fraser, L. K., Deaths in children and young people in England after SARS-CoV-2 infection during the first pandemic year. Nature Medicine 2021.

2.            Ward, J. L.; Harwood, R.; Smith, C.; Kenny, S.; Clark, M.; Davis, P.; Draper, E.; Hargreaves, D.; Ladhani, S.; Linney, M.; Luyt, K.; Turner, S.; Whittaker, E.; Fraser, L. K.; Viner, R. M., Risk factors for intensive care admission and death amongst children and young people admitted to hospital with COVID-19 and PIMS-TS in England during the first pandemic year. medRxiv : the preprint server for health sciences 2021, 2021.07.01.21259785.

3.            Pfizer PFIZER AND BIONTECH PROVIDE UPDATE ON ONGOING STUDIES OF COVID-19 VACCINE https://www.pfizer.com/news/press-release/press-release-detail/pfizer-and-biontech-provide-update-ongoing-studies-covid-19 (21/12),

4.            Davies, P.; du Pré, P.; Lillie, J.; Kanthimathinathan, H. K., One-Year Outcomes of Critical Care Patients Post–COVID-19 Multisystem Inflammatory Syndrome in Children. JAMA Pediatrics 2021, 175, (12), 1281-1283.

5.            Sorg, A.; Hufnagel, M.; Doenhardt, M.; Diffloth, N.; Schroten, H.; v. Kries, R.; Berner, R.; Armann, J., Risk of Hospitalization, severe disease, and mortality due to COVID-19 and PIMS-TS in children with SARS-CoV-2 infection in Germany. medRxiv : the preprint server for health sciences 2021, 2021.11.30.21267048.

6.            Goldberg, Y.; Mandel, M.; Bar-On, Y. M.; Bodenheimer, O.; Freedman, L.; Ash, N.; Alroy-Preis, S.; Huppert, A.; Milo, R., Protection and waning of natural and hybrid COVID-19 immunity. medRxiv : the preprint server for health sciences 2021, 2021.12.04.21267114.

7.            FDA FDA Briefing Document EUA amendment request for Pfizer-BioNTech COVID-19 Vaccine for use in children 5 through 11 years of age. https://www.fda.gov/media/153447/download (22/12/2021),

Tomáš Fürst, Milan Gatner, Tadeáš Fryčák a Tomáš Nielsen

Přibývá evidence, že očkování proti koronaviru má mnohé nežádoucí účinky, které nejsou adekvátně reportované. Americký systém farmakovigilance VAERS obsahuje do dnešního dne celkem 21 tisíc (celosvětově) nahlášených úmrtí po vakcíně a přes milion ohlášených nežádoucích účinků. Panuje shoda na tom, že nežádoucí účinky jsou zásadně podhlášené. Český SUKL ještě před současnou epidemií odhadoval, že je nahlášeno jen asi 5% nežádoucích účinků, některé odhady jdou ale i pod 1%.

Český SUKL eviduje do dnešního dne skoro 10 tisíc hlášení nežádoucích účinků, včetně 129 podezření na úmrtí po vakcíně. Pokud by tento nahlášený počet úmrtí představoval pouze jednotky procent skutečných úmrtí v souvislosti s vakcínou, představovalo by to vážný problém.

Lze předpokládat, že se většina úmrtí po vakcíně (stejně jako většina úmrtí na covid) odehraje u starých lidí. Proto jsme se chtěli podívat, jestli existuje evidence v datech českých domovů důchodců, která by souvislost mezi vakcinací a úmrtím naznačovala. Obeslali jsme celkem 534 institucí sociálních služeb s žádostí, aby nám poskytli data po jednotlivých měsících od roku 2019 o kolik klientů pečovali, kolik jich daný měsíc zemřelo, kolik jich bylo daný měsíc očkováno první a kolik druhou dávkou vakcíny. Odpovědělo 131 institucí, jejichž odpovědi jsme zpracovali.

Celkový pohled na data je zde.

Tmavě modré sloupečky představují celkový počet klientů ve všech zařízeních. Tento počet je dělený 50, aby bylo možno srovnat s ostatními údaji. V našem souboru jsme tedy sledovali asi 12 500 klientů různých sociálních zařízení každý měsíc. Je třeba si ovšem uvědomit, že se nejedná o 12 500 osob, protože za dobu sledování asi 10 000 klientů zemřelo a na jejich místa nastoupili klienti jiní. Skutečné celkové počty úmrtí v každém měsíci jsou znázorněny světle modrou. Je vidět, že za normálních okolností umírá asi 300 klientů měsíčně, tedy přibližně 2,4 procenta. Mírně zvýšená úmrtnost je patrná na začátku roku 2020 a dramaticky zvýšená úmrtnost je vidět v říjnu 2020 – únoru 2021, kdy na sociální zařízení dopadl hlavní nápor koronavirové epidemie. Žlutou barvou jsou pak zakresleny celkové počty prvních dávek vakcíny za daný měsíc (počet je dělený 10 pro srovnatelnost dat) a hnědě celkové počty druhých dávek vakcíny za daný měsíc (opět dělené 10). Prvních dávek bylo celkem 11 700, druhých dávek 11 450.

