Velká studie Bardosh a kol. „Covid-19 vaccine boosters for young adults: A risk-benefit assessment and five ethical arguments against mandates at universities“ nabízí risk-benefit analýzu posilujících dávek mRNA vakcín pro mladé Američany. Kolektiv autorů z prestižních univerzit dochází k závěru, že musí být naočkováno 22 až 30 tisíc lidí ve věku 18-29 let, kteří neprošli covidem, aby se zabránilo jedné hospitalizaci v této věkové kohortě. Z oficiálních dat CDC dále autoři dovozují, že těchto 22 až 30 tisíc dávek povede k 18 až 98 závažným nežádoucím účinkům. Risk-benefit analýza tedy v této věkové kohortě vychází jednoznačně v neprospěch očkování.
Autoři dále uvádějí pět důvodů, proč je dle jejich názoru neetické posilovací dávky vyžadovat po studentech amerických univerzit. Nutno podotknout, že práce je zatím ještě v recenzním řízení.
Před rokem jsme za ni sklidili zuřivou kritiku. Mezi námi dezinformátory se povídá takový vtip: „Víte, jaký je rozdíl mezi fake-news a news? Asi tak půl roku.“
HART Group je skupina britských expertů, v jejichž texty sledujeme a často nás inspirují. Dnes upozorňujeme na jejich mimořádně zajímavý pokus o kvantifikaci přínosu vakcinace proti koronavirovým variantám delta a omikron. Níže uvádíme rychlý souhrn, vřele však doporučujeme přečíst si původní článek celý. Je krátký, srozumitelný a mimořádně zajímavý.
Slovem „riziko“ se míní pravděpodobnost nějakého (typicky nežádoucího) jevu. Tyto pravděpodobnosti bývají malé, navíc často podmíněné a je známo, že lidský mozek není dobře uzpůsoben porozumění malým číslům. Jde-li navíc o kvantifikaci rizika smrti – což má silný emocionální náboj – je racionální interpretace čísel ještě obtížnější. Proto se v epidemiologii používá koncept Number Needed to Treat (NNT). V případě covidových vakcín je NNT počet lidí, které musíte naočkovat, abyste zabránili jednomu úmrtí na covid.
Právě tento výpočet nám kolegové z HART Group nabízejí. Na základě oficiálních dat britské vlády počítají, kolik vakcín bylo třeba podat, aby se zabránilo jednomu úmrtí na variantu delta (v období 27. srpna až 16. prosince 2021) a jednomu úmrtí na variantu omikron (v období 3. ledna až 27 března 2022). Výpočet je samozřejmě podstatně závislý na věku, NNT je tedy počítáno zvlášť pro věkové skupiny po deseti letech.
Výsledky jsou ohromující. Ve věkové kohortě 18–29 let vychází NNT na 93 tisíc osob pro variantu delta a 785 tisíc osob pro variantu omikron. NNT dále postupně klesá s věkem (viz původní článek), ale i ve věkové kohortě 80+ je stále NNT pro delta variantu 230 a NNT pro variantu omikron 7300. Kolegové z HART Group přitom podotýkají, že jen asi polovina lékařů je ochotna předepisovat léky, u nichž NNT převyšuje 200.
My k tomu dodáváme, že aby bylo racionální podat vakcínu, která vykazuje NNT 100 tisíc, museli bychom si být jistí, že pravděpodobnost úmrtí po vakcíně je menší než jeden ze sta tisíc. Tuto informaci z principu mít nemůžeme, protože registrační studie probíhaly na desetitisícových skupinách, tedy nežádoucí účinky s prevalencí pod (přibližně) 0.0001 nemohly zachytit. HART Group nám tedy přináší další (a dosti tvrdou) evidenci, že vakcinační roztleskávači celého světa neunesou důkazní břemeno, že přínosy vakcinace současnými vakcínami proti úmrtí na variantu omikron převyšují rizika. Je téměř jisté, že se risk-benefit váhy vychýlí v neprospěch vakcinace u lidí pod 70 let. Je překvapivé, že ani pro skupinu 80+ není benefit příliš zřejmý.
Kampaň na podporu čtvrté dávky očkování proti covid-19 začala, ale musím říci, že hned první reklamní příspěvek ve mně vyvolal velké pochyby o tom, že aspoň tentokrát s námi bude ministerstvo zdravotnictví komunikovat na rovinu.
„Věděli jste, že drtivá většina lékařů v ČR podporuje očkování? Je to skutečně tak a potvrzuje to i výzkum publikovaný v prestižním časopise Nature. Nevěřte těm, kteří tvrdí, že na tom mezi odborníky není shoda. Je a jde o shodu velmi jasnou. “ uvádí ministerstvo zdravotnictví na svém facebookovém statusu a odkazuje na článek uvedený na stránkách Akademie věd s názvem „Lékaři vakcínám zcela věří. Kdyby to lidé věděli, nechali by se očkovat více“. Uvedený článek pojednává o průzkumu sociologů, jehož základem byly výsledky dotazníkového šetření, které lékaři absolvovali v únoru 2021. Na dotazník odpovědělo 9650 lékařů (což bylo pouze 24 % těch, které oslovili). Vakcínám věřilo 89 % z nich. Zároveň jich 90 % již bylo očkováno nebo se plánovalo naočkovat. Až 96 % lékařů by pak doporučilo očkování svým zdravým pacientům. Tyto informace nás měly přesvědčit o jednotě lékařů.
Jenže promiňte, ale podsouváte nám stará data. Uvedený průzkum proběhl před rokem a půl, zhruba měsíc poté, co byly vakcíny v České republice k dispozici a kdy se jimi očkovali zejména zdravotníci a senioři v domovech důchodců. Kolik zdravotníků mělo tehdy praktické zkušenosti s kvalitou a bezpečností vakcín u svých pacientů? Kolik z nich zoufale toužilo po účinné zbrani proti záludnému covidu pro své seniory? O vakcíny byla tehdy rvačka, mnoho seniorů se k vakcínám včas nedostalo, zato, povězme si to na rovinu, se k nim dostalo pod pultem mnoho prominentů. Lepší výsledky průzkumu nikdy jindy sociologové dostat nemohli. Zopakovali stejné dotazníkové šetření za tři měsíce či za půl roku, aby zjistili, zda mají lékaři stále stejnou důvěru i po získání zkušeností? Ptal se někdo lékařů před prázdninami, zda věří očkování starou vakcínou?
Velmi zajímavý obrázek o obecné ochotě praktických lékařů očkovat své pacienty proti běžným nemocem jsme měli možnost vidět na nedávné konferenci o očkování, kterou pořádal Zdravotnický deník a VZP.
