Dokumentu Tečkované příběhy Redakce NF Svědomí národa věnovala tři čtvrtě roku velmi intenzivní a nelehké práce. Jde o korektní, citlivý, vyvážený a poctivý pohled na problematiku nežádoucích účinků po vakcinaci.
DOKUMENT TEČKOVANÉ PŘÍBĚHY: NEMLČME O NÁSLEDCÍCH PO OČKOVÁNÍ
Ač se očkování proti covidu většinově prezentuje jako zcela bezpečné, možných nežádoucích účinků je celá řada. Od banálních po velmi závažné až fatální. Oficiální statistiky vykazují vysokou míru podhlášení, ale i z nich už je vidět, že se děje něco, co bychom neměli zametat pod koberec. Lidé, kteří se nechali očkovat a pak se u nich objevily různě závažné zdravotní potíže, žijí mezi námi. Jejich příběhy se rozhodli zachytit žurnalisté z redakce Nadačního fondu Svědomí národa v novém dokumentárním filmu Tečkované příběhy. Příběhy očkovaných jsou v dokumentu doplněné výpověďmi odborníků z oborů vakcinologie, imunologie, neurologie, lékařské etiky, práva, marketingu. Díky tomu vzniklo ucelené dobové svědectví, které může sloužit jako podnět k zamyšlení současníkům i memento pro generace budoucí. Přímou souvislost mezi zaznamenanými zdravotními následky a vakcinací proti covidu nelze se 100% jistotou potvrdit, ale ani vyvrátit. Cílem dokumentu je rozproudit upíranou diskuzi v odborných i laických kruzích a upozornit na možné dopady, které může mít plošné nasazení nového nevyzkoušeného léčiva – vakcíny. Ať si každý divák udělá názor sám.
Debata o nežádoucích účincích covidových vakcín začala téměř okamžitě po spuštění vakcinační kampaně. Z veřejně dostupných databází (například OpenVaers) bylo jasné už někdy kolem února 2021, že se děje něco podivného. Buďto se nějak zásadně změnila ochota lidí nežádoucí účinky hlásit, nebo měly (a mají) covidové vakcíny násobně více nežádoucích účinků než jiné vakcíny. Dnes už víme, že bezpečnostní profil mRNA vakcín je skutečně strašlivý a taky víme, že vlády západních zemí (zatím) nejeví žádné známky ochoty se tímto problémem zabývat. Začátkem tohoto roku jsme toho ale věděli o něco méně. Je proto nesmírně cenné, že kolegu Gonzalese napadlo udělat takovou malou facebookovou anketu stran nežádoucích účinků vakcín. Předesílám, že tato anketa rozhodně nebyla ani reprezentativní, ani dosti rozsáhlá na to, aby se z ní daly dělat nějaké závěry, natož pak závěry kauzální.S tímto vědomím se pojďme společně podívat, jak dopadla.
1. Sběr dat. Data byla sbírána po dobu cca 1 měsíce pomocí Google formuláře na facebookových skupinách sdílejících zkušenosti s nežádoucími účinky po očkování proti covidu (COVID – Vedlejší účinky očkování, Koronavirus – reálné zkušenosti, Očkování Covid 19 – dlouhodobé nežádoucí reakce).
2. Data. Máme celkem 189 vyplněných dotazníků. Dotazníky byly vyplněny v období mezi 22. lednem a 19. únorem 2022. Někteří vyplňovali za sebe, jiní za své příbuzné, histogram je zde:
Dotazník byl vyplněn za 139 žen a 50 mužů. To je výrazná a zajímavá disproporce. Histogram věků respondentů je zde:
Překvapivě je tam dost mladých lidí. Zřejmě je to dáno tím, že facebook mají spíše mladí a většina lidí to vyplňovala za sebe.
Dále jsme se ptali na to, jakými nemocemi lidé trpí, ale je možné, že někteří z nich to pochopili už jako dotaz na AE vakcín, takže to nemůžeme hodnotit. Nejčastěji se objevily tyto odpovědi: žádné potíže, vysoký tlak, potíže se srdcem, diabetes, rakovina, neurologické obtíže, potíže s klouby, potíže s plícemi.
Následovala otázka „Proč jste se nechali očkovat?“. 109 lidí uvedlo jako hlavní důvod něco, co souviselo spíše se strachem z nemoci nebo obavami o zdraví. 64 osob uvedlo jako hlavní důvod spíše tlak z okolí, zaměstnání, rodiny, či vyhnutí se různým omezením.
Na otázky, kdy prodělali covid, odpovědělo 113 lidí, že covid neprodělali, 39 osob prodělalo covid před první dávkou, 4 mezi první a druhou dávkou, 25 mezi druhou a třetí dávkou a 6 po třetí dávce. Tohle se těžko interpretuje, protože netušíme kontext.
3. První očkování prodělalo 189 lidí, z toho 11 vakcínou od AstraZeneca (6%), 23 vakcínou od Johnsnon&Johnson (12%), 13 od Moderny (7%) a 142 od Pfizer/Biontech (75%). Informaci o šarži v drtivé většině případů nemáme. Ptali jsem se na dobu, kde se AE projevily. U 37 lidí ten samý den, u 21 lidí do druhého dne a u dalších 44 lidí se dostavily potíže později, ostatní tuhle odpověď neuvedli. Tohle je docela očekávané rozložení. Nejzajímavější je typ vedlejších účinků. Pro účely této analýzy jsme (místy dlouhé) slovní popisy rozdělili do tematických kategorií. Mnoho lidí uvádělo více než jeden typ AE, tedy v grafu níže se počet nasčítá na větší číslo než 189. Přehled vypadá takto:
Kromě bolesti v místě vpichu lidé nejčastěji hlásili únavu, bolest hlavy, horečku a zimnici. Zajímavé je, že 8 lidí ohlásilo AE přímo na SÚKL, 19 lidí svému praktickému lékaři, 1 člověk ví, že praktický lékař hlásil AE na SÚKL a zbytek nehlásil AE vůbec. Celkem 78% AE tedy zůstalo zcela neohlášeno. Neohlášeno na SÚKL zůstalo ještě více, protože nevíme, jak poctivě hlásili lékaři.
4. Druhé očkování prodělalo 152 lidí, z toho 11 vakcínou od AstraZeneca, 13 vakcínou od Moderny a 128 vakcínou od Pfizer/BioNTech. Celkem 32 lidí hlásí AE ten samý den, 18 do druhého dne a 50 později, ostatní neuvedli. Rozdělení typu AE při druhém očkování je zde:
V tomto případě už převažovaly jiné problémy než bolest v místě vpichu. Přibylo závažných AE, dokonce jsou hlášena tři úmrtí a 5 případů rakoviny. Hlášeno na SÚKL bylo 12 AE, praktickému lékaři 27 a zbytek hlášen nebyl (99 lidí potvrdilo nehlášení, zbytek nevyplnil). I zde tedy většina AE ohlášena nebyla, ale hlášení oproti první dávce zřetelně přibylo. Nějak ohlášeno u druhé dávky bylo 39/128 případů AE, což je asi 30%. V případě první dávky bylo nějak ohlášeno jen 27/125 tedy asi 22%. Toto taky potvrzuje dojem, že AE jsou po druhé dávce obecně o něco horší než po první.
