Blog

Ptá se:  Zuzana Krátká, imunolog

Odpovídá:  MUDr. Vladimír Čížek, lékař a předseda multicentrické etické komise

V současné době nepanuje shoda v tom, zda je vhodné děti očkovat proti koronaviru nebo zda by bylo lepší posečkat do doby, než budeme mít jistotu, že je vakcína bezpečná i z dlouhodobého pohledu. Jaké jsou argumenty pro a proti očkování dětí a mládeže?

Pro očkování dětí	Proti očkování dětí
Podporováno MZČR, CDC, WHO	Očkování dětí nepodporuje STIKO, JCVI
Děti mohou zemřít na covid-19.	Úmrtí dětí jsou extrémně vzácná.
Covid-19 může vést k tzv. multizánětlivému syndromu PIMS-TS.	Multizánětlivý syndrom PIMS-TS je vzácný.
Děti mohou nakazit své prarodiče či jiné rizikové členy rodiny či jiné osoby.	Rizikoví starší lidé by se měli chránit očkováním sami, není etické přenášet zodpovědnost na dětskou populaci.
Očkované děti nebudou testovány ag / PCR testy, i když očkování nezajišťuje nepřenášení infekce.	Neočkované děti (i když prodělaly covid) budou nadále testovány ag / PCR testy.
Vakcína je účinná a bezpečná.	Nemáme dost dat o bezpečnosti vakcín zejména z dlouhodobého hlediska.

I děti mohou zemřít na covid-19

Tezi, že u nás zemřelo pět dětí na covid-19, zmínil jako první vakcinolog MUDr. Dražan z MeSES. Není jisté odkud tyto informace čerpá. Ve statistikách úmrtí „s pozitivním PCR testem“ za rok 2020 není žádné dítě uvedeno. Odborníci analyzovali příčiny úmrtí u pacientů s covid-19, kteří zemřeli v roce 2020. Analýza za rok 2021 provedena ještě nebyla. Přitom všech 5 dětí „s pozitivním PCR testem“ zemřelo až letos. STIKO a JCVI doporučují očkování vážně nemocných dětí se zvýšeným rizikem těžkého průběhu covid-19. STIKO vyjmenovává taxativně nemoci, při nichž by se tyto děti očkovat měly.

Covid-19 může vést k tzv. multizánětlivému syndromu PIMS-TM

Podle údajů CDC bylo v USA evidováno počátkem června 4000 případů splňujících diagnostická kritéria pro PIMS-TS včetně 36 úmrtí. To při počtu 60 milionů dětí do 17 let představuje frekvenci cca 7 na 100 000 dětí. V ČR je zaznamenáno 200 případů na 2 miliony dětí, tedy frekvence onemocnění je 10 na 100 000. Obdobou PIMS-TM je Kawasakiho syndrom, který postihuje děti do 5 let, zatímco u PIMS-TS jsou počty vztaženy na celou dětskou populaci. Vzhledem k podobnosti a částečnému překrývání příznaků obou syndromů je pravděpodobné, že některé děti prodělávají onemocnění, které by se dříve označilo jako Kawasakiho syndrom, ale dnes je díky pozitivnímu nálezu SARS-CoV-2 a popularitě nového syndromu jejich onemocnění klasifikováno jako PIMS-TS.

Děti mohou nakazit své prarodiče či jiného rizikové členy rodiny

Riziko nakažení staršího člena rodiny berou v úvahu i WHO a STIKO a doporučují očkování dětí v těch případech, kdy se rizikový (starý) člen rodiny není schopen sám chránit. Jde o postup doporučovaný už dříve, kdy nebylo objektivně možné, aby rizikový člen rodiny byl očkován (např. pacient po transplantaci, těžce onkologicky nemocný apod.), pak by se měli očkovat členové domácnosti včetně dětí. I když tento postup je v této chvíli sporný, protože se ukazuje, že očkování přenosu infekce dostatečně nebrání.

Neočkované děti nebudou mít přístup k běžným aktivitám

Jde o naprosto neetický přístup – neočkované děti jsou nuceny podstupovat procedury, které očkované podstupovat nemusí, jako např. PCR testování. A to v době, kdy se prokázalo, že očkování osob nevede k eliminaci rizika nákazy a přenosu infekce.

