Pro potřeby zájemců o tyto informace jsou k dispozici alespoň „Hlášená podezření na nežádoucí účinky vakcín proti covid-19 za rok 2021“ publikované v informačním zpravodaji Farmakovigilance SÚKLu:
V roce 2021 SÚKL přijal celkem 10 633 podezření na nežádoucí účinek vakcín proti covid-19. Z celkového počtu bylo 8763 hlášení přijato po podání mRNA vakcíny, 1865 hlášení po podání vektorové vakcíny. Přehled nežádoucích účinků je uveden zde:
Doporučujeme však pečlivé prostudování celého článku.
Zpráva v německých médiích i na politické scéně vyvolala pozdvižení, nicméně na stránkách Ministerstva zdravotnictví již není k dispozici. Není divu, německý ministr zdravotnictví Karl Lauterbach patří totiž k jejím velkým kritikům. Pan ministr deklaroval „plnou důvěru“ v šéfa Robert-Koch-Institutu Wielera, který je hlavním terčem kritiky ve zprávě, jelikož nezajistil sběr dat o účincích opatření.
Více jak rok a půl upozorňujeme na fakt, že imunita získaná proděláním infekce má dlouhodobý ochranný účinek a že lidé, kteří onemocnění prodělali, nepotřebují očkování. I imunita získaná po infekci se postupně snižuje a její ochranný účinek závisí jak na intenzitě prodělané infekce, tak na době, která od infekce uběhla, jak popisovali autoři už ve studii Goldberga a kol., přesto je tato ochrana dlouhodobější než po očkování. To jak intenzivní bude další souboj s koronavirem, závisí na mnoha faktorech – např. na tom, jak podobné jsou si viry, se kterými jsme se setkali při prvním a druhém kontaktu, zda jsme zdraví a všechny složky naší imunity bezchybně fungují, či zda máme nějaký imunodeficit – ať již vrozený (nižší produkci IgA, horší funkci komplementu) nebo způsobený třeba užívanou medikací (např. imunosupresivními léky). Nicméně ještě za našich studií na VŠ platilo pravidlo, že opakované infekce vedou k upevnění imunity a zpravidla, že při opakované infekci dochází k lehčímu klinickému průběhu. Vzpomeňte si na děti ve školkách – první dva roky stůňou hodně, pak už je jejich imunita natrénovaná a nemocí ubyde.
Pojem hybridní imunita, který zavedli odborníci vakcinologové v souvislosti s očkováním na covid-19, znamenal „zvýšení imunity po prodělání infekce pomocí očkování“. Nikdy v minulosti jsme tento postup nepoužívali, právě naopak. Kdo prodělal nemoc, ten se neočkoval. Později bylo hybridní imunitou označována i imunita získaná po očkování a následné infekci. Nejde však o stejný jev jako v prvním případě. Vývoj imunitní odpovědi po očkování a po infekci je jiný. A organismu reaguje jinak, pokud už něco umí. A záleží velmi moc na tom, co umí. To dobře chápe imunolog. Vakcinologové však byli přesvědčení na základě zjištění vysokých hladin protilátek po očkování osob po infekci, že hybridní imunita poskytuje nejlepší ochranu. Otázkou je, jak dlouho je účinnější hybridní imunita než imunita po infekci. Toto je velmi důležité vědět, jelikož každé očkování znamená současně i riziko vzniku nežádoucích účinků a je tedy vždy potřeba zvažovat, zda má či nemá očkování pro člověka imunního po infekci další významný přínos.
Odpověď nám poskytl článek katarských autorů Altarawneh a kol „Effects of Previous Infection and Vaccination on Symptomatic Omicron Infections“.
Katarští vědci v červencovém čísle časopisu NEJM publikovali výsledky studie, která sledovala výskyt koronavirové infekce u osob s dříve prodělanou infekcí, osob očkovaných dvěma a třemi dávkami vakcíny BNT162b2 (Pfizer–BioNTech) nebo mRNA-1273 (Moderna) a u osob, které prodělaly infekci a pak byly očkovány, tedy měly hybridní imunitu.
Sledování výskytu infekcí u sledovaných skupin probíhalo v období od 23. prosince 2021 do 21. února 2022, kdy v Kataru probíhala vlna infekcí způsobená mutací omikron. Studie se zúčastnily desetitisíce osob v každé ze sledovaných skupin. Jak sami autoři uvádějí, limitem studie byl nižší věkový průměr účastníků, respektive nižší počet seniorů .
Vakcína BNT162b2 (Pfizer–BioNTech) – účinnost proti viru omikron BA.2: 1) u skupiny po infekci byla 46,1 % (95% interval spolehlivosti [CI], 39,5 až 51,9). 2) u skupiny se dvěma dávkami vakcíny (aplikovanými před více než 6 měsíci) – žádná ochrana byla – 1,1 %; (95% CI, −7,1 až 4,6),. 3) u skupiny se třemi dávkami (aplikovanými před <45 dny) byla 52,2 % (95% CI, 48,1 až 55,9). 4) u skupiny s předchozí infekcí a dvěma dávkami vakcíny byla 55,1 % (95% CI, 50,9 až 58,9) 5) u skupiny s předchozí infekcí a třemi dávkami vakcíny byla 77,3 % (95% CI, 72,4 až 81,4).
Pro mutaci ominkron BA.1 byla účinnost vakcíny BNT162b2 (Pfizer–BioNTech) obdobná jako pro mutaci omikron BA.2 (tu uvádím konkrétně, jelikož ji autoři uvádějí v abstraktu). Podobné výsledky byly zjištěny také po očkování vakcínou Moderna
Předchozí infekce jinou variantou viru než omikronem byla spojena s přibližně 50% sníženým rizikem infekce.