5. Třetí očkování prodělalo 52 lidí. AE po třetí dávce jsou uvedeny zde:
6. Úmrtí. Celkem je v datech 5 úmrtí. Podíváme se na ně podrobněji:
Jediný záznam úmrtí po první dávce (ohlášeno lékaři, nevíme, jestli dál na SUKL): „Manžel sice pil, ale před 10 roky operace srdce /chlopně/, po operaci úplně zdravý, v pátek se šel naočkovat od úterka polehával, v sobotu v 10 h ráno infarkt, po příjezdu rychlé odvezen do nemocnice doktorka mi řekla, že operace se zdařila, v 17 h se stav zhoršil, v 21 h stav kritický, začaly mu odcházet orgány ráno 4.40 h se mu zastavilo srdce.“
Druhý záznam úmrtí po druhé dávce (nehlášeno nikam, 10 dnů po injekci):„Zánět srdce, infarkt, selhání orgánů, smrt“
Třetí záznam úmrtí po druhé dávce (nehlášeno nikam, dlouho po vakcíně):„červen 2020 – listopad 2020 nastaly neurologické potíže, po 1 měsíci na JIP úmrtí.“
Čtvrtý záznam úmrtí po druhé dávce (nehlášeno nikam, měsíc po vakcíně):„smrt“
Pátý záznam úmrtí po třetí dávce (nevíme, zda hlášeno, měsíc po třetí dávce):„Oboustranný zápal plic, měsíc po 3 dávce úmrtí“
7. Závěry
Z toho průzkumu nelze dělat obecné závěry. Každopádně se potvrzuje, že většina podezření na nežádoucí účinky vakcinace proti covid-19 není hlášena na SÚKL. Při optimistickém odhadu je hlášena přibližně desetina událostí.
Zuzana Krátká, Vladana Vališová, Arnošt Komárek, Roman Kovařík, Hana Zelená
https://nezadouciucinky.sukl.cz/
Hlavním přínosem vakcinace proti covidu-19 by podle výrobců a regulačních autorit měla být vysoká ochrana před závažným průběhem onemocnění covid-19 a ochrana proti úmrtí. Již se nezdůrazňuje významná ochrana před onemocněním covid-19 a to, že vakcína nebrání šíření viru, bylo jasné již od počátku.
Onemocnění způsobené koronavirem vyvolávalo zejména v počátcích pandemie mezi lidmi obrovský strach a proticovidové vakcíny byly očekávané jako spása. Aby mohly být co nejdříve uvedeny na trh, byly schválené alespoň v režimu pro nouzové použití. Kvůli tomu byla registrační řízení zásadním způsobem omezena co do objemu nasbíraných dat, ale především byla nezbytná data o bezpečnosti sbírána po krátkou dobu. Informace o účinnosti vakcín a o případných nežádoucích účincích (NÚ) těchto vakcín je proto třeba dále shromažďovat a analyzovat. Pouze pokud jsou registračním autoritám hlášení o podezření na NÚ zasílána, mohou tyto autority, a mezi nimi i náš Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), informace o podezření na NÚ zpracovávat, vyhodnocovat a přijímat opatření.
Zatímco právo hlásit podezření na NÚ léčiva má každý, pak lékař, farmaceut nebo jiný zdravotnický pracovník, který zaznamenal podezření na závažný nebo neočekávaný nežádoucí účinek nebo jiné skutečnosti související s použitím léčivého přípravku, které jsou závažné pro zdraví pacientů, jsou přímo povinni výše uvedené skutečnosti oznámit SÚKLu(1).
Hlásit je třeba nejen to, co držitel registrace uvádí v souhrnu údajů o přípravku (SPC) a příbalových informacích, ale cokoli, co může být i běžně vídanou nepříznivou změnou zdravotního stavu, pokud by to mohlo mít souvislost s podáním léčivého přípravku a nelze ji čekat podle SPC nebo je závažná (např. myalgie, artralgie, reaktivace onkologických onemocnění apod.). NÚ může být dokonce do té doby ještě nepopsaný. Je třeba hlásit i vrozenou anomálii či vadu u potomků osob očkovaných. Není chybou hlásit podezření na NÚ, i když se později příčinná souvislost nepotvrdí. Naopak, osoba, která v rozporu se svou zákonnou povinností hlásit podezření na NÚ podezření nehlásí, může dostat pokutu do výše 300 tisíc Kč. Přestože povinnost hlášení NÚ je zakotvena v platné legislativě, podle informace SÚKLu se podhlášenost celosvětově pohybuje okolo 95 % (2) .
Hlásit se mají také podezření na lékové interakce, teratogenní efekt nebo neúčinnost léku. Průlomová infekce (infekce po očkování) doprovázená manifestním průběhem, zejména hospitalizací, pobytem na JIP či déletrvajícími postinfekčními komplikacemi (tzv. long covid) nebo smrtí je jednoznačně projevem neúčinnosti vakcíny. Vakcína má pacienty před takovými formami onemocnění či před úmrtím chránit, přičemž v SPC není stanovena doba, od kdy už vakcína chránit přestává. Nahlašování onemocnění umožňuje regulačním autoritám správně spočítat dobu účinnosti. Pokud by doba účinnosti byla nízká, může registrační autorita vakcínám registraci odebrat.
Systémy hlášení vedlejších účinků jsou zejména konstruovány k tomu, aby generovaly varovné signály, které se případně dále důkladně prozkoumají, nejsou však přímo určené k vyvozování kauzality. Ta se typicky zjišťuje v řádně kontrolované studii, která nemusí být nutně randomizovaná, ale v případě snahy zjišťovat kauzalitu musí být alespoň prospektivní. Na konci studie se zjednodušeně řečeno spočítají např. bolesti kloubů (artralgie) u vakcinovaných a nevakcinovaných, a pokud by daného problému bylo v očkované skupině statisticky významně více, lze tvrdit, že za to kauzálně může vakcína. A jsme u toho, o čem je statistika. V kontrolované studii neřešíme u každého jednotlivce, jestli bolest kloubů způsobila vakcína nebo jestli by nastala i bez vakcíny. Vycházíme z toho, že jiné vlivy způsobují bolest kloubů se stejnou pravděpodobností u vakcinovaných i nevakcinovaných a jsou-li obě skupiny srovnatelné (nejenom vůči věku), což je u kontrolované prospektivní studie základní požadavek, lze zjištěný rozdíl přičíst kauzálně tomu, čím se obě skupiny liší, v tomto případě vakcinaci. Nicméně bez řádného hlášení NÚ na SÚKL se ani nedozvíme, že bychom měli nějaký NÚ podrobněji zkoumat pomocí kontrolované studie.