Pan prof. MUDr. Pazdiora předseda Výboru Společnosti pro epidemiologii a mikrobiologii ČLS JEP, člen Výboru České vakcinologické společnosti a přednosta Ústavu epidemiologie Lékařské fakulty v Plzni si povzdechl, že zejména pediatři se očkování proti covidu příliš aktivně nezúčastnili: „Na začátku srpna bylo do tohoto očkování zapojeno pouhých 40 procent ordinací dětských praktiků. Výsledkem je, že proočkovanost alespoň jednou dávkou má ve věku 12-17 let ucházejících 54 procent dětí, ale ve věku pět až 11 let pouhých sedm procent. Přitom už dnes některé státy očkují i věkovou skupinu od šesti měsíců do pěti let.“ A jak je tomu o praktických lékařů pro dospělé? „Do očkování proti covidu je zapojeno 66 procent ordinací, což ovšem stále znamená, že třetina jich neočkuje,“ povzdechnul si. Aha, takže ono to není asi 96 %…
O moc víc jsme se o očkování proti covidu nedozvěděli, ale o tom, jaký je soulad mezi vakcinology a praktickými lékaři si můžeme udělat obrázek z ochoty lékařů nabízet očkování proti jiným běžným nemocem. Ani zde vakcinologové nejásají. „Vzdělávat, vzdělávat a ještě jednou vzdělávat – to je hlavní recept na to, jak u nás zvednout proočkovanost populace proti nejrůznějším chorobám. Osvětové aktivity by přitom neměly být zaměřeny jen na širokou veřejnost, ale zcela zásadní je, aby náležité povědomí o problematice očkování měli hlavně zdravotníci. Dnes totiž bohužel není výjimkou, že navzdory odborným doporučením ohledně očkování rizikových skupin někteří lékaři těmto lidem očkování nenabízejí, nebo jim ho dokonce rozmlouvají. Proto je potřeba, aby zdravotnická veřejnost znala odborná doporučení a shodně se jimi řídila. To pak zlepší povědomí o očkování i u obecné populace – jsou to totiž právě lékaři, kterým většina z nás v otázkách zdraví důvěřuje nejvíce.“ píší v úvodu článku ve Zdravotnickém deníku., který přináší informace ze zmíněné konference. Člen Výboru Společnosti infekčního lékařství ČLS JEP Milan Trojánek z Kliniky infekčních nemocí 2. LF UK ve své prezentaci zmínil, že podle průzkumu z roku 2019 u nás očkování proti běžným nemocem u dospělých aktivně doporučuje všem pacientům 67 procent praktiků, dalších 31 procent ho doporučuje alespoň rizikovým skupinám. Předcovidový průzkum přitom také ukázal, že i když jsou sami praktici poměrně vysoce proočkovaní proti chřipce, u dalších očkování mívají rezervy. Ještě patrněji je jejich (ne zcela nadšený) přístup vidět na tom, jak často nechávají očkovat své blízké, tedy děti nebo rodiče. Představu si můžete udělat z obrázku uvedeného v přednášce.
https://www.youtube.com/watch?v=XQ0saD7Bg-k
„Svérázně si pak čeští lékaři počínají zejména v souvislosti s očkováním těhotných, které je ve vyspělých evropských státech standardem. U nás by ale těhotné nedoporučilo očkování proti chřipce 49 procent lékařů a proti černému kašli 57 procent – a to přesto, že existuje jasné doporučení vakcinologické společnosti, že jde o rizikové pacientky a očkovány být mají.“ uvádí dále.
https://www.youtube.com/watch?v=XQ0saD7Bg-k
Takže jako zdravotník, který pečlivě zhlédl prezentaci obou profesorů, přečetl si jejich články a viděl jejich ustarané výrazy, velmi pochybuji o tom, že tvrzení „96 % lékařů podporuje očkování“ je správné. Současně se domnívám, že problémem není nedostatečné proškolení praktických lékařů a pediatrů, ale slepota vakcinologů, kteří přehlížejí rizika spojená s vakcinací. Ochota praktických lékařů se nezvýší, pokud téma nežádoucích účinků vakcinace a efektivity vakcinace nebude otevřeno.
A pro nejbližší období si SMIS zřejmě otevře Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru… Práce bude mít dostatek.
Dokumentu Tečkované příběhy Redakce NF Svědomí národa věnovala tři čtvrtě roku velmi intenzivní a nelehké práce. Jde o korektní, citlivý, vyvážený a poctivý pohled na problematiku nežádoucích účinků po vakcinaci.
DOKUMENT TEČKOVANÉ PŘÍBĚHY: NEMLČME O NÁSLEDCÍCH PO OČKOVÁNÍ
Ač se očkování proti covidu většinově prezentuje jako zcela bezpečné, možných nežádoucích účinků je celá řada. Od banálních po velmi závažné až fatální. Oficiální statistiky vykazují vysokou míru podhlášení, ale i z nich už je vidět, že se děje něco, co bychom neměli zametat pod koberec. Lidé, kteří se nechali očkovat a pak se u nich objevily různě závažné zdravotní potíže, žijí mezi námi. Jejich příběhy se rozhodli zachytit žurnalisté z redakce Nadačního fondu Svědomí národa v novém dokumentárním filmu Tečkované příběhy. Příběhy očkovaných jsou v dokumentu doplněné výpověďmi odborníků z oborů vakcinologie, imunologie, neurologie, lékařské etiky, práva, marketingu. Díky tomu vzniklo ucelené dobové svědectví, které může sloužit jako podnět k zamyšlení současníkům i memento pro generace budoucí. Přímou souvislost mezi zaznamenanými zdravotními následky a vakcinací proti covidu nelze se 100% jistotou potvrdit, ale ani vyvrátit. Cílem dokumentu je rozproudit upíranou diskuzi v odborných i laických kruzích a upozornit na možné dopady, které může mít plošné nasazení nového nevyzkoušeného léčiva – vakcíny. Ať si každý divák udělá názor sám.