U lidí, kteří dostali dvě dávky vakcíny, už nebyla v době studie žádná ochrana proti infekci (v té době byli 8 měsíců od očkování).
Přeočkování třetí dávkou vakcíny vedlo k stimulaci imunity, a tím k přibližně 60% snížení rizika infekce. Efekt byl relativně vysoký, také proto, že většina osob ve sledovaném souboru obdržela třetí dávku maximálně před 45 dny.
Výskyt infekcí u osob s hybridní imunitou po infekci a dvoudávkové vakcinaci byl stejný jako u osob, které pouze prodělaly covid-19 v minulosti a očkovaní nebyli. Ochrana byla přibližně 50 %. Z výše uvedeného nulového efektu dvou dávek očkování je tedy zřejmé, že tyto lidi s předpokládanou hybridní imunitou chránila už jen imunita původní získaná po infekci.
Přeočkováním osob s hybridní imunitou se znovu aktivovala původní imunita a tak došlo k nárůstu odolnosti. Proto logicky nejvyšší účinnost byla pozorována u lidí po nemoci se třemi dávkami očkování (navíc nedávno očkovanými). Tato ochrana byla přibližně 80 %.
Všechny typy imunity vykazovaly silnou ochranu před hospitalizací a úmrtím souvisejícím s Covid-19 s účinností více než 70 %. To naznačuje, že jakákoli forma předchozí imunity, ať už vyvolaná předchozí infekcí nebo očkováním, je spojena se silnou a trvalou ochranou proti hospitalizaci a úmrtí souvisejícími s Covid-19.
Autoři článku upozorňují na velmi dobrou účinnost hybridní imunity po třech dávkách očkování. Z mého pohledu imunologa bude zajímavé sledovat další osud této skupiny. Je třeba se zaměřit na to, jak rychle bude účinnost klesat. Současně mi chybí informace o tom, jaké byly nežádoucí účinky vakcinace u těchto osob. Dle mého názoru je třeba vždy pečlivě zvážit přínos a rizika vakcinace u každé osoby, která již infekcí prošla. Jejich imunita může být dostatečná a je posilována opakovaným kontaktem s virem, ke kterému v běžném životě dochází. Publikací o tom, jaká je imunita opakovaně nemocných osob, je zatím nedostatek.
Odborný posudek pro Pro Libertate, aktualizováno 23.7.2022
S nástupem výskytu infekce koronaviru se opět zavádí povinnost nosit respirátory ve veřejných prostorách. Zvykli jsme si používat respirátory a roušky jako protiepidemické opatření, které nás téměř nic nestojí a které snižuje šíření infekce. Nicméně je třeba se ptát, zda skutečně dlouhodobé nošení respirátorů pomáhá omezit šíření infekce a zda naopak jejich nošením nezhoršujeme své zdraví.
Mezinárodní zdravotnické organizace doporučily nošení roušek na základě výsledků metaanalýzy 44 studií s celkem 25 tisíci pacienty s různými respiračními onemocněními, která byla zveřejněna v květnu 2020. Nošení roušek dle této studie významně snižovalo riziko šíření infekce, respirátory byly účinnější než roušky, ale autoři v diskusi přiznávali, že je nezbytně nutné provést randomizované studie, které by v praxi ověřily skutečný efekt nošení roušek či respirátorů na šíření infekce. Pozitivní efekt nošení roušek na její šíření viru chřipky nebyl prokázán. V případě koronaviru byly k dispozici výsledky dvou studií – dánské a bangladéšské. V Dánsku byl sledován výskyt infekce u skupiny více jak 3 tisíc osob nosících roušky a 3 tisíc osob nenosících roušky. Tato studie probíhala v dubnu až květnu 2020. Rozdíl ve výskytu infekcí mezi skupinami byl nesignifikantní – infekce byla zjištěna u 1,8 % osob ve skupině nosící roušky a u 2,1 % u osob nenosících roušky. Bangladéšská studie zahrnovala 178 tisíc osob s rouškami a 164 tisíc osob bez roušek. Probíhala od listopadu 2020 do dubna 2021. Příznaky onemocnění covid-19 byly zjištěny u 7,63 % osob nosících roušky a u 8,6 % osob ve skupině bez roušek.