Můžeme vášnivě diskutovat o tom, že nápadně přibývá „náhlých úmrtí ve spánku“ nebo že přibyl „další sportovec, který zkolaboval po závodě“ nebo někdo jiný „velmi rychle podlehl závažnému onemocnění“, ale máme-li podezření, že může mít dané onemocnění či úmrtí spojitost s očkováním, musíme tuto skutečnost hlavně oznámit SÚKLu.
Je chybou, pokud se zdravotní problémy po covidu, který se vyskytl u naočkované osoby, svedou pouze na infekci nebo dokonce na „long covid“, ale současně lékař zapomene na prodělané očkování proti covidu. Naopak je třeba informaci o imunizaci vakcínou při stanovení diagnózy a léčebného postupu reflektovat.
Jako občané máme právo na informace, a proto bychom měli požadovat, aby nás SÚKL v souvislosti s NÚ po proticovidové vakcinaci pravidelně informoval a informoval nás také o tom, zda se riziko NÚ nezvyšují se stoupajícím počtem dávek.
Tentokrát si dovolím provést vás monumentální prací kanadských kolegů pod vedením Denise Rancourta, kteří před pár dny uveřejnili preprint článku „COVID-Period Mass Vaccination Campaign and Public Health Disaster in the USA“. Článek je ke stažení zde, ale protože má 168 stran, považuji za užitečné vám jej představit ve stručnější verzi. Kdo máte půl dne čas, přečtěte si článek celý, stojí to za to. Pokud jste ochotni věnovat článku alespoň půl hodiny, proklikejte grafy na stranách 17–99 a přečtěte si závěry na stranách 100–106. A pokud nezvládáte ani to, budete se muset spokojit s tímto průvodcem.
Data se týkají celkové mortality v USA (All Cause Mortality, ACM). Celková mortalita je zvolena proto, že jsou známé potíže s rozlišováním covidových a necovidových úmrtí. Pohledem na celkovou mortalitu se těmto problémům autoři vyhnou, a navíc pracují s ukazatelem, který je velmi spolehlivě měřen. Ani v USA prakticky nelze umřít, aniž by si toho někdo všiml. Data pocházejí ze CDC, případně „statistického úřadu“ (USA Census Bureau). Autoři zkoumají celkovou mortalitu rozdělenou dle věkových kohort, případně dle jednotlivých států unie, a srovnávají její průběh v době před epidemií (přibližně od roku 2000 do března 2020) a během epidemie (přibližně 22 měsíců od vyhlášení epidemie WHO 11. března 2020 do 5. února 2022). V tomto období došlo v USA k 1.27 milionu nadúmrtí (což jsou úmrtí převyšující jejich očekávaný počet). To je více než byl počet amerických obětí během druhé světové války.
Pokusím se shrnout hlavní závěry, ke kterým autoři došli.
1. Průběh ACM vykazuje v době před epidemií dosti pravidelný roční rytmus. Tento rytmus se náhle změnil prakticky okamžitě od vyhlášení epidemie. To je první indicie, že ACM souvisejí spíše s opatřeními než s nemocí samotnou.
2. Nadúmrtí velmi překvapivě nejsou koncentrována do vyšších věkových kohort. Tento údaj je natolik zajímavý, že si dovolím přetisknout horní panel grafu 9, který ukazuje nadúmrtí ve sledovaném období vyjádřené tak, že ACM ve sledovaném období vyjádříme jako procento ACM v období před covidem. Čárkovaná čára představuje průměr nadúmrtí pro celé USA. Vzhledem k tomu, že dost bezpečně víme, že covid zabíjí především starší lidi, je téměř vyloučeno, aby nemoc samotná byla hlavní příčinou nadúmrtí s touto věkovou strukturou.
Figure 9 z publikace http://dx.doi.org/10.13140/RG.2.2.12688.28164
3. Podíváme-li se na ACM na úrovni jednotlivých států (a normalizujeme na populaci daného státu), je mnoho socio-ekonomických faktorů, které s úmrtími dobře korelují. Nejsilnější korelaci ACM najdeme s indexem chudoby. Data jsou opět natolik zajímavá, že zde přetiskuji horní panel obrázku 20. Na horizontální ose je procento obyvatelstva daného státu, které žije v chudobě, na vertikální ose celková nadúmrtí ve sledovaném období normalizovaná na počet obyvatel daného státu. Co barevná tečka, to jeden stát unie. Korelace 0.86 je v socio-ekonomických disciplínách nevídaná. Jako drobnou perličku dodávám pozorování, že přímka prochází téměř přesně počátkem – tedy pro hypotetický stát, kde nežije v chudobě nikdo, předpovídá nulová nadúmrtí.
Figure 20 z publikace http://dx.doi.org/10.13140/RG.2.2.12688.28164
Stejnou metodikou lze dále zjistit, že celková nadúmrtí velmi dobře korelují s median household income (r = -0.71) či obezitou (r = 0.61). Korelace s věkovou strukturou státu (měřenou například zlomkem populace nad 65 let) překvapivě není nijak velká.
4. Rozdělíme-li sledované období na dobu před vakcínami a dobu s vakcínami, zjistíme, že ACM vykazuje velmi podobný ráz v obou obdobích. Níže přetiskuju obrázek 15, který ukazuje nadúmrtí ve sledovaném období (světle modré sloupce) a potom ten samý údaj pro období epidemie před vakcínami (tmavě modře) a období epidemie s vakcínami (světle hnědě). V nejpostiženější věkové kohortě (25–44) je situace dokonce zřetelně horší v době vakcinační, výrazné zlepšení lze pozorovat vlastně jen v nejstarší věkové kohortě, která má ale paradoxně nadúmrtí pod celonárodním průměrem (čárkovaná čára).
Figure 15 z publikace http://dx.doi.org/10.13140/RG.2.2.12688.28164
Pokud jsou tedy „vakcíny“ tak zázračně efektivní, jak jejich zastánci tvrdí, je kupodivu, že v datech to příliš vidět není.
5. Správný dezinformátor a šiřitel fake-news by vás jistě upozornil na obrázek 11G na straně 52 nahoře. Ten ukazuje téměř dokonalý souběh dvou křivek – celkového počtu úmrtí obyvatel státu Michigan v produktivním věku a počtu aplikovaných covidových „vakcín“. My ale samozřejmě víme, že se jedná o naprosto náhodný souběh, protože „vakcíny“ jsou přece safe and effective.