Debata o nežádoucích účincích covidových vakcín začala téměř okamžitě po spuštění vakcinační kampaně. Z veřejně dostupných databází (například OpenVaers) bylo jasné už někdy kolem února 2021, že se děje něco podivného. Buďto se nějak zásadně změnila ochota lidí nežádoucí účinky hlásit, nebo měly (a mají) covidové vakcíny násobně více nežádoucích účinků než jiné vakcíny. Dnes už víme, že bezpečnostní profil mRNA vakcín je skutečně strašlivý a taky víme, že vlády západních zemí (zatím) nejeví žádné známky ochoty se tímto problémem zabývat. Začátkem tohoto roku jsme toho ale věděli o něco méně. Je proto nesmírně cenné, že kolegu Gonzalese napadlo udělat takovou malou facebookovou anketu stran nežádoucích účinků vakcín. Předesílám, že tato anketa rozhodně nebyla ani reprezentativní, ani dosti rozsáhlá na to, aby se z ní daly dělat nějaké závěry, natož pak závěry kauzální.S tímto vědomím se pojďme společně podívat, jak dopadla.
1. Sběr dat. Data byla sbírána po dobu cca 1 měsíce pomocí Google formuláře na facebookových skupinách sdílejících zkušenosti s nežádoucími účinky po očkování proti covidu (COVID – Vedlejší účinky očkování, Koronavirus – reálné zkušenosti, Očkování Covid 19 – dlouhodobé nežádoucí reakce).
2. Data. Máme celkem 189 vyplněných dotazníků. Dotazníky byly vyplněny v období mezi 22. lednem a 19. únorem 2022. Někteří vyplňovali za sebe, jiní za své příbuzné, histogram je zde:
Dotazník byl vyplněn za 139 žen a 50 mužů. To je výrazná a zajímavá disproporce. Histogram věků respondentů je zde:
Překvapivě je tam dost mladých lidí. Zřejmě je to dáno tím, že facebook mají spíše mladí a většina lidí to vyplňovala za sebe.
Dále jsme se ptali na to, jakými nemocemi lidé trpí, ale je možné, že někteří z nich to pochopili už jako dotaz na AE vakcín, takže to nemůžeme hodnotit. Nejčastěji se objevily tyto odpovědi: žádné potíže, vysoký tlak, potíže se srdcem, diabetes, rakovina, neurologické obtíže, potíže s klouby, potíže s plícemi.
Následovala otázka „Proč jste se nechali očkovat?“. 109 lidí uvedlo jako hlavní důvod něco, co souviselo spíše se strachem z nemoci nebo obavami o zdraví. 64 osob uvedlo jako hlavní důvod spíše tlak z okolí, zaměstnání, rodiny, či vyhnutí se různým omezením.
Na otázky, kdy prodělali covid, odpovědělo 113 lidí, že covid neprodělali, 39 osob prodělalo covid před první dávkou, 4 mezi první a druhou dávkou, 25 mezi druhou a třetí dávkou a 6 po třetí dávce. Tohle se těžko interpretuje, protože netušíme kontext.
3. První očkování prodělalo 189 lidí, z toho 11 vakcínou od AstraZeneca (6%), 23 vakcínou od Johnsnon&Johnson (12%), 13 od Moderny (7%) a 142 od Pfizer/Biontech (75%). Informaci o šarži v drtivé většině případů nemáme. Ptali jsem se na dobu, kde se AE projevily. U 37 lidí ten samý den, u 21 lidí do druhého dne a u dalších 44 lidí se dostavily potíže později, ostatní tuhle odpověď neuvedli. Tohle je docela očekávané rozložení. Nejzajímavější je typ vedlejších účinků. Pro účely této analýzy jsme (místy dlouhé) slovní popisy rozdělili do tematických kategorií. Mnoho lidí uvádělo více než jeden typ AE, tedy v grafu níže se počet nasčítá na větší číslo než 189. Přehled vypadá takto:
Kromě bolesti v místě vpichu lidé nejčastěji hlásili únavu, bolest hlavy, horečku a zimnici. Zajímavé je, že 8 lidí ohlásilo AE přímo na SÚKL, 19 lidí svému praktickému lékaři, 1 člověk ví, že praktický lékař hlásil AE na SÚKL a zbytek nehlásil AE vůbec. Celkem 78% AE tedy zůstalo zcela neohlášeno. Neohlášeno na SÚKL zůstalo ještě více, protože nevíme, jak poctivě hlásili lékaři.
4. Druhé očkování prodělalo 152 lidí, z toho 11 vakcínou od AstraZeneca, 13 vakcínou od Moderny a 128 vakcínou od Pfizer/BioNTech. Celkem 32 lidí hlásí AE ten samý den, 18 do druhého dne a 50 později, ostatní neuvedli. Rozdělení typu AE při druhém očkování je zde:
V tomto případě už převažovaly jiné problémy než bolest v místě vpichu. Přibylo závažných AE, dokonce jsou hlášena tři úmrtí a 5 případů rakoviny. Hlášeno na SÚKL bylo 12 AE, praktickému lékaři 27 a zbytek hlášen nebyl (99 lidí potvrdilo nehlášení, zbytek nevyplnil). I zde tedy většina AE ohlášena nebyla, ale hlášení oproti první dávce zřetelně přibylo. Nějak ohlášeno u druhé dávky bylo 39/128 případů AE, což je asi 30%. V případě první dávky bylo nějak ohlášeno jen 27/125 tedy asi 22%. Toto taky potvrzuje dojem, že AE jsou po druhé dávce obecně o něco horší než po první.
5. Třetí očkování prodělalo 52 lidí. AE po třetí dávce jsou uvedeny zde:
6. Úmrtí. Celkem je v datech 5 úmrtí. Podíváme se na ně podrobněji:
Jediný záznam úmrtí po první dávce (ohlášeno lékaři, nevíme, jestli dál na SUKL): „Manžel sice pil, ale před 10 roky operace srdce /chlopně/, po operaci úplně zdravý, v pátek se šel naočkovat od úterka polehával, v sobotu v 10 h ráno infarkt, po příjezdu rychlé odvezen do nemocnice doktorka mi řekla, že operace se zdařila, v 17 h se stav zhoršil, v 21 h stav kritický, začaly mu odcházet orgány ráno 4.40 h se mu zastavilo srdce.“
Druhý záznam úmrtí po druhé dávce (nehlášeno nikam, 10 dnů po injekci):„Zánět srdce, infarkt, selhání orgánů, smrt“
Třetí záznam úmrtí po druhé dávce (nehlášeno nikam, dlouho po vakcíně):„červen 2020 – listopad 2020 nastaly neurologické potíže, po 1 měsíci na JIP úmrtí.“
Čtvrtý záznam úmrtí po druhé dávce (nehlášeno nikam, měsíc po vakcíně):„smrt“
Pátý záznam úmrtí po třetí dávce (nevíme, zda hlášeno, měsíc po třetí dávce):„Oboustranný zápal plic, měsíc po 3 dávce úmrtí“
7. Závěry
Z toho průzkumu nelze dělat obecné závěry. Každopádně se potvrzuje, že většina podezření na nežádoucí účinky vakcinace proti covid-19 není hlášena na SÚKL. Při optimistickém odhadu je hlášena přibližně desetina událostí.