Nemáme dost dat o účinnosti a bezpečnosti vakcín zejména z dlouhodobého hlediska. 

Robustní data o účinnosti a bezpečnosti zatím nemáme. A to ani pro dospělou populaci, natož pro děti. Vakcíny jsou stále předmětem třetích fází klinických studií, které skončí až v příštím roce. Ze 14 milionů německých dětí jich bylo do dubna 2021 hospitalizováno s PCR pozitivitou 1200 (0,009 %), do 6. června to bylo 1603 dětí (0,01 %). Počty udávaných hospitalizací jsou však často nadsazené, protože děti bývají hospitalizovány z jiných příčin, a jen náhodně mají pozitivní PCR test. Podle izraelské studie se u jednoho z 3000-6000 mladých mužů ve věku 16-24 let objevila myokarditida, tedy zánět srdečního svalu (0,03-0,06 %).

Studie s vakcínou Pfizer byla provedena na 2220 dětech a mladistvých ve věku 12-15 let. Z této skupiny bylo 1118 dětí naočkováno a 1102 osob očkováno nebylo. U očkovaných osob se nevyskytl ani jeden případ onemocnění covid-19. U neočkovaných osob se vyskytlo 16 případů onemocnění covid-19. Relativní účinek vakcíny je tedy 100 %, hodně medializovaných a propagovaných. Méně se píše o absolutním účinku – tedy o tom, s jakou pravděpodobností bude mít covid-19 očkované a neočkované dítě. Zatímco absolutní riziko onemocnění u očkovaných dětí je 0 %, u neočkovaných to bylo 1,5 %.  Absolutní redukce rizika (ARR) činila 1,5 % (přesněji procentního bodu). Očkováním se tedy riziko onemocnění snížilo o 1,5 %. U studie s Modernou to bylo dokonce jen 0,3 %. S pomocí ARR je možné vypočíst NNV (number needed to vaccinate), tedy počet dětí, které je nutné naočkovat, aby bylo zabráněno jednomu covidu-19 (s tím, že ve studii šlo o mírné průběhy). NNV vyšlo 67 (u Moderny dokonce 333). Tedy 67 dětí musí být naočkováno, aby se zabránilo jednomu případu covidu-19 s mírným průběhem. Po očkování mají děti celou řadu nežádoucích účinků – horečku, zimnici, vyčerpání, bolest svalů a kloubů.

V medicíně platí zásada „primum non nocere“ – především neuškodit. Celý rok se inspirujeme u německého Institutu Roberta Kocha. Řiďme se jejich názorem – očkujme rizikové děti, ale s případným plošným očkováním dětí počkejme, až budou k dispozici data o dlouhodobé bezpečnosti vakcín. 

Ptá se: MUDr. Jana Dumková, PhD., LF Masarykova Univerzita, Brno

Paní doktorka stále čeká na odpověď prof. MUDr. Martina Bareše, PhD., rektora MU

Paní doktorka Dumková nám poskytla dopis, který zaslala panu rektorovi Barešovi již dne 14.6.2021. Po měsíci, kdy nedostala odpověď, se ozvala podruhé. Nyní nám ho poslala, když si přečetla naši reakci na výzvu rektorů. Podobných podnětů dostáváme do emailů více, ale domníváme se, že i když je to pro Vás velmi nepříjemná situace, je třeba se ptát hlavně vašich rektorů resp. odborníků z MZdr. Očkování v současné době nedokáže zajistit nešíření koronaviru resp. jeho mutace delta na školách ani na kolejích, proto ani nám není zřejmé v čem shledávají rektoři očkování přínosným.

Vážený pane rektore,

velmi si vážím Vás i Vaší práce, kterou vykonáváte pro Masarykovu univerzitu. Jako bývalá studentka LF MU a v současné době i jako pedagog působící na LF MU se na Vás obracím s dotazem, který je pro mě důležitý, ale který je současně vůči Vám i velmi osobní, a reaguji tak na Vaše slova uveřejněná dnes na stránkách MU. Cituji:

„Po prodělané nemoci Covid-19 a po konzultaci svého zdravotního stavu s odborníky jsem se i já dnes rozhodl absolvovat očkování proti koronaviru. A to na klinice SurGal, se kterou Masarykova univerzita při očkování svých zaměstnanců spolupracuje. Naši vědci a výzkumníci potvrzují, že zvládnout epidemii můžeme jen proočkováním celé populace a dosažením takzvané kolektivní imunity.“

Můžete mi, prosím, vysvětlit, proč jste se Vy jako člověk, který prodělal onemocnění Covid-19, nechal naočkovat?