V závěru článku (na straně 103) autoři spekulují, jaký mohl být skutečný mechanismus vedoucí k tomuto obrovskému počtu nadúmrtí s výše uvedenou paradoxní věkovou strukturou. Pokud si mohu dovolit jejich výklad lehce parafrázovat, autoři navrhují tento výklad:
Dramatické restrikce a změny ve společnosti spojené s vyhlášením epidemie uvrhly milióny lidí do stresu a sociální izolace. To podlomilo jejich celkové zdraví, především imunitu. Velmi snadno potom podlehli různým nemocem, zejména proto, že jim byla systematicky odepírána zdravotní péče.
Poslední odstavec závěru na straně 107 potom volá po „transparentním forensním vyšetřování na úrovni okresů a komunit, které by svým rozsahem a kompetencemi vyšetřujících orgánů odpovídalo této katastrofě, aby se podobná pohroma v oblastí veřejného zdraví už nikdy nemohla opakovat“.
My – obyvatelé evropských zemí, které ze Spojených států bezhlavě importovaly hlavní perverze doby covidové a ozdobily je omyly vlastními – budeme držet palce a doufat, že se éra globální ztráty soudnosti blíží ke konci a zvolna nastává Den zúčtování.
Koncem července vyšla nová (dosud nerecenzovaná) studie o rouškách. Kovidisté okamžitě zajásali, protože tato studie Alihsan a kol. „The Efficacy of Facemasks in the Prevention of COVID-19: A Systematic Review“ údajně dokazuje efektivitu roušek. V Německu ji oslavoval ministr zdravotnictví Lauterbach jako „novou americkou megastudii“. U nás ji neopomněl pochválit doc. Maďar na Twitteru.
Pojďme se tedy podívat této mega-ultra-super-studii blíže na zoubek.
Výběr hodnocených prací
Studie byla publikována 31.července 2022, ale zahrnuje jen data z období od dubna do srpna 2020. Ano, čtete správně, nejde o překlep. Autoři ignorovali dva roky a vzali data jen z prvních měsíců epidemie. Kdyby práci zveřejnili před rokem a půl, dalo by se to akceptovat. Po dvouleté latenci však hodnocení dat z úvodu epidemie poněkud postrádá smysl. Vstupní výběr zahrnoval 1732 prací. Proto hovořil Lauterbach o megastudii. Ovšem z tohoto úctyhodného počtu prací jich 1671 vyřadili, takže jim zbylo 61. Z nich vyřadili dalších 48 a zůstalo jim 13 prací.
Tato selekce by sama o sobě nebyla pro metaanalýzu až tak neobvyklá – nebýt kvality vybraných studií, kterou budeme diskutovat níže. Při daném výběru to nicméně vypadá, že si autoři spíše vybrali studie, které se jim „hodily do krámu“, než že by vybrali ty nejkonzistentnější, z nichž by bylo možné vyvodit validní závěry.
Počet subjektů hodnocení
Kdyby šlo o studie zahrnující tisíce jedinců, dal by se tak malý počet studií ospravedlnit. Ale tisícové studie (včetně dvou randomizovaných) byly ignorovány. Všech 13 hodnocených studií zahrnovalo pouze 1539 jedinců (průměr 118 na studii), a jen 243 nakažených. Největší studie měla 335 subjektů a nejmenší pouhých 11 subjektů.
Stručný popis studií
Úvodem je třeba říci, že aby bylo možno prokázat účinnost roušek proti přenosu viru SARS-Cov-2 v běžném komunitním prostředí, mělo by se jednat o studie splňující základní podmínky:
Posouzení šíření viru SARS-Cov-2 (a nikoli jiného)
Posouzení šíření viru v komunitním prostředí (a nikoli v prostředí specifickém)
Stanovení kritérií pro roušky (například N95, FFP2 apod.)
Autoři nedodrželi ani jedno z výše uvedeného. Smísili devět studií z nemocničního prostředí se čtyřmi studiemi komunitními, neřešili typ roušek, a dokonce dali do výběru jednu studii z roku 2004 (SARS).
Přehled studií
Autor
Celkem/Pozitivní
Poznámka
Chang
303/3
Autoři píší, že ke třem infekcím došlo, když nebyla dodržena opatření včetně roušek. Opomněli však napsat, že k jedné infekci došlo při těsném a delším kontaktu zdravotníka s pacientem a ke zbývajícím dvěma u pacientů nosících roušky, ale covid dostali od pacienta, u nějž nebyla dodržena doba izolace.
Chaovavanich
70/0
Studie z roku 2004, která tedy vůbec neměla být použita
Caruhel
20/0
Studie u chirurgů, kteří měli vojenskou plynovou masku při operaci. Autoři tento fakt nepřiznali, ale napsali, že „riziko bylo nízké při nošení masky“. Navíc zaměnili studii s níže uvedenou studií Nir-paz.
Celebi
181/47
Studie u zaměstnanců nemocnice v různých funkcích a na různých odděleních. Zjišťování formou dotazníků. Část subjektů měla i kontakt s nemocným v domácnosti. Hlavními rizikovými faktory v zaměstnání byly: pobyt v místnosti pro personál bez lékařské roušky déle než 15 minut, souběžná konzumace jídla v nemocnici na vzdálenost menší než 1 m a nedodržování sociálního odstupu. Studie připouští dva nedostatky: dotazníková forma a nepřesnost PCR testů.
Guo
72/24
Studie u ortopedů. Zjištěny různé rizikové faktory, kromě roušek i silná únava lékařů a to, zda na pracovišti nosili roušku pacienti s Covidem. Studie byla opět dotazníková.
Hendrix
104/0
U kovidistů oblíbená „studie“ o dvou pozitivních vlasových stylistech a ani jednom nenakaženém zákazníkovi údajně vlivem nošení roušek. Její drobná vada na kráse je to, že 52 % účastníků odmítlo PCR test.
Kang
25/2
Předmětem studie nejsou roušky, ale hromadné a sporadické nákazy. Roušky zmíněny jen okrajově – malá část nakažených zůstala v domácí izolaci, nosila látkové roušky a rukavice, a tím snížila riziko přenosu.
Nir-Paz
11/1
Malý vzorek cestujících v letadle. Nedošlo k přenosu nákazy. Měli chirurgické roušky, které měnili co 3 hodiny. Na jídlo je ovšem sundávali. Závěr zní (bez ohledu na roušky), že riziko nákazy v letadlech je poměrně nízké. Chybí srovnávací skupina bez roušek.
Rolland
99/24
Dotazníková studie v sociálních zařízeních. Byla pozorována velká heterogenita dodržování opatření. Největší vliv mělo rozdělení personálu v rámci zón a organizace stravování. U roušek signifikantní vliv nebyl zjištěn.