Zuzana Krátká, Vladana Vališová, Arnošt Komárek, Roman Kovařík, Hana Zelená
https://nezadouciucinky.sukl.cz/
Hlavním přínosem vakcinace proti covidu-19 by podle výrobců a regulačních autorit měla být vysoká ochrana před závažným průběhem onemocnění covid-19 a ochrana proti úmrtí. Již se nezdůrazňuje významná ochrana před onemocněním covid-19 a to, že vakcína nebrání šíření viru, bylo jasné již od počátku.
Onemocnění způsobené koronavirem vyvolávalo zejména v počátcích pandemie mezi lidmi obrovský strach a proticovidové vakcíny byly očekávané jako spása. Aby mohly být co nejdříve uvedeny na trh, byly schválené alespoň v režimu pro nouzové použití. Kvůli tomu byla registrační řízení zásadním způsobem omezena co do objemu nasbíraných dat, ale především byla nezbytná data o bezpečnosti sbírána po krátkou dobu. Informace o účinnosti vakcín a o případných nežádoucích účincích (NÚ) těchto vakcín je proto třeba dále shromažďovat a analyzovat. Pouze pokud jsou registračním autoritám hlášení o podezření na NÚ zasílána, mohou tyto autority, a mezi nimi i náš Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), informace o podezření na NÚ zpracovávat, vyhodnocovat a přijímat opatření.
Zatímco právo hlásit podezření na NÚ léčiva má každý, pak lékař, farmaceut nebo jiný zdravotnický pracovník, který zaznamenal podezření na závažný nebo neočekávaný nežádoucí účinek nebo jiné skutečnosti související s použitím léčivého přípravku, které jsou závažné pro zdraví pacientů, jsou přímo povinni výše uvedené skutečnosti oznámit SÚKLu(1).
Hlásit je třeba nejen to, co držitel registrace uvádí v souhrnu údajů o přípravku (SPC) a příbalových informacích, ale cokoli, co může být i běžně vídanou nepříznivou změnou zdravotního stavu, pokud by to mohlo mít souvislost s podáním léčivého přípravku a nelze ji čekat podle SPC nebo je závažná (např. myalgie, artralgie, reaktivace onkologických onemocnění apod.). NÚ může být dokonce do té doby ještě nepopsaný. Je třeba hlásit i vrozenou anomálii či vadu u potomků osob očkovaných. Není chybou hlásit podezření na NÚ, i když se později příčinná souvislost nepotvrdí. Naopak, osoba, která v rozporu se svou zákonnou povinností hlásit podezření na NÚ podezření nehlásí, může dostat pokutu do výše 300 tisíc Kč. Přestože povinnost hlášení NÚ je zakotvena v platné legislativě, podle informace SÚKLu se podhlášenost celosvětově pohybuje okolo 95 % (2) .
Hlásit se mají také podezření na lékové interakce, teratogenní efekt nebo neúčinnost léku. Průlomová infekce (infekce po očkování) doprovázená manifestním průběhem, zejména hospitalizací, pobytem na JIP či déletrvajícími postinfekčními komplikacemi (tzv. long covid) nebo smrtí je jednoznačně projevem neúčinnosti vakcíny. Vakcína má pacienty před takovými formami onemocnění či před úmrtím chránit, přičemž v SPC není stanovena doba, od kdy už vakcína chránit přestává. Nahlašování onemocnění umožňuje regulačním autoritám správně spočítat dobu účinnosti. Pokud by doba účinnosti byla nízká, může registrační autorita vakcínám registraci odebrat.
Systémy hlášení vedlejších účinků jsou zejména konstruovány k tomu, aby generovaly varovné signály, které se případně dále důkladně prozkoumají, nejsou však přímo určené k vyvozování kauzality. Ta se typicky zjišťuje v řádně kontrolované studii, která nemusí být nutně randomizovaná, ale v případě snahy zjišťovat kauzalitu musí být alespoň prospektivní. Na konci studie se zjednodušeně řečeno spočítají např. bolesti kloubů (artralgie) u vakcinovaných a nevakcinovaných, a pokud by daného problému bylo v očkované skupině statisticky významně více, lze tvrdit, že za to kauzálně může vakcína. A jsme u toho, o čem je statistika. V kontrolované studii neřešíme u každého jednotlivce, jestli bolest kloubů způsobila vakcína nebo jestli by nastala i bez vakcíny. Vycházíme z toho, že jiné vlivy způsobují bolest kloubů se stejnou pravděpodobností u vakcinovaných i nevakcinovaných a jsou-li obě skupiny srovnatelné (nejenom vůči věku), což je u kontrolované prospektivní studie základní požadavek, lze zjištěný rozdíl přičíst kauzálně tomu, čím se obě skupiny liší, v tomto případě vakcinaci. Nicméně bez řádného hlášení NÚ na SÚKL se ani nedozvíme, že bychom měli nějaký NÚ podrobněji zkoumat pomocí kontrolované studie.
Můžeme vášnivě diskutovat o tom, že nápadně přibývá „náhlých úmrtí ve spánku“ nebo že přibyl „další sportovec, který zkolaboval po závodě“ nebo někdo jiný „velmi rychle podlehl závažnému onemocnění“, ale máme-li podezření, že může mít dané onemocnění či úmrtí spojitost s očkováním, musíme tuto skutečnost hlavně oznámit SÚKLu.
Je chybou, pokud se zdravotní problémy po covidu, který se vyskytl u naočkované osoby, svedou pouze na infekci nebo dokonce na „long covid“, ale současně lékař zapomene na prodělané očkování proti covidu. Naopak je třeba informaci o imunizaci vakcínou při stanovení diagnózy a léčebného postupu reflektovat.
Jako občané máme právo na informace, a proto bychom měli požadovat, aby nás SÚKL v souvislosti s NÚ po proticovidové vakcinaci pravidelně informoval a informoval nás také o tom, zda se riziko NÚ nezvyšují se stoupajícím počtem dávek.