V další publikované studii zaměřené na evropské země autoři zjišťovali, zda nošení roušek resp. respirátorů snížilo nemocnost, počet hospitalizací a úmrtnost. Hodnotili data získaná během zimy 2020/2021 z 35 evropských zemí, které se lišily v míře povinnosti nošení roušek či respirátorů. V zemích se striktnějším nošením roušek nebyl zjištěn nižší počet nemocných a ani nezemřelo méně osob než v zemích, kde byla pravidla nošení roušek mírnější. Také ve zprávě, kterou vypracovala komise odborníků pověřených německým parlamentem k prošetření efektivity protiepidemických opatření, se uvádí, že se neprokázalo, že nošení respirátorů přispívá k omezení šíření infekce. Autoři zprávy plošné nošení respirátorů nedoporučují. Nošení respirátorů zvažují pouze ve vnitřních prostorách s vysokým rizikem šíření infekce, ale i tam je jeho přínos minimální, protože není reálné, aby všichni lidé dodrželi podmínku těsného nasazení respirátorů po delší dobu. Lidé též nedodržují další podmínku dostatečné účinnosti – tedy nutnost používání kvalitních a funkčních respirátorů. S délkou nošení totiž funkčnost respirátoru klesá a je třeba jej vyměnit za nový. Velmi často také na veřejných místech není zajištěna bezpečná likvidace infekčního materiálu. Děti nejsou schopné nosit roušku těsně nasazenou. Proto také např. katalánská kohortová studieneprokázala nižší výskyt či přenos infekce u dětí tam, kde bylo povinné nošení roušek. Významnou skutečností je, že k nákaze nedochází zpravidla ve veřejných prostorách, ale k přibližně 70 % infekcí došlo v domácnostech. Podmínkou spolehlivé ochrany je také špičková kvalita respirátoru. V Evropské unii se používá jednotný systém klasifikace polomasek a respirátorů, který je rozděluje podle filtrační účinnosti a maximálního celkového průniku na tři třídy FFP (FFP1, FFP2 a FFP3). Podle filtrační účinnosti chrání svého nositele před vdechováním kapének s infekčními činiteli, prachovými částicemi, aerosolem a podobně. Na respirátoru, který vyhovuje normě, musí být uvedena jeho třída – například FFP2 – spolu s názvem normy ČSN EN 149 a označením CE. Kvalita dostupných respirátorů je však velmi nízká. Evropský systém RAPEX navrhl stažení 320 typů roušek a respirátorů. Velmi záleží na tom, z jakého materiálu jsou tyto výrobky vyrobeny. Použité materiály některých výrobků obsahovaly potenciálně nebezpečné látky včetně karcinogenů. Bohužel v současnosti platné standardy neregulují množství mikroplastů ani nanoplastů, které se z výrobků mohou uvolňovat. Chybí také specifikace parametrů pro dětské respirátory a roušky. S délkou nošení respirátoru resp. roušk\ stoupá i množství bakterií a plísní zachycených na jejich vnitřním i vnějším povrchu. Zlozvyk, při kterém lidé opakovaně používají jeden respirátor po mnoho dní, může vést ke zdravotním problémům způsobeným jak plísněmi, tak bakteriemi, které se zachycují na jejich povrchu. Na vnitřní straně respirátorů bylo zjištěno 13.4 x více kolonií bakterií než na straně vnější. Nebezpečná může být tato zvýšená expozice pro imunodeficitní pacienty, kteří by si respirátory měli častěji vyměňovat.
Nošení respirátorů není příjemné, mnoho lidí se s nimi tzv. dusí. Pokud máme nasazený respirátor, pak významně omezujeme množství kyslíku, který dýcháme a který potřebujeme pro správné okysličení krve. Hlavním problémem při používání roušek je nižší koncentrace kyslíku ve vdechovaném vzduchu a vyšší koncentrace CO2. Kvůli tomu dochází ke zvýšení srdeční a dechové frekvence. V důsledku nedostatečného okysličení organismu se prokazatelně rozvíjí tzv. „syndrom vyčerpání vyvolaný maskou“ (MIES Mask-Induced Exhaustion Syndrome). Ten se projevuje zvýšenou únavou, bolestí hlavy, dezorientací, dušností a přehřátím organismu. Mezi další zdravotní komplikace patří dermatologické problémy (výskyt vyrážek, akné, svědění kůže), zánětů v dutině ústní (zánět dásní, koutků úst, zápach z úst), dochází ke vzniku chronické rýmy. Nošení roušek zhoršuje periferní vidění, čímž zhoršuje orientaci v prostoru a zvyšuje riziko zranění. Dalším problémem je namáhání hlasivek při nutnosti komunikace přes roušku např. u učitelů či lékařů. Zhoršené porozumění řeči přes nasazenou roušku je velkým problémem především pro lidi se zhoršeným sluchem, jednak z důvodu utlumení zvuku procházejícího přes roušku a jednak pro nemožnost odezírání pohybů úst. Nošení roušky rovněž u mnoha lidí vyvolává psychické problémy, snižuje schopnost reagovat na podněty, snižuje kognitivní výkonnost. Naprosto nepřijatelné je nošení roušek u lidí se schizofrenií, demencí, úzkostmi, klaustrofobií, panikou, ale též u epileptiků. U těchto osob narušuje psychiku významně. Zcela nevhodné je nošení roušek při sportovní zátěži.
Nošení respirátorů negativně působí také na lidskou psychiku. Zakrytí obličeje vede k narušení sociálních interakcí a k poruchám komunikace. Jak pozitivní, tak negativní emoce jsou s maskou méně patrné, a zvyšuje se pravděpodobnost nedorozumění. Pokud nevidíme spodní polovinu obličeje, je obtížné rozpoznat pozitivní emoce – radost, štěstí, náklonnost – protože ty jsou v podstatě sdělovány usměvavými ústy. Horní částí obličeje ukazujeme různé druhy mračení. Zakrytím úst nesprávně chápeme zamračení a mhouření očí, které interpretujeme spíše jako skepsi než opravdový úsměv. Emoce, jako jsou překvapení nebo znechucení, které využívají ústa, mohou být zaměněny hněv nebo smutek. Použitím roušek zvyšujeme vnímání negativních emocí a snižujeme schopnost vnímání pozitivních emocí. Rozpoznání a reakce na vnější emocionální projevy tváří spolužáků je kritickou a nezbytnou součástí sociální interakce zejména ve školách. Pomáhá žákům a učitelům upravit jejich chování tak, aby bylo v souladu se sociální komunikací a normami chování. Když jsou tyto emocionální projevy potlačeny obličejovými maskami, pak je schopnost dětí efektivně mezi sebou komunikovat snížena a dominuje napodobování negativních (zamračených) emocí. To vše se děje primárně mimo vědomé uvědomění, a proto je těžké to vědomě ovládat nebo dokonce korigovat. Tím narušujeme hladkou komunikaci ve třídě a zvyšujeme v dětech pocity nejistoty. Stejně stresující je to i pro mentálně a sluchově postižené osoby. U dětí vyvolává nošení roušek potíže se soustředěním a s učením, únavu, pocit úzkosti a deprese. Tomuto faktu je třeba věnovat pozornost zejména proto, že během posledních dvou let extrémně narostl počet dětí a mladistvých se závažnými psychickými problémy.