Vždy jsem byla zastáncem očkování a byla velmi ráda za to, jakých úspěchů dosáhla medicína na tomto poli a kolik lidských životů se díky tomu podařilo zachránit. V tomto případě tomu ale přestávám rozumět. Proč se mám nechat očkovat i po prodělaném onemocnění? Proč můžeme zvládnout epidemii jen proočkováním celé populace?

Dovolte mi malou odbočku k mému příběhu. S manželem jsme prodělali mírnou formu Covidu-19 v říjnu roku 2020. Vzhledem k čekací době na PCR testy a jasným příznakům onemocnění u manžela (ztráta čichu a chuti) jsme zůstali doma 14 dní v karanténě na home-office, a poté jsme si nechali oba změřit protilátky (IgM i IgG) proti tomuto onemocnění s pozitivním nálezem. Poté jsme se přihlásili do studie ZPMV, která monitoruje vývoj protilátkové odpovědi v čase (1. vyšetření, 2. po 6 měsících a 3. po jednom roce). Sami za sebe jsme si nechali změřit protilátky i po 3 měsících – pozitivní, nyní v rámci studie po 6 měsících (květen 2021) stále s pozitivním výsledkem. Přesto se po celou dobu povinného testování nařízeného vládou testuji, protože podle vládních nařízení jsem se nikdy nedostala do kategorie, která se testovat nemusí. Mě samotnou zajímá, jaký bude další průběh protilátek v čase, a proto zatím nechci podstupovat očkování.

Dál tedy budu zůstávat jako neočkovaný zaměstnanec LF MU a neznám důvod, který by mě přesvědčil o tom, proč bych se měla naočkovat.

Pokud máte znalosti, které já k dané problematice nemám, prosím, jestli byste se o ně podělil Vy nebo naši imunologové na stránkách MU.

Děkuji za čas, který jste věnoval mému dopisu, a budu velmi ráda za Vaši osobní odpověď.

S pozdravem a přáním všeho dobrého

Jana  Dumková

Reakce MUDr. J. Brodníčka, praktického lékaře, pneumologa

na dopis náměstkyně MZdr. prof MUDr. Martiny Koziar Vašákové

Aktualizováno 6.8.2021 doplněním odpovědí napsaných kurzívou.

Praktičtí lékaři jsou těmi prvními, na které se pacienti obracejí s dotazem, jestli jsou nebo nejsou imunní po prodělaném onemocnění covid. Ale jak odpovědět, když vaši celoživotní zkušenost nesdílí odborníci MZdr. Paní náměstkyně Vašáková minulý týden poslala dopis všem praktickým lékařům:

https://www.svl.cz/zpravy/ockovani-v-ambulancich-praktickych-lekaru-po-prodelanem-onemocneni-covid-19-dopis-namestkyne-pro-zdravotni-peci-mzcr-2972021.html

V dopise je nabádá k očkování pacientů a hlavně je žádá, aby nešířili mylnou informaci o tom, že po prodělaném onemocnění je dobré nechat si vyšetřit protilátky. Doporučuje pacientům po covid aplikovat alespoň jednodávkovou vakcínu Johnson & Johnson COVID a tisícinásobně tak posílit jejich imunitu i proti nakažlivějším variantám viru (např. delta). Jakými studiemi podporuje svá tvrzení, to v dopise uvedeno není.