Většina prvních dávek byla podána v lednu a únoru 2020, což byly měsíce, kdy byla epidemie na vrcholu. Je tedy jasné, že v době, kdy byly ve velké míře podávány první dávky vakcíny, byla zároveň vysoká úmrtnost. Z této shody nelze dělat žádné závěry. Stejně tak nelze vyvozovat žádné závěry o ochranném účinku vakcín z toho, že se v letních měsících roku 2021 úmrtnost vrátila na normální úroveň – v této době byl totiž u nás počet nakažených minimální.

Rozdělili jsme proto instituce do tří kategorií. Kategorii 1 (levý obrázek, levý box) tvoří instituce (N=33), kde až do konce ledna nebyl první dávkou očkovaný nikdo. Kategorii 2 (levý obrázek, prostřední box) tvoří instituce (N=53), kde naopak do konce ledna bylo očkováno první dávkou alespoň 60 % klientů. Kategorii 3 (levý obrázek, pravý box) tvoří všechny ostatní instituce (N=44), kde probíhalo očkování nějak jinak. Podívali jsme se na míru úmrtnosti v lednu 2021 v těchto třech kategoriích. Výsledek je na obrázku vlevo.

Na ose y (obrázek vlevo) je míra úmrtnosti v lednu, tedy počet zemřelých klientů v lednu 2021 dělený počtem klientů v lednu 2021. Rozdíl mezi třemi skupinami není statisticky významný (p-hodnota Kruskal-Wallisova testu je p=0.13). Lze tedy říct, že na vzorku 12 500 klientů českých domovů důchodců není statisticky významně zvýšená úmrtnost klientů bezprostředně po první dávce koronavirové vakcíny.

Lze se naopak ptát, jestli včasná vakcinace životy zachránila. To ovšem nelze zkoumat bezprostředně po první dávce, protože víme, že vakcína chrání až chvíli po druhé dávce. Proto jsme opět rozdělili zařízení na ta, kde bylo do konce března očkováno druhou dávkou alespoň 60 % klientů (N=50, pravý obrázek, levý box), a všechna ostatní, kde očkování druhými dávkami proběhlo později (N=80, pravý obrázek, pravý box). Podívali jsme se na úmrtnost v březnu, což byl poslední měsíc, kdy se zvýšená úmrtnost kvůli koronavirové epidemie v datech projevovala. Opět jsme nenašli významný rozdíl mezi oběma skupinami (p-hodnota Kruskal-Wallisova testu je p=0.58). V datech tedy není evidence pro hypotézu, že včasná vakcinace oběma dávkami vedla k záchraně životů.

RNDr. Tomáš Fürst, PhD.

Před nedávnem jsem na webu našeho sdružení uveřejnil pár obrázků nesmírně zajímavých dat Všeobecné zdravotní pojišťovny, ze kterých vyplývá, že celková úmrtnost neočkovaných je výrazně vyšší než úmrtnost očkovaných, a to i v letních měsících roku 2021, kdy se na covid téměř neumíralo. Srovnání s historickými daty ukazuje, že to překvapivě není tím, že by očkovaní umírali výrazně méně – je to především tím, že neočkovaní (v odpovídajících věkových kohortách) umírají výrazně více.

Do textu jsem záměrně neuvedl žádnou z možných interpretací a vyzval jsem čtenáře, ať „mudrují“. Ti tak učinili v chvályhodném počtu – došlo mi několik velmi zajímavých emailů a na facebooku se objevilo několik stovek diskusních příspěvků. V tomto textu se tedy pokusím shrnout, jaká vysvětlení se nabízejí a jaká data bychom potřebovali, abychom rozhodli, jak je které vysvětlení věrohodné. Abyste z tohoto příspěvku něco měli, skutečně je třeba si napřed přečíst ten původní.

První cenu samozřejmě vyhrává diskutující, který píše: „Je to jednoduché. Kdo nechce umřít, tak se očkuje. A komu umřít nevadí, ten se neočkuje.“ Jsou ovšem i tací, kterým tohle geniální vysvětlení nestačilo a spekulovali dál. Jaké tedy byly vaše nápady, dotazy, komentáře, přání a stížnosti?