Tentokrát si dovolím provést vás monumentální prací kanadských kolegů pod vedením Denise Rancourta, kteří před pár dny uveřejnili preprint článku „COVID-Period Mass Vaccination Campaign and Public Health Disaster in the USA“. Článek je ke stažení zde, ale protože má 168 stran, považuji za užitečné vám jej představit ve stručnější verzi. Kdo máte půl dne čas, přečtěte si článek celý, stojí to za to. Pokud jste ochotni věnovat článku alespoň půl hodiny, proklikejte grafy na stranách 17–99 a přečtěte si závěry na stranách 100–106. A pokud nezvládáte ani to, budete se muset spokojit s tímto průvodcem.
Data se týkají celkové mortality v USA (All Cause Mortality, ACM). Celková mortalita je zvolena proto, že jsou známé potíže s rozlišováním covidových a necovidových úmrtí. Pohledem na celkovou mortalitu se těmto problémům autoři vyhnou, a navíc pracují s ukazatelem, který je velmi spolehlivě měřen. Ani v USA prakticky nelze umřít, aniž by si toho někdo všiml. Data pocházejí ze CDC, případně „statistického úřadu“ (USA Census Bureau). Autoři zkoumají celkovou mortalitu rozdělenou dle věkových kohort, případně dle jednotlivých států unie, a srovnávají její průběh v době před epidemií (přibližně od roku 2000 do března 2020) a během epidemie (přibližně 22 měsíců od vyhlášení epidemie WHO 11. března 2020 do 5. února 2022). V tomto období došlo v USA k 1.27 milionu nadúmrtí (což jsou úmrtí převyšující jejich očekávaný počet). To je více než byl počet amerických obětí během druhé světové války.
Pokusím se shrnout hlavní závěry, ke kterým autoři došli.
1. Průběh ACM vykazuje v době před epidemií dosti pravidelný roční rytmus. Tento rytmus se náhle změnil prakticky okamžitě od vyhlášení epidemie. To je první indicie, že ACM souvisejí spíše s opatřeními než s nemocí samotnou.
2. Nadúmrtí velmi překvapivě nejsou koncentrována do vyšších věkových kohort. Tento údaj je natolik zajímavý, že si dovolím přetisknout horní panel grafu 9, který ukazuje nadúmrtí ve sledovaném období vyjádřené tak, že ACM ve sledovaném období vyjádříme jako procento ACM v období před covidem. Čárkovaná čára představuje průměr nadúmrtí pro celé USA. Vzhledem k tomu, že dost bezpečně víme, že covid zabíjí především starší lidi, je téměř vyloučeno, aby nemoc samotná byla hlavní příčinou nadúmrtí s touto věkovou strukturou.
Figure 9 z publikace http://dx.doi.org/10.13140/RG.2.2.12688.28164
3. Podíváme-li se na ACM na úrovni jednotlivých států (a normalizujeme na populaci daného státu), je mnoho socio-ekonomických faktorů, které s úmrtími dobře korelují. Nejsilnější korelaci ACM najdeme s indexem chudoby. Data jsou opět natolik zajímavá, že zde přetiskuji horní panel obrázku 20. Na horizontální ose je procento obyvatelstva daného státu, které žije v chudobě, na vertikální ose celková nadúmrtí ve sledovaném období normalizovaná na počet obyvatel daného státu. Co barevná tečka, to jeden stát unie. Korelace 0.86 je v socio-ekonomických disciplínách nevídaná. Jako drobnou perličku dodávám pozorování, že přímka prochází téměř přesně počátkem – tedy pro hypotetický stát, kde nežije v chudobě nikdo, předpovídá nulová nadúmrtí.
Figure 20 z publikace http://dx.doi.org/10.13140/RG.2.2.12688.28164
Stejnou metodikou lze dále zjistit, že celková nadúmrtí velmi dobře korelují s median household income (r = -0.71) či obezitou (r = 0.61). Korelace s věkovou strukturou státu (měřenou například zlomkem populace nad 65 let) překvapivě není nijak velká.
4. Rozdělíme-li sledované období na dobu před vakcínami a dobu s vakcínami, zjistíme, že ACM vykazuje velmi podobný ráz v obou obdobích. Níže přetiskuju obrázek 15, který ukazuje nadúmrtí ve sledovaném období (světle modré sloupce) a potom ten samý údaj pro období epidemie před vakcínami (tmavě modře) a období epidemie s vakcínami (světle hnědě). V nejpostiženější věkové kohortě (25–44) je situace dokonce zřetelně horší v době vakcinační, výrazné zlepšení lze pozorovat vlastně jen v nejstarší věkové kohortě, která má ale paradoxně nadúmrtí pod celonárodním průměrem (čárkovaná čára).
Figure 15 z publikace http://dx.doi.org/10.13140/RG.2.2.12688.28164
Pokud jsou tedy „vakcíny“ tak zázračně efektivní, jak jejich zastánci tvrdí, je kupodivu, že v datech to příliš vidět není.
5. Správný dezinformátor a šiřitel fake-news by vás jistě upozornil na obrázek 11G na straně 52 nahoře. Ten ukazuje téměř dokonalý souběh dvou křivek – celkového počtu úmrtí obyvatel státu Michigan v produktivním věku a počtu aplikovaných covidových „vakcín“. My ale samozřejmě víme, že se jedná o naprosto náhodný souběh, protože „vakcíny“ jsou přece safe and effective.
V závěru článku (na straně 103) autoři spekulují, jaký mohl být skutečný mechanismus vedoucí k tomuto obrovskému počtu nadúmrtí s výše uvedenou paradoxní věkovou strukturou. Pokud si mohu dovolit jejich výklad lehce parafrázovat, autoři navrhují tento výklad:
Dramatické restrikce a změny ve společnosti spojené s vyhlášením epidemie uvrhly milióny lidí do stresu a sociální izolace. To podlomilo jejich celkové zdraví, především imunitu. Velmi snadno potom podlehli různým nemocem, zejména proto, že jim byla systematicky odepírána zdravotní péče.
Poslední odstavec závěru na straně 107 potom volá po „transparentním forensním vyšetřování na úrovni okresů a komunit, které by svým rozsahem a kompetencemi vyšetřujících orgánů odpovídalo této katastrofě, aby se podobná pohroma v oblastí veřejného zdraví už nikdy nemohla opakovat“.
My – obyvatelé evropských zemí, které ze Spojených států bezhlavě importovaly hlavní perverze doby covidové a ozdobily je omyly vlastními – budeme držet palce a doufat, že se éra globální ztráty soudnosti blíží ke konci a zvolna nastává Den zúčtování.
Koncem července vyšla nová (dosud nerecenzovaná) studie o rouškách. Kovidisté okamžitě zajásali, protože tato studie Alihsan a kol. „The Efficacy of Facemasks in the Prevention of COVID-19: A Systematic Review“ údajně dokazuje efektivitu roušek. V Německu ji oslavoval ministr zdravotnictví Lauterbach jako „novou americkou megastudii“. U nás ji neopomněl pochválit doc. Maďar na Twitteru.