V současné době nemáme nesporné vědecké důkazy jednoznačně podporující pozitivní vliv plošného a dlouhodobého nošení respirátorů na pokles přenosu infekce a naopak máme mnoho důkazů, které potvrzují negativní účinky nošení respirátorů na naše zdraví fyzické, psychické i sociální. Proto je na každém z nás, aby zvážil, zda chce nebo nechce tuto pomůcku používat pro vlastní pocit bezpečí.
Máme nebo nemáme děti očkovat proti covidu-19? Jsou dostupné vakcíny pro děti bezpečné a účinné? Jaká odpovědnost by byla v současnosti s takovým očkováním spojena?
Právnička JUDr. Vladana Vališová se do problematiky očkování dětí proti coronaviru zabrala vskutku důkladně ve svém novém článku „K některým aspektům odpovědnosti při očkování dětí proti covidu-19“ uveřejněném v Advokátním deníku:
„Úřad pro kontrolu potravin a léčiv Spojených států amerických (FDA) povolil 17. června 2022 nouzové použití vakcín firem Moderna a Pfizer/BioNTech pro děti ve věku od 6 měsíců. Toto rozhodnutí FDA by mohlo být považováno za překvapivé s ohledem na to, že Švédsko, Dánsko a Island pozastavily užití covidových vakcín firmy Moderna pro mladší věkové skupiny již na podzim 2021 s tím, že vakcína od Moderny se ve Švédsku nesmí podávat dokonce nikomu pod 30 let. Necelý týden po rozhodnutí FDA veřejně vystoupil generální ředitel dánské Národní rady pro zdraví Søren Brostrøm a přiznal, že plošné očkování dětí proti covidu byla chyba a tyto vakcíny by dětem už doporučovány být neměly. Budeme těmito vakcínami očkovat nejmladší i v České republice? „
„Schvalovací proces se přesouvá do Evropy. Společnosti Pfizer/BioNTech 8. července 2022 oznámily, že Evropské lékové agentuře EMA předložily změnu požadující aktualizaci podmíněné registrace vakcíny Comirnaty v Evropské unii o údaje podporující očkování dětí ve věku starších 6 měsíců a mladších 5 let. Pokud se ministr zdravotnictví rozhodne umožnit vakcinaci proti covidu-19 dětí již od 6 měsíců věku na základě ust. § 8 odst. 6 zák. o léčivech a dokud nebude v ČR uplatňována osobní odpovědnost za výkon funkce, postačí, aby ministr poslal žádost o stanovisko SÚKL, a můžeme začít očkovat.
S důvěrou v principy právního státu zaslalo 34 signatářů z řad lékařů, vědců, právníků a politiků dopis ředitelce SÚKL s žádostí o pečlivé posouzení výsledků klinické studie vakcíny Comirnaty pro děti od 6 měsíců věku. Podobné aktivity jsou vyvíjeny i jinde ve světě, např. ve Velké Británii. Zatímco poměr přínosu a rizik podpořil zavedení mRNA vakcín pro zranitelné osoby v roce 2021, v roce 2022 ukazuje na to, že by se děti proti covidu-19 plošně očkovat neměly. Nakonec je třeba vzít v úvahu i to, že očkování bez zaručené účinnosti a bezpečnosti pohromadě s nedostupným odškodněním v případě výskytu nežádoucích účinků může vést ke ztrátě důvěry populace v očkování samotné, v regulační orgány a stát jako instituce vůbec.“
Všimli jste si, že CDC během “vakcinační” kampaně potichu změnilo definici toho, co je to vakcína? Před příchodem covidu byla ještě vakcína
“A product that stimulates a person’s immune system to produce immunity to a specific disease, protecting the person from that disease.”
Neboli produkt, který stimuluje imunitní systém za účelem vybuzení imunity proti dané nemoci, čímž člověka před touto nemocí chrání. Níže mate důkaz prostřednictvím Way Back Machine, že si nevymýšlím.
Pak nám ovšem CDC začalo vnucovat genovou terapii, která před nemocí nijak zvlášť nechrání, naopak to vypadá, že dokonce zvyšuje pravděpodobnost, že nemoc dostanete. Pravicoví konspirátoři, antivaxeři a šiřitelé fake-news si ovšem všimli, že výše zmíněná genová terapie nesplňuje definici vakcíny. Jako obvykle, měli pravdu. CDC tedy potichu změnilo definici, která teď zní takto:
„A preparation that is used to stimulate the body’s immune response against diseases.“
To je ovšem výborné, protože zmíněnou definici splňuje například studená sprcha, rozkvetlá louka, kanape plné roztočů nebo dobře okořeněná večeře. Tolik nových vakcín!