Praktický lékař a pneumolog MUDr. Jan Brodníček v reakci na tento dokument zaslal paní náměstkyni Vašákové otevřený dopis:

Citujeme: „… Jsem praktický lékař a pneumolog, naprosto nezpochybňuji potřebu a užitečnost očkování rizikových skupin, přesto patřím mezi ty lékaře, kteří „šíří mylnou informaci“, že imunita po prodělané infekci by měla poskytovat dlouhodobou ochranu proti těžší reinfekci covidem a že prokázané protilátky jsou důkazem prodělané infekce a proběhlé imunitní reakce. A že tedy lidé po prodělané infekci prokázané detekovatelnou hladinou protilátek se podílí na kolektivní imunitě minimálně stejně, jako lidé očkovaní. Tento názor, který by ještě před 2 roky nebyl nijak objevný ani kontroverzní, byl před několika dny podpořen mj. publikací Protilátky po prodělané infekci poskytují dostatečnou a dlouhodobou ochranu proti onemocnění COVID-19, zveřejněnou na stránkách ZÚ Ostrava… Nyní jsem tedy Vaším dopisem vyzýván, abych pacienty motivoval k očkování bez ohledu na prodělání onemocnění. Bohužel neumím pacientům vysvětlit, že jejich protilátky získané proděláním onemocnění nic neznamenají narozdíl od těch získaných očkováním.  Neumím jim vysvětlit, proč by se měli očkovat dva týdny po prodělaném onemocnění. Neumím vysvětlit, proč by se měli očkovat, když prodělali onemocnění, mají protilátkami prokazatelnou imunitu a nejsou ve vyšším riziku těžkého průběhu. Uměl bych vysvětlit rizikovým osobám po prodělaném onemocnění třeba i s prokázanými protilátkami, proč pro ně může být v delším odstupu výhodné posílení imunity jednou boostovací dávkou. Ta ale u nás prakticky není umožněna. Očkování proti covidu mi bylo tak jako jiným PL původně prakticky „vyraženo z ruky“, nyní tedy mám k dispozici vakcínu Janssen, zájem o ní je naprosto minimální a pravděpodobně mi proexspiruje. Co si mám představit pod až tisícinásobnou ochranou po imunizaci po prodělaném onemocnění? Je to tisíckrát menší riziko reinfekce? Vůči jaké skupině osob je to vztaženo?“

Paní náměstkyně Vašáková na dopis pana doktora Brodníčka zareagovala emailem uvedeným zde

Citujeme pasáž věnovanou protilátkám:

…děkuji za Váš dopis, je vidět, ze jste si z tiskovky vzal jen malou část a že jste ji dezinterpretoval…. Pokud budete mít zájem o odborný výklad, je buď v dobře dostupné odborné literatuře nebo Vás budu ráda informovat sama, třeba telefonicky… Jen krátké info – imunita se nerovná protilátky, negativní protilátky proti CoVid nemusí znamenat, ze nejsem imunní… I jedinci s vysokými protilátkami mohou onemocnět znovu… Lze tedy brát jako politiku imunizace určující parametr, který jak v nulové tak pozitivní hodnotě může znamenat totéž? Zjednodušující propagaci protilátek laboratorními imunology ( kteří metodu provádějí a jistě na ni chtějí i vydělat, ale pacienty neléčí) nelze brát jako něco dle čeho se mají řídit opatření rozhodující o osudech celé populace. Nedovolí si to ani jiné země a světadíly (viz vyjádření CDC, FDA, WHO). 

Odpověď pana doktora Brodníčka paní náměstkyni Vašákové si přečtěte zde.

Citujeme:

… Chápu, že osoba s negativními protilátkami může být imunní, ale nechápu, proč by to měl být argument proti jejich akceptaci, stejně tak fakt, že osoba s protilátkami může onemocnět znovu, to jistě platí i o vakcinaci. Jde o četnost těchto situací a o to, jak vůbec definujeme onemocnění. Vakcinaci chápu jako ochranu před těžkým průběhem a logicky totéž bude platit pro přirozeně získanou imunitu. Přece u respiračního viru nemohu čekat, že se u osoby ať po vakcinaci nebo po prodělaném onemocnění při expozici neobjeví na sliznici, nebude detekovatelný pomocí PCR a případně nevyvolá nějaké klinické symptomy, než imunitní reakce proběhne. Pokud bych Vás mohl parafrázovat – pozitivita PCR testu neznamená, že je člověk nemocný, negativita neznamená, že je zdravý. Tedy jak v nulové tak pozitivní hodnotě může znamenat totéž, přesto ho naprosto zjednodušeně masově a s dalekosáhlými dopady používáme i na zdravou populaci, a co se týká ceny a potřeby opakování, je to s protilátkami nesrovnatelné. Na základě své praxe jsem přesvědčen, že uznáním protilátek (které si navíc mnoho lidí zcela spontánně nechává vyšetřit za vlastní úhradu) bychom se mj. vyhnuli mnohému zbytečnému nákladnému testování a karantenizaci osob, které jsou ve skutečnosti minimálně stejně imunní, jako osoby očkované nebo osoby 180 dnů po prodělání onemocnění…