Pojďme se tedy podívat této mega-ultra-super-studii blíže na zoubek.
Výběr hodnocených prací
Studie byla publikována 31.července 2022, ale zahrnuje jen data z období od dubna do srpna 2020. Ano, čtete správně, nejde o překlep. Autoři ignorovali dva roky a vzali data jen z prvních měsíců epidemie. Kdyby práci zveřejnili před rokem a půl, dalo by se to akceptovat. Po dvouleté latenci však hodnocení dat z úvodu epidemie poněkud postrádá smysl. Vstupní výběr zahrnoval 1732 prací. Proto hovořil Lauterbach o megastudii. Ovšem z tohoto úctyhodného počtu prací jich 1671 vyřadili, takže jim zbylo 61. Z nich vyřadili dalších 48 a zůstalo jim 13 prací.
Tato selekce by sama o sobě nebyla pro metaanalýzu až tak neobvyklá – nebýt kvality vybraných studií, kterou budeme diskutovat níže. Při daném výběru to nicméně vypadá, že si autoři spíše vybrali studie, které se jim „hodily do krámu“, než že by vybrali ty nejkonzistentnější, z nichž by bylo možné vyvodit validní závěry.
Počet subjektů hodnocení
Kdyby šlo o studie zahrnující tisíce jedinců, dal by se tak malý počet studií ospravedlnit. Ale tisícové studie (včetně dvou randomizovaných) byly ignorovány. Všech 13 hodnocených studií zahrnovalo pouze 1539 jedinců (průměr 118 na studii), a jen 243 nakažených. Největší studie měla 335 subjektů a nejmenší pouhých 11 subjektů.
Stručný popis studií
Úvodem je třeba říci, že aby bylo možno prokázat účinnost roušek proti přenosu viru SARS-Cov-2 v běžném komunitním prostředí, mělo by se jednat o studie splňující základní podmínky:
Posouzení šíření viru SARS-Cov-2 (a nikoli jiného)
Posouzení šíření viru v komunitním prostředí (a nikoli v prostředí specifickém)
Stanovení kritérií pro roušky (například N95, FFP2 apod.)
Autoři nedodrželi ani jedno z výše uvedeného. Smísili devět studií z nemocničního prostředí se čtyřmi studiemi komunitními, neřešili typ roušek, a dokonce dali do výběru jednu studii z roku 2004 (SARS).
Přehled studií
Autor
Celkem/Pozitivní
Poznámka
Chang
303/3
Autoři píší, že ke třem infekcím došlo, když nebyla dodržena opatření včetně roušek. Opomněli však napsat, že k jedné infekci došlo při těsném a delším kontaktu zdravotníka s pacientem a ke zbývajícím dvěma u pacientů nosících roušky, ale covid dostali od pacienta, u nějž nebyla dodržena doba izolace.
Chaovavanich
70/0
Studie z roku 2004, která tedy vůbec neměla být použita
Caruhel
20/0
Studie u chirurgů, kteří měli vojenskou plynovou masku při operaci. Autoři tento fakt nepřiznali, ale napsali, že „riziko bylo nízké při nošení masky“. Navíc zaměnili studii s níže uvedenou studií Nir-paz.
Celebi
181/47
Studie u zaměstnanců nemocnice v různých funkcích a na různých odděleních. Zjišťování formou dotazníků. Část subjektů měla i kontakt s nemocným v domácnosti. Hlavními rizikovými faktory v zaměstnání byly: pobyt v místnosti pro personál bez lékařské roušky déle než 15 minut, souběžná konzumace jídla v nemocnici na vzdálenost menší než 1 m a nedodržování sociálního odstupu. Studie připouští dva nedostatky: dotazníková forma a nepřesnost PCR testů.
Guo
72/24
Studie u ortopedů. Zjištěny různé rizikové faktory, kromě roušek i silná únava lékařů a to, zda na pracovišti nosili roušku pacienti s Covidem. Studie byla opět dotazníková.
Hendrix
104/0
U kovidistů oblíbená „studie“ o dvou pozitivních vlasových stylistech a ani jednom nenakaženém zákazníkovi údajně vlivem nošení roušek. Její drobná vada na kráse je to, že 52 % účastníků odmítlo PCR test.
Kang
25/2
Předmětem studie nejsou roušky, ale hromadné a sporadické nákazy. Roušky zmíněny jen okrajově – malá část nakažených zůstala v domácí izolaci, nosila látkové roušky a rukavice, a tím snížila riziko přenosu.
Nir-Paz
11/1
Malý vzorek cestujících v letadle. Nedošlo k přenosu nákazy. Měli chirurgické roušky, které měnili co 3 hodiny. Na jídlo je ovšem sundávali. Závěr zní (bez ohledu na roušky), že riziko nákazy v letadlech je poměrně nízké. Chybí srovnávací skupina bez roušek.
Rolland
99/24
Dotazníková studie v sociálních zařízeních. Byla pozorována velká heterogenita dodržování opatření. Největší vliv mělo rozdělení personálu v rámci zón a organizace stravování. U roušek signifikantní vliv nebyl zjištěn.
Canova (Vera)
21/0
Zdravotníci prvního kontaktu, kteří nenosili roušky, se při běžném provozu nenakazili.
Wang
335/111
Riziko přenosu v domácnosti se snížilo používáním roušek plus dezinfekce plus sociálního odstupu. Nošení roušky po propuknutí nemoci u primárního případu však nebylo účinné.
Wang
92/31
Rizikové faktory u zdravotníků – nejvýznamnějším rizikem bylo dotýkání se tváře, nosu a úst při práci. Druhým pak nekonzistentní nošení roušek.
Xu
206/0
Žádná infekce se nevyskytla k 31.lednu 2020. Autoři to přičítají všem přijatým opatřením, nikoli jen rouškám. Správně nosilo roušky jen 74% pacientů a příbuzných.
Závěr
Výběr uvedených 13 studií z celkového počtu 1732 je zarážející a nepochopitelný. Jen 4 studie byly komunitní, a z nich jen jedna (Wang) použitelná. Uvedená metastudie nedokazuje vůbec nic, snad kromě toho, jak by se věda neměla dělat.