1. Binec v datech. Poměrně dost příspěvků poukazuje na možnost, že je v datech „binec“. Přirozeným zdrojem záhadného nadúmrtí neočkovaných by mohlo být to, že bezprostředně po vakcíně umírá poměrně dost lidí, ale ti jsou chybně klasifikováni jako neočkovaní. Je zajímavé, že nedávný článek britských statistiků právě tuto možnost uvádí jako možnou příčinu podobné anomálie v britských datech. Sám jsem si dovolil na toto téma utrousit nevychovaný novoroční fejeton.

Proti této možnosti ovšem mluví dosti jasně formulovaný dotaz, ve kterém jsme explicitně definovali „očkované“ jako ty, „kterým byla aplikována alespoň jedna dávka vakcíny proti covid-19.“ Data z ostatních dvou českých pojišťoven (OZP a ZPŠ) vykazují velmi podobné anomálie jako data z VZP. Je dosti nepravděpodobné, že by všechny tři pojišťovny udělaly při odpovídání na náš dotaz stejnou chybu. Dále proti této hypotéze mluví charakter nadúmrtí. Kdyby se jednalo o maskovanou vakcinační mortalitu, měla by být (podobně jako v britských datech) koncentrována do měsíců, kdy se očkovalo intenzivněji, ale to u nás není.

Tato hypotéza by ovšem neměla být jen tak smetena ze stolu – není sice příliš pravděpodobná, ale její případná platnost by měla dramatické důsledky. Ukazovala by totiž, že to s bezpečností vakcín není tak růžové, jak se povinně tvrdí.

Jaká data bychom potřebovali na testování této hypotézy? Nejlépe anonymizovaná data pro každého pojištěnce zvlášť, tedy pro každého člověka časovou osu, která by ukazovala datum jednotlivých dávek vakcíny a datum úmrtí.

V datech samozřejmě mohou být i jiné chyby než výše diskutovaná chybně vykázaná úmrtí. Proti tomu ale mluví fakt, že celkový počet úmrtí v jednotlivých měsících dává dobrý smysl a vývoj počtu očkovaných v jednotlivých věkových kohortách taky. Spíše se tedy domnívám, že data jsou správně.

2. Válka proti neočkovaným. Nejvíce vašich komentářů vysvětlovalo nadúmrtí neočkovaných tím, že jsou tito systematicky a dosti nevybíravě diskriminováni. Z televize, rádia a internetu každý den slyšíme, že jsou to vrazi našich babiček, neumírají dost rychle, jsou to viníci epidemie, jsou intelektuálně zaostalí zpátečníci atd. Na blbou náladu či depresi to jistě stačí. Neočkovaní mají výrazně ztíženou možnost sportovat, scházet se s přáteli, věnovat se svým koníčkům a vůbec vést život, na který byli zvyklí. Množí se případy lékařů, kteří je diskriminují v přístupu ke zdravotní péči. Tato „válka proti neočkovaným“ postupně nahradila „boj s virem“ a bohužel se k ní přidaly dost podstatné složky společnosti jak u nás, tak v zahraničí. Je důvodné se domnívat, že takto rozsáhlé tažení proti skupině obyvatelstva se na její úmrtnosti může projevit.

Proti této hypotéze mluví zejména fakt, že nadúmrtí neočkovaných se směrem k podzimu spíše snižují, ačkoliv jejich diskriminace se spíše stupňuje. Skutečně brutální diskriminace začala až koncem léta, ale necovidová nadúmrtí neočkovaných jsou patrná už v květnu.

Jaká data bychom potřebovali, abychom tuto hypotézu mohli vyloučit? Například údaje o „spotřebě“ zdravotní péče (počty návštěv u lékaře, množství předepisovaných léků atd). Ukáže-li se, že očkovaní i neočkovaní konzumují stejný objem zdravotní péče, vrhne to na výše uvedenou hypotézu dosti pochybností.

3. Krypto-covid. Dosti zajímavá hypotéza navrhuje, že je covid možná nebezpečnější, než si myslíme. Mnoho neočkovaných ve skutečnosti covid prodělalo a později zemřeli na nějakou chorobu či komplikaci, kterou covid vyvolal či zhoršil. Mezi neočkovanými jsou jistě nadreprezentováni lidé, kteří covid prodělali – právě proto totiž vakcínu často odmítají. Dokáže-li tedy covid zabíjet i po delší době (trombózy, infarkty, mrtvice, „rozjeté“ rakoviny atd), může být skrytě zodpovědný i za „necovidová“ úmrtí v létě. Očkovaní jsou jednak chráněni vakcínou, a navíc je mezi nimi proporčně méně rekonvalescentů. To by mohlo pozorovaný rozdíl vysvětlovat. Pro tuto hypotézu mluví postupný pokles nadúmrtí v čase ve věkové kohortě 70+. Kdyby byla úmrtí skrytým důsledkem prodělání covidu, bylo by přirozené, že se bude umírat spíše dříve po vlně epidemie než později.