Canova (Vera)
21/0
Zdravotníci prvního kontaktu, kteří nenosili roušky, se při běžném provozu nenakazili.
Wang
335/111
Riziko přenosu v domácnosti se snížilo používáním roušek plus dezinfekce plus sociálního odstupu. Nošení roušky po propuknutí nemoci u primárního případu však nebylo účinné.
Wang
92/31
Rizikové faktory u zdravotníků – nejvýznamnějším rizikem bylo dotýkání se tváře, nosu a úst při práci. Druhým pak nekonzistentní nošení roušek.
Xu
206/0
Žádná infekce se nevyskytla k 31.lednu 2020. Autoři to přičítají všem přijatým opatřením, nikoli jen rouškám. Správně nosilo roušky jen 74% pacientů a příbuzných.
Závěr
Výběr uvedených 13 studií z celkového počtu 1732 je zarážející a nepochopitelný. Jen 4 studie byly komunitní, a z nich jen jedna (Wang) použitelná. Uvedená metastudie nedokazuje vůbec nic, snad kromě toho, jak by se věda neměla dělat.
Třešničkami na dortu v této práci pak je přimísení studie z roku 2004 do již tak ubohého výběru, dále studie s látkovou rouškou, a studie s plynovou vojenskou maskou (viz obrázek).
https://militaryhealth.bmj.com/content/167/3/214
Nadšení z této studie čišící ze zastánců striktních opatření, jako jsou doc. Maďar nebo ministr Lauterbach, může mít pouze dvě vysvětlení: Buď daní „odborníci“ studii nečetli (případně četli jen nadpis) a reagují pouze ve smyslu „ta studie říká to, co chci, aby studie říkaly, a proto musí být dobrá“, nebo ji četli a stále jsou přesvědčeni o její kvalitě – a v tom případě si již na odborníky nemohou ani hrát.
Uvedená publikace by podle mého názoru nikdy neměla projít recenzním řízením. Pokud se tak stane, bude to další důkaz o úpadku vědy v době kovidismu.
Pomalu se blíží podzim a s ním další z řady reklamních kampaní ministerstva zdravotnictví České republiky, tentokrát se sloganem ,,Očkujme se pro život beze strachu„ (viz např. https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ministr-zdravotnictvi-valek-ockovani-koronavirus-covid-ctvrta-davka.A220815_082128_domaci_kop). Samotnou kampaň již s předstihem začátkem srpna avizoval aktuálně úřadující ministr slovy:,,Očkování. Očkování. Očkování. Nic jiného vás před vážným covidu-19 průběhem neochrání. Potvrzují to data z předchozích vln i vědecké studie.„(Vlastimil Válek, ministr zdravotnictví ČR, twitter 2.8.2022)
Podívejme se krátce na ona ‘data z předchozích vln’ a to na ty jejich složky, o nichž ministerstvo cudně mlčí a přitom by spíše mělo být rádo, že data jsou, jaká jsou, neboť ona data dle mého skromného názoru přispívají mnohem významněji k životu beze strachu než cokoliv jiného. Ale nepředbíhejme.
Úmrtí v souvislosti s covid-19
Nejprve se podívejme, jak na tom s očkováním byli ti, kdo v roce 2022 zemřeli v souvislosti s onemocněním covid-19 a to na základě veřejně přístupných dat ÚZIS (https://onemocneni-aktualne.mzcr.cz/api/v2/covid-19/). Tabulka 1 uvádí pro jednotlivé měsíce počty zemřelých (a) neočkovaných, (b) očkovaných pouze v základním schématu (typicky dvě dávky vakcín společností Pfizer nebo Moderna), (c) očkovaných též posilující dávkou. Kromě počtu zemřelých uvádíme též (zaokrouhlený) počet obyvatel ČR v jednotlivých skupinách (průměr za daný měsíc) a související přepočet zemřelých na 100 000 obyvatel (v závorce).
Aniž bych se jakkoliv vyjadřoval k účinnosti vakcinace, v Tabulce 1 pozoruji (na počtech zemřelých na 100 000 obyvatel) následující. Poté co vládu převzala mutace omikron (přibližně od února 2022), rozdíly mezi jednotlivými skupinami se postupně snižují, od dubna již lidé umírají v souvislosti s covid-19 prakticky stejně bez ohledu na vakcinaci. Čistě číselně (bez jakéhokoliv hodnocení ,,statistické významnosti„ pozorovaného rozdílu), od července 2022 umírají nejvíce lidé očkovaní posilující dávkou vakcíny. V každém případě jsou v posledních měsících počty zemřelých tak nízké, že je při neznalosti rizikových faktorů u zemřelých zcela nesmyslné jakkoliv srovnávat jednotlivé skupiny.
Častou námitkou při uvádění výše uvedených čísel (a hlavně snaze používat je k hodnocení účinnosti vakcinace) bývá zejména věková odlišnost jednotlivých skupin, kdy se zjednodušeně řečeno tvrdí, že zemřelí očkovaní jsou ,,staří„, zatímco zamřelí neočkovaní jsou ,,mladí„. Veřejná data ÚZIS nicméně poskytují též denní průměrný věk zemřelých v jednotlivých skupinách a z těchto údajů lze spolu s informací o počtu zemřelých spočítat též průměrný věk za delší období a také odhadnout směrodatnou odchylku věku zemřelých. Tyto uvádím v Tabulce 2, nyní po čtvrtletích roku 2022, abychom získali obrázek o dlouhodobějších trendech spíše než abychom se zaměřovali na náhodné odchylky mezi jednotlivými měsíci.
Opět pouhé pozorování. Po celý rok 2022, i v období dobíhající vlny mutace delta, v souvislosti s onemocněním covid-19 umírali lidé, jejichž průměrný věk byl bez ohledu na očkování blízký 80 rokům. Pro srovnání, Český statistický úřad uvádí pro první kvartál (předcovidového) roku 2019 (kdy nebyla zaznamenána ani silnější sezónní epidemie chřipky) jako průměrný věk zemřelých hodnotu 76,4. Jak u neočkovaných, tak u očkovaných posilující dávkou je za všechna tři čtvrtletí roku 2022 průměrný věk zemřelých vyšší (od dubna o 2,5 roku či víc) než byl průměrný věk zemřelých v první čtvrtině roku 2019. Závěry nechť si každý učiní sám.
Na základě výše uvedeného se domnívám, že data o zemřelých v souvislosti s covid-19 toliko potvrzují, že lidé ve věku okolo 80 let umírají, někteří z nich i v souvislosti s některou respirační infekcí, např. virem SARS-CoV-2.