Třešničkami na dortu v této práci pak je přimísení studie z roku 2004 do již tak ubohého výběru, dále studie s látkovou rouškou, a studie s plynovou vojenskou maskou (viz obrázek).
https://militaryhealth.bmj.com/content/167/3/214
Nadšení z této studie čišící ze zastánců striktních opatření, jako jsou doc. Maďar nebo ministr Lauterbach, může mít pouze dvě vysvětlení: Buď daní „odborníci“ studii nečetli (případně četli jen nadpis) a reagují pouze ve smyslu „ta studie říká to, co chci, aby studie říkaly, a proto musí být dobrá“, nebo ji četli a stále jsou přesvědčeni o její kvalitě – a v tom případě si již na odborníky nemohou ani hrát.
Uvedená publikace by podle mého názoru nikdy neměla projít recenzním řízením. Pokud se tak stane, bude to další důkaz o úpadku vědy v době kovidismu.
Pomalu se blíží podzim a s ním další z řady reklamních kampaní ministerstva zdravotnictví České republiky, tentokrát se sloganem ,,Očkujme se pro život beze strachu„ (viz např. https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ministr-zdravotnictvi-valek-ockovani-koronavirus-covid-ctvrta-davka.A220815_082128_domaci_kop). Samotnou kampaň již s předstihem začátkem srpna avizoval aktuálně úřadující ministr slovy:,,Očkování. Očkování. Očkování. Nic jiného vás před vážným covidu-19 průběhem neochrání. Potvrzují to data z předchozích vln i vědecké studie.„(Vlastimil Válek, ministr zdravotnictví ČR, twitter 2.8.2022)
Podívejme se krátce na ona ‘data z předchozích vln’ a to na ty jejich složky, o nichž ministerstvo cudně mlčí a přitom by spíše mělo být rádo, že data jsou, jaká jsou, neboť ona data dle mého skromného názoru přispívají mnohem významněji k životu beze strachu než cokoliv jiného. Ale nepředbíhejme.
Úmrtí v souvislosti s covid-19
Nejprve se podívejme, jak na tom s očkováním byli ti, kdo v roce 2022 zemřeli v souvislosti s onemocněním covid-19 a to na základě veřejně přístupných dat ÚZIS (https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/api/v2/covid-19/). Tabulka 1 uvádí pro jednotlivé měsíce počty zemřelých (a) neočkovaných, (b) očkovaných pouze v základním schématu (typicky dvě dávky vakcín společností Pfizer nebo Moderna), (c) očkovaných též posilující dávkou. Kromě počtu zemřelých uvádíme též (zaokrouhlený) počet obyvatel ČR v jednotlivých skupinách (průměr za daný měsíc) a související přepočet zemřelých na 100 000 obyvatel (v závorce).
Aniž bych se jakkoliv vyjadřoval k účinnosti vakcinace, v Tabulce 1 pozoruji (na počtech zemřelých na 100 000 obyvatel) následující. Poté co vládu převzala mutace omikron (přibližně od února 2022), rozdíly mezi jednotlivými skupinami se postupně snižují, od dubna již lidé umírají v souvislosti s covid-19 prakticky stejně bez ohledu na vakcinaci. Čistě číselně (bez jakéhokoliv hodnocení ,,statistické významnosti„ pozorovaného rozdílu), od července 2022 umírají nejvíce lidé očkovaní posilující dávkou vakcíny. V každém případě jsou v posledních měsících počty zemřelých tak nízké, že je při neznalosti rizikových faktorů u zemřelých zcela nesmyslné jakkoliv srovnávat jednotlivé skupiny.
Častou námitkou při uvádění výše uvedených čísel (a hlavně snaze používat je k hodnocení účinnosti vakcinace) bývá zejména věková odlišnost jednotlivých skupin, kdy se zjednodušeně řečeno tvrdí, že zemřelí očkovaní jsou ,,staří„, zatímco zamřelí neočkovaní jsou ,,mladí„. Veřejná data ÚZIS nicméně poskytují též denní průměrný věk zemřelých v jednotlivých skupinách a z těchto údajů lze spolu s informací o počtu zemřelých spočítat též průměrný věk za delší období a také odhadnout směrodatnou odchylku věku zemřelých. Tyto uvádím v Tabulce 2, nyní po čtvrtletích roku 2022, abychom získali obrázek o dlouhodobějších trendech spíše než abychom se zaměřovali na náhodné odchylky mezi jednotlivými měsíci.
Opět pouhé pozorování. Po celý rok 2022, i v období dobíhající vlny mutace delta, v souvislosti s onemocněním covid-19 umírali lidé, jejichž průměrný věk byl bez ohledu na očkování blízký 80 rokům. Pro srovnání, Český statistický úřad uvádí pro první kvartál (předcovidového) roku 2019 (kdy nebyla zaznamenána ani silnější sezónní epidemie chřipky) jako průměrný věk zemřelých hodnotu 76,4. Jak u neočkovaných, tak u očkovaných posilující dávkou je za všechna tři čtvrtletí roku 2022 průměrný věk zemřelých vyšší (od dubna o 2,5 roku či víc) než byl průměrný věk zemřelých v první čtvrtině roku 2019. Závěry nechť si každý učiní sám.
Na základě výše uvedeného se domnívám, že data o zemřelých v souvislosti s covid-19 toliko potvrzují, že lidé ve věku okolo 80 let umírají, někteří z nich i v souvislosti s některou respirační infekcí, např. virem SARS-CoV-2.
Zatížení jednotek intenzivní péče v souvislosti s covid-19
Kromě počtu zemřelých lze za jeden z relativně důvěryhodných (téměř nezávislých na aktuální testovací strategii) indikátorů závažnosti epidemie považovat též počty pacientů vyžadujících v souvislosti s onemocněním covid-19 hospitalizaci na jednotce intenzivní péče (JIP). Co se zatížení JIP týká, zaměříme se na jeho vývoj ve skupinách určených očkováním (bez rozdílu zda základní či posilující dávkou) a dále předchozím proděláním onemocnění covid-19. Lépe řečeno, za ,,prodělání„ je považována infekce virem SARS-CoV-2, o níž existuje záznam v databázi ISIN spravované ÚZISem. Tabulka 3 ukazuje pro jednotlivé měsíce roku 2022 průměrné počty osob na JIP za den v závislosti na očkování a též faktu, zda se jedná o první infekci (tj. ,,neprodělavšího“ člověka) nebo o reinfekci (tj. další infekci u dříve ,,prodělavšího“ osoby) přepočtené na milion osob ve skupině.