Proti této hypotéze mluví fakt, že celková úmrtí (očkovaných plus neočkovaných) jsou v létě docela v normálu. Skrytá covidová úmrtí by tedy musela být docela přesně kompenzovaná celkově nižší mortalitou. Možné to je – máme za sebou několik mohutných covidových vln – ale kdo ví, jak je to pravděpodobné?

Jaká data by nám pomohla rozhodnout o platnosti této hypotézy? Jistě by pomohly příčiny úmrtí, ale nejzajímavější by byla protilátková data. Přítomnost protilátek u neočkovaných je téměř jistým důkazem prodělání infekce (ať si paní náměstkyně říká, co chce). Jestli mezi neočkovanými častěji umírají lidé s protilátkami než lidé bez protilátek (po adjustaci na věk a komorbidity), je to evidence ve prospěch této krypto-covid hypotézy. Velmi zajímavé by v tomto směru mohlo být srovnání s daty ze studie PROSECO. Studie je tatolik rozsáhlá, že se jistě najde pár nešťastníků, kteří byli součástí PROSECa, jsou klienty VZP a zemřeli mezi lednem a září 2021.

4. Nesrovnatelnost skupin. Datové profesionály v noci budí ze sna problém tzv. confoundingu. Populárně mu lze rozumět tak, že dvě veličiny mohou být korelované, ale nemusí to znamenat kauzalitu – jejich korelace má nějakou společnou příčinu, kterou však v datech nemusíme vidět. Například je téměř jisté, že v lednu a únoru bylo mezi očkovanými do 80 let disproporčně mnoho lidí „křehkých“, protože plošná registrace byla pro tuto věkovou kohortu otevřena až 1. března. Není tedy divu, že je úmrtnost očkovaných v těchto dvou měsících výrazně zvýšená.

Dále je možné, že se v létě lidé v celkově horším zdravotním stavu očkovali méně často, a proto byla vyšší úmrtnost u neočkovaných. Tento argument je ale použit v předchozím odstavci ke zdůvodnění přesně opačného efektu. Jsem obecně skeptický k vysvětlením, která jdou zároveň použít na růst i pokles sledované veličiny.

Jakákoliv data o zdravotním stavu očkovaných i neočkovaných by byla vítaná – zastoupení hlavních i vedlejších diagnóz, přesnější věková struktura, příčiny úmrtí. Bylo by dobré vědět, kdy byly diagnózy stanoveny, kdy byli dotyční očkováni a kdy měli pozitivní PCT test. Všechny tyto informace lze získat kombinací dat VZP a UZISu.

5. Elixír mládí. Je možné, že vakcíny představují koncentrované Dobro a nebýt jich, očkovaní by umírali stejně často jako neočkovaní. Vzhledem k tomu, že očkovaných bylo přes léto (ve vyšších věkových kohortách) výrazně více než neočkovaných, tvrdila by tato hypotéza, že nebýt očkování, měli bychom přes léto – téměř bez covidu – přibližně dvojnásobnou úmrtnost oproti normálu! Vyloučené to není, ale pravděpodobné taky ne. Navíc vůbec není jasné, jak vysvětlit, že vakcína proti covidu ve skutečnosti chrání proti téměř všemu.

Drobné pozorování. Mnozí čtenáři postřehli, že historická baseline samozřejmě není konstantní, ale drobně se v průběhu roku vlní. To je pravda, ale rozkmit této vlny nepřesahuje 20 procent, tedy není tak velký, aby ovlivnil základní pozorování – tedy že celková úmrtí přes léto jsou více méně v normálu, ale mortalita neočkovaných výrazně převyšuje mortalitu očkovaných.

Závěr. Nezbývá tedy než přestat mudrovat a začít zase pracovat. V další fázi je třeba sehnat data, o kterých píšeme výše. To nám pomůže rozhodnout, jakou měrou se jednotlivé hypotézy podílejí na vysvětlení celkového efektu.

Všem mudrujícím čtenářům ještě jednou děkuju a především děkuju panu Jiřímu Löffelmannovi z Plzně, který měl ten skvělý nápad zdravotní pojišťovny o data požádat.

Jakub Kmec

Sešla se nám spousta rekcí na text Tomáše Fürsta, který poukazuje na záhadná nadúmrtí nevakcinovaných pojištěnců VZP v letních měsících.
Níže publikujeme příspěvek Jakuba Kmece z Univerzity Palackého v Olomouci, který rozebírá možné důvody. V jistém smyslu se jedná o nejdůležitější česká data od začátku epidemie, jsme tedy rozhodnuti nedat pokoj, dokud nebudou jasná.

Soubor k dispozici zde