Zatížení jednotek intenzivní péče v souvislosti s covid-19
Kromě počtu zemřelých lze za jeden z relativně důvěryhodných (téměř nezávislých na aktuální testovací strategii) indikátorů závažnosti epidemie považovat též počty pacientů vyžadujících v souvislosti s onemocněním covid-19 hospitalizaci na jednotce intenzivní péče (JIP). Co se zatížení JIP týká, zaměříme se na jeho vývoj ve skupinách určených očkováním (bez rozdílu zda základní či posilující dávkou) a dále předchozím proděláním onemocnění covid-19. Lépe řečeno, za ,,prodělání„ je považována infekce virem SARS-CoV-2, o níž existuje záznam v databázi ISIN spravované ÚZISem. Tabulka 3 ukazuje pro jednotlivé měsíce roku 2022 průměrné počty osob na JIP za den v závislosti na očkování a též faktu, zda se jedná o první infekci (tj. ,,neprodělavšího“ člověka) nebo o reinfekci (tj. další infekci u dříve ,,prodělavšího“ osoby) přepočtené na milion osob ve skupině.
Vidíme, že za celé období roku 2022 se v případě reinfekcí počet hospitalizovaných na JIP za den drží v průměru na hodnotách mezi 0,4 až 5,4 pacienty na milion osob. Denní maximum za celé sledované období (není uvedeno v tabulce) je potom pouze 8,8, resp. 7,6 pacientů na milion osob pro neočkované, respektive očkované pacienty, kteříjiž dříve onemocnění prodělali. Pro srovnání uveďme, že v období, kdy převažovala nebezpečnější mutace delta (září – prosinec 2021) byl průměrný denní počet pacientů s reinfekcí na JIP roven 1,8 na milion pro neočkované, respektive 1,1 na milion pro očkované s maximem 7,8 (3.12.2021), respektive 3,8 (24.11.2021) pacientů na milion.
Oproti tomu v případě prvních infekcí jsou jak průměrné denní počty pacientů na JIP (přepočtené na milion obyvatel, viz Tabulka 3), tak denní maxima výrazně vyšší. V případě neočkovaných při první infekci bylo (za období od 1.1.2022) maxima dosaženo hned na Nový rok, tj. 1.1.2022 (135,5 pacienta na milion), u očkovaných prvně infikovaných jsme maxima o hodnotě stále nezanedbatelných 38,6 pacientů na milion dosáhli v roce 2022 15. února.
Pro interpretaci Tabulky 3 je vhodné dále podotknout, že všichni členové skupiny ,,prodělali“ se s virem SARS-CoV-2 skutečně potkali (v rámci chybovosti PCR testu). Virem SARS-CoV-2 byla nicméně nakažena i část skupiny ,,neprodělali“, pouze o této infekci nemá záznam v databázi ISIN. V důsledku jsou tedy velikosti skupin ,,prodělaných“ podhodnocenéa naopak velikosti skupin ,,neprodělaných“ nadhodnocené. Jelikož se jedná o jmenovatele pro přepočet na milion obyvatel, jsou v konečném důsledku již nyní nízké hodnoty počtů osob na JIP na milion obyvatel ve skupinách s reinfekcí nadhodnocené (a naopak ve skupinách s první infekcí podhodnocené).
Přiznávám se, že nevím, jakých nízkých hodnot by počty reinfikovaných vyžadujících hospitalizaci na jednotce intenzivní péče měly dosahovat, aby si i ministr zdravotnictví povšimnul a hlavně sdělil veřejnosti, že v případě přežití jedné infekce virem SARS-CoV-2 je tato přežitá infekce to, co jedince ochrání před vážným průběhem covid-19 než očkování a dopřál tak této části populace ,,život bez strachu„. V tomto kontextu připomeňme, že aktuálně přibližně 4 000 000 obyvatel České republiky ,,prodělalo“ oficiálně a další neznámá (patrně však významně nezanedbatelná) část neoficiálně s tím, že mnozí z nich vědí, že se s infekcí potkali, pouze neměli potřebu zatěžovat systém. S ohledem na první část tohoto příspěvku (věk zemřelých v souvislosti s covid-19) navíc před vážným průběhem chrání do značné míry též mládí, kdy mezi ,,mladé“ lze bez velkého zaváhání počítat téměř celou ,,aktivní“ část populace, nemluvňata a děti nevyjímaje. Rizikové faktory vážného průběhu covid-19, jimž by měli věnovat pozornost též ,,mladí“, případně ,,prodělaní“ jsou též dobře popsány.
Nechť ctění čtenáři sami posoudí, zda tento příspěvek šíří nesmysly, pro něž je zbytečné riskovat zdraví. Stejně jako při nákupu hrnce, kdo vědět chce, ten ví a zařídí se, kdo nechce, nechť se řídí toliko reklamním sdělením.
Ministerstvo zdravotnictví považuje za nejúčinnější prostředek k omezení vzniku a šíření nákazy v populaci očkování, na druhé straně stále nepovažuje za dostatečně účinnou imunitu po prodělaném onemocnění. SMIS dlouhodobě upozorňuje na nesporný pozitivni efekt prodělání infekce na dlouhodobou odolnost vůči závažnému průběhu onemocnění. Zároveň upozorňujeme na rizika, která může přinést opakované očkování.
Nový článek na toto téma jsme publikovali na zdravotnickém serveru prolekare.cz.:
Prezentovaná zjednodušená analýza veřejně dostupných dat ÚZIS přináší evidenci, že předchozí prodělání infekce představuje dlouhodobou a spolehlivou ochranu jak před opakovanou infekcí, tak zejména před závažným průběhem opakovaného onemocnění COVID-19.
Obr. 2 Incidence nově hospitalizovaných pacientů s pozitivním testem na COVID-19 na 100 000 obyvatel od 1. ledna 2021 do 12. srpna 2022 podle stavu očkovaný/neočkovaný (červená) a prodělal/neprodělal onemocnění (modrá). Tečkovaně uvedeno snížení výskytu hospitalizací u očkovaných oproti neočkovaným a u lidí po nemoci oproti lidem bez infekce. (Zdroj dat: ÚZIS)
Kromě porovnání efektu vakcinace a očkování na reinfekci či hospitalizaci upozorňujeme v článku i na riziko fenoménu vaccine-associated enhanced disease (VAED; očkováním zhoršeného průběhu infekce). Predispozicí k tomuto jevu bývá situace, kdy se očkuje vakcinálním kmenem, jenž je výrazně odlišný od cirkulujícího kmene viru (1). Antibody-dependent enhancement (ADE; zesílení závislé na protilátce) je situace, kdy se tvoří velké množství IgG protilátek, které nedokáží neutralizovat virus, ale na virus se naváží a prostřednictvím nich dojde k fagocytóze komplexu virus × protilátka. Díky slabé vazbě se virus v buňce uvolní a v buňkách se množí. Dalším mechanismem je antibody-enhanced disease (AED; onemocnění zesílené protilátkami). V tomto případě se IgG protilátky váží na virus a prostřednictvím receptoru Fc-gamma na myeloidních buňkách eskalují produkci prozánětlivých cytokinů, což vede k imunopatologiím a k cytokinové bouři. A třetí patologický mechanismus spočívá v aktivaci TH2 buněk. VAED je historicky nejčastěji spojován s problémy po vakcinaci proti viru způsobujícímu horečku dengue a respiračnímu syncytiálnímu viru (RSV) a je třeba na něj myslet i v současné situaci, kdy se navrhuje pravidelné opakování očkování v krátkých intervalech.