Vidíme, že za celé období roku 2022 se v případě reinfekcí počet hospitalizovaných na JIP za den drží v průměru na hodnotách mezi 0,4 až 5,4 pacienty na milion osob. Denní maximum za celé sledované období (není uvedeno v tabulce) je potom pouze 8,8, resp. 7,6 pacientů na milion osob pro neočkované, respektive očkované pacienty, kteříjiž dříve onemocnění prodělali. Pro srovnání uveďme, že v období, kdy převažovala nebezpečnější mutace delta (září – prosinec 2021) byl průměrný denní počet pacientů s reinfekcí na JIP roven 1,8 na milion pro neočkované, respektive 1,1 na milion pro očkované s maximem 7,8 (3.12.2021), respektive 3,8 (24.11.2021) pacientů na milion.
Oproti tomu v případě prvních infekcí jsou jak průměrné denní počty pacientů na JIP (přepočtené na milion obyvatel, viz Tabulka 3), tak denní maxima výrazně vyšší. V případě neočkovaných při první infekci bylo (za období od 1.1.2022) maxima dosaženo hned na Nový rok, tj. 1.1.2022 (135,5 pacienta na milion), u očkovaných prvně infikovaných jsme maxima o hodnotě stále nezanedbatelných 38,6 pacientů na milion dosáhli v roce 2022 15. února.
Pro interpretaci Tabulky 3 je vhodné dále podotknout, že všichni členové skupiny ,,prodělali“ se s virem SARS-CoV-2 skutečně potkali (v rámci chybovosti PCR testu). Virem SARS-CoV-2 byla nicméně nakažena i část skupiny ,,neprodělali“, pouze o této infekci nemá záznam v databázi ISIN. V důsledku jsou tedy velikosti skupin ,,prodělaných“ podhodnocenéa naopak velikosti skupin ,,neprodělaných“ nadhodnocené. Jelikož se jedná o jmenovatele pro přepočet na milion obyvatel, jsou v konečném důsledku již nyní nízké hodnoty počtů osob na JIP na milion obyvatel ve skupinách s reinfekcí nadhodnocené (a naopak ve skupinách s první infekcí podhodnocené).
Přiznávám se, že nevím, jakých nízkých hodnot by počty reinfikovaných vyžadujících hospitalizaci na jednotce intenzivní péče měly dosahovat, aby si i ministr zdravotnictví povšimnul a hlavně sdělil veřejnosti, že v případě přežití jedné infekce virem SARS-CoV-2 je tato přežitá infekce to, co jedince ochrání před vážným průběhem covid-19 než očkování a dopřál tak této části populace ,,život bez strachu„. V tomto kontextu připomeňme, že aktuálně přibližně 4 000 000 obyvatel České republiky ,,prodělalo“ oficiálně a další neznámá (patrně však významně nezanedbatelná) část neoficiálně s tím, že mnozí z nich vědí, že se s infekcí potkali, pouze neměli potřebu zatěžovat systém. S ohledem na první část tohoto příspěvku (věk zemřelých v souvislosti s covid-19) navíc před vážným průběhem chrání do značné míry též mládí, kdy mezi ,,mladé“ lze bez velkého zaváhání počítat téměř celou ,,aktivní“ část populace, nemluvňata a děti nevyjímaje. Rizikové faktory vážného průběhu covid-19, jimž by měli věnovat pozornost též ,,mladí“, případně ,,prodělaní“ jsou též dobře popsány.
Nechť ctění čtenáři sami posoudí, zda tento příspěvek šíří nesmysly, pro něž je zbytečné riskovat zdraví. Stejně jako při nákupu hrnce, kdo vědět chce, ten ví a zařídí se, kdo nechce, nechť se řídí toliko reklamním sdělením.
Ministerstvo zdravotnictví považuje za nejúčinnější prostředek k omezení vzniku a šíření nákazy v populaci očkování, na druhé straně stále nepovažuje za dostatečně účinnou imunitu po prodělaném onemocnění. SMIS dlouhodobě upozorňuje na nesporný pozitivni efekt prodělání infekce na dlouhodobou odolnost vůči závažnému průběhu onemocnění. Zároveň upozorňujeme na rizika, která může přinést opakované očkování.
Nový článek na toto téma jsme publikovali na zdravotnickém serveru prolekare.cz.:
Prezentovaná zjednodušená analýza veřejně dostupných dat ÚZIS přináší evidenci, že předchozí prodělání infekce představuje dlouhodobou a spolehlivou ochranu jak před opakovanou infekcí, tak zejména před závažným průběhem opakovaného onemocnění COVID-19.
Obr. 2 Incidence nově hospitalizovaných pacientů s pozitivním testem na COVID-19 na 100 000 obyvatel od 1. ledna 2021 do 12. srpna 2022 podle stavu očkovaný/neočkovaný (červená) a prodělal/neprodělal onemocnění (modrá). Tečkovaně uvedeno snížení výskytu hospitalizací u očkovaných oproti neočkovaným a u lidí po nemoci oproti lidem bez infekce. (Zdroj dat: ÚZIS)
Kromě porovnání efektu vakcinace a očkování na reinfekci či hospitalizaci upozorňujeme v článku i na riziko fenoménu vaccine-associated enhanced disease (VAED; očkováním zhoršeného průběhu infekce). Predispozicí k tomuto jevu bývá situace, kdy se očkuje vakcinálním kmenem, jenž je výrazně odlišný od cirkulujícího kmene viru (1). Antibody-dependent enhancement (ADE; zesílení závislé na protilátce) je situace, kdy se tvoří velké množství IgG protilátek, které nedokáží neutralizovat virus, ale na virus se naváží a prostřednictvím nich dojde k fagocytóze komplexu virus × protilátka. Díky slabé vazbě se virus v buňce uvolní a v buňkách se množí. Dalším mechanismem je antibody-enhanced disease (AED; onemocnění zesílené protilátkami). V tomto případě se IgG protilátky váží na virus a prostřednictvím receptoru Fc-gamma na myeloidních buňkách eskalují produkci prozánětlivých cytokinů, což vede k imunopatologiím a k cytokinové bouři. A třetí patologický mechanismus spočívá v aktivaci TH2 buněk. VAED je historicky nejčastěji spojován s problémy po vakcinaci proti viru způsobujícímu horečku dengue a respiračnímu syncytiálnímu viru (RSV) a je třeba na něj myslet i v současné situaci, kdy se navrhuje pravidelné opakování očkování v krátkých intervalech.
Gartlan C., Tipton T., Salguero F. J. et al. Vaccine-associated enhanced disease and pathogenic human coronaviruses. Front Immunol 2022 Apr 4; 13: 882972, doi: 10.3389/fimmu.2022.882972.