Celá tato globální ztráta soudnosti (v mainstreamových médiích známá jako koronavirová pandemie) je vůbec založena na fascinující manipulaci s jazykem. Člověk s pozitivním testem byl předefinován na „nakaženého“. Pokud byl zdravý a veselý, bylo to označeno za „asymptomatický průběh nemoci“. Vrcholem orwelovského jazyka pak bylo označování nemocných a nakažlivých lidí, kteří ovšem prodělali státem nařízenou genovou terapii, za „bezinfekční“.
Tak buďme ve střehu, co všechno ještě soudruhy v CDC napadne. Na domácí půdě jistě nebude nouze o experty, kteří každou kravinu (latinsky vaccinus, neboli z krávy pocházející) ihned začnou bez rozmyslu prosazovat i u nás.
Nedávno se ke mně dostal článek Zachariase Fögena z února 2022 [1], ve kterém autor na základě analýzy dat z Kansasu ze srpna až října 2020 ukazuje, že povinné nošení roušek zvýšilo smrtnost (case-fatality rate CFR) onemocnění covid-19. Toto poněkud překvapivé zjištění vzbudilo mou pozornost.
Data z amerického státu Kansas za rok 2020 již dříve byla (a dost možná ještě znovu budou) analyzována právě v souvislosti s efektem nošení roušek. Na začátku července 2020 se totiž 105 kansaských okresů (counties) rozdělilo na dvě skupiny – na ty, kde bylo nošení roušek povinné, a na ty, kde povinné nebylo. Toto rozdělení ovšem nebylo náhodné – záleželo na rozhodnutí místních úřadů, které dozajista souviselo s aktuální epidemickou situací v jednotlivých okresech. Srovnáním dalšího vývoje epidemické situace v okresech s povinným a nepovinným nošením roušek dospěli v listopadu 2020 Van Dyke a kol. [2] k závěru, že zavedení povinného nošení roušek pomohlo omezit šíření nákazy virem SARS-CoV-2. O problematičnosti srovnání jsem psal na stránkách SMIS.
Ani současná Foegenova studie ovšem nevzbuzuje důvěru. Hlavní problém vzniká hned na počátku analýzy:
Poté, co rozdělí okresy do dvou skupin dle povinnosti nosit roušky (sekce 2.1), Foegen provádí tzv. paralelizaci skupin (sekce 2.2). V ní z analýzy odstraňuje údaje o 41,3 % studované populace (resp. o 56,7 % studované populace při použití druhého navrženého způsobu paralelizace), viz sekce 3.2. Už tento krok je z mého pohledu těžko obhajitelný. Důvodem k paralelizaci je fakt, že při porovnání měr úmrtnosti z „předkovidového období“ (rok 2019) je mezi srovnávanými skupinami velký rozdíl. To je podstatnou komplikací pro vyhodnocení efektu nošení roušek. Proto jsou některé okresy z analýzy vyloučeny, aby skupiny zbylých měly srovnatelné (co nejpodobnější) míry úmrtnosti v „předkovidovém období“. Ačkoliv myšlenka zohlednit výchozí rozdílnost skupin je správná, paralelizace provedená ex-post dává možnost vybírat takové podskupiny dat, až výsledek analýz potvrdí předem stanovené výsledky.
Některé další provedené analýzy (popsané v sekcích 2.5 a 2.6 a prezentované v sekcích 3.5 a 3.6) jsou pak dosti divokou hrou čísel založenou na podivných předpokladech a místy rezignující na kvantifikaci (jistě velkých) nejistot.
Pozornost statistika přitáhnou také v práci prezentované konfidenční intervaly. Např. v tabulce 4 je odhad relativního rizika 1.52 [1.24 – 1.72]. Při standardní konstrukci intervalového odhadu relativního rizika je přitom bodový odhad blíže k dolnímu okraji konfidenčního intervalu. Zde je však střed intervalu 1.48 a hodnota 1.52 je tedy blíže hornímu okraji. Při přepočtu jsem dostal odhad 1.51 [1.19 – 1.91]. Vzhledem k tomu, že podobné pozorování lze učinit i u dalších tabulek, pochybuji o správnosti prezentovaných výsledků (i když připouštím možnost použití nějakého mně neznámého nestandardního, avšak korektního, stanovení konfidenčního intervalu). Výše uvedená pozorování jsou dle mého názoru dostatečným důvodem k tomu, aby celá studie byla přidána do seznamu „the worst practice of statistics“ pro poučení příštím generacím.
Během covidu se několikrát zopakoval následující scénář:
1. Na základě dat přijdu s nějakým tvrzením či hypotézou.
2. Strhne se mediální povyk a covidovou národní frontou jsem označen za dezinformátora a šiřitele fake news.
3. Mé tvrzení se ukáže jako pravdivé.
4. Následuje hluboké ticho.
Proto jsem se rozhodl vyzkoušet takový malý experiment. V tomto dokumentuukazujeme, že schválení mRNA vakcíny Comirnaty firmy Pfizer pro nouzové použití pro děti ve věku od 6 měsíců do 5 let bylo zcela v rozporu s principy Evidence Based Medicine.
Jedná se o naprosté a nepochopitelné selhání amerických regulatorních orgánů. Ale jsem jen ubohý odborný asistent s kanclem vedle uklízeček a mohu se mýlit. Proto prosím slovutné vědecké autority University Palackého, aby pomohly akademické obci se v tomto nesmírně důležitém problému zorientovat. Vážení profesoři, docenti a doktoři zejména lékařských věd, zejména vy, co držíte vysoké akademické posty a zasedáte v důležitých radách a komisích, zejména vy, co jste své radikální názory na očkování veřejně prezentovali, případně se aktivně zapojovali do persekuce neočkovaných, prosím sdělte akademické veřejnosti svůj názor.