Co říci na závěr. Buďme rádi, že diskuse vůbec proběhla. Paní náměstkyně souhlasila se zveřejněním konverzace, za což děkujeme. Odpověď na tisícinásobnou ochranu jsme se nedozvěděli a moudřejší tudíž nejsme.

Ptají se: čtenář David a student Honza

Odpovídá: Václav Fejt, mikrobiolog

Přišly nám dva podobné dotazy od čtenářů, citujeme z jednoho z nich: Jeden z  kamarádů mě obvinil, že popírám 100 let vědeckých poznatků ohledně vakcinace tím, že se odmítám nechat vakcinovat. Tento argument jsem se snažil vyvrátit tím, že jsem prodělal covid a věřím, že mám protilátky. Ovšem kamarád tvrdí, že viníkem mutací jsou lidé neočkovaní. Všichni od těch, co covid neměli, po ty, co ho prodělali. Jen u očkovaných lidí nevznikají mutace. Můžete mi poradit, jak reagovat?

Požádala jsem o odpověď mikrobiologa Václava Fejta:
Mutace nevznikají jinak u očkovaných či neočkovaných lidí. Viru je jedno, na koho si zasedne a u koho se mu daří. Spíše jde o to, zda ti neočkovaní onemocní po reinfekci či nikoliv. Prodělaná nemoc ve většině případů vede k tvorbě protilátek a k aktivaci buněčné imunity. Opakované infekce (včetně infekcí novou mutací) po překonání covidu jsou možné, ale právě tehdy, když poprvé nedošlo k adekvátní odpovědi. Tyto případy jsou poměrně vzácné a máme za to, že je poznáme podle nízké produkce protilátek nebo negativním testem sledujícím buněčnou imunitu. Reinfekce jsme u lidí s prokázanými protilátkami nepozorovali. Naopak jsme zachytili řadu bezpříznakových infekcí u lidí s (falešně) pozitivním PCR, které nebyly nemocí a nevedly k produkci protilátek. Zatímco samotné pozitivní PCR neznamená zaručenou ochranu po dobu 180 dnů, protilátky chrání déle.
Jiné virové nákazy, kterým je možné předejít vakcinací, se nikdy nevakcinovaly po překonané nemoci nebo stanovených protilátkách. U covidu se vede kampaň za plošnou vakcinaci i uzdravených lidí a ještě se zakazuje stanovovat protilátky. To je divné… Očkováním uzdravený nezíská žádnou výhodu a možná rizika neznáme.  A tato odlišnost oproti dřívějším postupům nás zaráží a marně pro ni hledáme vysvětlení.   Plošná vakcinace je jednodušší a levnější než stanovení protilátek z pohledu státu. Ale takové popření osobních práv nám připadá nepatřičné.
Je také potřeba rozlišovat různé situace. Senioři by měli být chráněni co možná důkladně. Pro dětí není nemoc zátěží, naopak u nich mohou převážit rizika vakcín pro nouzové použití. Plošná opatření tyto rozdíly v rizicích a přínosech ignorují.
V nepromořené populaci je významné riziko, že nakazíme rizikovou osobu, která v důsledku toho zemře. Nyní je většina populace imunní díky překonání choroby nebo po vakcinaci. Mutace nemusejí být nutně patogennější, i když se třeba šíří rychleji. A ochrana proti nim bude po překonání choroby spíš lepší nebo stejná než po vakcíně, po nemoci je imunita komplexnější. Pravda yyjde najevo s dalším vývojem situace.
Jsme rádi, že vakcinace je na rozhodnutí každého jednotlivce a nechceme ji nikomu ani rozmlouvat, ani přikazovat. Rozhodně by se lidé kvůli očkování neměli hádat, bát nebo nenávidět.