Gartlan C., Tipton T., Salguero F. J. et al. Vaccine-associated enhanced disease and pathogenic human coronaviruses. Front Immunol 2022 Apr 4; 13: 882972, doi: 10.3389/fimmu.2022.882972.
Jana Gandalovičová, Vladana Vališová, Jaroslav Janošek, Zuzana Krátká
Před časem jsme vás informovali o naší analýze klinické studie Pfizer/BioNTech vakcíny Comirnaty pro nejmenší děti, na základě které FDA schválila vakcinaci dětí starších 6 měsíců. Dle našeho názoru šlo o bezprecedentní pochybení a bojujeme za to, aby ke stejnému nedošlo i u nás. Odborníci sdružení kolem SMIS společně s lékaři z Iniciativy 21 oslovovují celou řadu lidí, kteří budou rozhodovat o přijetí této vakcíny. Obrátili jsme se nejprve na SÚKL, abychom ho upozornili na nedostatky ve studii a dostali jsme od paní ředitelky Storové odpověď, z níž vyplynulo, že čeká na posouzení studie Evropskou lékovou agenturou a Evropskou komisí. Obdobnou žádost jsme zaslali zaslal panu ministru Válkovi a také on vyčkává na rozhodnutí těchto institucí a doporučení SÚKLu. Oslovili jsme i předsedy odborných lékařských společností, ale zatím jsme odpovědi nedostali, přece jenom se o prázdninách společnosti nescházejí. O zaslání naší žádosti a analýzy do Evropské lékové agentury jsme vás již také informovali.
Dále jej obdržela komisařka EC pro Health and Food safety Stelle Kyriadikes a místropředsedkyně Evropské komise Věra Jourová, která řídí komisi týkající se hodnot, transparentnosti a dodržování zásad právního státu.
A dopis obdrželi i dva poslanci, kteří dlouhodobě bojují za transparentní a racionální přístup při řešení epidemie covid-19 pan europoslanec Christian Terhes a paní europoslankyně Christina Andersonová.
Věříme, že naše připomínky podpořené podpisy 39 odborníků – lékařů, vědců, zdravotníků i právníků včetně tří senátorů – budou mít vliv na pečlivost práce příslušných komisí a že nedojde ke schválení této vakcíny.
Velká Británie zveřejňuje jednu z nejlepších koronavirových datových sad (i když vím, že dost důležitých lidí by se mnou nesouhlasilo). Data jsou k dispozici zde:
Zaměříme se na Tabulku 2, která obsahuje „Monthly age-standardised mortality rates by vaccination status by age group for all cause deaths, deaths involving COVID-19 and deaths not involving COVID-19, per 100,000 person-years, England, deaths occurring between 1 January 2021 and 31 May 2022“.
Z těchto dat jsem vytvořil sadu grafů. Abychom se vyhnuli sporům ohledně toho, která úmrtí jsou „s covidem“ a která „kvůli covidu“, budu vizualizovat „All-cause mortality“, což je nejspolehlivější údaj popisující celou populaci. Protože je mortalita řádově větší u starších, vyrobil jsem dvě sady animací. V té první (starsi) je měřítko takové, aby bylo vidět, co se dělo u lidí nad 70 let věku. V té druhé (mladsi) naopak vynikne, co se děje u lidí mladších než 70 let. Ve všech obrázcích je na horizontální ose „Age-standardised mortality rate / 100,000 person-years“. Do grafu nevynáším indikátory nejistoty, ať není příliš nepřehledný, už tak ukazují dat více než dost. Nezobrazuji ani žádné údaje, které jsou v původních datech označeny jako „nespolehlivé“, což jsou ty, které byly spočteny z příliš malého vzorku (tedy mají příliš široké nejistoty). Zde si můžete stáhnout obě sady obrázků, proklikejte si je jako film několikrát tam a zpět a potom teprve čtěte dál.
Svá následující pozorování se snažím uvádět v pořadí, jak jsem si jich všiml, což by mohlo odpovídat pořadí zajímavosti.
V lednu—březnu 2021 byla u starších neočkovaných lidí úmrtnost mnohem větší než v ostatních skupinách. Tohle je pravděpodobně kombinace dvou efektů: První efekt je covid samotný. Očkování tehdy skutečně chvíli chránilo před těžkým průběhem a úmrtím, epidemie navíc v té době vrcholila. Když se podíváme zvlášť na „covid deaths“ (není zobrazeno v grafech, tato čísla jsou jen v původních datech zde), uvidíme v těchto měsících skutečně mnohem vyšší čísla u neočkovaných než u očkovaných. Druhý efekt, který k tomu prvnímu přistupuje, je tzv. selection bias, tedy systematická chyba vzniklá nestejnou skladbou obou skupin. Umírající a lidé s velmi špatným zdravotním stavem nebyli mezi těmi, kteří v době nedostatku vakcín byli prioritou pro očkování, není tedy divu, že celková mortalita neočkovaných je vyšší – a to platí i o necovidových úmrtích. Pohled na „non-covid deaths“ to potvrzuje, v těchto měsících bylo mezi neočkovanými mnohem více úmrtí. Tento efekt (selection bias) se zopakoval v březnu a dubnu u věkové kohorty 60–70 a v dubnu a květnu u věkové kohorty 50–60. To odpovídá pořadí, v jakém byly tyto věkové kohorty očkovány.
Od května 2021 až do konce roku 2021 je velmi nápadná vysoká mortalita lidí, kteří jsou více než 21 dnů od očkování první dávkou (a nedostali další dávky). Tato mortalita je převážně necovidová a násobně přesahuje mortalitu neočkovaných. Tento efekt opět „nabíhá“ v čase, nejprve se objeví u 90+ (duben), potom 70+ (květen), a tak dále po měsících, až v říjnu začne být patrný i u nejmladších. Úmrtnost lidí „více jak 21 dnů po první dávce“ se drží vysoko nad úmrtností neočkovaných pro skoro všechny věkové kohorty od května 2021 až do května 2022.