Je plošné očkování dětí ve věku od 6 měsíců do 5 let vakcínou Comirnaty v souladu se současným stavem poznání a Evidence Based Medicine?
FDA tvrdí, že ANO. Dezinformátor a nositel bludného balvanu Fürst a jeho kumpáni tvrdí, že NE. Kdo má pravdu?
Kdyby se totiž, chraň Příroda, ukázalo, že má pravdu dezinformátor Fürst a FDA rozhodla v rozporu s EBM, vrhalo by to nové světlo na mnoho jiných diskusí, které jsme za ty poslední dva roky vedli. Podívejte se například sem a zjistíte, že odkaz na „k tomu určené instituce“ byl často posledním útočištěm českých autorit, které podporovaly opatření, pro která neexistovala datová evidence.
Vakcína proti covidu nikdy nebyla stoprocentně účinná proti nakažení. Jejím hlavním přínosem byla ochrana proti závažnému onemocnění a úmrtí. Přesto se zejména v první polovině loňského roku tradovalo, že očkovaní lidé se nemohou nakazit koronavirem a pokud se v kolektivu vyskytne nákaza, pak jejím zdrojem jsou lidé neočkovaní. Tomuto narativu se věřilo i v druhé půlce roku, kdy však bylo čím dál jasnější, že dochází k tzv. průlomovým infekcím, a postupně se tak zavedla třetí dávka očkování. Média však nikdy nezaváhala lačně využít situací, kdy došlo k nějakému průšvihu. Mezi nejznámější kauzy patří úmrtí v domově seniorů na covid, kde byla jako zdroj infekce označena zdravotní sestra . Druhou pak byla nákaza, ke které došlo u sportovců při cestě na olympiádu v Tokiu. Právní pomoc oběma osobám nabídl JUDr. Tomáš Nielsen z Pro Libertate. Pro obě kauzy jsme připravili odborná stanoviska, v nichž jsme se vyjadřovali k tomu, jak je to se šířením infekce očkovanými a neočkovanými osobami a zda je na základě dostupných dat možno prokázat, že dotyční byli zdrojem nákazy. Jelikož obě kauzy ještě probíhají, odborná stanoviska v původním znění zveřejnit nemůžeme. Protože se však velmi často o výskytu infekce u očkovaných a neočkovaných osob hovoří, rozhodli jsme se zveřejnit přehled studií, o něž se opíráme.
Pozitivní PCR test neznamená přítomnost živého viru
Pozitivita PCR testu na koronavirus není automaticky důkazem, že na sliznici jsou přítomné živé viry schopné nákazy, ale pouze důkazem přítomnosti virové nukleové kyseliny. Přítomnost neviabilního viru zachyceného PCR byla prokázána v mnoha zahraničních studiích, např. [1, 2], nebo i v ČR provedených studiích, např. [3, 4]. Ct je hodnota označující, kolikrát musí dojít ke zdvojnásobení množství virové nukleové kyseliny ve vzorku, aby bylo dosaženo detekovatelného signálu. Čím je hodnota Ct vyšší, tím je virová nálož slabší a je pravděpodobnější, že pacient není infekční. Nejčastěji se za hranici infekčnosti považuje hodnota Ct 25 [1], nicméně další studie prokázaly na citlivějších buněčných liniích přítomnost infekčního viru v menším procentu případů i nad Ct 30 [3, 5]. Jen pro představu – Ct 30 odpovídá přibližně 10 tisícům kopií virové RNA na 1ml vzorku, skutečně živých virových částic je v něm 1 000x – 10 000x méně než kopií RNA. Tedy při Ct 30 máme 1-10 živých, infikování schopných, virových částic na 1ml vzorku. V laboratoři z tohoto vzorku jsme schopní viry vykultivovat, z hlediska rizika přenosu nákazy na dalšího člověka je to velmi málo. Graf na obr. 1 ze studie La Scoly a kol., ukazuje procento vzorků s viabilním virem při jednotlivých cyklech Ct [5].
Obrázek č. 1 – Procenta osob s viabilním virem (schopným přenosu infekce) při jednotlivých Ct cyklech [5]
Riziko nákazy u očkovaných vs reinfekce u rekonvalescentů
Jedinci, kteří prodělali onemocnění, jsou před reinfekcí chráněni přinejmenším stejně dobře [6], či spíše lépe [7, 8] než vakcinovaní. Graf ze studie Goldberga a kol. níže ukazuje, že i po 6-8 měsících od infekce má osoba, která prodělala COVID-19 (druhý červený sloupec na obr. 2), menší šanci být nakažena znovu než osoba v prvních dvou měsících po dokončení očkování (první šedý sloupec na obr. 2) [8].
Obrázek č. 2 – Procento osob nakažených SARS-CoV-2 po infekci (červeně, recovered) nebo po vakcinaci (šedě, vaccinated) [8].
V českém prostředí totéž prokázala studie Berece a kol. z dat ÚZIS [9]. Obr. 3 převzatý z této práce jasně demonstruje, že pravděpodobnost nakažení ve stejném časovém intervalu od imunizačního impulsu (očkování nebo prodělání) je vždy vyšší u vakcinovaného než u rekonvalescenta. Co více, již po 3-4 měsících od očkování byla pravděpodobnost nakažení očkovaného vyšší než pravděpodobnost nakažení neočkované osoby 13-14 měsíců od nákazy. Podobně můžeme z grafu dovodit, že po 5-10 měsících od infekce je ochrana před PCR pozitivitou stále vyšší než v prvních dvou měsících po očkování.
Obrázek č. 3: Ochrana proti vzniku onemocnění COVID-19 po očkování (vlevo, modrá linie) a po prodělání onemocnění (vpravo)
Obr. 4 z práce Abu-Raddada a kol. porovnává Ct cykly (tedy čím vyšší číslo na ose y, tím menší infektivita) vždy ve dvojicích. Levá dvojice srovnává PCR pozitivní pacienty, kteří nebyli dříve očkováni a jsou PCR pozitivní poprvé (levý box) s těmi, kteří také nebyli očkování, ale již dříve byli PCR pozitivní (pravý box). Pravá dvojice pak ukazuje totéž srovnání pro očkované vakcínou Pfizer (levý box) s neočkovanými, kteří již dříve byli PCR pozitivní (pravý box). Každá tečka znamená jednoho pacienta ve studii, středová vodorovná čára uvnitř „boxu“ ukazuje střední hodnotu. Je vidět, že jedinci s pozitivním PCR testem, kteří byli již jednou v minulosti testováni pozitivně (a jak již bylo řečeno, to nutně neznamená, že by dříve, nebo tentokrát, byli nemocní), mají obecně vyšší hodnoty Ct cyklů (jsou méně infekční) než neočkovaní i než očkovaní s průlomovou (první) infekcí [10].
Obrázek č. 4 – Porovnání Ct cyklů u neočkovaných osob s primární infekcí a reinfekcí (levá dvojice) a u očkovaných osob s průlomovou infekcí vs. neočkovaných s reinfekcí (pravá dvojice) [10]
Riziko dalšího přenosu očkovanými osobami v případě PCR pozitivity
Obr. č. 5 ze studie Dr. Eyreho [11] ukazuje efektivitu vakcín Pfizer a AstraZeneca proti přenosu již nakaženým jedincem (hodnota 1 na ose y znamená nulovou ochranu, hodnota 0 znamená 100% ochranu) v závislosti na počtu týdnů od očkování proti variantám alfa (starší varianta, levý obrázek) a delta (dominující varianta v létě a na podzim 2021, vpravo). Je zřejmé, že vakcína AstraZeneca (červená) po 8 týdnech od očkování již nechrání proti dalšímu přenosu varianty delta prakticky vůbec, zatímco Pfizer (modrá) chrání z pouhých cca 30 procent [11].
Obrázek č. 5 – Riziko přenosu infekce mutace alfa a delta po očkování vakcínami společností Pfizer a Astra Zeneca [11]
Letizia et al. studovali pacienty s reinfekcí a přítomnost viabilního viru na jejich sliznicích zjistili pouze u 25 % pacientů s reinfekcí, a to u skupiny pacientů s průměrným Ct 18, zatímco v druhé skupině reinfikovaných s průměrným Ct 32 nebyl viabilní virus detekován u nikoho [12]. Prodělaná choroba tak (v souladu s imunitními principy a přítomností slizničních IgA protilátek) chrání proti dalšímu přenosu viru pacientem i v případě pozitivního testu lépe (z cca. 75 %) než vakcinace.
Tvorba protilátek
V případě akutní infekce se v těle nakažené osoby po několika dnech od počátku infekce nejprve vytvoří protilátky izotypu IgM [13, 14]. Maximálních hladin IgM dosahuje zpravidla cca 2-4 týdny po počátku klinických příznaků, a poté IgM protilátky klesají (obr.6). Naopak protilátky IgG se objevují později, cca po týdnu až dvou týdnech, a jsou dlouhodobé – přetrvávají po mnoho měsíců až let [15]. IgA protilátky se tvoří podobně jako IgG protilátky a přetrvávají dlouhodobě.
Obrázek č. 6 – Dynamika tvorby IgM a IgG protilátek v průběhu prvoinfekce [14].
Měření protilátek umožňuje rozlišit nedávnou a starší infekci, čehož se standardně využívá u celé řady infekcí. Jak se uvádí na stránkách amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí CDC – v případě detekce pozitivního IgM v nepřítomnosti IgG se jedná o akutní infekci (do 7. dne infekce) [15]. Současná detekce IgM a IgG znamená probíhající primoinfekci (po 7. dni), nebo může jít o akutní reinfekci (opakované onemocnění, kdy IgM se tvoří nově a IgG je přítomno z minulé infekce). Kombinace zjištěného pozitivního IgG a negativního IgM typicky odpovídá v minulosti prodělané infekci [15]. K reinfekcím SARS-CoV-2 dochází v současné době častěji než v loňském roce. Studie z léta 2021 (před příchodem mutace omikron) naznačovaly, že u osob s protilátkami proti SARS-CoV-2 je menší pravděpodobnost, že prodělají následnou infekci nebo klinické onemocnění, než u osob bez protilátek [13, 14].