Dle mého názoru jde o následující efekt: Jsou lidé, jejichž zdravotní stav se po vakcíně zhoršil, a to buď v důsledku vakcíny, nebo z jiných důvodů. Mnozí z nich už na další dávku vakcíny nešli – ať už proto, že byli přesvědčeni, že za zhoršení jejich stavu může první dávka, proto, že se u nich objevily nepříjemné nežádoucí účinky, nebo proto, že se dostali do kategorie „umírající, kterým už vakcíny nemá cenu podávat“. Tato kohorta se zhoršeným zdravotním stavem tedy zůstane se statutem „více jak 21 dní po první dávce“ a samozřejmě u ní budeme pozorovat mnohem vyšší mortalitu – a přesně to vidíme v datech. Bez podrobnějších analýz (zejména časová provázanost mezi datem očkování a datem úmrtí, jejich zdravotního stavu před vakcinací a četnosti zásadního zhoršení zdravotního stavu v běžné populaci) však těžko zjistíme, jestli zhoršení u nich nastalo „kvůli první dávce“ nebo jen časově „po první dávce“, tedy jestli je souvislost příčinná, nebo se opět jedná o „selection bias“.
Podobný efekt začne nabíhat od října 2021 ohledně druhé dávky. Lidé, kteří zůstanou v kohortě „více jak 21 dnů po druhé dávce“ začnou mít vyšší úmrtnost než neočkovaní. Efekt opět postupuje od vyšších věků k nižším. Úmrtnost lidí „více jak 21 dnů po druhé dávce“ se opět drží nad úmrtností neočkovaných pro skoro všechny věkové kohorty od ledna 2022 až do konce sledovaného období v květnu 2022. Vysvětlení je dle mého názoru stejné jako výše.
Od dubna 2021 se už nikdy nestane, aby mortalita lidí 70+ byla nejvyšší u neočkovaných. Od června 2021 se to nestane v žádné věkové kohortě. To je podivuhodné, protože během dalších vln epidemie (podzim 2021 – jaro 2022) by člověk čekal, že neočkovaní na tom budou nejhůř. Překvapivě ale nejsou. Vakcinační roztleskávači se celou dobu drží tvrzení A, tedy že mortalita čerstvě očkovaných (první, druhou, třetí, čtvrtou, …) dávkou je nižší než mortalita neočkovaných. To je sice pravda, ale na druhé straně této mince je tvrzení B, že mortalita dávno očkovaných (například déle než 21 dnů) je vyšší než mortalita neočkovaných. Jestli budeme chtít fakt B vysvětlit pomocí selection bias (tedy například tím, že vážně nemocných bylo v daných měsících více v očkované skupině, neboť neočkovaní vážně nemocní zemřeli již v předchozích vlnách), pak ale nemůžeme selection bias zuřivě odmítat jako vysvětlení faktu A. Proto tvrdím, že o skutečné účinnosti mRNA vakcín proti jakémukoliv endpointu od nástupu varianty delta nevíme vůbec nic v žádné věkové kohortě. Účinnost může být kladná, záporná nebo nulová. Bez informace o účinnosti nelze provést žádnou cost-benefit analýzu, a to ani v případě, že bychom znali prevalenci a závažnost nežádoucích účinků.
Opět je zde ten zajímavý efekt, známý od nás, že během léta, kdy covidových úmrtí bylo málo, mají neočkovaní oproti očkovaným asi dvojnásobnou úmrtnost. Podívejte se na květen–září 2021 a srovnejte tmavě modrý a žlutý sloupec (tedy neočkované a očkované dvěma dávkami déle než 21 dnů). V těchto kategoriích je zdaleka nejvíc lidí (a tedy i úmrtí) a efekt je zcela jasný – modrý sloupec je asi dvojnásobný proti žlutému, přestože podíl covidových úmrtí na celkové mortalitě v těchto měsících byl v Británii nízký. Tento efekt může mít mnoho příčin, o některých spekulujeme zde.
Kouzlem nechtěného se stalo, že v dubnu a květnu 2022 (poslední dva měsíce, za které máme data) je mortalita u nejstarších u skupiny neočkovaných nejnižší. Všechny ostatní vakcinační statuty jsou asociovány s větší mortalitou. Když uvážíme, že vakcína měla chránit zejména před smrtí, a to zejména starší lidi, je to na pováženou.
Je zajímavé, že obě výše zmíněné „problematické“ kategorie (víc jak 21 dnů po první nebo druhé dávce) mají podobnou dynamiku. V jedné chvíli (třeba pro 70+ je to mezi dubnem a květnem) mortalita najednou „vyskočí“ na dvoj- až trojnásobek mortality v předchozích měsících a následně zvolna klesá. Lidí v této kategorii není mnoho, ale efekt je to zajímavý.
V této chvíli si prosím znovu proklikejte obě složky obrázků. Na závěr připomínám staré úsloví z Data Science: Data nejsou informace, informace nejsou znalosti a znalosti nejsou porozumění. I po dvou a půl letech od začátku epidemie stále platí, že dat máme hodně, ale porozumění málo.
Spolek Sisyfos se během covidové pandemie posunuje čím dál bizarnějším směrem. Nevěnoval bych Sisyfovi žádnou pozornost, kdyby on nevěnoval pozornost mně. Letos tato parta podivínů udělila bludný balvan v kategorii družstev sdružení Zdravé fórum, jehož jsem členem. Mé maličkosti si slovutný spolek všímá tímto odstavcem:
“V souvislosti s pandemií vznikla celá řada vědeckých publikací. Někdy dost pochybné kvality, někdy spíše nežádoucích výsledků. Jeden z článků spíš z toho druhého ranku vyšel v prestižním časopise Science. Tomáš Fürst se pokusil článek rozdrtit argumenty v dopisu redakci. Argumenty, které redakci neoslovili, nejspíš z toho důvodu, že byly věcně chybné, ale pro Zdravé fórum do byl další z důkazů o spiknutí vědců na nejvyšší úrovni.”
Krom toho, že spolek slovutných vědců nedbá na shodu podmětu s přísudkem, nedbá ani na fakta. Naše odpověď na nesmyslný článek kolegy Kulveita je publikována hned pod tímto článkem v časopisu Science jakožto e-letter, což lze ověřit zde. (Pozn. musíte srolovat téměř na konec)
Jestli naše argumenty redakci oslovil“i“, se nám nepodařilo zjistit. Jsou-li argumenty věcně správné, mohou laskaví čtenáři posoudit sami. Doufáme, že nám spolek excelentních vědců sdružených v Sisyfu zachová i nadále svoji přízeň. Jejich předchozí text o našem sdružení SMIS jsem komentoval zde, neboť patří ke skutečným argumentačním skvostům české vědecké kotliny.