Závěr:
Je neomluvitelné, že v zájmu vyššího dobra (tedy jako motivaci lidí k očkování) politici i experti zjednodušili pravdu na tvrzení, že „očkovaní lidé nešíří infekci“. Tímto přístupem byla jednak významně omezena práva neočkovaných osob, ale odehrály se i stovky osobních tragédií jak na pracovištích či ve sportovních a školních kolektivech, tak i v rodinách. Lidé, kteří řídili život ve společnosti a nastavovali tato pravidla, jsou plně zodpovědní za to, co způsobili.
převzato z článku Angeliky Bazalové a Petra Šourka
Neexistují žádné důkazy o účinnosti opatření proti covidu. Verdikt německých expertů je zdrcující, Reflex, 5. července 2022
Katastrofa. Tak píší o výsledcích hodnocení uplynulých dvou let německá média. Terčem kritiky je především ministr zdravotnictví Karl Lauterbach (SPD) a pod palbou je i Institut Roberta Kocha, jehož šéfovi Lotharu Wielerovi teď hrozí odvolání. Experti jmenovaní vládou a parlamentem nenašli téměř žádné důkazy o účinnosti opatření v letech pandemie. Kritizují zejména nedostatečný sběr dat a netransparentnost politických rozhodnutí. Podrobnosti se dozvíte v podcastu Reflexu A plus X v rozhovoru Angeliky Bazalové s publicistou Petrem Šourkem.
Diskutovaly se např. lockdowny, roušky, testy. Žádné opatření nebylo shledáno jako účinné, a co je horší, pro žádné opatření nejsou dostupná data, na základě kterých by se efektivita dala zjistit. „Neexistuje vůbec žádný výzkum, který by ospravedlnil přijímání opatření v následujících měsících. Politici se ani nepokusili využít některou z již plánovaných nebo probíhajících studií k řešení nejpalčivějších problémů na národní úrovni. Neexistují žádné společně koordinované výzkumné iniciativy. Navíc nikdo nepřijal nabídku zákonných zdravotních pojišťoven na zpřístupnění jejich obrovských databází“, píše se ve zprávě doslova.
Je třeba připomenout, že také čeští experti opakovaně upozorňovali na to, že navrhovaná opatření nejsou účinná. Na podzim 2021 jsme vydali Teze o SARS-CoV-2 a Covid-19, které byly odborným podkladem, se kterým experti SMIS zahájili práci v Národním institutu pro zvládnutí pandemie. Tento dokument znal pan ministr Válek i všichni experti ministerstva zdravotnictví. V dokumentu na str 10 si můžete najít kapitolu popisující kroky zbytečné, drahé, vedoucí ke ztrátě času a důvěry občanů. Z nich vybíráme ty, které i německá zpráva zmiňuje. (1) Plošné testování klinicky zdravých lidí s cílem odhalit ojedinělé skryté případy infekce. PCR testy jsou pro tento účel poměrně drahé; antigenní testy jsou levnější, ale málo spolehlivé. Plošné testování má smysl jen při vysoké prevalenci infekce. Při nízké prevalenci považujeme za správné testovat jen klinicky nemocné jedince. Plošné testování má význam jen při podezření, že v daném kolektivu se právě začíná šířit infekce; tedy má smysl jej aplikovat jen v jasně definovaném kolektivu (ohnisku) a po krátkou dobu. V takovém případě se už ovšem jedná o testování z epidemiologických důvodů, nikoliv o testování preventivní. (2) Plošné uzavírání škol při rozvíjející se epidemii. Při výskytu nákazy ve škole je možné provozně izolovat jednotlivé třídní kolektivy a jen výjimečně je nutné poslat celou postiženou třídu do karantény. Žáky v ohnisku nákazy je možné opakovaně testovat spolehlivými testy, ale očkované a neočkované bez rozdílu. Státy, v nichž při probíhající epidemii zůstaly školy otevřené, nevykazovaly horší průběh epidemie. Naopak není pochyb o tom, že distanční vzdělávání představuje velkou zátěž pro rodiče, děti i pedagogy a nemůže plnohodnotně nahradit standardní prezenční výuku. (3) Trasování účinně zabraňuje šíření infekce jen při splnění dvou podmínek: (a) jde-li o infekci, která se v populaci teprve začíná šířit, jinými slovy jde-li o jednotlivé a dosud vzácné případy; (b) probíhá-li vyhledávání kontaktů a jejich uvádění do stavu izolace rychleji, než je inkubační doba nemoci. Nejsou-li tyto podmínky splněny, ztrácí trasování smysl. (4) Hlášení počtu pozitivně testovaných: Údaje o počtu pozitivně testovaných osob byly reportovány v médiích po řadu měsíců a vytvářely představu, že jde o nejdůležitější ukazatele charakterizující intenzitu epidemie. Zjištěná čísla však jsou ovlivněna počtem testovaných osob, výběrem testovaných osob a samozřejmě i způsobem odběru materiálu a výběrem testovacích souprav. Do udávaného počtu jsou zařazovány jak nemocné osoby, tak i klinicky zdraví jedinci s asymptomatickým průběhem infekce. Bez náležité interpretace mohou být taková čísla matoucí. Z praktického hlediska je podstatně důležitější znát počet osob hospitalizovaných, zejména počet těžce a kriticky nemocných, a je nutné samozřejmě sledovat trendy těchto hodnot.
Závěr:
Jsme velmi zvědaví, kdy a jak se ke zprávě německých expertů vyjádří pan ministr Válek a experti ministerstva zdravotnictví. Kdy o ní média budou informovat českou veřejnost a jakým způsobem 165 stran dlouhou zprávu odprezentují. A uvidíme, zda si evropští politici vezmou ze zprávy poučení a zda v přípravách opatření na podzimní vlnu budou závěry této zprávy brány vážně. Zároveň doufáme, že se konečně zbavíme přívlastku „dezinformátorů“ a budeme se moci efektivněji podílet na dalším dění.
Velký dík patří Angelice Bazalové a Petru Šourkovi za jejich rychlou odbornou práci.
